Září 2014

Oběd u Marušky, večeře s Marcelkou

30. září 2014 v 8:00 | pavel |  Co dal den

Obě jídla mám rád. Je možné říct, že čočka chutná víc než salát s nivou? Jsou dobré, jen každá chutná jinak. Podobně je to i s mými přítelkyněmi, i když to přirovnání je trochu ujeté. Každopádně dopoledne jsem zajel za Maruškou, šli jsme delší procházkou vyvenčit její Kikinu a pak mne pohostila čočkou. Byl v ní česnek a tak jsem si říkal, jestli to nebyl od ní úmysl, abych se pak nesešel s nějakou jinou ženou... protože musela do práce.




.



Kikina je pěkně žárlivá. Nedovolí abych na Marušku jen sáhl.



.



Ve tři jsem se sešel na náplavce u Vltavy s Marcelkou a ten česnek jí vůbec nevadil.



.



Šli jsme si pak sednout do Vojanových sadů. Jak víte, bylo krásné počasí.





A pak jsme sedli na dvanáctku a zajeli ke mně.

Doma jsem neměl nic k jídlu. Jen ledový salát a kousek nivy. Ale to nám taky nevadilo. Na vaření jsme stejně neměli čas.

.

Kráska a zvíře

29. září 2014 v 8:00 | pavel |  Co dal den

Prahy jsem si v neděli docela užil a hlavně hodně nachodil, že jsem byl rád, že večer přijela Maruška i s večeří a pečovala o mne. Jistě se mnou budete souhlasit, že si to ani nezasloužím. A co jsem všechno v Praze viděl, ukáži vám ale až v přštích dnech. Například kajaky na Vltavě, protože vypustili víc vody a byly peřeje. Taky byl pro normální lidi otevřený Nosticův palác, v kterém je ministerstvo kultury. Samozřejmě jsem si to nenechal ujít. A bylo toho ještrě víc, tak se nechte překvapit.




Přijel jsem domů až po páté a jak jsem šel kolem Penny, seděla tam u vozíků tahle kráska s tím zvířetem.




Proč říkám zvířetem? Poprosil jsem tu dívku jestli si mohu jejího psa vyfotit a ten nejdřív sice dělal jako že nic, ale pak se v minutě změnil v šelmu a skočil mi po mém novém foťáku. Kdybych neucukl, přišel bych o něj. A to nejdřív vypadal jako milius.




Ale ještě vám něco ukáži. Ve Vojanových sadech jsem objevil tahle jablka, ale jablka to nejsou, i když tak vypadají.





Já je okusil, ale jako jablka určitě nechutnají.

Tak nic a přeji vám hezký pracovní týden a ve školách milé učitele.

.

Kardinál Duka v detailu

28. září 2014 v 8:55 | pavel |  Co dal den

Zrovna jsem se nachomítl, když přijel kardinál Duka na Václavák na Svatováclavské slavnosti a vystupoval spolu se svým ministrantem z auta.



.


.


.


.



Tady se starostou Prahy 1.



.


.


.



A nakonec se ho ujala i česká televize.



.


.


.


.




Tady je to palladium, které se neslo v procesí.

Pokud chcete vědět co to je, je to reliefná mladoboleslavská madana, ochranný obraz české země a vlastnila to svatá Ludmila.


.

Život je tak krásnej a bohatej...

27. září 2014 v 9:00 | pavel |  Co dal den

... že se díky jemu lecčemu naučíme, aniž to vůbec tušíme. Trochu jsem to TT obrátil naruby a můžeme to pozorovat zejméně u malých dětí. Z kočárku poznávají svět a pokud si dospělý člověk v sobě udrží to dětství, učí se denně. Shodou okolností mi včera přišla do ruky kniha, kterou mám v knihovně a v ní stojí od Drtikola černé na bílém "Jasné vědomí, musíš být u toho vědomí a vše je pro tebe otevřené..." Bohužel lidé se toho neřídí a pak to s nimi tak dopadne... stárnou nejen na těle, ale i na duchu. Znepříjemňují pak život svému okolí a mlátí kolem sebe... ale to je už zase jiná kapitola a jsme jinde.





Včera jsem vám slíbil, že vám ukáži ty zapečené brambory se špenátem a nivou, které jsme měli k večeři.




Společně jsme to s Jitkou ukuchtili a společně jsme si na tom i pochutnali.




Ráno jsem v sedm vstával s ní, přestože jsme toho moc nenaspali a tak jsem se apoň šel podívat na trh.




U orloje jsem pak potkal tuhle krásnou Japonku...




... a na Karlovce tohoto muže, jak se jen silou vůle opírá o zeď. Zdálo se, že dospává, ale ve skutečnosti byl zdrogovanej.




Měl jsem zase hezký den, přestože chvílemi pršelo, který si nehodlám nikým kazit. Pár lidí mne tu na blogu zrovna nemá rádo a dávají mi to i některými i anonymními komentáři najevo. Ale tak to i bývá, že se člověk nikomu nezavděčí... jen se divím, proč mne tu na blogu navštěvují. Asi potřebují aspoň jednou za den někoho prudit. Mezitím mi zavolala Mona, která je tady taky z Německa. Pak jsem mluvil i s Marcelkou, která je po té služební cestě tak ucapkaná, že jela z práce hned domů.

Pak jsem se jako vždy šel projít k Vltavě, k náplavce.

A nakonec jsem zajel za Maruškou, která měla odpolední. Pořád ještě není s tím vykradením domu vyrovnaná. Nemá ani dohromady co na sebe, protože ji ti cikáni všechno vzali, konce i to špinavé prádlo, které tam měla připravené k praní. Jelikož je teď zima, přivezl jsem jí aspoň dva moje kašmírové svetry, které jsem měl sice rád, ale nějak se mi zcukly... a nebo to bylo tím, že jsem přibral pár kil?





Ještě vám ukáži kaštany, které jsem ráno nasbíral s Jitkou, než odjela do práce.

Jak jsem tu jednou napsal, má v obchodě svěřence, kteří jsou částěčně duševní postižení. Stará se o ně a učí je.

Chce nakoupit špejle a dělat s nimi z těch kaštanů zvířátka.

.

Taková typicky německá vesnička

26. září 2014 v 9:12 | pavel |  Co dal den

Pokaždé když jsem jel z Německa do Čech, nebo naopak z Čech do Německa, projížděl jsem kolem jedné německé vesničky o které jsem si vždy říkal, že bych se v ní zastavit, ale pokaždé jsem spěchal. A tentokrát jsem se v ní zastavil. Je mezi Kasselem a Eisenachem. Tak tady ty fotky tedy máte a bez lidí.



.


.


.


.


.


.


.


.


.


.


.


.


.


.




Při pohledu na ty fotky, vždy mne napadá, jak jsou nejen ty vesničky, německé nebo české, rozdílné, ale i ti lidé v nich. Jednou jsem v Německu, jednou v Čechách a tak mi ty rozdíly často přímo bijí do očí. A klidně přiznávám, že za roky jsem i do značné míry vstřebal tu německou mentalitu a tak mi hodně často ta česká zaráží a docela i vadí. Němci jsou mnohem otevřenější, víc velkomyslní, tedy aspoň ti, se kterými se tam kamarádím, zatímco Češi mi často připadají až moc uzavření, prudérní a dokonce i zákeřní a proto tu pokaždé na něco i narážím a tu iluzi o nich ztrácím. Teď vidím, že asi co jsem tu napsal, se vám možná nebude líbit, ale nedá mi, abych to neřekl. Dokonce s odstupem vidím i ten velký rozdíl mezi mentalitou českou a slovenskou. Pochopitelně, nejde to tak docela bagatelizovat, hodně taky záleží na lidech, na každém z nich... i Němci jsou zákeřní, rádi si ještě přisolí, když vidí, že by tě mohli potopit... ale celkově musím říct, že vím co od nich mohu čekat a to o Češích tak docela nemohu říct.

Ale aby nedošlo k mýlce, mých českých přítelkyň a kamarádek se to netýká, na ty jsem nezakysl. Zašel jsem včera za Jitkou do obchodu a pak jsme jeli ke mně domů a společně vařili zapékané brambory. Napadla mi taková kombinace špenátu s nivou, kterou jsem chtěl zkusit a moc nám chutnalo, že jsme pak padli do postele a jen relaxovali... protože jsme se toho přežrali. Fotku toho jídla mám, ale tu vám ukáži asi zítra i s jinými.

.

Můj poslední den v Německu¨...

25. září 2014 v 14:00 | pavel |  Co dal den

...jsem prožil v pohodě a jak než jinak, já mám pohodu pořád a hned tak mne něco nerozháže. A navíc krásně svítilo sluníčko, i když se trochu ochladilo, protože vál studený vítr. Nejdřív jsem zašel za Christianem mu vrátit kameny, které mi půjčil na prodávání... něco jsem tím vydělal i jemu a pak vyrazil do města pozastavit německý internet. (A to jsem ještě netušil, že mi byl tady zrovna pozastaven blog. :D) Tam mě napadlo, že bych si mohl nechat dát injekci proti chřipkám. V Praze je každej nachcípanej a nerad bych zase něco od někoho chytil. Bylo to poprvé, protože imunitu mám docela dobrou, ale pro jednou jsem to zkusil. Za to mi ale vynadala Alexandra, kterou jsem pak potkal, protože je odpůrce očkování, přestože, nebo právě proto, je její syn doktor. Naruším si podle ní tím jedině tu moji imunitu. Ale už se stalo. Změřila mi iu ze iniciativy i tlak, mám 70 na 130, takže dobrý. Na okně měla hezkou orchidej, tak jsem jí řekl, že bych si ji rád vyfotil... pak jsem chtěl fotil i ji, ale nechtěla.





Pak jsem se zastavil u pár kamarádů a kamarádek a šel jsem se rozloučit s bochumským městským parkem.



.



Něco tam ještě kvetlo...




... a holky tak šly vyvenčit du svoji smečku.



.



Nechtěli k focení postát, tak je musel z brát nadhledu a jen doufámn, že kvůli jejích prsou mi zase nebude pozastaven blog.





Vždycky se hnali na foťák a nakonec se jeden v klidu postavil.

Cesta do Prahy byla v pohodě... Marcelka je na služební cestě v Brně a tak jsem se večer sešel s Jitkou.

Ještě že mám těch kamarádek víc a mohu si vybrat a nenudím se.

.

Staroměstské náměstí v květu ještě jednou

25. září 2014 v 9:46 | pavel |  Co dal den

Jak jsem tu už napsal, na dlažbě Staroměstského náměstí se objevila jedné srpnové neděle záplava květin, což bylo pro lidi krásné povyražení. Praha prostě žije a je to nejvíc vidět tady... je tu pokaždé nějaké překvapení. Pamatuji Prahu za doby totality. Samozřejmě kouzlo taky měla, ale působila docela nehostinně, fasády domů potlučené a lidé působili šedě a uspěchaně, bez úsměvu na rtech. Teprve po pádu komunismu se Praha naučila žít a celá rozkvetla... někdy pro Pražáky až moc bouřlivě. Ta stará tichá místa a zákoutí se změnila v turistický ráj a to jejich kouzlo už není takové.




.


.


.


.


.


.


.


.


.




Tak jsem dojel do Prahy celej... jen mne tu čekalo malé překvapení, že byl vám můj blog nedostupný. Ale rozebírat to nebudu.

.

Květiny na Staroměstském náměstí

24. září 2014 v 8:00 | pavel |  Jen tak


Jak jsem tu už napsal, na dlažbě Staroměstského náměstí se objevila jedné srpnové neděle záplava květin, což bylo pro lidi krásné povyražení. Praha prostě žije a je to nejvíc vidět tady... je tu pokaždé nějaké překvapení. Pamatuji Prahu za doby totality. Samozřejmě kouzlo taky měla, ale působila docela nehostinně, fasády domů potlučené a lidé působili šedě a uspěchaně, bez úsměvu na rtech. Teprve po pádu komunismu se Praha naučila žít a celá rozkvetla... někdy pro Pražáky až moc bouřlivě. Ta stará tichá místa a zákoutí se změnila v turistický ráj a to jejich kouzlo už není takové.




.


.


.


.


.


.


.


.


.




Tak odjíždím do Prahy a doufám, že mne přivítá sluníčkem a krásnými dny.

.

Neděle, kdy jsem opravdu nic nedělal...

22. září 2014 v 8:00 | pavel |  Co dal den


... a ani nevyšel z domu, když nepočítám, že jsem aspoň vynesl odpadky.

Jelikož jsem v sobotu prodával do osmi, kdy je zavírací doba obchodů, nestihl jsem si ani nakoupit něco k jídlu na neděli. Upřímně řečeno, jsem na to i zapomněl. Kdo neví jak to chodí v Německu, tady nejsou otevřené obchody jako třeba v Praze přes noc a i v neděli jsou všechny zavřené. A doma jsem opravdu neměl nic, jen zbytek oleje a hladkou mouku. Tady si zásoby nedělám, protože tu nemám ani lednici. Samořejmě bych mohl zajít do hospody, ale to jsem byl zase línej vytáhnout z domu paty.




Takže snídani jsem si odpustil, jen černé kafe a tohle byl můj oběd.

Čtyři takové placky... jsem skromnej člověk a v Africe, nebo jinde ve světě jsou na tom lidé ještě hůř.




Tak jsem se jen válel, ty čtnáctky, myslím pracovní hodiny, ty dají taky zabrat, pak jen poslouchal moji oblíbenou hudbu, četl si Reflex a sobotní noviny... a tam jsem našel tento článek.

Tak tady je Jarko taky Jordán a ani jsou o něm nevěděl. Už po třetí se tam konaly křtiny devíti evangelických dětí. Nazvali si to "Těšte se, že vaše jména jsou vepsána do nebe." To jsem netušil, že se křtí i v jezerech jako za doby Ježíše. Moje katolické děti byly pokřtěné v kostele, který stojí hned u Karlova mostu... proto taky na ten most rád chodím.

Za jiných okolností bych se docela doma nudil, ale tentokrát jsem si tu relaxaci užíval. Taky jsem si psal s Marcelkou... ta mi napsala, že její muž je teď jako milius, ale že už ho nechce zpátky, protože přišla na chuť svobodě, že může jen sama sama za sebe rozhodovat a nebrat na nikoho ohledy. Jako by mi mluvila od srdce, protože podobně se cítím i já... je to taková volnost, že se člověk jen vznáší a lituje jen ty spoutané vdané a ženaté. No nemám pravdu?





Takže vám přeji hezký pracovní týden. Já už nedělám, ten týden mi bohatě stačil a koncem týdne jsem v Praze jako na koni.

.

Další deštivý den a abych se potěšil, koupil jsem si foťák

21. září 2014 v 10:39 | pavel |  Co dal den


Ženy, když padnou na ně chmury, obvykle si koupí něco na sebe, jako třeba Marcelka si včera koupila kabát... a já si koupil můj vysněnej foťák. Ten můj Panasonic TZ 10 sice pořád funguje, ale když mi v Praze na jaře upadl, praskl mi displej a tak musí jednou do opravy a bez foťáku nemohu ani jeden den žít. Mohl bych mít za tu cenu taky velkej, ale pro mne je nejlepší takovej do kapsy. TZ 61 stojí 369 eur, ale Mona mi poradila ať si v Saturnu (to je největší elekro obchod v Německu) usmlouvám cenu, že to taky tak dělá. Před lety to sice bylo v novinách, že i ve velkých obchodech si můžeš uhandlovat cenu, ale pak to nějak utichlo a lidé s tím přestali. Bylo mi to sice hloupé, ale zkusil jsem to. Řekl jsem šéfové, byla to žena, že taky prodávám a že lidé u mne taky chtějí cenu dolů. Trochu se kroutila a pak mi tu cenu sundala o 20 eur. Dobrý, ne? Lepší než nic. V Čechách, jak jsem se díval v internetu, stojí je ještě o něco víc, přes deset tisíc korun.




Když od rána pršelo, tak jsem si zašel na trh.




Aspoň jsem mohl v tom pošmurném dni obdivovat barvičky jablíček, broskví...



.


.



... a jedna šikulka tam hned prodávala deštníky.



.


.


.


.


.


.



I polské hřiby tam byly k mání.




Bohužel skoro celý den pršelo, tak jsem moc nevydělal.




Ale kupovala u mne i malá muslimka. Držela v ruce jen 5 eur a tak jsem jí dal všechno za polovic.

Trochu jsme si i povídali, jej jí 11 let a miluje kameny. Bohužel fotka je mázlá.




Ošátkovanejch muslimek je tu opravdu hodně a řekl bych, že stále víc.




Večer byly dokonce i červánky.





Takže taky je ten můj novej foťák. Ne moc povedená fotka dnes ráno na okně, pořád prší.


.

Takový normální pátek

20. září 2014 v 8:00 | pavel |  Co dal den

Včera se mi moc nového nepřihodilo, až na to že se u mne zastavila Mona a přinesla mi noviny, abych se nenudil (má taky na chlapy smůlu, ale tím nemyslím sebe), dvakrát odpoledne zapršelo a večer jsem pokecal přes intrernet s Marcelkou. Ale aspoň nedošlo k nějaké nepředvídatelné nehodě... takže docela dobrej den. Taky jsem toho moc nenafotil, ale zjistil jsem, že je plné město černošek a některé by docela stály za hřích.





Ta fotka je mázlá, ale ona si ta holka tak rázně pochodovala.




