Červenec 2013

Láska na celý život

31. července 2013 v 18:48 | pavel |  FOTO

Láska na celý život, ale ne u lidí, to by byl zázrak, ale u havranů.

Tohle ještě patří k tomu předchozímu článku "Líbání je fajn". Jde o druh havranů Kolkrabe (nevím jak se to řekne česky), ale ti uzavíerají celoživotní manželství a nijkak se sobě neomrzí, ba naopak. Milují se a dokáží si svůj vztah zpestřit i různými akrobatickými cviky (tady nemám na mysli kopulaci).





Tu věrnost a lásku na celý život bychom jim měli my lidé jen závidět.

.

Líbání je fajn...

31. července 2013 v 13:35 | pavel |  FOTO

... a to si neodepřou ani havrani.



.


.



Byli toho nenasytní jako milenci a to líbání nebralo konce.

A co vy?

.

Fotka na krásné ráno

31. července 2013 v 7:26 | pavel |  FOTO





Včera, když jsem jel poli, byla tak krásná obloha, že jsem se musel zastavit.

Pokochejte se se mnou aspoň na fotce.

.

Fotka na dobrou noc

30. července 2013 v 21:16 | pavel |  FOTO




Nevím jestli vidím dobře, ale zdá se, že už jedním okem spí.

.

Tour de Bochum 2 - tentokrát v běhu

29. července 2013 v 19:29 | pavel |  Co dal den

Jak jsem napsal, byly nejen závody na kole, ale i v běhu.



.



Pes Charlie se startovním číslem 44.




Spolu s paničkou sice nevyhrál, ale dostali zvláštní cenu diváků.

.


Tour de Bochum aneb profi cyklisté ve městě

29. července 2013 v 10:00 | pavel |  Co dal den

Včera tu byly opět, jako každý rok, závody v cyklististice... celé odpoledne až do večera tu jezdili dokola po městě.



.



Závodili tam i malí profíci, jejichž kratší trasu vidíte modře nahoře na obrázku.




Pro malé děti tam byly i jiné sportovní atrakce.



.




Ten den tam byly i závody na bruslích, v běhu, ale ty vám, včetně těch profi cyklistů, ukáži příště.

.

Hříbkový čtyřlístek pro štěstí

28. července 2013 v 14:00 | pavel |  Co dal den

Myslel jsem, že po těch vederech moc hub nenajdeme, ale chtěl jsem hlavně ukázal Mare ten můj les. Jeli jsme tam raději na kole, protože jsem chtěl šetřit její ukopnutej palec. A našli jsme hned u cesty tento krásnej jejich čtyřlístek.



.


.


.



Nakonec i těch hub jsme našli dost a byla smaženice.

.

Gelassenheit.... trpělivost a klid

28. července 2013 v 9:38 | pavel |  Co dal den

Dnes bylo tak krásné chladivé ráno, že jsem si opět zase jednou uvědomil, že není dobré z ženou mnoho diskutovat, když dojde k nedorozumění, protože si obvykle vysvětlí slova jinak, než byla míněna. Je to její jiná přirozenost jako ženy a neměl bych jí to zazlívat. Je jedno dobré německé slovo "Gelassenheit" - "trpělivost a klid".

Záplava slov obvykle dokáže víc pokazit, než narovnat a často stačí jen pouhý úsměv... a všechno je zase dobré.





Hezký den. :)

.

Čmelák

27. července 2013 v 22:39 | pavel |  FOTO



.


.


.




Zaostřil jsem dobře, ale on se vrtěl. :D

.

Defenestrace kočiček s dobrým koncem

27. července 2013 v 10:05 | pavel |  Co dal den

Upravoval jsem při otevřeném okně fotky z dnešního rána, jak jsem byl na houbách s Marou, že o tom bude dnešní článek, ale najednou slyším jak se lámou na stromě větve a něco letí dolů a za chvíli znovu. Člověk nemusí hledat náměty na ulici, ono stačí, když se tu podívám z okna... napřizpůsobiví sousedé ( i tady v Německu takoví jsou) se tu pokaždé o nějaké dobrodružství postarají. První letěla z druhého patra černá kočička a za ní zrzavá. Ta černá to docela zvládla a hned odpelášila pryč, ale ta druhá zůstala ležet jak mrtvá.




Zastavil se u ní kluk, ale po chvíli šel dál.




Vyběhl jsem tedy z domu sám, abych se podíval, jestli není zraněná.




Ale byla v šoku, chudinka vyděšená, bála se mne a nedala se chytit.




Zalezla do křoví pod strom.



.



Pak přišla dolů žena toho muže, který je vyhodil.




Ten muž vyrazil z bytu i ji a oba pokračovali v hádce. Naučil jsem se plno sprostých slov.




Fotky nejsou moc povedené, protože bylo už podvečer a šero.

Sousedka mi pak řekla, že ti dva jsou věčně ožralí a takhle to obvykle pokaždé končí.

.

Psycholožka a ukopnutej palec

26. července 2013 v 18:00 | pavel |  Jen tak

Mára je profesí psycholožka a pracovala několik let i jako poradkyně při partnerských problémech a manželském soužití. To říkám jen proto, že to má s tím dalším souvislost. Na první rande přišla krásně nalíčená, v šatech, růženinové korále na krku, ale v obnošených sandálech, protože měla ukopnutý palec. Každá žena chce na první schůzce udělat dojem a muž nakonec taky.

Vyšli jsme tedy na procházku a já ji říkám "když tě bolet moc ten palec (měla ho i v obvazu) někam se posadíš a já dojdu pro auto a odvezu tě."
"Blázníš," řekla, "tak strašný to zase není a vždycky nakonec někam dokulhám. A navíc jsi sám proti sobě (tady se projevila jako psycholožka). Žena pozná, že jsi až moc hodnej a starostlivej a když jednou zapomeneš brát na ni v něčem ohledy, slízneš to a ani nevíš jak.... v jejích očích budeš hned hrubián.

Musel jsem ji dát za pravdu, protože něco podobného se mi i stalo a najednou pro ni neplatila ani moje upřímná omluva. A od té doby jsem u každé ženy až přiliš opatrný, dávám si majzla, ale taky je to vlastně špatně... protože každá žena je jiná.





Chlap se musí od žen stále učit. :D

.

Na kole kolem jezera

26. července 2013 v 10:33 | pavel

Kemnade jezero je na jihu Bochumi a tak to ani nemáme na kole tak daleko. Kolem vede i cyklistická stezka.




Tam dole, kde vidíte červený bod, tam jsme nechali auto a přesedli na kola.




Bylo docela vedro, ale cestou je i pár bud s občerstvením.




Taky jeřabiny a ty jsem samozřejmě ochutnal. Mara ne, protože je holka nedůveřivá. :D




Pro blogařku Leslii fotka nad dálnicí, kudy jsme taky projeli.




Taky tam chodí lidé venčit své psy. Německo je země Turků, Kurdů a psů... jsou všude kam se člověk podívá. :D




A tady jsme se pak znaveni do trávy natáhli.

.

Lesní jahůdky pro Maru

25. července 2013 v 19:55 | pavel |  Co dal den

Natrhal jsem Mare hrst lesních jahůdek a myslíte že si je vzala?




No nevzala, protože prý budou jistě pochcaný od psa.

Je fakt, že do méhe lesa chodí lidé venčit psy.

.

Přijela za deště

25. července 2013 v 10:00 | pavel |  Co dal den

Mara přijela za deště a možná v tom bylo něco symbolického, protože s deštěm přichází ke mně vždy něco nového... a také i odchází. Takový je prostě život. Dirigoval jsem jí cestu ke mně mobilem (už dovedu i telefonovat) a přesto že si zajela až do Gelsenkirchenu, nakonec ke mně trefila.

Než jsme dopili kafe, vysvitlo sluníčko (zase symbolika) a tak jsme vyšli ven, abych jí ukázal svá oblíbená místa, kde se cítím dobře. Protože bylo namoklo, jízdy na kole jsme odložili na příště.




Mám její fotky i zpředu, ale nechtěla je mít na blogu.




Pak jsme si večer dali špagety. Jednoduché jídlo, dovedu i náročnější, ale zase je rychlé.

Chtěla mi pomáhat, ale nepustil jsem ji k tomu. Pro ženy prostě vařím rád. :D

Taky jsme fotili kytičky, ale fotky budou někdy příště.

.

Pragmatické ženy

24. července 2013 v 18:58 | pavel |  Jen tak

Ať si vy holky říkáte co chcete, my muži jsme citliví tvorové, zatímco vy ženy jste ve vztazích pragmatické, za což ani nemůžete, protože to máte v genech. Upřednostňujete muže z kterých máte nějaký užitek, neřkuli prospěch. I ta jistota tam velkou roli hraje.

Zrovna o tom jsem nedávno diskutoval s jednou ženou. Sama přiznala, že je pro ní jen ztráta času pouštět se do nějakého dobrudržství (abyste si to špatně nevysvětlili, nemyslela tím mne), když nemá jistotu, že to bude ten, s kým jednou dožije. Jakoby ten krásný pocit, kdy vám srdce v hrudi skáče jak divoké, už ani nebylo pro život tak podstatné.

Prý zůstane raději sama, ale v jistotě. A protože už se mnohokrát spálila, na lásku totální rezignace. No není to smutné?





Tahle dívka z Václaváku má na nějakou rezignaci ještě čas. :D

.

Ženy nedovedou odpouštět a zatvrdí se

24. července 2013 v 10:00 | pavel |  Jen tak

Je fakt, že jim někdy něco provedu, ale nemyslím to zle.




Ani to nebudu rozvádět a berte to jako výkřik do neznáma... nebo spíše jako tiché povzdechnutí.

.

Dvory v gelsenkirchenské turecké čtvrti

23. července 2013 v 17:20 | pavel |  FOTO

Když se rozhodnu zůstat celý celý den doma (na rozdíl od dnů, kdy prodávám a jsem mezi lidmi) padnou na mne bezútěšné pocity. Mám tu sice hromadu dosud nepřečtených knih, CD a DVD a samozřejmě i internet, ale že nemám možnost na někoho promuvit (jen na sebe... někdy skutečně i trpím samomluvou) náladu mi to rozhodně nepřidá. Podobně na mne i včera v Gelsenkirchenu působila ulice, která vede tureckou čtvrtí. Opuštěné domy, zavřené obchody, podezřele postavající lidé (z nich mám někdy i obavy, že přijdu o foťák) a samozřejmě i dvory.



.


.


.


.


.


.



Jediný obchod, který je tam otevřený. S tureckými svatebními šaty.



.




Fotky jsou opravdu jen z jedné ulice a takových je tu celá čtvrť.

.

Sedmé je v kočárku

23. července 2013 v 10:00 | pavel |  Co dal den

Ta problémy se štíhlou línií nemá.



.



Včera v turecké čtvrti v Gelsenkirchenu.

.

Takovej sen jsem fakt ještě neměl

22. července 2013 v 20:55 | pavel |  Co dal den

V práci jsem neposlouchal šéfovou a za trest jsem musel spolu s ostatními kolegy jíst chlebovou polévku, kterou nám sama ukuchtila. Museli jsme ji sníst celou, jinak by nás čekal ještě větší trest. Zajímavé na tom snu bylo, že jsem šéfovou neměl a ani jsem nikdy jako řadovej zaměstnanec nepracoval. Vždy jen na vlastní noze, když nepočítám v Čechách svoji práci architekta, kde každý byl vlastním pánem.

Probudil jsem se z toho snu s bolestmi hlavy a ty mi vydržely až do večera, protože jsem pravděpodobně dostal během dne i sluneční úpal. Zjistil jsem totiž, že kromě píchlé gumy u kola to odnesl i plášť, a tak mi nic lepšího nenapadlo, než jít pěšky hledat v pravé poledne do Gelsenkirchenu obchod.

Když tak nad tím snem teď uvažuji, tu polévku jsem si ve skutečnosti i zasloužil, protože jsem někoho, neřeknu koho, dost pozlobil.




Tehle muž je věčně nalitej a taky zlobí všechny holky.

.

Fotka k pondělnímu ránu

22. července 2013 v 10:09 | pavel |  FOTO




Srilankinka u mne kupovala kameny.

.