Březen 2015

Modré větrné pondělí

31. března 2015 v 8:00 | pavel |  Co dal den

Vítr oba milujeme, takže jsme si včerejší počasí i náramně užívali. A jelikož i nebe bylo modré, víc jsme si už ani nemohli přát. Jako obvykle jsem jel M. k práci naproti (nerada jezdí městskou dopravou sama a já zase mohu s ní být déle) a pak jsme si dopřáli procházku kolem Botiče. Potom ještě musela M. něco vyřídit na Zeleném pruhu... a tam bylo opravdu krásně větrno.



.


.


.


.


.


.


.



Tam se i zatáhla obloha a trochu sprchlo, takže jsme se vydali do centra, kde si M. koupila párek.




Koupila si ho sama, protože já maso nejenže nejím, ale i odmítám kupovat.




Zastavili jsme se ještě v knihovně Akademie věd.




Hrad tu už dlouho nebyl.





Před mým domem už pučí kaštany.

.

Když prší a ani psa by člověk ven nevyhnal...

30. března 2015 v 8:10 | pavel |  Co dal den

... zůstali jsme včera s M. v posteli a ji napadlo, že bych jí mohl ukázat staré fotky.




Většinu z nich jsem tady neukázal a nejvíc jich bylo, jak jinak, s Klárkou.




Žádný strach, pokračování tady nebude.




Ale i tak Klárka ráda něco ukázala.



.



Ráda mne provokovala...




... a nejen mne.



.



Je hezké si občas zavzpomínat...





... ale přítomnost, okamžik, je ale stejně to nejkrásnější co život člověku poskytne.

.

Lidé před orlojem v Praze

29. března 2015 v 9:00 | pavel |  Co dal den

Jak někteří tady na blogu víte, víc mne zajímají lidé než kytičky nebo památky. Kytičky je lépe vidět na vlastní oči a přivonět k nim a to se týká i památek... těmi nejlépe projít a pocítit z nich ta staletí. Ve tvářích lidí je naopak něco fascinujícího - nejen síla okamžiku, ale i jejich životní osudy, o nichž se ovšem můžeme jen dohodovat.



.


.


.


.


.


.


.




A co mi taky při tom nepadlo, jak někdy stačí málo, aby byl člověk aspoň na okamžik šťastný.

.

V zajetí horoskopu

27. března 2015 v 11:00 | pavel |  Co dal den

Horoskopům nevěřím, ale když se mi nějaký dostane do ruky, tak si ho pro zábavu přečtu jako ten z reklamního časopisu PALLADIA... a byl jsem docela překvapen jak nejen na mne, ale i na M. docela sedí. Protože jsem ve znamení Lva, tak se tam píše "Když se nad svým životem zamyslíte, musíte přiznat, že jde o rok, kdy máte štěstí víc než si zasloužíte... velice příznivá vám je Venuše a využijte šancí, které vám dává a ze vztahů si vyberte ten nejlepší. Vzhleden k Saturnu, který je od poloviny září ve Střelci, půjde o vztah, který začíná jako nezávazná romantika, ale mílovými kroky jde ke svatbě." Tak nevím jestli se mám bát nebo radovat, protože ve Střelci je narozená M. o které se tam píše tohle: "Vzhledem k tomu, že vaše lásky má v těchto týdnech pod palcem Venuše ze Lva, konečně se dočkáte partnera, který vás nebude v žádném směru šetřit a s nímž si budete užívat. Mezi půlkou července a polovinou září musíte být bdělí a ostražití zejména v práci. Je docela možné, že v ní dojde ke změnám..." a skutečně M. v tomto období i končí pracovní úvazky. Samozřejmě si v každém horoskopu člověk něco najde, takže ten článek, stejně jako já, neberte vážně.




Jelikože je Tadeášek hned vedle Palladia, zašli jsme se tam pomodlit, aby nás ochránil a myslel to s námi dobře.



.


.




Upřímně řečeno, co bude dál je opravdu jen ve hvězdách.

.

Letná a panorama na Prahu

26. března 2015 v 12:52 | pavel |  Co dal den

Jak jsem tu napsal, krásného počasí jsme se s M. nemohli nabažit a tak jsme procházkám věnovali každou chvilku. Procházky miluje jako já a máme si stále co říct. Na Letné M. ještě nebyla, je "náplava", jak o sobě říká a tak jsme se toho dne vydali tam.



.


.


.


.



A na závěr panorama.

.

Byl jsem opravdu na lepším...

25. března 2015 v 20:13 | pavel |  Co dal den

... než na internetu a proto jsem se tu taky od neděle neukázal.

Abych to upřesnil, byly opravdu krásné dny, včetně toho dnešního a tak jsem si jich i užíval, a jak jinak, než v náručí krásných žen, jak tu dnes napsala Elis. Nejdřív za mnou příjela moje německá přítelkyně Mona a taky moji M.jsem nechtěl zanedbávat. Mohli jste nás vidět na Letné, na náplavce u Vltavy, na Hradě, samozřejmě i na Petříně... a bylo hezké pozorovat jak ta příroda s jarem pučí a rozkvétá.



.


.


.


.


.




A co bude dál? Nebude dlouho trvat a ozvu se vám zase z Německa. Docela mi bude líto Prahu opusit.

.

První jízda vlakem

22. března 2015 v 12:36 | pavel |  Co dal den

Měl bych dodat první jízda vlakem po letech, ale opravdu jsem se včera ve vlaku cítil jako poprvé, protože se ani nemohu upamatovat kdy jsem v něm jel... Ani v Německu, kde žiji mnoho let, jsem vlakem nejel a byl to tentokrát docela krásný zážitek. Nejzajímavější bylo, jak byla ta jízda tichá... parní lokomotiva už nesupila, saze při otevřeném okně už nelítaly do očí (dáte se vůbec otevřít okno?), ale upřímně řečeno, ten minulý půvab jízdy vlakem se přeci jen už dočista vytratil.

Na jízdu vlakem mne vytáhla Dagmar, když mi zavolala jestli nemám chuť ji doprovodit do Senohrab, kde chtěla navštívit kamarádku. Ta nám pak okázala svoji zahrádku jak jí tam všechno kvete, pohostila nás a pak si vyšli do nedalekého lesa na procházku.



.


.


.


.


.



Květy magnolie se už derou z pupenců ven.



.



Není to krása, to takto pozorovat?




Trochu se pak zatáhlo, ale procházka to byla krásná.



.


.


.


.



Na konci lesa jsme pak viděli plno polomů, protože se tam před rokem přehnala vichřice.




Malý vulkán jako bonbonek.

.

Den štěstí

21. března 2015 v 9:00 | pavel |  Jen tak

Jak někteří víte, včera byl den světového štěstí a každý z nás vnímá štěstí podle svého založení jinak. Shodou okolností jsme mohli pozorovat i zatmění Slunce, takže i to nás obšťastnilo. Samozřejmě to největší štěstí je asi pro každého zdraví, vnitřní vyrovnanost a pocit, že má vás někdo rád a vy jeho. Když máme to štěstí, že je nám to dáno, můžeme mluvit jen o štěstí. A pokud mohu mluvit o sobě, ani já si včera nemohl stěžovat. Přítelkyně mne chtěla potěšit a tak připravila obědu její oblíbené jídlo a tedy vlastně současně potěšila i své chuťové buňky. Tím ovšem nechci říct, že jídlo je moje jediné štěstí a potěšení.




Na foťáku jsem nenašel program ztmavení, aby vyšlo to zatmění, tak tu máte aspoň to zářící Slunce.



.


.


.



Podvečerní procházka při západu slunce a tak jsem si říkal, že to vlastně byl i den Slunce.




Tihle jsou taky určitě šťastní a myslím, že jsou dokonce štěstím bez sebe.





A dnes je první jarní den a tak by snad i měl být dnem lásky, ne?

.

Mít slepici nebo být slepicí? aneb Nemáte psa? Tak si pořiďte slepici.

20. března 2015 v 10:35 | pavel |  Co dal den

Moje M.nemá zrovna slepice v lásce, pokaždé o nich říká, že jsou to podivní tvorové. Už jen stačí se na ně chvíli dívat. Mají prý v té jejich hlavičce jen jedinou starost zobat a pelešit se. Proto se i hanlivě říká některým ženám slepice - že mají slepičí rozum. Ale dámy neuražte se. Navíc její pes je taky nemá zrovna v lásce a už dvě zakousl u jejího dědečka. Jedině, co může být na slepici dobré, je polévka s domácími nudlemi. Ale tahle paní, kterou jsem viděl spolu s Věrou v Grébovce má na slepice docela jiný názor. Nejen že je má ráda, ale vytvořila si k té své slepičce láskyplný vztah... a jak je vidět, ten vztah je vzájemný.




Nejdřív jsme si z dálky mysleli že je to pes.



.



Vidíte to láskyplné pohlazení?



.


.




Co myslíte dámy? Je lepší mít slepici, nebo být slepicí?

.

Grébovka a jiné maličkosti

19. března 2015 v 8:00 | pavel |  Co dal den

Tentokrát jsem se s Věrou vypravil na fotografickou procházku do Grébovky a že bylo včera krásně, tak jsme si to i krásně užili. Hodně jsme fotili a taky hodně zajímavého viděli. Například jednu paní, z dálky jsme tomu ani nemohli věřit, venčila si tam louce svoji slepici. Ty fotky vám ovšem ukáži příště. Když jsme pak prošli celou Grébovkou, Havlíčkovými sady, sedli jsme si venku v kavárně na kávu - a to vám dnes tedy ukáži. Nakonec jsme prošli Vinohrady až k Nuselskému mostu kde je taky krásný park Zakázanka. Tu Zakázanku jsem náhodou objevil s Jindřiškou asi před rokem a i když je malá a zastrčená, je tam odtud krásný výhled na Prahu. I odtamtud vám příště ukáži fotky.



.


.


.


.


.


.



Beruška pro Jitku.





Jako bonbonek Věra v akci. Přeji vám hezký den.

.

Kalina vonná, červánky a moje odhalení

18. března 2015 v 10:50 | pavel |  Co dal den

Tak abych tu napsal všechno popořadě, čekal jsem na Klamovce na Dagmar (měla trochu zpoždění jako každá žena když jde na rande a trvá jí to dlouho u zrcadla) a abych využil ten čas, fotil jsem tu kalinu, tu jsem pro ni utrhl ve Vojanových sadech, v zapadajícím slunci. Tu pak celou dobu nosila na prsou. Na Cibulce jsme pak k večeru vyšli nahoru na věž a kochali se červánky, jak už jsem i v minulém článku napsal. Tu naši procházku jsme si pak užívali až hluboké tmy a potom u ní doma jsme pak kromě jiného nad její knihou o jménech řešili jaký asi na nás mají vliv... a jak jinak, řešila ona i mne. Taky se mi přiznala, že už předem po první naší schůzce řešila s tou knihou jestli má mne chtít mít pro delší vztah, nebo to prostě nechat být jak to zatím je.



.


.


.


.


.


.


.


.


.




Co myslíte vy? Ale prosím slušně. :D

.

Zase jsem se jednou sešel s Dagmar...

17. března 2015 v 8:00 | pavel
... a bylo to včera.

Dagmar bydlí na Klamovce, tam jsme se až kolem páté sešli a navrhl jsem ji že se můžeme tentokrát projít po Cibulce. Cibulka, přírodní anglický park, je jen tři stanice tramvaje od jejího domu a přesto o něm nevěděla. To mne docela překvapilo. A jelikož Dagmar miluje stromy a les, byla nakonec z naší procházky tak nadšená, že mi pak po celou dobu nepřestala děkovat, že jsem ji tam vzal. Bude tam teď chodit každou volnou chvíli, ale jen s doprovodem, protože je prý takovej malej strašpitel. Upřímně řečeno, ono to tam zvláště za soumraku opravdu tak opuštěně a strašidelně vypadá, že by tam mohl chodit nějaký vrah. Jeden muž nás tam skutečně z dálky několik minut nepohnutě pozoroval a neuměli jsme si jeho chování vysvětlit.




První zastavení u sv.Jana Nepomuckého a pak jsme vyšli nahoru k altánku.




Dagmar je hrozně zvídává, všechno si ze všech stran okukuje.


.



Teď je snaha některé stavební části zvelebit a omítnout, ale působí to spíš jako pěstí na oko.




Tady je Zeus a o kus dál u jezírka pak socha Diany.



.



Pohladila si každý strom.




Na věži jsme pak mohli vidět krásné červánky.





Pak mne pozvala k sobě domů...

.

Kráska

16. března 2015 v 8:00 | pavel |  FOTO



.


.




Vždyť víte, jsem estét a jak vidím krásnou holku neodolám a vyndám foťák.

Jistě to ženy znáte a všimly jste si, že hezké kamarádky si k sobě berou méně hezké a naopak. Jaké máte vy zkušenosti?

.

To tu ještě nebylo - Zemana můžete vyhrát v tombole a fotoshooting s Dominikem Haškem

15. března 2015 v 9:00 | pavel |  Jen tak

Jistě jste někde četli nebo viděli, že některé celebrity občas nabídnou den v jejich společnosti a výtěžek pak jde na nějakou nadaci, jindy zase holka v internetu nabídne své panenství a v Německu dokonce jeden homosexuál i svoji smrt... a jak se zdá, Zeman ani v tomhle nechce být pozadu - a můžete si ho i s jeho manželkou, pokud si koupíte los, vyhrát v tombole - a povečeřet s ním. Abych to celé upřesnil, má to být 20. března jeho první reprezentační ples a pokud máte zbytečných pár tisíc, budete tam vítáni.




Tu večeři se Zemanem si sice rád odpustím, ale ten článek mne převedl k zamyšlení jestli je vůbec vhodné, aby se sám prezident nabídl jako hlavní výhra večera. Všichni sice víme jak je sebestřenej a jak hodně si o sobě myslí, že by někdo rád s ním povečeřel a jistě by se pár jeho zapálených příznivců i našlo, ale dokážete si představit, že by takový krok udělal jiný prezident a snížil by tak svoji vážnost?





A co taková večeře s Dominikem Haškem? Bohužel ta nebude, ale na Staromáku jsem ho viděl při fotoshootingu.




.


.




Doufám že je to Hašek. Poznáte na fotce i jiné známé osoby?

.

Můj soused Fibich

14. března 2015 v 11:42 | pavel |  FOTO

Mám štěstí, že mám tady v Praze docela zajímavé sousedy. Jednu zeď mám společnou s tchánem někdejšího primátora Svobody a toho občs i potkávám a jezdím s nám ve výtahu a mohu s ním podiskutovat o politice... a naproti byt pravnuka skladatele Fibicha. S tím jsem kamarádil a bohužel před měsícem ve věku sedmdesáti let zemřel. Jeho byt se teď v týdnu likvidoval a mohl jsem pozorovat jak je žalostné, když člověk zemře a všechno jde kromě pár památkových věcí do popelnice. To působí jako druhá smrt člověka... všechny věci s ním spojené zanikají spolu s ním.

Ten byt zdědil jeho vnuk a jelikož obrazy ještě zůstaly na zdi, měl jsem možnost je fotografovat. Na tomto obraze je skladatel ve věku jedenácti let a je zajímavé, jak se ty geny i po tolika generacích drží. Ta podoba prapravnuka mluví za vše...
.


.



Posmrtná maska skladatele.

.

Dívčí hrady a jiné maličkosti

13. března 2015 v 8:00 | pavel |  Co dal den

Už ten samotný název mne přitahoval a pokaždé když jsem jel z Novodvorské na Smíchov, měl jsem možnost pozorovat ty lidičky nahoře. A před několika dny, jak už jsem tu psal, mně tam konečně vytáhla Martina. Napráskal jsem tam docela hodně fotek a jelikož jsem vám ty nejzajímavější ještě neukázal, tady je tedy máte.




Všechny fotky budou proti slunci, takže siluety.



.


.


.



Nejzajímavější asi bude tahle s tím psem.



.


.



Tihle vypadají jako vyrojení ufoni.



.



K té skále se asi budu častěji vracet, vytáhnu tam příště moji M.

Jak to bylo s tou Martinou, jsem už vám taky psal. Natolik jsem ji v autobuse "okouzlil", že se nechala sbalit a vyšla si tam bez váhání se mnou. Večer jsem ji pak přislíbil, že ji pošlu fotky, nadiktovala mi tedy svůj mail, ale ten se mi dnes bohužel vrátil... takže ona fotky nejen neuvidí, ale asi ani já nikdy ji. Nakonec to není poprvé, že některé ženy se v mém životě objeví a zase se hned ztratí. Pokud si dobře vzpomínám, poprvé to bylo s jednou holkou když jsem byl na vojně v Litvínově. Stýkali jsme se pár měsíců, ale nikdy mi neřekla (a já ani nepátral) kde s rodiči bydlí a mobil ještě nebyl. Jednou jsme se, jak bylo domluveno, nemohli sejít, já byl náhle převelen a už jsem ji nikdy v životě neviděl. Podobně tak bylo když jsem zůstal pak v Německu a taky jsem plno lidí nadobro ztratil. Buď se ty ty ženy provdaly (a změnily jména) nebo se odstěhovaly jinám. Někdy si na ně vzpomenu a stýská se mi po nich a docela by mne zajímalo, jestli ony po mně. Jak tak dnes nad tím přemýšlím, dnes je navíc pátek třináctého, ty moje ženy asi nebudou moje životní poslání, jak jsem v pondělí napsal, ale životní úděl. :D

.
.

Nepromarněný den

12. března 2015 v 8:00 | pavel |  Co dal den

Dal jsem na radu Pavly, že lépe nevylézt z domu a zalézt do postele než abych zase něco rozbil nebo pokazil a nakonec to bylo to nejlepší co jsme mohli s M. udělat. Jistě mi taky dáte za pravdu. Jediné, jak opravdu nepromanit den je.... však sami můžete dopovědět.




Tentokrát se M. pustila do vaření...




... a bramborákem byl pak krásně provoněn celý byt.





Lze si přát krásnější den?

.

Promarněný den

11. března 2015 v 10:02 | pavel |  Co dal den

Den začal tím, že mi přestala svítit zářivka nad kuchyňskou linkou a proto jsem hned jel do OBI pro novou. Ta však nesvítila když jsem ji tam upnul a tak jsem musel znovu vyjet ji vyměnit a ta pak nesvítila taky. Potom mi poradili, že by to mohlo být startérem a ten nakonec taky tu zářivku nespustil. Zkrátka a dobře, jel jsem do Obi třikrát a nakonec zářivkou nemám, protože novou, včetně té lampy na zářivku o délky 90 cm, neměli. Zkrátka a dobře, celé dopoledne jsem těmi jízdami do Obi promarnil a od té doby na co jsem sáhl, to jsem rozbil. Ještě štěstí, že M. byla pracovně vytížená a pak musela domů, tak jsem nemohk ani ji nějak poškodit nebo rozbít. Abych se trochu zklidnil, vyjel jsem odpoledne pak na malou procházku, kam jinak než na Karlův most, a tam jsem se zastavil s Pavlou, která tam občas prodává. Byla by to docela hezká holka, ale měla by aspoň ty brýle vyměnit. Ta mi poradila, ať už raději nic nedělám a vylezu si do postele. Tam prý nic nezkazím. No nevím, zkazit se nebo pochroumat se může něco i tam.



.


.


.


.


.


.




Ženy mají v platených sukních krásný prdelky a ony to dobře vědí. Aspoň tenhle pohled mne ten den potěšil.

.

Na Vyšehradě

10. března 2015 v 9:25 | pavel |  Co dal den

Z Věry se stala zapálená fotografka a tak mne včera vytáhla na Vyšehrad. Počasí už nebylo tak "jarní" jako v neděli, ale na sluníčku to taky krásně hřálo. Nejvíc Věru tentokrát zajímal hřbitov a tak jsme skutečně obešli skoro všechny hroby a ukázala mi i takové, které jsem dříve přehlédl, například hrob s herečkou Rybářovou, která si těsně před dvacátými narozeninami vzala život. Samozřejmě jsme se i kochali krásnými pohledy na Prahu, to si nikdo nenechá ujít.




To je ten její hrob.




Tady je pochováno jednoroční dítě.




Na hrobech to i kvetlo...




... a tahle je podle Věry šlechtěná.




Od Zoubka.



.



Mácha s Dvořákem by neměli chybět.



.



Některé hroby jsou umělecká díla a jste tam jako v galerii.




Ale dost hrobů a užívat si sluníčka...




... jako tihle, které jsem vám přiblížil.



.


.


.




Jedny z nejhezčích pohledů na Hradčany.

.

S Martinou na Dívčí hrady

9. března 2015 v 9:51 | pavel |  Co dal den

To jsem ještě nevěděl, že se jmenuje Martina. Nastupovala na Novodvorské do stejného autobusu, já předními dveřimi, ona prostředními, sedla si po směru jízdy, já proti směru a po chvíli, když se autobus rozjel, nemohli jsme zabránit očnímu kontaktu po kterém si začala uhlazovat vlasy. Potom už jen stačilo abych ji na konečné nabídl doprovod k procházce, na kterou se sama vypravila. Však znáte moje životní poslání, být utěšitel opuštěných žen, protože se nemohu dívat jak jim je bez muže. Navrhla Dívčí hrady a tak jsme hned sedli na metro a zajeli do Radlické. Nejdřív jsme se vypravili na Děvín a potom na vyhlídky na Ctirad, kde bylo při takovém krásném počasí lidí jako na Václaváku.



.



Martina je sama pět let po rozvodu.



.


.


.


.


.



Tady máte nás dva.



.


.


.




A co dál? Pak jsme tím samým autobusem jeli domů na Nodvorskou.

.