Na Prahu padla inverze..

Včera v 16:47 | pavel |  Co dal den




... a tak si říkám, jak tady bylo v léte blaze.




Chodil jsem skoro každý den s přítekyní, někdy s dvěma (ta druhá byla jen kamarádka) na Šárku na Džbán si zaplavat...




... a jako ten čmeláček jsem si sluníčko užíval.




A taky zdravě jedl.

Tak jím nakonec pořád.

.
 

Asi nejhorší je, když člověk vidí jak někdo podléhá fanatismu

Úterý v 11:44 | pavel |  Jen tak

Sám jsem to u mé bývalé ženy zažil a bylo to rozhodně zajímavé, pozorovat ten pozvolný proces, ale na druhé straně i hodně tragické a zdrcující, když jsem viděl jak té závislosti, tomu fanatismu, propadá a nebylo v mé moci jí pomoci... protože to strikně odmítala. Ti lidé jsou si skálopevně jisti, že mají pravdu, že tak činí dobře, a nopak ti ostatní, že jsou na špatné cestě. To samé, stejný proces, jistě probíhal i u těch lidí, kteří se přidali k islámským extremistům. Je to taky prakticky sekta, stejně jako ta "svaté matky", která bezohledně zlákala i moji ex. U těch islamistů je to láska k Alláhovi, kde najdou soudružnost a víru, že jedině takto dosáhnou vykoupení a skončí v nebi... a u těch početných našich sekt to není jinak. Jsou slabí a nechají se snadno svést. A za tu naději, lásku k bohu, jsou schopni všeho a dokonce i násilí. Nemají ohledy ani zábrany. Je jim ukradena duše a jsou v pravém slova smyslu nemocní. Měli bychom jim z toho FANATISMU, dokud je ještě čas, nějak pomoci. Ale recept na to ještě nikdo nenalezl.




Abych vám taky ukázal nějakou fotku. Velbloud z průvodu Tří králů.

.

Jak je to s kouřením

12. ledna 2017 v 8:10 | pavel |  Jen tak

Já jsem kouřil od dětství, ale jednoho dne, když jsem řekl, že bych s tím měl skončit, protože jsem si konečně uvědomil, že si tak ničím zdraví a leze to navíc do peněz, neměl jsem s tím problém. Bylo to z jednoho dne na druhý a mám od cigaret pokoj. Asi tu vůli budu mít silnou.

Je to prostě zlozvyk a teď se z odstupu divím, proč s tou závislostí má plno lidí problémy. Před několika dny jsem četl v novinách, že je nutná odborná pomoc a dokonce hrazená ze zdravotního pojištění částkou až 4000 korun. Tomu opravdu nerozumím proč si brát léky, když stačí síla vůle. To jsou ti lidé tak slabí a bezmocní, že si nedokáží něco zakázat? Přece si stačí jen říct. Každý jsme asi jiný.





Něco si zkázat možná neumím...




... třeba dobré jídlo od přítelkyně. :D

.
 


Mlhavý západ slunce nad Vltavou

10. ledna 2017 v 9:00 | pavel |  Jen tak



Mlhavý západ slunce. Slyšíte aspoň tu Vltavu?

Asi vás ta fotografie moc nezaujme, moc toho nevidíte, ale vyjadřuje moje rozpoložení. Mnoho o sobě tady napříště vyprávět nebudu, jak jsem činil a víc si nechám pro sebe. Každopádně jsem se začátkem září nadobro přestěhoval z Německa do Prahy a tím stěhováním jsem si dokonce přivodil kýlu... tu už mám "sešitou". Teď abych nezahálel a abych nezlenivěl, píši měsíčně do jednou časopisu a jinak si užívám života. S kameny samozřejmě pracuji dál.

Přeji vám do nového roku všechno dobré.

.

Karlův most v mlhavém oparu

4. ledna 2017 v 14:32 | pavel |  FOTO


.


.



Takže krásný vstup do Nového roku, ať vám svítí jen sluníčko.

.

Štědrý večer, Patti Smith a kolečkové brusle

27. prosince 2016 v 9:00 | pavel |  Jen tak

Na Štědrý večer jsem pod stromečekem našel dárek od přítelkyně a byla to poslední kniha vzpomínek Patti Smith. Za tu knihu jsem byl moc rád, protože její zpěv mně provází velkou částí mého života a miluji její poetický sloh, jakým své autobiografie píše. A proč tu o tom tak píší? Řeknu vám to... jen když budete mít trochu strpení.




