Leden 2011

Když jsme u těch historických fotek, tak jedna se mnou

20. ledna 2011 v 17:54 | pavel |  DOKU-FOTO

Blogová Jarka stále toužila po mojí fotce. Sice nevím jestli touží dál, ale včera jsem se probíral svým foto-archivem a jednu svoji, protože současnou opravdu nemám, jsem našel. Ale neberte ji vážně, protože to si mne moje žena, za lepších časů, takhle zušlechtila. :D


.


Je scenovaná, takže kvalita nevalná. Nemyslím ovšem sebe. :D



Dnes mám pro vás takovou malou fotografickou vzácnost

20. ledna 2011 v 1:23 | pavel |  DOKU-FOTO


.


Není ode mne, protože pamatuje Rakousko-Uhersko, ale originál je v mém vlastnictví. Ferotypie - kolodiová fotografie na černém plechu. Je sice značně zašlá, ale stále je krásně vidět kdo na ní je. Ti lidé žili, i když trochu jinak než dnes my, snad se i milovali, ale dnes si už na ně nejspíš nikdo nevzpomene. 



Moje veselá prapraprababička

19. ledna 2011 v 20:17 | pavel |  DOKU-FOTO


.


Taky musím mít pro zveřejnění na internetu její podepsaný souhlas? 


Ale věříte mi že je mi z těch fotek nějak smutno?

19. ledna 2011 v 13:30 | pavel |  DOKU-FOTO


.


.


.


.


.


.


.


Včera mi fotky padly do ruky a tak jsem si je prohlížel. Tehdy ještě všechno bylo na svém místě a žena nevěděla co sekta pro ni znamená. Ale život jde dál, co nadělám a snad se podobného štěstí ještě dočkám. 



Tohle mohla být moje poslední fotka v životě

19. ledna 2011 v 3:54 | pavel |  DOKU-FOTO

Na Tenerifě je v téhle době hezky jako na jaře. Celý den svítí sluníčko a můžete si i v moři zaplavat. Ale stává se, že dokonce napadne sníh, tedy ve vyšších polohách, nebo je bouřka. A ta se právě přihnala toho dne odpoledne. Nebe se během několika minut zatáhlo, začalo pršet a ukázala se duha. Dvojitá! Vyšel jsem na terasu si ji vyfotit, ale jak jsem stiskl spoušť, něco mi říkalo "neblbni, uhodí do tebe, rychle zalez do domu zpátky." A pár vteřin nato, jen jak jsem do domu zašel, uhodil skutečně blesk přímo do terasy, ale s takovou silou, že nejen vyhodil pojistky, ale tou energií po domě navíc všechno rozsvítil. Asi to byl můj strážný anděl, kdo mne varoval. I když jsem to mohl být nakonec i já. Jsem občas rozumnej, ne? No neřešme to. Každopádně jsem se ten den znovu narodil a tady máte tu osudnou fotku.


.



.


.


Ty dvě další jsem pro jistotu vyfotil z okna a obloha nebyla už tak tmavá. 
     

Pro změnu zimní

18. ledna 2011 v 19:09 | pavel |  DOKU-FOTO


.



.



.



.


Letní fotky budou zítra :D


Jak jsme k Charliemu vlastně přišli

17. ledna 2011 v 21:05 | pavel |  DOKU-FOTO

Šli jsme s dcerou v Barceloně po hlavní třídě, kde je uprostřed silnic promenáda a tam jsou jako obvykle, kdo tam byl ví, stánky se vším možným, takže i klícky se zvířaty. No a tam byl i náš chudák Charlie. Zuboženej, hubenej, zavšivenej, jak jsme později zjistili, a krčil se v jedné hluboko v koutě. No a nám se ho zželelo a napadlo nás, že bychom mu mohli nabídnout, jako sirotkům z Afriky, lepší život. Měl holt proti ostatním, kteří tam zůstali, štěstí. Vytáhl lepší los. Všechny jsme koupit nemohli. A pak jen kvůli němu jsme i o pár dní dřív, holomkovi, z dovolené odjeli. Jak víte, dokumentuji všechno a ani dřív jsem nebyl jiný, tak tu máte i fotku.



.


.

Tady už je dospělý a jak jsem napsal, ladí k sedací soupravě. :D


.


A tady si v Dánsku chytil první myš a přinesl nám ji ukázat.



S výhledem na moře

17. ledna 2011 v 17:40 | pavel |  DOKU-FOTO


.


Mám sice hromadu fotek z Prahy a odtud, ale včera jsem přišel na chuť fotografiím, které mi ležely roky ve skříni a byly opět klasicky fotografované na negativ a zvětšované. Tahle je z Tenerify, kde jsme si pronajali domek nad banánovou plantáží s výhledem na moře. Jezdili jsme sem každou zimu a bylo to v oblasti, kde nebylo skoro ani turisty vidět. Chcete odtud další fotky? Budou opět scenované, ale víc barevné. :D


Můj kocour Charlie

17. ledna 2011 v 3:04 | pavel |  DOKU-FOTO


.


.


.


.


Siamský kocour. Bohužel už nežije, zemřel stářím, ale života si docela užíval a byl světák. Narodil se ve Španělsku v Barceloně, odkud jsme si ho přivezli do Německa, takže první dvě fotky jsou z Bochumi na balkoně. Na třetí si hoví na sluníčku v Itálii a na čtvrté v Dánsku. Tam si ulovil i první myš, kterou nám přišel pyšně ukázat a pak vylezl na strom, odkud jsem ho musel sundat, protože se bál z té výšky seskočit. 



Byly letní, takže jedna zimní... ale zelená!

16. ledna 2011 v 19:42 | pavel |  ART-FOTO


.


Hlavně jako dárek pro Bohunku, ta zelenou miluje.



Fotografie když ještě nebyl digitál

16. ledna 2011 v 15:20 | pavel |  ART-FOTO



.


Mezi gejzíry.


.


Jsou z Nového Zélandu a scenované, takže nevím jestli ta kvalita je dost dobrá.




Jak jsem slíbil, jsou tu fešáci

15. ledna 2011 v 17:15 | pavel |  DOKU-FOTO


.

Je mázlej, no, ale zato správnej urostlej chlap, ne? 

.


.

Toho byste mohli znát.

.


A dva bonbonky nakonec. Chcete příště další?





Malý příběh z Karova mostu beze slov

14. ledna 2011 v 17:41 | pavel |  DOKU-FOTO


.


.


.


.


.


.


.


A tenhle chlap nakonec. Dost mne rozčiloval. Po celou dobu se mi do záběrů motal.


Žít mimo tělo

14. ledna 2011 v 11:33 | pavel |  Názory


Už jsem tu napsal, že někteří žáci, hlavně těch podvodných duchovních učitelů, se chtějí jim vyrovnat a tak je aspoň kopírují. Stávají se často i jejich hlásnou troubou. Snaží se pro ně získávat další ovečky. Je to jako nákaza.

Svatá boží matka Diesana často o sobě prohlašuje že je mimo tělo a proto ani není obvykle k dosažení, odmítá i zvědavé novináře, a vlastně ani nemůže někde pracovat. Na to má přece jiné. (To je můj dodatek. :D)

Ale představte si, že moje žena, nedávno jsem ji zaslechl jak to vykládá jedné zákaznici, je už taky čas od času mimo tělo. Už to dovede taky. Je jen zajímavé, že jsem to u ní dosud nepostřehl. Asi nemám to správné vidění, nebo spíše nejsem na její úrovni. Ale aspoň doufám, že to není nakažlivé. V tom svém těle jsem docela rád, jen bych ho vyměnil za mladé. Vlastně i vyklouznout s těla by se mi hodilo. Aspoň bych občas, na chvilku, zaskočil do Prahy. 

Kdo se domnívá, že si tu vymýšlím, může kliknout na "Diesana"a tam si může ten článek novinářky přečíst.

A co takhle fotku na zpestření? Chcete? 


.



Neznám Němce, který by nechtěl mít zahrádku

13. ledna 2011 v 20:11 | pavel |  DOKU-FOTO


.


A proto jen v Bochumi je několik desítek takových zahrádkářských kolonií. A pochopitelně i v jiných okolních městech. Pražáci jezdí na chalupu a Němci do těch kolonií, kde je jedna zahrádka nalepená na druhé.

Říkám si, že to ty lidi baví přejít každé odpoledne i víkendy z paneláku, z jedné klece, z jedné slepičárny, do druhé. Žádné soukromí, každý druhému vidí do talíře, ale asi jim to tolik nevadí. Hlavně že se tam natáhnou na lehátko, něco ugrilují a večer se se sousedem ožerou. A v pondělí zase do práce. 

Pro mne by to bylo trochu tristní, tenhle stereotyp. Ale každému ať si zařídí život jak chce. Nechci je kritizovat, jen mi to prostě při pohledu na tu jejich kolonii napadlo. 

Klárka má zahrádku, hezky posečenou. A co vy? Máte taky? 


Už jste někdy přemýšleli proč milují pavouci koupelny?

13. ledna 2011 v 13:06 | pavel |  DOKU-FOTO


.



.


Tenhle je docela roztomilej, nemyslíte?


To bych nebyl já aby mne nenapadlo...

12. ledna 2011 v 18:35 | pavel |  DOKU-FOTO

... že bych mohl z té střechy nemocnice, kde přistávají i vrtulníky první pomoci, taky fotografovat. Vím že se mne často ptáte kde vlastně ta Bochum, kde bydlím, leží a nemáte ani představu jak vypadá. Takže tu dneska bude na fotkách její panorama.

Bochum leží mezi Essenem a Dortmundem a jsou vlastně propojené, takže jen podle cedulí poznáte kde začínají a kde končí.  Dohromady mají asi jeden a půl milionů, takže jsou sice větší než Praha, ale krásou ji stejně těžko překonají. Jsou to bývalá hornická a ocelářská města. Jako Kladno, nebo Ostrava, abych vám je nějak přiblížil, takže nečekejte, že ta panorama bude nějakej zázrak. A bydlím tam. 


.


.


.


.


.


.


.


.


.


Bylo před bouřkou, ale ta se naštěstí nekonala a proto je někde obloha tmavá a za pár okamžiků světlejší, jak se počasí rychle měnilo. Mohl jsem to tu zveřejnit jako paranormální jevy, napadá mi, ale už se stalo. :D