Říjen 2014

Vajícka za 19,90

31. října 2014 v 8:00 | pavel |  Jen tak

Jelikoz mne M. vcera vyjedla (kecám, i kdyz v mé lednicce je to jako u snedeného krámu, jak sama rekla) jel jsem nakoupit a tentokrát do Albertu Hypermarketu, kde jsem zastavil po ceste od návstevy mého kamaráda (má tam obchod s knihami) v Nových Butovicích, pro neprazáky sídliste v Praze 5. A co jsem tam videl? Dohromady nic a jen to, ze kdyz jsem sel kolem regálu vejci (já mám doma ty za 32 korun, které jsem koupil vcera), jeden urostlý pán se tam spolu se svojí zenou rozciloval, ze ty vajícka za tuhle cenu tam nejsou... coz je normální, kdyz je neco ve sleve a Vietnamci to hned první den vykoupí.

Ten pán se s tím vysvetlením prodavacky (která tam zrovna myla ten prázdný regál) ovsem ale nechtel smírit a chtel reditelku. Ta byla asi nekde na kafi, protoze telefon (tusím 299) nebrala a poslala jinou, která se predstavila jako reditelka... takovou hned pohled chudinku, která tam byla viditelne nastrcená a musela ty jeho nedávky vyzrat. Rekl jí, ze údajne vcera volal na reditelství do Brna a tam ho ujistili, ze ty vajícka dnes budou... byl tu totiz i vcera a taky se tech vajícek nedockal. Takového zarputilového zákazníka aby pohledal a tak jsem vytrval a naslouchal co bude dál. Ty vajícka vcera prý skutecne (rekla ta tzv. reditelka ve veku asi 18 let, nespís brigádnice) byly ale 300 kusu. "To si snad deláte legraci", ten muz na to, "ty musely být pryc behem peti minut..."

Nakonec ani nevím jak to s tím muzem dopadlo, protoze mi zvonil mobil a M. mi volala, jestli bych za ní neprijel k práci... tech nasich procházek, jak se zdá, se nemuze nejak nasytit. Ale i já jsem za ne rád... vsak víte jak miluji drzet zenu za ruce a procházet se.

.

Zásterka s kapsickou na brísku

29. října 2014 v 20:26 | pavel |  Co dal den

Po jedné odpoledne jsem zajel za M. k její práci, drív skoncila a tak jsme se zase vydali na procházku kolem Hostivarské prehradu a uz se to stává pomalu pravidlem. Bylo hezky, i kdyz se slunícko jen zdráhave snazilo vykouknout. M. se brodila spadlým listím a bylo krásné ji pozorovat. Mela uz i pletené rukavice, ale ty si pak sundala, abych jí radeji zahríval já. Nakonec jsme dosli az na metro Háje a jeli ke mne domu.

Dopoledne jsem uz uvaril kvetákovou polévku, abychom se hned zahráli a i predvaril ten kveták a brambory. Polévku jsme snedli a hned se sama pustila do toho kvetáku, aby ho obalila. Uprímne receno, pozovat ji v kuchyni pri varení je jeste krásnejsí... to asi kazdému mu muzi... a tak jsem ji i zásterku vcera koupil... se zelenými kvítky, cervene lemovanou a s kapsickou na brísku. Nemohl jsem se vynadívat, jak jí to v ní sluselo... ani nevím, jestli to nemohu ríct... byla v ní jen spore odená. Snad tohle taky nebudete brát jako provokaci. :D

Takze jsme se tím smzeným kvetákem naprali, zapili bílým vínem a bylo nám blaze. Takové poklidnejsí domácí rozpolození má taky svuj puvab. Jestli je to tím podzimní pocasím... ?




.

Senát a jiné malickosti

29. října 2014 v 8:00 | pavel |  Co dal den

Vedel jsem do ceho jdu, ale stát ve fronte tri hodiny na studené kamenné dlazbe v teniskách není zrovna príjemné, ale prezil jsem to ve zdraví, i kdyz mi jeste ted z toho mrznou nohy. Brali tech lidí na prohlídku Valdstejským palácem jen po ctyriceti lidech a fronta byla az na ulici. Ale stálo to zato i kdyz asi opakatovat to nebudu. Fotky samozrejme mám, ale ty vám stále jeste nemohu ukárat, kdyz nemám na ne program.

Potom jsem potkal P. a pulhodinku jsem se s ní bavil. Byla ráda, ze mne vidí a ze si muze o svém trápení s nekým promluvit. Její dosud nejvernejsí kamarádka ji z niceho nic ukázala záda a ani neví proc se na ni zlobí. Navíc její partner, s kterým se pred pár lety sice rozesla, ale zustali kamarádi, odjízdí do ciziny. A najedou zjistila, se uz se ani nemá komu sverit. Vsechno je najedou behem pár dnu fuc a s tím i jistota o kterou by se mohla aspon oprít.

Nojo, uz vidím zase pár komentáru, vsak víte, jaké myslím, ale nemám se prece za co stydet, ze mám pár kamarádek a prítelkyn, kterým se snazím pomáhat, pokud o to stojí. I J. kdyz jsme vysli z lesa v nedeli, jsem zase pomáhal s krcní páterí, kdyz si na ni stezovala. Delám to proste rád a potesí mne, kdyz vidím, ze se jim od bolesti ulehcí. Nekterí lidé proste musí nekoho podusit, aby se cítili líp.

Nakonec je mi jedno, co si kdo o mne myslí a zádný snílek rozhodne nejsem, ze bych mel potrebu si neco vymýslet. I tak mám kazdý den plnej, ze nevím co drív. Proste je skoda kazdého dne, kterej je promarnenej. Ale dokázi se i zastavit, zustat sám se sebou a relaxovat, jako treba vcera vecer.




.




Pár náhodných fotek z mého archivu, které jsem vám jeste neukázal.

.

