Muslimové v Německu už vyzbrojují i své malé děti

21. srpna 2016 v 10:50 | pavel |  Co dal den

Včera když jsem byl nakupovat, stál přede mnou kasy muslim se synem a co myslíte že mu koupil za hračku? Vidíte sami.




Jedná si sice jen o hračku, ale řekněte k čemu svého syna asi ten muslim vede?



.




Lze vůec na muslimy změnit názor?

Jsem stále v Německu, ale mám tu tak slabý signál, že se tu začnu na blogu víc ukazovat až v Praze.

Krásnou neděli.

.
 

Nejlepší manuál pro život je dobrá snídaně do postele

26. června 2016 v 14:35 | pavel |  Jen tak




Dobře se naladíme a celý den pak vychází podle našich představ.

Dlouho jsem se tu neukázel a řeknu vám proč. Život je někde jinde než na blogu a je i krásnější a zajímavější.

.

Muslimské holky a kanál pro TlusŤjocha

29. května 2016 v 11:18 | pavel |  Co dal den

Fotky z návštěvy u dcery vám neukáži, protože to mám zakázané, ale včera jsem si zajel do Gelsenkirchenu a tam jsem objevil tento kanál.




Má zajímavý nápis: "Tohle místo je rezervované pro vás". Tedy symbolicky do kanálu?




Bez šátku na hlavě muslimsk=é holky nevylezou na ulici.

Není bez zajímavosti, že jsem napsal D. co bych ji měl přivézt z Německa a řekla že šátek. Docela případné, protože tady je opravdu šátků nepřeberné množství v obchodech a docela mi tím zamotala hlavu, jaký zrovna by se jí libil. Snad nechce být taky jednou muslimka.




Protože bylo včera hezky, obsadili městský park. Rádi se houfují.




Ta tam má hned obě babičky.

Hezkou neděli vám přeji.

.
 


Odpoledne se Stefanem a jiné maličkosti

27. května 2016 v 9:45 | pavel |  Co dal den

Kdo mne tu víc zná, tak ví, že Stefan je můj nejlepší německý kamarád, i když je Švéd.




Strávili jsme spolu sice při kafi krásné odpoledne, ale musel si mi postěžovat. Přítelkyně ho vyhodila, bydlí už sám a s dětmi to nemá taky nejlepší. Hloubali jsme do našich minulých životů a říkali si, kde jsme asi udělali chybu, když se nám vlastní děti víceméně odcizili. Ale může to být taky proto, že už mají svůj život... ale každopádně je to smutné a vrátit to nejde. Ještě že mám aspoň já přítelkyni, která mne snad miluje.




Dal mi svoje CD z minulého roku, jak někdo víte, je muzikant.




Včerejší odpoledne mi naopak pokazil zase jeden migrant. Celé dvě hodiny mi pod okny telefonoval a já musel kvůli němu zavřít okna. Podle trička byl zu Afghanistánu a ten tu by neměl co dělat když není Syřan. Kde bere na ten telefon? A ty jejich mi tu celý den hrají fotbal. S odpuštěním jsou jako cikáni, i dospělí doma neposedí a všechny aktivity provozují před domem.





Ráno jsem měl k snídani sledě s cibulí. Maso nejím, ale ryby ano. Odpoledne jedu za dcerou.

.

Po roce do minulého života

23. května 2016 v 14:35 | pavel |  Co dal den

Jak už jsem tu několikrát napsal, můj život je rozdělen na dvě poloviny a ani nemohu říct, kdy jsem se cítil nejlíp, ale každopádně si nestěžuji. Po roce v Německu, kde se cítím po nějakém čase zase jako doma a samozřejmě opět potkávám staré kamarády a kamarádky. Rád je vidím a nespíš asi oni i mne, protože od nich dostávám i malé dárky jako například od jedné staré zákaznice přívěsek na klíče... abych si na ni, pokaždé když je beru do ruky, vzpomněl. Není to milé?




Přinesla mi kafe. Samé hezké holky.




Tohle je moje dlouholetá kamarádka Jenny, přinesla mi ukázat svého kocoura Maxe.




Brala drogy, ale už je pár let suchá... Pořád se snaží prodírat životem a nemá to lehké.
Je až neuvěřitelně milá a pokaždé mne obejme a pohladí po vlasech. :D




Ta si už před lety koupila moji knihu a ráda u mne nejen nakupuje.




Věrný zákazník, aby tu byl i muž. Rád si se mnou přijde i popovídat.





Rád prodávám a rád se bavím s lidmi a je mi docela líto, že tu jednou bude ta moje životní etapa v Německu končit.

Praha je přeci jen Praha

.

Katolíci proti muslimům

17. května 2016 v 22:13 | pavel |  Co dal den

To je vidět i v Gelsenkirchenu na ulici.