Aspoň vidíte, jak se ty černý holky tam oblíkají.



.



Tahle není černá, ale má šmrnc.





Abyste si holky nestěžovaly, že fotím jen holky, tady máte modrookého chlapa.

To bylo když jsem byl s kamarádkou v Gelsenkirchenu. Na té události tam předcvičoval.

Ale tamní ženy, většinou muslimky, stejně nevyprovokoval k cvičení, ty tam jen na něj bez dechu koukaly.

.

A leje a leje

19. září 2014 v 8:00 | pavel |  Co dal den


Včera jsem to počasí tady na blogu až moc přechválil, protože sice dopoledne to vypadalo hezky, ale po obědě začalo pršet a nakonec nepřestalo ani celou noc. Ráno se u mne kromě Mony zastavil i jiný Čech tady žijící. i když není tak docela pravý Čech. Ale česky umí pořád krásně, protože jako dítě chodil do českých škol. Taky se s ním už znám pár let. Je půvdem Řek a je to na něm i vidět (tady máš Janičko konečně i chlapa). Po druhé světové válce jeho otec, komunista, když tam byla občanská válka, emigroval s rodinou do Čech... a když přišli v šedesátém osmém Rusové, emigrovali do Německa. Někdy ty osudy dopadnou absurdně... to zapálení do komunismu jeho otce nakonec pustilo.





Mimochodem, v Dortmundu už je hodně let taková móda něco na ulici měnit. Pár lidí tě obklopí a něco ti nabízí k výměně a ty jim něco dáš, pokud tedy chceš, co zrovna najdeš po kapsách. Nemá se je odmítnout. Mona s mima včera vyměnila za krém na ruce dva prezervativy a jeden mi hned dala. On se mi i docela hodí i když s Maruškou ani s Marcelkou ani s Jitkou nemusím... věřím jim, že od nich něco nechytím. I když člověk nikdy neví s čím domů přijdou jejich manželé.




Tahle žebračka byla docela drogami sťatá.... s tou bych nešel ani s tím prezervativem.




Jak už jsem napsal, po obědě začalo pršet, tak jsem si sednout do kostela sv.Reinoldi. Je to největší kostel v Dortmundu.

Je sice evangelický, ale já tyhle věci tolik neřeším. Bůh je jen jeden a žádné určité církvi nepatří.





Takže výdělek nebyl moc slavnej. Ale já, až na to, že jsem zmokl jako zaběhlej pes, si tolik nestěžuji.

.

Když je krásně, jako bylo včera...

18. září 2014 v 8:00 | pavel |  Co dal den

... a v Dortmundu prodávám, tak si pokaždé říkám, že bych měl lidem, kteří jdou kolem, ještě platit, jestli by to bylo možné. Chcete vědět proč? Mám celý den před sebou přehlídku různých lidí, je to jako nekonečný film, někdy i hezkých žen a nic mi to nestojí. A občas se u mne i zastaví, rádi si popovídají a pak si i něco koupí...




... jako třeba tyhle dvě hezké usměvavé holky.




Každé dopoledne se u mne zastaví i Mona. Už jsem tu jednou napsal, že je to moje česká kamarádka a známe se aspoň partnáct let. Tentokrát mi přinesla reklamní balíček pro Pavlu, který vidíte dole. Je pro Pavliny dceru, která v únoru čeká mininko. V tom balíčku jsou jedny plíny, hračka, krém na prdelku a podobné věci pro začátek.




Ale měl bych vysvětlit o jakou Pavlu tady jde. Ta z Karlova mostu to není. Po téhle Pavle před rokem totiž "zdědila" tu celu bez záchodu a bez sprchy v tom ašrámu moje ex a od té doby si spolu občas napíšeme. Pavlu ta ziskuchtivá podvodnice, tzv. svatá matka ze dne na den z ašrámu vykopla, když už už z ní nemohla žádné další prachy dostat... A tak Pavla v podstatě zůstala bez prostředků na dlažbě... a teprve pak se jí otevřely oči, komu se na dlouhé roky zaprodala. Teď se má narodit její dceři dítě a tak mne požádala abych se po lidech poptal, jestli nemá někdo doma nějaké věci na mimino. I vy mi je můžete poslat a já je předám dál. Snažím se jim pomáhat.





Jinak jsem docela dobře zase prodal a doufám, že i zítra bude tak hezky. Přeji i vám hezký den.

.

Můj druhý pracovní den...

17. září 2014 v 8:00 | pavel |  Co dal den


... dopadl mnohem lépe a asi jste mi i tiskli palečky víc, i když to dopoledne ještě tak nevypadalo. Rozběhlo se to až po obědě, že jsem ani neuhlídal stůl a jeden docela drahej kámen pak zmizel v něčí kapse... bez placení. Ale s tím už počítám, že se denně někdo něco ukradne. Dopoledne se zase u mne zastavila Mona a přinesla mi noviny, jakoby tušila, že se budu nudit.




Tahle Kurdka, kvev a mlíko, ta nevydé špatně, co myslíte? Poslední dobou se mi líbí i baculky. Jitka je taky macatá.




Tahla Číňanka, a to všichni Číňani, chtěla všechno lacinější, tak jsem jí řekl že za pusu, nebo že ji vezmu domů a uvaří mi "čínu".
Nechtěla, že prý je vdaná a prý proč nemám ženu. No nemám, všechny jsou v Praze. Takhle jsem tady doopadl.




Včera bylo taky plné město Angličanů, protože hrál Arsenal proti Dortmundu... 0:2, takže večer bylo město vylidněné.

Domů jsem přijel jako každý den až kolem deváté a čekalo mne zase pár mailů... hlavně od Marcelky. Chudinka je smutná, že je sama domá, zatímco se jí muž někde děvkaří a všechno tam na ni padá. Čte prý nějako knihu od psychologa a tam se na každé řádce v té smyšlené ženy poznává.... a ještě to na ní ještě víc dopadá. Tak jsme si pak přes fb psali... ale to není takové jako když jsme spolu, že ji nějak rozveselím a potěším. Docela je mi líto, že tam nejsem a nemá ani možnost se mi na rameni vyplakat. Aspoň že je ten internet...

Takže se mějte i dnes krásně... ať vám svítí sluníčko.

.

Můj první pracovní den...

16. září 2014 v 8:00 | pavel |  Co dal den

... po víc jak měsíčním leháru v Praze byl trochu únavný. ráno vyjíždím po sedmé a domů se vracím v devět večer, a moc slavný taky nebyl... asi jste málo tiskli palečky. Ve skutečnosti je to tak, se se lidé první den u mně rozkoukávají a přijdou s něco inakoupit až v dalších dnech. Něco jsem vydělal, takže si nestěžuji.




Kurdské cikánky se vždycky v Dortmundu ráno vyrojí, ale aspoň jsou hezky stylově oblečené proti těm českým.

Dopoledne se za mnou přišla podívat moje česká kamarádka Mona, bavili jsme se asi hodinu a to jsem vždycky rád, protože mi pak čas rychleji ubíhá. Odpoledne se u mne zase zastavila i tahle "kamarádka", jak ji vidíte dole na fotce, a kdo chodí na můj blog, tak ji už taky zná. Kamarádka píši v uvozovkách, protože zas tak dobrej kamarád s ní nejsem, ale známe se už víc jak dvacet let a tykáme si. Znám její celou životní historii... Byla dlouhá léta drogově závislá, taky kradla ( u mne ne, mne má prý ráda), ale nakonec se z toho, i s mojí pomocí, dostala. Má moc ráda kameny a proto se u mne často zastaví.




Pokaždé když ji fotím, dělá ksichty, neumí se normálně tvářit.

Tentokrát si přišla postěžovat, že jí o víkendu vykradli byt, a úplně tak dokonale jako Marušce, že jí tam taky nezůstal ani talíř a i všechno její oblečení bylo pryč. Řekl jsem jí ať se nezlobí, že ji sice lituji, ale je to trest a odplata za to, že dřív kradla taky. Ty Boží mlýny. :D




Moc jsem toho nenafotil, tak tady máte aspoň dvě hezké muslimky, které šly kolem.


A večer na mne doma čekaly maily od Jitky, Marcelky a Dagmar... Marcelky muž prý odpoledne přijel, nepromluvil s ní ani slovo, posekal na jejich zahradě trávu a odjel... tak jsem jí napsal, že by mohla ta jeho návštěva dopadnout ještě hůř, aspoň tu trávu posekal. Je to hrozné, že tahle manželství takhle končí, že si lidé neřeknou po těch letech, které spolu prožijí jistě i ve štěstí a v lásce, ani pár slov. Moje žena taky se mnou nemíní mluvit... je to její problém. Mimochodem, když se tu o ní zmiňuji, to mi aspoň řekla dcera, stále prý trpí bolestmi hlavy a tak si říkám, to ji ta jají svatá matka aspoň ani v tomhle nepomůže? :D

Jelikož mám teď málo času, taky si musím něco uvařit, komentáře vám nebudu moci moc oplatit... ale podívám se k vám.

