Červenec 2015

S kamarádkou Gotta na návštěvě u Gotta

31. července 2015 v 21:08 | pavel |  Co dal den

Po návštěvě Jitky v jejím obchůdku jsem se ještě zastavil v Vojanových sadech, to už je taková moje pravidelní procházka za pávy, a tam se ke mně přitočil takovej magor, nejspíš psychopat a meromocí se mi snažil ukazovat na svém foťáku pornovidea, které si nahrává, aby je mohl lidem na potkání ukazovat. Tohle se mi ještě opravdu nestalo, nemohl jsem se ho zbavit, ale naštěstí mne od něho vysvobodila Lenka, která do sadů taky zrovna přišla. (To je ta, co mi jednou věnovala dvě paví péra).




Lenka se nechtěla fotit, ale ještě než se mne zmocnil ten magor, bavil jsem se s touhle ukrajinskou maminkou.

Chvíli jsem si tam s Lenkou sedl dokud ten chlap neodtáhl, a pak mi navrhla, jestli bych s ní nezašel ke Gottovi. Zná ho od svých šestnácti let, znala se i s jeho rodiči a občas za ním i jde, aby ho pozdravila. "Proč ne, řekl jsem," a tak jsme sedli na dvacítku a jeli k Andělu. Byl sice už večer, po sedmé, ale stejně jsem neměl nic v plánu, protože M. je stále nemocná a Maruška delší dobu taky.... a ostatní kamarádky jsou buď na dovolené, nebo někde v trapu.




Pohled na Smíchov je někdy docela tristní.




Neprve jsme prošli kolem Bertramky, je pěkně zanedbaná, taková osuda, a nahoru ke Gottovi. Ale nebyl doma.





Tady bydlí Gott, pokud je doma.




Lenka mi taky ukázal dům kde žil Fráňa Šrámek. Prý sedával pod tímhle topolem.




Tady je Gottův dům od Anděla.

Lenka je vůbec taková zajímavá žena. Je vdaná, manžela má v Německu, ale zrovna nestojí o nějaké soužití s ním, přestože se tady v Praze prý dost nudí a tak raději courá po městě, než aby se v Modřanech koukala v bytě do zdi. A třeba má strach, že by našla strašidlo pod postelí.



.



Vytáhla mne pak i na Střelecký ostrov, tam jsme si asi na hodinu sedli, to už byla tma a pak chtěla i podél Vltavy až na Výtoň. To mi však už byla zima, byl jsem dost lehce oblečený, takže jsem nastoupil u Žofína na tramvaj. Někdy se mi dějí věci, že tomu ani sám nevěřím. Lenka je taková tulačka a ani se v noci po Praze nebojí. Šla dál sama.



.


.


.



Já se v Praze opravdu nikdy nenudím.

.

Hanička je jak nedobytná pevnost

30. července 2015 v 11:41 | pavel |  Co dal den

Ale abych to uvedl na pravou míru, nesnažím se ji dobývat, jen je to asi nespíš první žena, kterou jsem potkal, která je tak nedobytná. Tím ovšem nechci říct, že všechny ženy, které jsem poznal, byly hned povolné. Jednoduše a řečeno, abych šel přímo k věci, včera jsme už měli třetí schůzku a přesto se nenechala ani políbit... ani za ruku vzít, ani kolem ramen. Jediné prokazování náklonnosti, které jsem zatím poznal, je to, že mi vždycky přinese něco k jídlu.




Včera to byla bublanina s višněmi z její zahrádky a měly, jak jsem si přál, i pecky. A mohl jsem si konečně zastřílet.




Naplánovala nám cestu do Dolních Počernic k (zatopenému) pískovišti.




Přetože bylo víc pod mrakem, bylo teplo a právě tady, jak je ta fotka, lákolo mne to si zaplavat.

Haničce jsem to taky řekl, jestli by jí nevadilo, kdybych tam skočil bez plavek, už ví jak rád plavu a navíc jsme tam byli sami, nikdo nikde, a jestli by ji neurazila moje nahota. A že by mohla se připojit. Hanička že ne, ale že mohu, jen si sedne na mez opodál a pohlídá mi foťák. Do vody jsem ji samozřejmě nedostal.




Přidal jsem fotku kde mne Hanička při plavání fotila.




Na louce tam byly tyhle kytičky, kterým Hanička říká pantoflíčky.




