Román na pokračování "Pražská odyssee"- č.41

29. prosince 2008 v 21:08 | Kreperat |  Román "Pražská odyssee"

Když nám pan Ryšánek otevřel dveře, byl mírně překvapený a pustil nás dál. Moc nadšeně se netvářil. Na stole už stála mramorovaná bábovka a na vařiči přes otevřené dveře v kuchyni jsem viděl už konev. Bylo znát, že se na naši návštěvu důkladně.
"Sedněte si zatím, já zavolám od vedle maminku. Ještě jsem Vám ji nepředstavil"
"Nevadí, že jsme přišli oba? To je Alenka, moje…"
Nenechal mne domluvit. "Já vím, z obchodu. Už jsem ji viděl." Nakonec nás tam nechal dobrých deset minut sedět, až nakonec rozpačitě přišel s tím, že se jeho máma zrovna necítí dobře.
"Je to sic e škoda, ale to nevadí." řekl jsem. "Alenka u mě nepracuje, ta mi jenom občas vypomáhá. Ale co by vás mohlo zajímat, hraje na violoncello, tedy nehraje, vlastně taky hraje," pěkně jsem se zamotal, "studuje konzervatoř."
"Ach ták?" Zbystřil.
Teď jsem dostal strach slovo sbírka vyslovit aby i nás oba nevyrazil ze dveří. Ale zachránil mě a vzal mi to slov o z úst. Možná, že byste rádi slyšeli, co mi ve sbírce přibylo. Není toho moc. Jak už jsem vám řekl, mám hodně práce. Ani tak práce. Mám málo času. Dělám tady vedle vrátného. Určitě víte, vrátný, určitá zodpovědnost. Lidé pořád kradou. Jako za komunismu. To se nezlepšilo." Mluvil a mluvil, jakoby měl strach něco z té sbírky pustit. Nakonec vstal a otočil se na Alenku. "Tak vy hrajete violoncello. Co by to tak mělo být?" mumlal si pro sebe do vousů. "Třeba nějaký koncert, kde je ten krásný hudební nástroj?" řekl už hlasitěji. "Ale ne. Dám vám tam něco celé." Nakonec tam dal Smetanu s Kubelíkem, Mou vlast.
Když kazeta dohrála, vstal aby šel do kuchyně postavit na kávu a toho jsem využil abych ji tiše sdělil, "jestli budeš k tomu koncertu chtít něco říct, tak prosím tě mlč."
"Řekneš mi co se tu děje," naklonila se ke mně a taky šeptala. A co mám neříct?"
Mezitím přišel Ryšánek a už jí nemohl odpovědět. ¨
Ale Alenka otevřela pusu "pane Ryšánek, ten koncert není zrovna tak dobrá kvalita, a navíc ten." A v tom okamžiku se zarazila. "A navíc ten Kubelík, ten byl dobrej co, škoda, že zemřel." Pochopila všechno.
Ryšánek rozkrojil tu bábovku a to už Alence nedalo a vážným hlasem: "To bylo dobrý, ten kašel. To jste byl vy, žejo. Musím vám říct, vážně, že máte krásnej hlas. Baryton.V tom já se vyznám."
"No, Baryton mám," zamumlal Ryšánek . Ale můžu to v kašli měnit."
"Tak nám pane Ryšánku ještě něco zahrajte. Ale radši jenom ty pauzy. Jinak tu budem do večera."
"Ve čtyři s maminkou medituji, to by ani nešlo."
Několik kašlů nám ještě přehrál a Alenka s vážnou tváří poslouchala. Vyšli jsme ven a mohla se smíchy potrhat. Nemohl jsem ji zastavit. "Já musím čůrat, já to neudržím!" Musela se v předklonu opřít rukou o zeď, aby se uklidnila. "Kde jsou tady záchody? Tak tohle bylo to tvý překvapení. Ten chlap měl toho plný police. Za to by ho grázla měli zavřít!"

Příštích asi 14 dní pokračování neuvidíte, protože jsem bez internetu v Praze. Ale nemyslím, že o něco příjdete. Jedna dívka mi psala, že je to moc dlouhé... tak zatím ahoj.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 blondie blondie | Web | 29. prosince 2008 v 21:10 | Reagovat

napsala jsem jí smsku

2 blondie blondie | Web | 29. prosince 2008 v 21:13 | Reagovat

ae jí to očividně nezajímá

3 Mangrah Mangrah | Web | 31. prosince 2008 v 11:32 | Reagovat

Na mě je to moc krátké:) ne, moc dobře se to čte, opravdu.

4 HanisShka (mám tě ráda:)) HanisShka (mám tě ráda:)) | Web | 21. ledna 2009 v 21:34 | Reagovat

Skvělé!:) Škoda že jsi pryč...už moc se těším na další díly!:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama