Autor a jeho dílo

26. února 2013 v 20:30 | pavel |  Jen tak

Nevím jak vy, ale já když něco napíši a zveřejním, přestane mne to už zajímat. Naopak zase existují autoři, kteří se ke svým textům často vrací a těší se z nich. Můj kamarád se o tom onehdy vyjádřil velmi osobitě... že nad nimi onanují. A že je tam i jistá erekce, si dokáži docela představit. A to se nemusí týkat jen textů. Může jít i o fotografie nebo kresby a obrazy. Svá díla považujeme za své děti, hlavně ta vytvořená v zápalu, horečného potu a usilí, nabízí se tu přirovnání ke kopulaci, a proto je i milují.

A jak je to tedy s naší tvorbou, pokud vzniká impulzivně a v zapálení? Pochopitelně nám přináší radost a potěšení. Cítíme se jak v extázi a je to pro nás v ten okamžik doslova mystérium. Svým způsobem je to i relaxace. Taky sebepoznání. Ale pak stačí napsat za poslední větou poslední tečku a všeho je konec a dílo je na světě. V podstaě už nám nepatří, dali jsme do díla kus sebe samého a teď jen zbývá ho předhodit vlkům, tedy čtenářům, aby ho rozcupovali. Pro nás je to už mrtvola, která nám nepatří.

Takovým dobrým příkladem by nám mohl být Arthur Rimbaud, který v nejlepším, na samém vrcholu, s básněním přestal a pustil se do svých neprozaických obchodů. Možná mu došla inspirace, ale koždopádně byl rozumný. Pro něj to skončilo a nastala jiná etapa jeho života. I Kafka své některé romány ani nedopsal a měl je v úmyslu zničit. Podobně i Gogol. Kdyby jejich přátelé je před ohněm nezachránili, nepoznali bychom z jejich děl téměř nic. Ale myslím, že je to ani nebolelo. Naopak mnozí jiní spisovatelé po svých prvních literárních úspěších píší dál a dál už jen paběrkují. Nemají sílu od toho odejít jako například Viewegh. Je v tam už jen pád, někdy směšnost, někdy tragika.

Tvorba by měla být a taky je, součást našeho života. Je to slast, tvořit. Tedy nikoliv cíl, ale takové to "na cestě."






Takže lidé, buďme rozumní a přestaňme s psaním včas, abychom nedopadli jako ta výše uvedená Jarmilka. :D

.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Houp Houp | Web | 26. února 2013 v 20:57 | Reagovat

Cítím se vždy úžasně když něco vytvářím, to je logické. :-D Kdyby mi to způsobovalo trauma tak to snad ani nedělám - ale možná jsou i takový.
Já osobně se k dílům vracím - už jen kvůli tomu, že s odstupem času vidím více chyb a mohu se z nich poučit. :)
Někdy je těžké poznat, kdy je čas odejít.. ale to není je v psaní. Třeba takový Šebrle mohl odejít s krásným úspěchem a místo toho se v tom stále patlá, místo aby dal prostor mladým sportovcům. :-D

2 Gabi Gabi | E-mail | 26. února 2013 v 20:57 | Reagovat

Poezia by mala byt iba o laske medzi muzom a zenou. ( politik nie je muz,ani zena )
Laska je vzdy rovnaka ...nezna, smutna, komicka, tragikomicka ... tych jej podob je habadej nekonecna studnica pre poetov.
Ja neviem svoju tvorbu ( ak sa mojmu remeslu da povedat aj tvorba) sama len tak, ze je to uz hotove, ukoncit. Mna k tomu vzdy donuti termin a hlavne potreba honoraru. Zit sa musi a mna moja " tvorba " zivi. Nikdy nie je dokoncena k mojej spokojnosti, preto sa k nej ani neskor nevraciam. Hanbim sa za jej nedokonalost. Vsetko co vytvorim, je pre mna uzasne tak max. tyzden. Potom prichadza krute poznanie mojej neschopnosti. Preto sa citim stale este ako 36 rocna, este vselico mozem ... len by som mala zrkadla v byte pozakryvat, ako ked niekto umrie. :-(

3 pavel pavel | Web | 26. února 2013 v 21:07 | Reagovat

[2]: Tak to jsme na tom stejně... třeba každé ráno, když se holím. Bez zrcadel se cítím mnohem lépe. :-D  :D

4 Tlustjoch Tlustjoch | Web | 26. února 2013 v 21:08 | Reagovat

Líbí se mi přístup ala Richard Brautigan (beat generation), který rozdával své básně tištěné na balíčkách se semeny rostlin...

5 pavel pavel | Web | 26. února 2013 v 21:11 | Reagovat

[4]: Byl skvělej, taky ho mám rád. :-)

6 Enitas Enitas | Web | 26. února 2013 v 21:18 | Reagovat

Já se ke svým textům radši moc často nevracím. I když třeba baví mne číst deník, který jsem si kdysi dávno psala, většinou se u něj totiž nasměju. :-D

7 Vendy Vendy | Web | 26. února 2013 v 21:21 | Reagovat

Pozoruhodný text. Tak jsem trochu přemejšlela, proč se rozplývám nad svými obrázky, které nemají fakt žádnou uměleckou hodnotu, možná spíš proto, že mám pocit, že ani ten průměrně jednoduchý obrázek bych dnes už nedokázala namalovat. :-P Ale pak jsi mě rozesmál s Vieweghem, i když to není jediný grafoman, který plodí román za románem. Takových znám víc, u některých si říkám, sláva, další román, u jiných - nojo, další výplod. 8-)
Viewegha moc ráda nečtu, nebaví mě, jeho romány mi připadají opravdu povrchní a bez kloudné myšlenky, ale zase jsou lidé, kterým se Viewegh vážně líbí, jeho knihy je baví a tak si říkám, proč ne....
Ovšem dorazils mě s tou básní, kdes ji prosímtě vyhrabal? :-D

8 Radka Radka | E-mail | Web | 26. února 2013 v 21:21 | Reagovat

Zrovna nad Vieweghem jsem nedávno přemýšlela. Jeho začátky jsou super, ale teď? Asi je to potřeba psát bez ohledu na to, jestli má co říct. Nechápu, jak se tím může uživit :-(

9 Knedla Knedla | Web | 26. února 2013 v 21:38 | Reagovat

jujk. Když píšu nebo kreslím, snažím se vyjádřit zároveň příjemný pocit, který mám v hlavě zároveň s představou, pohádkový řekla bych. Ale probírat se tím zpětně je jako prodírat se kukuřičným polem, sice je to chvilku zábava, ale pak nevím kde jsem a začínám klestit a dělám to pokaždé, když se zase pustím do hodnocení. Proto taky asi sotva dokončím něco delšího než básničku a záchvěv idealismu, jako ta chudák Jarmilka :D
To, že na blogu a v PC vůbec něco mám, je jen výsledek toho, že to raděj nechám ležet.. a dejme tomu po půl roce: "Hele! Povídka! Dobrá! Kdo to psal? Aha, já :D :D chce to spravit chyby a dohodit, co mě přes ten čas ještě napadlo... tak brousím, brousím.. :-D

10 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 26. února 2013 v 21:44 | Reagovat

Když vytvořím nějakou grafiku nebo fotky, tak je taky pak lupnu na blog a víc se o ně nezajímám, ale když píšu, a když mi to jde, cítím se parádně, tak rozjetá, spokojená a některé své povídky nebo názorové články, které považuju za nejpovedenější, si s radostí klidně čtu znova. Ale rozhodně ne všechny a u některých by mě vyloženě otravovalo znova to vidět. O to víc mě ale těší, když se ke mně donese, že to dokola čte někdo jiný :D

11 mialka mialka | Web | 26. února 2013 v 21:49 | Reagovat

Na mém blogu je něco neskutečného:)

12 bretislav bretislav | Web | 26. února 2013 v 22:47 | Reagovat

K tomu Wieweghovi.. Nemůže to být tak, že ovládá jisté "řemeslo" s lehkostí "levé zadní", které mu stojí za to, aby v něm výdělečně pokračoval, podobně jako se truhlář ohání hoblíkem? Třeba mu stačí, že sice už neprší, ale vydatně dál přikapává. Ne každej potřebuje pořád šplhat po žebříku nahoru.
Já ho nečtu, ale s některými ukázkami mě potěšil, jak trefil hřebík!

13 pavel pavel | Web | 26. února 2013 v 22:52 | Reagovat

[12]: Pokud mu to jako prosperující řemeslo stačí, budiž. Ale pro mne to literatura není. :-D

14 Čerf Čerf | E-mail | Web | 26. února 2013 v 23:22 | Reagovat

Staré texty, zejména básně, jsou vynikající surovinou pro nové !faceliftované" verze :-).

15 Teeda Teeda | Web | 26. února 2013 v 23:30 | Reagovat

:).. taky se ke svým věcem ráda vracím.. i když se pak u toho většinou chytám za hlavu a říkám si "jejda!" :-D

16 pavel pavel | Web | 26. února 2013 v 23:32 | Reagovat

[14]: Vypulírovat jo? :D
Já jsem raději pro tu autentičnost, tedy syrovost, i ve fotkách.

17 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 27. února 2013 v 5:52 | Reagovat

Moj pan profesor na dejinach umenia hlasali: "Clovek tvori ako slavik spieva". Jednoducho vraj musi. Ten stav je stavu "rozhadzovania genov" velmi podobny a ked rezultat tej snahy o zachovanie vlastnych genov uz breci v koliske dochadza k stavu podivnemu. Prazdnoty a zaroven nutkaniu, opravovat spachane. Alebo ako to trefne vyjadruju pani politici a treneri futbalovych muzsitev: "Nach der Wahl ist vor der Wahl, nach dem Spiel ist vor dem Spiel."

Hrat sa musi dalej, kravana sa potaca dalej pustou... ;-)

18 Jarka Jarka | Web | 27. února 2013 v 8:15 | Reagovat

Na texty nemám buňky a své fotky po zveřejnění na blogu, ze svého archivu obratem mažu a vysypávám z koše. Ráda žiju přítomností. ;-)  :-D

19 VendyW VendyW | E-mail | Web | 27. února 2013 v 8:17 | Reagovat

Když se občas vrátím na začátek blogu a čtu si zpětně některé články, tak si říkám téda, to je fakt dobře napsaný. Naproti tomu s fotkami to není až tak slavný. Vieweghovi knihy jsou jediné které po přečtení okamžitě zapomínám na děj. Když se podívám na jakoukoli knihu v knihovně kterou jsm četla okamžitě si vzpomenu na to o čem je. Na ty jeho marně vzpomínám a nevím. Ještě tak se možná podívat na film podle nich ale to je tak všechno.

20 pavel pavel | Web | 27. února 2013 v 10:07 | Reagovat

[19]: Takže patříš těm sebeukájeným autorům? :-D

21 Babeta Babeta | E-mail | 27. února 2013 v 10:18 | Reagovat

Nojo, tak jestli bys už taky neměl s blogováním skončit... :-D Poslední dobou se mi zdá, že už taky jen paběrkuješ a za moc to nestojí... :D

22 Babeta Babeta | E-mail | 27. února 2013 v 10:20 | Reagovat

[4]: Jo, to mi evokuje, jak jednou prodávali prací prášek s cédéčkem Bartošové...

23 bludickka bludickka | E-mail | Web | 27. února 2013 v 10:46 | Reagovat

Líbí se mi ty věty o tvoření jako součásti života. U mě je to celkově sporné. V některých obdobích se často a ráda vracím k tomu mnou vytvořenému. S údivem, že jsem něco takového vůbec dokázala. Je to v obdobích kdy jsem bez nápadu, kdy mnou tvořené věci nevypadají tak, jak bych si řpředstavovala, když jsem nespokojená sama se sebou. Pohled na to již vytvořené mi dodává chuť a sílu zase začít nebo pokračovat.

24 VendyW VendyW | E-mail | Web | 27. února 2013 v 11:00 | Reagovat

[20]:No to zrovna ne, k tomu že se vracím zpět dochází málokdy, spíš když potřebuji najít nějakou fotku kterou nemám v archívu, protože jsem jí buď omylem vymázla, nebo jsem jí ani nearchivovala, byla jen pro ten jeden článek....

25 pavel pavel | Web | 27. února 2013 v 12:11 | Reagovat

[21]: Moje blogování nepovažuji za nějaké vrcholné dílo, tady jen relaxuji. :-D

26 Amelie Amelie | Web | 27. února 2013 v 16:10 | Reagovat

Viewegha nemám ráda a i když jsem ho dostala loni na vánoce, tak jsem knihu nečetla. Tolik zbytečného času zase nemám.  Nad svými díly se neukájím ani se k nim nevracím:-P Ale Gogola můžu.

27 pavel pavel | Web | 27. února 2013 v 17:02 | Reagovat

[26]: Mám doma od něho Mrtvé duše, mohu ti je půjčit. :-)

28 Aña Aña | Web | 27. února 2013 v 18:19 | Reagovat

Když se podívám na začátek blogu tak se chytám za hlavu... Jinak psaní za peníze. Já to moc nedokážu pochopit. Dělám ty povídky proto že mě to baví. Nějaké úchvatné dílo to sice není, ale když mě to baví a nikoho nenutím to číst...

29 pavel pavel | Web | 27. února 2013 v 18:50 | Reagovat

[28]: Vždyť jo, pro potěšení. A věříš, že někdo píše s potěšením i za peníze... že ho to to baví? Ty peníze jsou pak už jen jako něco navíc. :-D

30 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 27. února 2013 v 21:35 | Reagovat

Nevracím se ke starým textům. Vypsáno, odevzdáno vesmíru a čtenářům. V sobě mám nové prostory:-) Určitě něco z Tvého textu použiji do toho seriálu na Srdce blogu:-)

31 Pižlík Pižlík | 1. března 2013 v 16:16 | Reagovat

Ono poznat, že máš skončit, je asi dost těžké. Málokdo to dokáže.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama