Leden 2014

Síla myšlenky, aneb jak jsem s její pomocí přivolal Milušku

31. ledna 2014 v 8:00 | pavel |  Co dal den

Poslední dobou se mi stávají jen samé zázraky a ani se tomu nedivím, protože myšlenka tu sílu má... to ví přece každý. Jistě si pamatujete, jak jsem se tu zmínil v tom článku o myšce, jak kouří i Miluška z Kladna a ona se mi hned ten večer (o mém blogu neví) po několika měsících ozvala. Myslel jsem si že se na mne zlobí, protože tehdy ráno, když si chtěla u mne zapálit z okna, jsem jí to zakázal... o od té doby o sobě už nedala vědět. Docela mne to překvapilo, prožili jsme spolu krásnou noc (aspoň já to tak cítil a ona si nestěžovala) a přesto z jednoho dne na druhý mi zmizela.

Poslala mi mail, jako by se nechumelilo (ono se zrovna chumelilo, je přece zima) jako bychom se naposledy viděli včera.... že by mne jako kamaráda, zase akceptovala. Nakonec jsme se prý nerozešli ve zlém a jediný náš nespoulad pramenil právě v té cigaretě... a v mé údajné netoleranci, že jsem jí nedovolil si ji vykouřit z okna. Raději než kamaráda by mne sice měla jako věrného milujícího muže... ale ta samota, která jí tíží, jí prostě nedala.... a ve snu jsem se jí tu noc objevil.

Se sílou myšlenky jsem měl i v minulosti mnohé zkušenosti. Jistě si taky vzpomenete na moji milou, kterou jsem tu nikdy nepojmenoval, abych ji neprozradil. Stačilo ale abychom na sebe jen pomysleli a věděli jsme co bychom si chtěli říci. To bylo silnější než jakékoliv slovo, ba naopak... díky slovům, napsaným, mezi námi docházelo k mnoha neshodám a nedorozuměním. I na tuhle milou si často vzpomenu (a ona na mne). Sice si už tak často nepíšeme, ale víme o sobě... O myšce už vám tady už moc neřeknu... ztratil jsem po některých komentářích chuť a jela taky s dětmi na hory.

Teď mi napadá, že i moje ex manželka silně věřila na sílu myšlenky. Dokonce tvrdila (a byla si tím skálopevně přesvědčená) že dokáže odehnat bouřkové mraky, když se k nám blížily a nechtěla abychom zmokli. A často se jí to i povedlo. To je však jen tak na okraj.





Ale ukaži vám aspoň Klárku (je sice mázlá) v zimním... ušila si krásný rukávník. No řekněte, nesluší jí to?

Za ty zázraky jsem moc rád... protože mi chystají jen samé potěšení. Nebude to tou zimou?

.

Těm zima není...

30. ledna 2014 v 8:00 | pavel |  Co dal den

... ale kdo ví.



.


.


.




Z procházky po Olšanech.

.

Čaj pro bezdomovce

29. ledna 2014 v 8:00 | pavel |  Co dal den

Po delší době jsem si dopřál procházku ... a jako obvykle nejdřív k Vltavě...




... a tam čekali bezdomovci na čaj. Je fakt, že přišla krutá zima a oni nejvíc trpí.




Ta fotka je sice mázlá, ale právě proto se mi líbí.




Na Karlově mostě hrála tahle žena na flašinet a to mne podnítilo se zamyslet nad ženami.

Jak se říká my o vlku a vlk za rohem, právě včera se mi ozvala Miluška z Kladna, ta vášnivá kuřačka. Našla práci, je ráda a taky má víc peněz na cigarety. Povídali jsme si jak jsou některé ženy, a je jich hodně, úzkoprsé (přestože mají dobře vyvinutá prsa) a nerozumí vtipům, ironii a nadsázce. Tím ovšem nemyslím Milušku, ta mi vždy dobře rozuměla, a zasmála se ráda se mnou, ale ženám vůbec. Všechno berou moc vážně, zaútočí, neberou si servítky a hned uráží.. zvláště když se mohou skrýt za anonymitou a nemusí něco říct druhému přímo do očí. Ale abych tuhle slabost nepříčital jen ženám, takoví jsou i leckteří muži. Nerozeznají co je myšleno vážně a co z legrace. Každopádně mne fikce baví, i když zrnko pravdy v ní vždycky je a proto v tom smyslu i často píši. A pak se stane, že tomu lidé nerozumí. Ovšem jejich problém.





Někdy je lépe jít krmit labutě, než napsat něco s nadsázkou na blog.

Každopádně mi na návštěvnost pranic nezáleží. Píšu tu jen pro sebe a kdo nechce, nemusí sem chodit.

.

Myška je vášnivá kuřačka...

28. ledna 2014 v 8:00 | pavel |  Co dal den

... a nechce si připustit, že jejímu druhu, myším a krysám, je nikotin velmi škodlivý (rozhodně není jako Zeman, kterému cigarety a doutníky naopak prospívají) a navíc možná čeká moje dítě. Jsem sice tolerantní, zejména k ženám, mohou si se mnou dělat co chtějí, ale zdraví mého potomka, který bude nosit moje jméno (je nás v Čechách jen asi osm) je mi nejpřednější. Trochu jsme o tom včera diskutovali, proč je pro ni kouření tak důležité a nemá potřebu s tím přestat. Namítla, že bych měl být rád kouří, protože když nemá přísun nikotinu, je pořádně vzteklá, všechno ji rozčílí a není s ní vydržení. Je prý pro mne rozhodně lepší od ní dostat polibek s příchutí popelníku, než aby mi dělala po večer hysterické scény. A nakonec je prý i ohleduplná. Nekouří mi z okna jako Miluška z Kladna, které byla cigareta přednejšíá než já, zapálí si jen venku a navíc dává pozor, aby kouř vyfukovala po větru, aby mi nešel pod nos. A před polibkem si vezme hašlerku. Tak co na to říct... je to vlastně hodná holka a myslí to se mnou jen dobře.

Maruška, dneska mi pekla podle Ládika z Novy pivní rohlíky, byly moc dobré, ale po stránce estetické se jí zrovna moc nepovedly.






Dělala je poprvé a příště budou prý hezčí.

.

V sobotu jsem si dal od žen pauzu...

27. ledna 2014 v 8:00 | pavel |  Co dal den

... a rozhodl se zajet na burzu kamenů, moje celoživotní láska, kde jsem zase viděl pár starých kamarádů.




Taky jsem prodával a pomáhala nám Zuzka Michnová, možná ji znáte. Seděla v kožichu a byla jí pořád zima.




Bylo to ve škole a byl jsem rád, že zase nějaké změna. Potřeboval jsem přijít na jiné myšlenky. Trochu mi vrtá hlavou, jestli není myška těhotná. Dával jsem si pozor, ale všechno se může stát. Docela si představuji, kdyby to vyšlo a byla by to holčička. Nebylo by to zase tak špatné, mít malé dítě... Asi bych to i uvítal, ale nevím co myška. A co by tomu asi řekla Maruška.




Prodávala tam i jedna hezká holka, ta se mi líbila.

.

Nemocná láskou

26. ledna 2014 v 10:00 | pavel |  Jen tak

Myška se jmenuje Dana, to jsem vám zatím neprozradil a říkám si, že bych si před dívkami takového jména měl dávat velký pozor. Jsou nemocné láskou. Doufám, že některá z vás se tak nejmenuje. Někdejší Danu jsem poznal, když nám oběma bylo tak kolem patnácti let a byla to velká láska, jak to v tomto věku bývá, ale časem jsme se ztratili z očí a já na tu dívku docela zapomněl.

Ovšem ta Dana, ta krásná černovlasá okatá holka na mne nezapomněla. Když mi bylo tak dvacet, přestěhoval jsem se z Hradce do Prahy a našel jsi podnájem na Smíchově, protože jsem se chtěl osamostatnit, mít větší svobodu a tedy nežít společně s rodiči. Bylo to v činžovní domě v posledním poschodí a ten byt patřil praktický celý mně, protože majitelka byla v létě převážně na chatě a druhý klíč byl pro jistotu dole u domovnice.

Bylo to ve středu, když se mi Dana po letech přihlásila. To vím přesně, protože středa byl náš den, mne a mých kamarádů. To jsme seděli jako každý týden U tří pštrosů do půlnoci v hospodě a potom jsme si zašli ještě aspoň na hodinku nebo na dvě na červené do vinárny na Malostranské. Došel jsem domů docela unavenej, to mi jistě věříte, ani jsem nerozsvítil a hupnul do postele... a tam nahé ženské tělo. To jsem lekl jak nikdy v životě. Rozzsvítím a ejhle Danuška. Představila se dole domovnici jako moje sestra (sestru nemám) a ta důvěřivá žena jí odemkla.

Už v tom dětství byla do mne zapálená. Říkala mi Ježíšku, i když jsem s tím nesouhlasil (je to hřích brát Boží jméno nadarmo a jsem taky křesťan) a chodila za mnou všude jako stín. A od té středy to pak bylo ještě horší... pronásledovala mne kde se jen dá. Našla si i kde pracuji, tam chodila za mnou a čekala na mne dokud tam neskončím. Někdy jsem taky jejímu naléhání odolal a když všichni odešli, milovali jsme se mezi rýsovacími stoly na zemi. A tam jsem jsem ji i jednou údajně oplodnil. Nijak jsem se tomu nebránil, aby porodila dítě, ale rozhodně vzít jsem si ji nechtěl. Z Portheimky jsme se s kolegy po čase přestěhovali do Opletalky a Dana najednou zmizela.

Pokud šla na potrat, nebo byla to od ní jen lest, jak mne dostat, nezjistil jsem a ani jsem po tom nepátral. Tak asi rok nato v práci najednou telefon... a kdo jiný než opět Dana. Ani mne nenechala něco říct a hned na mne spustila, že je šťastně vdaná, má dvojčata, Adama a Evu a že je v životě nikdy neuvidím. A hned zavěsila. A od té doby jako by se po ní slehla zem.

.

Miliony let stará kapka vody v krystalu křišťálu

25. ledna 2014 v 22:55 | pavel |  Co dal den

Snad ji tam uvidíte a kdo ji chce vidět lépe, musel by mne navštívit.





Je v levém rohu. Neberte to jako že vás lákám jako na motýly nebo sbírku známek. :D

.

I láska může ženu vykolejit

25. ledna 2014 v 10:00 | pavel |  Co dal den

Myšku, její tělo, jsem po letech probudil k životu a jak to dopadlo... docela jsem ji vykolejil a necítí se zdravotně dobře. I lék, když si ho vezmeme víc, než tělo snese, působí jako jed a tak je to i s láskou. Sami si představte, co pro ženu asi je, když si dlouhý čas radosti odpírá a pak najednou skočí do toho po hlavě jako do jezera. Řádila jako divoká, neměla toho dost a ty následky si v tu chvíli si nepřipustila.

Včera mi poslala mail, že je zcela vyčerpaná, že se jí to ještě nestalo a že jen doufá, že se dá brzy dohromady. A hlavně, že si nemám co vyčítat. "Rozhodně si to nedávej za vinu," napsala, "to vůbec ne, jsi tak citlivý a něžný." Ale přesto si to vyčítám, protože jsem si to musel aspoň já uvědomit jak na tom po letech je, že je pro ni zase všechno jako nové a trochu ji držet v tom milování zkrátka. Ale myslíte že to jde, když žena se rozpálí a neví o sobě? V tomhle jsem prostě zklamal.





Takže držte myšce palce, ať se brzy zotaví... a najde ty správné koleje.

.

Energie lásky

24. ledna 2014 v 8:00 | pavel |  Jen tak

Nedá se se změřit a každý ji zažil... a kdo ji dosud nepocítil, určitě o mnoho přišel. Sami jistě víte, jak ta energie funguje, je silnější než naše vůle, stáváme se jejím otroky, ale přesto se jí rádi podmaníme. Rozpálí nás do běla a jako magnetismus nás vzájemně pojí. Někdy stačí už jen pohled a najdeme v sobě zalíbení... které vyústí v lásku.

Ale tentokrát bych vám tady rád něco řekl o energii, která má sice s láskou taky něco společného, i když vzdáleně. Je to energie, kteru bezděky vysílám sám a nemohu si ji docela dobře vysvětlit. A stává se mi to poslední dobou docela často. Jakmile se přiblížím k Marušce (a není to jen ona) takřka ji rozpálím do běla, jak se říká a přitom sám nemám pocit tepla. Marušku jako by sežehl ohnivý žár, vyvstanou všude krůpěje potu. Možná si myslíte, že si z vás zase utahuji, ale myslím to vážně. V takových případech, jako například zrána včera, bylo to až neskutečné. Musel jsem z postele okamžitě vstát a dokořán otevřít okna, aby Maruška ochladla. A teprve až potom ta energie, kterou jsem na ni vyslal, i u mne ochabla. Jediná možnost jak ji vzít opět do náručí a polaskat.

Je sice pravda, že tu léčivou energii v sobě už pár let mám (tu jsem získal díky kamenům a dokonce několik mých čtenářů mi potvrdilo, že jim často postačí jen dotek na moji knihu aby se cítili vyléčeni, jak nově zrození), ale v takové míře, jaká v posledních dnech je, mne samotného překvapila.

Možná byste rádi věděli odkud nejvíc ta energie ze mne jde... ale to vám hned neřeknu... no hádejte.





Třeba by Maruška na mne mohla časem i vařit.

.

Dnes jen o Marušce

23. ledna 2014 v 12:45 | pavel |  Jen tak

Maruška je vdaná, ale již pár let žije od muže v odloučení, protože odešel z domu za jinou. Jak vím, takových "vdaných-rozvedených" žen je skoro každá druhá, protože si lidé nejsou schopni vyřešit majetkové záležitosti (a často i děti) a proto raději čekají na Godota, jak se říká, který všechno za ně vyřeší. Přestože její muž odešel za jinou, bombarduje ji skoro denně esemeskami ve smyslu "ty děvko jedna, chcípni" a nesnese pomyšlení, že si našla někoho jiného. A žárlí. Nejraději by si představoval kdyby to měl podobně jako u Rath... mít ženu i milenku současně. Nasnídat se u milenky a s večeří by na něho čekala manželka.

I když jsem chlap, nestačím se divit, jak jsou ti muži egoističtí... ženu považují za majetek (Bůh chraň aby mi na ni někdo sáhl), ale nebrání jim to, aby se sami kurvili jak se jim zlíbí. Pokud chci volnou láskou, musím ji přece dopřát i ženě. Nakonec si ta žena stejně toho milence najde, i když je to za jeho zády.

Tak takhle někdy končí láska až za hrob.






Bramborová kaše a mozeček z květáku.

Měli jsem tentokrát docela jednoduchou večeři... nebyl čas a jsou jiné přednější činnosti než vařit.

.

Myška a Maruška

22. ledna 2014 v 13:35 | pavel |  Co dal den

Myška mi jako dárek přinesla ovesné sušenky, o něch jsem už minule psal a včera večer to byly od Marušky křehké kukuřičné plátky a protože nejsem lakomec s oběma jsem se o ně podělil. Bylo zajímavé, že myška mi ty sušenky přinesla v krabičce zeleného čaje a tak přemýšlel co to asi znamená. Napadlo mi taky jestli je to nějak symbolické, že od jedné to byly sušenky a od druhé ty křehké plátky. Možná existuje jen prozaické vysvětlění. Myšla si nespíš pomyslela, že mám rád sladké a Maruška myslí dietně. Ale třeba nějaký smysl to přeci jen má. To uvidím, co přinesou jiný den.




Dnes k ránu se mi zdálo, že masíruji myšku. Probudilo mne to, otevřu oči a vidím jak vedle mne spokojeně pochrupuje Maruška. Přitáhl jsem ji k sobě, její prdelku do klína, ve spánku se přivinula a já po chvíli opět usnul. Pak se mi zdálo meještě něco, tuším že to bylo o mamince, že za mnou přijela, hledali jsme kam by si uložila kufr, protože jsem ji chtěl vzít na procházku na Hrad, ale podrobnosti jsem zapomněl.



.



S Maruškou jsme se pak probudili až kolem desáté, protože jsme trochu ponocovali...

... a udělala mi k snídani tyhle palačínky.

.

Květ, který rozkvétá jen v noci

21. ledna 2014 v 8:00 | pavel |  Co dal den

Kdybychom věděli jak mnohé romance končí, asi bychom se do nich nepouštěli. Ale já se do nich pouštím. Taková dobroudužství s otevřeným koncem nejen že mne těší, ale hlavně mi každý den dokazují, že žiji.... že skutečně žiji. Je nádherné, když se s novým dnem probudím a těším se co mi nového přinese.

Kdyste tu holku potkali někde na ulici, asi byste se za ní neohlédli a pokud ano, řekli byste si taková vyhublá kostelní myška. Objektivně vzato, docela nehezká, ale nečím, i když zatím nevím čím, mne tehdy zaujala. Jako povadlý, sluncem popálený květ. Často však však stačí jen krůpěj vody, pohlazení a rozkvete vám pak pod rukama. Nevěříte, že taková existuje? Třeba i vy takovou ženu bez povšimnutí denně míjíte a nevíte jaké potěšení a radost by vás s ní čekalo.

Ta moje šedá myška je taky taková květina. Pokaždé přiběhne až za soumraku, tiše po špičkách, zprvu vypadá jako chuděrka, ale jak postoupí noc, se jako zázrakem celá otevře... a rozáří vše kolem všemi barvami - a náhle je z ní královna noci, Casablanka Lili, krásný noční květ.
Pak krátce před svítáním, jako by měla obavy před sluncem, vstane a počne se postupně oblékat... naposled, až ve dveřích, sukni. Moc dobře ví, čím mě potěší a na jaké části těla spočine můj poslední pohled nejraději.

-

Ty dvě holky jsou jako noc a den

20. ledna 2014 v 8:00 | pavel |  Co dal den

Jedna je jako sluníčko a druhá taková moje noční můra. Jedna jako správná gurmánka ráda vaří a miluje dobré jídlo, nýbrž ta druhá se stravuje střídmě podle Komenského, což znamená syté jídlo zrána, který by mělo vydržet po celý den a potom už jen ovoce večer. Podle toho taky každá tak vypadá. Ta první má krásné hebounké bříško, na kterém tak rád pospávám, ta druhá je zase taková divoká šlachovitá kočka, která se ukáže pokaždé jen v noci a zamňouká.
Když tak nad tím přemýšlím, opravdu je ve všem každá jiná. Ta první pije jen kávu a může jich mít i dvacet denně, ta druhá jen čaj s mlékem. Ta první to má bez cukru, ta druhá s cukrem. A není to jen tohle, rozdělují je i jiné kvality. Například jedna je prostá holka, ale umí dobře vařit, zatmco ta druhá je sice intelektuálka, ale ani si nedovede příšít poutko u kabátu. I v tom milování, jistě čekáte, že na to dojde, je každá jiná. Ta první to má nejraději za slunce, za plného světla a nestydí se, zatímco ta druhá by to měla nejraději za úplné tmy a tak mi nanejvíc dovolí tlumené světlo z předsíně. Samozřejmě i to samotné milování je u každé jiné. Ta první, sluníčko. je sladká a něžná, vyžaduje ticho, klid a čas, zatímco ta druhá jde na to prudce a razantně a mohu-li to k něčemu přirovnat, je to s ní jako bitva, při které někdy teče i krev.

Takže tak je to těma holkama. Vlastně si ani nestěžuji... každá je jiná a obě se doplňují. I když někdy si říkám, možné to je, že někde po světě běhá i taková, která má i tu noc i ten den v sobě.

Možná jsi to zrovna ty...






Maruška se mi od sestřenice vrátila a přivezla mi tuhle dýni.

Nepřemýšlejte, jestli je to tady všechno fikce nebo skutečnost. Navštívila mne prostě múza a dělá mi radost psát. :D

.

Neznalá myška

19. ledna 2014 v 10:00 | pavel |  Co dal den

Mezi dvěmi čísly, kdy jsme si oba dopřáli malý oddech, jsme si i trochu povídali. Myška se mi po malém váhání svěřila, že si připadá jako by mne měla zneužívat. "Jak to prosím tě myslíš?" řekl jsem. "No nevím jak to říct, mám prostě špatné svědomí." Dost mne tím překvapila. "Prosím tě, proč?" Skutečně jsem ani v náznaku netušil, že bych se měl cítit jako její oběť. Zase dlouho přemýšlela, jak to formulovat a nakonec řekla něco v tom smyslu, že jsem takový objekt jejího dobrodružství a že má pocit, že to dělám jen pro ni abych ji potěšil a sám z toho dohromady nic nemám.
"Připadám si jako když poznávám nějaké neznámé končiny," dodala. "Jako cestovatel na neznámé planetě. Všechno je pro mne tak nové, jako když objevuji Ameriku." Musel jsem se zasmát její úvaze a myška se musela zasmát se mnou. Vzal jsem ji víc do náruče a ona se pevněji přitiskla. To mi i docela lichotilo, přiznávám, ale zároveň i překvapilo, jak některé ženy, několik let vdané, tak málo prožijí, že jim všechno v milování připadá tak nové. Ti jejich muži musí být magoři, že ty své ženy "neprobudí", že na svých ženách neobjeví taky ty neznámé končiny a všechny ty slasti, které nám tělo nabízí a které by s nimi měli.
Ostatně, jak jsem později zjistil, jsou i ženy ve všem docela neznalé. Například neví, co je a kde se u muže nachází frenulum. Neznají základní anatomii lidského těla a to je zrovna myška učitelka, i když jen kreativní výchovy. Ach ty učitelky... Někdy se spíš chovají jako ustrašené žačky. Každou chvíli se mne myška například ptala, jestli to dělá dobře a že by mne ráda chtěla ve všem uspokojit. Kde je frenulum nevěděla ani Maruška. Musel jsem to oběma názorně ukázat a obě si to pozorně prohlédly, jako by to měly vidět v životě poprvé.




.


.


.




V podvečer jsem si vyšel s Maruškou k jezeru na procházku a tam se jí líbilo, jak si jsou ti labutě věrní.

.

Noc s myškou

18. ledna 2014 v 8:00 | pavel |  Co dal den

Myška včera skutečně přišla, i když tentokrát až za tmy. Poslala mi z autobusu opět sms, že je na na cestě, ale než jsem se stačil obléknout a sjet výtahem dolů, stála přede dveřmi. Chtěl jsem ji stihnout aspoň na napůl cesty, jelikož zase pršelo. Už v tom výtahu jsem si pomyslel, že skoro všechna moje první setkání s mými láskami byly za deště. Ne nadarmo se říká, že prší štěstí.
Myška měla tentokrát dlouhou sukni a tak ani neměla punčochy, což jsem zjistil až později. Nakonec není divu. I přes ten déšť bylo teplo jako zjara. Ve vchodu se k nám přimotal i jeden důchodce o holi. Jemu jsem sice přidržel dveře, ale vzali jsme druhý výtah, abychom byli už spolu a mohl myšku přitisknout ke zdi a políbit.
Jelikož už jsem věděl, že myška miluje polévky, uvařil jsem jí tentokrát zeleninovou s nudlemi. Nebudete mi asi věřit, ale chutnala ji natolik, že snědla dva talíře. První talíř jsem jí nandal sám (a taky sobě), ale u toho druhého jsem jí řekl, ať si dá sama podle toho jestli hustou, hodně nudle a zeleniny, nebo ne. Maruška má raději vývar.
Po polévce si zase řekla o čaj (já kávu) a zatímco jsem šel ohřát vodu, vyndala z kabelky ovesné sušenky. Nakonec jsme ten čaj a kávu ani hned nepili... Nejenže to bylo horké, ale hlavně proto, že řekla "Co kdybychom si už odestlali." Docela mne tou iniciativou překvapila. Jak byla nedočkavá. "Ty jsi ale divoška," řekl jsem. Nejspíš se jí to naše první milovaní asi moc líbilo a křesťanské zábrany docela ztratila.
Každopádně jsem musel zhasnout, svlékla se po tmě (ne tak docela po tmě, protože z ulice jde sem stále světlo) a byla dokonce i rychlejší než já. Tentokrát jsem nám k tomu pustil taky Bacha, ale fugy s varhany. Bylo to to takové, že by si mohla připadat jako v kostele. Co bylo dál, nechci tu rozebírat, vždyť jistě víte, že kvůli jediné fotce prsu mne nedávno chtěli vyrazit z blogu, ale jedno musím přeci jen prozradit, že myška je jako dobrá křesťanka docela nezkušená. Musel jsem ji zasvěit do určitých praktik, které byly pro ni docela neznámé, ale zároveň je třeba dodat, že jako žačka byla přičinlivá. Nakonec mi dovolila i rozsvítit a náramně si to užívala.






Zase, jak jinak, jsme to protáhli až do půlnoci. Šel jsem ji vyprovodit na autobus, už nepršelo a byla až neuvěřitelně vlahá noc.

Nebo jsme byli tak rozpálení?
.

Noční myška

17. ledna 2014 v 8:00 | pavel |  Co dal den

Jistě víte, že každá myška nejraději vylézá z díry v noci, když je v domě klid a ticho a hledá co by snědla. Všechno proleze, očichá a ochutná, najde někde zapadlý třeba kosek sýra a pak je spokojená. Podobně se zachovala i ta moje všetečná myška. Prokousala se do facebooku a tam mne i nalezla. A co tam objevila? V přátelích samé holky... Bohunku, Klárku, Viktorku a jen jedinej chlap.
"Viděla jsem na fb, že máš hodně kamarádek, to se v Praze jistě nenudíš," řekla a čekala co asi povím. "Je to tak, mám tam pár kamarádek a rád se s nimi i po Praze procházím," dal jsem ji za pravdu. Vlastně jsem byl rád, že ty mé holky ta myška vyšťárala. Vždycky je lépe ženy přiznat, než zapírat a nakonec se vždy víc vyplatí říkat pravdu. Člověk nemá lhát, to nakonec známe i z politiky když si pár lidí zajde potajmu na Lány k Zemanovi a pak všechno zapírají. Výsledek je pak tristní. Každopádně myška tu moji upřímnost s lehkým úsměvem přijala a ví, že není k procházkám jediná... stejně jako Maruška. Co jsem tu v Čechách, jen vidím jak se všude lže a podvádí a nikdo se neodváží říct těm druhým do očí pravdu, i když to často není zrovna lehké a je to pro toho dotyčného i trochu bolestné. Mnohem bolestější by bylo, kdyby se nějaká lež nebo nevěra provalila. Mimochodem není to poprvé, kdy jsem současně dvě miloval... byla to třeba Bohunka s Klárkou a mají mne stále, doufám, za kamaráda.






Zatím jsou tam dva zubní kartáčky. Až tam přibude třetí, bude to oběma jasné a nemusím ani nic říkat.

Život je tak krátký a je tolik možností a lidí, které můžeme poznávat... a my si ho často komplikujeme tím, že se upneme jen na jednoho člověka a ten nás nakonec zklame. Naučil jsem se si života užívat, vychutnat každý den a když si člověk přizná, že nikoho nevlastní, že každý je svoboden, pak je všechno i jednodušší a krásnější. Nemám pravdu?

.

Asi začnu věřit na sny

16. ledna 2014 v 8:00 | pavel |  Co dal den

Tentokrát se nejedná o sen můj, ale Marušky, který se jí zdál, když byla na návštěvě u své sestřenice. "Zdálo se mi o myších a všude po zdech bylo od nich načůráno", řekla mi, aniž jsem se jí na sny ptal, protože ji to trápilo. Byl to zvláštní sen, protože v tom snu to tak páchlo, že se i vzbudila a měla pocit, jako by to měla být skutečnost. "To jsi ty myši viděla, nebyly to třeba krysy?" optal jsem se. "Ne, ne, řekla, vůbec žádné myši jsem neviděla. Jen jsem cítila ten smrad a jak to teklo po zdechi."

Každopádně, vám všem, kteří mne tady na blogu navštěvujete častěji, jistě hned napadlo kdo by asi mohla být ta myška, která počůrala Marušce tu zeď. Navíc je zajímavé, že to byl první sen, který mi Maruška tak spontánně vyprávěla. O jiných snech mi vždy řekla, že si je nepamatuje, že je takzvaně "zaspala".