Tady rozdávajíé bible a v pozadí vidíte muslimy, kteří rozdávají korán.



.



Migrantů je tady všude plno a pár rodin se dokonce nastěhovalo naproti.

Postavili se proti mým oknům stolek s židličkami, jsou tu jako doma a jejich děti tu dělají celý den kravál.




Jak je vidět na ulici, jejich ženy jsou docela plodné.



.



Když nepodávám, raději si vyjíždím na kole do přírody.





Mám cyklostezku hned za domem a všude, jako v Čechách, samá řepka.

.

Jednou v týdnu to prý docela stačí

16. května 2016 v 12:15 | pavel |  Jen tak

Tento článek není sice z internetu, nýbrž ze zdravotního německého časopisu, ale asi to bude pravda.




Jednou v týdnu stačí, říkají psychologové z university v Torotu poté co se zeptali 30 tísíci lidí. Spokojenost je tak dostatečně naplněna a pokud je prý sex častější, nijak se tím nezvýší. A ani nezáleží jaký věk, pohlaví, nebo dobu vztahu ti lidé mají.

Když to tak čtu, tak si říkam, jestli by s touhle frekvencí sexu byla moje přítelkyně spokojená.

Ta by mne hnala... A co vy na to?

.

Turecká nevěsta v Německu

13. května 2016 v 17:40 | pavel |  Co dal den

Tak jsem opět v Německu a kupodivou můj byt jsem našel ve stavu jak jsem ho loni opustil a nebyl ani vykradený... milé překvapení. Nešel mi sice plyn, takže jsem si musel dát jen ledovou sprchu a nakonec co bych jednou neudělal pro zdraví. Na druhý den ráno jsem si pak šel překontrovat Bochum a jak jinak i do městských sadů.



.


.



Jelikož bylo 25 ve stínu, holky se tam všude v trávě slunily...




... a nemělo tam ani chybět focení turecké nevěsty.



.


.



Turečtí muži milují plnoštíhlé ženy.




A kromě milenců tam běhá i plno divokých králíků.





Co se týče migrantů, těch je tu plno jako těch králíků v parcích, ale zase tak velkou změnu člověk nevidí, protože už i dřív jich tu bylo skoro víc jak Němců... ten milion nových se tu ztratí jako kapka v moři. To pak už jen stačí zavřít oči a věřit, že někdo z nich tě nevyhodí sebou do povětří... do jejich nebe.

.


Tak já jsem oči včera otevřel aneb zatmění Slunce.

10. května 2016 v 14:27 | pavel |  Co dal den

To jsme si včera s D. nechtěli nechat ujít a tak jsme se hned po poledni vydali do hvězdárny na Petřín.




Zatmění Merkurem... i tohle lze nazvat jako zatmění. Byla tam i Nova.



.


.



Moc jsme toho za to vstupné 65 korun neviděli... tento bod jako "něco" od mouchy.




Ovšem bylo krásně a tak jsme se pak natáhli tam na louku...




... a kochali se pohledem do nebe.

Padám na čas zase do Německa, jdu tak obhlídnout ty migranty, tak se tu měte krásně.

.

Nejlépe jsou na tom malé děti

7. května 2016 v 23:01 | pavel |  Co dal den

Pro ně je vše nové a tento svět, který je obklopuje, jim denně přináší něco nového. Jsou jako nepopsaný list, tedy na rozdíl od nás, kteří v sobě nosíme plno balastu a pod jeho tíhou, jak s rancem harampádí, se vlečeme pak celým životem.




Dnes byla na Karlově náměstí slavnost věnovaná Karlovi IV a byly tam ukázky dětské tvořivosti.




Krásné věci o nich.




Děti tam i malovaly.




Byla radost na ně hledět...




... ale nejkrásnější pohled byl na tuhle malou s jakým elánem se do toho pustila.




Samozřejmě se snažím být pozorný ke všemu co mne obklopuje a s čím se setkávám a taky si toho dokáži i rád užívat.

Ale dětský svět je prostě dětský svět.

.

Vzhůru na Petřín...

2. května 2016 v 13:09 | pavel |  Co dal den

... a kam jinám než k Máchovi.




Bylo tam jako na Václováku...




... a cestou jsme minuli a tento pár. Není to krásné? Nasadili si i stejné čepičky.




Samozřejmě jsme se i my líbali pod každou třešní a večer mi to bylo osudné... naskočil mi opar.




Jako každý první máj pod Petřínem nadějní básníci.



.



I Hynek něco dostal... kalhotky a doufejme nošené.




Na rozdíl od svátku lásky, jako je první máj (komunisti mají ovšem svátek práce) není zase moc lásky kolem nás na světě.




Takže nejen jeden den v roce milujme se.

.

To bych nebyl já...

