Srpen 2014

Neděle jako malovaná

11. srpna 2014 v 8:00 | pavel |  Co dal den

Včera byl pravděpodobně poslední horký den srpna a tak jsem si nechtěl nenechal ujít plavání. Tentokrát jsem chtěl jet najisto, takže jsem se rozhodl pro koupaliště v Hostivaři. Koupání v přírodě mám raději než plovárny. Jelikož jsem tam byl naposledy před mnoha lety, našel jsem si na internetu nejbližší spoj a byla to stanice metra Háje... a šel jsem pak za lidmi, kteří vypadali jako lační vody. A to bych nebyl já, ta stezka končila na nudistické pláži. Pro mne nic nového, protože jsem na takové chodil v Německu a v dalších zemích se svojí rodinou. Šel jsem tam sám. Maruška odjela k příbuzným a tak jsem kontaktoval moji novou kamarádku Marcelku, ale ta byla zase v Příbrami. Ale slíbila mi, že mi aspoň tam zavolá, pokud se tam budu nudit.




Připlula tam ke břehu i labuť. Foťák jsem nechtěl vyndávat, ale když ji fotili jiní, fotil jsem ji taky. Naproti vidíte textilní pláž.




Pak se tam objevily i mladé šedé labutě.

A kolem čtvrté opravdu zavolala Marcelka. Na nudistické pláži by se neměl člověk nudit, dokonce si přede mne natáhla deku docela hezká holka, ale po těch třech hodinách, pokud jsem neplaval, skutečně jsem se nudil, takže jsem byl rád. Jak někteří víte, moc na dlouhé telefonáty nejsem a mobil si do města často neberu, ale tohle mi přišlo vhod a kecali jsem dobrou hodinu. Marcelka si mne asi oblíbila, protože pak jsme ještě pokračovali večer když jsem přišel domů. Je chudák se svým manželem nešťastná a to jsou vlastně všechny moje kamarádky a přítelkyně, pokud jsou vdané.




Zapíchl jsem to tam před šestou, ale udělal jsem dobře, protože pak, když jsem došel, začalo pršet.




Je tam, chůze po cestičce asi 5 minut, divoká příroda.



.



Trochu jsem zmokl až když jsem vystoupil z autobusu, ale čekala mne tam krásná duha.




Fotka z mého okna.



.




Takže zase jeden krásný den. Jsem vlastně šťastný člověk.

Přeji vám pohodový pracovní týden... nebo ještě krásný zbytek prázdnin.

.

Večer s nohama nahoře

10. srpna 2014 v 8:36 | pavel |  Co dal den

Jistě to znáte. Byli jsme včera večer tak uchození, že Maruška odjela domů a já nebyl schopen pohybu. Nohy jak ze železa. Chvíli jsem si pak po telefonu povídal s Marcelou, pak si lehl na gauč a pustil televizi. Mimochodem na závěr fimu Nestyda byl záběr z náplavky... pouštěli tam do Vltavy kapra. Ta náplavka, kam chodím, bývá ve fimech často. Přemýšlel jsem pak nad tím, proč se mi Vladimíra, se kterou jsem chodil v pátek po Praze, ještě neozvala. Dokonce plánovala, že by ráda se mnou vyrazila do krčského lesa na houby a vlastně se po celý večer ke mně chovala docela přítulně. Drželi jsme se za ruce, ráda se nechala vzít kolem pasu a párkrát jsme se i políbili. Když jsme se po půlnoci na Pavláku loučili, neměl jsme mobil a ani tužku abychom si napsali nějaké spojení, takže si Vladimíra do mobilu napsala moji mailovou adresu. Možná jsem ji ten večer jen omámil, že si pak řekla, když přišla domů a vychladla "to jsem blázen co jsem to udělala, nechala jsem se tím chlapem tak rychle pobláznit" a zpytovala pak své svědomí. I to se stává.

A proč jsme byli tak s Maruškou tak uchození? Chtěli jsme se vykoupat v Kunraticích, ale když jsme tam přijeli, rybník byl vypuštěný.




Přesto jsme si tam lehli do trávy a dívali se dobrou hodinku do korun stromů.




A pak jsme po obědě jeli do města.




Na náplavce jsem vám vyfotil tři muže abyste neříkali, že vám dávám na blog jen holky.




Krásně si tam na písku hrály i dvě děti.




Pak jsme si sedli do Vojanových sadů. Nikdo tam skoro nebyl a bylo tak krásně.




Jen páv nám dělal společnost.




No není krásně v létě i po Praze?




Mimochodem, ozvala se mi právě myška, Dana, že by mne ráda viděla, tak ještě nevím jestli ji chci vidět i já.