Hezký den vám všem.

.






Nedělení procházka v Gelsenkirchenu

15. září 2014 v 8:00 | pavel |  Jen tak


Včera byl můj poslední volný den, tak jsem vytáhl moji německou kamarádku do gesnkirchenského městského parku. Bylo docela hezky, tak jsem si to nárámně i užili. Na okraji byla nějaká slavnost s občerstvením a malým programem, tak jsem se tam zastavili, napili se a šli dál.




.



Park byl docela opuštěný, jen párek milenců na lavičce, ale to nám vůbec nevadilo, byl skoro jen náš. Po té vichřici v květnu tam stále leželo plno stromů.



.


.



Večer jsem dostal plno majlů, takřka od všech mých českých kamarádek, nebo přítelkyň, nazývejte si je jak chcete. Mám je všechny jmenovat? Tolik jich zase nebylo, bylo jich jen pět... od Jindřišky, Jitky, samozřejmě Marcelky, ale hlavně od Marušky jich došlo několik. Napsala mi že se už "našla", je jí po mně smutno, kdy prý přijedu a že až ty cikány, kteří ji vykradli dům, policie najde, jako že ne, uřízne jim hlavy a jistě sama pak skončí v lochu. Vybíli ji natolik tak dům, že neměla ani z čeho se tam najíst a kam si sednout. I tu postel jí odnesli.






Od pondělí konečně pracuji, prodávám, držte mi palce ať něco vydělám, mějte se všichni krásně a milujte se.

.

Pochod husiček v Bochumi

14. září 2014 v 8:00 | pavel |  Co dal den


Jak už jsem tu psal, včera byl den muziky v Bochumi a tak jsem o to nechtěl přijít. Ráno jsem si nejdřív dal ledovou sprchu (teplá mi taky teče, ale denně se tady ráno sprchuji v ledové a nebudete mi věřit jak to člověka na celý den nabije), pak si zašel pro čerstvé pečivo, zapil čerstvým mlékem a sedl na kolo. Do centra to mám po cyklostezce přes 10 km, protože bydlím na kraji města. Taky bych mohl jet autem, ale proč, když mohu potrápit své tělo... když mi ho tady nepotrápí Marcelka. Ta mi ostatně denně mailem popřeje hezké ráno... není to krásné, když člověk ví, že ho někdo i na dálku miluje? Mimochodem, Maruška mi po celou dobu nenapsala jediné slovo, ale neřeším to.

Mohl bych vám sem dát mnoho fotek z jiných konzertů, které byly večera v Bochumi, ale jistě se vám nejvíc budou líbit tyhle husičky, které tu při řízné hudbě pochodovaly po ulici.




.


.


.


.


.


.


.


.


.


-


.





V Bochumi jsem taky po víc jak měsíci potkal pár kamarádů a kamarádek, takže moc hezký den.

.

.

Den s dcerou

13. září 2014 v 8:00 | pavel |  Co dal den

Už se mi dlouho nestalo abych tady na blogu vynechal jeden den, ale tentokrát to ani jinak ani nešlo, protože jsem časně ráno za dcerou odjel a přijel zpět až dlouho večer. Ale o moc jste nepřišli, protože převčírem jsem taky toho moc nenafotil. Pár fotek jsem sice udělal z té mé náhorní plošiny, ale tu jste už taky několikrát viděli.

Fotky s dceru sice taky neuvidíte, protože mi to zakázala, ale z naší dlouhé procházky jsem jich pár udělal. Bydlí na kraji města Krefeldu, takže má les prakticky za domem, jako ho mám tady v Bochumi i já.




.


.



Večer, kolem osmé, jsem ještě sám zajel co centra, abych se podíval jak to tam vypadá, ale už bylo docela šero, takže fotky nic moc.



.



Taky tam mají takový orloj se zvonkohrou.





Zase jsem měl problém se vůbec dostat na blog, takže jsem musel článek překopírovat a dodatečně vložit.

Už mne to tady na blogu.cz vážně rozčiluje.

.

Jednou jsem málem přejel Husáka...

11. září 2014 v 8:00 | pavel |  Co dal den

Na ty naše politiky mám vůbec štěstí (nebo smůlu), když chodím po Praze. Jednou je to kníže, jindy ta plechová huba, nemohu si vzpomenout na jeho jméno a skutečně jsem jednou málem autem porazil Husáka, když otvírali obchodní dům Máj, ten už není, ten čas tak utíká, když ho okukoval ze strany ve Spálence a ochranka tu ulici ponechala v provozu. Kdybych ho býval přejel, motal se mi opravdu pod koly, že jsem musel brzdit, skončil bych sice v lochu, ale třeba bych se zasloužil o to, že ten komunismus by padl dřív a já bych teď měl medaili za zásluhy.

Takže abych přešel k věci, V neděli jsem procházel Betlémském náměstím, když mi náhle vyšel do cesty z tamní restaurace Klaus a já ho málem porazil. Měl mi dát přednost, ale nedal. Celé jeho rodina tam totiž hodovala venku a on asi v budově něco přiobjednával (nebo byl na záchodě), a jak víte, rád fotim všechno, takže tu máte s nimi celou serii.




.


.


.


.


.




Je to veřejné prostranství, tak snad za ty fotky nebudu mít žádný problém.

A co je za hranicí reality? To je zase ten blog.cz. Ten první odstavec, abych se sem dostal, jsem musel nejdřív zkopírovat a pak vložit. Vzpomněli se s tím ID a ono to funguje jen někdy a články mi prostě mizí. Člověk s tím pak stráví celou věčnost.





V Gelsenkirchenu v knihkupectví...




... abych si něco přečetl o těch pýchavkách.



.




To byla taková malá zkouška jak chutnají, nebyla to žádná sláva a zítra si je obalím ve strouhance.


Včera jsem toho moc nenadělal, byl jsem si do lesa pro ty pýchavky a to je asi tak všechno. Docela nudnej den, který jsem si aspoň zpestřil tím, že jsem si povídal si s Marcelkou... ještě že máme ten internet.

.

Moje zdravotně sportovní aktivita

10. září 2014 v 8:00 | pavel |  Co dal den


Když tady v Německu nemám jinou sportovní aktivitu, tak se musím spokojit s jinou. Ale abych nepředbíhal, ráno jsem se vzbudil a uvařil si kafe a zapnul počítač. Byl tam mail od Marcelky, Jitky a Irenky... a to hned hezky začíná den,. když človělk ví, že na něj někdo myslí. Samozřejmě jsem všem odpověděl. O Irence jsem si myslel, že na mne docela zapomněla. Ale jak jsem si to jen mohl myslet... na mne žádná nezapomene. Ani moje ex, i když na mne asi vzpomíná docela jinak. Pak jsem zavolal mému kamarádovi Christiánovi, kdy si mám k němu přijet pro kameny a šel si koupit čerstvé pečivo a mléko. Za Christiánem jsem pak šel v jedenáct... mám k němu pár kroků.




Strašnej bodel a maga kamenů. Říkám mu, to by mne z toho bolela hlava a on, taky že mne bolí.




Jelikož jeho sklad je hned u "mého" lesa, říkal jsem si, že to tam hned zkontroluji.

Na kraji lesa často vidím tuhle paní, která radí lidem, ti za ní tam chodí, jak cvičit psy... tak jsem si s ní popovídal.




V lese se toho nezměnilo, padlé stromy, takže to byla ta moje aktivita,.. přes ně lézt.




Po modrácích už nebylo ani památky, protože tu rostou už začátkem července, ale tam kde jsou václavky, byly tyhle.

Na václkavky je čas, ale tady rostou taky dřív... ale růžové?




Tyhle jsem ale včera všude. Jsou bělejší než na fotce.

Kdysi jsem je sbral s ex, protože nám někdo řekl, že je dobré je nastrouhat, jsou tvrdé a dávat trochu do omáček.

Jsou mírně jedovaté, ale přežili jsme to, tak nevím.




Tyhle keře tu všude kvetou skoro po celý rok a mají takovou omamnou až nepříjemnou vůni.




Někdo v ném lese zapomněl velkou osušku. Nebo se na ní vyválel a pak si ji tam nechal sušit?





Ještě pár ostružin bylo vidět.

Když jsem přišel domů, mail od mého nejlepšího kamaráda Stefana. Jeho přítelkyně ho nakonec vyhodila, takže je ve Švédsku.

Osmažil jsem si k večeři tu bedlu, byla moc dobrá a zdá se že ještě žiji.

Večer jsem si pak sice psal s Marcelkou, ale je to docela kruté bez mých žen. :D

.