Září 2013

Absinth a další maličkosti

30. září 2013 v 15:00 | pavel |  Co dal den



¨.



Na druhý den jsem šel kolem, tak jsem vám ten bar vyfotil.




Ty holky pořád jen posílají sms. :D




Babí léto přeci jen přišlo, tak si užívejme sluníčka.





Tolik labutí najednou jste asi neviděli.

Je to zoomem z Karlova mostu, takže kvalita fotky není nejlepší.

.

.

Klárka miluje absinth...

29. září 2013 v 17:46 | pavel |  Co dal den



.


.


.


.


.




... tak jsme se pokusili o reklamu.

Dali byste si?

.

Noční Praha z Hradu

29. září 2013 v 11:00 | pavel |  Co dal den



.


.


.


.



.

S Klárkou v noci na Hradě

28. září 2013 v 11:56 | pavel |  Co dal den



.


.


.




V noci bez turistů, jen pár chodců, je na Hradě docela jiná atmosféra, takový božský klid.

Všechny fotky jsou bez blesku z ruky a proto mi připadají i tak intimní.

.

Nové lavičky na trávníku, ale zákaz vstupu k nim

27. září 2013 v 14:00 | pavel |  Co dal den

Původně jsem chtěl vám ukázat další fotky Klárky, noční, ty se docela povedly, ale včera jsem se šel podívat na Střelák, který byl za velké peníze rekonstruovaný a otevřený pro veřejnost. Takovou slávu z toho dělali, ale dost mne to zklamalo. Samé zákazy, tráva se tam kouřit nesmí, ani na kole se tam nesmí a na každém kroku hlídači.

Největší fór byly ty lavičky na trávníku za nimiž se nesmí.





Navíc ten jejich design, nepohodlné, bez opěradla.




To je jak výsměch a to se může stát jedině v Čechách.




Na samém cípu ostrova je malá pláž, měl jsem tu i fotky jak se tam koupou malé děti, a i tam je zákaz.





Dříve se sedávalo v trávě na březích přímo u Vltavy a teď taky zákaz a hlína.

Chtěl bych vidět toho idiota, který to tam tak sterilně navrhoval.

.

Cestou k Hradu

26. září 2013 v 18:04 | pavel |  Co dal den

Nerudovku jsme přímo vyběhli, mimochodem Klárka nosí korzet, a tak jsme si dopřáli malý odpočinek.






To už se setmělo.

.

Na Karlově mostě Klárka vždycky povyroste

26. září 2013 v 10:00 | pavel |  Co dal den

Po těch čtyřech měsících mi skutečně Klárka připadala, že povyrostla a tak jsme se i poměřovali.




.


.


.


.


.


.


.




Já vím, že z jednoho místa těch fotek je hodně, ale Klárka je na každé jinak a já si prostě neumím vybrat.

Třeba mi pomůžete.

Pak jsme se vydali, jako vždycky, Nerudovkou na Hrad a to se už začalo stmívat. Ty uvidíte příště.

.

Procházky s Klárkou...

25. září 2013 v 18:00 | pavel |  Co dal den

... jsou hodně podobné, máme už svoji trasu, kterou proběhneme, ale máme si co říct a proto se nikdy nenudíme.

Proč proběhneme? Klárka má rychlý krok a tak ji stále musím připomínat, že se jen procházíme.

Start byl v Celetné a byly červánky.




.


.


.



Dokud bylo ještě světlo, zastavoval jsem Klárku na každém kroku. Taky jsme se čtyři měsíce neviděli.

Tady jsme došli na Staroměstské náměstí.





Příště budou fotky z Karlova mostu, na ten nikdy nezapomeneme.

.

Klárka už pracuje...

25. září 2013 v 10:00 | pavel |  Co dal den

... a proto jsme se sešli až o půl šesté.




Byla milá a zapózovala mi bez protestu na Václaváku...





... a tak jsem ji pozval na večeři. Tam byla ještě usměvavější jak je vidět.

Pak jsme se prošli večerní až noční Prahou.

Pokračování příště.

.

Vzkaz na dlažbě

24. září 2013 v 20:53 | pavel |  FOTO




.

Včera jsem byl s Klárkou...

24. září 2013 v 10:00 | pavel |  FOTO

... ale tu vám dnes neukáži, protože jsme tu naši procházku protáhli až do noci.





Ale tyhle holky se vám budou taky líbit.



.




A tahle je taky zajímavá.



.




A není i tahle kráska? Můžete ji dokonce mít i v různých barvách.

.

Pražský orloj trochu jinak

23. září 2013 v 17:00 | pavel |  FOTO



.




Není ten pohled na lidi zajímavější než na ten orloj?

.

Jeffersův dům - Konečné znění 29

23. září 2013 v 12:00 | pavel |  Román Jeffersův dům


V galanterii, kam právě vkročil, vybírá mladá matka pro své batole ležící v kočárku vlnu. Drží dvě klubka v ruce a ptá se toho miminka očima ať jí dá znamení jakou barvu má pro něj vybrat.
Zůstává nad nimi bezděčně stát, je to něžné a zároveň krásné, ty dva, v jejich komunikaci beze slov, pozorovat. Žena vycítí jeho pohled, s úsměvem letmo k němu vzhlédne a její pohled je jako malé přátelské pohlazení. Je mu jako kdyby byl přistižen při něčem co vypadá jako svatokrádež. Může si člověk podílet na nějakém štěstí tak bezostyšně a bez ptaní, kdykoli se mu jen zachce? Bbrát a nedávat za to nic? Ale přece jim něco daroval, pozornost a mladé matce úsměv.


Jednoho jarního odpoledne jsem šel spolu se ženou do města, protože měla v úmyslu si koupit nové šaty. Kdykoli se potěšila svými nákupy, byla s ní alespoň lepší řeč. Zůstal jsem stát venku před výkladní skříní, byla až do obchodu prosklená, takže jsem mohl zůstat na čerstvém vzduchu a z dlouhé chvíle ji pozorovat. Stála tam mezi ženami a byla jako ostatní ve svém živlu a jak divá rámusila s ramínky, když hledala barvu, vzor a svoje číslo. Tak tohle je moje žena, říkal jsem si, to je žena, kterou jsem kdysi tak miloval? A proč vlastně? Vypadá stejně jako ty ostatní, žádný rozdíl. Najednou jsem ji viděl normálníma očima, jako ženy, které bez povšimnutí míjím na ulici.

.

Nevěsta s nahým zadkem

22. září 2013 v 23:05 | pavel |  FOTO




.




To se netýká jen téhle nevěsty, ale některé ženy, když se obléknou, se často zapomenou na sebe podívat zezadu...

... a pak vyjdou na ulici jako princezny.

.

Od Hradčan nad Prahu

22. září 2013 v 14:30 | pavel |  FOTO



.


.


.


.


.


.


.




Chladno, ale počasí se nám přesto docela vydařilo.

.

Tak tady máte toho ženicha

21. září 2013 v 10:00 | pavel |  FOTO



.


.


.


.




... i s nevěstou.

Ty první fotky jsou rozostřené, ale chtěly jste vidět ty její šaty v celku.

.

Ruská nevěsta

20. září 2013 v 10:18 | pavel |  FOTO



.


.



.

Jeffersův dům - Konečné znění 28

19. září 2013 v 17:42 | pavel |  Román Jeffersův dům

Dostal jsem dopis a telefonoval dceři. Je na několik měsíců zase ve Skotsku. Dozvěděl jsem se, že místní dívky jsou silně zavalité, ale přesto mají zálibu v minisukních a krátkých přiléhavých tričkách, z nichž jim vykukuje tlusté břicho, takže má člověk dojem, že jsou všechny těhotné. Dále mi řekla, že ji to spravilo náladu, cítí se teď jako podvyživená modelka a dostala zase chuť se dosyta nacpat. Chlapi se prý rádi napijí, jsou milí a pak ještě milejší, je s nimi zábava, za chlast utratí majlant, což dosvědčuje, že jejich údajná lakota je jen hloupý předsudek všech závistivých abstinentů světa. Přesto jsem měl dojem, že se moje dospělá holčička necítí úplně ve své kůži, měla unavený hlas.

Dcera je mi dost podobná a má i spoustu charakterových chyb v kterých se vidím. Už i proto ji mám rád. Rádi si vjíždíme do vlasů, dokonce častěji než je zdrávo, ale oba to chápeme tak, že kdo má svou hlavu, tak to má být a nedá se s tím nic dělat. Upřímnou otevřenou netaktnost vyvažuje srdcem a to je právě to podstatné, co schází všem ostatním členům rodiny, která mne odepsala. Je jen smutné, že tuhle otevřenost postrádala má intrikářská žena, klidně, rozumně a bez přehnaných emocí si promluvit, přece nejprostší a nepřirozenější věc, která jen může mezi blízkými lidi být. Každá sebemenší snaha o společnou řeč s mojí ženou nikam nevedla. Mluvili jsme rozdílnými jazyky, kterým jsme sice rozuměli, ale jejich obsah byla záhada sama. K dorozumívání to nestačilo, protože si smysl slov každý z nás vysvětloval a překládal do své řeči jinak.
Naopak dcera je jako jarní přeháňka, která pročistí vzduch v pravý čas, kdy je třeba. Už jako dítě byla nepořádná a hubatá a pochopitelně ji to vydrželo dodnes. Člověk se moc nemění, člověk je do smrti takový, jaký ve své podstatě je, jaký byl jako dítě. A neměl by se ani moc předělávat. Pokud vím, některé ženy tak rády činí, ale moc se jim to nevede. Jestli se nějaký čas zdá takový člověk napravený, je to jen od něj přetvářka. Pokud se člověk nechá, pokud jejímu nátlaku podlehne, třebaže i jen pro svůj klid, dojde nakonec k úhoně. Znám to ze své zkušenosti. Problém je i ten, že všichni ti, kteří se snaží jiné ovládat, sami se z nápravy vylučují.


Když byla maličká mívala upocené dlaně a jako všechny malé děti se nás venku ráda držela za ruku už i proto, že měla silnou potřebu, jako dodnes já, dotýkat se. Bylo to pro ni víc než pocit bezpečí a ochrany, byl to přirozený projev sounáležitosti a lásky nejpřímější a nejintimnější cestou, jakou jen lze brát a dávat. Často byla nešťastná a trápilo ji, že ji máma odmítá dávat ruku, jen proto že je upatlaná. Neuměla si ve své dětské hlavě srovnat, že tak malicherný důvod, jako je upocená upatlaná dlaň může být překážkou projevů lásky a sympatie.

.

Takhle fotit svou dceru už vypadá jako zvrácenost

19. září 2013 v 10:01 | pavel |  FOTO



.


.


.


.




Pro mne byla rozhodně zajímavější tahle fotografka.

.

Déšť nedéšť...

18. září 2013 v 16:20 | pavel |  Co dal den

... vydal jsem se před Karlův most na procházku po Kampě...




.


.




... a turistům to ani moc nevadilo.

.