Leden 2011

I na Střeláku se může člověk cítit jako na ostrově

31. ledna 2011 v 19:27 | pavel |  DOKU-FOTO

Střelák ostrov samozřejmě je a navíc uprostřed Prahy, ale pokud tam není nějaká akce, zejména v té severní části, tak bývá docela opuštěný, takže se tam člověk i cítí jako na ostrově. Ne jako třeba na Kampě, který je turisty obležený. Ale neříkejte to dál, protože tam chodím na rande a chceme i trochu toho soukromí.


.


.


.


.


.


Pár letních z cípu ostrova. Ta poslední je velká zvětšenina. Není tam pohoda?
   

Barču musí mít každý rád...

31. ledna 2011 v 13:32 | pavel |  Vzkazy

Barču musí mít každý rád, když ji trochu víc na jejím blogu pozná. A to neříkám jen proto, že je u mne každodenní návštěvnice, která nezapomene napsat komentář.

Barča je taková čiperka. Všechno taky na sebe řekne (samozřejmě jen co chce) co ten den udělá a tak máte celý její program jak na dlani. Takže například vím, že je hravá jak malé dítě a to se mi u holek líbí nejvíc, že se dokáží i maličkostmi zabavit. Ale současně je svědomitá, jak sami uvidíte. Přijde ze školy a hned se vrhne do učení. Nic neodkládá, jednak aby to měla z krku, ale taky ví proč ta škola je. Chce jistě něco dobrého dokázat v životě. Ale zase abych ji nepřechválil. Ve škole neposlouchá a hraje nejrůznější hry, které jí učitelka každý den trpělivě zabavuje. Ale možná ji u té učitelky všechno tak dobře prochází jen proto, že moc ráda PEKuje. 

Možná je Barča i trochu jiná ve skutečnosti než tady. Kdo ví? A kdo by taky rád připustil a veřejně zveřejňoval své chyby? Například vůbec se od ní člověk taky nedozví, na jakého kluka má zálusk a která holka ji leze na nervy. To mi na jejím blogu trochu chybí. Ani si nepostěžuje, pokud má nějaké trápení. Ale co je komu nakonec do toho, říkám si. Každý má přece nárok na nějaká svá tajemství. A každý jsme jiný. Každopádně je Barča jedna z blogerek, která mi, ani nevím proč, přirostla k srdci. A neber to Barčo jako vyznání. :D 


.


Hledal jsem pro tebe Barčo nějako fotku a pak jsem si řekl, že když jsi Pražačka, tak tu máš jednu z Prahy.  

A snad se za ten článek o tobě nebudeš zlobit.

Na odkaz na blog jsem zapomněl, tak tady je: http://barca-goldmannova.blog.cz/



Co člověk v Praze všechno nevidí...

31. ledna 2011 v 3:29 | pavel |  DOKU-FOTO

Ale zklamu vás, nic zvláštního, pár momentek a jsou ke všemu mázlé. Přesto je mi líto je smazat, protože pro mne ten půvab okamžiku mají. Autobusová zastávka z auta za jízdy, bezdomovec na Václaváku a ta poslední sice naprosto běžná, ale má příběh jaký se hned tak neslyší. 


.


.


.



Jak už jsem napsal, k vidění tady nic zvláštního není. Drožka s koňmi na Staroměstském náměstí. A ta žena vlevo, té to celé patří. Ale co se po chvíli nestalo. Dvě španělské turistky, které šly kolem, si nejdřív tu drožku fotily a pak ta jedna se nesměle odvážila jednoho koně po hlavě pohladit. Nic zvláštního, řeknete, kdo by to rád nedělal. Ale ta majitelka to najednou zbystřila, došla k nim a tu překvapenou chudinku pořádně rozcuchala. Ta prostě jednala ve smyslu "Co mi saháš na koně ty krávo, vjedu ti do vlasů taky." No a všechno se odehrálo tak rychle, že já jsem ani nestačil vytáhnout foťák. Škoda. 

A tak si říkám, že ta Španělka i když samým překvapením tam zůstala bez dechu stát jako solný sloup dobrech pět minut, bude mít aspoň na Prahu neobvyklou vzpomínku, kterou pak může svým přátelům doma dát k dobru. 



Včelka nebo muška?

30. ledna 2011 v 17:24 | pavel |  Kresby

Takže jarní polévku podle mého receptu jste uvařili a snědli, i když pochybuji, že to byla polévka, spíše nedělní řízek, kuře, nebo telecí, a tak asi s plnými pupíky odpočíváte a koukáte co byste ještě snědli.

Já jsem po obědě trochu uklízel v pracovně, něco třídil a mezi starými časopisy jsem našel dětské kresby. Jedna se mi moc líbila a tak si říkám, proč bych se aspoň s jednou s vámi nepodělil.


.



Od mojí dcery když ji bylo čtyři nebo pět let. Zajímavé jak si dávala záležet s detaily.






Hodná šikulka S.aba mi ten obrázek dcery vyčistila.

Ale ani nevím jestli to mám tady psát, abyste za ní všichni taky nechodili. To bych se jí špatně odvděčil. :D

  

Jarní polévka

30. ledna 2011 v 12:33 | pavel |  Kuchař pro ženy

Je čas oběda, takže pokud jste ještě nejedli, mám tady pro vás něco co vás vzpruží. Jarní polévka. No jo, vím že je leden. Ale za okem svítí sluníčko, přestože je mráz a teploměr ukazuje mínus osm, ale cítím se na jaře. Ale až tu bolest hlavy, protože jsem to s tím vínkem asi moc přehnal. A tak mne napadla tahle polévka. 

Všechnu zeleninu co doma najdete. U mne to byla mrkev, cibule, pórek, brokoli... bohužel víc doma nemám. Ale to vlastně stačí, nemusí se to přehánět, protože jak je známo, v jednoduchosti je krása a pak to i člověk líp vychutná. Taky je důležitý jejich poměr, ale to nechám, protože ani nevím co doma máte, na vás. Osolit, opepřit, deset minut povařit, nakonec tam prsknete vajíčko, které hned rozmícháte a šnitlik nebo petržel. Mám doma jen šnitlík a ten stíhám nůžkama jak jsem zvyklej. 

Chcete fotku? Zklamu vás, snědl jsem to hned jak uvařil a hlava mne bolet přestala. Takže je teď vaření na vás a napište mi pak co z vás ta polívka udělala. Ze mne jarního člověka a zase jsem trochu omládl a je mi dobře. :D


.


A tady aspoň opět jedna naše rodinná fotka. Nevím kde je můj dědeček, ale to byli chlapi

štramáci!


Kdo sem chodí, sám sobě škodí.

30. ledna 2011 v 0:58 | pavel |  DOKU-FOTO


Určitě si tím nadpisem nezvýším návštěvnost, spíše naopak, ale kdo ví, prostě mně to napadlo. 


.


Všude na dovolené kde jsem byl a pronajal si domek, většinou někde o samotě, protože turisty, ač jsem jím sám byl, nesnáším, se mi tam večer co večer seběhly tyhle divoké hladové kočky. Ty mrchy jedny zjistily, že mám pro ně vždycky dobré srdce a tak takhle loudily, že jsem pak nakonec sám neměl k večeři nic a ony si pak odkráčely s plným žaludkem.

Ať si říká kdo chce, ale ty kočky mají určitě kočičí řeč. Něco jako tichou poštu, jako má blogová Jarka. Ta tam má taky takovej bab... no, dívčí sněm. Protože nejdřív přišla jedna, pak dvě a nakonec jsem tam měl celej kočičinec, jak vidíte na fotce. 

Cesta od moře až k dívčímu prsu

29. ledna 2011 v 10:42 | pavel |  ART-FOTO


.


.


.


.


.


Nejkrásnější putování které znám.



Nejlepší a nejpříjemnější způsob sebevraždy

28. ledna 2011 v 18:00 | pavel |  Názory

Nejlepší  a nejpříjemnější způsob sebevraždy asi bude přežírat se dokud člověk nepraskne. Někdy to může být i vražda, když se dobré hospodyňce takto lehce podaří zbavit se manžela. Kdysi jsem vidět i jeden film. Tři přátelé, velcí labužníci, si pronajali dům, kde nádhernou žranicí svůj život takto završili.

Jednou v létě, a bylo dost horko, jsem takhle pozoroval muže v zahradní restauraci. Vypadalo to jakoby měsíc nejedl. Poroučel od shora dolů všechno co našel na jídelním lístku a číšníci to ani nestačili nosit, jak to rychle do sebe cpal. Mohl jsem pozorovat jak se postupně potil a brunátněl, jak popadal dech, ale přesto nelenil to celé zakončit pohárem zmrzliny se šlehačkou a moučníkem.  Jestli to byl taky pokus o sebevraždu nevím, ale nejspíš dlouho žít nebude. 

Jak víte, už nemám foťák, ale ten taky jednou bude. A tak jsem aspoň hledal ve svém archivu nějakého tlouštíka. Bohužel jen tam jsem ho musel hledat, protože jinak by mne vyhodili z AK a to bych byl nerad. :D  No nic jsem nakonec nenašel. Ale nesmutněte. Něco přesto pro vás mám. Je to ale pravej opak. Člověka který se jen ovocem a zeleninou přežírá. A žije zdravě a do smrti neumře.


.


Viděl jsem tam i Lenina. To byl zlatý hřeb dne. Kdysi se posměšně říkalo: Seš moc chytrej. Ale v Rusku jsi ještě nebyl a Lenina jsi taky neviděl. Ale nezdá se mi že by mi to v životě moc pomohlo. Bohunka mi včera řekla, když jsem ji fotku ukázal, že jsem až nechutně hubenej. To mne dost urazila. Ale je aspoň upřímná. :D



Ještě se dloubete v nosu?

28. ledna 2011 v 11:58 | pavel |  Názory


.


Článek je z měsíčku pro vysokoškoláky a ti novináři asi vědí proč. Protože i vysokoškoláci se dloubají v nosu a někomu to vydrží až do konce života. Překládat to nebudu, protože jsem línej, jen jednou větou, prý není to dobré, když tam razantně dolujete. Zraníte si sliznici, dostanete tam zánět a pak máte nos jako mrkev. 

Ani krásné holky, jednu jsem nedávno pozoroval v kavárně, nenechají svůj nosánek na pokoji. Každou druhou minutu tam měla prst a nespíš si ani neuvědomovala co činí, protože šlo nejspíš už o návyk.  A byl to na ní pohled docela roztomilý.

Musím se přiznat, že jako malé dítě jsem se v nosu šťoural taky rád, ale většinou o samotě, abych na to měl tu správnou pohodu a klid. A vlastně hlavně i proto, že jsem dostal přes ruce hned jak mne doma při té boholibé činnosti zahlédli. Nakonec malé  děti, znáte to jistě sami, rády ty holuby strkají do pusy a asi jim chutnají. A má to i příčinu. Děti do tří let neznají nic, nad čím se dospělí eklují. Jim chutná i hovno, mohu-li to tu říct naplno.

Takže. Taky si občas zalovíte v nose? A co myslíte, proč se jím říká holubi?

Dobrou chuť, jestli zrovna obědváte. :D



Měli jsme tu dvakrát prapraprababičku, tak aspoň jednou praprapradědečka.

27. ledna 2011 v 21:18 | pavel |  DOKU-FOTO


.


Musím se přiznat, že nevím jestli ti dva, prapraprababička a on, praprapradědeček k sobě patřili, protože v pozůstalosti zůstaly bez označení jen ty fotky. Ale řekněte sami: Není i on fešák? Takoví jako on se dnes už snad ani nevidí. Kromě mne, samozřejmě. :D



A není snad život jediná velká lež, představa kterou máme za skutečnost?

27. ledna 2011 v 0:06 | pavel |  DOKU-FOTO


Tak to by bylo asi všechno co jsem chtěl říct. Mělo by se vůbec šetřit slovy. :D


.



.


A tady máte opět pár mých fotek z Tenerify. 



Kdo si rád nezkouší čepice a klobouky a dělá ze sebe někdy i blázna.

26. ledna 2011 v 16:59 | pavel |  DOKU-FOTO

Já tedy ano. A na hlavu si dám často ledacos. Na rozdíl od mé ženy, která raději i v zimě chodí prostovlasá, jen aby si nepomuchlala účes od kadeřníka.

Některé ženy mají doma velký botník, no a já zase mám plnou skříň klobouků a čepic. A proto se divím, že muži a ženy, kluci a  holky, je zase tak často nenosí. Hlavně klobouky, nebo nezvyklou pokrývkou na hlavu. Mohou tak světu nejlépe ukázat svoji vizitkou, obrázek své osobnosti.

Jak víte, bydlím v Německu a v Dortmundu je hodně velká  populace černochů. A hlavně u nich je vidět, jak u mužů, tak i u žen, že se za tvary a barvy toho co nosí na hlavě, vůbec nestydí. A vypadá to moc hezky.

Hledal jsem fotky v archivu a nic příhodného jsem zrovna nenašel a tak mi napadlo sem dát aspoň sebe. A koupací čepici mé ženy. 


.

-



Brloh

26. ledna 2011 v 3:10 | pavel |  Jen tak


.


Nic proti strážníkům, starají se o pořádek, ale napadlo mne při čtení této krátké zprávy něco, co s tím úklidem prostor zase tak mnoho nesouvisí. I když trochu ano, ti bezdomovci tam neplatili nájem. 

Takže o co mi šlo? O to slovo, jak asi tušíte, "brloh". Článek jsem našel v měsíčníku pro Prahu 4, který se nazývá Tučňák a vydává ho radnice. Připadalo mi to totiž trochu hanlivé, použít takové slovo, vůči těm bezdomovcům. Nemají kde složit hlavu, může to nakonec potkat každého z nás, a tak si aspoň ustelou někde na odlehlém místě. Ale nazývat to brlohem? To slovo nejspíš pochází z německého Loch, díra a to "br" je nejspíš citoslovce, například říkáme, "br, to je nám zima" a podobně. Díval jsem se před chvílí do slovníku spisovné češtiny a tam stojí, že je to "chráněné místo, kde zaléhá zvěř, například medvědi." Musel jsem se tomu, když jsem to přečetl, přiznám se, i zasmát. Ale není to od té radnice, řekněte sami, až moc vůči těm lidem opovržlivé a urážející?

Možná na to máte jiný názor. Prostě tu jen říkám jak to vidím já. Žebráky a bezdomovce tady v Německu často fotím a s nimi rozmlouvám, to někteří z vás i víte, a tak se i dost o jejich osudy zajímám. Samozřejmě dobře vím že to jsou z velké části opilci a narkomani a že ten pád dolů si způsobili sami. Ale aspoň bychom měli na ně stále nahlížet jako na lidi, ale ne jako na zvěř, na medvědy.

Ten můj článek měl na tomhle místě končit, ale právě mě napadlo, že jedna moje milenka mi vždycky říkala "nech už konečně toho psaní a pojď do kutlochu."  Je to dost podobné slovo, nemyslíte? Ale v tom slovníku spisovné češtiny jsem ho nenašel. Taky mne považovala za medvěda? :D

Nějak jsem se moc rozpovídal a už jsou tři hodiny, takže hezký den pro vás, kteří za chvíli vstáváte. :)




V Německu je tráva zelenější než v Čechách.

25. ledna 2011 v 0:14 | pavel |  DOKU-FOTO


.



.


Nemyslete si že jim nadržuji, nebo že si vymýšlím. Tak to prostě je. Vidím to pokaždé když překročím hranice. Je prostě zelená, zelenější než v Čechách a Bohunka by se tu určitě radovala, protože zelenou miluje. Nechceš emigrovat?

A taky jsem hned přemýšlel, vždyť mne už znáte, proč tomu tak vlastně je? A přišel jsem na to.

Ti Němci musí musí mít všechno extra. :D


11:48 Nejnovější zpráva: tady je počasí, jaké jsem ještě nezažil, musím se vám svěřit: pršelo, pak padaly kroupy, pak sněžilo a teď vysvitlo sluníčko... zdá se že tu máme jaro. :-D 



Vězněm doma

23. ledna 2011 v 23:22 | pavel |  Jen tak

Taky si tak někdy připadáte? Nemáte si s nikým doma co říct, protože nejste s nimi na jedné vlně a vlastně oni po tom ani netouží. Cítíte se jako vyvrhel a vězeň ve vlastní rodině. Jako cizinec v neznámé končině. Nakonec oni opravdu mluví jiným jazykem než vy. Proto vy nerozumíte jim a ani vám nikdo nerozumí. A ač se tváříte jakoby nic, tíží vás to jak kámen na prsou, na srdci.


.

-


Sněžná Tenerifa

23. ledna 2011 v 13:03 | pavel |  DOKU-FOTO


Jak jsem se tu už zmínil. Dole u moře si tu můžete zaplavat a když vás to omrzí, tak nahoře zalyžovat. Může si člověk o dovolené něco lepšího přát? 


.


.


.


.


.


Fotky jsou bohužel scenované, to jsem ještě neměl digitál, takže kvalita nevalná.

Ale mám ještě malý dotaz. Víte o dobrém digitálu se zaručeně dobrým filtrem proti prašnosti?



Někteří lidé jsou tak ohleduplní...

23. ledna 2011 v 2:09 | pavel |  DOKU-FOTO



.


... že i té soše obětují svůj šátek. Ten šátek tam skutečně někdo nechal. 


.



.


Ale že zabijí prase jen pro svůj žaludek, to jim už nevadí. 

Ta první je z Kampy a ty další z Václaváku.


Vonné tyčinky kontra svěží vzduch

22. ledna 2011 v 15:29 | pavel |  Názory

Téma, které nás rozděluje a skrze kterého doma dochází i ke zbytečným konfliktům. A také problém, když se dva lidé, žijící ve společné domácnosti, nemohou dohodnout. Jeden miluje vonně tyčinky kterými téměř denně v bytě zamoří vzduch a druhému pak už jen zbude otevřít všechna ona a lapat po vzduchu. Nemohu za to, ale v té omamné vůni, tak libé pro ní, dostanu migrénu a trápím se bolestmi.

Samozřejmě, mám rád i vůni, například čerstvé kávy, nebo ovoce, čerstvě posekaného trávníku, čehokoli co člověk v přírodě najde a k čemu rád přivoní. Ale proč zrovna toužit po umělých vůních, které páchnou jak laciné parfémy? Údajně mají pročistit prostor od všeho zla, jak praví gurové, ale proboha, říkám já, nestačí k tomu čistý, svěží a sluncem prohřátý vzduch?

Tak promiňte ty moje nářky, ale komu jinému než blogu, si mohu dnes postěžovat...


Tak aspoň na osvěžení, když nemám ten svěží vzduch, ty fotky...


.



.



.


Hezký den všem a běžte na procházku na zdravej vzduch.  Jdu taky.



Autentická, ale povadlá.

21. ledna 2011 v 18:38 | pavel |  ART-FOTO



.



-



.



No řekněte, není škoda ji vyhodit do koše než ji vyfotit?