Červenec 2014

Jak bylo včera v Praze?

31. července 2014 v 13:37 | pavel |  Co dal den

Dobře.

Maruška měla odpolední, tak po těch třech měsících na procházku Prahou nemohla, ale zaskočila za ni moje jiná kamarádka Marcela, která kvůli tomu zase o dvě hodiny zdrhla z práce. Jako jindy jsme si dali sraz na metru Malostranská a zašli se podívat na náplavku. Rohlíky jsme neměli, tak labutě přišly zkrátka.




Marcela je vdaná, tak abych nekompromitoval, fotka zezadu.

Má sice podobné problémy s mužem jako Maruška, tahá se jí s jinou ženou, ale přesto se kvůli společnému majetku nechce rozvádět. Jak to vidfím, to je skoru všude. Lidé jsou podle úřadu stále vdaní nebo ženatí, ale přesto si každej žije po svém... před Bohem samí hříšníci. Sodoma Gomorra. Samá prostopášnost a nevěra. Ale já si nestěžuji, protože mi tahle ženy samy pak padají do náruče a jsou vděčné za každý projev mé náklonnosti.





Nakonec bouřka, lilo a zmokli jsme natolik, že na nás nezůstala nitka suchá. Doma hned do sprchy, když už jsme byli mokří.

Ale Maruška nepřišla zkrátka. V práci skončila v osm a zůstala u mne přes noc.

.

Tak jsem zase v Praze...

30. července 2014 v 8:00 | pavel |  Co dal den

... a dojel jsem těch 700 km v pohodě.




Sluníčko při západu nad Karlovým mostem jako svatozář.




Zítra Prahu obejdu co se tu změnilo, takže se můžete těšit na nové fotky.

A doufám, že mne tu čeká jen dobro. Když jsem přijel do Německa, někdo se mi vloupal do bytu a při vichřici na moje auto spadl strom. Takže tady to snad bude v pohodě a bez problémů.

.

Maso maso maso

29. července 2014 v 8:00 | pavel |  Jen tak

Kdykoli tady otevřu nabídkový časopis nějakého potravinářského obchodu, na první dvojstraně je pokaždé maso.




A ovoce a zelenina je až někde dál.

Zlo má i v potravinách přednost před dobrem.

Jakoby té krve na světě nebylo i tak dost. Jen se všude vraždí.

Vy masožrouti si můžete tedy aspoń porovnat ceny.

.

Je zajímavé, jak neděle uteče...

28. července 2014 v 8:00 | pavel |  Co dal den

... zatímco všední den se táhne.

Ráno jsem si udělal kafe a šel se vedle do lesa podívat, jestli mi za ten týden povyrosli hříbci. A povyrostly, takže je budu mít dnes k obědu. Pak jsem vyklidil auto a koukám, že je už poledne. Ohřál jsem si čočku od včera, potrápil se s počítačem a pořádně poklidil byt, když jedu na měsíc do Prahy. Nakonec jsem se pustil do těch hub, většinu jsem očistil a pokrájel k sušení... a co nevidím, čtvrt na devět. Měl jsem se raději věnovat své přítelkyni a tu neděli bych aspoň prožil smyslplněji. Natrhal jsem si tedy pak za domem misku ostružin a aspoň tak jsem si osladil večer. Je to hrůza jak ten čas někdy utíká a navíác každým dnem stárneme. :D





Ukáži vám aspoň, kdo ho nezná, jak vypadá modrák. Když se uřízne prostě zmodrá.

.

Miluji svoji práci...

27. července 2014 v 10:00 | pavel |  Co dal den

... (což asi mnoho z vás nemůže o své práci říct) a hlavně včera jsem si to náramně užíval, protože to byl můj poslední prodejní den a odjíždím na měsíc do Prahy. Kdybych nebyl uvězneněn ve vlastní kůži, nejraději bych se rozdělil - polovina tady a polovina v Praze. A taky bych, jak se znám, všechno stihl. Prodávám denně od osmi do osmi a nejsem ani v nejmenším unavený, protože se setkávám s mnoho známými i neznámými lidmi, s kterými rád o čemkoliv pohovořím... a uteče mi to jako voda. Je to opravdu přímo radost, zejména za krásného počasí... lidé jsou na mne milí a ještě mi nosí peníze, jako tahle početná anglická rodina dole, která tu v Dortmundu byla na návštěvě. Každý si něco koupil a byli tak přívětiví a vším nadšení, že jsem si je musel vyfotit. Ta od vás vpravo je jeho nejstarší dcera a vedle ní teta. Pochopitelně ta dcera mi nejvíc padla do oka. Nakupovala u mne už v pátek a měla copánky dva... snad víte jak jsem na copánky u holek přímo slabej. Která mi s nimi příjde do cesty, dostane ode mne všechno co si jen namane.



.



Copánky jako býčí rohy.

Kolikrát jsem si říkal, že bych vyhrál ve sportce, všechno bych dával lidem zadarmo a ještě bych jim za to platil.

.

Ráda ríká nochmal - jeste jednou

26. července 2014 v 8:00 | pavel |  Co dal den

Pochází z Polska, známe se uz skoro dva roky, ji uz jsem tu i nekolikrát ukazoval, ale stále se poradne nenaucila nemecky... Ale jedno slovo umí docela dobre a ráda ho pouzívá, to slysím od ní porád - "nochmal - jeste jednou". Nemuze se niceho nasytit. Tak to jen na úvod.



.



Co se týce mne, ve své kuzi se cítím docela dobre, i kdyz by mohla být o pár let mladsí, ale s tím uz nic neudelám.

Ale aspon zase rád vlezu hezkým zenám pod kuzi.

A kdo by z chlapu nechtel.

.

Uvězněn ve vlastní kůži je můj počítač...

25. července 2014 v 8:00 | pavel |  Jen tak

... protože je plnej a nejsem schopen, ať dělám cokoliv, ho vyčistit. Jsem prostě technickej antitalent.

Musím s tím počkat až přijedu do Prahy, protože počítač je český.

Stále se mi tady ukazuje, že na počítači mi dochází volné místo i když v něm nemám skoro nic, ani jedinou fotku.

Je to prostě k nasrání.






Chtěl jsem vám sice ukázat fotku jak jsem se svojí německou přítelkyní a tak se musíte spokojit jen se starou z galerie.

Můžete si nás aspoň představit... taky se takhle k sobě máme.

.

Jedna z prvních mých fotek tady na blogu

24. července 2014 v 8:00 | pavel |  Co dal den





Je jen laciným foťákem v roce 2008, ale škoda aby upadla v zapomění.

.

Není to slzička Panny Marie?

23. července 2014 v 8:00 | pavel |  Jen tak





Jako dítě jsem jich přinesl celou kytici mamince a ta mne s nimi vyhodila, protože přinášejí neštěstí.

.

Ostružiny mi už tady uzrály...

22. července 2014 v 8:00 | pavel |  Co dal den





... a tak si na nich denně pochutnávám.

Mám je tu hned za domem, tak stačí jen ráno nebo večer vyjít ven a natrhat si je.

Někdy si je dám s cukrem i se šlehačkou, jindy s tvarohem na palčinky.

¨.

Každý den si jezdím zaplavat k vodním kanálům...

21. července 2014 v 8:00 | pavel |  Co dal den

... abych si taky něco vody užil, protože Chovátsko, kam jsem se chystal, padlo.



.


.



Plavila se kolem i česká loď.





Moje nová německá kamarádka. Ukáži vám aspoň svoji ruku.

Má krásné zuby... pracuje taky jako asistentka u zubaře.

.

Španělská svatba ještě před kostelem

20. července 2014 v 9:00 | pavel |  Co dal den

Lidé u vchodu dostali pytlíčky s rýží pro štěstí...




... takže pak tam na svatební pár čekala rýžová sprška. Nevěsta se už napřed chránila.



.



A vzápětí ještě někdo vystřelil ohňostroj červených srdíček.



.


.



A samozřejmě nesměl chybět polibek.



.


.


.



A ještě jeden polibek na přání fotografa...



.


.


.




Holčičky pak ty srdíčka sbíraly a pohádky konec.

.


Proměna kačátka

19. července 2014 v 8:00 | pavel |  Jen tak


Tím jsem rozhodně nechtěl říct, že by Klárka byla ošklivé kačátko, právě naopak, ale našel s ní v archivu ještě nezveřejněné fotky.




.


.





Aź to ale Klárka tady uvidí, tak mne přetrhne. Ale přežil jsem s ní už horší věci.

.

Pohádková svatba

18. července 2014 v 8:00 | pavel |  Co dal den

Další fotky z té španělské svatby, abych vás o ně neochudil.



.



Oba si to krásně užívali.



.



I to její pozadí vypadalo hezky, co říkáte?





Jak už jsem napsal, vzhledem k osvětlení, nejsou fotky tak ostré, ale s tím už nic nenadělám.

.

Už nám tu černají ostružiny

17. července 2014 v 8:00 | pavel |  FOTO




Je zajímavé, že na jednom keři jsou ještě vidět květy a hned vedle už i plody.



.



Tady si někdo udělal výstavu na plotě, zajímavý nápad jak se zviditelnit.





Tento květ, který jsem včera zahlédl, je docela zajímavý.

Mějte se krásně a milujte se.

.

Španělská svatba v kostele

16. července 2014 v 8:00 | pavel |  Co dal den

Tuhle sobotu jsem procházel městem a v duchu si říkal co je tady v Gelsenkirchenu kostelů a bohužel všechny jsou zavřené. Ta turecká komunita do nich nechodí a mešita, která tu taky je, stojí na kraji města. A najednou v ten okamžik vidím, že tam před kostelem, který se mi vždy líbil a nikdy se dovniř nedostal, stojí ověnčené auto a vrata jsou dokořán. Takže jsem tam bez váhání vstoupil.




Sám jsem si vlastní svatbu pořádně neužil, protože nejenže nebyla v kostele, ale navíc jsem tehdy dostal chřipku a vysoké teploty. Ani nevím, jak jsem to přežil a z radnice přímo do postele. Mělo to být tehdy pro mne varovnání jak to moje manželství skončí.




Fotky neuvidíte příliš ostré vzhledem k tamnímu osvětlení, ale snad to tolik nevadí. Většina kostelů tady za války lehla popelem, zůstaly z nich jen zdi, takže vntřní prostory bývají zcela prosté a moderní... ale pro svatby jako zrozené.



.



Podle toho jak mluvil kněz, střídavě španělsky a německy, nejspíš se jednalo o Španěly žijící v Německu a přátel měli poženaně, odhadem kolem 200 lidí. Taky jim tam hrála muzika s kytarou a zpěváky, takže mi to tam chvílemi připadalo, že jsem na konzertu. Nebyla to tedy chudá svatba a trvala víc jak hodinu.



.


.




Taky jistě byla takové kačátko a je z ní teď kačenka.

Takže jsem si tu svatbu opravdu krásně užíval. Těch fotek mám ještě hodně, i před kostelem, ale ty vám ukáži příště.

.

Národní šílenství

15. července 2014 v 20:30 | pavel |  Jen tak

Jak se jen dokáže některý národ zfanatizovat a stačí mu k tomu fotbal. A Němci to dovedou nejlépe, jak dosvědčuje historie, nástup Hitlera. Vy v Čechách to asi tak nevidíte, maximálně ve zprávách, ale to byste museli vidět na vlastní oči jak ti lidé tady v Německu po celý čas mistrovství a hlavně teď po druhý den, vyvádí... všude červené-zlaté-černé fangličky. Všichni jsou najednou vlastenci, hlavně ti, kteří nejvíc řvou a mají v hlavě vymeteno, hlavně pivem.

Typické je, že tohle šílenství žurnalisté, obchodníci a politici podporují. Jednak kvete obchod, lidé víc pijí a kupují zbytečnosti, ale hlavně dají pokoj. Nikdo si nestěžuje, nestávkuje a každej drží krok. Jsme přece světoví mistři, nejlepší národ na světě. I když tentokrát ve fotbale. Až tohle nadšení opadne a vrátí se zase do starých kolejí, vyjde opět na světlo, že třetina Němců vegetuje na hranici chudoby a nemají ani pořádně co dát dětem k jídlu.






Nemám rád fanatismus, ať už je v jakékoli formě... to mně už docela stačil fanatiusmus mojí ex, když se zapálila do sekty.

.

Rodinná hádka včetně fotodokumentace

15. července 2014 v 8:05 | pavel |  Co dal den

Jak už jsem tu minulý týden psal, ti staří manželé v domě naproti nemají hádek nikdy dost. Tento týden jsem doma, takže trávím den u otevřeného okna a snažím se pokračovat v práci na knize. Takže to mám hned z první ruky. Někdo z vás tu v komentáři minule napsal, že hádky v rodinách svědčí o tom, že se lidé milují a není jim lhostejný jejich vztah, ale mám pocit, že právě u těchto dvou lidí to není docela pravda. Museli byste slyšet jaká slova a slovní obraty užívají. Rvou se tam za okny jako vzteklí psi.

Minulý rok jsem tu psal, že její muž vyhodil její kočku z druhého poschodí z okna a včera to bylo naopak... ona vyhodila jeho šatstvo z okna (asi to je jejich nejoblíbenější záliba, vyhazovat něco z okna), ale tentokrát to uvízlo ve větvích stromu. Když ta hádka nebrala konce, někdo na ně zavolal policii. A co byste asi řekli, co je německá policie ochotná udělat? Mám dojem, že pokutu nedali, ale někde sehnali tyč a snažili se to jeho šatstvo z těch větví sundat.

Taky tu má policie na autech napsáno: POILICIE CHRÁNÍ A POMÁHÁ. :D



.



To je ta žena. Sbírala pak tam dole ty vyházené věci.

Každopádně pro mne zase jedno rozptýlení a nechám se překvapit čím mne pobaví zítra.

.

Jeřabiny

14. července 2014 v 11:21 | pavel |  Co dal den





Poslední dobou mám opravdu problém s nahráváním fotek na blog, takže jen jedna ze včerejší procházky.

.

Rodinné hádky a jiné maličkosti

13. července 2014 v 10:55 | pavel |  Co dal den

Vím, že někteří z vás čekají, že tu uvidí fotky, ale s nimi je to stále složitější, protože mám tu pomalý internet a dlouho se mi na nahrávají. Až budu v Praze, bude to lepší a všechno co jsem vyfotil snad dohoním a ukáži. Ale k té hádce. Pokud jsem doma, sedávám u stolu u otevřeného okna a tak mi ani nemůže uniknout, co se děje v protějším domě. V prvním poschodí bydlí dva starší manželé a není dne, kdy by se zuřivě nepohádali. A ještě si k tomu otevřou okna dokořán, abychom my všichni z toho taky něco měli. Nemohu pochopit, proč se lidé takto trápí, znepříjemňují si život, když by se mohli rozejít. Vždyť je to tak jednoduché. Zkrátka lidé mají ve svém osudu napsáno, že musí tvořit dvojice a netýká se to jen hetero vztahů, možná se hádají gayové a lesbičky i víc, a drží je to i přes každodenní neshody stále pospolu.

Já se například s Maruškou nikdy ani jedným slovem nepohádal a to jsme spolu už od podzimu. Pokud se pamatuji, já se nikdy s žádnou přítelkyní nehádal a i když se naše cesty rozešly, zůstali jsme nadále přáteli a kamarádi. Lidé jsou prostě nerozumní. Ale ještě vám něco povím, co se mi stalo včera. Zajel jsem si na kole do Media koupit festplate k počítači a tam jsem zijistil, když jsem chtěl něco vyfotil, že mi foťák nereaguje na snímání fotek. Nejdřív jsem myslel, že je to kartou a že se mi tedy na ní i všechno vymazalo a tak jsem si hned za 10 eur koupil novou. Ale ta nefungovala taky, takže to vypadalo, že se asi ve foťáku něco pokazilo. Zajel jsem tedy do Saturnu, kam dávám elektro věci k opravě, vyndám ho a všechno včetně karet opět šlo. Ten foťák si prostě umanul, si od mne aspoň na pár minut odpočinout.

Když se nehádám s lidmi, tak se aspoň můj gaymiláček foťák se mnou pohádal a trucoval.

.