Kartárka nám radí

28. října 2014 v 8:00 | pavel |  Jen tak

Kdykoli nemuzeme s M. usnout a ani pocíat ovecky nepomuze, pustíme si vestkyni... ta nás sice taky neuspí, ale náramne se pobavíme. Nejlepsí z nich samozrejme paní kartárka Jana Demeterorová, jednicka mezi vsemi. Ta sice mlzí, je mazaná, ví co lidé chtejí slyset, ale presto se i nekdy sekne jako nedávno. Zavolal mladej chlap, ze by rád vedel jak to bude u neho s láskou a ta mu obratem vyvestila, ze do dvou let pozná tu pravou citlivou dámu a ození se... ale já miluji jen muze, on na to. My málem spadli z postele. Kdyby ho v zápalu jen trochu poslouchala, uz podle jeho reci by poznala, ze je to gay.

Kazdopádne je nám líto tech duverivých lidí, ze jsou ochotni zaplatit tu necelou stovku, jen aby jim nekdo v zivote poradil... ze si nedovedou poradit sami. Nejvíc se samozrejme ptají na zdraví své a svých blizních, práci, finance, ale taky samozrejme i na vztahy a prípadnou neveru s temi vztahy spojenou. Sestactyricetiletá vdaná zena se napríklad ptala, kdy se její milenec konecne rozvede... jedna z tech skodnejch, jak tu nedávno psala jedna blogerka, tech, kterí loví v cizích rajonech, kdyz není doma s tím svým muzem spokojená a nestydí se na to verejne zeptat. A místo aby jí ta kartárka poradila, aby nerozvracela rodinu a priznala svém manzelovi ze je mu neverná, klidne jí rekne ze je královna a ze to do roku bude.

Nebo napríklad, "Je mi osmdesá jedna, jsem rozvedená, nejdrív bych se ráda chtela zeptat na své zdraví a jestli jeste nekoho potkám". Jak se zdá, i v tomto veku s zenami cloumají touhy. "Jste královna, vy jste nad vecí, vy jste zena velice chytrá a podle mých karet cítím ze sama nebudete. Já neríkám, ze s tím chlapem budete zít, ale cítím zde nejakého muze o dost mladsího nez jste vy, ano?" Za tu stovku ta nadeje pro tu paní rozhodne stojí. Nebo muz, Tomás, 34 let se ptal na dve prítelkyne, jedna 33 a druhá 19, kterou prý mu vybere. "Aha, kterou vám mám tedy jako vycarovat, Tomási, ale vy jste král, vás pritahuje ta mladsí... do tý mladsí jste blázen, ale ta vás stastným neudelá a ta starsí je do vás blázen a ta by vám snesla modrý z nebe." Co je to ta chlapa, ze si musí nechat poradit a neví kam ho jeho srdce táhne. Lidé jsou uz nejen hloupí myslet, ale i cítit. Jiná zena zase je jestli má zustat se svým partnerem... to si musí nechat poradit? "Vy to nevydrzíte, víte proc, on je král a on delá veci, které se vám nelíbí, je tam nejistota a je tam ztráta penez a podle mých karet ted jste mu na neco prisla a to si myslím ze byla poslední tecka". "Ano, to máte pravdu". Je docela zajímavé, podotkla M. jak lidé na ty rady hned dají... tahle zena ráno probudi rozespalého nic netusícího muze a vpálí mu to hned zostra, rozvedu se s tebou, poradila mi to paní Demetemerová. Ta má vlastne i lidské osudy na svedomí a treba je vsechno docela jinak. Kazdopádne jsme si toho muze predstavili a museli se smát.

V zápetí pak i dalsí zene predpoví, ze se do dou let rozvede a najde si jiného muze. Jinému muzi zase ze mu utece zena, coz taky není zrovna dobrá zpráva a od dnesního dne ji bude podezírat a kontrolovat a ona treba je v tom úplne nevinne a jak k tomu prijde. Jeste mu poradí, ze cíti jinou dámu, o tri roky starsí a ta by byla pro zivot... a jedeme dál 906 70 90 15, vytácejte a ptejte se....

Kazdopádne bych nemel odvahu, takto radit lidem jak si mají usporádat zivot a v podstate prevzít nad jejich osudy zodpovednost. Ale jak je videt, nekdo se s tím dokáze vyporádat a dobre spí... jak jsme nakonec usnuli i my, se zapnutou televizí.

.

S Sípkovou ruzenkou na houby v Krcském lese

27. října 2014 v 8:00 | pavel |  Co dal den

Sípková sice je, aspon podle jména, ale bohuzel Jirinka, coz je docela skoda... to by se mi víc líbilo. Nevím jak u vás, ale v Praze po poledni vysvitlo slunícko a tak jsme si dali sraz na metru, ze se zase podíváme do lesa na nase známá místa, kde jsme se i potkali a seznámili. Sbírali jsme z houbicek jen ty fialové, protoze je zná a uvidíme co to s námi zítra udelá, az je uvaríme. Jsou prý tak trochu omamné a treba po nich i naveky usneme... pokud se nenajde nejaký princ, který by ji polibkem vzbudil.



.


.


.



Nechováme se casto taky jako opice?

Bohuzel ceský pocítac s programem na fotky stále nemám, takze vám ukázi jen ty ZOO, které jsem jeste stacil zmensit.

.

Muzi s háckem

25. října 2014 v 9:23 | pavel |  Co dal den

Vcerejsí den jsem vylozene proflákal a do mesta jsem vyjel az nekdy kolem tretí kdyz vyslo slunícko, zastavil se u J., vyprovodil ji na Masarycku a sel se projít po Praze. Na Námestí Republiky jsem se zastavil na trhu hlavne proto, ze mne tam prilákala muzika, která zrovna hrála veci od Amy Winehouse, které jsem mel fakt rád. Zpívala je tam mladá snedá holka a jedná malá holcicka pred nimi tancila... jak to zivelné deti nekdy rády delají. Byli opravdu dobrí a lidé jim taky hodne tleskali (i tomu díteti) a dávali drobné. Samozrejme jsem si to nahrál a taky fotil. Bohuzel jeste nemám ceský pocítac, tak je uvidíte snad nekdy jindy.

Takze o tom vcerejesku jen tak na okraj a ted k veci, co tu chci vlastne ríct. Ve ctvrtek jsem se spolu s M. díval na Ordinaci v ruzové zahrade (jinak se na seriály nedívám, ale tenhle mne docela baví) a nechali jsme to bezet dál, takze hned zatím byl Prásk a ten nás docela zaujal, ze tam bylo o muzích proutnících, kancích. Na prvním míste byl podle nich Gott, jehoz postelí prý proslo dva tisíce zen a mezi nimi napríklad Monika Veresová, Jitka Svobodová, nebo Martina Formanová. Na druhém míste Leos Mares s brunetkami ve skoro kazdém ceském meste, tretí Jirí Langmajer i kdyz je tak trochu zenatý, potom Hulka s desítkami zen jako treba byla Iveta Bartosová, nebo Monika Absolonová... a na konci lamac dívcích srdcí Sámer Issa, který se je snazí, co se týce milenek, dohánet.

Trochu jsme to pak s M. rozebírali, zná moji minulost se kterou se pred ní ani netajím, ze jsem mel v zivote vzdycky víc kamarádek a dosli jsme k názoru, ze si tím ti muzi nic dokazovat nemusí (jak se nekdo domnívá), ale ze to byl proste pro ne po celý zivot styl... nemít jen jednu zenu, ale nekolik. Takoví jsou proste nekterí muzi... jako treba Václav Havel, který mne zrovna napadá, nebo Menzel, kterého jsem znal z dobách jeho slávy s jeho blondýnkami. Nedávno byl clánek v Reflexu i o Hlinomazovi, o kterém byste to treba nerekli. V pondelí a ve ctvrtek ho navstevovala v dejvické garsonce modelka Jaroslava a ve stredu a v sobotu Magda Halichová, se kterou nakonec zil i spolu s jejím manzelem. Taky není bez zajímavosti, ze se tím tihle muzi ani netají, protoze jim to zvysuje u zen image a ty se pak na ne o to víc lepí jako mouchy na mucholapky. Jsou zádaní, protoze jsou to se vsím (tedy hlavne díky potenci, jejího prebytku) muzi. Na rozdíl od jiných, kterým stací se jednou zamilovat a mají za zivot dve tri zeny, nebo jen jednu.

Ovsem u zen je to zase trochu jiné, o tom jsem se zase vcera bavil s J., která je v tomhle ohledu tak trochu volnomyslenkárská, muze miluje a ráda se s nimi stýká (a proc ne, není vdaná), ale zase je docela tají a maximálne se s tím sverí trem kamarádkám. Stále jeste existuje predsudek, ze muzum je to dovoleno. nebo nanejvýs trpeno a pro zeny je to spíse ostuda. A tak si ríkám, ze by s tím Brusel, kdyz jde jim o tu rovnost mezi muzi a zenami, taky neco mel udelat. Jo, zertuji, jako zdycky.

Preji vám hezký víkend a sobe slusné komentáre.

.

Príbeh lásky a cti

24. října 2014 v 8:00 | pavel |  Jen tak

Vsichni víte, jaké bylo vcera pocasí, ze by ani psa ven nevyhnal, takze jsme odpoledne zalezli s M. do postele s práním si pustit nejaký film a nejradeji o lásce. Po delsím hledání na mém rekorderu HDD jsem nasel nahrávku z února z roku 2011, kterou jsem si tehdy natocil. Jedná se o film o lásce mezi Nerudou a Karolinou Svetlou, v kterém hraje Nerudu Bartoska, dábla s andelskou tvárí, v tom mi dáte zeny jiste za pravdu, a Karolinu Bozidara Turzonovová, slovenská herecka, i podle jejího prízvuku to bylo znát, a natocil to v roce 1977 Otakar Vávra. Film je sice poplatý tehdejsí dobe, takze z Nerudy udelali skoro komunistu, ale film byl kazdopádne zajímavý.

Karlina Svetla byla v té dobe uz vdaná, dobre zabezpecená manzelem a známý prazský milovník a záletník bez penez, Neruda, usiloval nejen o její lásku, ale i cest /c opet s háckem) a ona odolávala. Nevím jak to bylo ve skutecnosti, to se nikdo nedozví, ale doslo to mezi nimi, aspon v tom filmu, jen k polibkum a vzájemné milostné korespondenci. Drbny, takové jsou nekteré tzv. ctnostné zeny, se samozrejme hned postaraly aby jim to prekazily a byla z toho nakonec velká aféra, ze o jejich vztahu pak mluvila celá Praha. Zkrátka a dobre, neumeli v tom oba chodit a ledacos i sami na sebe prozradili, zejména Karolina (tehdy sice nebyl internet, ze by o tom neco tam napsala) která se s tím sverila své prítelkyni... a pak se divila, ze to vyslo nejevo.

Na rozdíl od jinych zen, které hned vyvádí jak pominuté a hledají viníka jinde nez v sobe, to nakonec prímo manzelovi priznala a rekla mu at sám rozhodne jak to s tím jejich manzelstvím bude. Ta cest (opet c s háckem) byla pro ni dulezitejsí, nez neco zatajovat. Tedy bud a nebo. Pochopitelne riskovala víc nez dnesní zeny napríklad. V tehdejsí dobe byly zeny opravdu závislé na majetku manzelu a bez nich by skoncily v nejlepsím prípade v klástere, kdyz ne v chudobinci. Nakonec se muz ke Karoline zachoval tak, ze ji tu neveru v uvozovkách odpustil a taky nechtel víc ostudy nez uz bylo, s podmínkou, ze se uz víc s Nerudou nesetká. Musela spálit (tedy v tom filmu) vsechny jeho dopisy a tak si aspon pak do krabicky uchovala jejich popel. Muselo to být pro ni dost velké sebezaprení. Ale tak nekdy to v zivote zkrátka koncí, ale cest zustane.

Trochu jsme si pak o tom filmu i povidali a M. nakonec rekla, jak je zajímavé, ze nekdy se neco tak sebehne a ze si pak clovek uvedomí vsechny souvislosti i sobe... a ten film, který namátkou pustíme, nám je pak i osvetlí. Takze o tom filmu jsem se tu nejak moc rozpovídal a komu by se zdálo, ze je to necem jiném, tak je na omylu, jak se na konci filmu casto píse... nic tady neodpovídá skutecnosti a vsechno je jen fikce. Doufám taky, ze tu budou opet jen slusné komentáre. A kdyz ne, tak je M. za mne zkontroluje. Aspon mi to slíbila... má v práci otevrený muj blog skoro po celý den a baví se tím.






Ceský pocítac stále nemám, tak aspon jedna fotka z mého archivu k tem rukám o kterých jsem psal v minulém clánku.

.

Bez fotek to u mne nejde...

23. října 2014 v 8:00 | pavel |  Co dal den

... tak vám vydoluji neco z archivu, co jsem tu jeste neukázal.




První fotku, která mi ted padla do oka, není tak stará. Je z Intersparu, kde jsem byl nakoupit s M.

M. je masozravá a dokonce velmi, ale pri pohledu na tahle pulkilová kurata se zhrozila jak tohle muze nekdo jíst.

Vzít jim zivot nez aspon trochu dospejí. Ale na druhé strane, jaký mají vubec zivot nekde v kleci. Smrt je pro ne vysvobození.




Taky mláde, ale opicí, kdyz jsme byli nedávno spolu v prazském ZOO.




Jeho pacinka. Jak uz jsem tu napsal, na rukách ujízdím. V rukách je vsechno... stisk blízké osoby (a to nás spojuje i treba na ulici), je v ní celý nás zivot jako na dlani (a na dlani ho skutecne máme), taky cím jiným bychom druhého pohladili, nez rukou a kdyz se nekam uhodíme, tak nás i dokáze lécit...



.



Takze kdyz jsme u tech rukou, napadá mi, jak rozdílné jsou ruce mých kamarádek... Moje velká láska, kterou jsem tu nikdy nepojmenoval, mela opravdu krásné ruce, sametové a teplé, ze uz jen jejích dotek byl jako pohlazení, zatímco treba Klárka je mela krehké a studené jako led. Ale i ty, jejich dotek, jsem mel rád. I Dagmar je má studené a proto mi je casto dává, abych jí je zahríval. A M. je má zase malické a teplé jako zehlicka, ze se o ne zahrívám já. Ty její ruce jsem vcera pozoroval i pri práci, kdyz nám pripravovala kapustové karbanátky... a taky je fotil, protoze to bych nebyl já... miluji ruce zen.

Doufám, ze tu budou slusné komentáre. Jedna moje blogová kamarádka má komentáre jen ke schválení (protoze jí tam taky casto chodí anonymové, aby ji jen mohli urázet) a o tom jsem taky uvazoval, ale pak to zavrhl. Tihle lidé bez webu nebo internetové adresy si vlastne delají tu ostudu sami. Ukazují, jak jsou zbabelí (na blogu by správne nemeli být a uz jen stací, ze jsou tu prevázne jen smyslená jména) ze nemají odvahu to ríct druhému, v preneseném smyslu, z ocí do ocí. A primo do ocí uz by to vubec nerekli. Jimi opovrhuji a jejich komentáre proste mazu.

.

Den splnených prání

22. října 2014 v 8:00 | pavel |  Co dal den

Zacalo to ránem, kdyz jsem se probudil a rekl si, ze bych se mel znovu podívat na auto a domluvit mu. Nejak jsem totiz v nedeli zapomnel, ze i to auto má dusi, má dokonce ctyri, a ze je dobré, kdyz nemá zrovna náladu, s nim promluvit a být k nemu trpelivý. Zkrátka a dobre, poplácal jsem ho po zadku, to já rád, a nemusí to by zrovna auto, chvíli v nem posedel a otocil klícem. A povazte, bez legrace, hned motor naskocil. Mozná jsem mu dal i trochu energie, které mám nadbytek, kdo ví. A tak jsem vyjel hned ven z Prahy, abych mu jednak dobil baterii a sebe jízdou v nem potestil. Moc rád autem jezdím. Jednak je to relaxace, ale i pocit svobody.

Kolem druhé odpoledne jsem opet zajel naproti M. k její práci, navíc bylo, na rozdíl od predpovedi, krásné pocasí a tak jsme si zase dopráli procházku k Hostivarské prehrade... a nakonec jsme to vzali domu na ty buchty. I o práci jsme se podelili. M., zatímco delala kvásek na to testo na buchty, já ostrouhal brambory a dal se do bramboráku, na který dostala chut.

Skoda, ze vám ty buchty nemohu hned ukázat, i kdyz jsem jejich prípravu i konecný výsledek fotil.

Takze den splnených prání. Kazdá malickost potesí.

Je vubec mozné prát si neco víc?




.

Den plný ocekávání...

21. října 2014 v 10:40 | pavel |  Co dal den

... která se mi, doufám, v nejblizsích dnech vyplní.

Jsem zkrátka vecný (c je s háckem) optimista. Ráno, respektive pozdeji dopoledne, jsem s mým ceským pocítacem odjel za kamarádem mé nemecké kamarádky a vlozil ho s duverou do jeho rukou. Privítal mne s úsmevem, tak verím ze je to dobrý zacátek a ze pocítac bude pracovat jako novej... a vy se tu budete moci kochat dalsími fotkami, které se mi tu nastrádaly. Od neho jsem se na ceste domu zastavil u mého nakladatele a tam mne cekalo docela velké prekvapení. Nové vydání mých knih (trinácté) mel tam v kancelári slozené a byl na to krásný pohled, videt tu velkou hromadu najednou, nez to rozveze po obchodech. Jak uz jsem napsal, jeden den za mnoho nestojí a druhý nám to zase necím lepsím vynahradí.

Nakonec jsem domu nejel a napadlo mi s jednou knihou zajet za J. a poptat se ji jak to má s tou krcní páterí. Ta moje masáz, dá-li se to tak nazývat, ji skutecne pomohla, ale pro zmenu jí zase bolely lýtka.... tak jsem se i do nich pustil. Ty zeny porád neco mají. Dostal jsem zase kafe se smetanou, zavreli jsme ten její krámek, dali ceduli na dvere (Prijdu hned) a dobré dve hodiny jsem tam pobyl. Máme si porád co povídat. A pak jsem se sel, dokud je hezké pocasí, zítra asi nebude, projít po Malé Strane.

Vecer pak volala M. a to je práve to druhé ocekávání, na které se tesím jako malé díte. Prijede hned zítra po práci a upece mi tvarohové buchty, po kterých touzím uz mnoho let... od doby kdy mi je pekla maminka. Porád jsem o nich pred ní básnil, jak byly krehké a krásne propecené, hlavne ty rohové, tak mne chce potesit. Nadiktovala mi jen co mám koupit .... kvasnice, heru, mekký tvaroh, mouku a vejce tady mám, tak jsem zvedavej, jestli budou jako od maminky.