Na knihu jsem se těšil, takže jakmile jsme ulehli, hned jsem ji otevřel a přítelkyně mne poprosila abych ji z ní aspoň několik stránek četl. Jsem prý dobrý uspávač. Schoulila se do mého klína do klubíčka jako kočka a pak už opravdu stačilo jen pár slov a spokojeně oddechovala.
Nakonec jsem s otevřenou knihou usnul i já, ale probral jsem se před nějakém oploceném prostranstvím, které vypadalo jako stadion pro kolečkové brusle. U vchodu jsem se zeptal jestli mohu dál, ale ta žena mi odsekla, že prý jen na rezervaci. Byl jsem docela zklamaný, otočil jsem se že půjdu domů, ale v tu chvíli na mne z opačného koutu zavolala jedna holka, v které jsem rozpoznal spolužačku. Byla tam na brigádě a půjčovala lidem ty brusle. No ukecala tu babu, vzala mne za ruku a rozjeli jsme se. Bylo to uvolněné a moc fajn. Když jsme se dost najezdili, ještě jsme od té ženy dostali vynadáno, že jsme přetáhli hodinu a já se probudil.
Moje přítelkyně, schoulená v mém klíně spala poklidně dál, držela se mé ruky jako nějakého plyšového medvídka a já cítil, jak mi ta ruka dřevění. Co dál, řekl jsem si. Mám ji probudit, když tak krásně spí jako andílek? V tu chvíli jsem měl jen jedno přání... aby tak bylo dál, aby ten krásný pocit nekončil a ponořil se do hlubokého spánku i já sám. Kdybych se rozhodl jinak, všechno bych pokazil.

Takže to byl, moji milý, můj Štědrý večer, Štědrá svatá noc.


.

Je to pravda nebo ne...

21. prosince 2016 v 16:38 | pavel |  Jen tak

... ale jak se zdá, pořád žiji a dokonce krásně.




Přeji Vám krásné Vánoce.

.

Muslimové v Německu už vyzbrojují i své malé děti

21. srpna 2016 v 10:50 | pavel |  Co dal den

Včera když jsem byl nakupovat, stál přede mnou kasy muslim se synem a co myslíte že mu koupil za hračku? Vidíte sami.




Jedná si sice jen o hračku, ale řekněte k čemu svého syna asi ten muslim vede?



.




Lze vůec na muslimy změnit názor?

Jsem stále v Německu, ale mám tu tak slabý signál, že se tu začnu na blogu víc ukazovat až v Praze.

Krásnou neděli.

.

Nejlepší manuál pro život je dobrá snídaně do postele

26. června 2016 v 14:35 | pavel |  Jen tak




Dobře se naladíme a celý den pak vychází podle našich představ.

Dlouho jsem se tu neukázel a řeknu vám proč. Život je někde jinde než na blogu a je i krásnější a zajímavější.

.

Muslimské holky a kanál pro TlusŤjocha

29. května 2016 v 11:18 | pavel |  Co dal den

Fotky z návštěvy u dcery vám neukáži, protože to mám zakázané, ale včera jsem si zajel do Gelsenkirchenu a tam jsem objevil tento kanál.




Má zajímavý nápis: "Tohle místo je rezervované pro vás". Tedy symbolicky do kanálu?




Bez šátku na hlavě muslimsk=é holky nevylezou na ulici.

Není bez zajímavosti, že jsem napsal D. co bych ji měl přivézt z Německa a řekla že šátek. Docela případné, protože tady je opravdu šátků nepřeberné množství v obchodech a docela mi tím zamotala hlavu, jaký zrovna by se jí libil. Snad nechce být taky jednou muslimka.




Protože bylo včera hezky, obsadili městský park. Rádi se houfují.




Ta tam má hned obě babičky.

Hezkou neděli vám přeji.

.

Odpoledne se Stefanem a jiné maličkosti

27. května 2016 v 9:45 | pavel |  Co dal den

Kdo mne tu víc zná, tak ví, že Stefan je můj nejlepší německý kamarád, i když je Švéd.




Strávili jsme spolu sice při kafi krásné odpoledne, ale musel si mi postěžovat. Přítelkyně ho vyhodila, bydlí už sám a s dětmi to nemá taky nejlepší. Hloubali jsme do našich minulých životů a říkali si, kde jsme asi udělali chybu, když se nám vlastní děti víceméně odcizili. Ale může to být taky proto, že už mají svůj život... ale každopádně je to smutné a vrátit to nejde. Ještě že mám aspoň já přítelkyni, která mne snad miluje.