27. dubna 2016 v 11:20 | pavel |  Jen tak

... abych čas od času nezabloudil nad nějakou propast a jen čekám, kdo mne tam dolů postrčí.

Každopádně jsem všechna nebezpečí zatím přežil a proto raději vyhledávám kopce, hory a jiné výšiny, kde nejenže je výhled do kraje, ale i nadhled a pocit volnosti....




... jak tomu například bylo v nedávných dnech...





... na Vinařické hoře, která je ve skutečnosti sopkou.




Já vím, ty fotky z hory tu už byly a proto vám ještě ukáži novou nevěstu.





Ta je možná taky jen krůček nad propastí, i když o tom zatím neví.

.

Já už nesním v tom platonickém smyslu...

18. dubna 2016 v 18:11 | pavel |  Jen tak

... ale jeden sen, který jsem měl před pár dny byl tak zvláštní, že si zaslouží abych ho tady zvěčnil. Toho dne navečer jsem se s Míšou vypravil na nedalekou louku (tam kde lidé nevenčí své psy) natrhat mladé kopřivy a listy pampelišek, abychom si uvařili špenát. Mám ho na jaře rád, protože mi jednak svojí hořkostí chutná a navíc je zdravý na játra. Nevím jestli je zrovna ta kombinace uspávající (v každé bylině je nějaký jed), ale jakmile jsme pak v noci zalehli, oba jsme v momentě usnuli a spali tvrdě až do rána...




Tady je ten špenát s bramborovou kaší. Míša musí mít ke všemu maso.




A tady jsme ty pampelišky s kopřivami trhali. Máte to s výhledem na Prahu.

Jste ještě zvědaví jaký byl ten můj sen? Ten sen jsem měl až k ránu a ten mne taky probudil. V tom snu říkám Míše, zhasni to světlo (a skutečně jsme tak rychle usnuli, že jsme nechali svítit) a ona (ta lampička byla na její straně) si ležela klidně dál a nenamáhala se ani zvednout ruku. Měl jsem na ni docela zlost a to mne probudilo.... a vidím Míšu jak si klidně spí a světlo svítí. Je tohle normální?

.

O hrdých samoživitelkách...

16. dubna 2016 v 14:25 | pavel

... a o jich boji o přežití bych mohl psát celé romány. Je jich hodně a pokud neuloví nějakého chlapa, bude jich ještě víc. V posledních novinách jsem například četl zprávu, že 45 procent osamělých žen má problém s penězi a pokud ty ženy mají nezletilé dítě, víc jak třetina i propadne pod hranici chudoby. Ale přesto, jak je znám, se derou životem s hlavou vzhůru... jsou hrdé.

A proč o nich píši. Nejenže tu ženu dítě stojí hodně peněz (Klárka například stále používá na své mimino klasické bavlněné pleny), ale musí sama platit nájem, což je skoro největší položka. Nemá se s kým o něj podělit. Podobně s nájmem je na tom i většina mých kamarádek, ale nejsem milionář, abych všem pomáhal.




S Klárkou jsem si vyšel minulý týden na procházku po Kampě.

Taky chodí s hlavou nahoře... i vzhledem ke svému korzetu. Fotit se nenechala (a jak se dřív ráda mnou nechala fotografovat), ale aspoň mi dovolila abych si pochoval a pohrál s její Viktorkou.

.

Hlavu vzhůru a neboj se...

15. dubna 2016 v 17:19 | pavel |  FOTO




Tenhle touží po vzdělání, ale bez peněz do knihkupectví nelez.





Tady ten si zase na Karlově mostě chtěl na knihu vyžebrat, ale prochrápal to.

Víte že v pondělí je světový Den knihy?

.

.

Umění kolen nás a třeba i na zdech

11. dubna 2016 v 13:17 | pavel |  Jen tak

Jednoho březnového dne mne D. vytáhla na vyhlídkovou věž nedaleko Kladna a docela jsme si tu procházku i přes celkem nepříznivé počasí užívali. A abych moc nemluvil, tady jsou díla, která jsme viděli na věži na zdech. Mohli bychom je nazvat jako lidová tvořivost.



.



Copak tohle druhé dílo asi může být, co myslíte?




Dole v té věži si můžete dát plzeň.



.



Výhled na Kladno.





A tohle je dílo které jsem vytrvořil spolu s D. a snad tak ještě nějaký čas v lese zůstane.

.

Po pěti letech, nebo pět let zpátky?