Jediný plus všechn naších schůzek je ten, že se Hanička aspoň nebojí a jde se mnou i tam kde jsme sami.




Ve vlaku pak s námi jela tahle holčička, která nám dovolila fotku.

.

Muslim pod postelí

29. července 2015 v 10:02 | pavel |  Jen tak

Může se stát, že jednoho rána se probudíme a najdeme pod postelí muslima... a nebo dokonce i v posteli. Ovšem kdyby to byla tahle mladá muslimka, kterou jsem včera fotil na Staromáku, musím říct, moc námitek jsem proti tomu ani neměl. Seděl jsem tam na lavičce s Lenkou, tou ženou, kterou jsem znovu potkal ve Vojanových sadech a která mi tehdy věnovala paví péra, dali jsme se do řeči a šli jsme pak spolu kousek cesty na metro.




Všechny lidi, které jsem v poslední dny potkal a mluvil s nimi, byli proti muslimům... a dost ostře.




Ani Jitka nebyla vyjímkou. Ta na ně nadává pořád. Za tou jsem se zastavil ještě předtím abych jí popřál k narozeninám a ta se dokonce na tu moji návštěvu i dobře připravila. Zkrátka a dobře, na dveře svého obchůdku dala cesduli "Pauza" a uklidili jsme se do zadní místnosti mezi krabicemi.




V sovislosti s tou postelí jsem si vzpomněl na jednu holku se kterou jsem občas chodil ještě když jsem bydlel v podnájmu za mých studenských let. Mé bytné ta holka nakukala že je moje sestřenice a že na mne v pokoji počká... a já byl zrovna s kamarády na pivu. Vracel jsem se domů v trochu podroušené náladě, ani jsem nerozsvítl a hupnul do postele. Neumíte si představit ten úlek, když jsem tam nahmatal nahé ženské tělo (mezitím v té posteli usnula). Ve mne by ani krve nedořezal... nebo jak se to říká. Takže nejen pod postelí, ale v posteli najde člověk občas nějaké překvapení a nemusí to být zrovna strašidlo.

.

Hajzlbabička a jiné maličkosti

28. července 2015 v 9:41 | pavel |  Co dal den

Moje M. je stále nemocná a navíc ji její muž začal hlídat, přestože ji podvádí s milenkou. Teď k ní domů jezdí každý den a sedí tam až do půlnoci u televize a M. mi ani nemůže zavolat, jak jsme měli ve zvyku. To jen na okraj. Dopoledne jsem se válel a přemýšlel co s načatým dnem, až jsem se nakonec vypravil za Jitkou do jejího obchůdku abych ji potěšil (a potěšil i sebe) a dostal jsem ke kafi i meruňkový koláč. Navíc přišla bouřka s velkým lijákem a tak jsem nakonec u ní zůstal až skoro do večera.




Při cestě domů jsem jako obvykle zašel do Vojanových sadů abych se potěšil pávy a kytičkami (já se pořád rád něčím těším) a jak jsem šel kolem záchodů, zrovna se tam na pozdním sluníčku vyhřívala hajzlbabička (správně by mělo být hajzlbáda, ale já jsem zdvořilý) která se dala se mnou do hovoru. Lidé jsou jsou ke mně sdílní (ani nevím proč) a tak mi řekla, že je rok vdovou, za mlada moc ráda chodila na rande na Petřín a samota že je tak krutá.



.



V odpoledním slunci krásná stínohra.



.


.


.



Na Karlově mostě jsem se pro vás zvěčnil, abyste mne taky jedou viděli.




Pak jsem se zastavil za Pavlou, která tam prodává...




... a před Orlojem jako obvykle turisté s foťáky. Není snad lepší si koupit pohled?

.

Rekapitulace víkendu

27. července 2015 v 11:24 | pavel |  Co dal den

Po páteční procházce s Dagmar, která se protáhla až přes půlnoc, jsem docela lenošil, ale odpoledne o páté mne navštívila Yveta. Jednak by ráda viděla moji knihu a taky mi chtěla ukázat fotky z dovolené v Italii. Přivezla mi i nějaký italský likér, který jsem ještě ani nerozbalil. Na oplátku jsem ji nabídl švestkový koláč, který jsem pro ni přes poledne upekl. Ráda mlasá sladkosti a je to ni vidět. Mimochodem v pátek mi Dagmar taky řekla že rád mlsám, ale myslela něco jiného než koláče a že se mi to prý jednou vymstí.



.



V neděli už v deset přijela Hanička a vyjeli jsem si na Prokopské skály. Zpočátku vál docela studený vítr a nakonec bylo krásně. Docela dost jsme toho i prošli a pak, protože se i dost oteplilo, na Hostivařskou plovárnu, kde jsme si zaplavali.



.


.


.


.



V metru jsem viděl takový nerovný pár. Když šli, drželi se za ruce a když ho políbila, musela se k němu sklonit.

Věk měli přibližně stejný, ale působili jako máma s dítětem.

.

Večerní Prahou

25. července 2015 v 13:49 | pavel |  Co dal den

Večerní Prahou s Dagmar, ale s davem rozhodně ne... ten by nás jedině rušil při naší krásné večerní procházce, kterou jsme protáhli až dlouho přes půlnoc. Měli jsme opravdu štěstí, že bylo příjemné počasí s chladivým větříkem, takže jsme si ten večer opravdu užívali. Do pěti hodin jsem se ještě koupal v Hostivaři, takže jsme se sešli až kolem sedmé a kde jinde než u Vltavy na náplavce. Večerní (spolu s nočními) má Dagmar stejně nejraději a příšla po dovolené i hezky odpočatá a opálená.




Do Vojanových sadů jsme se už nedostali, protože je zavírají v sedm a ze Střeleckého ostrova nás policajti vyhodili v jedenáct. To prostě nepochopím, že úřady milencům takhle brání v parcích randění v tu nejlepší dobu. Tedy za tmy a bez čumilů. Samozřejmě, je i Petřín, který nejde zavřít.



.



U Vltavy bylo krásně chladno a vál větřík.



.



Dali jsme si něco k pití a rychle padla tma. Raději fotím bez blesku, fotka má pak kouzlo.



.



Karlův most byl i o půlnoci plný.

Taky jsme trochu řešili vztahy. Dagmar by ráda měla muže o kterého by se mohla celý den starat, společně vařit, společně nakupovat, společně usínat a já jsem prý beznadějný případ... Není to tak docela pravda, je to dokonce i lákavé, ale jen nemám po předchozích zkušenostech zatím moc potřebu se vázat.

.

Jak si kdo ustele, tak si i lehne

24. července 2015 v 8:00 | pavel |  Co dal den



.



Prostě jsem neodolal, ale musel jsem je vyfotit. No řekněte.




Původně jsem vám chtěl ukázet jen jednu fotku, ale tahle taky není zahození.

Když jsou ty vedra, tentokrát nechodím proti proudu, ale s davem... a kam jinám než koupaliště, k rybníkům, nebo na přehradu, jinak bych doma nevydržel. Naopak "proti davu" je moje fotografování. Docela při tom riskuji, že mi někdo dá pěstí, nebo aspoň vynadá, ale zatím mi to vychází. Dobrá fotka je mi důležitější než malér a taky mne už tady na blogu dvakrát pozastavili blog, přestože ty fotky byly docela nevinné. Zrovna dnes jsem o tom náhodou mluvil s Pavlou, která má příbuzné ve Švédsku, kde je to ještě horší. Svět už není jak byl. Je plno zákazů a člověk má strach aby se zase něčím neprovinil. Ani fotku ženských prsou už tu nelze ukázat, přestože visí na každém rohu (a ženy se už nestydí na veřejnosti kojit) a pokud někdo vyfotí díte, je z něho hned pedofil... a může to být i žena, což se Pavle stalo.




Na přehradě jsem se byl tentokrát koupat sám, protože M. skutečně onemocněla a je na antibiotikách.

Z plavání jsem zašel přímo za kamarády do hospody, protože tam nejenže je dobré chlazené pivo, ale i chlad.

Zítra mne Jitka pozvala na koupíní někam do pískovny, má být zase vedro, tak uvidím.

ZASE PŮJDU S DAVEM.

.

Tak trochu jiný den s M.

22. července 2015 v 8:00 | pavel |  Co dal den

Chtěl jsem vyjet hned ráno, ale opozdil jsem se. Taky doprava v Praze v dopoledních hodinách je hrozná, nic na sebe nenavazuje a já musím aspoň třikrát přestupovat. V Hostivaři, bylo zrovna jedenáct, jsem natrefil na M. což se mi ještě nestalo. To nás oba docela překvapilo. Šla s třemi kolegy (muži) na oběd. Obědvají brzy, protože nesvačí a berou ten oběd jako společenskou událost. "Kde se tu bereš?", řekla mi, zastavila se a ti chlapi šli napřed. "Jdu si nejdřív zaplavat," řekl jsem a dvakrát jsme se ještě stačili políbit. Jedna pusa mi nikdy nestačí. Byl pak na ni krásný pohled, když za nimi utíkala.




U přehrady bylo docela prázdno, jen dva páry na dece a nikdo se nekoupal. Šel jsem si hned zaplavat, protože mi bylo horko. Dvakrát na druhý břeh a zpátky a když jsem měl dost, přišla další dvojice... Mladá hodně tlustá holka, snad jí nebylo ani osmnáct, a chlap, který by mohl být její otec. Ale byli to milenci, protože se líbali. Přijeli na kolech. Nic proti takovým nerovným párům nemám, protože taky mívám jen mladé přítelkyně, ale nešlo mi do hlavy, proč jsou zrovna tihle spolu, když ten muž nevypadal ani moc přitažlivě. Že by ho mohla mít z nouze, když kluci v jejím věku o ni moc nestojí? Ona si šla zaplavat, pak si vzala na ty mokré plavky šaty a hned zase oba odjeli.




Ve dvě jsem pak počkal na M. před úřadem a jeli jsme spolu tramvají na Malostranskou a kam jinám než do Vojanových sadů. Tam jsme si tentokrát sedli k jezírku, abychm měli trochu víc soukromí. Dlouho ale netrvalo a sedla si pak na sousední lavičku jedna stará žena s knížkou a četla si. Jak se mohla soustředit, to bych rád věděl, ale aspoň se tvářila že si čte. M. nebylo už od rána moc dobře, o víkendu si taky moc neodpočinula a nenebrala sil a navíc pokašlávala. Položila se mi nakonec do náručí a natáhla si nohy na sousední lavičku, která byla prázdná. Dokonce i na pár minut usnula a trochu i pochrupovala. Ulevilo se ji. Zítra uvidím, jestli jsem jí té energie nedodal zase až moc a třeba začnu taky kašlat.




Vzala si tam i svetr, protože dostala něco jako zimnici.

M. má poslední dobou doma zase velké problémy, upadá do depresí a na zdraví jí to nepřidá. Rád bych jí pomohl, ale sama ví, že si může může pomoct jen sama.




Na Malostranské je v těch vedrech dračka o vodu. S těmi napadanými květy to tam vypadalo i krásně.

Není nad vodičku.

.

S Haničkou v Klánovickém lese

21. července 2015 v 8:00 | pavel |  Co dal den

S Haničkou jsem si aspoň spravil názor na Hany, že nejsou takové mrchy (jako moje ex, která byla taky Hana). Pozvala mne do Klánovického lesa na procházku, kde jsem ještě nebyl, i když to patří k Praze a docela jsme si to i přes to horké počasí užívali.



.



Vzala sebou svoji fenku Sáru, aby ji přede mnou uchránila.



.



U myslivny byly v ohradách zvířátka.




Tahle si mne zamilovala a ráda se nechala ode mne drbat.



.


.



Chutnal jí i můj prst.




Jako každý pes, miluje Sára házení klacku.



.



Byli jsme taky na borůvkách. Sice maličké, ale ochutnali jsme jich pár.




Dostal jsem taky od Haničky bublaninu. Bylo moc dobrá, ale bez pecek. Právě na ty jsem se těšil.

A nakonec k tématu týdne. Jít s davem vždy bylo a je proti mé povaze i filosofii. Nikdy jsem s davem nešel, ba naopak pokaždé jsem šel proti. Dav jsem nesnášel a vždycky jsem chodil jen ve dvou... a jak jinak než s holkou. Není to lepší? Tam dav je v jistých chvílích dokonce na obtíž.

.

Momentky z protimigrační demonstrace

19. července 2015 v 8:00 | pavel |  Co dal den

Ony ty demostrace byly vlastně dvě, jak ase dalo čekat, jedna proti uprchlíkům, druhá na jejich podporu. Na obou stranách lidé, nevím jak je nejlépe pojmenovat, už podle vzhledu magoři. Normální lidé raděli zůstali na chatách, nebo na koupalištích.



.


.



Tady přívrženci migrantů. Oba tábory oddělovala policie.




Ani ten známý pražský taxikář tu nemohl scházet.



.


.


.


.


.


.


.


.


.


.



Jistě jste v televizi viděli, že přívrženci migrantů jim bránili v pochodu na Staromák.



.




Víte jak rád fotím a tak jsem si to i v těch vedrech docela užíval.

.

Na každou bolístku náplast

18. července 2015 v 12:29 | pavel |  Co dal den

Včera jsem byl jako obvykle plavat v Hostivařské přehradě a zastihla mne tam i malá bouřka, z které však moc nepršelo... jen pár kapek. Když začalo hřmít, dal jsem si malou pauzu, co kdyby mne zasáhl blesk (jen jedna žena tam sama uprostřed plavala) a chvíli jsem si pod dubem četl.




V nejhorším bych ji šel zachránit.

Ale proč tu píši o té náplasti, které pro každý případ mám u sebe. Vedle mne totiž ležel mladý ukrajinský pár s asi desetiletou dcerou, hráli si na honěnou... a dalo se čekat, že se něco stane. Holka zakopla, odřela si koleno a řvala jako tur. Nabídl jsem jim náplast, ošetřil jsem ji, ale nejzajímavější na tom bylo, že jakmile jsem ji tu náplast vlepil na to koleno, jako na povel přestala brečet a začala se usmívat. Stačí nalepit náplast, i v přeneseném smyslu, a člověku je hned líp a každá bolest ustane. Takže co z toho vyplývá? Noste náplasti sebou, protože nevíte kdo je od vás bude potřebovat.





Mimochodem, i ten Ukrajinec byl uprchlík a měl jen povolení na jeden rok. Proč utekl? Nechtěl do války.

.

Vyměním dva Čechy za jednoho imigranta

16. července 2015 v 8:00 | pavel |  Jen tak

To mne včera napadlo při pohledu z tramvaje na dva ožraly.




Někteří lidé si neumějí vážit v jaké zemi žijí a jsou to jen na obtíž.




A to jsou i nepřizpůsobiví cikáni, kterých by se každý rád zbavil.




Tuhle hospodu jsem tu už jednou měl, ale tentokrát se mi líbily i ty vzkazy na tabuli. Ani Zeman se nerad omlouvá. :D




Ve městě mne pak zaujala i tahla holka.




A nebyl jsem sám, koho zaujala.




A jako tečku na konec, krásné spící děťátko.

Zatím takové starosti s imigranty nemá.

.

U petřínských skal

14. července 2015 v 11:58 | pavel |  Co dal den

Májový polibek jsme si s M. museli odříct, protože jsem musel do Německa (taky musím pracovat) a tak včera přišla s tím, že bychom to mohli dohnat, i když se už jedná o začátek července. Já vím, už to neplatí, ale každého polibku je stejně škoda. Vyjeli jsme nahoru lanovkou (kdo by se tam hnal, když se může svézt) a nejdřív jsme zašli do růžové zahrady růžím přivovonět (byly chudinky bez vody) a posedět tam na lavičce.




Všechny nevonějí stejně, je to jako s ženami, pár jsem jich ozkoušel, ale tahle krásně voněla.




Pak jsme se vydali ke skalám, které jsou na odvrácené straně směrem ke Kinské zahradě.



.




Mám těch fotek víc, ty vám snad taky někdy ukáži, ale teď k Tématu týdne.

Taky jsem byl uprchlík a odešel kdysi do Německa, že jsem to tady už nemohl vydržet... nechat se jimi ovládat a ponižovat. Volnost a svoboda mi byla nade vše a kdo tu v té době žil ví, že jsme tu byli jako ve vězení. Dnes to připadá jako neskutečné, dostal jsem za ten útěk v nepřítomnosti dva roky vězení... a nemohl jsem ani rodiče navštívat. To jsou na tom ti dnešní uprchlíci, když se to tak vezme, líp. Většina jde taky do Německa, ale jen proto, aby si polepšili. A pokud jde o muslimy, aby tam zatáhli tu svoji kulturu a náboženství. Vím o čem mluvím. Zakládají tam takové své kolonie (třeba v Dortmundu se té části už roky říká "Severní město" a Němci se odtamtud stěhují), asimilovat se nehodlají a v plánu mají za pár generací celou Evropu pro sebe obsadit. To mi ve slabé chvíli před rokem (ten jejich plán) řekl i jeden Syřan.




Na těch skalách jsou i docela zajímavé reliefy.




Kdo je odvážný, může se takto na jednu skálu i vydrápat.

Přeji vám hezký den.

.

Letošní letní móda budou asi kraťasy

13. července 2015 v 10:38 | pavel |  Jen tak

... a nejlépe co nejvíc obnošené.




Takové tři grácie.



.


.




Na Můstku se v metru staví výtah, takže je tam bílá stěna a lidé se tam zvěčňují. Tahle kresba je docela dobrá.




I ta maličká vedle není špatná. :D





Na Andělu je taky taková stěna. Můžete jí někdo napsat. Cítí se asi opuštěná.

.

Ruskej okupant

12. července 2015 v 8:45 | pavel |  Co dal den

Včera dopoledne jsem si šel zase na Hostivařskou přehradu zase zaplavat a když jsem došel k palouku kam chodím, zdálo se mi že sním... byl bez lidí a byl tam jedinej Rus (nebo Ukrajinec), který si to tam celé pro sebe ukupoval. Přitáhl si tam i stolek, jídlo, grill, natáhl si tam rybářské pruty a ještě k tomu mu tam hrálo rádio s častuškami. Lidi se raději uklidili od něho dál pod stromy (mimochodem těch palouků, kde se dá ležet, je tam jen dva, ostatní jen strmá hráz) a nikdo se nejspíš proti němu neohradil. Oslovil jsem ho nakonec, ale ani já jsem s ním nepochodil. Odpověděl mi že zůstane, protože je na tohle místo zvyklý.




Pro porovnání vám ukáži jak to tam vypadá jiné dny.


Tady třeba 5.července.




Nebo 7. července.




I 4. července tam bylo plno.

To je typická ruská mentalita a rozpínavost. Podobně se chovali třeba i ve Španělsku u moře. "Je to moje a hotovo."




Odpoledne jsem se pak zastavil za Markétkou na Karlově mostě...




a bylo tam jako vždycky narváno...




... a na Hrad, kde byla krásná asijská nevěsta.




Krásná jako ve snu.



.



Hezký den.

.

Včera ve Vojanových sadech

11. července 2015 v 10:26 | pavel |  Co dal den

M. musela odjet domů a tak jsem odpoledne nejdřív jel navštívit Jitku v jejím obchůdku a pak si na chvíli zašel do Vojanových sadů.



.



Tam jsem zastihl krásnou čtenářku...





nevěstu se ženichem....





a odrbaného páva. Pozoroval jsem že si ty brka vytrhávají sami.





Pak jsem se zastavil u Markétky a dal jí kamínek, jaspis, který jsem měl zrovna v kapse.

Byla chudinka z toho stání tam zesláblá, jak mi řekla a doufám, že jí pomůže.

Kameny nosím po kapsách každý den a rád je daruji když se někomu líbí.

Mějte se krásně, jdu si zase zaplavat.

.

Každý den mne něčím krásným překvapí

10. července 2015 v 9:32 | pavel |  Co dal den

Kdo sem chodí už delší čas dobře ví, že rád chodím do Vojanových sadů, kam jsem chodil už od dětských let... číst a kreslit a taky později randit. Dřív tam sice pávi nebyli, ale stejně měly ty sady pro mne nezapomenutelné kouzlo. A proč to tu píši? Už jako dítě jsem i pávy měl rád, ale kdo ne, když jsou tak krásní. Pochopitelně jsem měl i zálusk na jejich péra, ale o tom, že je bych mohl mít, se mi mohlo jen zdát. Přesto se mi včera sen stal skutečností. Potkal jsem tam navečer tuhle paní a ta mi dvě pera darovala. Darovala mi je jen tak, sama od sebe, i když mne neznala. Prý někdy v tento letní čas je shazují a ona je tam pak chodí sbírat.




Stále častěji se setkávám s lidmi, kteří jsou ke mně laskaví a milí a to bez příčiny. Možná vám to může přijít ode mne namyšleně, ale asi si to zasloužím, protože se k lidem chovám pozorně a přvětivě a oni mi to pak nějak podle své povahy i vrátí. I šofér autobusu, když jsem pak jel domů, seděl jsem na předním sedadle, se se mnou celou cestu bavil a pak mi popřál hezký večer když jsem vystoupil. Někdy mne takové věci opravdu překvapí a připadá mi to skutečně jako život ve snu
.


.



I tahle moje nová kamaráda Markétka z Karlova mostu, kde prodává, je ke mně přátelská a milá.




Tady máte jen moji ruku, ale nebudete mi asi věřit, ale moje M. nás spolu před pár dny fotila.





Zatím je mám na zdi než na ně najdu nějaké vhodnější místo.

Na závěr, když je to Téma týdne, bych vás rád upozornil na jednu novelu, kterou jsem tady na pokračování napsal před pár lety a která bohužel upadla v zapomenutí. Možná se vám bude líbit a když jsou ty prázdniny a najdete si na ni čas. Je o tom jak si může člověk vysnít dívku a prožít si s ní pár krásných dní. Najdete ji v rubrice pod názvem MALÁ FEŤAČKA.


.

Jak si život vysníme, takový i máme

9. července 2015 v 11:13 | pavel |  Co dal den

Lidé si moc stěžují, jsou nespokojeni s tím co mají a pak se diví, že to jde s nimi z kopce. O tom jsem včera mluvil s mojí M. když jsme si vyšli po Praze. Hlavně myslet pozitivně, na nic neříkat "ne" a dívat dopředu, což je ovšem tak trochu M. problém. A asi není sama. Plno žen, když se jich zeptám, nemohou říct, že by bylo jejich manželství zrovna ideální, ale přesto se té mizérie drží jako klíště. Nejdřív kvůli dětem a později, když dorostou, je pro ně jen pouhá představa nemožná, to celé ukončit, jako pád do nejistoty. Samořejmě že sní, jak by ten jejich život mohl vypadal, ale neučiní ten rozhodný krok. Raději žít nelásce (případně si najít příležitostného milence), a celé to nějak doklepat do konce... Navíc zvyk, jak se říká, je taková železná košile.




Včera bylo po té bouřce krásně i když se zase tak moc neochladilo.




Miluji její pozadí, tak jsem ho tady na fotce zdůraznil.





Přeji vám stejně tak krásný den jako jsme měli včera my dva.

.

Život jak ve snu mám každý den a ani nevím jak k tomu přijdu

8. července 2015 v 8:00 | pavel |  Co dal den

Moje M. musela zase pracovat a tak jsem si musel za ní najít náhradu. Válet se celý den u hostivařské přehrady sám je docela nuda a já prostě bez žen nevydržím. Plavu sice moc rád, několikrát napříč a zase zpátky (tam je nudistická pláž, ale plavky se nestydím sundat), ale to je asi tak všechno co tam člověk může dělat. A. měla navíc sebou pejska špičáka, takže i s ním byla zábava.



.



To je Mia a poprvé plavala.




Není roztomilá? Taková lištička.



.


.


.


.


.


.


.


.




Mám ještě videa, ale neumím je sem vkládat.

Jelikož to byl zatím poslední horký den a dnes se má s bouřkami ochladit s tím sluníčkem jsem to přehnal.

Ale škoda každého dne, když ho člověk naplno neprožije. Nemám pravdu?

.

Tři jednou ranou

7. července 2015 v 7:46 | pavel |  Co dal den

Někdy se něco najednou semele, že ani pak nevím jak se z toho dostat. Ale obvykle to nechám tak a ono to nějak dopadne. V půl sedmé měla přijet Maruška a šel jsem jí k zastávce naproti. Po cestě mi ovšem volala Bohunka, že by ráda u mne přespala a že mi ještě zavolá a hned nato sms od Dany, že na mne v osm čeká. Všechny tři počítaly s tím, že to bude na noc. Samozřejmě nejraděli bych měl doma Bohunku (moje stará mladá láska) a tak jsem jí řekl, že to nějak zařídím. Nakonec Maruška byla tak unavená (a v bytě bylo vedro) že se rozhodla vyspat doma a Bohunka nakonec taky nemohla... a zbyla Dana.




S Danou to bylo nakonec úplně nejlepší, protože na její verandě bylo krásně chladno (i když není zrovna dobrá kuchařka připravila mi aspoň dušenou zeleninu) a vyzunkli jsme tři lahve dobrého španělského vína.




Její bílá kočička tam ležela jako mrtvá.




Dana tam má krásný výhled do zeleně... až nahoru je to její zahrada.




Tahle vana by se mi do bytu hodila, jenže se mi do koupelny nevyjde.




Na její posleli je člověk jak na moři.



.



Její černý kocour. Mají tam zajímavou fontánku na pití.

Přeji vám hezký den. Jdu si do Hostivaře zaplavat. A ještě malá omluva, ženy nejsou mouchy, ale jiný název mi nenapadl.

.