Dal mi svoje CD z minulého roku, jak někdo víte, je muzikant.




Včerejší odpoledne mi naopak pokazil zase jeden migrant. Celé dvě hodiny mi pod okny telefonoval a já musel kvůli němu zavřít okna. Podle trička byl zu Afghanistánu a ten tu by neměl co dělat když není Syřan. Kde bere na ten telefon? A ty jejich mi tu celý den hrají fotbal. S odpuštěním jsou jako cikáni, i dospělí doma neposedí a všechny aktivity provozují před domem.





Ráno jsem měl k snídani sledě s cibulí. Maso nejím, ale ryby ano. Odpoledne jedu za dcerou.

.

Po roce do minulého života

23. května 2016 v 14:35 | pavel |  Co dal den

Jak už jsem tu několikrát napsal, můj život je rozdělen na dvě poloviny a ani nemohu říct, kdy jsem se cítil nejlíp, ale každopádně si nestěžuji. Po roce v Německu, kde se cítím po nějakém čase zase jako doma a samozřejmě opět potkávám staré kamarády a kamarádky. Rád je vidím a nespíš asi oni i mne, protože od nich dostávám i malé dárky jako například od jedné staré zákaznice přívěsek na klíče... abych si na ni, pokaždé když je beru do ruky, vzpomněl. Není to milé?




Přinesla mi kafe. Samé hezké holky.




Tohle je moje dlouholetá kamarádka Jenny, přinesla mi ukázat svého kocoura Maxe.




Brala drogy, ale už je pár let suchá... Pořád se snaží prodírat životem a nemá to lehké.
Je až neuvěřitelně milá a pokaždé mne obejme a pohladí po vlasech. :D




Ta si už před lety koupila moji knihu a ráda u mne nejen nakupuje.




Věrný zákazník, aby tu byl i muž. Rád si se mnou přijde i popovídat.





Rád prodávám a rád se bavím s lidmi a je mi docela líto, že tu jednou bude ta moje životní etapa v Německu končit.

Praha je přeci jen Praha

.

Katolíci proti muslimům

17. května 2016 v 22:13 | pavel |  Co dal den

To je vidět i v Gelsenkirchenu na ulici.




Tady rozdávajíé bible a v pozadí vidíte muslimy, kteří rozdávají korán.



.



Migrantů je tady všude plno a pár rodin se dokonce nastěhovalo naproti.

Postavili se proti mým oknům stolek s židličkami, jsou tu jako doma a jejich děti tu dělají celý den kravál.




Jak je vidět na ulici, jejich ženy jsou docela plodné.



.



Když nepodávám, raději si vyjíždím na kole do přírody.





Mám cyklostezku hned za domem a všude, jako v Čechách, samá řepka.

.

Jednou v týdnu to prý docela stačí

16. května 2016 v 12:15 | pavel |  Jen tak

Tento článek není sice z internetu, nýbrž ze zdravotního německého časopisu, ale asi to bude pravda.




Jednou v týdnu stačí, říkají psychologové z university v Torotu poté co se zeptali 30 tísíci lidí. Spokojenost je tak dostatečně naplněna a pokud je prý sex častější, nijak se tím nezvýší. A ani nezáleží jaký věk, pohlaví, nebo dobu vztahu ti lidé mají.

Když to tak čtu, tak si říkam, jestli by s touhle frekvencí sexu byla moje přítelkyně spokojená.

Ta by mne hnala... A co vy na to?

.

Turecká nevěsta v Německu

13. května 2016 v 17:40 | pavel |  Co dal den

Tak jsem opět v Německu a kupodivou můj byt jsem našel ve stavu jak jsem ho loni opustil a nebyl ani vykradený... milé překvapení. Nešel mi sice plyn, takže jsem si musel dát jen ledovou sprchu a nakonec co bych jednou neudělal pro zdraví. Na druhý den ráno jsem si pak šel překontrovat Bochum a jak jinak i do městských sadů.



.


.



Jelikož bylo 25 ve stínu, holky se tam všude v trávě slunily...




... a nemělo tam ani chybět focení turecké nevěsty.



.


.



Turečtí muži milují plnoštíhlé ženy.




A kromě milenců tam běhá i plno divokých králíků.





Co se týče migrantů, těch je tu plno jako těch králíků v parcích, ale zase tak velkou změnu člověk nevidí, protože už i dřív jich tu bylo skoro víc jak Němců... ten milion nových se tu ztratí jako kapka v moři. To pak už jen stačí zavřít oči a věřit, že někdo z nich tě nevyhodí sebou do povětří... do jejich nebe.

.


Tak já jsem oči včera otevřel aneb zatmění Slunce.

10. května 2016 v 14:27 | pavel |  Co dal den

To jsme si včera s D. nechtěli nechat ujít a tak jsme se hned po poledni vydali do hvězdárny na Petřín.




Zatmění Merkurem... i tohle lze nazvat jako zatmění. Byla tam i Nova.



.


.



Moc jsme toho za to vstupné 65 korun neviděli... tento bod jako "něco" od mouchy.




Ovšem bylo krásně a tak jsme se pak natáhli tam na louku...




... a kochali se pohledem do nebe.

Padám na čas zase do Německa, jdu tak obhlídnout ty migranty, tak se tu měte krásně.

.

Nejlépe jsou na tom malé děti

7. května 2016 v 23:01 | pavel |  Co dal den

Pro ně je vše nové a tento svět, který je obklopuje, jim denně přináší něco nového. Jsou jako nepopsaný list, tedy na rozdíl od nás, kteří v sobě nosíme plno balastu a pod jeho tíhou, jak s rancem harampádí, se vlečeme pak celým životem.




Dnes byla na Karlově náměstí slavnost věnovaná Karlovi IV a byly tam ukázky dětské tvořivosti.




Krásné věci o nich.




Děti tam i malovaly.




Byla radost na ně hledět...




... ale nejkrásnější pohled byl na tuhle malou s jakým elánem se do toho pustila.




Samozřejmě se snažím být pozorný ke všemu co mne obklopuje a s čím se setkávám a taky si toho dokáži i rád užívat.

Ale dětský svět je prostě dětský svět.

.

Vzhůru na Petřín...

2. května 2016 v 13:09 | pavel |  Co dal den

... a kam jinám než k Máchovi.




Bylo tam jako na Václováku...




... a cestou jsme minuli a tento pár. Není to krásné? Nasadili si i stejné čepičky.




Samozřejmě jsme se i my líbali pod každou třešní a večer mi to bylo osudné... naskočil mi opar.




Jako každý první máj pod Petřínem nadějní básníci.



.



I Hynek něco dostal... kalhotky a doufejme nošené.




Na rozdíl od svátku lásky, jako je první máj (komunisti mají ovšem svátek práce) není zase moc lásky kolem nás na světě.




Takže nejen jeden den v roce milujme se.

.

To bych nebyl já...

27. dubna 2016 v 11:20 | pavel |  Jen tak

... abych čas od času nezabloudil nad nějakou propast a jen čekám, kdo mne tam dolů postrčí.

Každopádně jsem všechna nebezpečí zatím přežil a proto raději vyhledávám kopce, hory a jiné výšiny, kde nejenže je výhled do kraje, ale i nadhled a pocit volnosti....




... jak tomu například bylo v nedávných dnech...





... na Vinařické hoře, která je ve skutečnosti sopkou.




Já vím, ty fotky z hory tu už byly a proto vám ještě ukáži novou nevěstu.





Ta je možná taky jen krůček nad propastí, i když o tom zatím neví.

.

Já už nesním v tom platonickém smyslu...

18. dubna 2016 v 18:11 | pavel |  Jen tak

... ale jeden sen, který jsem měl před pár dny byl tak zvláštní, že si zaslouží abych ho tady zvěčnil. Toho dne navečer jsem se s Míšou vypravil na nedalekou louku (tam kde lidé nevenčí své psy) natrhat mladé kopřivy a listy pampelišek, abychom si uvařili špenát. Mám ho na jaře rád, protože mi jednak svojí hořkostí chutná a navíc je zdravý na játra. Nevím jestli je zrovna ta kombinace uspávající (v každé bylině je nějaký jed), ale jakmile jsme pak v noci zalehli, oba jsme v momentě usnuli a spali tvrdě až do rána...




Tady je ten špenát s bramborovou kaší. Míša musí mít ke všemu maso.




A tady jsme ty pampelišky s kopřivami trhali. Máte to s výhledem na Prahu.

Jste ještě zvědaví jaký byl ten můj sen? Ten sen jsem měl až k ránu a ten mne taky probudil. V tom snu říkám Míše, zhasni to světlo (a skutečně jsme tak rychle usnuli, že jsme nechali svítit) a ona (ta lampička byla na její straně) si ležela klidně dál a nenamáhala se ani zvednout ruku. Měl jsem na ni docela zlost a to mne probudilo.... a vidím Míšu jak si klidně spí a světlo svítí. Je tohle normální?

.

Další články


Kam dál