Román na pokračování "To" - č.41

21. listopadu 2008 v 10:08 | Kreperat |  Román "To"
Dneska bych vám chtěl něco říct o dešti a o tom, jak moje žena odehnala mrak, nejdřív jeden a pak další. To se stalo včera, když jsme si vyšli za město, a řeknu vám, byl to asi zázrak a já byl při tom. Jinak si to neumím vysvětlit.
Totiž, abych to řekl po pořádku, bylo krásně a proto nás ani nenapadlo si vzít sebou deštník. Kdo by na to taky myslel, když bylo sucho a obloha bez mráčku. I když, to musím dodat, moje žena myslí často na všechno a deštník si někdy bere i když je sucho. Tentokrát však, jak nakonec sama přiznala, ten deštník zapomněla.
Původně jsme si chtěli vyjít do lesa, ale po cestě jsme si to rozmysleli. Natáhli jsme se u řeky, jen tak do trávy, protože i tu deku zapomněla. A v tom momentě mi na čelo spadla kapka vody.
"Mám pocit, že prší," řekl jsem.
"Ne, to není možný," řekla žena, "podívej nahoru, nebe je modrý!"
Někdy, řeknu vám, nevím jestli jste to zažili, zaprší z čistý oblohy. A tak si řeknete, odkud se tu bere ten déšť? Je to prostě záhada, něco mezi nebem a zemí.
"Spadla mi kapka na čelo," upřesnil jsem. "A zapomněla jsi doma deštník."
"Kapka?" řekla žena. "To se ti asi zdálo," pohlédla znovu nahoru, "vážně nic nevidím."
"No právě," sáhnul jsem si na čelo, "tomu se taky divím." Byla to jediná kapka, nic víc a to nám nakonec, mně i jí, vrtalo hlavou, dokud se skutečně na obzoru jeden mrak, a za ním další, neobjevil.
"Někde jsem četla," vzpomněla si žena, "že pouhou myšlenkou člověk může mrak odehnat, ale musí, to je důležitý, současně o to poprosit Boha."
"Tak Bůh ti vyplní tvý přání, jen proto, že zapomeneš doma deštník!"
"No co by ne! Všechno je možný! Bůh je někdy, když se mu zachce, nevyzpytatelný. A všechno co udělá, má vždycky nějakej smysl!
A tak se ta moje bláznivá žena skutečně postavila proti těm mrakům, a věřte nebo nevěřte, ty mraky se nejdřív zastavily a pak odtáhly někam na západ, tam odkud přišly.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 klarrrinka klarrrinka | E-mail | Web | 21. listopadu 2008 v 14:22 | Reagovat

jo a dokonce jsem tam přidala i naši bývalou učitelku ze zeměpisu, byla dobrá, škoda, že už ji nemáme:-))

2 klarrrinka klarrrinka | Web | 21. listopadu 2008 v 14:53 | Reagovat

bráchovi je 18 a někdy je fakt nesnesitelný a na přírodopis máme takového škaredého tlustého učitele:-))))

3 klarrrinka klarrrinka | Web | 21. listopadu 2008 v 15:04 | Reagovat

tak já si ho přečtu

4 Kiqi Kiqi | Web | 21. listopadu 2008 v 17:26 | Reagovat

=D heh, zajímavé...inu déšť, pro někoho trest, ale pro mě osvobození...není to jen kvůli tomu, že jsem astmatik a že se mi po něm lepši dýchá, ale je tak krásný a smyslný..jak kapka po kapce padá, stéká po okně, nebo po vlasech a klouže, dokd nespadne na zem, která ji vsákne ;)

5 HanisShka HanisShka | Web | 23. listopadu 2008 v 12:12 | Reagovat

Krásně napsaný...a už se mi tohle jednou taky stalo..ale ty mraky jsem nezahnala:D Já v tom dešti s kamarádem a kamarádkou tančila:D Byla to sranda....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama