Červen 2013

V mém lese je to někdy jako na Václaváku...

30. června 2013 v 17:00 | pavel

... ale naštěstí tam zatím nikoho nenapadlo sbírat "moje" houby. :D




Mým lesem se dá snadno projít...




... někdy ale i obtížněji...




... děti si tam často hrají na indiány...




... ale hlavně tam chodí lidé venčit své psy...




... jako ta sportovně založená paní, která se zastavila, aby se mne zeptala co hledám.

To prý by ji nenapadlo, že tam rostou houby. Bydlí tu nedaleko jen několik týdnů, protože sem přišla za prací. Pracuje v nějaké organizaci pro převýchovu sociálně nepřízpůsobivých mladých lidí. Takže i takoví i v Německu jsou. V Čechách prý nikdy nebyla, ale ví třeba z televize jak Karův most vypadá a tak jsem si chvíli povídali. Takže i v lese potkám a promluvím se zajímavými lidmi. A i ten pes se ke mně krásně měl a nechal se hladit.





Ten večerejší úlovek nebyl moc velkej, ale na dnešní oběd to stačilo, udělal jsem si je pro změnu s těstovinami.

.

O topolech a jiných mých nepravostech

30. června 2013 v 11:00 | pavel |  FOTO

Že i tady jsou krásné topoly jsem zapomněl a to často kolem nich chodím. Například včera.




.



A ta nepravost? Koukám třeba po muslimkách a některé opravdu stojí za hřích.



.


.


.




Krásných k vidění je tady málo, ale když se některá povede, tak stojí zato. :D

.

Klárka jako obraz minulosti

29. června 2013 v 13:04 | pavel |  FOTO

Po několika pokusech s jinými holkami se mi podařilo ukecat i Klárku. Postavila si hlavu a nechtěla. Dalo mi to dost práce.
A tak si fotek važte.





Proč nechtěla? Už mi to došlo, Klárka nechce dělat někomu kopie. :D



.


.



Nechtěla se ani usmát, stála tam jako za trest a probodávala mne očima. :D




Pak si dala ale říct a uvolnila se, aby vypadala na fotce hezky.




Je profesionálka a ví co musí. :D



.





Takže nešetřte chválou, má to ráda a já taky. :D

.

Houby na můj způsob

29. června 2013 v 11:00 | pavel |  Kuchař pro ženy

Mohl bych je pojmenovat mým jménem, ale třeba už existuje stejný recept, protože já recepty nečtu a podle nich taky nevařím. Ty modráky jsem podusil na cibulce a zaléval občas mlékem. Mléko jim dodá jemnější chuť. Trochu kmínu, pepře, soli a nakonec jsem do toho vmíchal rýži, které mi tady ze verejšího dne trochu zůstalo. Bylo to fakt rychlý a dobrý.



.




Tak dobrou chuť a jako zákusek krásná muslimka.

.

Za plotem ještě jednou

28. června 2013 v 19:55 | pavel |  FOTO



.




Fotky zase z jiného dne a přesně takhle koukám zrovna já.

Celé dny prší, proto neprodávám, jsem zalezlej doma jako krtek a mám z toho skoro deprese.

Napiště mi aspoň nějaký ten komentář, ať mohu na váš blog a tam si něco přečíst.

.

Touha po svobodě

28. června 2013 v 10:00 | pavel |  FOTO




Téměř denně chodím kolem a pokaždé vyhlížejí ven.




Přestože mají velkou zahradu, nejspíš si myslí, že venku je to zajímavější.





Taky jsem měl období, kdy jsem se cítil jako ten pes a koukal přes "plot". :D

A co vy?

.

Ja idu za gribami

27. června 2013 v 17:10 | pavel |  Jen tak

Chtěl jsem před pěti minutami vyjít ven na houby, ale začalo pršet. Počkám až naprší a uschne, však mi ty houby neutečou. Dodnes si pamatuji začátek ruské básničky. Já idu za malinoj ja idu za gribami... a tu si někdy v lese i jako magor zpívám.

V tom mém lese jsem kromě těch modráků objevil i docela velkou noru. Na králíky velká a hluboká a na medvěda naštěstí malá.




Tay půda v tom lese je docela černá, protože se prostírá na bývalých uhelných haldách.





Ještě vám ukáži jednu fotku zajímavého páru z Dortmundu z minulého týdne.

Tihle dva u mne nakupují. On je Němec a ona Filipínka, má to i na tričku. Je drobná a maličká jako dítě.

.


Podivný sen

26. června 2013 v 19:25 | pavel |  Co dal den

Dnes ráno se mi zdál sen, který neměl ke skutečnosti daleko a ani mne to nepřekvapuje, když jsem byl nedávno terčem útoků lidí z té sekty. V tom snu jsem se s mojí ženou (v tom snu byla stále "mojí" i když popravdě už dávno ne) zajel do jednoho města, protože jsem tam měl schůzku s jedním kamarádem. Tam jsme se na hodinku rozešli a když jsem se vrátil k autu, už tam nebylo. Odjela v něm neznámo kam. Posadil jsem se tedy v přihléhlém parku v naději, že přijede zpátky a dlouho mne tam čekat nenechá.

Po chvilce si ke mně přisedl muž se slovy "Viděl jsem vaši ženu odjíždět a brzy se vrátí."
"Nechala snad u vás pro mne vzkaz?" já nato.
"Jela za svatou matkou."
"Nejste vy taky z té sekty?"
"Jsem, ale za sektu svatou matku nepovažuji. Matka mi pomáhá a hlavně mi ukázala pravou cestu lásky. V době když jsem ji potkal, nevěděl jsem jak správně žít, dokud mi neotevřela oči. Je to božská bytost, matka která všude dává kde může. Obdivuji ji jak pro nás obyčejné lidi se dokáže obětovat a pomáhat a hlavně převádět nás přes všechny překážky na duchovní cestě."
"Myslíte? Každopádně to nedělá zadarmo a plno lídí namísto aby vyléčila přivedla do hrobu."
"Tak budu asi světlá vyjímka," rázně mi oponoval. "Vyléčila mne i zdravotně a mám na to od doktorů důkaz."
"Ten důkaz bych rád vidět. Pokud někoho vůbec vyléčila, vyléčil se ten člověk sám, protože uvěřil, že mu ta vaše božská matka pomůže a že bude zdravý. To není nic nového pod sluncem. Někdy to tak funguje. Už Ježíš řekl "uvěř a budeš vyléčen." Milý hochu, pokud ses uzdravil, veškerá zásluha je v tobě."
V tom snu se pak najednou objevil syn a začal mi nadávat, co si to dovoluji svatou matku urážet a to mne probudilo.

Po probuzení jsem pak o tom snu trochu popřemýšlel a vzpomněl jsem si na pohádky, které vždycky mají v těch podobenstvích skrytou pravdu. Myslím ty pohádky o čertech. Když je člověk v nesnázích, tak se ten čert ukáže s nabídkou že pomůže, ale že to i něco stojí. Chce jeho duši, chce aby se zaprodal ďáblovi. Je to jako ztratit sám sebe a nechat se ovládnout druhými. A taky ne nadarmo se píše ve Svatém písmu "nepokloň se kromě Boha nikomu dalšímu"... natož ne před člověkem, který se za něho vydává.

Takže to byl ten podivný sen.





I krásný bodlák mívá trny. Ale tohle je chrpa, jak jsem se dozvěděl. :D
.

Bez topolů to prostě nejde

26. června 2013 v 10:31 | pavel |  Jen tak

Narodil jsem v Polabí a tak vím, že topolů je tam celé stromořadí. Pokud se se dobře pamatuji, je je vidět hlavně podél Labe a v rovině, kde slouží jako větrolamy. Větru se nebojí, dovedou mu odolovávat, jsou pyšné jako vykřičníky a proto je mám i rád.

Podobný větrolam byl Josef Topol, otec Jáchyma a Filipa. Znám ho hlavně z jeho překladu Romeo a Julie, knihu mám i doma, a dalších překládů (pro Národní divadlo) Čechova. Nakonec založil Divadlo Za branou, kde například hrál Tříska a Tomášová, které komunisté v roce 1972 zakázali, protože podepsal Chartu 77. Do konce života pak pracoval jako dělník, takže jeho synové vyrůstali v disidentské rodině. Proto taky není divu, že se i oni začali veřejně angažovat v undergroundu - tzv. podzemí, neoficiální kulturní proud, kde se proslavili.

Mimochodem, kolikrát si říkám, kdyby ty děti nebyly synové prominentů a byli bez kontaktů a známostí, zdalipak by se proslavili?





Tady v Německu v mém okolí žádné topoly nevidím, ale zato v mém lese už rostou houby a včera jsem na nich byl.

Jsou to sice jen modráci, ale jsem rád i za ně.

.

Konečně rostou

25. června 2013 v 18:00 | pavel |  FOTO



.



A na louce mi zase kvete tahle kráska.



.




Tři květy jsem si vzal domů.

.

Jelikož jsem v ohrožení života...

25. června 2013 v 10:00 | pavel |  FOTO

... nezbývá mi nic jiného, než vám zase ukázat Klárku.



.



Tady jsem jí ležel u nohou. :D





Tohle mi minulý týden napsala:

Ani jsi tam nedal všechny moje fotky, za což ti bude setnuta hlava, nabodena na kůl a kůl vražen do země před hranicemi Německa pro výstrahu ostatním fotografům, kteří nezveřejňují fotografie.

Klárky nakonec není nikdy dost, co myslíte?

.

Vím, že zemřel...

24. června 2013 v 12:01 | pavel |  Názory

... ale nechápu, proč zrovna o něm téma týdne.

Filip Topol je sice známý básník, hudebník a spisovatel, pokud vím, (budu asi nevzdělanec, protože jsem nikdy od něho nic nečetl ani neslyšel), ale vypadá to tak, že se za čas bude blog cz podobat páté straně místních bochumských novin, kde se tisknou sňatková oznámení, výročí a nekrology. Každopádně, abych nevypadal jako necita, pozůstalým upřímnou soustrast.





Jako spisovatel tak známej nejsem, takže na TT mohu zapomenout. Ale třeba o mne napíše nekrolog Klárka. :D

.

Není kocovina jako kocovina

23. června 2013 v 18:00 | pavel |  Jen tak

Jak známo, neprobudí se člověk do kocoviny jen po požití přemíry alkoholu, protože často to bývá po nepodařeném manželství, když se chytá za hlavu a říká si, jak je to jen možné, že po tolika letech soužití tu druhou osobu najednou vidí jako cizí. Prostě ji nepoznává. Miloval jsem ji vůbec, říká si, nebo mi ji vyměnili? Je to jako když mu zmizí z DVD celý film a všechno se mu zdá jako zlý sen, z něhož se právě probudil. Všechno je pryč, roky s tím člověkem jsou promarněné jako by ani nebyly. Ještě štěstí, že to DVD je RAM a může si na něj nahrát něco znovu a lepšího.

Nakonec, mohu-li mluvit o sobě, dopadl jsem dobře, protože kocovina se u mne nekonala, nýbrž konečné uvolnění. Po tom dlouhém rozhodování mám nemám, nádherná svoboda. A pocit, že na mne někdo jiný opět myslí a (snad) miluje. Hůře například dopadla taková Clara Schumann. Když se její muž pomátl (a nakonec skončil v blázinci), právě s ním čekala deváté dítě. Tak tohle je kocovina jak prase.




Jak tu píši Clara, vzpomněl jsem si, že mám ještě pár fotek s Klárkou, které jste ještě neviděli.





Obvykle nechce ukázat zuby, ale taky se někdy dokáže (viz Renata z předešlého článku) smát.

.

Tančila jen pro mne

23. června 2013 v 11:00 | pavel |  Co dal den

Jak se zdá, tentokrát budu muset uvést fotky taky malým komentářem. V sobotu kolem devété ráno je město Bochum jak vylidněné. Jak jsem napsal v minulém článku, dal jsem auto do opravy, musel čekat dvě hodiny než bude hotové a tak se tedy vydal k městské knihovně, která však byla ještě zavřená. Tam široko daleko nikdo, jen žena, která tam na vodě jen tak pro sebe tančila.

To se mi líbilo a tak jsem k ní došel a zeptal se zda nezatančí i pro mne. "Proč ne," řekla a tak ji vidíte na fotkách.




Jako Renata se mi představila, v latině znovuzrozená.



.



Mám rád takové ženy, které jsou bezprostřední a nestydí se.



.




Přeji vám hezký den a radujte se z každé minuty jako ona.

.

Co bylo dnes u mne nového

22. června 2013 v 18:16 | pavel |  Co dal den

Docela hodně jsem toho dnes zažil. Například viděl jsem moji ex (snad) naposled, raději jen z dáli, a ani moc toho nelituji.
Stěhuje se prý do Čech.

Zajel jsem do města hlavně proto, protože můj kamarád mi musel ten výfuk na autě dospravit.




Má hezkou dceru. Je z dvojčat, takže má doma tu krásu dvakrát, což mu skoro závidím ...




... a taky fešného psa jako ovečku.

Taky jsem dnes poznal pár nových lidí, například Renatu, která jen pro mne tančila, ale její fotka bude až příště.

.

Turecká modrooká holčička

22. června 2013 v 15:00 | pavel |  FOTO




K té fotce vám musím tentokrát dát komentář. Vyšel jsem si včera po obědě do sousedního města Gelsenkirchenu tentokrát pěšky, protože to vypadalo na přeháňky a v dešti na kole nerad jezdím. I když tam nikoho zatím neznám, přesto jsem tam potkal jednoho kamaráda a souseda. Taky jsem se při krátkém deštíku podíval do tamnějšího kostela, kde se mne farář zeptal, byl jsem tam jen já a on, jestli nechci náhodou vyzpovídat. A nakonec, když se začalo víc zatahovat, vydal jsem se k domovu.

Jak se mi často stává, ještě jsem ani nevyšel z města, spustil se déšť a tak jsem zašel do jednoho průjezdu a za mnou i turecká rodina. Babička a máma s malým synem a tou holčičkou. Holčičce jsem se asi nějak moc zalíbil, protože se mi hned věnovala a vesela na mne žvatla... Dal jsem tedy do hovoru i s její černovlasou mámou, typickou Turkyní a nedalo mi abych se nezeptal proč je ta holka blond s modrýma očima. Prý po tátovi a že i v Turecku jsou lidé světlovlasí a modroocí.

Takže to je ta celá historie. Není ta malá krásná? Asi už stárnu, když mi místo maminek líbí jejich děti. :D

.

Hřbitovní kocour

21. června 2013 v 18:58 | pavel |  FOTO



.


.


.


.




Před několiky dny jsem se šel podívat na místní hřbitov, protože tam bylo všechno rozvetlé.

Ten hřbitov je zajímavej tím, že ty hroby jsou volně rozložené jako v parku a kdo chce odpočívat sám, v pokoji, bez sousedů, má tu možnost. Jak je vidět, tomu kocourovi se tam líbí, protože jsem ho tam viděl i loni.

.

Jak si šel kocourek zamrouskat

21. června 2013 v 9:30 | pavel |  Jen tak

Pokud se nepletu, Němci kocovině někdy říkají Kater - kocour. Přemýšlím, proč zrovna ranní nevolnost a mít hlavu jako škopek má něco společného s kočkama, když přece píjí jen mlíčko. Čím asi jsou ty kočky, koco-vina, viny, že něco přeženeme a probudíme se s kocovinou?

A možná mají ty kočky s tou kocovinou přesto něco společného, protože jsem si právě vzpomněl na jeden dětskej vtip. Staří kocouři se domlouvají že půjdou za kočkami mrouskat a zaslechne je malej kocourek. "Vemte mne sebou, já chci taky mrouskat." Nechtěli ho vzít, ale když tak pořád žadonil, řekli si, vezmeme ho tedy sebou ať se už trochu přiučí. Za komínem čekají hodinu dvě a pořád nic, kočky nikde. Kocourka to nakonec přistane bavit a řekne: "Mne už to mrouskání nebaví, jdu domů."

Já vím, je to hloupej vtip, ale nakonec ti kocouři, když se nedočkali, taky třeba dostali kocovinu.





Tahle kočka občas žadoní pod mým oknem.

.

Co zrovna kvete na té náhorní plošině

20. června 2013 v 18:48 | pavel |  FOTO




Kromě jetele, jak už jsem napsal a ukázal vám i fotky, tohle modré a občas i něco žlutého.




Neodolal jsem jsem a pár květů jsem si vzal domů.





Nevím určitě, ale to vpravo vypadá jako šípek.

.

Sousedův pes na pastvě

20. června 2013 v 8:26 | pavel |  FOTO




Nebyl to jen okamžik, ten pes se opravdu dlouhé minuty pásl přímo pod mým oknem.





Jsem jediný v domě kdo nemá psa a dost tím trpím. Ne že bych jim ty psi záviděl, ale celá chodba tu páchne psinkou, zdá se že je nasáklá ve zdech, protože větrání nepomáhá, psi tu vyjí dlouhé hodiny, protože jejich majitelé odejdou a nechávají je po celý den zavřené doma a taky ten jejich věčný štěkot, kterým se i mezi sebou vzájemně obviňují.

Ani v Čechách, jak to pozoruji, bez psů to prostě nejde.

Někdy mám pocit, že nás psi jednou ovládnou a staneme se jejich otroky, jako to bylo s mloky od Čapka.

.