9. dubna 2016 v 13:19 | pavel |  Jen tak

Jsou místa, kde jsme něco krásného prožili, která nám navěky uvíznou v paměti a najednou žasneme, když se tam po letech ocitneme... všechno je nám tam tak blízké, jako by se i čas zastavil. Jen s tím rozdílem, že jsme tam s jiným milovaným člověkem... jak to někdy v životě chodí. Všechno se nám rázem v mysli otevře, jako by to bylo včera... a to se musí zkrátka zažít.
Abych vás dlouho neunavoval, minulou neděli jsme tam jeli na kole s D. kolem a najedou vidím, kde najednou jsem. U Turyňského rybníka, kterému se říká i Záplavy, kde jsem byl před lety s mojí Bohunkou. Bylo to tehdy začátkem října a padaly kaštany. Někteří z vás ji ještě znáte.



.


.



Ten její copánek nasvícený podzimním sluncem.




Bylo krásně a nejen počasí.



.


.



A tady začínají fotky z poslední neděle... bylo sice hezky, ale pod mrakem.



.


.


.


.




A na závěr, takhle vypadá Bohunka dnes... čerstvá fotka.

.

Co jiného než jaro...

8. dubna 2016 v 17:15 | pavel |  Co dal den

... bychom měli naplno zažít, i když se každý rok opakuje.

Hodně jsme toho s mojí D. tyhle dny zažili a proto jsem se tu taky neukázal. Tentokrát jsme vyjížděli ven z Prahy. Nejdřív autem na Okoř (zřícenina hradu), do Panenského Týna (ruina chrámu, kde je silná energie) do Smečna (to snad víte, čím je památné), na Vinařickou sopku (z které tady uvidíte pár fotek) a minulou neděli na kole do Lán navštívit pana Zemana (nepřijal nás). A za zažítí to i stálo.




Zajímavé nebe...




... a tolik fialek co tam všude bylo, jsem dlouho neviděl.




Tehle viklánek jsme si tam postavili.








Z vrcholu bylo krásně vidět na Říp.




Krásný kocouři.



.


.



Ještě jednou Říp...



.


-




... a krásný motýlek na konec.

.

Žluté nebezpečí?

31. března 2016 v 8:00 | pavel |  Jen tak

Žluté nebezpečí? Ono to spíš bude červené, jak si za chvíli ukážeme a žloutenka to nebude. Každopádně to žluté nebezpečí v proroctví zvěstovala už Sibyla a později i slepá Baba Vanga, která bez zraku viděla víc než my "slepí." A Zeman je jejich čertův pomocník, jako by už nestačili ti jeho Rusové a teď i ty migranti.




Zasadili spolu strom a vetřel se tam i Zemanův kamarád Konvička v převlečením.

Na nich vlajky, takový kýč, jako všechno v Praze v posledních třech dnech.




Tolik Číňanů najednou Praha neviděla, i když těch turistů je i tak tu hodně.




Bylo vidět jak dokáží být agresivní, když jim o něco jde. Snažili se tou rudou zakrývat protestanty.



.



A dokonce často padla i nějaká ta rána.




Byl jsem tam s kamarády za Tibet.



.




Asi nejhorší a nejpříléhavější bylo, když řekl čínský prezident, že se u nás už cítí jako doma.

.

Temnota v ženách

22. března 2016 v 9:37 | pavel |  Jen tak

To bych nebyl já, aby mne na tohohle téma, "temnota ve světle" zrovna nenapadlo.... temnota v ženách. Co se týče žen, dám obvykle na svůj vnitřní pocit, ale někdy se stane, že naletím. Jedna žena mne pár let uháněla, že se sejdeme na kafe a nakonec jsem si řekl proč ne a dnes vidím, že mne nějaký strážný anděl asi varoval... a já ho neposlechl. Mohl bych říct, že skoro v každé ženě je temná schránka a na vině jsou dokonce muži... se kterými měly špatné zkušenosti a pak to člověk schytá za ně. Když se pak cítí uražené, nebo zklamané, ten temný oheň se v nich rozhoří a my muži se pak nestačíme divit co všechno dokáží. Jaká zášť z nich vzplane. Naštěstí moje současné kamarádky jsou milé holky... ale člověk nikdy neví, ne?

Jiná temnota v ženách, které jinak svítí pohodou a radostí, jsou ukrývané rány, pády a starosti. Jedna moje kamarádka například, třebaže porodila dvě děti, vnoučata asi nikdy neuvidí... a to ji dost trápí. Druhá žena, s tou jsem se viděl dokonce včera, sice vnoučata má, ale pro rozpory v rodině je taky nevidí. Ale nejde jen o vnoučata. Ženy se protloukají životem, navenek září, jak se nám zdá, ale v hloubi duše se často trápí a topí v depresích.

Není všechno tak krásné a šťastné co vidíme na venek.




V neděli byl den Vltavy a tak jsem si ho s D. užíval na vodě.



.



Počasí sice nebylo nejlepší...



.




V neděli byl i Světový den lásky. Kdo z vás ho milováním slavil?

.

Další články


Kam dál