Smilnej kocour - román na pokračování "To"- č.49

18. února 2009 v 10:24 | Kreperat |  Román "To"

Už jistě víte, že jsme nikdy neměli psa, protože nikdo nechtěl tak brzo vstávat a chodit s nim, hlavně teď v zimě, ho venčit. Ostatně dobrý český slovo,"venčit". Tak proto jsme si pořídili kocoura. A ten kocour, přestože vám to možná bude připadat podivný, o mně nikdy moc nestál, ale zato až chorobně miloval moji ženu. Ale ne jako zvíře, nýbrž jako chlap. Byl to smilnej kocour.
Taky bez mé ženy neudělal jediný krok a byl za ní jako stín. Hlavně když se šla vykoupat, to pak, když za sebou zavřela dveře, tak dlouho za nimi mňoukal, až ho tam pustila. Mně tedy, když jsem se šel vykoupat já, to je vám už určitě jasný, chladně ignoroval.
Dlouho jsem přemýšlel, jestli se mi to jenom zdá, nebo jen žárlím. Přece nebudu žárlit na kocoura? Kam bych s tím došel? Snad do blázince? Ale štvalo mně to, to jo. Lezl k nám taky do postele, ovšem jen k ní, na její stranu. Co tam pod tou peřinou dělal, nevím, raději jsem se nekoukal.
Nakonec jsem se odhodlal všechno říct ženě, ať ho k sobě, toho zatraceného kocoura, nepouští. A co myslíte, co mi řekla? Správně, uhádli jste. Jen se mi vysmála.
A teď jsem byl nadobro v jejich očích blázen, ubohý manžel, který když nemá jiný důvod k žárlení, tak aspoň na toho chudáka malého kocourka.
Co takhle kastrovat? co říkáš, řekl jsem po pár dnech opatrně ženě. Nejdřív to nechtěla, ale nakonec, aby ode mě měla klid a když jsem tak vyváděl, na tu kastraci přistoupila. I když hlavně jiného důvodů. Dost smrděl.
Ale stejně, pak jsem šel pro jistotu mu koupit, tomu zvrhlíkovi, kočku. No, udělal jsem nakonec dobře. Mělo mi to napadnout dřív. Ta kočka, můj miláček, neměla sice pro kocoura jediné mňouknutí, ale zato chodila jenom za mnou.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 pája pája | Web | 18. února 2009 v 11:38 | Reagovat

mno tak nějak, sem si tam zkoušela různý pozadí a tohle se mi nejvíc líbilo tak tam až ted zkusim dát nějaký články =) já mam blogů víc ale moc se o ně nestaram =D

2 Michelle Michelle | Web | 18. února 2009 v 11:44 | Reagovat

Ten román si mussím někdy přečíst...

Pacholíčky opravdu neujídám. Ve školce moc

často nejsem...naštěstí...z těch dětí mám

vždycky hlavu jak pátrací balón...mámu docela

obdivuju xDD

3 KiWi KiWi | Web | 18. února 2009 v 13:43 | Reagovat

To máš pravdu:) Dík;)

4 Marilla Marilla | Web | 18. února 2009 v 13:47 | Reagovat

Jojo, tag u toho sem se mussela smát..=D=D........skvělí řešení a moc pěkný..=D

5 Kiqi Kiqi | Web | 18. února 2009 v 14:46 | Reagovat

xD tak to mě pobavilo xD moment, musím s euklidnit...

tak,.,,moc pěkný...jako...Co tam pod tou peřinou dělal, nevím, raději jsem se nekoukal...to mě dostalo :D xD

Jinak kočička nakonec vyřešila !tvé" trápení ;)

Super...my máme dvě kočky, taky za mnou někdy hcodí jako ocásci, zvlášť když si pobrukuju, ale jinak jsou to zlatíčka a někde ležijou...někdy i na posteli, ale to už je mamka honí po bytě a mydlí je lepačkou :D

6 TerQa TerQa | Web | 18. února 2009 v 14:54 | Reagovat

Čauky neceš být SB ? x)

7 TerQa TerQa | Web | 18. února 2009 v 16:47 | Reagovat

Jé mocí ti děkuju x) Tak já sitě přidám xD

8 Kiqi Kiqi | Web | 18. února 2009 v 17:47 | Reagovat

Má mse dobře....co ty?

Hudbu zapneš, když klikneš jak máš nahoře ten "obrázek z videa" a klikneš na to play...takový ta silnější "šipka" napravo ;)

9 Insanity Insanity | Web | 18. února 2009 v 18:50 | Reagovat

:)) Tak to je roztomilej příběh ze života. My máme doma jenom kočku (kastrovanou) a chodí za mnou a za tátou, tak nevím :)

10 Insanity Insanity | Web | 18. února 2009 v 19:15 | Reagovat

Náš němčinář je právě na němčinu hroznej pes. Myslím (já zas na tu němčinu takovej odborník nejsem), že umí fakt dobře německy. Prakticky celou hodinu mluví německy a jestli řekne za tu hodinu pět slov česky, tak je to výhra ;)) Skoro každou hodinu píšeme písemky nebo máme nějaký prezentace, takže se nás hodně snaží naučit. Což nechápu, protože nikdo z nás stejně maturovat z němčiny nebude (jsme anglická třída, takže budeme maturovat buď z angličtiny nebo z matiky), protože nikoho ta němčina nebaví. Ale on ji asi tak miluje, že se nás snaží naučit fakt hodně...

Jinak chodím na obchodku a ta němčina je (bohužel) povinná. No...mám prostě radši angličtinu :) Taky ji mám od čtvrtý třídy, zatímco němčinu jsem měla poprvý v prváku...

11 Mrs.Barbie^^ Mrs.Barbie^^ | Web | 18. února 2009 v 21:09 | Reagovat

super:) za 3 dny 2,5 kg dole!! :)

12 Bellita Bellita | Web | 18. února 2009 v 21:48 | Reagovat

:)

13 míš@ míš@ | Web | 18. února 2009 v 21:55 | Reagovat

pjekný!!:)

14 míš@ míš@ | Web | 18. února 2009 v 22:07 | Reagovat

chápu...:)

15 Filomena Filomena | Web | 18. února 2009 v 22:13 | Reagovat

tedy, cítím se polichocena .. natruc si tě dávám do těch svých, heč! :D :D

16 MjUzIKberus MjUzIKberus | Web | 18. února 2009 v 22:14 | Reagovat

ahoj....ted si nestíhám pročíst textík.....ale mám hned takovou výtku → jak si vůbec představuješ nám fotit našeho kocoura? :D neee jsem to myslela ve srandě, my totiž máme doma malou noo malou zrovna ne velkou černou potvoru a ještě k tomu vychcanou :D jménem Čiko ;)

17 Filomena Filomena | Web | 18. února 2009 v 22:37 | Reagovat

bože, já nechala kapesníky doma. A oči jsem měla namalovaný černou řasenkou a tužkou. Můžeš hádat, jak jsem vypadala. A na fotce? o nevím, je z deviantartu, chtěla jsem tam původně svou, ale nenašla jsem kabel od mobilu k PC :)

18 MjUzIKberus MjUzIKberus | Web | 19. února 2009 v 14:43 | Reagovat

nj fakt jsem napsala špatně adresu na my blog...ale co stane se ;)

...jinak jak jsi napsal - jaká kočka taková panička...takže to mám brát, že jsem taky potvora jo? :D ale to snad ne → já jsem přece hodná a slušně vychovaná divčina :D

19 MjUzIKberus MjUzIKberus | Web | 19. února 2009 v 17:32 | Reagovat

"potvory jsou nejzajímavější, není s nima nuda:) " → tak tj :D docela zajímavá informace :D ale jj pravda nuda sice se mnou není,ale zase se stává, že občas i docela jo, pač mám mizernou náladu tak to jsem pak otravná a je vůbec neezpečný na mě mluvit :D

20 Cerrado Cerrado | Web | 20. února 2009 v 14:51 | Reagovat

:D:D:D..My máme dva kocoury :)..nějak mám problémy je od sebe rozeznat. Jeden se mnou vždycky chodí ven a ten druhej se mi vyhýbá :D. Jinak je to pěknej příběh :).

21 Johanka Johanka | Web | 6. března 2009 v 1:09 | Reagovat

....no ty jsi číslo :-). Tomu říkám příběh ze života.

22 S.aba S.aba | Web | 11. prosince 2009 v 6:21 | Reagovat

jo tak proto ten černý kocour.....srdeční záležitost.ted máme černou Mášu a ta nechodí za nikým, kašle na to. asi proto, že jsme ji enchali sterilizovat.Někdy se nechá přidržet psem ,ale pak mu stejně zdrhne.Ale měli jsme čbílého, světle a taky tmavě proužkovaného Bobiška (jmenovali se stejně), beznohého Márthyto ,Zrzavého Gobiho, bílošedoflekatého Vikiho a hnědo proužkovaného Sebika(podle Štěpánky a čertíka Bertíka - taky tam měli Sebika).A další. Nějak jak šel čas se odebrali do kočičího nebe. :-D

23 jituskaka jituskaka | Web | 3. února 2010 v 14:19 | Reagovat

Tohle je fakt dobrý příběh :D Ty jsi žárlil na kocoura :D. Jé to je fakt povedený a co máš ještě toho kocourka a kočku?

24 Angie Angie | Web | 3. února 2010 v 16:02 | Reagovat

jejda :D já kočky moc ráda nemám. A myslím ani kocoury mít ráda nebudu. Žádnou "stíhačku" doma nechci. Navíc mě prostě znervózňují, nevím proč. Jinak bych se ti asi taky vysmála :-D ale to by se nikdy v životě nestalo, protože bych si nikdy v životě nepořídila kocoura. Ani kočku. Takže by nikdo ani neměl důvod žárlit :D ale taky bych žárlila, kdyby partner si pořídil kočku (v obou smyslech kočku), takže nejsi jediný ;)

25 pavel pavel | Web | 3. února 2010 v 19:12 | Reagovat

[23]: nežárlil, všechno jen fikce :-D
už nemám ani kocoura ani kočku a navíc dcera dostala na ně alergii  :-)

26 Illian Illian | Web | 9. února 2010 v 18:41 | Reagovat

Tak jsem to přečetla a moc se mi to líbí. Bude další část?
Mimochodem, doma mám taky kocoura jmenuje se Orion (Ehm...podle souhvězdí, ne čokolády) a ten malí hajzlík pořád leze za mnou. Nevím čím to. Ale musím říct, že ho mám ráda. Jako jediný v rodině mě rád vidí vždycky když otvírám dveře ze školy a je vděčný když mu dám jídlo – sice trochu nevděčné, ale jsem ráda. :-)
Mimochodem, doufám, že zítra si přečtu část toho dalšího románu :-D, už se těším. ale nevím, jestli to stihnu. Ve škole je doslova blázinec – ostatně to vždycky :-D

27 Karoll Karoll | Web | 8. června 2010 v 10:20 | Reagovat

no vida,  takové pěkné řešení... určitě brzy začne žárlit žena :D

28 Paulie Paulie | E-mail | Web | 6. února 2011 v 16:48 | Reagovat

Bože, To- když jsem byla menší, ta kniha mě hrozně zajímala. A tak jsem ji jednou, když jsem byla doma sama, otevřela. . . a doteď se kvůli tomu bojím bubáka ("Toa") pod postelí. . .

29 Aňa Aňa | Web | 6. září 2012 v 13:54 | Reagovat

Tak jsem to dočetla až sem a je to lepší o hodně lepší než román Přažská odysee :-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama