Listopad 2009

Santa Claus přijel na saních...

30. listopadu 2009 v 22:41 | pavel |  Názory




... a přivezl hodným dětem dárky. Jen hodným, které nezlobí, neleží celý den u počítače, poslouchají tatínka a maminku, nechodí blogovat, když mají zaracha, prozradí rodičům heslo, aby je mohli kontrolovat... Tak co, jste takové? Věřím že ano. A co byste si přáli dostat?
Když tak nad tím uvažuji, asi nový PC, ne? :D

Němci mají rádi pražskou šunku

29. listopadu 2009 v 22:59 | pavel |  DOKU-FOTO


Usuzuji z toho, že na vánočním trhu byl o ni nevídaný zájem. Ale třeba ne, protože je to zrovna pražská šunka, protože Němci se ládují vším, co na potkání vidí a na peníze, co se týče jídla, nehledí. Tak mi napadá, nemají s Čechy v tomhle hodně společného?

Dnes v osm ráno z mého okna

28. listopadu 2009 v 22:55 | pavel |  ART-FOTO


Dnes ráno natolik zalila tahle zář celou ložnici, že jsem s úžasem otevřel oči, když jsem se probudil, a běžel hned k oknu, co se to venku děje. Fotografie je bez úprav, naopak skutečnost byla mnohem krásnější... Doporučuji dívat se s odstupem, potom ty barvy víc skutečnosti odpovídají, jsou sytější.


Trpělivost se vyplatí

27. listopadu 2009 v 22:20 | pavel |  DOKU-FOTO

Trpělivost se vyplatí. Nevěříte? Taky máte důkaz.



Jeden z vás se včera ptal, jestli něco ten pes dostal. Budete překvapeni, ale skutečně dostal, i když až dnes odpoledne. Často se píše, že bychom si měli ze zvířat brát vzor. Neodcizili se přírodě a i když jednají povětšinou pudově, mají často větší rozum než my lidé. Aspoň vědí, že vytrvalost přináší ovoce, což nám často schází. Co říkáte?

Trpělivý zákazník

26. listopadu 2009 v 23:30 | pavel |  DOKU-FOTO


Fotografie není technicky kvalitní, bylo to večer za špatných světelných podmínek, ale neodolal jsem ji sem dát.



Dostal jsem diplom

26. listopadu 2009 v 22:38 | pavel |  Novinky




Ani zdravé jídlo nemusí být zdravé

26. listopadu 2009 v 1:30 | pavel |  Kuchař pro ženy

Tak mi napadá, že už tu dlouho nebyl článek o jídle, jak zdravě jíst, ale nebojte se, nebude to tentokrát o mase, jak je zdraví škodlivé a ani vás nebudu přemlouvat, abyste se vegetariánsky živili. Bude to o přípravě jídla, ať je to cokoli.

Stalo se vám už někdy, že jste se někde, dokonce v dobré restauraci, s chutí najedli, nepřecpali, to se tam ani nestává, a přesto jste strávili zbytek dne v křečích, v bolestech a nakonec u záchodové mísy? Asi jo, protože to se stane někdy každému, bez výjimky.

Takže řeknu vám, co to bylo, co vám ty žaludeční problémy způsobilo. V tom jídle byl JED. Jed, který nikdo v těle nerozpozná, ale přesto se v celém organismu rozleze jako rakovina. Ten jed je NEGACE, nestravitelná energie, kterou vám ten kuchař přidal jako zákusek. Na PŘÍPRAVĚ jídla záleží víc než si myslíte.

Proto je nejlepší, když si každý sní, co si sám uvaří! Ale je to vždycky možné? Buď nemáte na to čas, nebo jste líní, nebo neumíte vařit. Co teď? No druhá možnost je, když vám to připraví někdo, kdo vás má rád a udělá to pro vás v pohodě, bez spěchu a z lásky. Máte někoho takového? No jestli ne, tak máte smůlu. Když se to nenaučíte, budete jíst nezdravě, nebo zemřete hlady.

V restauracích, to ví málo kdo, ale já to vím, protože moje máma byla kuchařka, se vaří ve stresu, spěchu a často i s nechutí. Takže jídlo připravené s nechutí, myslíte že má chutnat? Co vy na to? Bude vám po něm v nejlepším případě nechutně. Jídlo je totiž boží dar a proto by se s ním mělo i tak zacházet, podobně jak to dovedly naše babičky. Pohrát si s ním, dát mu péči jakou si zaslouží a dát mu čas.

Znám lidí, kteří nakupují potraviny v reformních obchodech a myslí si, že zdravě jí, ale není to tak. Škoda těch peněz. Mají zažívací potíže, žaludeční vředy, dokonce rakovinu střev a neumí si vysvětlit proč tomu tak je. "Jedl jsem celý život zdravě," řeknou, "a proč zrovna na mne padly ty nemoce. I ty jelita a jitrnice jsem si odříkal, protože jsem všude četl, co všechno v nich za sajrajt je." A právě ty všechny problémy, říkám tu znovu, je v přípravě jídla. Třeba ta jeho žena, takových případu je, mu právě tu svoji žluč, nenávist, přidala do jídla. Tak napříště pozor, kdo vám to jídlo připraví a přinese. Jezte jen to, v čem je čistá, bezelstná láska! A dožijete se sta let.



Tak tady nejezte! To je odstrašující případ! Vidíte jak je chudák ta žena otrávená a stěžuje si co to je za mizérii v té boudě opékat na přepáleném tuku klobásy? Ale fotka dobrá, ne?



Psí počasí

25. listopadu 2009 v 22:17 | pavel |  DOKU-FOTO



To co vidíte, je už tři dny pravá vánoční atmosféra na vánočním trhu v mé Bochumi. Tři dny leje jako z konve, lidi jsou zalezlí doma a jen čekají kdy se zatopí celé město a přijde potupa. Že by už se tak už připravoval ten náš milovaný Pánbůh na konec světa? Aspoň to tak vypadá. Mně stojí nájem té boudy denně 120 eur a nikde noha. Můj výkřik do světa: Budu zadluženej !!!!!!!



Demonstrace studentů za zrušení poplatků

24. listopadu 2009 v 22:11 | pavel |  Názory

Dnes večer byla před bochumskou radnicí takřka pod vánočním stromem demonstrace universitních studentů za zrušení poplatků a lepší a přehlednější studium. Demonstruje se po celém Německu a policie, jak vidíte na fotce, je ze všech stran "chrání".



Jak je to v Čechách, na Moravě a na Slovensku s poplatky na vysokých školách? Neměly by se i Češi, Moraváci a Slováci přidat?



Výhled z paneláku

24. listopadu 2009 v 1:41 | pavel |  DOKU-FOTO



Takhle, když nemáte zrovna co na práci a máte dlouhou chvíli, můžete šmírovat co se děje u sousedů přes ulici. To je asi jediná přednost v bydlení na sídlišti.

A dáme si zase pár citátů?

Kapitola velmi popisná, doporučuji přeskočit.

Člověk žije ke smrti. Ale není to nic strašného, jen to vědomí.

Formace ženského prsu je homogenní.

Hnilobný pach je znásobená vůně.

Nejzajímavější nápady jsem zapomněl.

Že jsi zestárl, starče, není tvoje zásluha.

Kdyby to bylo zlatý a kdyby to tady za mnou tancovalo, nevzala bych to stejně do ruky.


No tak to by bylo pro dnešek všechno, nic moc, snad zítra tam najdu něco lepšího. Ahoj. :)



Cvičit ve škole jen přes moji mrtvolu

22. listopadu 2009 v 23:36 | Kreperat |  Názory

Poslední dobou, kam přijdu k nějaké holce na blog, čtu že tělocvik nenávidí, nebo hledá plno výmluv aby nemusela. Často jen proto falšují omluvenky, nebo, jako třeba Insa, tam prostě nejdou. Shodou okolností, o té nechuti cvičit ve škole, se nedávno zabýval v Reflexu jeden článek:

"Nemám cvičební úbor, nemůžu cvičit, tvrdí mi mnozí deváťáci, při tělocviku sedí na lavičkách a hrají hry na mobilu. To se týká dvou třetin kluků ve třídě. Basket či florbal by hráli, ale v džínsech. Převlékat se nechtějí, " říká učitel.
"Píšu jim poznámky, ale rodiče nereagují. Tak jsem to vzdal."
Znám toho učitele. Bývalý sportovec a reprezentant v atletice učí desítky let. Divím se a pak mě zajímá, jak tyhle kluky známkuje. "Není to na kouli nebo čtyřku z těláku?" lehce provokuju. "Copak jim můžu zkazit vysvědčení?! Když se blíží konference, nechám je v oblečení dělat shyby na hrazdě, příště třeba házet na koš, a pak jim dám jedničky."
Následují další šokující informace. "Na jiných školách je situace stejná, taky cvičí jen třetina deváťáků. Říďové o tom vědí, ale neřeší to," dodává. Možná se to ředitelům jeví jako prkotina, napadá mě. Ale tak to přece nelze brát, neboť tu dostává na frak autorita pedagoga a vůbec školy jako takové. Současně se nabízejí otázky: Proč jsou takto zbytečné hodiny ve školním rozvrhu, a to dvakrát týdně? Mohou v nich děti naplno cvičit, když se pak bez možnosti umytí musí rychle převléknout a vrátit do třídy na další vyučování? Není nakonec počínání těch kluků, co se nepřevlékají, docela rozumné? I když se oni nepochybně a především pubertálně frajeří.
Už slyším odpověď pedagogických odborníků, že dnešní děti až moc času prosedí u počítačů, takže by potřebovaly více hodin tělesné výchovy. Dobrá, ale určitě ne takových hodin, při nichž se v tělocvičně převážně hrají hry na mobilu.

Potud tedy byl ten článek.
Já teda taky jako žák a student nerad cvičil, když to nebyl venku fotbal nebo něco podobného. A tak jen uvažuji, proč ta nechuť mezi mladými asi je? Jsou líní? Nebo je cvičení ve škole tak nezáživné? Řekne mi z vás někdo o tom něco?






A abyste měli něco taky na koukání, z vánočního trhu tahle "ostrá jízda".



Prodavačka klobás má žízeň

22. listopadu 2009 v 17:47 | Kreperat |  DOKU-FOTO


Že jí vyschlo v krku, žádný div, po klobáse je nejlepší pivo. Obešel jsem všechny boudičky a tu a tam, jak jste už zjistili, jsem několik prodavačů, kteří se starají o žaludky návštěvníků vánočního trhu vyfotil. Někdy jsou to i zajímaví lidé, ale vlastně každý z nás, kdo je přistižen při práci, ne?

Mezitím mi napadlo, byli jste někdy v Peru? Asi mnozí z vás asi ne. Tak tam na ulici dostanete od pouličních prodavačů nejen žabí stehýnka, ale z nich i celý vývar. Je dobře okořeněný a docela chutná. Tak nezapomeňte, až se tam jednou vypravíte, ho taky ochutnat. Mimo jiné prý je, tak mne prodavač ujistil, dobrý na paměť.

A jak se vám líbí tahle prodavačka?



Prodavačka sýru a pekařka

22. listopadu 2009 v 2:13 | Kreperat |  DOKU-FOTO

Co tyhle dvě ženy spojuje? Práce přece. Pro někoho je vánoční trh povyražení a zábava, pro jiné práce. Portréty těchto lidí je vlastně asi to jediné, co mne zde na trhu zajímá. A tak se podívejte se mnou. Není třeba ta pekařka roztomilá? Co říkáte? Zatím ji to v prvních dnech, jak je vidět, baví. Pracuje s radostí a s vervou.