Přeji vám hezký den a vypadá, že bude krásnej. Je úplněk a prý narostou ženám prsa.

.

Momentky z Prahy

9. srpna 2014 v 9:00 | pavel |  Co dal den

Praha je pro mne země v malém, protože tu najdu, snad jen kromě moře, všechno. A je samozřejmě kouzelná.

Včera jsem si vyšel k Vltavě sám, ale zapomněl jsem v počítači paměťovou kartu, takže jsem bohužel mohl fotit jen do vestavěné, takže fotky, pokud jsem je doma trochu ořízl jsou malé. Ale nevadí, jako momentky snad i tak splňují svůj účel. Nejdřív mne zaujal mrak nad Valdštenskou zahradou...



.



... pak stíny na cestě...




... a pak tahle dívka s ruksakem a přitom s boty na vysokém podpatku.




Měla i hezký věneček na hlavě.




Na náplavce u Vltavy se fotily dvě holky...



.


.



... a připletl se mi tam i jeden Číňan.



.



Ve Vojanových sadech si četla jedna dívka, ale mne spíše zaujalo její krásné červené kolo.




Rostou tam krásná minijablka, nespíš planá. Taky jsem dvě ochutnal.




Pak jsem po cestě ke Karlovu mostu nahlédl oknem do jedné hospody...




... a tam krásnej balkonek, který byl i v jednom hraném filmu.




Zastihl jsem tam i zcela zahalenou muslimku jak fotí manžela a dítě.



.


.



Ani krásnou prodavačku jsem si tam neuměl odpustit.



.


.



A nakonec jsem došel na Staroměstské náměstí, když zrovna na orloji putovali svatí...




... a mezi diváky se vměstnala i ruská nevěsta s ženichem.



.



Měla nejen krásné puntíkaté šaty, ale hlavně i bujné poprsí.


To je fotek, co. Vydrželi jste si všechny prohlédnout?

Pak jsem jel vyzvednout Marušku z práce, odvezl si ji domů, vyzunkli jsme spolu litr bílého a nakonec ji náležitě, i když na jiný způsob, za ty nepovedené narozeniny, potrestal.

Přeji vám krásný víkend.

.

Maruščiny narozeniny docela jinak

8. srpna 2014 v 8:00 | pavel |  Co dal den

Včera jsme měli narozeniny s Maruškou společně oslavit a já se na to opravdu těšil. Ale kolem páté mi poslala sms, že na cestě z práce celá zmokla, takže to odkládá na pátek a jede přímo domů. No řekněte, dělá se to a jen kvůli dešti? A to jsem jí ráno ani nepopřál, protože se vytratila jako myška, takže jsem její odchod zaspal.

Sebral jsem se tedy a zajel do města, protože s takovou představavou, že budu večer trávit v bytě sám, jsem se nedokázal vypořádat. Sami víte jak to je, když se člověk na něco naladí a pak to padne... Vystoupil jsem tedy na Malostranská z metra a jediným mým cílem bylo se s někým se seznámit. Klidně do přiznávám, protože mi šlo jen o procházku kolem Vltavy. Že bych měl někoho oslovil na ulici s takovým úmyslem mi sice bylo tak trochu proti srsti, obyvkle to vypynulo ze situace, ale nic jiného mi nezbylo. Ani moc odvahy neměl a vlastně jsem ani nevěděl jak začít. Vyhlédl jsem si si přesto tu nejhezčí ženu, která procházela kolem a oslovil ji. Zprvu se zdráhala, že jde v půl sedmé někam na Vyšehrad cvičit, ale nakonec to netrvalo ani dlouho a s procházkou souhlasila.




První cesta vedla do Vojanových sadů... kam taky jinám než právě tam. A tam, jak vidíte, už mne prosila.

Je krásné, když vás žena prosí.

Vladimíra má krásně modré oči a těm člověk hned tak neodolá.




Zašli jsme pak na náplavku, Vojanovy sady se v sedm zavírají, pak prošlí celou Kampou, Karlovým mostem...




... a nakonec to byl tak krásný večer, že se nám nechtělo ani o půlnoci, tady poslední fotka z Václaváku, domů.

To je taková moje filosofie. Nikdy to nevzdávej když se něco zrovna nepovede. A nakonec z té negace vždy vyvstane jen to hezké.

.

Jak se dokáže některá žena zřídit

7. srpna 2014 v 8:00 | pavel |  Co dal den




U holešovického nádraží.




Taková gorilí samice je rozumnější.

Moje ex, včera měla ostatně narozeniny, a dlouhý čas v tom vězela, tak vím jak může taková žena v opilosti vyvádět.

.

Jak je dobré mít milé príbuzné

6. srpna 2014 v 8:00 | pavel |  Co dal den

Jak jsem se tu už zmínil, zajel jsem dnes odpoledne za sestřenicí, že se mi její muž podívá na počítač a pokusi se ho pročistit. Betynka vlastně ani není tak docela sestřenice, ale já ji tak říkám. Kdykoli je navštívím, cítím se u nich krásně a jako doma. Ale nechci je zase tak často svojí přítomností obtěžovat. Každý má svých starostí dost. Její dědeček, o něm jsem tu už psal, byl známý keramik a měl atelier na Kampě, kde i své výrobky prodával a některé vázy si u něj objednal i president Beneš.




Můj počátač byl mým neodborným zacházením v takovém stavu, ze se s tím její muž trápil až do pozdního večera.

Ale nakonec to víceméně natolik pročistil, že ani nemusel vyhodit některé zbytečné programy.





Ještě vám ukáži Václavák, tam to všechno krásně kvete.

.

Židé mají zaslíbenou zemi v Izraeli...

5. srpna 2014 v 12:25 | pavel |  Jen tak

... a proto o ni tak urputne bojují, zatímco já ji mám ve Vojanových sadech.

Na rozdíl od nich je to tam pro mne oaza pokoje a lásky a není skoro dne, abych tam nezasel, bud sám, nebo s kamarádkou nebo prítelkyní, coz je castejsi. Tolik schuzek jsem tam mel, ze bych je ani pri nejlepsí vuli nespocítal. A ani po tom pocítání netouzím. Doufám, ze se po mne nebudete opicit, aby tam pak byly zcela zaplnené lavicky a na nás by nezbyla zádná.




Chodil jsem i na Petrin, nebo za studií v Hradci do Jiráskových sadu, ale ty Vojanvy sady mi nejak nejvíc prirostly k srdci.

A jak je to s vámi a s parky?

.

Pro nekoho je kouzelná zeme Japonsko...

4. srpna 2014 v 19:24 | pavel |  Co dal den

... a pro mne zase Japonky.




Tuhle stíhlou Japonku jsem poznal ve Vojanových sadech, kdyz si prohlízela ze svého mobilu fotky.

Touha po milém a po domove.

Kouzelná zeme kde zijí jen zeny, jak zmáme z antické mytologie... to by se mi docela líbilo a hned bych ji touzil navstívit.

Ale to není mozné, aby taková zeme byla... ty by se tam hned rozhádaly.

.

Aspon v necem se s Maruskou neshodnem

4. srpna 2014 v 8:00 | pavel |  Co dal den

Já mám rád cervené a Maruska bílé, takze jsme kazdý pili to své, ale jak se ríká, protiklady se krásne doplnují.

V sobotu po poledni jsme se ruku v ruce prosli na nasich místech kolem Vltavy a pak jsme jeli ke mne domu dodatecne ty moje narozeniny oslavit. Maruska je má ve ctvrtek, oba jsme lvi. Moje ex byla taky lev, takze nejak ty lvice jsou mi osudné, i kdyz s tím rozdílem, ze s Maruskou, krome toho vína, se krásne ve vsem shodujeme a nase souzití je harmonické. Jak jsou ty lvice hodne odlisné.
Vecer Maruska jako obvykle u televize usnula, hlavne to asi bylo tím vínem, a tak jsem ji nechal spát a co jsme nestihli vecer, dohnali jsme ráno. Ráno je to stejne nejlepsí, co vám mám povídat, to jiste sami víte. A pak se pustila do knedlíku, navarí mi jich vzdy do zásoby z celkého kila, které jsem celé tri mesíce v Nemecku postrádal. Zkrátka a dobre, nedele v naprosté pohode.




Vásnivá ctenárka v metru na pohyblivých schodech.

Dnes mám zajet k sestrenici, která bydlí kousek od Prahy, protoze její muz mi slíbil, ze se mi podívá na pocítac... a pokud se mu povede vycistit ten disk, príste uvidíte i moje certsvé fotky.

.

Půvabná trhovkyně

3. srpna 2014 v 8:00 | pavel |  Jen tak

Přírodní dívky a ženy mne vždycky zaujmou svojí přirozenou krásou. Nic na sobě nevylepšují, nasnaží nás muže svým vzhledem klamat, nenabízejí se a jsou většinou, jak jsem je poznal, i přívětivé a pravdomluvné. A tahle žena má navíc cop a prodávala bezmasé placky. Podle fotky, dodatečně, nezeptal jsem se jí, možná patří k zastáncům Hara Krišna, ale proti těm nic nemám. Jsou taky přírodní lidé a vegetariáni jako já.




To bych nebyl já, abych se s ní nedal do řeči a taky jem jí hned řekl, že se mi líbí. Možná mi i proto dovolila fotku.

Kromě jiných placek, prodávala takové z kysaného zelí, které rád jím na každý způsob. Prý je v tom jen to zelí, hrubá mouka, olej a koření. Měl bych to zkusit. Uvažoval jsem, že bych si jednu koupil a ochutnal, ale upřímně řečeno věci ze stánků nemusím, v tom jsem trochu opatrný... co si neuvařím sám nebo Maruška, nejím. Pro mne je podstatné i kdo to dělá a jaká je v tom jeho energie. Tohle lidé většinou neřeší a jsou sami proti sobě.

.

Vcera jsem mel narozeniny...

2. srpna 2014 v 8:00 | pavel |  Co dal den

... a uvedomil jsem si to az odpoledne, kdyz mi poslala mail s práním dávná kamarádka Marika. Ale není co oslavovat.

Presto jsem si dopoledne, nic netusíc, dal dárek. Nechal jsem si opravit dvere od lednicky a ted jen zasnu, jak se krásne a nehlucne zavírají a dokonce tesní. Odkládal jsem to skoro rok. Je to prímo rozkos je otvírat a zavírat. Vzdycky zapomenu ze jsou opravené a prekvapí mne to. Taková malickost a dokáze cloveka hned na celý den dobre naladit. Jel jsem pak do mesta, vystoupil z metra u musea a vzal to pak na Mustek a na Staromák. Proste pohoda. A samé krásné zenské. Uprímne receno, kdyz jsem v dobrém rozpolození, a to jsem vlastne porád, líbí se mi vsechny... i ty tzv. nehezké.




Pak jsem to vzal jako obyvkle pres Karluv most a tam zase krásné Japonky. Proc jezdit do Japonska, kdyz jich je tady plná Praha. Pak mne napadlo, ze bych mohl zajít za Maruskou do práce, políbit ji a svojí pritomností potesit. Chudinka na rozdíl ode mne porád pracuje a dokonce ráda. Je taková snazivá vcelicka. Na Smíchove u Andela, kde jsem presedal, jsem se pak seznámil a zapovídal s jednou mladou a hlavne milou trhovkyní... ale o té vám víc povím az príste. Doma jsem pak vypral asi uz desátou pracku, povesil to a dal si sklenicku cerveného. To uz jsem vedel, ze mám narozeniny, tak jsem si poprál, ze jeste ziji a dokonce v plném zdraví.

Takze moc krásný a pohodový den. Mozná se budete divit, ale jsou dny, kdy jsem rád i jen sám se sebou.

Zítra má Maruska volno, takze by ráda na Petrín. A co je vlastne zlo? Pro mne existuje jen dobro.

.

Jak někdy stačí jedno slovo a všechno vyzní jinak.

1. srpna 2014 v 20:20 | pavel |  Co dal den

Dneska to bude jen bez fotky, ty jsem sem vložil už ráno.

Ráno, když jsem rozespalej a vyjdu z domu, zapomenu se přeorientovat na češtinu a už se mi několikrát stalo, že jsem osovil někoho německy. Tentokrát to byla krásná mladá žena, která právě vcházela do domu a já se naopak chystal ven. Pozdravila mne hned jako první "Dobré ráno" a já ji odpověděl "Hallo." Němci se jinak než takto obyvykle nezdraví a je to něco jako Ahoj... to je pro vás, kteří to nevíte, na vysvětlení.

Ta žena se zastavila a prý: "Co si přejete?" Ono to nakonec ani není slušné na něho volat "Haló, hej počkej."

Takže takhle začal můj dnešní den.

.

Odpocinkový den

1. srpna 2014 v 8:00 | pavel |  Co dal den

Tím nechci ríct, ze by mne Maruska utahala, i kdyz po tech trech mesících se dalo cekat ze to bude noc docela intenzivních sportovních aktivit. Moc jsme toho samozrejme nenaspali, ale kdyz odesla pred polednem, pustil jsem se do zvelebení svého bytu a zase se hodne potrápil pocítacem, který ne a ne aby se vycistil. Nejradeji bych ho vyhodil z okna, kdybych tam nemel ten dobrý program na fotky.




Takze jelikoz vám nemohu ukázat cestvé fotky, mám tu jeste pár z kvetna, které jste nevideli.




Tyhle jsou zase z Prokopského údolí kde bylo taky krásne.


.



Kdyz touzíte v Praze po prírode, nemusíte z ní ani vytáhnout paty.

.