Říjen 2010

Ukopl jsem si malíček u nohy...

31. října 2010 v 20:48 | pavel |  Co dal den

... jak jsme se v pokoji honili kdo koho chytne. Bolelo to jako sviňa, říká se to tak, ne? Ale měl jsem rychlé ošetření. Už to ale nebolí, bylo to včera. 

Dortmund sice není Praha, ale taky se v něm dá žít. Zdrhl jsem ženě z obchodu a šel raději na rande, když bylo tak krásně. Možná poslední takové letošní odpoledne a dokonce i večer. Bylo vážně teplo a holky chodily jen lehce oblečený. Fotky jsem nedělal, protože bych dostal od své přítelkyně pár facek. Ale šli jsme aspoň do kina a drželi se v té temnotě za ruce. Za ruce se držet mám moc rád a to ví i ... nechci jmenovat. Umständlich Verliebt, byl ten film, možná běží i v Čechách a nejspíš ho budu muset zhlédnout znovu, jak to tak vypadá. 

Když jsme vyšli ven, byly na obloze červánky, není to krása? I ve městě plné lidí? Lidi totiž brali a honili se až do noci za nákupy.


.

Včera bylo tak krásně že nám chutnala i zmrzlina

31. října 2010 v 13:12 | pavel |  DOKU-FOTO


.

Taky ji ještě mlsáte?


Šlapanický rybník

31. října 2010 v 0:05 | pavel |  DOKU-FOTO


.


.


.


.


.


Sem jsem se s Bohunkou dostal náhodně. A víte vy vůbec kde Šlapanice jsou? Asi ne.

Ale takových krásných "šlapanických" rybníků je v Ćechách hodně a všechny jsou půvabné.



Bohunka je hezká holka

30. října 2010 v 20:48 | pavel |  DOKU-FOTO


.


A navíc milá...  co říkáte? 

Dneska jsem zase o něčem uvažoval, ale to se Bohunky netýká. Lidé kteří se mají rádi si nejčastěji ubližují. A víte na co jsem přišel? Protože ten kdo je nám lhostejný, nám za to nestojí. Mám pravdu?


Z Vítkova v Praze

30. října 2010 v 9:30 | pavel |  DOKU-FOTO


.


.


.


.

Chtěl jsem napsat něco duchaplného

30. října 2010 v 0:10 | pavel |  Jen tak

... ale zrovna mi nic nenapadá. To se však asi stává každému, ne? My muži, stroje zatím nejsme, máme často hlavy zamotané. A kdo za to může? Kdo nám zamotává hlavy? Řekněte! Vy ženy přece. Protože je máte samy takové a nevíte co chcete. To jen pro začátek, tak na okraj. 

Mám rád nekomplikované vztahy. A kdo by je rád neměl. Ale to jsme zase u vás, u žen. Od vás, my muži, slyšíme pořád jen "snad", "možná", a na víc se nezmůžete. Asi jen proto, mám podezření, že chcete být za každou cenu tajemné.  Na škodu i samy sobě.  Bagatelizuji no, tak se všechny nedurděte. 

Je to všechno co jsem chtěl říct? 


.

Někdy by to chtělo studenou vodu pod pumpou. :D


A tohle jsem zapomněl. Chceme aby lidé byli k nám upřímní a řekli nám do očí pravdu ať je jaká chce. Ale ruku na srdce... toužíme po tom? Milosrdná lež je nám často milejší. Pravda bolí. I když se tváříme jakož nic.





Taky se vám už někdy stalo, že jste dostali dvě zprávy které nepotěší najednou...

29. října 2010 v 0:44 | pavel

dokonce ve stejný čas pár minut za sebou, které jste sice čekali, ale stejně vás zaskočí? Lhal bych kdybych řekl že mne to nevzalo. Zabolelo mne na prsou... ale vydýchal jsem to, taky co jiného, když člověk nechce dostat infarkt. Jsou horší věci... ještě neumírám. 

O co vlastně šlo? V Praze, v době kdy jsem se ještě v Praze procházel s Bohunkou po parku, Kinského park to nebyl, žena už jednala o našem rozvodu s advokátem a včera odpoledne jsem dostal od něho doporučený dopis. Docela mne překvapilo, že si žena tak rychle pospíšila, přestože jsem to byl já kdo se to naše beznadějné manželství rozhodl ukončit. Pořád se jsem doufal, že dostane rozum a s tou sektou skončí.

A ta druhá zpráva? Pořád nevím která byla pro mne ta horší. Asi tahle a tak si říkám, že čas to sám nejlíp sám vyřeší. Vždyť jsem s tím nakonec počítal. Tak proč se trápit, ne? Zavolal jsem kamarádce a ta mne pozvala na kafe. Člověk se musí někomu svěřit, sám bych to asi neunesl. A skákat z okna se mi zrovna nechce. Je vysoko a je tam zima, nachladil bych se. 

Konec představení, zavírá se.

.

Tahle růže je od Bohunky... patřila sice na hřbitov, ale nakonec ji dala mně.

Takže k článku docela sedne.
  

S Kuželkou a jejími kamarádkami na Vítkově

28. října 2010 v 14:51 | pavel |  DOKU-FOTO


.


.


.

Praha v podzimním smogu, ale i tak krásná jako vždy.


Klárko, nějak rychle mi stárneš

28. října 2010 v 0:56 | pavel |  DOKU-FOTO


První fotografie je z léta, druhá teď na podzim. 


.



.


Co myslíte vy? Neměl bych se pomalu dívat po mladší?


Dneska jsem si říkal jak je všechno relativní když se člověk zamiluje

27. října 2010 v 18:49 | pavel |  Jen tak

Že ho dusej doma? Nezajímá. Že ho každodenně někdo nasírá? Jeho věc. Že islamisté jednou ovládnou Evropu? A co na tom? Že je venku zima a prší? Bude zase hezky.

Může se klidně zbořit celej svět a je mu to u... Jak se to řekne slušně, poraďte. Může se zbořit celý svět a je mu to jedno, protože miluje.


.

Tahle fotka k článku nijak nepatří, je z mobilu z léta a navíc nekvalitní. Ale řekněte sami. Nebylo to léto lepší?


Oboustranná zvrhlost, podvod a klam

27. října 2010 v 1:29 | pavel |  Názory

Lidé žebrákovi dají peníze jen proto, že je jim líto víc toho psa než člověka. A naopak ten žebrák to ví, takže si pro svoji živnost pořídí psa.


.


.


.


.


.

Ten hraje zase na soucit a stačí mu na to hůl a sešmajdané boty.


Dnes ke mně přišel zákazník jen aby mi řekl...

26. října 2010 v 21:50 | pavel |  Co dal den

že tu knihu ode mne má v ruce každý den. Stačí mu prý si z ní přečíst pár vět a vždycky ho to tak naladí, že na všechna trápení aspoň na čas zapomene. 

Docela mne tím potěšil a koho taky ne? Každý má rád když ho někdo za něco pochválí. Že někoho už jen i slovy dobře naladíte a přivedete na lepší myšlenky. A proč to tu všechno píši? Není to sebechvála i když to tak vypadá. Jen bych někdy sám potřeboval mít na nočním stolku takovou knihu. Ale mám si číst tu vlastní? Řekněte... :D


.

Poslední fotky z Prahy

26. října 2010 v 2:10 | pavel |  DOKU-FOTO


.

Zašívaly se za kostelem

.


.

Ten pes mne neměl zrovna v lásce...

.


.


Ale to neznamená že neuvidíte fotky z Prahy a okolí dál... nestačil jsem je jen všechny zmenšovat.


Klárka

25. října 2010 v 20:35 | pavel |  ART-FOTO


.

Cesta domů

25. října 2010 v 0:54 | pavel |  DOKU-FOTO


.

Tady je odbočka na Slaný, na které holky jsem tady asi myslel... ?

.

Poslední fotka z Čech, České středohoří... na to že je za jízdy z auta, celkem dobrá, ne? 

.

Tady jsme už v Německu.

.

Trochu i zapršelo...

.


.


.

Tady jsem se zastavil ještě na kafe a už byla tma...

.

No a tady jsem už doma a jedna z nich mne vítá úsměvem... :D

Konec představení.


Zlaté podzimní

24. října 2010 v 18:00 | pavel |  ART-FOTO


.


.


.


.


Někteří rodiče zplodili děti aby z nich mohli nadělat otroky...

23. října 2010 v 17:21 | pavel |  Názory

... tak se na to díváme my, ještě podle nich děti, ale už dospělí a stejně bezbranní. Krátce řečeno, jsme na nich závislí, nemáme prachy a v dešti pod mostem spát se nám taky nechce. 

Že nás tyranizují, to ví z náš každý a když se jim někdy vzepřeme, když nevydržíme ten jejich útlak, ještě jsme údajně drzí. Samé zákazy, to je pak jediné co je napadne. A přitom o  nich, o jejich nepravostech a lžích, víme tak hodně. Na to ani nepomyslí, že stačí nám jen promluvit, a celé to jejich manželství je v troskách, v hovně. Jen setrvačností funguje. No můžu to snad říct? Je to pravda.

Zase jsem si tu aspoň ulevil. Mám zaracha a na štěstí je zatím nenapadlo mi zakázat počítač. Ahoj, přijdu někdy zase.


.


Nejraději jim takhle uletět, kdyby to šlo...

Fotka je z Vranýho, kde jsem byl s Bohunkou, vyplašil jsem je, když je chtěla fotit. Ale neúmyslně.


Mnozí lidé žijí ve fantasy světě

23. října 2010 v 9:31 | pavel |  Názory

Domnívají se že že někdo miluje a je to přitom jen přetvářka. Nebo se nechají natolik ovlivnit, že věří že jim někdo poskytne zázrak a jsou za něj schopni dát nejen poslední peníze, ale  i vlastní duši. To jen ty dvě skutečnosti se kterými jsem se poslední dobou setkal za příklad a můžete přidat další.

Lidé se rádi podvolí fantasii, vysní si vlastní svět, protože je to pro ně únik ze života, který je deptá. Nedokáží se podívat pravdě do očí a k tomu jim často pomáhá víra. Vůbec samotná víra, kterou každý z nás má, v menší či větší míře, je do toho fantasy světa snadno dostává a natolik je to pohltí, že nerozeznají co je lež a co pravda, i když taky pomyslná. 

Co říct na závěr? Probuďme se a nezaměňujme fantasy za skutečný svět, který je sice někdy krutý, ale přesto v něm, pro ty občasné krásné chvíle, rádi žijeme.


.

Vidí všechno a nikdo mu neunikne...


Fantasy je pokleslá literární tvorba...

23. října 2010 v 1:44 | pavel |  Názory

a už napřed vidím, jak mi tu budete oponovat. Ale řekněte sami, je dobré vštěpovat dítěti že pes dokáže mluvit, i když je to jen v pohádkách? Moje dcera když byla hodně maličká se našeho psa jeden čas hrozně bála a později se mi i svěřila proč. Že když dělá nějakou neplechu, že nám ten holomek všechno vykecá. 

To jen tak na úvod. Ale s Bohunkou jsem přesto tento týden jeden fantaskní zážitek měl. Chcete ho vědět? Ještě si to rozmyslím, ale asi ne, necháme si ho pro sebe. Taky jak už víte, byli jsme na hřbitově. A jak vidíte na fotce, na jednom hrobě byla mezi kameny mezera...


.


... a tak mi napadlo vzít foťák a bleskem vyfotit co tam je? Chcete to vidět?