A pak dostanu tuhle sms

Každopádně ta souhra snů, nočních návštěv a myší něco osudového znamená.

Že by ten Marušky sen byl od strážných andělů varování?

.

Noční návštěva

15. ledna 2014 v 8:00 | pavel |  Co dal den

Ať si už budete myslet, že byl sen, nebo skutečnost, pravdou je, že mi ta myška poslala navečer mail, že by mne ráda zase viděla. Odpověděl jsem jí že může, že jsem doma sám. Pak ještě napsala jednou, že by dorazila kolem deváté a že mi z autobusu pošle ještě sms, abych v tom mrazu na zastávce zbytečně nečekal.
Tentokrát přijela stejně oblečená jako minule, v kabátu a takové zástěrce, ale měla fialové silonky. Doma jsem jí ohřál bramborovou polévku se sušenými houbami z mého německého lesa aby se zahřála. Přišla mi trochu přesolená a tak mne dost překvapila, že si ji ještě dosolila. Prý všechno solí. Doma prý dělala dětem k večeři jen chleba s tvarohem a tak ji ta moje polévka přišla docela k duhu.
Ta malá myška mne chtěla vidět hlavně proto, že by se zase ráda přitulila a že jí bylo pak trochu stydno, že se minule tak spustila. "Byla jsem prostě nadržená... a to tělo už to moc chtělo." Odpověděl jsem jí, že s tím musím jen souhlasit, že proti tělu jsme prostě často slabí a bezmocní. Pak jsme trochu probrali jak je na tom zdravotně a že nemusím mít obavy, že by byla lehká holka. Chlapa skutečně roky neměla, jen dva přátele na procházky. Jednoho z Prahy, nějakého Američana, kterého opustila Češka, ale přesto tu zůstal a jednoho postaršího pána z Ústí nad Labem, který před dvěma roky ovdověl.
Po polévce si dala zase čaj a já kafe a ty křesla, které tu mám rozkládací, jsme si zase společně rozložili. Už cestou od zastávky autobusu mi ale řekla, že by byla ráda, kdybychom tentokrát zůstali jen u mazlení, tělo už minule bohatě dostalo co chtělo a teď je na řadě jiné poznávání, duchovní. Souhlasil jsem. Jako křesťanka se s tím hříchem sice prý už vyrovnala, byla nakonec v neděli s dětmi i v kostele někde v Nuslích, ale ještě ji to přesto trochu trápí.
Tentokrát jsem pustil Piano Concerto od Nymana, přitulila se (jako myška) a trochu jsme realaxovali. Řekla mi, že mi v duchu říká medvídku, ale bála se mi to říct, abych si nemyslel, že jí připadám tlustej a neurazil se, ale že jsem tak krásně měkkej jako medvídek a je jí v mé náučí dobře. Bohužel (nebo bohudík?) ta relaxace neměla nakonec moc dlouhé trvání, protože jakmile jsem ji pohladil prsa, na ně je velmi citlivá (to už mi minule řekla), začala se chovat víc jako kočička. A nakonec jsme měli co dělat, aby stihla poslední autobus a poslední metro.





.

I nad Andělem je krásná vyhlídka na Prahu

14. ledna 2014 v 10:00 | pavel |  FOTO



.


.


.




Včera byl snad poslední krásný slunný den, tak jsem si vyšel na procházku s Alenkou.

Alenka je na tom docela psychicky špatně. Jako mladá holka ovdověla a navíc její manžel jí zanechal dluhy. Celá se stále třese chudinka a ani moje ruka její třes nezastaví, tak jsem ji aspoň vytáhl na zdravý vzduch. Jak vidím nešťastnou holku, tak nemohu jinak, než pro ni ani to málo udělat. Maruška přijede z návštěvy odpoledne a tak i ji procházku vynahradím.

Líbí se mi, když jsou ty moje holky tolerantní a nejsou na sebe jako saně.

.

Jakmile vysvitne sluníčko...

13. ledna 2014 v 11:31 | pavel |  FOTO

... jsou v pražských ulicích vidět jen milenci.





Maruška odjela na pár dní navštívit příbuzné, tak jsem se včera procházel po Praze sám.

.