Červen 2015

Proměna dívky ve stařenu

30. června 2015 v 8:00 | pavel |  Jen tak

Někdo se dokáže se stářím smířit a proto skutečně zestárne nejen na těle, ale i na duši, jiný zase nikdy nestárne, i když vzhledově tak nevypadá. Nikdy by se člověk neměl se stářím smířit, přijmout je a podle toho nejen se chovat, ale i myslit a cítit. Ve skutečnosti jsme stále mladí a někteří z nás dokonce ani z puberty dosud nevyrostli.

V neděli jsem šel po Praze sám, protože moje M. musela domů a jiné moje kamarádky, třeba Dagmar, odjely na dovolenou. S tou jsem se setkal v sobotu. Když jdu občas sám, ani mi to nevadí, protože mám sebou kamaráda foťák a mám čas se mu věnovat. Na Karlově mostě jsem nejdřív potkal tuhle dívku a při cestě domů na metro tuhle stařenu na Václaváku. Pak jsem se nad nimi trochu zamyslel, i nad tím stářím. Některé holky starými ženami opovrhují, nebo se jim vysmívají a nechtějí si připustit, že je to taky čeká... pokud se toho stáří vůbec, ve zdraví, dožijí. Ty fotky dívky a stařeny jsem prostřídal protože mi to přijde zajímavější.



.


.


.


.


.


.


.




Ani se nechci ptát jak se tím stářím vyrovnáváte vy.

Moje M. třeba, když jsme jednou o tom mluvili, by se nechtěla znovu do dětství vrátit. Prý nikdy.

Já bych to vzal i s těmi plínami v kalhotech.

.

I kavky si oblíbily Karlův most

28. června 2015 v 8:00 | pavel |  FOTO



.



Vidíte ten její pohled? Takovej lidskej. Mám pravdu?




Tady se mnou koketuje.




Opravdu se jim tam zalíbilo a vídám je, i na Kampě, několik let.




Někdy mi připadá, že mi rozumí, když na ně promluvím.




Mám je rád a často se u nich zastavím. Je jich tam docela hodně.

Tady stojí jako generál. No nejsou roztomilí?


.

Za jedničky zmrzlina zadarmo

26. června 2015 v 21:43 | pavel |  Co dal den

Vystoupili jsme u Masarykova nádraží a vidíme frontu přerd cukrárnou. "Tam mají jistě dobrou zmrzlinu," řekla M a dostala samozřejmě na ni chuť. Tam jsme zjistili jak to s tou zmrzlinou je. Za jedničky byla zadarmo. To za našeho dětství nebylo. Ty děti se dnes mají. Pak jsem si v novinách přečetl, že i ZOO měly dnes děti zadarmo. Jsou hýčkaný. Já měl taky na základce jedničky (M. prý taky) a nic.




Taky jste měli dnes jedničky? Tak tam utíkejte, třeba i zítra dostanete.




Ta prodavačka se jim ani na to vysvědčení nepodívala, dala by jim prý zmrzlinu i tak, řekla nám.

M. miluje jehodovou a já si dal borůvkovou.




M.měla dnes na sobě ještě hezčí tričko.




A tady detail. Víte jak mám při focení deteily rád.

Přeji vám hezký víkend.

.

Duha z Karlova mostu...

25. června 2015 v 16:56 | pavel |  Co dal den

... zaujala turisty víc než ty sochy na mostě.




Nebyla sice moc velká, ale aspoň tak.



.



A na opačné straně, k Mánesovu mostu, byla krásně modrá obloha s obláčky.




Předtím jsme ješčtě byli na Žofíně, protože tam M.ještě nebyla.




Tady je pohled k Mánesu, což je předválečná galerie s kavárnou kam chodil třeba Nezval.




V domě naproti, než jsem odjel do Německa, jsem pracoval jako architekt.




Tyhle sochy tam dřív nebyly. Na nich asi nejvíc vynikne asi ten penis, potěšení žen.



.




Z toho náměstí jsme pak zašli k náplavce a o tom až jindy.

.

Včera jsem třikrát zmokl, ale přesto to byl krásný den

24. června 2015 v 9:38 | pavel |  Co dal den

Ostatně, pro mne je každý den krásný. Poprvé jsem zmokl když jsem šel na autobus, protože jsem si nevzal deštník. Na stanici pod přístřeškem pak přišel jeden chlap se štaflemi a hned si musel zapálit. Řekl jsem mu, že je tam zákaz kouření, on to sice típl, ale nazval mne zasraným čurákem. Celou dobu mi pak nevybíravě nadával dál, mám prý, když jsem takovej inteligent a nesnesu kouř, jezdit autem, ale to jsem poslouchal s shovívavým úsměvem. Takovým lidem nejlépe neodpovídat.
M. na mne už před svým úřadem čekala a protože už přestalo pršet a ukázalo se sluníčko, vydali jsem se k přehradě. Tam nás zase zastihl liják, ale to nám vůbec nevadilo, déšť milujeme, hlavně M., protože je prý dobrý na pleť. Bylo to krásné, nechat se pořádně zmoknout. I hlemýždi déšť milují... vyrazili si taky na procházku.



.


.


.



Vzala si ty spálené, ne kvůli mně, že by se obětovala, ale protože je tak má ráda.

Doma jsem si pak udělali (vařila M. a já ji při tom fotil, já fotím všechno) obalovaný smažený květák jen tak bez brambor a pak jsme se pomilovali. Déšť nám bubnoval při tom do oken a krásnější hudba snad ani není. Potom mne M. i ostříhala, protože nerad chodím k holiči.



.



Hezké tričko, ne?



.




Když jsem pak autobusem vyprovázel M. domů, zase pršelo a ukázala se i duha.

.

Hopsanda z davu, Jitka a milostné vyznání na zdi

23. června 2015 v 9:36 | pavel |  Co dal den

Po tom náročném víkendu jsem se těšil, že věnuji včerejší den relaxaci, Maruška byla taky unavená a Marcelka musela jet domů, ale dopadlo to docela jinak. Jen co jsem kolem třetí ulehl, abych si narovnal tu bolavou páteř, zrovna se pustilo do deště, zavolala Jitka, že by ráda přijela a zůstala na noc. Takové žádosti odmítnou nemohu, protože jak vždycky říkal můj kamarád, urazil bych k... boha a to by se mi jednou vymstilo.



.



Když přijela, čekalo mne docela překvapení. Měla v ruce noviny Metro a tam na titulní stránce ta hopsanda ze soboty, která stála tam vedle mne a kterou jsem taky fotil. Jen škoda, že jsem si od ní nevzal telefonní číslo, protože moje fotky jsou ještě hezčí než v těch novinách. Posuďte v předchozím mém článklu sami.



.


.



Jitka mi tu páteř dorovnala, tak mi snad moje M. dnes masáží pomůže. Ještě vám ukáži ten milostnej vzkaz.





Je od Amy, ale tu neznám, znám Amy Winehouse, ale ta už je bohužel po smrti. Tu jsem měl rád.

.

Gott, Mládek, Rybičky a No Name na náplavce

22. června 2015 v 15:55 | pavel |  Co dal den

Karel Gott tak sice přišel, ale nezapíval, protože mu asi málo zaplatili, ale aspoň jsem viděl a slyšel Mládka. Tu slovenskou kapelu No Name neznám, ale lidé tam asi ano, protože s ním společně zpívali. Byl jsem s Maruškou, ona je původem Slovenka, takže jí se to líbilo. Slováci, jak se zdá, jsou tady v Čechách populární. Nebyl na konec Gott, ale oni. Celá ta akce byla na zahájení nového videoprojektu Playtvak.




Bylo to na lodi a lidé se dívali ze břehu.




Kohák to svérázně moderoval.



.


.


.



Mnohem víc než Gott mne zaujala takhle veselá holka v davu, která tam skotačila.



.


.


.



Ke konci vypustili toho playtvaka.



.



Byla tam i jedna česká ostuda... kdo měl červenou barvu na sobě, dostal zadarmo napít. Ta fronta!!!




Ta slovenská kapela nakonec. No Name.




Nejlepší byla tahle holka, kterou vidíte jako malý bod na téhle celkové fotce.



.


.


.


.




Až na to, že nám s Maruškou bolely nohy (a mně páteř) od stání, byla to docela dobrá zábava a dalo se to vydržet.

.

Momentky z United Islands of Prague

21. června 2015 v 13:59 | pavel |  Co dal den



.


.


.


.


.


.


.


.


.


.




Dnes má program od Playtvak.cz (internetová televize) na náplavce, tak se tam jedu podívat pro změnu s Maruškou.

.

Yveta miluje sladké

20. června 2015 v 13:13 | pavel |  Co dal den




Způsob oblékání žen někdy mate, Yveta je vážená univerzitní profesorka. Studenti ji mají jistě rádi.

Byli jsme spolu ve středu na procházce a docela jsem se s ní dobře bavil. Abych předešel domněnkám, má ráda výtvarné umění jako já.

S mojí M. jsem byl včera na procházce, byli jsme na Kampě, kde práve probíhá United Islands of Prague a bylo to fajn.

I dnes tam můžete jít. Nejen tam, ale i na Střeláku i všude jinde.

.

Procházky po Praze oba milujeme...

19. června 2015 v 8:00 | pavel |  Co dal den

... a není skoro dne, kdy bychom si spolu nevyšli.

Někdy se projdu s jinou ženou, ale M. to řeknu, protože od rozvodu jsem se zavázal, že lhát nebudu. A jak jsem tu už psal, taky mi i to bez lhaní u ní vychází. Ví, že je jediná, kterou mám opravdu rád. V neděli za mnou přijede z Brna Bohunka (kdo mne tu na blogu už pár let sleduje a není to jen moje ex, ví o koho jde) a M. jsem to taky řekl a ta mi to i přeje. Dělá si ze mne sice legraci ve smyslu "stará láska nerezaví." Kdo přeje, je mu i přáno... a to je naše krédo. Život je i tak často krušný, proč si tedy odpírat malé radosti. Tak to jen k tomu TT na okraj.




To byla nejdřív Valdštejnská zahrada, chvílemi svítilo sluníčko.




M.měla k obědu něco mexického a tak si potřebovala spravit chuť zmzlinou. Já si ji dal ovšem taky. Mám raději vanilkou, ale měli jen čokoládovou. Pak jsme si chvíli sedli do Vojankových sadů, M. s oplatkou podělila s pávem a na Kampě, kde byl trh, dali jsme si pak napůl bramborák se zelím. M. taky všechno splácá a já nakonec s ní.



.


.




Každý den může být pohodový a krásný. To záleží jen na nás.

.

Meruňkové knedlíky

17. června 2015 v 13:15 | pavel |  Co dal den

Meruňkové knedlíky miluji a meruňky vůbec a tak se M. ohodlala, že mi je udělá... z tvarohového těsta.




Koukal jsem jí při vaření přes rameno.



.


.



S meruňkami mám spojenou vzpomínku i na moji ženu v době kdy mne milovala a já ji.

Věděla jak meruňky miluji a tak první přišly do obchodu, mi přinesla.

Aspoň jednen plus, který jí musím doznat.

.

Putování po pražských zahradách

16. června 2015 v 8:57 | pavel |  Co dal den

V Praze je tolik zahrad a parků, že je ani M. ještě všechny neviděla. Naplnoval jsem tedy na včerejší den Rajskou zahradu, hned za ní jsme prošli Riegrovými sady a jako tečka byla Františkánská zahrada vedle Václaváku, kde jsme si sedli na lavičku. Kdo z venkovanů říká špinavá Praha, nezná ji. Jsou tu dokonce i lesy. Praha je právě v těchto měsících krásná a kdo chce zeleň, vždycky si ji najde.



.


.


.


.


.


.


.


.


.


.




Každý den je krásný, když je člověk ve dvou a může vzít toho druhého za ruku.




Nakonec jsme zašli do Voršilského kostela.

.

S Katkou na náplavce...

15. června 2015 v 10:00 | pavel |  Jen tak

... jsme se museli vidět, protože jak napsala, často tam sedávala a já tam chodím taky skoro denně. Je možné že jsme se minuli, ale prostě jsme se nepoznali. Třeba ji mám někde i na fotce. Takto se člověk každodenně s někým potkává a ani netuší, že by potřeboval pomoc.




Že se jedná o K., která skočila v metru pod vlak, jsem vůbec netušil. Na tu mne upozornila moje kamarádka Věra. S Katkou jsem na blogu taky prohodil pár slov, ale poslední dobou jsme se nějak vzájemně ztratili a tedy jsem ani na její blog tak často nezavítal. Kdybych to věděl, tak bych ji třeba na té náplavce oslovil, vždyť mne znáte, a třeba bych ji vyslechl a její odhodlání ukončit život se pokusil vyvrátit. To je ovšem jen to kdyby. I moje M. má doma trápení a snažím se jí pomoci.




Dnes by se K. tam třeba slunila jako tyhle dvě holky, které jsem včera fotil.

Té holky je škoda, měla život před sebou. Navíc kromě toho že přišla o život a už jí nikdo život nevrátí, tou sebevraždou dokázala zkomplikovat život i jiným lidem, například Marušce, která kvůli ní přišla do práce pozdě. Docela na ni i nadávala, že tihle lidé mají tu sebevraždu páchat jinde a jistě nebyla sama. Každou chvíli kvůli takovým lidem stojí metro. Je to docela od sebevrahů sobecké. Samozřejme, když je člověk v depresi, nemyslí na blaho jiných lidí.

Člověk by neměl utíkat od problémů sebevraždami. Proto žije, aby je řešil.

.

Na koupáku

13. června 2015 v 12:20 | pavel |  Co dal den

Tak jsme tomu říkali jako děti. Jel jsem naproti mojí M. k práci, zdrhla jako ostatní její kolegové hned po obědě a vydali jsme se zaplavat si do hostivařské přehrady. Podle hygieniků je tam nazávadná voda, až na ty psy, takže žádný problém. Jeden z nich ale pochcal, když jsme byli ve vodě, viděli jsme ho a nemohli nic dělat, M. kabelku. Kdyby to bylo aspoň jako malá kapka v moři. Naštěstí to naše oblečení zůstalo suché. Ta majitelka psa, když jsme jí to řekli, nám ještě vynadala, že prý nemáme chodit tam, kde je plno psů. Tentokrát jsme nebyli na prknech mola, ale pod stromy ve stínu, abychom se zase nespálili.



.


.


.



Jsou tam i labutě.





Mám pocit, že je pomalu víc psů než lidí. I moje M. má psa, ale ten tam nebyl naštěstí s námi.

Každý druhý člověk má psa jen proto, aby ho aspoň někdo miloval.

Je to i docela smutné - pes jako náhrada za člověka.

Už se těším až přijdou muslimové. Ti je zákaží jako nečisté zvíře.

.

Bránické skály a houbová omáčka

11. června 2015 v 10:51 | pavel |  Co dal den

Jistě jste si už všimli, že tu na blogu nejsem každý den, jak tomu bylo dřív. Jednak mne moji kamarádi (a kamarádky), hlavně když je krásně, dokáží celý den "zaměstnat" a za druhé, mne blog.cz už i docela nudí. Už není co byl dřív a navíc většina mých někdejších blogových přátel už odsud taky odešla. Jsou aspoň na fb a tam s nimi mohu pohovořit.





Včera jsem se vydal k Bránickým skalám, protože M. si tam potřebovala něco pracovně zařídit (ty skály neuvidíte, protože jsme byli nad nimi) a tak jsme si spolu udělali krásný výlet. Je tam krásný výhled na Prahu včeně Prokopských skal, jak tu i uvidíte.



.


.


.



Voněl tam všude jasmín.




Tentokrát se ujala vařečky moje M. a uvařila krásnou houbovou smetanovou omáčku.

Aspň ty houby byly moje, usušil jsem je v Německu a knedlíky taky německé. Ty má M.moc ráda.




Přeji vám hezký den.

.

S tetovanou Petrou po Praze

9. června 2015 v 12:10 | pavel |  Co dal den

Jak jsem k té tetované Petře přišel? Jednoduše. Oslovila mne u Anděla otázkou jak se dostane do Opletalovy ulice. A protože jsem zrovna neměl nic v plánu a líbila se mi jak je po celém těle tetovaná, nabídl jsem ji, že ji tam doprovodím. V Opletlově ulici jsem kdysi i pracoval jako architekt, takže rád tudy i projdu. Nejdřív jsme jeli tramvají a mezi tím jsem se od Petry dozvěděl, že její maminka má na Slovensku obchod s kameny, což nám hned nabídlo ten nejlepší námět ke konverzaci. Vystoupili jsme pak ve Vodičkově ulici a zjistil jsem, že jsme i tak trochu středem pozornosti kolemjdoucích lidí. Holka celá potetovaná od hlavy až k patě je přesto jako kapka v moři, když malé tetování má kde kdo, třeba Klárka vzadu na krku (černou kočičku). Je to módní a obvyklé. Docela bych taky rád viděl, říkal jsem si, jak vypadá i to její skryté tetování pod šaty, ale i to by bylo možné. Pozvat ji na nudistickou pláž v hostivařské přehradě, co říkáte? Každopádně mi řekla, že to její tetování něco znamená, že má vyšší spirituální smysl. Mohu-li mluvit ale o sobě, tetování (nabízela mi ho) bych si nenechal udělat ani za nic. Nakonec jsme došli k domu, který hledala, číslo 35, a tam jsem zjistil, že se jedná o nějaké meditativní centrum, kterých je těď v Praze jako hub po dešti.




Dovolila mi ji fotit, aniž by byla vidět její tvář.




Mám její telefon a ona můj, takže si můžeme o tom jejím tetování i příště promluvit.




Jak jsem pak procházel Karlovým mostem, byla tam zase nevěsta.




Takový bílý kontrast k tomu tetování.




Ve Vojanvých sadech odkvétají pivoňky. Ty mám rád už od dětství, kdy jsem byl svědkem církevních procesí.




Pak jsem zajel k Jitce. Nabídla mi tuhle "bublaninu" od maminky.

Opět jsem měl krásný a zajímavý den.

.

Nedělní procházka s autistou

8. června 2015 v 9:14 | pavel |  Co dal den

Ve skutečnosti to byla procházka s jeho maminkou, se kterou jsem se seznámil den před tím, na cestě domů autobusem. (Bylo to docela rychlé seznámení. Vyměnili jsme si za těch pět minut telefony a maily a já musel vystoupit.) Dali jsme si sraz, jak to mívám ve zvyku, na metru Malostranská. Přišla s desetiletým synem, který trpí autismem. Ten autismus mne i docela zajímá, protože jedna moje kamarádka má taky takového syna. Navíc zrovna včera dopoledne byl v televizi pořad v kterém uváděli, že příčinou může být rané očkování dětí. Ovšem taky je to dědičné. Vlasně se to ani pořádně neví, jaké příčiny to jsou. Zašli jsme do Vojanových sadů aby viděl pávy, ale ani moc ho to nezajímalo. Ono ho nezajímalo skoro nic. Byl ve svém svétě, jak to u takových dětí bývá. Představoval jsem si jak by asi bylo mně.



.


.




I tak to byla hezká procházka... a poučná.

Mám štěstí, že se tak snadno s lidmi seznamuji, nebo spíš oni se mnou. To každopádně můj život obohatí.

.

Koupání v hostivařské přehradě a procházka večerní Prahou

7. června 2015 v 8:40 | pavel |  Co dal den

S Marcelkou jsem vydal k hostivařské přehradě už dopoledne a tentokrát s plavkami. Našli jsme si místo na molu, bylo tam ještě docela prázdno a hned jsme se vrhli do vody. S tou mojí štíplou páteří jsem plaval, raději než prsa, tak na zádech a myslím, že mi to docela i prospělo. To uvidím až ráno, jestli vstanu z postele. Nakonec jsme zůstali až do pěti a teď jsem rudý jako rak.




Vzadu je nudistická pláž kam jsem chodil loni. Marcelka je stydlivá.




Měl jsem tam chvílemi docela pěkný výhled. Tři Grácie.




Na odchodu jsem vyfotil to molo kde jsme leželi.




Po cestě domů lesem nás pozoroval zvědavej koloušek.

A večer jsem se vydal na procházku noční Prahou s Maruškou. Proč tu dnes jmenu plnými jmény obě? Maruška mne vzala na milost. Ženy které mne jednou poznají, už si beze mne život nedokáži představit. Jo, dělám si legraci, ale jsem rád, že mám zase obě.




Na Staromáku byl konzert k týdny víry. Poznáte zpěváka?



.



Zakončili jsme procházku na náplavce. Byl to pro mne s oběma moc krásný den.

Dnes se budu asi rekreovat.

.

Kdy a jak často meditovat

5. června 2015 v 8:29 | pavel |  Co dal den

Jako obvykle jsem jel mojí M. k jejímu úřadu naproti i la pak jsme z tramvaje vystoupila na Karlově náměstí, že zajdeme na chvíli do kostela sv. Ignáce. M. má ten kostel ráda a navíc je tam příjemný chládek.



.


.



Svaté přijímání je tam jako samoobsluha.




Ležela tam mimo jiné tahle brožůra, do které jsem pak v parku nahlédl. Byl tam i článek Modlitba a kněžská služba v kterém bylo popsáno jak už od středověku jezuité řešili čas a dobu modlitby, tedy i meditace. Ignác odmítal předepisovat jezuitům konkrétní čas kdy by se měli věnovat modlitbě. Podle něho modlitba kněžím umožňuje nacházet Boha uprostřed nejnáročnějších apoštolských činností. Jeho nástupce, sv. František Borgiáš, měl ovšem v roce 1565 jiný názor a předepsal povinnost hodinové ranní meditace a rozjímání. To se pak řešilo až do dnešních dnů, kdy se pak mezi přiznivci těchto dvou pojetí strhla bitva. Mnoho jezuitů si i dnes stále myslí, že bez bez té povinné hodiny nežijí bohatým životem, protože při kněžké činnosti pak na modlitbu zapomenou.

Podle mého je to ovšem nesmysl, oddělovat modlitbu (meditaci) od naší každodenní činnosti a jen se podivuji, že zrovna tohle kněží, kteří by to měli vnitřně vědět, vůbec řeší. Život, meditace a činnost by měly být sjednoceny... vzájemně se posilovat. Mělo by to být přirozené propojení. Meditovat můžeme při jakékoli naší činnosti a je velká chyba tyto dvě věci oddělovat.



.


.



My tedy seděli na lavičce v chládku, ale jak je vidět, plno lidé se slunilo a dokonce dvě holky odvážně i v plavkách.

.

Jitka, bederní pás a jiné maličkosti

4. června 2015 v 11:06 | pavel |  Co dal den

Moje kamarádka Jitka má malý obchůdek se zdravotními potřebami nedaleko Internacionálu, hotelu někdy z padesátých let a tak jsem vám ho i nejdřív vyfotil.



.



Udělala nám kafe a porovnávali jsme s těmi jejími bederními pásy ten můj, které tam má na skladě. To je docela velký rozdíl. Ten můj, který mi v Německu doktoři vnutili a který ani nemohu nosit, nepohnul bych se v něm, je tak propracovaný, že to spíš brnění. Když jsem pak přijeli ke mně domů, vyfotil jsem ho na posteli.




No nosili byste to dobrovolně?

Končila v půl šesté, to už ani nebylo takové horko a vál větřík, tak jsme se prošli jako vždy městem. Nejdřív k Vltavě a pak před Karlův most na Staré Město, kde je pořád co vidět.




Nejdřív celá, má krásnou prdelku.




"Kuchařky" jak napsala jedna blogerka, fotím bez hlavy a kamarádky zase obvykle ze zadu.




Na Staromáku omládli Husa. Hlásal velkou pravdu: milujte se!




Od mydlinek jsem měl pak i foťák.

Přeji vám tak krásný den jako byl včera. On už je.

.