Takze jí drzte palce at se jí to povede.




A k tomu TT... nejdáblivejsí jsou krásné zeny jako treba Klárka... ty nás jednou privedou do pekla.

Ale já si nestezuji, bude tam aspon teplo.

.

Nedele ve znamení problému...

20. října 2014 v 8:00 | pavel |  Co dal den

... ale prezil jsem to ve zdraví.

V sobotu vecer jsem se sel pro zmenu s M. podívat na ty akce Svetla po Praze, ale nakonec jsme ani nic nevidili, jen kostel sv. Ludmily na Míráku, ale bylo to aspon krásné. Z Mánesova mostu mela být v videní chobotnoce, lidé tam cekali dlouhé minuty a docela zbytecne. Podobne to dopadlo s roztanceným domem, kde mel neco ukázat Cerný, ale tam taky nic nebylo.... tak jsme jeli domu. Doma nás cekalo dalsí prekvapení... netekla voda ani studená, ani horká. Na záchod jsme sli do lesa, který není daleko, na nej koukáme z oken. Voda tekla az vcera v poledne.

M. nám uvarila obed a chteli jsme si vyjet pak do prírody... prijdeme k mému autu a vybitá baterie. Ale to nás neodradilo, vzali jsme autobus a náhradní progam byla Zbraslav, kde jsem dlouho nebyl a M. vubec ne. Nejdrív jsme zasli do zámeckého parku, fotky budou az budu mít opravený ceský pocítac a pak jsme si vysli na Závist. To je památková rezervace a jedná se tam o praveké hradiste Akropole - oppidium, dvorce. Byla to do kopce docela strapáce, k videní tam dohoromady taky nic nebylo, ale byla tam krásná príroda a to je snad podstatné, ne? Tak jsme tam posedeli v tráve az docela jsme zapomneli na cas... a pak jsme museli po tme tech asi 4 km dolu. Stmívá se ted sakra rychle. Ale i to jsme bez úrazu taky prezili.

S ceským pocíatcem jdu zítra ke kamarádovi, který se mi na nej podívá, tak snad i fotky brzy budou.



.



Aspon pár fotek z drívejsí doby. Jo Japonky, ty jsou fotogenický a proto je fotím rád.




Tahle ukrajinská kráska na Staromáku sbírá podpisy proti Zemanovi a dovolila mi abych ji vyfotil.

Preji vám hezký a bezproblémový skolní a pracovní týden.

.

Kamarádství s výhodou a nevěra

18. října 2014 v 8:00 | pavel |  Jen tak

Všichni víme, kolik je v Čechách rozvodů (a rozchodů, že jsou manželé právně stále spolu) a samozřejmě hodně žen pak žije bez muže a podle statistik je to téměř každá druhá. A každá z nich to pak řeší po svém, podle své povahy. Před pár týdny jsem se o tom bavil s J. a ta byla k tomu natolik bez předsudků otevřená, že mi řekla jak to s ní je. Žije bez manžela už aspoň deset let a dalšího nechce, protože si na svobodu zvykla (nemusí brát na nikoho ohledy a zařídit si svůj život jak chce) a je naprosto s tímhle stavem spokojená. A pokud si její tělo žádá své, vždycky se někdo najde a tyhle řeči, že žena jen z lásky si vezme chlapa do postele jsou pro ni jen falešné. Nakonec, podle ní, to často tak chodí i v manželství. Ti lidé vedle sebe žijí už léta bez lásky jako cizinci a přesto nakonec, čas od času, skončí v posteli. Je v tom nějaký rozdíl? Rozhodně je podle ní čestnější, než se nechat vydržovat manželem a bokem ho s milencem podvádět. Takže tak v kostce názor J.

Jinak to kamarádství s výhodou, nebo kamarádská výpomoc, jmenujte to jak chcete, nebo nevěru, vidí jiná žena, řekněme D. Taky je do velké míry finančně závislá na manželovi, nakonec mu dala děti a starala se léta o jeho blaho... a přesto že jí za jinou odešel, zdráhá se mu být fyzicky nevěrná a hodně tím trpí. Hlavně tou jeho lhostejností a tím co jí dává okatě najevo a někdy i slovy: Dokáži se o tebe postarat a nic ti neschází... tak proč si ještě stěžuješ. A co tedy postrádá? ... aspoň tu pozornost, když už ta láska mezi nimi odumřela. Nakonec je pak taky nevěrná, jestli se tomu nevěra dá říct, tedy citově, když tu pozornost najde někde jinde. Ale má čisté svědomí, na rozdí od té, která dál žije s manželem a nechá se od něj živit a najde si k němu milence.

Zkrátka a řečeno, každá žena to řeší nějak po svém, podle své povahy a citového založení.

Dnes je to bez fotek, protože jak jsem tu už napsal, mám s tím ukládáním zatím problém.

Je i kamarárádství bez výhod. Vcera jsem strávil krásný vecer s Dagmar pri procháce Prahou po expozicích Festivalu svetla a bylo to moc hezké. Je to tu po celý víkend jakmile se setmí a doporucuji.

Doufám, že pokud tu budou nějaké komentáře, tak je slušné.

.

Jedlá nebo jedovatá

17. října 2014 v 8:00 | pavel |  Jen tak

S houbami je to jako s lidmi a doufám, že mi snad všichni dáte za pravdu. Někteří lidé jsou stravitelní a je nám s nimi dobře, zatímco po těch jedovatých si tak akorát zkazíme žaludek. I tady je snadná pomoc. Pokud je neznáme, buď se jim vyhneme, nebo si je necháme od znalců určit, jako teď já. Snad mi vy pomůžete s rizikem, že mi tu třeba někdo poradí úmyslně špatně. Ani bych se nedivil.




Takže co myslíte? Já bych řekl že jedlý hříbek, který je charkteristický dutou nohou.

Jo, byl jsem včera ráno v lese, hned jak přestalo pršet, protože jsem si říkal, že při takovém počasí do Krčského lesa ani nikdo hned nepůjde... všechno bylo rozmoklé. A skutečně jsem tam nikoho nepotkal a bylo mi to i líto, protože bych se jinak někoho na tohle zeptal. Těch fotek z lesa mám víc, ale mám problém s ukládáním fotek, takže tentokrát jen tahle jedna.

