Říjen 2012

Někdy si s námi osud opravdu divně zahrává...

31. října 2012 v 18:53 | pavel |  Jen tak

... že nám nedopřeje to, co má ten druhej.

A to tak opravdu většinou bývá. Jeden má času tolik, že by ho mohl krájet a rozdávat a druhej neví, pro jeho nedostatek, kam dřív skočit a co udělat. Jeden se trápí opuštěností a samotou a druhej naopak touží po klidu, trochu si zalenošit a relaxovat.

Někdo by mohl říct, že by to neměl být problém, něco pro to udělat a změnit. Ovšem okolnosti, které nás do toho dostaly, nám to nedovolí. Může snad vdaná žena říct "Běž mi z domu, běž mi ze života..." a vyhodit muže i s dětmi na ulici? A je snad snadné pro toho, kdo se trápí samotou a sedí doma opuštěnej jako prašivej pes, na té samé ulici někoho nahánět?

Tohle mne napadlo dnes ráno, když mne probudil v devět ráno zvonek (omlouvám se těm, kteří už dávno vstali a museli do školy nebo za prací) a jedna vdova mne prosila abych se jí šel podívat na její radiátor, že netopí. Tuhle ženu dokonce vídám hodně často. Buď pendluje po poschodích a obtěžuje sousedy, nebo stojí před vchodem a vyhlíží nějakého dobráka, často mne, který by se s ní dal aspoň na pár minut do řečí.

Ale já nemám rád přestárlé vdovy.






Upřimně řečeno, taky tou samotou trochu trpím. Jak mnozí víte, jsem rozvedenej a je to pro mne dost velké změna, protože když moje utajená milá vždycky nemůže, usínám sám. Jo, je to bída. Nevěříte? :D

Fotka je včerejší, kde jsem zas nahánel Japonky já.

-

Nový umělecký artefakt na pražské Národní třídě

31. října 2012 v 10:05 | pavel |  Novinky


V létě jsem vám tuhle fotku ukázal tady na blogu. Tak dnes znovu pro osvěžení - jedná se o celoplošný plakát na Příkopech




-



Takhle to bylo v létě v detailu.




A včera?



-




Kdo neumí číst azbuku, je tam napsáno "jebať".

Docela by mne zajímalo co to bylo za člověka, že si s tím dal tu námahu, vystiskl a šel to tam přilepit. :D

A pak že v Praze nejsou i ruští umělci.

-

Tak tu už opravdu nemáme sníh

30. října 2012 v 22:32 | pavel |  DOKU-FOTO



-


-


-


-


-


-


-


-


.




A konečně jsem objevil proč se ten náš les jmenuje Lesní divadlo.

Sice už nefunguje, ale archaické pozůstatky hlediště tam stále jsou.

.

Stačí jedno slovo a všechno je jinak

30. října 2012 v 10:00 | pavel |  Jen tak


Asi všichni víte co se včera stalo v rakovnickém gymnáziu. Já jsem tam sice nebyl a ani nevím co se mezi nimi dvěma, učitelkou matematiky a jejím žákem, přihodilo, ale docela si to dovedu představit. Padlo jedno slovo a ten kluk na ni vytáhl nůž. Kdyby to její slovo nepadlo, třeba by to dopadlo úplně jinak a ti dva by se v klidu rozešli.

Ta učitelka matematiky měla krátce před důchodem a nejspíš nervy značně poškozené, není se co divit po tolik letech ve škole mezi puberťáky, a natáhlé jak špagáty. Podle výpovědi jedné holky byla prý arogantní, pořádně nevysvětlila látku a často křičela na žáky. Kdyby se častěji zamyslela, mohla by vědět, že matematika není zrovna mezi žáky oblíbený předmět a že každému neleze sama do hlavy. A taky není pro každého smyslem života.

Myslím, že velký problém u lidí je ten, že nemyslí na druhé. Nedokáží se vcítit jak je tomu druhému. A pak stačí jediné nedomyšlené slovo a oheň je na střeše. Toho žáka se rozhodně nechci zastávat. Taky ho neznám. Prý to byl bezproblémový žák a docela dobře se i učil. Ale nejspíš už toho měl dost. A kdybych byl u toho, ani bych se mu možná nedivil, že na ni vytáhl tu kudlu. Pokud na něj řvala, a nebylo to asi poprvé. Taky jsem měl takovou učitelku na matiku, která si připadala jako že je střed světa.

Každopádně oba mají zkažený život a nemuselo by se to stát, kdyby to slovo nepadlo, nebo naopak kdyby jich padlo víc a mohli se skrze ně domluvit.






Jitko, moje zadaná krásko, tobě jsem slíbil fotku do koruny stromů, tak ji tu máš.

A pro vás: Možná to bylo všechno jinak a tak prosím hlavně zdrženlivý komentář. :D

-

KUBA KUBIKULA MILUJE KUBU aneb UDĚLAL JSEM SI DNES VÁNOCE

29. října 2012 v 18:00 | pavel |  Kuchař pro ženy


Tak nevím jestli Kuba Kubikula miluje Kubu, nebo kubu, nebo sám sebe, ale každopádně jsem si dnes udělal Vánoce.

Vzpomněl jsem si dnes na tu milovanou pohádku z dětských let a přitom mne napadlo, že jsem ještě v životě nepoznal jak chutná kuba. A to bych si měl co nejdřív splnit a neodkládat na zítřek, nebo dokonce až na Vánoce, protože v dnešní době člověk neví, jestli se dožije druhého dne, zvláště když má teď někdy v příštích dnech nastat konec světa. A jak víte, možná taky nevíte, kuba bylo u našich předků sváteční vánoční jídlo. A o to bych nerad přišel.

Suroviny na kubu kromě sádla jsem měl shodou okolností doma - cibuli, kroupy, koření a to podstatné, hřiby modráky, které jak někteří z vás víte, mám sušené z mého lesu z Německa, taky. A tak jen pro to sádlo, výjimečně (a poprosil psasátko o odpuštění) jsem si do krámu došel.

Jistě tu čekáte recept, ale na to jsem moc už línej a sami víte, že si dnes můžete všechno vyguglovat.

Takže aspoň fotka a slintejte.




Bylo to sice trochu moc mastné na můj vkus, ale jíst se to dalo.

I když bramborovej salát s kaprem.... to zrovna není. :D

Procházka po zámeckém parku a oboře ve Smečnu

29. října 2012 v 11:37 | pavel |  Co dal den


Vytáhla mne tam Bohunka a je fajn poznávat taková zastrčená místa. Vlastně všude je v Čechách krásně, jen stačí se pozorně dívat.




-


-


-


-


-


-




A jak se říká to nejhezčí nakonec. :D

-

A barvičky podzimu máme zpátky

29. října 2012 v 9:33 | pavel |  DOKU-FOTO



-


-




Sníh nevydržel a takhle to vypadá kolem dokola z louky ve Velkém háji v Praze 4.

-

A la Preisler No.3

28. října 2012 v 21:49 | pavel |  ART-FOTO



-


-




Ta poslední je nezaostřená, protože jsem zapomněl foťák přepnout z makra.

Ale když se na ni podíváte z dálky, tak vám ty skvny splynou v obraz.

-

A la Preisler No.2

28. října 2012 v 18:15 | pavel |  ART-FOTO



-



-

Podzimní a la Preisler

28. října 2012 v 11:00 | pavel |  ART-FOTO


Kdykoli vidím ty podzimní přírodní obrazy, vybaví se mi Jan Preisler, kterého zbožňuji.

Impresionisté jsou vůbec moje láska.




-


-




Ten poslední už hraničí až s abstrakcí. Není to krása?

A všechny jsou opět z Prahy.

-

Včera a dnes

27. října 2012 v 20:45 | pavel |  DOKU-FOTO

Včera, když jsem si nakrátko vyšel z domu do lesa, ještě všechno zářilo barvami.

Ano, fotky jsou stále z Prahy. Bydlím přímo u lesa.




-


-


-



Fotil jsem i tyhle bouchací kuličky...




... které byly vlastně i předzvěstí sněhu ...




... a dnes když jsem vyhlédl z okna...




... namísto barviček bílo a radost pro děti.

Taky se těšíte ze sněhu?

-

Spiknutí teploušů aneb na vině jsou gayové

27. října 2012 v 12:00 | pavel |  Jen tak


Čtete dobře, něco je s našimi ženami špatně a mají v tom prsty homosexuální muži, teplouši, gayové. Že jsou teplí, to ví každej, stejně jako víme, že rómové jsou ve skutečnosti cikáni. Ale to odbočuji.

Takže proč byste asi řekli, že to s našimi ženami vypadá tak špatně a hubnou nám před očima... no trochu přemýšlejte. Protože veškerou módu ovládli homosexuálové, muži, kteří rádi vidí ženy ploché, bez prsou, bez krásných boků, tedy plných zadnic. Oblé tvary žen se příčí jejich estetickému cítění a tak z našich dívek by nejraději viděli chlapce. No není to tak? Mediálně vytvořili současný trend modelingové krásy, která je postavená úplně na hlavu. Vytvořili ženu podle svého zvráceného obrazu. Nebojím se použít slova zvráceného, protože jejich náhled na ženy zvrácený skutečně je. Je prostě jiný. Takhle přeci nevypadá pravá žena... na kost vyhublá anorektička.

Už samotný nález Věstonické venuše nám naznačuje jak má vypadat krásná žena. A my praví muži i takové ženy milujeme. Baculky, její krásná poddajná plná těla. Pohleďme třeba na umění, jak se s krásou žen dokázali i naši předci vypořádat. Například Mona Lisa, nebo nemusíme chodit tak daleko do ciziny, třeba Pepička - Josefína od Mánesa. Žena krev a mlíko. A máme je i za co chytit.

Takže milé holky, nenechte se tedy těmi samolibými "módními tvůrci", jak si rádi říkají, zmást a nehubněte nám. Milujeme vás takové jaké jste a trochu špeku navíc vám ještě naopak přidá na kráse.






Tady máte i fotografický důkaz, že vás baculky, pravé ženy, milujeme a nestydíme se za vás, ba naopak.

-

S mojí láskou na lupu

27. října 2012 v 10:00 | pavel |  Co dal den





Lidé umírají v Africe a Asii hlady a tady hnijí.

Tak jsme si je tu aspoň nakradli.

A oba moc milujeme ....................................... jablka.

-

Podzimní z Prahy

26. října 2012 v 22:25 | pavel |  DOKU-FOTO



-




Vidíte dobře. Jsou z Prahy. I v Praze se oře. :D

-

A máme tu už čas kulichů

26. října 2012 v 18:00 | pavel |  Co dal den

Včera jsem si sice vyjel za Prahu, ale po cestě domů se zastavil na Můstku, abych tam něco zařídil.

A na Václaváku je vždycky něco vidět. Třeba tuhle kulichovou slečnu.




-


-




Nebo tohodle indiána. Ale ten je tam denně. :D

-

Miláčku, já nejsem blázen, já jenom trochu blázním...

26. října 2012 v 10:00 | pavel |  Jen tak


... řekla a odtáhla mne k loži, strhla mne na ně a líbala mne divě. A já ji též. Nikdy mi nebylo tak bolestně, slastně, slavnostně. Bylo mi zapotřebí silné síly vůle, abych se vzchopil. Ale v témže okamžiku vzchopila se i ona. Vlasy ji vstávaly, tvář její stávala se inkarnovanou hrůzou. Ale panáčku, řekla, já ji mám radši než tebe. Hernajs, ta ti uměla líbat, líp než ty, Pavlíku.

Lesbičky možná opravdu krásněji líbají než muži.

A to jsem si myslel že já jsem jednička. Aspoň si moje milá nestěžuje.

Toho Pavlíka jsem si tam tedy přidal. Jedná o výňatek z knihy od Ladislava Klímy.

Musím se přiznat, že se mi líbí takové knihy. Rozhodně nejsou tak nudné jak mnohé současné u kterých obvykle usínám.






Tehdy byla i láska trochu jiná. Dnes žádný bonton, jak stále říkám. No koukněte, líbá nevěstu s rukama v kapsách. Byl to i Rus.

Oč je krásnější tohle: "Nutný oční souboj!" děl si a oči neodvracel. Konečně, po dobrých dvou minutách, zraky sklopila a pomalu zastřila si dlaní tvář. Zhloboka si oddechl a rozkoš zalila mu duši. "Něco ke mně jistě cítí!"

Každopádně byli muži romantičtější.

Nemyslíte?

-

Bez klobouku ani ránu

25. října 2012 v 11:00 | pavel |  DOKU-FOTO

A opět je vidět v Praze hlavně Japonky s klobouky.




-


-




Nejsou to fešandy?

Tak si vyberte. Kterej se vám líbí nejvíc?

-

Milujeme klobouky

24. října 2012 v 19:18 | pavel |  Jen tak


Klárka ráda nosila kloboučky, ale nejzajímavější často vidím na Japonkách.




-







Je škoda, že dnešní ženy je moc nenosí. Kam se sakra poděla ta elegance? :D

-

Já chci bejt taky prezident

24. října 2012 v 11:26 | pavel |  Názory


Nemám sice do 6. listopadu už moc času, ale mohu se aspoň o to pokusit. Pomůžete mi? Slibuju vám, že se budete mít se mnou dobře. Volání mobilem a internet zadarmo, nezdražím maso ani elektřinu... 50 tisíc podpisů není pro mne zase tak velkej problém. I tady mám docela mega čtenářů. Postavím si stůl pod Václava a třeba to opravdu stihnu.

Včera jsem viděl ve zprávách kdo všechno sbírá podpisy a chce bejt prezidentem. No není to docela špatnej job. Někteří z nich, kteří sbírají pro sebe podpisy jsou mi zcela neznámí a přesto do toho jdou. Říkám si, kde asi berou tu odvahu si o sobě myslet stát se prezidentem, když většina z nás nemá ani tušení kdo vlastně jsou. Jistě, někteří to dělají z recese, ale rozhodně ta většina to myslí naprosto vážně. Nevím, kolik těch kandidátů na prezidenta ještě stihne sehnat ty podpisy, ale bude to rozhodně veselé a zároveň docela smutné. Nemyslíte?






Taky Rony by se mi líbila jako prezidentka, ale ještě jí není ani osmnáct.

-

Moje kniha je bestseller

23. října 2012 v 18:00 | pavel |  Co dal den

Všichni se tu něčím chlubí, tak si říkám že bych mohl i já.

Kliknul jsem na Wikepedii a tady jsem ji zkopíroval:

Bestseller (z anglického best sell - nejlepší prodávat) označuje knihu, která se stala velmi populární a která jde dobře na odbyt. V běžném kontextu označení bestseller nepředstavuje nějakou přesně definovanou úroveň prodeje, ani žádnou předpokládanou, nebo skutečnou odbornou, nebo literární kvalitu. Jednoduše označuje knihu populární, stejně tak jako slovo hit nebo šlágr označuje úspěšnou hudební skladbu.
Hranice počtu prodaných výtisků pro dosažení označení knihy jako bestseller se trvale snižuje. V Česku se v současné době (2011) za bestseller obvykle považuje kniha, které se prodalo více než 10 tisíc výtisků. Dříve bylo k dosažení označení bestseller nutné prodat několik desítek tisíc výtisků (30 tisíc a více).
Označení bestseller se obyčejně využívá v marketingu. Jakmile je to jen trochu možné, kniha se označí za bestseller a okamžitě se s tímto přídomkem znovu nabízí zákazníkům.


A proč to tu píši? Vyšlo mi 11. vydání knihy Skrytá moc drahých kamenů a zatím bylo vydáno a prodáno 36.400 výtisků. A k tomu pak ještě 4.000, dvě německé vydání. Tak jsem napsal aspoň jednou v živote bestseller. :D






Já vím, sámochvála smrdí. A co dodat? Že vám ten bestseller přeji taky. :D

-