Květen 2015

I s tou nalomenou páteří to jde...

31. května 2015 v 10:05 | pavel |  Co dal den

... jen člověk trochu riskuje život, ale nechci to tu rozebírat. :D




Včerejší den nezačal moc hezky, pršelo, ale nakonec bylo krásně.




Ve Valdštejnské zahradě jsem fotil mladé kaštánky.




Takže přežil jsem to a záda dnes ráno už ani nebolí.

.

Pohodové dny

30. května 2015 v 8:00 | pavel |  Co dal den

Pohodové dny s mojí M. jsou k nezaplacení a často si říkám, jestli mám zapotřebí nechat zlákat na procházky s jinými ženami. Jistě mi tady dá někdo i za pravdu. Dokonce jsem si o tom včera povídal s M., která mi je sice toleruje (snad i přeje), ale podivuje se jestli mne to ještě baví. A taky bych měla dělat i něco užitečnějšího.




Jako dřív, počkám na M. před prací, jdeme se projít k přehradě a potom ke mně, kde spolu povečeříme.




Předevčírem to byla nastavovaná kaše s kroupami.




Včera dlouhá procházka k Vltavě. Ty fotky vám ukáži příště.

Máme to jako v manželství a pomalu si na to zvykám.

.

Barevné odpoledne s Lenkou

28. května 2015 v 8:00 | pavel |  Co dal den

Záda nezáda, ale když mne holka pozve na rande, neumím říct ne. Přišla zásobená šesti rohlíky, že budeme krmit na náplavce labutě a nakonec jsme krmili ve Vojanových sadech i pávy. A navíc, asi mi to nebudete věřit, na záda jsem v její přítomnosti úplně zapomněl. Přestaly mi bolet. Stal se zázrak. Takovou léčbu bych každému mohl jen doporučit.



.


.


.



Ten můj černobílý svět plný bolesti najednou zazářil všemi barvami.

Lenka má ledové ruce jako měla Klárka a to byl ten pravý balzám nejen na moji duši, ale i na páteř.

.

Může být úklid radost?

27. května 2015 v 10:58 | pavel |  Co dal den

Někdo se v úklidu bytu nebo domu opravdu vyžívá, jako třeba moje maminka. Každou sobotu převrátila náš byt vzhůru nohama, myla i okna a my všichni, rodinní příslušníci, pokud to jen šlo, zdrhali. Kdo zaváhal, ten měl prostě smůlu. Moje ex uklízela jen průběžně a moje práce byla obvykle jen luxovat.. a to mi vlastně zůstalo dodnes. Občas i utřít prach.

Tentokrát, když se s tou mojí páteří zdržuji většinou doma, přítelkyním kromě M. dávám dovolenou, stejně by si se mnou moc neužily, pustil jsem se do velkého úklidu, tedy peru i závěsy, záclony a myji okna a docela mne to zatím i baví. Ta radost k tomu z vykonané práce. I když jen nevím jak dlouho mi ten zápal vydrží.





Ukáži vám co krásného se dá vyrobit z kamenů. Červený jaspis a labradorit.

.

Krušný život ženy v domácnosti

26. května 2015 v 12:10 | pavel |  Co dal den

Nejhorší jsou rána když vstanu z postele a musím rozhýbat tu naraženou páteř. Ale dnes jsem si umíníl, bolest nebolest, musím se pustit do úklidu. Je až neuvěřitelné, kolik prachu do bytu sedne, když člověk z něho na dva měsíce odjede. Ale to ani nemusí být ty dva dva měsíce. Jistě víte sami. V jednom koutu bytu začnete utírat prach a než dojdete k druhému, můžete začít znovu. A nejde jen o prach. Jen kuchyň, abych ji dal zase do pucu, mi trvala celé dopoledne a to jsem to docela odbyl. V obývacím pokoji i kuchyni mám všechno černo-bílé a právě na černém je všude vidět ten prach.

Tak to bylo jen na úvod, jak to má žena v domácnosti. Uklízí po celý den a nakonec to ani není vidět. Její práce je přesto pak jejím mužem zneuznaná. A proč to tady říkám? Moje M. musí dojíždět denně do Prahy do práce, vstává už v půl páté a domů pak dorazí skoro až večer. Jak už jsem tu psal, s jejím mužem nežije, ale ten přesto aspoň ob den si ji tam přijde zkontrolovat. Ta mu ještě, hloupá, dá večeři a on pak chodí po domě a všechno kritizuje. V umyvadle jsou vlasy, nejsou zalité kytky... prostě hledá "blechy" a pak spokojeně odjede. Teror. Snaží se ji nějak ponížit. A M., protože už to tak měla s tímhle dominantním chlapem po celý život, se pak jen rozčílí sama nad sebou, že není schopná mu vzdorovat. Na vysvětlení: ten dům postavili spolu, takže mu stále patří ta půlka.




To světlo je provizorní. Už jsem v Německu koupil novou zářivku.

Taky jste holky zneuznané a neumí váš muž vaši práci doma ocenit?

.

Krvavý make up

25. května 2015 v 10:28 | pavel |  Co dal den

Bez nalíčení vyjít z domu, to ani náhodou. Nejdřív ze sebe udělat člověka. Jak by jinak žena mohla vyjít mezi lidi? Některá to přehání, pořádně se zmaluje, jiná to má s mírou, ale pro každou ženu (tedy skoro pro každou) je to každé ráno prostě pravidlem. Moje dcera se nemaluje, ani oční linky, nic, možná jen když jde do divadla. Je krásná i tak...nepotřebuje to. To taky bylo to první, co mne zaujalo, když jsem ji po roce zase viděl. Líbí se mi ženy, které chtějí vypadat přírodně, jak to mají od Boha. Moje M. se taky nemaluje.

Včera na procházce Prahou, to jsem si po těch 2 měsících v Německu nemohl nechal ujít, jsem na Můstku zahlédl taky jednu zmalovanou ženu, ale tentokrát do krve. Nejen v obličeji, ale i na zádech. Jednu takovou ženu znám i z Dortmundu. Ta se zase na veřejnosti ráda fackuje a škrábe až z ní doslova cáká krve. Jak je to s touto ženou nevím, ale pravdou je, že byla "zmalovaná" nejen krví, ale i drogou nebo alkoholem.




Fotky jsou dost nekvalitní, protože tam lítala jako fretka a bylo už v podvečer.



.


.


.


.


.


.




Nebyl jsem sám, kdo si ji chtěl vyfotit. Tak trochu turistická atrakce.

Taky bez makeupu ani náhodou?

.

Prodavačka mi schovala pro děti jogurt

24. května 2015 v 9:52 | pavel |  Jen tak

Pustil jsem si ráno televizi kde zrovna dávali starý film a z něho je tahle hláška. Jako bych se vrátil o sto let nazpátek... a jak má člověk špatnou paměť. Dřív to bylo nedostatkové zboží, jen jeden bílý a dnes v Globusu jich vidíme plný regal s nejnemožnějšími příchutěmi... není to nakonec zbytečné a plýtvání jídlem? A vlastně ten bílý bude asi nejzdravější.

Tak už jsem v Praze, jel jsem u autě těch 700 km s polštářem na zádech, abych si nemusel tu páteř tlačit, M. na mne čekala i s těmi svými problémy, které stále má se svým mužem (nedá ji pokoj a deptá ji, jak to někdý bývá, když jsou lidé před rozvodem) a tak jsme to až do noci řešili... a opět nevyřešili nic. Odpolene si vyjdu s Lenkou po Praze.




Tak už se těším až se projdu k Vltavě. Ta fotka je ještě z dubna.

Po těch 2 měsích v Německu jsem si zase uvědomil jak jsou Češi i přes plné obchody stále jednou nohou v minulosti.

Stačí se podívat kolem sebe a na zprávy. Ještě asi dlouho potrvá než se s tím vyrovnají.

.Ta správná generace se asi ještě nenarodila.

.

Pohled na Bochum

22. května 2015 v 22:28 | pavel |  Co dal den

Jak už jsem někde napsal, vylezl jsem i s těmi bolavými zády na věž kdysi postavenou na počest Bismarcka, takové věže jsou jsou po celém Německu, národ ho miloval, abych se taky jednou podíval na Bochum shora. Bochum není Praha, i když taky není malá, 350 tisíc obyvatel, ale nijak shora krásou nevyniká.



.


.


.



To bych nebyl já abych se nechal těmi zády a bolestmi uzurpovat. Ani prášky proti bolesti, které mi předepsal doktor, neberu.



.



Ta věž je v městské parku a je tam plno havranů a divokých králíků.





Němci mají v pondělí svátek, tak mají být zítra plné dálnice a dost nehod. Snad dojedu do Prahy bez problémů.

Hezký víkend.

.

S doktory strávený den

21. května 2015 v 18:54 | pavel |  Co dal den

U mého doktora jsem ráno nepochodil, protože ty baby na příjmu mne prostě k němu nepustily. To je zeď přes kterou člověk neprojde a čekat tu ještě týden, kdy by mi byly ochotny pokytnout termín, to už hraničilo s mojí trpělivostí. Byl jsem prostě nasranej. Jiný doktor mne pak byl ochoten sice vzít, ale prý až po druhé hodině odpoledne a budu muset bez termínu čekat dokud nevyšetří ty lidi s termínem. Šel jsem se tedy projít do městského parku abych ty 4 hodiny čekání nějak přetrpěl a pak jsem náhodou potkal moji kamarádku Alexandru, jejíž syn je doktorem. Čekala zrovna na něj. Sice není ortopéd, ale v kavárně si prohlídl moje rengenové fotky a aspoň mne potěšíl, že to zranění není tak závažné. Trvalo to jen pouhé dvě minuty. Pak jsem pro jistotu stějně zašel k tomu jinému doktorovi, tam jsem na něj čekal, ještě dvě hodiny a nakonec jsem ve 4 odpoledne konečně vypadl ven. To jsem opravdu mohl rovnou zajít za kamarádou a mohl to běhání po doktorech odpustit. Zítra dostanu krunýř, budu ho muset nosit asi měsíc, než se to zranění "uleží" a nejspíš v sobotu do auta směrem Praha. Bude to asi strastiplná cesta, ale rád ji přetrpím. Marcelka snad bude o mne pečovat a rychle mne vyléčí. A nebo taky ne.








Fotil jsem v parku ještě naposled magnolii a tahle Veronika mne začala svádět.
To léčení může dopadnout taky špatně, jak se znám.

.

Vylízej si svůj talíř

19. května 2015 v 18:47 | pavel |  Jen tak

Zní to dvojsmyslně, ale mám na mysli skutečný talíř, když nám něco chutná a je hřích si ten talíř nevylízat. Je to taková tečka po dobrém jídle a kdo tak nečiní je sám proti sobě. Moje ex to nesnášela (hlavně ten pohled na mne) a tak jsem ten talíř musel pokaždé líznout když odešla do kuchyně. Naproti tomu moje obě přítelkyně, Maruška i Marcelka se nikdy nestyděly ten talíř vylízat a mám dokonce s nimi i fotky... jen je nechci takhle veřejně blamovat. Mimochodem Maruška se se mnou už rozešla. Pár dní před mým odjezdem do Německa jsme spolu ještě povečeřeli, na odchodu mne políbila a hodinu na to jsem dostal sms, že je mezi námi konec, protože neunese nebýt jediná.



To je ještě fotka z Prahy, pohanková kaše.


Je to docela škoda, protože s oběma jsem si ve všem dobře rozuměl a vlastně mám je stále obě rád. Společné vaření (obě sice rády maso, ale přesto nikdy nepohrdaly mým vegetariánním vařením), společné procházky a proč bych to nepřiznal, i milování. Ještě s ní promluvím, až se vrátím do Čech, ale je to její rozhodnutí a život jde dál. Život mne naučil moc všechno neřešit a ponechat každému svobodnou volbu.





Tady nemám kuchyň, ale vystačím si i s jedním vařičem. A co si uvařím, to si taky sám sním. Zatím.

Jak je to s vámi a s lízáním. Nestyďte se.

.




Kaktusy a moje láska k nim

19. května 2015 v 10:45 | pavel |  Jen tak

První kaktus, který jsem dostal, byl dárek od jednohu starého muže v jehož bytě jsem díky své někdejší profesi něco zaměřoval a při tom mi řekl, ať si ho vážím, protože je to vlastně potomek kaktusu, který dostal přímo od Friče. Hodně jsem si ho cenil, časem přibyly jiné, ale tento po letech nakonec moji laickou péči nepřežil. Hodně odnoží jsem si pak přivezl když jsem byl ve světě na cestách a měl jsem je v obývacím pokoji na oknech. Po rozvodu jsem je tam ženě nechal a do nového bytu jsem si vzal jen jeden (ten mi často kvetl), který mám teď na okně v pražském bytě. Musí být velmi odolný, protože loni jsem ho v německém bytu zapomněl a přežil tam celou zimu.




To byl jen malý úvod a dnes vám ukáži pár kaktusů z bochumské botanické zahrady.



.


.


.


.


.


.




Kaktusy předávají svoji krásu z generace na generaci, jako je to se všemi rostlinami.

A podobně je to i s námi lidmi, ačkoli kromě krásy předáváme svým dalším generacím i dědičné nemoce.

Takové malé zamyšlení nakonec. :D

.

Neobvyklé květiny z botanické zahrady

18. května 2015 v 15:58 | pavel |  Co dal den

Pro někoho ty květiny obvyklé jistě jsou, ale pro mne je skoro každá květina neznámá. Je mi důležitější, že se mi líbí a mohu si k ní přivonět.



.


.


.


.


.


.



Tahle měla jméno - orphium, ale třeba z těchto květin některé poznáte.

.

Čínská zahrada v Bochumi

17. května 2015 v 12:03 | pavel |  Co dal den

Včera jsem vám ukázal pár fotek z botanické zahrady v Bochumi, ale nezmínil jsem se, že na spodní části se nalézá i čínská zahrada. Je krásná, ale bohužel uzavřená, protože vandalové se tam na ní vyřádili a tedy ji zpustošili. I v Německu jsou takoví.



.


.


.



Našel jsem vám aspoň pár fotek z internetu jak to uvnitř vypadalo.



.


.


.


.


.


.


.



Na závěr jedna zimní.

.

V bochumské botanické zahradě

16. května 2015 v 11:25 | pavel |  Co dal den

Dnes od rána prší, ale včera byl krásný den. Ráno jsem se konečně dostal k svému lékaří, dostal od něho dvě injekce k páteři, trochu se mi ulevilo a tak jsem se vydal do botanické zahrady. Patří univerzitě a je volně pro každého bez poplatku přístupná. Je rozlehlá, celá provoněná, hlavně teď tu kvete jasmín, a proto jsem tam strávil skoro celý den. Raději by mi sice bylo s mými kamarádkami v Praze, Dana mi například napsala, že má pro mne štrůdl ať se zastavím, Viktorce bych zase mohl vyvenčit psa, mojí M. není zrovna psychicky dobře a tak tu bych zase já rád něčím potěšil... ale občas přijde něco, co nám překazí všechna přání, nebo představy. S tím se člověk musí smířit a užívat si aspoň to, co mu život zrovna nabízí.



.



Předpokládám, že je to jasmín. Celá cesta byla jím zasněžená.



.



Hodně zajímavých květin nebylo jen ve skleníécích, ale i venku v přírodě. Od téhle vám ukáži detail.



.



Tady jsou například rostliny, které se vyskytují u moře v dunách.




Tady jsou květy toho stromu který vidíte na předchozí fotce.




Mám přes 300 fotek, ale aspoň vám někdy uzkáži ty ze skleníků.

.

Německo, země zaslíbená

14. května 2015 v 12:38 | pavel |  Jen tak


Lidé z Afriky riskují své životy aby se dostali do Evropy, ale že by Německo byla země zaslíbená, to ani náhodou. Je tu velké procento lidí, kteří žíjí v chudobě, nebo na její hranici, je tu pomalu víc přesídlenců než Němců a ti Němci, ta většina, řekněme dolní třída, jsou přitroublí, neřkuli zdegenerovaní. Ale abych nepsal zase všeobecně jako to tu je, zdravotnictví, a v Čechách tomu bohužel není jinak, se potýká s velkými problémy. U doktora dlouhé termíny a zdá se, že spíš počítají s tím, že mezi tím umřete a mají vás tak z krku. Jediné co vám dají, předepíší vám prášky na bolest.To je právě ten můj případ s páteří. Tak jsem si aspoň trochu postěžoval.

Včera jsem zase projel celým městěm abych si koupil zářivku nad kuchyňskou linku. Je tu několik Bauhausů, ale že by měli co potřebujete, na to zapomeňte. Ta stará, 90 cm dosloužila a tady dostanete jen dlouhé pod 60 cm nebo nad 120 cm. Velikost uprostřed se prostě už nevyrábí. A hezké německé holky, taky nedostatkového zboží.




Pieta z kostela v Essenu.

Dnes je Himmelfahrt, svátek mužů, tak mi můžete popřát ať se mi ta páteř i bez doktorů uzdraví.

.

Poslední stadium rakoviny s cigaretou

12. května 2015 v 16:57 | pavel |  Jen tak

Když jsem byl v neděli v Essenu, tak jsem tam viděl stát žebračku s cigaretou v ruce a s cedulí, že je má poslední stadium rakoviny a že na přání už nemá skoro žádný čas... Trochu mi ta její cigareta v ruce přišla jako provokace, ale na druhou stranu ji už ani ta nemůže pohoršit stav, když už se nedá nic dělat a musí jen na tu smrt čekat. Nebo už ji lidé, kteří jdou kolem, co si oni myslí, nezajímají a chce prostě jen od nich nějaký ten milodar. Třeba nemá ani rakovinu a je feťačka, kterou stejně jednou možná dostane, pokud tím životem bude pokračovat dál. Každopádně po dobu co jsem tam postával, nikdo jí nic nedal.




Přemýšlím, pokud bych byl na jejím místě a tu rakovinu skutečně měl, jestli by mne taky ještě vůbec něco zajímalo.



Na kole do Essenu

11. května 2015 v 11:15 | pavel |  Co dal den

Takové počasí, jaké bylo včera, by bylo škoda nevyužít a tak jsem se i přes problémy páteře vydal po obědě na kole do Essenu. Třeba mi ta jízda přes hrboly pomůže. Cyklistická stezka tam nevede a proto jsem musel po silnici mezi auty, což nebylo při cestě domů zrovna bezpečné. Navíc jsem si trochu zajel a zabloudil a oslovil nakonec dva důchodce. Snažím se neměcky nemluvit jako Gott, ale stejně mne v něm poznali. Někteří lidé mne považují za Holanďana, ale tihle hned jestli nejsem Čech. Samozřejmě znali Gotta, ten tu má větší věhlas než Havel. Záda mi sice bolet nepřestaly, ta blokáda v nich se drží, ale aspoň jsem si užil hezký den. Ostatně moje M., jak mi večer psala, taky byla na kole.




V Essenu bylo takové pravé ospalé nedělní odpoledne. Lidi v kavárnách, slunili se a na procházkách.



.


.


.



Ten černoch se na procházku pěkně vyšnořil.



.




Byl jsem i v kostele, ale ten vám ukáži někdy příště.

.

Pracovat nebo lenošit?

10. května 2015 v 12:40 | pavel |  Jen tak

Dnes je neděle od slova nedělat a navíc je to den, který bychom měli věnovat Bohu. Tedy uvnitřnit se, rozjímat, zamyslet se nad svým dalším životem a načerpat další síly. Tento týden jsem prolenošil, protože kvůli té blokádě v zádech jsem pracovat ani nemohl, ale přesto mi ty dny protekly mezi prsty jako voda, což si i trochu protořečí. Naopak při práci obvykle zapomeneme na čas a den uběhne rychle.

Jsme Bohem nastaveni abychom pracovali nebo lenošili? To je velká otázka. Naši předkové, kteří běhali ještě polonazí po lesích moc toho nenadělali. Pracovali jen když dostali hlad a tak podle archeologů pracovali (sběrem a lovem) jen asi 3 hodiny denně a to některým divokým národům zůstalo dodnes. Ani v antické době se lidé kromě otroků moc nepředřeli. Pracovali celkem vzato asi půl roku a další měsíce jen slavili a lenošili. I dnes najdeme lidi, kteří místo honu po penězích se dokáží raději uskrovnit a celý den prostě prolenošit. Nebo cikáni, berou příspěvky a tedy ani je práce moc neláká. Ta lenost "primitivních" národů v nich ještě zůstala. Je jen další otázka, jestli jsou ty národy opravdu primitivní... dokáží si, na rozdí od nás pracujících, užívat života.

Moje M.například bez práce nevydrží. Třeba víkendy jsou pro ni přímo horor. Doma, kde je bez kolektivu a tedy bez lidí, všechno na ni padne, nespí a má jen deprese. Pro ni je práce přímo záchrana a mne se často ptá (když jsem v Praze tak nepracuji a to je skoro po celou zimu) jak vydržím tak dlouho nepracovat. K tomu musím jen dodat, že stejně jak rád lenoším, tak i rád pracuji... pokud mne práce baví. A není to jen proto abych se dostal k penězům.

Někteří lidé opravdu pracují jen proto aby měli co jíst a kde bydlet a práce je pro ně spíš dřina a robota. Jsou to pak lidé opravdu jako na baterky. Práce jim nepřináší žádou slast a přesto pracují do úmoru dokud se jim ty baterky nevybijí a nepadnou. Samozřejmě jsou mezi námi zase jiní lidé, kteří bez práce prostě nevydrží a naopak je práce i posílí... a dožijí se obvykle i vyšího věku.

Tak co je pro nás dobré? Prožít život lenošením nebo prací? Asi mi řeknete "všeho s mírou". Nemám pravdu?

.


Tohle je vlastně taky práce. Takto sedět celý den bych nevydržel.

.

Takové normální ráno

9. května 2015 v 11:35 | pavel |  Jen tak

Právě přestalo pršet, vysvitlo sluníčko a moje žena je stále v noční košili. Jdu k ní a říkám: "Co myslíš, nezajedeme do Belgie? Procházka s děmi u moře nám udělá dobře." Byl to jen krátký sen a jediná skutečnost byla, že za oknem opravdu přestalo pršet a ukázalo se sluníčko.




Včera byl ještě krásný den...




... a včeličky byly pilné.



.



Hezky si užijte víkend.

.

Den osvobození i pro Německo

8. května 2015 v 20:14 | pavel |  Jen tak

Aspoň tak to v Německu ve zprávách říkají. Bylo poraženo Náci-Německo, ale Německo jako takové bylo osvobozeno... od nacistů. Podle toho bylo v Německu jen pár nacistů od který se německý lid nechal osobodit. Odpoledne jsem viděl docela zajímavý dokumentární film kde stálo, že většina i vlivných nacistů, kteří měli přímo na svědomí srovnání se zemí několika městeček ve Francii a Belgii (a vražd bezbranných civilistů) byli sice nejdřív odsouzeni k smrti, ale nakonec omilostněni a dožili se spokojeného stáří.




V ulicích se ale moc neslavilo a pokud ano, tak něco jiného. Byl normální pracovní den.




Tenhle pár měl taky jiné starosti než nějaké výročí.





Asi i pro plno Čechů je důležitější, že nemusí do školy a do práce a mají prodloužený víkend.

.