A co dál? Jel jsem domů, abych je dal do chladničky a zajel do města. V autobuse jsem pak tak trochu uvažoval nad tím, jestli mám dál pokračovat s tím deníkem, i když v sevřené formě a nakonec jsem si řekl proč ne. Je to můj blog a komu se to nelíbí, nemusí to tady číst. A nenechám se nějakými komentáři omezovat... vždycky jsem se cítil svobodný. Ani těm komunistům jsem se nikdy nepoddal a tohle co se tu před pár dny odehrálo, byla nakonec fraška.

Zajel tedy metrem na Národní třídu, kde na mne čekala M. a šli jsme se projít po Starém městě, protože bylo krásně a svítilo sluníčlo. Napadlo nás nejdřív zajít do kostela sv.Jiljí, tam chodíme docela často a na půl hodinky jsme se tam posadili. Krásné ticho a ani auta tu nejsou slyšet, chválila si to M. Já meditoval a M, relaxovala, protože přijela právě z práce. Prošli jsme pak městem, taky má ráda, když je v ulicích živo, a na Náměstí Republiky nakonec sedla na metro a jela domů.

A já se vydal navštívit J., protože mne prosila abych ji pomohl s krční páteří, z které dostala i migrénu. Vy si můžete myslet co chcete, ale já to v těch rukou, tu léčivou energii, mám... a přišel jsem na to čirou náhodou, podobně jako s těmi knihami, když mne na to upozornili lidé. Ruce mám studené, ale vysílám z nich docela silný žár, že to až pálí. Například M. to po malé chvíli už prostě nesnese a celá pak hoří. Hodinku jsem tedy u J. pobyl, pomohl ji, dala mi kafe a jel domů.

Večer jsem měl v úmyslu se spolu s M. podívat na tu světelnou Prahu, ale nakonec jsme to kvůli dešti nechali být.

Bude to až do neděle.

Dnes je to skoro bez fotek. Kararád mi slíbil, že se mi na ten program v pondělí podívá.

Komu se moje fotky líbí, musí jich bohužel oželet, ale fotím dál a přeji vám hezký víkend.

.

Fotky jak panda baští

16. října 2014 v 8:00 | pavel |  FOTO

Ráno jsem upekl koláč s mandarinkam, něco jako bublanina, kdyby v tom byli třešně, a jel naproti M. (že jsem nepřišel hned na ty iniciály, tedy Maruška, Marcelka, nebo taky obě v jedné) do práce. Mohl jsem vám ukázat ten koláč, ten jsme snědli ale po cestě, takže jen ty fotky z procházky po ZOO. Tam bych mohl být denně.





Ta první je trochu rozostřená. Zastihli jsme ho právě při jídle.



.


.


.


.


.


.




Neni roztomilej? Škoda, že si ho človek nemůze pohladit.

.

Dny otevřených dveří

15. října 2014 v 8:00 | pavel |  Jen tak

Já bych neměnil nic, všechno zlé je k něčemu dobré a aspoň ta vichřice pročistí vzduch. K té vichřici se ještě vrátím na konci článku a teď k těm otevřeným dveřím jedné neděle 28.září, kdy se otevřely dveře do Nosticova paláce, kde sídlí miunistr kultury. To jsem si nechtěl nechat ujít, protože jsem na ty prostory byl zvědavý jako ostatní Pražáci... a proto jsem i musel vystát asi hodinovou frontu.



.



Pracovna a pracovní stůl ministra.



.


.



Obrazázna.



.


.



Bývalá konírna změněná v kavárnu.

Ale to nebyly jediné otevřené dveře, protože přes léto jich bylo po Praze otevřeno několik. Třeba metro Blanka, jak jistě víte a tak jsem si říkal, proč bych neotevřel dveře i já... do svého života každý den, tak jak to bylo. Kdo chodí na můj blog už pár let dobře ví, že rád provokuji. Pak se rozproudí diskuze a aspoň se něco děje. Jinak většina blogú ukáže jen kytičky, nebo nějaké stavby, člověk jim to pochválí a to je asi všechno... Taky rád fotím kytičky, kdo je nerměl rád, ale to mi jaksi nestačí. Mám v sobě přebytek energier a nápadů, proto sem píši i každý den a mám rád, když to tu žije. Jednou je to ohledně žroutů masa, jindy něco jiného a samozřejmě se tu střetávají názory, které dokonce nejsou moc ke mně přívětivé. Ale to já rád přežiji.

Takže těch pár článků, které tu poslední týdny byly a reflektovaly můj život den ode dne, byl můj úmysl jednak s nadsázkou provokovat a taky poznat lidi, kteří tu komentují... takové síto, abych věděl jak to kdo se mnou myslí... jestli dobře nebo zle. Nepopírám, že mám ženy rád a že si s nimi i rád vyjdu, to je fakt, který nechci zapírat, ale jak víte, dříve jsem si to nechával pro sebe. Třeba o mé největší lásce jsem tu kdysi nepustil ani slovíčko. Ani její jméno jsem neprozradil. Poslední dobou jsem ale zjistil, že se tu jaksi vyměnili lidé, kteří tu komentovali a byly to hlavně zralé ženy a dost konzervativní a tak jsem měl chuť je tak trochu probudit... a docela se mi podařilo. Nakonec jsem je ale proti sobě i hodně popudil. (Gábina, jelikož mne celkem dobře zná, tak mne prokoukla, proč jsem tak učinil.) Tyhle ženy jsou alergické na chlapy, kteří milují mladší ženy a s tím jsem i počítal. Možná čekaly, že budu na jejich někdy až zlostné výlevy reagovat, ale to se přepočítaly. Ty komentáře jsem četl (a bavil se, i když často hořce) a bohužel většinou to byli anonymové, což je škoda, a teď vím, jak to s nimi je. Zprvu se to zdálo být zábavné, ale pak to byl děs, kolik zla a nenávisti v lidech je. Kolik je v lidech nepřejícnosti, netolerance, prudérnosti, hyenismu a jak se nechají zfanatizovat jedním člověkem, když mohou najít nějakou oběť, aby se na něm mohli vyřádit. A doufám, že tihle ke mně přestanou chodit, protože o velkou návštěvnost za tu cenu nestojím. To se týká i těch, kteří křičeli nejvíc, a kteří mne docela zklamali... do těch bych to neřekl, ale takový je prostě život a poznal jsem aspoň jejich pravou tvář. Iluzi jsem tady na blogu.cz nikdy neměl, ale jsem rád, že si tu přesto pár lidí zachovalo zdravý úsudek a nepřidali se. Ono je to v životě opravdu těžké, že lidem do hlavy nevidíme. Proto i hodně manželství končí tak špatně a dokonce třeba i po dvaceti letech, že se lidi rozvádějí... a za celých těch let teprve poznají toho druhého, když jde do tuhého, tedy jakým člověkem skutečně je.

Takže to uzavírám... a s tím i ty pomyslné dveře... do mého tzv. života.

Lidé prostě nerozumí humoru a nadsázce a neuvědomují si, že všechno na blogu může být fikce.

A třeba ty dveře zase někdy otevřu... až bude zase nějaký státní svátek.

.

Co spojuje kozu se škodovkou?

14. října 2014 v 8:00 | pavel |  Co dal den

Jak jsem tu včera psal, byl se s Maruškou podívat do města a na Příkopech byla výstava nových škodovek. Měli to krásně osvětlené a tak nás to tam hned vlákalo. Těch škodovek tam bylo několik, ale ta ústřední byla neobvykle zelená. Ta by se jistě líbila Bohunce, ta má ráda všechno zelené, chodí v zeleném a sbírá i žáby. Moje bývalá láska, která se se mnou rozešla, její jméno jsem tu nikdy neuvedl a vše o ní jsem tajil, tu jsem opravdu miloval a byl jí i věrný (to se jistě bude některým ženám na blogu líbit, že mne nechtěla... ale mohu je ubezpečit, že se nerozešla kvůi mně osobně, ale měla k tomu jiné rodinné důvody a zůstali jsme nadále kamarádi) měla zelenou škodovku. Vždy, když zahlédnu zelené auto, tak se mi vybaví to její. Takže ta zelená škodovka a tady ji máte.




.


.



Ten její zadek se mi moc nelíbil. Mnohem hezčí pozadí má Marcelka.





A tady je koze ve stánku, který stál naproti.

S tou ženou jsem se bavil a říkám jí, že to byl pro mé spolužačky přímo horor, tedy ta koza, a ona na to, že pro ni taky.


Takže hezký den... i vám všem, kterým zrovna nevoním.

.

Neděle jako malovaná

13. října 2014 v 8:00 | pavel |  Co dal den

Ta neděle začala pro mne až moc brzo, když mne Jiřinka vzbudila esemeskou jestli s ní nechci do lesa. Vstal jsem, podíval se z okna a zdálo se mi, že je docela navlídně a tak jsem jí odpověděl, že až někdy jindy a ulehl zpátky k Marušce. Nakonec, když jsem ze znovu probudil kolem desáté, svítilo krásně sluníčko. Škoda, mohl jsem už mít třeba plno hub. Místo toho jsem se pustil do bramborových knedlíků a do zelí. Tentokrát jsem vařil já a Maruška ještě dospávala. Mezitím mi přišel komentář od blogerky, která si nedá říct a dál pokračuje v útocích. Já ty její nevěry s milencem neprozradil. To je veřejné tajemství a píše o něm na svém blogu docela často. Kdybych měl sám máslo na hlavě, hlavně bych mlčel a ještě si nepřisolil. Měla by vědět, že se ve vlastních hovnech nešlape a nemíním v tom spolu s ní pokračovat. Tyhle věci vůbec neřeším. Pak jsem si ještě chvíli psal na fb s Viktorkou, někdy si zase spolu vyjdeme na procházku a nakonec vstala i Maruška a dali jsme si ten oběd.

A po obědě jsme se vydali na procházku po naší obvyklé trase, ale tentokrát opačně od Můstku. Na Příkopech jsme si prohlédli dvě výstavy. Jedna byla ohledně tělovýchovy a druhá presentovala nové Škodovky. Ale fotky asi až jindy.

Pak přes Staromák na Karův most a dál na Kampu a Vojanovy sady. Opravdu krásné odpoledne a taky jsme si ho hezky užili. Nejhezčí to bylo jako vždy ve Vojankových sadech a tam jsme i mohli pozorovat, jak se ti pávi pusinkují. To se hned tak asi nevidí.



.




Jejich fotky vám ukáži, ale Marušku ne, i když se za ni nemusím stydět. Mám jen hezké kamarádky a přítelkyně a stejně tak milé. Marušku, a stejně tak Marcelku i Jitku, nefotím na blog zpředu, jak jste si jistě všimli, i když by jim to ani nevadilo. Ani Klárce, nebo Viktorce to pranic nevadí a souhlasí s tím... vždyť jsou to samé krásné holky a je škoda, aby nebyly zvěčněny. Jsou mladé a půvabné a nejspíš některým starším se to tu často nelíbí. Ale to je jen jejich problém.

Tak to byl opravdu krásný den a doufám, že i vy jste si ho hezky užili.





A nakonec naše "studentská" večeře.

.

Hudba trochu jinak

12. října 2014 v 8:00 | pavel |  Jen tak

Pár let jsem studoval dějiny hudby a tím se i nakonec zaobíral. Pochopitelně s tím jsou i do značné spojené její osobnosti, v tomto případě skladatelé. Například, pokud si dobře pamatuji, takový Verdi. Podle jeho pamětníků byl neuravalý člověk, bručoun a prý i dokonce terorizoval svoji ženu a veškeré příbuzenstvo. Ani prý žádný kolega a přítel s ním nevydržel. A přesto, jak jistě sami víte, zůstala po něm krásná hudba a citově procítěné milostné arie. Nebo kolik knih bylo jen napsáno o Gustavu Mahlerovi a jeho ženě, nejkrásnější ženy Vídně, která zlomila srdce desítkám mužů a byli to vzdělaní a kreativní lidé. Samé drby a jen polovina z toho je nejspíš pravda. A chudák Mahler je v těch knihách ještě vláčen jak ji omezoval. Je ale pravdou, což je i doloženo, že ji zakázal komponovat, i když byla taky nadaná. Mohl bych mluvit teba o Puccinim a asi nejhorší z nich bezohledný děvkař byl Wagner, přebral ženu svému příteli a ten mu to dokonce i trpěl. Ale jakou nádhernou hubu, plnou citu a nápadů dokázal nám zanechat. Takhle bych mohl pokračovat do nekonečna.

Ale proč to tu vlastně píši? Asi proto, že přes ty všechny pády a nepravosti se nebali žít naplno a často i nadoraz. A to mne poslední zaměstnává. Každý den poznávat něco nového, i když se vystavujeme nebezpečí že se někomu znelíbíme. Je to nakonec pak jejich problém, že se pak musí námi zaměstnávat, pomlouvat, místo aby dělali něco užitečnějšího... a měli sami odvahu jít do něčeho, co je může obohatit.

A co mne včera obohatilo? Jen maličkost, ale i to platí. Ráno jsem šel nejdřív volit, poprvé v Čechách (volil jsem jen v Německu), protože jsem jednak neměl českou občanku a za totality jsem z protestu nevolil, i když jsem dostával do svého kádrového profilu černé punkty, ale to mne moc neobohatilo. Obohatila mne pak ta procházka do lesa, kde jsme s Maruškou potkávali lidi a dali se s nimi do hovoru. I takový les, jako je Krčský, je prostor k poznávání... nejen hub, ale i lidí. Moc jsme toho nenašli, ale to nebyl tentokrát účel naší procházky... byl to ten božský klid, který vybízí k rozjímání a relaxaci.






A ta vůně lesa.




Potkali jsme tam taky tuhle ženu s manželem, nebo přítelem...




... a ukázala nám i svůj košík. Moc už toho neroste, ale zajímavé kousky... z těch modrých byl měl asi obavy.





Tak to já raději zůstavám jen u těch hřibů.

Moc plodný den to sice nebyl, ale aspoň jsme si s těmi lidmi krásně popovídali a bylo to lepší, než zůstat mezi čtyřmi stěnami.

A večer, ještě než jsme s Maruškou vlezli do postele, ještě jsem vypral. A byla to vlastně nejužtečnější věc za celý den.

.

.

Vlk vyje na měsíc a ten si toho ani nepovšimne...

11. října 2014 v 8:00 | pavel |  Co dal den

Už před několika dny jsem se opět začetl do jedné knihy od žáka Fráni Drtikola a tam to zrovna na straně 58 stojí. Drtikol, jak mnozí víte, byl náš velký mystik, ale taky děvkař a dokonce v pádesátých letech, kdy byli jiní duchovní lidé pronásledovaní, a nejen ti, zůstával nadále v komunistické straně a prý dělal i uličního důvěrníka. Lidé mu to mají dodnes za zlé, jak se to prý slučuje s jeho dílem a učením... a ten škrloup na něm i po jeho smrti zůstává. A nemůže se ani bránit. Ale myslím, že by se nebránil, nechal by to tak. Vždycky říkal, že lidé aby se věnovali duchovnu, dílům které po sobě zanechal, raději se zaobírají jeho životem, protože je to pro ně jednodušší. Byl prostě člověk jako jiní lidé a měl tedy i slabiny. Ale byl to jeho život, do kterého by nikomu nic nemělo být. A sám si za něj bude zodpovídat, tedy nikoli oni. Je to prostě jeho věc. Lidé se vůbec hodně starají, místo aby si zametli před svým prahem... jako například jedna blogeřka, kterou jsem prý neoslnil a ani jsem ji nemínil oslnit (uháněla mne o schůzku několik let) která si taky nezametla před svým prahem, ale raději už léta podvádí svého manžela a ještě o tom píše taky na blogu. A ta právě křičí nejvíc. Ale já jsem na rozdíl od ní svobodnej chlap.

Takže proč bych si nevyšel jako včera s Marcelkou a měli jsme krásný den, který jsem si nehodlal zkazit. Navíc Marcelka ví o mých jiných kamarádkách už od samého začátku co se známe. Nemám potřebu něco před ní zatajovat. Bere mne takového jaký jsem. Dokonce jsem i Dagmar hned v úvodu řekl, že si občas s nějakou ženou vyjdu. Taky nic špatného na tom nevidí. Mám to tu jako deník, a nejsem sám, který to tak má, a komu se to nelíbí, nemusí sem chodit a číst.

Takže jsem na Marcelku počkal v Libni, tam něco pracovně vyřizovala, sedli si na osmičku a jeli do centra Prahy. Na Náměstí Republiky jsme si prohlédli trh, v Celetné jsme zašli do knihkupectví, které vlastnila moje velmi dobrá známá, bohužel zemřela a má tam i kameny, které má Marcelka taky moc ráda.




Pak jsme pokračovali na Staroměstské náměstí, Marcelka si dala klobásu, protože od rána nejedla...




... a v uličce za náměstím jsme potkali knížete... mám na něj velké štěstí, potkal jsem ho už několikrát.




A pak jsme prošli Karlovým mostem a kam jinam než do Vojanovy zahrady.




Taky jsme si nenechali ujít Valdštejnskou zahradu, kde byla výstava designových laviček.




Prošli jsme senátem, pak pěšky až k Andělu, kde prodává placky moje dobrá známá od Hari Krišna.Ty mám rád protože nejí maso.





Pak jsme jeli ke mně domů, abychom se navečeřili a pak znovu k Vltavě. V půl osmé tam byla vodní show.

Takže zase jeden krásný den a komu se to nelíbí, ať mi....

.

Má cenu něco plánovat?

10. října 2014 v 8:00 | pavel |  Co dal den

Každopádně nemá... stačí pak když vám někdo zkříží cestu a všechno je jinak.

Z té pražské ZOO jsem tu ještě všechny fotky neukázal, takže tady jsou ty další, které snad nikoho nepohorší.





Některé fotky jsou mázlé, protože jsou focené na dálku.




Jak asi všichni víme, je dobré vlka moc nedráždit, protože když se rozezlí, tak na vás pošle celou smečku...




.... a rozdrásají vás až na kost, že z vás jen stříká krev. A navíc, tuším, je úplněk.




A nejhorší jsou rozezlené vlčice.





Není bez zajímavosti, že i ta Diesana, tzv. svatá matka, si umístila svůj ašrám na Vlčí poli.

.