Prosinec 2008


Román na pokračování "To" - č.42

6. prosince 2008 v 0:16 | Kreperat |  Román "To"
No, další trapná ženská s mini-ruksakem na zádech. Je vůbec vidět na ulici normální ženská…s kabelkou v ruce? Například moje žena, ta by ho na sebe nevzala… protože bych s ní pak nikam nešel… ale i tak je, někdy, rozumná.
Ale dneska bych se rád vyzpovídal o něčem jiném. Že jsem těm Čechům v lecčem i křivdil. Jsou to vlastně všechno hodní lidé. Nebo ne? Jak sednou do auta jsou sice k nepoznání, ale zase na chodníku jsou jak beránci… vyhnou se a ustoupí, když proti nim někdo jde.
Docela jinak je tomu s Němci. Jdou jako berani a všechno porazí, co jim stojí v cestě. Několikrát jsem s nimi udělal test a co myslíte, jak jsem s ním vyšel? Ležel jsem na zemi.
Chodník v Německu patří silnějším. Zdá se, že je to něco jako národní sport. Kdo je slabší a kdo silnější, vzájemné měření sil. Kdo má silné nervy prorazí a slaboch ustoupí.
A tak jsem pak uvažoval, vždyť už mně znáte, proč je tomu tak, jestli je to snad nějakej národní charakter. A došel jsem k názoru, že je tomu skutečně tak! Pozůstatek nacizmu, který se v Německu dědí a proto přežívá. Jak to řekl Adolf: jen silnější mají právo na život a ti ostatní, slaboši, je jen odpad…
Tak teď sám nevím co mám dělat? Mám chodit jako oni, anebo jim uhejbat….?

Román na pokračování "To"- č.41

5. prosince 2008 v 2:33 | Kreperat |  Román "To"


Kde je ta elegance, kde je ta noblesa? Zná ještě vůbec někdo význam toho slova? Na ulici, sami víte, moc té nádhery nespatříte. Hlavně dnes, když každej mrzne a obalí se vším možným, aby byl v teple. Jiné je to v létě, kdy český holky vyrazej do ulic v košilkách s úzkými ramínky a v mini. V takových případech, to musím přiznat, je mi dost líto, že nejsem v Čechách.
Zato v Německu, no prostě hrůza, snad už jen proto, že každej tu žere národní jídlo, buřty, jsou holky obézní. Ale i to bych jim možná odpustil, kdyby na těch svých mohutných zádech nenosily ty mrňavý ruksaky.
Co na to říct, na ty ruksaky? Tahle móda, snad mi to prominete, ale jinak to nejde říct, je prostě k BLITÍ.
U dětí a u školáků je to dokonce roztomilý, to patří k nim, protože chodí ve sportovním. I u dívek jako je Angel, Hanička, Kiqi, Leri, nebo Klarrrinka bych to i snesl, ale ony to na sebe dneska navlíknou i starý báby, místo kabelek. Nejhorší je to ovšem s těmi ruksaky v obchodech. Když se tam zastaví pár takovejch ženskejch mezi regály… už neprojdeš.
Tak to je asi vše, co jsem vám chtěl říct o těch ruksakách. Prosím, zahoďte je…, aby aspoň v těch Čechách ta nóblesa zůstala.

První sníh v Bochumi

5. prosince 2008 v 1:33 | Kreperat |  ART-FOTO


Román na pokračování "To"-č.40

4. prosince 2008 v 21:43 | Kreperat |  Román "To"
Na Tenerifě jsme si projali, jako každý rok, dům na severní straně, ale měli jsme ve zvyku si občas vyjet na jih, kde byla sice pustina, ale lepší koupání a víc živo.
Tentokrát bylo ale všechno jinak, než jsme si plánovali. Naše děti neměli čas s námi jet, protože syn měl zkoušky a dcera letěla s kamarádkou jinam. Ten dům s verandou byl velký, dole tři ložnice a nahoře velký pokoj s prostornou kuchyní.
"Co kdybychom někoho vzali?" řekla žena.
"Dobrej nápad," řekl jsem já.
Pak mi napadlo, když jsem v duchu probíral své známé, koho bych asi tam nejraději měl, že by to mohla být žena. Ne, že bych měl snad strach, že by mně moji ženu svedl kamarád, to ani náhodou, ale zkrátka jen proto, že ženy mám ve své blízkosti rád.
"Co takhle ta malá od Petra?" ozvala se, žena, která taky dumala. "Její máma na ní mluví jenom německy, Pepík, i když blbě, většinou taky, tak by si s náma aspoň tu svoji češtinu zlepšila."
"Není moc mladá?"
"No, mladá je, nejmenuje se Evička? Myslím patnáct let, snad má už pas."
"Každopádně je milá a veselá."
"Tak se jí zeptáme?"
"Jo."
"A není to hloupý?" napadlo pak ženu. "Třeba nám to děvče nepůjčí."
"Nepůjčí?"
"Tak jsem to nemyslela. Ale je to odpovědnost od nich a taky od nás."
Všechno nakonec dopadlo tak, jak jsme si předsevzali. Eva byla ráda a Petr se ženou neměli nejmenší námitky. Právě se vrátili z dovolený a museli do práce.
A nejenže všechno proběhlo hladce, bylo to jako výhra v kartách. Té dívce šlo už dokonce na šestnáct a musím říct, že jsme s ní vytáhli žolíka. Stačily dva tři dny a připadala nám, bez nadsázky, že by mohla být i naše třetí dítě.
Ráda vařila a tak se tentokrát i moje žena mohla, spolu se mnou, celý den válet na terase.
Ta holka byla na všechno zvědavá, proto jsme ji dávali volnost, ať si chodí kam chce. Ale nechtěla.
"Jsem s váma ráda," tvrdila a myslela to asi vážně, protože se nás držela jako klíště. Všude chodila s náma.
"Co kluci? Nechceš na pláž?" radila ji moje žena, "My si tu tady zatím zdřímneme."
"Těch kluků mám doma dost," vrtěla hlavou," tady jsem ráda bez nich a odpočívám."
Ale rozhodně to nebyla žádná puťka ani stydlivka, na pláži si hned první den svlíkla horní část plavek a po bytě, po pár dnech, běhala jen v podprsence a kalhotkách.
Moje žena to sice bez jediného slova akceptovala, ale jestli to bylo tak, to věděla jen ona. Každopádně to statečně nesla.
Ke konci dovolené žena pak z toho horka dostala migrénu a tak nás poslala na pláž samotné. Zatáhla všechny žaluzie a vlezla do postele. Vypravili jsme se tedy, ale po cestě nás napadlo, že si zajedeme, pro změnu, někam dál.
"Co tahle si hrát na milence?" řekla ta lolitka, když jsme padli na lehátka.
"Nevíš snad kolik mi je?"
"Právě proto. Bude to sranda."
"Budu mít ještě malér," namítnul jsem.
"Budou ti závidět."
A měla pravdu. Stačilo pár minut a byli jsme hned středem pozornosti. O nic nešlo, žádné nemravnosti, jen jsme se drželi za ruce a běhali do vody. Hrála to dobře. Pár chlapů kolem by bylo docela rádo na mém místě. A byl bych taky lhal, kdybych tvrdil… jo, líbilo se mi to.
"Díky," řekl jsem, když jsem se vraceli domů.
"Ale já ti taky děkuju," řekla Evička.


KOLOTOČ JEN PRO DOSPĚLÉ OD 18.LET

3. prosince 2008 v 23:41 | Kreperat |  DOKU-FOTO




a pro malé do šesti let



Angel v černém sexy-prádle

3. prosince 2008 v 23:10 | Kreperat |  Novinky
není to sice bohužel angel, ale tyhle holky jsou taky docela pěkný

Román na pokračování "To"- č.49

2. prosince 2008 v 23:27 | Kreperat |  Román "To"

Sami už víte, že v Praze mi neujde nic. A proto ani nemusím číst bulvární tisk, abych věděl, že Praha je největší bordel v Evropě. To mně ale tolik netrápí.
Trápí mně ale, že nikdo nechce vidět, jak to s tou morálkou vlastně je. Třeba novej trend tady v Čechách, chlapi vyměňují svý ženy za mladší.
Třeba takovej Topolánek, kterej by nám všem měl být vzorem. A aby snad nezůstal pozadu, hned se k němu přidal i ten Paroubek. Je to asi jediný v čem se shodují, ale v tomhle si rozumějí, jak se tak člověk na ně kouká, až příliš dobře. Mělo by se těm těm smilníkům zakázat. Kdyby jste viděli moji ženu, právě mi kouká přes ramenu, ta mi přitakává.
Tak tohle se bere jako normální. Ale když třeba chlap poplácá mladou holku po zadku, já to nedělám, to mi věřte, dostane osm let bez podmínky. Člověk, tak to už vypadá, má už strach na mladou holku promluvit, když se chce zeptat, kterým směrem je třeba Výtoň.
Že bych chtěl bejt najednou mravokárce, to skutečně nejsem, ale řekněte sami… je to spravedlivý! Dokážou udělat z prkotin aféry, zatímco ten, kdo na to má, si užívá s kým se mu zlíbí.
Ne, že bych jim to záviděl, mám všechno doma, to mi zas koukala přes rameno žena, ale tihle lidi, by se sami měli chytit za nos, když něco v tomhle shnilým státě smrdí.
Co na to ještě říct! Sodoma Gomora.

Román na pokračování "To"-č.48

2. prosince 2008 v 21:36 | Kreperat |  Román "To"
Proč mne ti holoubci zaujali? Protože svorně hodují a to je dnes, hlavně u lidí, vzácný úkaz.
Vzpomínám, že u babičky v Krkonoších na statku bylo vždycky co dělat, ale ten čas, usednout společně k jednomu stolu, si všichni vždycky našli. Byla to, mohu-li to k něčemu přirovnat, v pravém slova smyslu bohoslužba, služba Bohu. Poděkování, že se tu opět v plném počtu sešli, aby povečeřeli, pojedli pokrm, dar Boží, dar přírody.
Jedlo se také ze společné mísy, kterou babička postavila uprostřed stolu a každý si nandal na talíř tolik, kolik si myslel že sní, podle svého hladu.
A jak to vypadá dneska? Kolik rodin se asi dnes sejde k jednomu stolu k snídani nebo k večeři? O obědu se zdráhám mluvit. To vidím dnes a denně na ulici. Buřty s hořčicí a houskou ve stoje, nebo v chůzi na ulici.
Nechci tu kázat, ale dokáží si lidé ještě jídla vážit? Co jim nechutná prostě zahodí někam do křoví, nebo na zem. Taky popelnice jsou plný potravin, kterým skončila trvanlivost. Lidé prostě kupují a žerou víc než je třeba. Jednu věc jsme všichni zapomněli…. jídlo, jeho smysl, není na chuť, ale na utišení hladu…

Román na pokračování "To"- č.47

1. prosince 2008 v 21:46 | Kreperat |  Román "To"

Stále chci věřit, že Češi jsou docela příjemní a zdvořilí lidé a že mají dobré vychování, ale moc se mi to nedaří. Nebo mám prostě smůlu, že se dost často potkám s hulváty.
Zjistil jsem taky jednu věc, že Češi se vzájemně k sobě chovají lépe, když se alespoň od vidění znají. Například v domě. Mám byt v Praze v 12. poschodí. Tam se zdržuji zřídka a znám jen nejbližší sousedy, avšak přesto, ve vchodu, mne každý přátelsky zdraví. A dokonce, když mám něčeho plné ruce, mi i každý ochotně přidrží dveře. To ani ve Francii, nebo ve Španělsku, kde jsou lidé dost vstřícní, tak často člověk nevidí.
Ovšem, když Češi sednou do auta a najednou je vše anonymní, se všechno rázem změní. Ochota je v momentě pryč! Z lidí se stanou sobci a bezohledná, krvelačná zvěř, která myslí jen na sebe. Pustí tě, když se chceš zařadit? Ani náhodou ne. Pustí tě, když chceš zahnout vlevo a v protějším pruhu se plouží nekonečná kolona? Proč taky? Když oni dopředu nemůžou taky rychle jak by chtěli, tak aspoň tebe na tý křižovatce nechají stát. Raději to tebe vjedou a nabourají, než aby tě pustli dál!
A to ani nechci mluvit o tom, jak se chovají na přechodu, když chceš přejít. Proč bych si jen kvůli tomu chudákovi co nemá ani na auto, ničil svý brzdy?
Neměli by ti Češi, když chtějí tak moc do Evropy, alespoň tohle, anonymní slušnost, zvládnout?