Červenec 2011

Jeden den s Klárkou 19

31. července 2011 v 21:18 | pavel |  Co dal den


Dnes začneme trochu jinak. Krásný námořníček na Čertovce dostal milostný dopis.





Od Klárky ale nebyl. :D




Pak jsme prošli Karlovým mostem.


-

V metru se naštvala že ji fotím.




A tady si nakonec vybrala látku na šaty k narozeninám.




A co bylo večer dál už vás nemusí zajímat, další fotky stejně nemám...

a už je tu konečně konec.

Na příští schůzku s Klárkou mám nechat doma foťák, takže fotky už nebudou. Co tomu říkáte? :D

.

Sobota

31. července 2011 v 9:15 | pavel |  Jen tak


Sobotní den se moc nevyvedl, ale na vině bylo počasí. Zima jako na Sibiři a občasný déšť. No dobře, každý den nemůže být svátek. Ale prodávat jsem přesto šel, protože sobota je na prodej nejlepší den. Město je plné, přijede hodně venkovanů s plnými peněženkami. Nejsou tak vybíraví a koupí nakonec všechno co jim padne do očí.

Za deště jsem pokaždé zašel vedle do kostela, který je protestanstský, ale já jako nesprávný katolík to tolik neřeším. Je tam sucho, samozřejmě, ale i docela klid a pohoda k relaxaci. Je zajímavé, že protestanti jsou tam jako doma. Často tam vidím, muže s pokrývkou na hlavě, ruce v kapsách a žena za mnou si vydala termosku s kafem a spokojeně si dávala svačinu. Tady je fotka, sice bez té ženy a na boční stěně návrh na novodobý oltář.








Výdělek nakonec nebyl špatný, spíše naopak. Večer přišel jiný můj dlouhodobý kamarád, který mi pohlídal stůl, abych si přijel s autem a naložil můj "krám". A na závěr tu máte fotku zákaznice, mladé muslimky. Taková nevinná holčina, co myslíte?




Je sice rozostřená, ale snad vám to tolik nevadí.

-

Pátek

30. července 2011 v 15:00 | pavel |  Jen tak

Pátek pro mne začal na jednu straně moc krásně, ale na druhou trochu komicky. Když jsem odcházel z bytu, našel jsem ve schránce dva dopisy. Jeden byl od mé milované, jejíž jméno musím tajit, přání k mým pondělním narozeninám, který mne moc potěšil, a druhý od mého syna, o kterém jsem se bláhově domníval, že taky ... domyslete si sami. :D Jo, nebyl. Poslal mi jen dopis, který přišel na adresu, která mi už nepatří.

A jaký byl celý den? Nádhernej. Hlavně se o to založila "ona", která byla i přes tu vzdálenost po celý den se mnou. Kolem poledni se u mne u stolu zastavila "naše" dobrá zákaznice, která si s mojí ex ženou docela dobře rozuměla a koupila u mne i několik kamenů. Už na odchodu se ale zastavila. "Jste jako vyměněný, působíte tak uvoleněně a šťastně, že vás vůbec nepoznávám." :D

Pravdu asi má. Cítím se opravdu dobře. Všechno ze mne spadlo, udělal jsem tlustou čáru za manželstvím a docela si to užívám. Odpoledne mne u stolu navštívila i moje kamarádka. Byla i s přítelkyní. Dostala novej foťák a chtěla se se mnou vyfotit. Nechtěl jsem, však mne znáte. Ale nakonec musel jsem, protože pak nechtěla abych ji fotil já. Mám aspoň jistotu, že ji na český blog nepoužije. :D

Pátek byl opravdu krásný den. A tu fotku tu tedy na závěr máte.





Už jsem to tu několikrát napsal. Miluji, když se na mne krásná holka usmívá. :)

-

Jitka minutu po minutě 12

29. července 2011 v 21:58 | pavel |  Co dal den


Bohužel poslední fotografie s Jitkou, tak si je užívejte. :)










Co na závěr říct? Těšila mne ta hodinka s tebou. Jsi moc milá holka. :)

-

Čtvrtek

29. července 2011 v 0:03 | pavel |  Jen tak

Dnešní den byl neskutečně pohodovej a krásnej a ani nevím čím jsem si to zaloužil. Našel si mne novej kamarád. Zní to podivně, ale je to tak, on si mne opravdu vybral a našel. Včera byl ještě můj zákazník, koupil několik kamenů a dnes se ukázal už dopoledne, ale mi z přátelství pomáhal s prodejem. Byl se mnou celý den až do večera. Nebojte, je na holky jako já. Našli jsme prostě už včera společnou řeč. 30 let, student filosofie.

Jelikož právě dnes měla moje dcera i narozeniny a chtěl jsem pro ni koupit kytici, mohl jsem ho tam nechat i samotného, aby prodával za mne dál. A rád to i udělal. Možná se podivíte, že hned první den jsem "cizímu" člověku důvěřoval, taky si to neumím vysvětlit, ale cítil jsem, že by mne nezklamal. Dokonce i černé mraky pro mne odehnal. :D

Tak tady ho máte i na fotce. Vpravo je moje dobrá zákaznice, která je ochrnutá a dokonce i té v jedné věci pomáhal. Martin. Na bílém koni sice nepřijel, ale anděl to určitě bude. :)




A den jsem zakončil u dcery, takže krásnej den jak malovanej. A pořád stejně nevím čím jsem si to zaloužil. :D

-

Jeden den s Klárkou 18

28. července 2011 v 15:00 | pavel |  Co dal den


Pak jsem se vydali k Vltavě...










Je trochu mázlá jak se Klárka rychle otočila.

Ale miluji když se na mne tak usmívá, ale je to jen kvůli fotkám? :D


Středa

27. července 2011 v 21:59 | pavel |  Jen tak

Středa se povedla, zákaznici mne nezklamali, ale uvědomil jsem si, že důležitější než peníze, jsou mi lidé, kteří se u mne zastaví, aby si popovídali. Po těch dnech, kdy jsem byl byl nucen strávit veškerý čas jen stěhováním a uklízením bytu a neviděl živou duši, je to jako balzám být mezi lidmi. Bylo na čase přijít mezi ně. Začal jsem dokonce doma trpět samomluvou (stává se vám to taky, když jste sami?) a tak napřiklad když jsem si něco něco dobrého uvařil, prohodil jsem nahlas "to se ti povedlo"... :D Takové malé odcizení.

Jarku zajímá kde mám obchod. Nemám žádný. Mám stůl v Dortmundu přímo na pěší zóně, takže jsem skončil "na ulici". A to je to nejlepší, bez ironie, co si teď mohu přát. :)





Koupil jsem si sadu dvanácti vajíček a všechny jsou dvojčata, Není to divný? :D

-

Úterý

26. července 2011 v 22:55 | pavel |  Jen tak


Člověk si zvykne i na teplý pivo. :D Právě jsem se vrátil domů a dal si jedno. Proč tak pozdě? Pracuji 12 hodin nonstop. Co tomu říkají odbory? Nic. Žádné nemám. Pořebuji si rychle vydělat. Dnešní výdělek byl o chlup lepší a pořád si to užívám. Nikdo mi do prodávání nekecá. Ještě zítra a budu mít prachy na obě, chladničku i pračku. :D

Tak jsem se cestou domů zamýšlel, jaký jsem byl hlupák. Pracoval jsem tento půlrok pro ženu jako nevolník, tedy abyste rozuměli, za stravu a bydlení. Tak jsem se domluvili, k mé škodě, že tak to bude do rozvodu. Najednou byla naše naše chladnička prázdná, vyčítala mi Reflex a musel jsem vařit na nízkých stupních a nesvítit dlouho do noci. Jo, byla spořivá, aby ji co nejvíc peněz zbylo. Teď vidím, kolik člověk může za den vydělat. Mohl jsem ten půl rok už žít jako mocipán. No nevadí, přežil jsem to. :)

Co říct na závěr? Omlouvám se vám všem, že nestačím vám odpovídat na vaše komentáře. Ale jsem moc rád za ně a děkuji. Mám tak pocit, že v těch začátcích nejsem sám a že jsem ve vás našel velkou rodinu, když jsem tu svoji ztratil. O víkendu se polepším. :)







-


Fotky opět ze skleníku. A tobě, neznámá, kterou musím tajit, taky děkuji že jsi. :)

-

Pondělí

26. července 2011 v 8:15 | pavel |  Jen tak

Neměl jsem modré, ale pracovní. Včera jsem poprvé prodával sám a jen pro sebe. Takovej zvláštní pocit. I když nemám tolik zboží, i tak jsem byl spokojený. Jen přemýšlím, co si za ty peníze koupím. Měl bych na vysavač, narad vytírám podlahu, nebo na chladnici, nemám studené pivo, nebo na pračku, nerad peru rukama, nebo na benzin do Prahy a zpátky? Mohu mít zatím jen jedno. Pořád se nemohu rozhodnout. Co myslíte?








Fotky jsou ze skleníku na Konpišti.

Jdu pracovat, mějte se lenoši krásně. :)

-

Jitka minutu po minutě 11

25. července 2011 v 15:00 | pavel |  Co dal den


Už jsem cítil, že bychom měli s fotografováním končit a tak na závěr trochu detailně.



-



-
-



-



-



-

Vypadá, že mi už usínala, ale to je takový její zvyk, přivírat oči.

Příště budou už opravdu poslední. Jen dvě a nejhezčí na závěr. :)

-

Ten pohled z bochumského okna byl opravdu poslední

24. července 2011 v 23:38 | pavel |  Názory


Nedávno jsem vám ukázal pohled okna a napsal jsem, že to bude poslední pohled a to jsem neuvědomoval, jak dokonale mám pravdu. Ale začněme od začátku. Svého syna jsem se pokoušel od jeho pětvadeceti let vystrnadit z bytu. Jeho závislost na matce a ženina závislost na něho. Sám jsem odešel od rodičů v patnácti (neutekl jsem, ale šel studovat do jiného města) a vím jak mi to prospělo, starat se sám o sebe, být svým pánem. Ale pochopitelně jsem byl bláhový, u syna jsem neuspěl. Tak to bylo na úvod.

V úterý jsem u notáře předal ženě nás společný bochumský byt, (vyhrožovala mi, že mi sebere i ten můj v Praze, který jsem zdědil, ale naivně jsem ho tehdy připsal na nás oba) a předal ji (dobrovolně, aniž si o ně řekla) klíče.

A co bylo dál v pátek? Cestou z Dortmundu jsem se zastavil "doma" abych se se ženou domluvil o daňovém přiznání a taky jsem i v bytě nechal baterii na foťák. Žena nebyla doma, vyšel jen syn před barák a výslovně mi řekl: "Do bytu nepustím tě."

A proč to tu píši? Vím že mi chodíš denně na blog šmírovat co tady napíšu, tak si to přečti. Popsal jsem to slovo od slova jak to celé bylo. A tak si říkám, kdo z nás to na celé čáře asi prohrál.

Važte si článku, po velmi dlouhé době bez fotek. :D

-

Jeden den s Klárkou 17

24. července 2011 v 1:46 | pavel |  Co dal den


Není to velká shoda okolností? 17. pokračovaní a právě dnes má Klárka sedmnáct. :)














Dostali jsem žízeň a hlad, tak jsme si sedli v zahradní restauraci.

Všechno nejlepší, Klárko. :)

-

BOCHUM TOTAL

23. července 2011 v 21:11 | pavel |  DOKU-FOTO


Začal večera pozdě odpoledne a tak jsem si říkal, když jsem byl ve městě, že pro vás udělám pár fotek. Je to rockový festival od pátku do neděle a na několika pódiích se vystřídá 200 skupin. Návštěvnost je obvykle milion lidí, i když to na fotkách není vidět. Ještě to nezačalo.





-


-


-


-


-

Jitka minutu po minutě 10

22. července 2011 v 23:24 | pavel |  Co dal den


Dnes začal Bochum Total, ale nejdřív se podíváme na Jitku. :D






-









Tak vidíte, možná poslední fotky, taky jste to přežili.

-

Už jste se někdy pokusili rozlomit masivní visací zámek?

22. července 2011 v 8:27 | pavel |  Jen tak

A proč to tu píši? Dostal jsem totiž od majitele domu zdrama ještě jeden sklep na uskladnění kamenů pod podmínkou, že si ho otrevřu sám, protože se ztratili od zámku klíče. Myslel jsem že to bude snadné a nebylo. Nejdřív jsem se snažil ho přepilovat, ale byla kvalitní německá ocel. Chtěl jsem to už vzdát, když přišel můj soused původem z Polska a povídá: "Ty nejsi Polák, že se neumíš nikam vloupat. To se musí takhle." Názorně mi ukázal kam se musí dát dláto a jakým směrem na to kladivem uhodit. I tak jsem to rozlamoval skoro celej večer, smozřejmě jsem se strefil i do kloubu u palce a ale nakonec jsem zvítězil na zámkem. Budu se muset s tím Polákem, jak vidím, víc kamarádit. Co myslíte? :D





Moc čerstvých fotek nemám (to není můj dům, jen jeden z Dortmundu), protože přes den běhám po úřadech a večer pracuji na bytu, abych tu nežil jako zvíře. Mám hezkou jídelnu, ale zato kuchyň nemám. Nádobí umývám v koupelně. :D

-

Jeden den s Klárkou 16

21. července 2011 v 17:21 | pavel |  Co dal den


Agrrr chtěla Klárku a tak ji má mít. Ale jen na fotkách. :)














To ji trvalo, než se Klárka usadila, ale vidíte ty její ladné pohyby? :)


Obdivuji vaši trpělivost, že mi bez reptání tolerujete 16. díl, i když, jak se zdá, někteří ji už ztratili. :D

-

Jitka minutu po minutě 9

21. července 2011 v 0:45 | pavel |  Co dal den

Dneska se podíváme na Jitku z detailu. Všechny možná nejsou povedené, aby byla to pro nás radost fotit.

A to je hlavní, ne?






-



-


Ta poslední je mázlá, ale nevadí, mně se líbí.


-

Bílé nadělení

20. července 2011 v 18:03 | pavel |  DOKU-FOTO


Až teď, v tyto dny, rozkvetl v bochumském parku strom a možná mi někdo řekne jak se jmenuje.










Bílo v hlavě jsem měl dnes ráno i já. Nic se mi v novém bytu nezdálo, nebo jsem sen zaspal.

Co to tedy znamená? Řekne mi to někdo? :D

-

Dnes mám opravdu live začátek

19. července 2011 v 20:48 | pavel |  Co dal den


Poprvé jsem na blogu (pro vás :D) z nového bytu a poprvé tu budu i spát.

¨


A jaký jsem měl tady poprvé den? Byl to den "hledání."

Jen si představte, něco hledáte a nevíte v jaké škatuli to je.

Je to na zabití, jak říká Jitka.

Ale beru to s přehledem. :)

Fotka mi taky poprvé nechce na blog. Snad se mi to povede později.

Tak už tam fotku máte.

-

-

Jeden den s Klárkou 15

19. července 2011 v 14:00 | pavel |  Co dal den


A pak jsme zašli do Waldštejnského paláce, kde v šeru Klárka trochu pózovala.












-