Román na pokračování "Pražská odyssee"- č.37

27. prosince 2008 v 17:23 | Kreperat |  Román "Pražská odyssee"

Všechno proběhlo tedy potom v pokoji, když se to vysvětlilo, pak přišel i její otec a než jsme se nadáli, začalo se šeřit.
"Kam vás mám uložit?" nakonec řekla žena.
"Původně jsme plánovali jet dál" řekl jsem, "ale pokud ti nejsme na obtíž, jak sama chceš. V obýváku je rozkládací gauč, tam by si lehla Alena a já můžu spát u tebe."
"To by šlo," řekla, že jiná možnost nebyla.
A to bylo poprvé co jsem po dlouhých letech v její posteli spal a mohl jsem po celou noc cítit vůni jejího těla. Než se položila na bok naklonila se nade mnou a políbila mne, jako za starých dob, na ústa.
Alenka spala vedle na gauči a byla určitě ráda že večer proběhl lépe, než čekala. Po cestu z Prahy až do Mnichova mně přemlouvala, abych těch vtipů s milenkou nechal. "Chápeš vůbec jak se musím před tvojí ženou cítit trapně?" Musel jsem jí slíbit, že toho tedy nechám, ale jak se znám, ten ďábel co mi občas ty špatnosti našeptává, mi nedal pokoj a já ten slib v těch dveřích, když je otevřela moje žena porušil. Alence nezbývalo nic jiného než hrát tu hru se mnou."
Na druhý den ráno jsme dostali ještě snídani a jeli dál. Žena mne znovu políbila a znovu na ústa. "Zase se někdy zastav."
"Nechceš přijet do Prahy ty," řekl jsem.
"Možná. A už jeďte. Mnichov je věčně ucpaném. Ať dojedete za světla. A dávejte na sebe pozor."
Za první zatáčkou, když jsem se ztratili ženě z dohledu, jsem dostal od Alenky facku. "Promiň, ale teda, tys mi dal. Že já s tebou vůbec jedu."
"Ale jsme kamarádi,ne?"
"Jo. To jsme."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama