Únor 2010

400.000 prostitutek

28. února 2010 v 22:25 | pavel |  Jen tak

Dnes večer bylo ve zprávách, že jen v Německu existuje 400.000 prostitutek. To číslo mne docela překvapilo. A tak abych si představil to množství, napadlo mi, jak by asi vypadlo to jejich město, kdyby si ho jen pro sebe založily. Kolik má Brno? Nebo znáte jiné město s takovým počtem obyvatel? A teď si představte se mnou, kdybyste do takového města vešli... Hrůza co?
A pak mi dál napadlo, kolik je asi v Německu žebráků a bezdomovců. To číslo jistě není taky malé. Dejme tomu 200.000? Nesmím zase tolik přehánět. Tak si představme jen polovinu. A teď si znovu se mnou představte to jejich město. Jak by asi vypadalo? Vešli byste tam?
A takhle bychom mohli společně pokračovat i dál. Třeba pošťáci. Nebo blázni, kdyby si založili město. Nebo pedofilové. Nebo sociální demokrati spolu s Paroubkem. Nebo feministky....
Kolik má vaše město obyvatel?







dvě z mých nespočetných žebráckých fotek


Jak jsem se stal zahradníkem

28. února 2010 v 15:26 | pavel |  Co dal den

Většina z vás ví, že moje žena se stala filatelistkou, ale i já mám nového koníčka. Stal jsem se zahradníkem. Zahradníkem na zahradě mého zemřelého tchána, která přes dva roky ležela ladem. Předešlé fotky, jak vypadala, jste viděli, kdo ne, najde je v archivu, a teď je čas abych vám předložil zprávu jak jsem se činil. Všechno jsem zplanýroval a cítím se jako osadník kdysi v Americe. Měl bych už vysázet brambory, abych měl z čeho žít. Co myslíte?




Fotky nic moc, pořád jen napůl rozbitou kamerou, ale aspoň důkaz, jak jsem se zase jednou v potu tváře dřel. Taky rádi zahradničíte?


Malá feťačka 17

28. února 2010 v 0:40 | pavel |  Malá feťačka

Tak tady byla každá rada drahá. Ještě jsem se asi hodinu poflakoval po okolí a protože tahle část Prahy byla pro mne skoro neznámá, trochu jsem fotil. Možná ani nevíte, že strašně rád fotím. Fotím vlastně všechno. Všechno co vidím a co mi neuteče. Už jsem pár malérů kvůli tomu měl, ale myslíte že mně to odradilo? Právě naopak, to je takovej můj adrenalinovej sport, jestli mi rozumíte. Sice fotím i kachny na rybníku například, ty mi nenadávají a dokonce mi občas i pózují, ale co jsou proti takovým milencům v křoví, když jsou v nejlepším, nebo dealerům. Ti jsou pro mne rozhodně zajímavější. Žádného překupníka jsem tam dneska sice neviděl ale zato občas prošly kolem holky. Takže na těch jsem si smlsnul. Většinou se nechají bez řečí vyfotit, ale to jsou většinou ty hezčí, ty se za to jak vypadají nestydí. Někdy jim namluvím že hledám talenty. Pro modeling samozřejmě. Ovšem i u těch to může dopadnou hůř. Někdy i to je nepříjemný. Jedenou jsem fotil zezadu takovou prdelatou. Zezadu proto, protože byla z téhle strany hezčí. Jenže jsem si nevšiml, že za ní pár kroků šly její kamarádky. "Fotí ti prdel," zařvaly na ní přes celou ulici a bylo mi to peinlich. Navíc mne přinutily abych to její pozadí smazal. Přišel jsem o krásnou fotku.
Když mne to focení přestalo bavit, řekl jsem si co tedy s načatým večerem? V takových situacích si obvykle vzpomenu na Alenu, protože ta nikdy neřekne ne a čas si pro mne udělá. Alena je vdaná, ale to nevadí, ne? Protože, řeknu vám to tu na rovinu, ta chce vždycky. Jinak je Alenka moc hodná holka. Prodává totiž v zelenině a vždycky mně vnucuje banány a pomeranče i když je nechci. Celá by se vždycky rozdala. "Jen ber, není to moje," pokaždé řekne.




Hezůůů bloček, hlásni mi plosíííím.... a chceš se spřátelit?

27. února 2010 v 11:41 | pavel |  Názory

Dovolil jsem si bez dovolení zkopírovat komentáře z jednoho blogu který mne poprosil, abych se k němu podíval, "ahojky pěkný blog podívej se i ke mně." A tak jsem tedy přání té dívky splnil. Tam mne pak napadlo, že bych se vlastně měl o ten zážitek s vámi podělit.

1
Aaaa
Aaaa | Web | Čtvrtek v 15:56 | Reagovat
ahojik taky hezů blog
2
Elis
Elis | E-mail | Web | Čtvrtek v 16:11 | Reagovat
Ahojky, tak jsem se mrkla:) moc hezkej blog:)
3
@nn!k
@nn!k | Web | Čtvrtek v 16:44 | Reagovat
hezů bloček :)
4
SiMuShKaaa
SiMuShKaaa | Web | Čtvrtek v 17:25 | Reagovat
Jé děkuju moc je nádherná! :-)
5
*<3NiKiS.s.3>*
*<3NiKiS.s.3>* | Web | Čtvrtek v 17:32 | Reagovat
ahoj ty máš taky moc pěkný blog spřátelíš ?:)
6
Verunka
Verunka | E-mail | Web | Čtvrtek v 17:52 | Reagovat
Ahojky...mohla bych te poprosit...hlasla bys mi prosim tady http://mjjforever.blog.cz/1002/2-kolo-sonblog#komentare jsem tam jako Verunka...predem moc dekuju a pokud budes potrebovat rada oplatim :-) ;-)
7
Ivy Eyes Greenova
Ivy Eyes Greenova | Web | Čtvrtek v 18:07 | Reagovat
nice :-)
8
Monnie
Monnie | Web | Čtvrtek v 18:20 | Reagovat
už trošku trapná reklama bych se podívala na tvůj blog, nemyslíš?
9
vamessa
vamessa | Web | Čtvrtek v 18:34 | Reagovat
jsou to opravdu moc pěkné fotky..
10
♥Terka♥ twilight♥
♥Terka♥ twilight♥ | Web | Čtvrtek v 19:01 | Reagovat
děkuju ty máš taky pěkný bloček:-)
11
graphics--world
graphics--world | Web | Čtvrtek v 19:06 | Reagovat
nechces designe?
12
katy_kiki x)
katy_kiki x) | Web | Čtvrtek v 19:20 | Reagovat
Díky x)
13
the feé.
the feé. | Web | Čtvrtek v 19:47 | Reagovat
máš to tu hezkéé .. :)) a děkuju .. :)
14
graphic-celebrition
graphic-celebrition | Web | Čtvrtek v 19:49 |


Ale nevysmívám se těm holkám. Jen tak uvažuji co je k tomu vede? Vždyť je to všechno na nic. Zkopírují pár fotek celebrit a pak honí co největší návštěvnost. Samozřejmě, řeknete mi, jsou v pubertě a až dospějí budou se za takové články stydět a smažou je. Pak si snad vytvoří blog rozumnější anebo taky žádný a vykročí do světa. Ale stejně, nedá mi to pokoje, stejně za tím vším, za jejich počínáním, vězí ještě možná něco. Třeba v normálním životě nedostanou tolik pozornosti a chvály a taky ani takové kamarádství jak by si přály. A tak to dostanou virtuálně tady. Co říkáte?

Malá feťačka 16

26. února 2010 v 18:50 | pavel |  Malá feťačka

Tu ulici jsem snadno našel. A potom i tu školu. Pokud to ovšem byla ta, do které chodí. Takže jsem zaparkoval hned naproti abych měl přehled, nasadil si sluchátka, pustil si pár dobrech věcí a čekal. Taky jsem se předtím zásobil jídlem a dobrým pitím, kdybych měl čekat dlouho a byl jsem i rozhodnutý zůstat třeba až do večera.
Tak asi po deseti minutách pár žáků vyběhlo, ale byly to jenom děti. Vystoupil jsem tedy z auta abych se podíval co to je vlastně za školu. Byl to gympl, ale i základka, prostě takový celý areál.
No nazdar. Doufejme že to má jen jeden východ.
Pak se už trousili i ostatní, až jsem málem ztrácel v tom chumlu výhled, ale Jitku jsem stejně mezi nimi neviděl. Kolem čtvrté jsem už ztrácel veškerou naději, protože už vycházeli jen učitelé a tak mi napadlo, jestli tu někde poblíž není ještě jedna škola. Taky třeba ani do školy dneska nešla. Taky třeba ani nechodí do školy a třeba tu tašku s učením někomu nesla. Třeba mladšímu bráchovi. Napadaly mně čím dál tím blbější nápady. Třeba ta Jitka ani není živá. Upírka. I to by bylo klidně možný. Ruce měla studený. A nebo jsem si ji jenom vysnil. Všechno co se včera událo se mi jen zdálo.
Možná se mi budete smát, ale mně se opravdu stává, že neumím rozlišit od snu skutečnost a naopak. Když jsem byl malej, tak se mi několik nocí za sebou zdálo, že jsem někoho zabil. Nikomu jsem se sice nesvěřil, dneska vím že to byla chyba, ale já opravdu jsem pak tomu začal věřit. Bál jsem se dokonce vyjít ven a když jsem někde viděl policajta, tak ve mně byla malá dušička. Prostě jsem se bál že mně seberou. Tak jak to najednou vidím, taky jsem neměl zrovna šťastný dětství…
Nakonec jsem to už nevydržel a zastavil dvě holky v jejím věku a zeptal se jestli neznají nějakou Jitku. Tedy česky. Koukaly na mně jako bych spadl z nebe, nebo se zbláznil, neřekly jediné slovo, jen zavrtěly hlavou a šly dál. Pak se ještě otočily a jedna si sáhla na čelo. No krása.





V parku

26. února 2010 v 15:06 | pavel |  DOKU-FOTO







Malá feťačka 15

25. února 2010 v 21:19 | pavel |  Malá feťačka

Libeň není zrovna vesnice s deseti čísly a třeba ani tam nebydlí. Na facebooku ji taky nenajdu, protože Jitek jsou tam stovky. A vlastně ani Jitka se nemusí jmenovat. Chtěl jsem snad na ní občanku? Jediné tedy co vím je, že tehdy šla za školy, když mne tenkrát oslovila. Aspoň podle té tašky plné učebnic. Takhle jsem tedy v koupelně ve sprše uvažoval.
A tak jsem se v pohodě nasnídal, žádný spěch, určitě ještě sedí ve škole v lavici, nudí se a klimbá hlavou. Počkám si prostě před školou na ní. Ta bude určitě někde poblíž. A třeba dokonce i v tý ulici.
Ale pořád stejně nevím jestli tam mám jet. Nechci zas vypadat jako vopruzák. Taky mi přece řekla, že nemá ráda když ji někdo bere svobodu. Když na ni někdo dotírá. A to já rozhodně nejsem. Nejsem její máma. Ta jí prý komandovala už jako malý děcko… "Drž ty nohy u sebe, když máš tu sukni…" O tý doby, to mi vážně řekla, nevymýšlím si, prý už chodí jen v kalhotách a do sukně ji už nikdo nedostane. Tak jak se na to dívám, ty komplexy má asi všechny od matky. Otec ji sice terorizoval s tou němčinou… No asi neměla to dětství zrovna jednoduchý.
Tak co tedy? Naštěstí mám auto s německou poznávací značkou, takže ani v tom žádnej problém… Tak co? Mám nebo nemám před tou školou čekat? Poradí mi někdo? Máma to nebude. A i kdyby nebyla v práci, tak s takovými otázkami že bych za ní zrovna chodil?





Přijít k sběratelství jako k slepý k houslím

25. února 2010 v 19:17 | pavel |  Co dal den

Sbíráte něco? Neříkejte že ne. Každý něco sbírá, když ne fotky celebrit nebo pivní tácky, tak aspoň zážitky. Když se tak nad tím zamyslím, je to dost podivná záliba - sbírat. Člověk to shromažďuje až mu to roste přes hlavu a nemá to už kam dát a nakonec si uvědomí, že se stal toho otrokem. No nevadí, někomu se to líbí a zatím to zvládá. Tak proč ne.

A proč tu o tom sběratelství píšu? Protože moje žena začala sbírat, stala se z ní filatelistka. Zdědila totiž po otci celé skříně známek, tak odhadem kolem 300 kg a musí je uspořádat, jinak je neprodá. Myslíte že ji to sběratelství závidím? Ani náhodou. Nejdřív to pochopitelně nabízela mně. A teď to už srovnává 3. týden a denně u toho nadává.

Takže co vám mohu poradit: Nikdy nic nesbírejte. A myslete hlavně na své děti až jednou umřete...



Průměrná Češka

25. února 2010 v 16:29 | pavel |  Názory

Dneska jsem po dlouhé době v pracovně uklízel a našel tam jedny staré noviny, kde jsem se zase něco o vás Češkách dozvěděl. A tak mne napadlo, že bych se s vámi mohl o ty informace podělit a třeba mi napíšete jestli to odpovídá pravdě.

Tak tady to je:

Měří 167 cm a mozek váží 1245 gramů což je to 13O gramů méně než u mužů. Tak už mám vysvětlení, proč nám mužů to lépe myslí.
Nejčastěji se jmenuje Nováková.
U televize tráví 2 hodiny denně, o polovinu méně než muž. No protože se nedívá na fotbal.
První pohlavní styk v 17 letech.
Za život vystřídá 5 sexuálních partnerů. Muž jich má dvojnásob.
Miluje se 5x do měsíce. Muž 7x. Takže má dvě bokovky. Tak holky na to bacha.
Velikost prsů činí 2. U mužů penis 10 cm, při erekci 15cm.
Obvod pasu 68cm. Tak se změřte jestli to souhlasí. Jestli máte víc, tak honem dieta. Tu prý drží 3x za život. Tak to bych řekl, jak to vidím, rozhodně častěji.
Protelefonuje 1200 korun měsíčně.

A ještě jsem málem zapomněl, Moravanky jsou na tom stejně, jen trochu širší v pase. :D

Víc tam nebylo, ale můžete to doplnit. Pár těch dodatků je taky od mne. Tak do toho, co se vám nelíbí?



jeden můj objev z ulice


Malá feťačka 14

24. února 2010 v 21:44 | pavel |  Malá feťačka

Mohl to být docela dobrý konec příběhu.
Ale život je jinej. Ubírá se jinými cestami, než jaké si člověk naplánuje. Nejdřív jsem nemohl usnout a pak když jsem konečně usnul, každou chvíli jsem se zase probudil. Ta noc byla prostě nekonečná. Jen jsem se převaloval, vstával a chodil do chladničky. Nakonec jsem k ránu přeci jen usnul a věřte nevěřte, zdálo se mi o ní.
Tak nevím co na to říct. Ta holka mne očarovala. Hexe je to. Měl jsem se jí tenkrát obloukem vyhnout. Ale v tom snu, co jsem snil tentokrát, byla vlastně úplně jiná. Ta její podoba sice souhlasila, ale… co vám mám povídat. Prostě sen, který si tentokrát nechám pro sebe.
Tak co myslíte? Co asi dneska udělám?



Školní psychologové a jejich psycho-rozbory

24. února 2010 v 15:15 | pavel |  Názory

Už jsem se s nimi v posledních týdnech setkal několikrát, ale naštěstí pro mne jsem jejich psycho-rozbor nepotřeboval. Jen jsem o nich četl na některých vašich stránkách. Myslím, že většinou se jejich snažení setkává, jak jsem se dočetl, s nezdarem.

Jsou to takoví profi-slídilové a často i žáky pronásledují a vnucují se jim. Kladou jim otázky a vsunují jim problémy, které ti studenti ani nemají. Tihle psychologové totiž často žijí v představách, že lidem vidí do hlavy a pak činí závěry, které mají s dotyčným člověkem, s jeho údajnými problémy, společného pramálo. A dokonce se i stává, že jim dávají testy a rozebírají je a řeší před celou třídou. Před všemi spolužáky. A těm dotyčným nejenže je to trapné, ale může jim to i uškodit. Co vy si o tom myslíte, naleznou ve vašich hlavách co tam je? Nebo jen to jen to co by si přáli vidět?

Jak znám psychology, obvykle dávají rady, přestože sami by potřebovali poradit. Jsou v zajetí svých vlastních představ a většinou řeší věci, které sami v sobě nemají vyřešené. A tak vás často i posuzují podle sebe.

Takže: Jak vy se na ty vaše doktory duše díváte?

Malý příběh z ulice

24. února 2010 v 12:14 | pavel |  DOKU-FOTO








Malá feťačka 13

24. února 2010 v 1:45 | pavel |  Malá feťačka

Určitě byste rádi věděli jak to s námi dopadlo. Ale možná ani ne. Sami máte své problémy. A jak by vás tedy mohly zajímat ty moje. Jestli si třeba dohodneme další rande. Nemám pravdu? Není to tak?
Tam na té zastávce, když všichni odešli, jsme zůstali sami a bylo nám i dost trapně. Každý z nás čekal kdo spustí první.
"Tak abych šla," řekla nakonec ona.
"Půjdu tě k domu doprovodit," řekla jsem já.
"To nemusíš," řekla ona.
"Ale byl to podivný den," řekl jsem. "Připadá mi jako bychom za ten celý den všechno stihli a nic už nezbylo. Stačili jsme být na sebe i milí, procházet se po městě a držet se za ruce jako milenci, pak se hned nato málem pohádat, taky jsme zažili trochu legrace když tě v tom obchodě balil ten chlap jelikož nevěděl že jsem tam s tebou…"
"Jo, máš pravdu, taky mi ten den tak připadal. Ale nemůžu říct, že bych si na něco mohla stěžovat. Jsem ráda za ten den… s tebou." To dodala až po chvilce."
A pak hned nato mi rázně podala ruku a šla. Jen ještě na rohu se přeci jen otočila a krátce, tak trochu nesměle, mi mávla rukou. A zmizela.



Malá feťačka 12

23. února 2010 v 15:40 | pavel |  Malá feťačka

Nakonec jsem tedy do té tramvaje za ní nastoupil a ta se rozjela. "Tak mi to číslo dej. Vím, že mi ho chceš dát," šťuchl jsem do ní loktem.
"Ale já už nechci. Nedám ti ho!" Přitáhla si k sobě ještě blíž kabelku, pak si ji položila na klín a objala ji oběma rukama.
Pak mlčela až do příští zastávky a řekla: "Dej mi svý…"
"Nemám žádný. Nemám ani mobil. Vím, že to není normální, ale já ho prostě ho nechci. Telefony a telefonování vůbec."
"Tak by ti bylo stejně na nic, kdybych ti ho dala."
Bylo mi úplně jasný, že už jde o to, kdo dýl vydrží s nervama. Ještě pár zastávek. Jako když se proti sobě ženou dvě auta a jeden z nich buď stočí volant, uhne, nebo to do sebe oba napálej. V tom druhém případě to skončej oba.
V duchu jsem si říkal, když jsem se tak na ní díval, jak stála proti mně, "Co na tý holce proboha vidíš? Hubená, prsa žádný, vytahaný tričko, stojí ti vůbec za to, ještě ji přemlouvat?
S takovou můžeš čekat jen problémy. Co řekneš, hned to proti tobě obrátí. Kašli na ni."
"Víš, nemám ráda," zmírnila tón hlasu. "Nemám prostě ráda když mi někdo říká co mám dělat."
"Zítra jdeš do školy, ne?" řekl jsem, když už to naše mlčení trvalo dlouho.
"Jo jdu. Proč se ptáš?"
"Jen tak." A zase jsme mlčeli a už nikdo nepromluvil až do té stanice, kde vlastně ráno začala naše pouť Prahou. Jakoby se kruh uzavřel.





S tou sukní, jak vidím, jsem vám holky asi padl "do noty", tak klidně i vy ostatní, co jste tu zatím nebyly, i vy se tu můžete se svými zážitky s námi podělit:



Jak to dopadne když konzervativní rodiče jdou kupovat se svojí třináctiletou dcerou sukni

23. února 2010 v 0:57 | pavel |  Co dal den

Nechci vás dlouho napínat, asi už tušíte sami... pláčem. Nedávno jsem téhle tragédie byl nezúčastněným svědkem a bylo mi tý holky tak líto, že bych ji tu sukni nejraději koupil sám. Věříte mi to? Měla i hezký nohy.
Stála chudák v té vytoužené sukni před závěsem šatny a hořce plakala: Slíbili jste mi doma, že si ji můžu vybrat sama, jaká by se mi líbila. Tuhle chci!
Táta: Tahle nepřichází v úvahu.
Máma: Táta má pravdu. Bude ti vidět prdel. To ti nevadí?
Dcera: Ale já ji chcu!
Takhle to šlo dobrých deset minut pořád dokola až jí nic jinýho nezbylo než ji sundat. A šli, rodiče nasraní, ona taky, a ještě s brekotem, domů.

Tak co, měly jste taky podobný zážitek s rodiči? Ven s tím, nestyďte se. Je to jen tady mezi námi... :)



Tulipány 2

22. února 2010 v 23:50 | pavel |  ART-FOTO




Tuhle fotografii jsem udělal první, před tou, kterou jste už viděli. Je tu jen pro porovnání. Ale atmosféra té předešlé jakoby vymizela.
Nemám pravdu?


Malá feťačka 11

22. února 2010 v 0:16 | pavel |  Malá feťačka

Cestou jsem se jí zeptal, už mi to celý den vrtalo hlavou, kde se tak naučila německy. Pokud jsem to měl posuzovat podle sebe, ve škole jsem z ní toho moc nepochytil. Až teprve v Německu to pak šlo skoro samo.
"Ále, to se ani neptej, táta je psychouš. A k ještě tomu chlastá. Už jako k malý holce na mne mluvil německy. Hned ráno. Aufsteeehn… Aufsteeeeehn. Takhle mne tahal z postele. A když jsem něco chtěla, musela jsem si o to říct taky německy. Jinak mi to nedal. Byl prostě zapálenej do němčiny. Jeden čas dokonce učil. V nějakým kursu pro lidi co šli dělat do Německa pro Opla."
"Ach tak…"
"Chtěl ze mě mít geniální holku. Z tebe tví rodiče ne? Moc jsem se mu ale nepovedla. Jen ta němčina mi zůstala."
"Máš o sobě moc nízké mínění."
"Mínění nemínění. Ale mohla bych jednou dělat, když se nikam nedostanu, průvodce. Aspoň tohle. A ty jsi mi zrovna padl do rány. Tak jsem si to vyzkoušela na tobě. Byl jsi se mnou aspoň trochu spokojený?"
"No že bys mi toho moc ukázala, to nemohu říct. Dům Wericha neznáš, tak akorát tu Johnnovu zeď…. Tak nevím, jestli se s tímhle někdy uchytíš. "
"Náhodou?"
Takhle jsme došli k Národnímu divadlu a tam že by si počkala na tramvaj. "Nechceš jet se mnou?"
Na to jsem jen pokrčil rameny. A divíte se po tom všem proč jsem byl skoupý na každé slovo?
"Ani ses mi nezeptal na číslo, že třeba zavoláš."
"Nezeptal. A mám se zeptat?"
"Nevím, rozmyslím si to," odpověděla. "Ale jsi první kdo ho ode mne nechce. Možná proto mi to napadlo."
Zdálo se, že se urazila a že by si nejraděj nafackovala, že se mne zeptala, ale nechal jsem ji při tom.





Tulipány

21. února 2010 v 13:38 | pavel |  ART-FOTO



Co říkáte těm krásným tulipánům, které jsem právě vyfotografoval? Fotografie je neupravovaná.



Malá feťačka 10

20. února 2010 v 21:27 | pavel |  Malá feťačka

Všechno najednou bralo jiný obrátky, než jak jsem si představoval. Prostě mne prohlédla a po celý den se přetvařovala stejně jak já. Já jsem hrál takového přitrouble hodného turistu, který nehledí na pár eur. I to ji možná štvalo. A ona tu, taky jich není po Praze málo, která se nechá tímhle falešným pozlátkem navnadit.
Ale že bych měl odhalit svoji pravou identitu, abych to málo, co mi ještě zbývalo, ještě zachránil, to se mi taky nechtělo. Protože obvykle nemám chuť něco udělat co je snazší. Dělám nejraději všechno co odporuje zdravému rozumu a tím se vlastně i bavím. I když, taky zrovna nevím jak se z téhle šlamastiky dostat ven, jak z ní vyklouznout.
Takhle jsem uvažoval a nakonec jsem si řekl, že nejlíp asi bude, když si trochu posypu hlavu popelem.
"To mne dost mrzí, že jsem tě zklamal," řekl jsem tedy. "Věříš mi? Ale takovej prostě jsem a sotva mně někdo předělá. Na druhou stranu jsem rád že jsi mi to řekla. A máš i pravdu, hrál jsem to na tebe. A není to běžný, normální, že kluk, když se chce holce vemluvit, nechci zrovna říct sbalit ji, to bych asi přeháněl, tak trochu klame?"
"V tom máš asi pravdu," připustila. "Holka, tedy já, taky nemůže bez zbytečných řečí říct klukovi naostro že by ho ráda dostala. Že má na něj už hojnou chvíli spadeno. Nebo se říká políčeno?"
"Taky to můžeš říct. Falle stellen." Musel jsem se smát, jak to řekla.
"Jo, říct mu už mám na tebe spadeno dlouho a ty se k ničemu nemáš… Taky to na kluky hraju. Samozřejmě. Ale zbývá mi něco jiného? Ne. Ale to všechno musí být s mírou, rozumíš?"
"No dobrá, máš pravdu," řekl jsem. "A co navrhuješ?"
"Pokud máš ještě chuť se mnou strávit pár minut, můžeš mne vyprovodit na tramvaj, nebo na metro. Ale nevyvozuj z toho nic. Ještě sama nevím. Cloumá se mnou puberta, to jsi nepoznal? A třeba bych ještě něco plácla co by mne potom mrzelo. Tak promiň."





Zahrádka mého tchána

20. února 2010 v 19:44 | pavel |  Co dal den

Včera jsem vám tu http://kreperat.blog.cz/1002/mozna-by-vas-nemuselo-vubec-zajimat podal zprávu o zahrádce mého tchána. A abyste věděli, že si nevymýšlím a že je mi možné důvěřovat, tady jsou důkazy jak vypadá. Mobilem focená.






V pozadí je trochu vidět jeho chalupa.

Dneska jsem zase dřel, ale skoro žádná změna. Co kdybyste mi takhle přišli pomoc? Pivo, dědictví po tchánovi, taky bude.