Listopad 2008

Román na pokračování "To"- č.46

30. listopadu 2008 v 22:00 | Kreperat |  Román "To"
Nebudete mi to věřit, ale na mou duši, bylo to tak. Koupil jsem si v Penny bazalku v květináči, aniž jsem tušil spolu s housenkou. Do rána, to si snadno domyslíte, mi ta housenka ožrala všechny listy, z tý bazalky prakticky nezůstalo nic.
Tu housenku jsem sice našel, ale protože mi jí bylo nakonec líto, že neměla už co jíst vynesl jsem ji k sousedům do zahrady.
Pak mne napadlo, že bych si to od Penny neměl nechat líbit a tak jsem s tím květináčem, s tou bazalkou z který zůstaly jen stonky, odnesl k reklamaci.
A co myslíte, co mi nejdřív ten prodavač a potom jeho vedoucí řekli?
"Kde je ta housenka?"
Je to vůbec možný? Ti zloději zlodějský mi nevěřili! A tak jsem se rozhod, že i kdybych snad měl prohledat celou tu sousedovu zahradu, tu housenku najdu. Možná vás to překvapí, ale já ji našel! A tak jsem se znovu vydal do Penny. Tedy s tou housenkou.
Nejdřív se kroutili jako hadi, že za ni, tedy za tu housenkou nemůžou, že to je, prej, nepředvídatelná přírodní věc, potom dokonce, že to není doložitelný, že jsem to dokonce na tu chudinku hodil, ale nakonec jsem přeci jen z nich ty prachy vydoloval.
Znám přece svý práva zákazníka, ale to nejdřív musí člověk v tom jejich krámě řvát, aby z nich dostal ty dvě pětky…20 korun. To jsem víc utratil za benzin.

Frau Saphir

30. listopadu 2008 v 8:56 | Kreperat |  Novinky
Aber ich wolte sprechen nicht über Frau Saphir, sondern über Stein Saphir...
Der Saphir, ein Stein des Glaubens und der geistigen Reinheit (wie diese Frau...oder?) dient schon seit Urzeiten als schützender Talisman.
Im alten Griechenland wurde er als Stein der Weisheit, der Treue und Vernunft geschätz (diese Frau, denke ich, war nich so treu...).
Seine Kraft liegt vor allem in seinen spirituellen und meditativen Eigenschaften. Die Wirksamkeit des Saphir ist besonders in seiner tiefen himmelblauen Farbe konzerntriet, die reinheit, begeisternd und heilend wirkt.
Er ist das Symbol für die undendliche Tiefe des Weltalls, mit seiner Hilfe erhebt sich unser Geist empor zu den Mysterien, er weckt unseren innern Glauben, wodurch sich unsere Meditation steingern und vertiefen kann.
Der indigoblaue Saphir gehört zum Chakra des Driten Auges. Er hat die Fähigheit, intutive Wahrnehmungen in uns zu wecken, und lässt uns Wahrheit von Illusion unterscheiden. Auf der seelischen Ebene führt uns der Saphir zur Enthaltsamkeit und Vernunft. Er hilft uns Ruhe zu bewahren, obwohl wir wütend sind, und bremst unsere Ungedult...

Řekněte sami, je to jméno Saphir vhodné pro ženu, které člověk nemůže věřit? Není rozumná, hádá se a když se rozčílí, už ji nic nezastaví...
Takové jsou prostě ženy...


Junge Frau Saphir

29. listopadu 2008 v 22:38 | Kreperat |  Novinky
Die junge Frau war sehr nett gewesen, auch wenn ich nicht gleich begriffen hatte, worauf sie spezialisiert war. Dies war eine der Schwierigkeiten, auf ich ständig stieß.
Aber es war das erste Mal, dass ich eine Frau geliebt habe ohne zu wissen was sie sagte...
Sie hieß Saphir...
Wenn Sie weiterlesen wollen...

Román na pokračování "To" - č.45

28. listopadu 2008 v 22:16 | Kreperat |  Román "To"
Podle statistiky si milostných radostí užívá měsíčně muž za měsíc sedmkrát, zatímco žena jen pětkrát. Musím říct, že jsou to dost malá čísla, že jsou Češi tak líní, jsem nečekal.
Ale ještě jedna věc měl na té statistice zaujala. S kým vlastně ti muži obcují, když mají těch potěšení o 2 víc než ženy? S milenkami to asi nebude, protože ty nestoudnice jsou taky ženy. Tedy s Marťany? Nebo sami se sebou? Těžko mi na to asi kdo odpoví odpoví. Ani to ta statistika neříká. Nebo je český národ negramotný a neumí počítat aspoň do deseti? Nebo chlapi přeháněj a ženský si myslí, že jsou ošizeny a rády by častěji?
Pak věř těm statistikám!
Ale jinak, musím dodat, v něčem se ženy s muži zase shodují. Třeba kolik měli svateb. Nebo rozvodů. Taky kolik počali dětí. Jinak to ani snad nejde.
Dále mě zaujala prsa žen, bohužel, průměrně jen dvojky. A v pase 68, to se ženský měří, předpokládám, jako bych je neznal, se zatajeným dechem. A má, to je taky zajímavé, i když jsem to čekal, o 130 gramů menší mozek. Dál, podle statistiky, přijde o poctivost když je jí 17 a pak porodí 2 děti. Taky prý, to se mi ale nechce moc věřit, uvaří za měsíc jen 10 jídel. A kde večeří tedy muži? Asi po hospodách. Proto, předpokládám, vypijí za rok, mezi šestou odpoledne a půl jedenáctý večer, 180 litrů piva. A jak je to ještě s muži? Prý 10 cm v klidu a 15 při erekci po dobu maximálně 15 minut. To taky není žádný rekord. S tím málem ani ta žena nemusí být zrovna spokojená. Že by si užila, to ani náhodou ne. A to si každej chlap myslí, jak je dobrej.
A na závěr, co vám mohu k tomu všemu mohu říct? Je to tím, že ty líný chlapi žerou moc masa, 6 tun za rok. Jsou pupkatý, převážně, jako ty prasata. Kolik sežerou vlastně těch prasat? Ale já nevím kolik to vykrmené prase váží? Dejme tomu 200 kg? Tak tedy průměrnej pan Novák má 30 prasečích životů na svědomí. Až se v příštím životě narodí jako prase, bude mít co odčinit.

HNÍZDA

27. listopadu 2008 v 23:26 | Kreperat |  DOKU-FOTO
Hledět do korun stromů je lepší, než se dívat na zem... a zjistil jsem, že doslova na každém si ptáci zařídili svůj domov... a mají, proti nám, nadhled...

HOSTINA

27. listopadu 2008 v 22:23 | Kreperat |  DOKU-FOTO
u společného stolu...

HOTEL EDEN II

26. listopadu 2008 v 22:05 | Kreperat |  DOKU-FOTO
Někdo si tam skutečně pronajal apartment... má záclony a právě větrá...

HOTEL EDEN

26. listopadu 2008 v 2:47 | Kreperat |  DOKU-FOTO
Navštivte hotel EDEN, budete se v něm cíitit jak v ráji...






Žijeme v Čechách, kde se vždycky najde pár idiotů

25. listopadu 2008 v 2:29 | Kreperat |  Názory
kteří si nedají pokoj, dokud někoho nenaštvou. Tahle zlomyslnost je v každém z nás. Rozdíl je v tom, že někteří lidé to vrozené zlo dokáži v sobě spoutat, nebo alespoň ovládnout, zatímco ti druzí to v sobě pěstují a radují se z cizího neštěstí.
Nejsme v Nebi, jsme na Zemi. To ví konečně každý. Ale jak se těmhle pokleslým lidem vyhnout, jak jim vzdorovat? Na to se neptejte ani mně, to nikdo neví. A nebo přeci?
Tady máte, jestli chcete, prostor na vaše názory:

kreperat není kreperat

23. listopadu 2008 v 17:25 | Kreperat |  Vzkazy
Vysvětlení, proč mi občas někdo přijde vynadat, najdete v Rubrice Vzkazy, tam klikněte a dozvíte se víc. Každý z vás má jen jedno IP, které nelze okopírovat. Podle toho poznáte jestli vám na komentáře psal pod mým jménem ten falešnej nebo já, který jsem často ani na vašem blogu nikdy nebyl. Rád vám vždy odpovím.
Bohužel existují stále lidé, kteří nemají nic jiného na práci, než lidi rozčilovat, rozeštvávat a považují to za legraci nebo recesi. Tak se nezlobte, vše se v klidu vyřeší.

Pes bezdomovec

23. listopadu 2008 v 15:49 | Kreperat |  DOKU-FOTO
I některý psi mají život těžkej...

V Bochumi začaly vánoční trhy

23. listopadu 2008 v 2:41 | Kreperat |  DOKU-FOTO
a já tam musím až do Vánoc od 11 do 21 hodin... trávit čas.
Němci se nejraději cpou buřty

Román na pokračování "To"- č.44

22. listopadu 2008 v 22:03 | Kreperat |  Román "To"
Tak jsem si nakonec pro to pivo musel jít sám, i když děti už povyrostly. A cigarety, ty pár let nekouřím. Ten jed raději přenechám potřebným.
A koho jsem nepotkal právě před domem? Právě, že jsem ji potkal. Moji bývalou lásku, která bydlí za rohem. Dřív to bylo praktické, stačilo zapískat, to byl náš signál, a přišla i když byl starej doma. Ovšem sice ne hned, tak hloupý jsme nebyli, ale po čase, ale s odpadky, nebo košem prádla.
Ale teď vidím, že jsem napsal víc, než jsem chtěl. To bylo ovšem jen na okraj. A co mi ta Boženka vlastně řekla?
"Jak to tvoje žena dělá, že je pořád tak mladá?"
No, tak tohle jsem nečekal. A ironie to nebyla. Ale měla vlastně pravdu. Moje žena není opravdu tak stará, ale… stárne!
A co mi řekla dál? To jsem zapomněl. Byla to od ní msta, že už dál nepískám.
Ovšem, musím přiznat, že i mí kamarádi, mi vychvalují moji starou. Snad proto, že ty jejich megery taky stárnou. Každýmu chlapovi se obvykle líbí to, co nemá doma.
Tak, a šel jsem na pivo, abych to celé zapil. I když bych měl zpomalit! Nevím jak komu, aspoň mně, přestože je to tak zdravé, i na srdce, roste po pivu břicho.
Břicho je ovšem důležitý základ. Tam je podstatná imunita. A to je pro chlapa, jako jsem já, životně důležitá věc. Záruka věčně mladého života…. osmnáct let!

Román na pokračování "To"- č.43

22. listopadu 2008 v 1:40 | Kreperat |  Román "To"
Praha, říká se, je nebezpečná. Všechno je taky jinak než bylo dřív. Například, musím si pro plzeňský, nebo pro cigarety, třeba jen přes ulici, dojít sám. I když mám, třeba, zlomenou nohu a žena není doma. Dřív jsem tam poslal svý děti a bylo to normální, teď mi nepřinesou nic.
Ale není to proto, že se i za bílého dne, přepadává. Důvod je jiný! Dítěti nikdo neprodá ani láhev piva! A to i když chudák táta tak žízní, že se mu na patro lepí jazyk a nemá ani cigarety.
Tak se vás ptám, kde jsou ty starý zlatý časy, když táta poslal svýho kluka se džbánem do hospody? Všechno je v pr…čicích! A já tam chodil dokonce rád, protože jsem se po cestě na tom pivu taky přiživoval. Ta pěna, která mezitím tátovi spadla, to vychlazený pivo! Dodnes mám na co vzpomínat.
A taky kde mají děti jinde sehnat cigarety, když jim je, ze strachu z pokuty, nikdo nechce prodat? Takhle je ty nový zákony nutí okrádat vlastní rodiče, táty a mámy… kradou jim je, co jim jiného zbývá, z kapes a kabelky.
Já třeba, se dokážu vcítit do citovýho života dětí! Ale nemyslete si, že ty kluky a holky v trafice jen polituju když nic nedostanou a jdou domů s prázdnou! Počkám za rohem, zeptám se na značku a pak jim je koupím.
Vždyť láhev vína a k tomu cigareta chutná každýmu, tedy i dětem. A děti jsou ochuzený!
Má to být snad jen privilegium dospělých? Kdyby aspoň věděli kdy mají dost a pak se chovají jako zvěř, jako prasata.
Dětem se dneska vůbec zakazuje kde co. Ještě že mají internet, že aspoň tam si můžou postěžovat. Ale už i to jim chce kde kdo zakazovat…

Román na pokračování "To" - č.42

21. listopadu 2008 v 15:05 | Kreperat |  Román "To"
Nevím co vy, ale já hraju šachy, jen když mně o to někdo požádá. Někdy je to taky dost nuda. Sport v sedě, prý královská zábava.
"Zase jsi vyhrál?" přivítala mne včera hned ve dveřích žena.
"Samozřejmě jsem vyhrál!" Moje žena totiž šachy neumí a žárlí na mne a jen čeká, kdy prohraju. Ale já jsem v šachu skutečně dobrej. Snad proto, že jsem měl v dětství tvrdou průpravu.
Vlastně, byla to škola mýho života, která mne poznamenala až do dneška. Proč poznamenala? To vám hned řeknu.
Totiž bylo to tak. Ale vlastně ani nevím, jestli to mám na sebe práskat. I když o nic tu vlastně nejde. Jen o mne a o mého o devět let staršího bratra, který se ke své lítosti narodil dřív. A já pozdě. Každopádně mně moc nemiloval, protože se o mne musel starat a vozit v kočáře.
Když jsem dorostl, bylo mi pět nebo šest let, naučil mne hrát šachy, protože neměl doma nikoho kdo by s ním hrál. Hru jsem zvládal dobře, ale jediné co jsem neuměl, bylo prohrávat. Ale co chcete od malýho kluka? Nikdo z nich neumí prohrávat. Pokaždé jsem se rozplakal a napříště už jsem neměl znovu chuť, to každej pochopí, si to s ním rozdávat.
Ovšem můj bratr mi to pokaždé podle rozmluvil, "dneska ti to vyjde, počkej, dneska vyhraješ…," protože jsem byl hlupák. Potom se mi s kamarády za zády smál. Taková křivda! Vytahoval se nad malým klukem, ten sprosťák!
Šachy,co vám mám povídat, jsem z celé své malé duše, nenáviděl. Bylo to ve mně jako hluboká rána.
Teprve až po letech mne jeden můj kamarád na chalupě zase k šachu přemluvil a já vyhrál. Bylo to skutečně první vítězství v šachu v mém životě.
Ale věříte? Nijak jsem nejásal. Ani vlastně nevím, proč vám to tady povídám. Snad abych vám řekl: nechte děti vyhrávat!

Román na pokračování "To" - č.41

21. listopadu 2008 v 10:08 | Kreperat |  Román "To"
Dneska bych vám chtěl něco říct o dešti a o tom, jak moje žena odehnala mrak, nejdřív jeden a pak další. To se stalo včera, když jsme si vyšli za město, a řeknu vám, byl to asi zázrak a já byl při tom. Jinak si to neumím vysvětlit.
Totiž, abych to řekl po pořádku, bylo krásně a proto nás ani nenapadlo si vzít sebou deštník. Kdo by na to taky myslel, když bylo sucho a obloha bez mráčku. I když, to musím dodat, moje žena myslí často na všechno a deštník si někdy bere i když je sucho. Tentokrát však, jak nakonec sama přiznala, ten deštník zapomněla.
Původně jsme si chtěli vyjít do lesa, ale po cestě jsme si to rozmysleli. Natáhli jsme se u řeky, jen tak do trávy, protože i tu deku zapomněla. A v tom momentě mi na čelo spadla kapka vody.
"Mám pocit, že prší," řekl jsem.
"Ne, to není možný," řekla žena, "podívej nahoru, nebe je modrý!"
Někdy, řeknu vám, nevím jestli jste to zažili, zaprší z čistý oblohy. A tak si řeknete, odkud se tu bere ten déšť? Je to prostě záhada, něco mezi nebem a zemí.
"Spadla mi kapka na čelo," upřesnil jsem. "A zapomněla jsi doma deštník."
"Kapka?" řekla žena. "To se ti asi zdálo," pohlédla znovu nahoru, "vážně nic nevidím."
"No právě," sáhnul jsem si na čelo, "tomu se taky divím." Byla to jediná kapka, nic víc a to nám nakonec, mně i jí, vrtalo hlavou, dokud se skutečně na obzoru jeden mrak, a za ním další, neobjevil.
"Někde jsem četla," vzpomněla si žena, "že pouhou myšlenkou člověk může mrak odehnat, ale musí, to je důležitý, současně o to poprosit Boha."
"Tak Bůh ti vyplní tvý přání, jen proto, že zapomeneš doma deštník!"
"No co by ne! Všechno je možný! Bůh je někdy, když se mu zachce, nevyzpytatelný. A všechno co udělá, má vždycky nějakej smysl!
A tak se ta moje bláznivá žena skutečně postavila proti těm mrakům, a věřte nebo nevěřte, ty mraky se nejdřív zastavily a pak odtáhly někam na západ, tam odkud přišly.

Břízky

21. listopadu 2008 v 2:35 | Kreperat |  ART-FOTO
Možná se vám bude zdát ta fotografie nevýrazná, ale mně se líbí a jsem rád že jsem ji udělal. Dávám ji do blogu hlavně pro sebe, protože se na ní rád dívám. Taky je zajímavé vědět, že ten lesík je přímo na okraji Novodvorské v Praze a skoro nikdo tudy neprojde i když tam vede cestička. Třeba se zalíbí i vám...


kreperat není vždycky kreperat

19. listopadu 2008 v 21:10 | Kreperat |  Vzkazy

Už asi všichni víte, že někteří lidé z "polizanice.blog.cz" přes můj blog mým jménem kreperat naštvalo řadu lidí, když jim napsalo hanlivé komentáře s cílem, abyste mi svorně nadávali.
Musím uznat že se mu to povedlo, i když ne zcela.
Za prvé se ukázali jací jsou bezpáteřní lidé-hrdinaové, to už jsem o nich věděl, za druhé se ani nestalo nic tak hrozného. Lidé v domnění, že jsem to já, mi prostě vynadali. To se každému stává na ulici denně. Aspoň si zchladili žáhu. Moje ego je tak jako tak na nízký úrovni. A tak se jeho přičiněním ještě víc snížilo. To je dobře. Tedy dík.
Taky se na mém blogu trochu zvýšila návštěvnost, i když zrovna o takovou nestojím. Mám tu pár věrných přátel a je mi s nimi dobře.
Ostatně píšu jen tak, pro sebe a taky pro ně, abych je pobavil. Není to nic vážného, jen slova. Nic víc a nic míň. Jenom zábava.
Ale to ještě není všechno. Díky těm jejich špatným komentářům jsem taky poznal jednu dívku, kterou bych jinak nepoznal. Píše krásné básně. A snad se i s jinými dobrými lidmi, bez mého přičinění, seznámím. Tak co bych měl naříkat. Všechno dopadlo jak mělo a to je tak dobře.
Věřte, že jsou horší věci na světě, než tohle. Díky vám všem, kteří jste se nechali tím falešným kreperatem oklamat.
Nakonec jste dopadli hůř než já. Byli jste hulvátsky bez důvodu napadeni a ve svém psaní zesměšněni. Tak se vám za ty lidi, kteří mají k omluvě daleko, aspoň já omlouvám.
Mějte se krásně a nenechte se nikým zviklat.

Upozornění všem!

19. listopadu 2008 v 1:59 | Kreperat |  Vzkazy
Někdo se dostal na můj blog a přes něj píše mým jménem urážlivé komentáře na jiné blogy.
Už jsem si stěžoval na blog.cz.
Všichni kdo mně znáte a píšete si se mnou určitě poznáte, že ten kreperat co vás napadá, nebudu já, tak ho ignorujte a smažte.
Těm ostatním, kdo mně neznají: nereagujte a smažte všechno co je podepsáno kreperat.
PS. Už mi bylo sděleno kdo to je: mstí se mi někteří lidé z blogu "polizanice.blog.cz". Tak běžte, postižení, vynadat jim.