Květáková princezna

21. listopadu 2009 v 22:16 | Kreperat |  DOKU-FOTO


Když byl včera květákový král, taky by tu mohla být dneska květáková princezna. Ale nebojte, květák je tu letos naposled. Snad. Dám i jiné fotky z vánočního trhu, ale právě jsem přišel a musím je zpracovat. Hezký večer.



Květákový král

20. listopadu 2009 v 22:29 | Kreperat |  DOKU-FOTO


Máte rádi květák? No já si ho občas dám obalovanej nebo s vajíčkem, ale protože nafukuje nemusím ho mít zrovna často. Raději brokolici, ale to už všichni víte. Jen si neumím představit, že bych celý měsíc na vánočním trhu vařil květák.



Pollock natur

20. listopadu 2009 v 21:56 | Kreperat |  ART-FOTO







Nevím jestli znáte amerického abstraktního malíře Pollocka, ale jak jsem viděl ty větve, tak mi napadlo, že se musel jimi inspirovat. Mohlo by vás možná zajímat, že hlavně ke konci života trpěl úzkostnými stavy a depresemi. To však neznamená, že vám chci ty deprese takto přivolávat.

Opuštěné dětské hřiště

20. listopadu 2009 v 10:43 | Kreperat |  ART-FOTO


Nepřehlédněte předchozí článek. Jelikož budu v příštích dnech výjimečně víc pracovat, mohu sem přidávat články vždy jen před polednem a po deváté večer. Hezký den a užijte si ho v pohodě.

Tak dnes začal zase vánoční trh

19. listopadu 2009 v 22:06 | Kreperat |  DOKU-FOTO


Máte rádi cukrovou vatu? Nesnáším ulepené prsty. Co vy?


Tak si dáme zase pár úryvků z toho zasutého zápisníku. Některé jsou možná moje, jiné odposlechnuté, to už nikdo nezjistí. Řekl bych že ty uhozené jsou moje.

Divím se, že vzniklo slovo svoboda. Vždyť svoboda neexistuje.

Barvy se otevřely.

Celý život děláš věci, který ti dělají dobře. (to mi řekla, tuším, moje žena)

Pozoruji dítě které si hraje, nebo pozoruji hru dítěte?

Veselé břímě.

Studenou si vzal Pánbůh, takže si musím shánět teplou. (to se mi líbí nejvíc)

Měříme teplotu chodníků.

Bere všechno vážně a nikdy netleská.


Takže to bylo pro dnešek všechno, protože vás nechci zase tolik unavovat. Hezký večer.



Za pár let se jim budeme podobat...

18. listopadu 2009 v 20:33 | Kreperat |  DOKU-FOTO



... řekli si na Václaváku tyhle holky. Ale jen tak mimochodem, na co se nemůžu dívat, je tahle pochybná móda, ty kalhoty nad kotníky. Rády je nosí prdelaté ženy středního věku a vypadají v tom ještě hůř. No nic. Napadá mi, že bych sem měl hodit ještě pár úryvků z toho objeveného zápisníku.

Odposlechnuto:

Stokrát jsem vám říkala dejte mi pokoj a nedáte mi ho a nedáte mi ho.

Koukal jako kocour zpod jarmary.

Dřevo má přirození kdekoli.

A já jí řekla: Jsem hovno nebo kuchařka?

Zkoumala jsem místo abych milovala.

Slez už, slez, miláčku. Nemůžu vydechnout, víš?

Vypadám hloupě, viď?

Tak to bychom pro dnešek měli. Zítra si z toho sešitu přečteme zase něco jiného. Chcete?



Holky nahoře z Václaváku

17. listopadu 2009 v 21:04 | Kreperat

Ale nejdřív si přičtěte úryvek z knihy Život Protopopa Avvakuma, který jsem taky v tom zápisníku našel:

Chápej to, dcero, chlípnou žádost budí v člověku jídlo a pití, zaostalost rozumu, bohapustá vypínavost a nedostatek bázně Boží. Když se najíš a napiješ, skáčeš jako jalůvka, zachce se ti býka a jako kočka hledáš kocoury...

Tak a tady jsou ty holky z léta z Václaváku: