Srpen 2015

S černoškami se v Dortmundu roztrhl pytel

31. srpna 2015 v 18:27 | pavel |  Co dal den

Dortmud bylo vždycky multikulturní město, protože je tu velká univerzita, kde studuje hodně cizinců. Ti sice často už vystudovali, ale samozřejmě zůstali dál a založili si tady rodiny... kdo by taky toužil zpátky do nějaké chatrče v Africe. Dokud jich tady bylo málo a žádná migrační vlna jako je teď, bylo to v pořádku a docela hezky ty ženy barvami rozjasnily ulici. Mají prostě zálibu v barvách. Teď jich je tu vidět ovšem stále víc, jsou dost ukřičené, rády všechno řeší na ulici, takže je někdy s nimi i veselo.




Abych byl upřímný, na černošky mám slabost a od pár jsem už vyloudil i polibek. Za kámen. :D




Některé jsou vysoké a štíhlé a jiné macaté, to záleží z jaké africké země. Ta vpravo má krásnou prdel.




Na rozdíl od Němkyň hodně o sebe dbají a parádí se. Nejhůř oblečené jsou ovšem Turkyně.





Manželství nebo volný vztah?

30. srpna 2015 v 8:00 | pavel |  Jen tak

Poslední dobou se tu snažím moc o mých vztazích nepsat, ale i tak jsem tu o sobě už napovídal víc než dost. Dnes udělám výjimku a něco tedy na sebe prásknu. S mojí M. (není tak docela moje), jsme před pár dny slavili jednoleté výročí a při té příležitosti jsme si uvědomili, že jsme se za celou dobu ani jednou nehádali, ale nejen to, ale ani neměli nějakou nevoli, nebo pocit nedorozumění... Zkrátka řečeno, jsme spolu rádi, těšíme se na sebe a máme si stále co říct. Každý den, kdy jsme spolu, je pro nás velký svátek, což si při zpětné vzpomínce na moje manželství si nedokáži ani představit. I v době kdy jsme se měli se ženou rádi, stále něco bylo co nás, mne, nebo ji, rozčílilo a přerostlo to pak v rozepře nebo tichou domácnost.

Je to sice rok, co jsme s M. spolu, ale přeci na tom bude, že volný vztah je mnohem šťastnější a nekonfliktnější než manželství. Jednak jsme si vzácnější, nevidíme se denně, dáváme se i víc volnosti a ani neřešíme co ten druhý zrovna dělá, když se rozejdeme. Tím odpadne i nějaká bezpředmětná žárlivost a a místo ní je tu tolerance a přání poskytnout tomu druhému prostor. Odpadnou i dohady jestli jeden víc pracuje a druhý se víc fláká... každý jede na svoji vlastní zodpovědnost. Oproti manželství si lidé dokonce mohou všechno říct (lhát si nemusí) a ani nemusí druhé žádat o nějaké povolení. A co je hlavní, odpadnou tu i vlastnické pocity (jsi moje a nikdo na tebe sáhnout nesmí, když to tak řeknu lakonicky) a udržuje je spolu jen zalíbení a láska... a nikoli nějaký papír.

Ono je toho je víc, co bych mohl ve prospěch volného vztahu (oproti manželství) napsat. Každopádně je to čirá radost, když mohu s M. být a věřím, že i pro ni. A nakonec, jak jsme si řekli, po tom manžeství ani netoužíme... protože bychom si tím jen naši lásku pokazili.




Včera, to bylo v sedm večer a slunce se chýlilo k západu, u mne kupovala tahle rusalka jeden kámen... a já tiše obdivolal jeji vlasy jak zářily. Nakonec jsme se dali víc do řeči. Pochopitelně jsem jí to řekl, potěšilo jí to a pak mi i ráda zapózovala.

Člověk touží milovat a být milován, ale hlavně mít i lidi kolem sebe rád... a právě to náš život tak nádherně obohacuje.

.

Den nekonečného deště...

28. srpna 2015 v 8:00 | pavel |  Co dal den

... na rozdíl od vás v Čechách, kde je opět vedro, jak mi včera odpoledne psala moje M. Takže jsem včera neprodával a věnoval jsem ten promarněný čas (žádný zisk) aspoň takovým činnostem jako navštívit s autem servis a pro mne samotného taky "servis" - běhání po doktorech. Ne že bych byl nemocný, ale jen preventivní prohlídka u mé krásné doktorky (je opravdu krásná, ale bohužel nedostižná) a zubařky. Kupodivu jsem dostal od všech okamžitý termín... hned mne vzali, až sem se nad tím podivil. V květnu jsem čekal na termín víc jak dva týdny.... na tu zlomeninu obratle a zubař pro mne taky neměl čas. Teď mi na tu páteř dali termín už na pondělí.. jen kontrola jestli mi to tam srostlo i když to vím i bez nich.



.



Moji krásnou doktorku jsem se neodvážil poprosit o fotku a tak tu aspoň vidíte jaké tu mají krásné záchody.




Jinak jsem mezi doktory trávil čas i v knihkupectví (u Mayersche si člověk nemusí knihu koupit, ale jen si sednou do křesla a přečíst si ji) a nakoupit si v metru (v Čechách tomu říkáte makro).





Nevím jestli ta kniha vyšla i v češtině, ale byla v ní mimo jiných krásná povídka o japonské ženě, která po mnohaletém manželství najednou zjistí, že svého muže nenávidí. Byl to jen krátký okamžik, když svého muže najednou spatřila objektivně. Měla mu koupit v Německu krátké kožené kalhoty a protože obchodník trval na tom, že je někdo musí zkusit, jinak jí je neprodá, musela najít náhodného muže, který by byl jeho postavy a vzhledu. Na tom cizím muži právě viděla svého muže v celé "nahotě", takového jakým je.... a prohlédla. K manželovi se už nevrátila a rozvedla se s ním.




I pro děti je tam krásné oddělení.

Nakonec jsem byl docela rád, že propršel den. Jednak jsem si odpočinul (prodávám denně od časného ráno do večera) a navíc jsem stihl plno věcí, kterými bych se musel i tak příští týden věnovat. A taky mohu už rychleji vyrazit zpět do Prahy, kde mne už čeká jen samé potěšení.

Mimochodem, dnes jsem zjistil, že mi ze sklepa zmizely zimní gumy i s disky. Další věc, která mne ujistila, že Německo pro mne už není to co bylo. Německo se vůbec za ty léta změnilo... ponechám ho těm běžencům a migrantům.

.

Češi jsou bezcitní egoisté

27. srpna 2015 v 8:00 | pavel |  Jen tak

Tohle řekli včera v německé televizi. Češi se spolu s Poláky nechtějí dělit o chudáky běžence a jen Německo, které prý dokáže bezelstně milovat, jich tedy vezme 800 tisíc.... jakoby těch Turků tu bylo málo. Tohle ovšem říkají jen němečtí politici, zatímco ostatní lidé tu vypalují domy, v kterých by se ti muslimové měli ubytovat. Kdyby to nebylo tak vážné, to vše tu působí jako fraška. Německo si stále nechce přiznat, že ta multikulturní politika, kterou tu léta propagovali byl nesmysl a jednou budou všichni nad tím plakat. Němci chtějí být prostě před celým světem milí a milovaní. To je ten jejich problém.




Takových sudiček, jako tihle tři, je vidět na každém kroku.

Mimochodem tu pláču i já, protože můj foťák se rozbil a to je pro mne (kdo mne zná, to dobře ví) ta vůvec největší pohroma. Naštěstí jsou tu ke mně lidé hodní, rádi mne vidí, rádi si se mnou povídají a navíc mi nosí peníze... dokonce jedna holka mi dala jen tak 5 euro dyška... a to nebyla jediná. Ovšem je zajímavé, že jen ženy mi dávají spropitné a muži spíš se snaží se mnou něco usmlouvat.

.

Na kole za plaváním...

25. srpna 2015 v 8:00 | pavel |  Co dal den

... protože se mám rád a nebojím se přiznat, že se dokonce miluji. Upřímně řečeno, říkejte si co chcete, jen my sami se dokážeme opravdu milovat a proto i tak visíme na svém životě. Vyměnil by snad někdo svůj život (kdyby to šlo) za život někoho jiněho? Snad jen vlastního dítěte, i když ani ty děti si to většinou nezaslouží. Takže ještě jednou protože se mám rád a plavání mi dělá dobře, hlavně na tu páteř, jsem v neděli neváhal si vyjet na kole 12 km k vodnímu kanálu, když bylo tak krásně.




Voda byla po těch deštích studená a kromě těch dětí se nikdo nekoupal.



.



Plula tam na moji počest loď Praha.




Sám jsem si šel zaplavat na druhý břeh.





Naproti se jen slunily tyhle dvě ženy a jejich pes.




Z toho mostu jsem neskákal, protože se mám opravdu moc rád.




Tahle holka nakonec taky neskočila, protože se má taky ráda.

.

Vloupání do bytu

23. srpna 2015 v 9:10 | pavel |  Co dal den




I tentokrát mne čekalo překvapení - další vloupání do bytu v mé nepřítomnosti, jen co jsem v červnu odjel do Prahy. Někdo mi opět vylomil dveře (o půl druhé v noci) a sousedka, kterou to vzbudilo, zavolala policii. Ta naštěstí, když přijela, ty dveře spravila a ne jako minule, když je jen prkny zašroubovala. Někdo si usmyslel mít zálibu v mém bytu. Nejspíš asi neměl kde složit kosti a rozhodl se tam přenocovat.... jenže byl mojí milou sousedkou vyrušen. Lepší ani nemyslet co mne tu pokaždé, když přijedu, čeká. Loni kromě toho, že mi při vichřici spadl strom na auto, se taky někdo do bytu vloupal a letos na jaře přo změnu i do sklepa. Kupodivu se mi z bytu, kromě snad nějakého kamene, který si vzal pro štěstí, nic zase neztratilo.




Musel jsem nejdřív byt po něm uklidit a všechno umýt (sedli byste si třeba na záchod, když tam před vámi seděl nějakej muslim?) a pak jsem si sedl na kolo a rozjel do města. Byl tam trh látek, hlavně zbytků a žen tam bylo kolem jako vos.



.


.



Taky jsem se zastavil v knihovně.




Večer jsem se pak šel podívat do mého lesa, nikdo tam kromě mne nechodí, jsou tam stále pokácené stramy po loňské vichřici, jestli tam rostou houby. Ty tam taky sbírám jen já.




Na několika si pochutnali slimáci.





Něco jsem našel, žádná sláva, ale na smaženici to stačilo.

.

Švestkové knedlíky na rozloučenou

21. srpna 2015 v 20:03 | pavel |  Co dal den

Na rozloučenou to tak docela nebylo, za pár týdnů jsem zase v Praze, ale podobně jako v pohádce, když vypravila máma hloupého Honzu na cestu buchtou, nebo lívanci, mi M. ukuchtila, než odjedu do Německa, musím taky někdy pracovat, švestkové knedlíky. A pár jsem jich skutečně měl i na cestu. Mám to do druhého domova docela velký kus jízdy, 700 km... S těmi knedlíky to bylo její náhlé rozhodnutí a jelikož jsem neměl doma tvaroh ani šlehačku, jen ty švestky, polili jsme je čokoládou.... i do bylo dobré, i když docela neobvyklé. V Německu jsem si je pak dal se šlehačkou.




.


.



I když to nebude na dlouho, loučení bylo přesto dlouhý... už se mi ani moc nechce z Prahy.




Tady, už v Německu jsem si dal pauzu. Vzadu parkovali Ukrajinci.




Než jsem dojel domů, zastavil jsem se i v Dortmundu. Takhle se tam mladí muslimové jen poflakují.




Zastavil jsem se i u mé kamarádky Michaely, která tam taky prodává.



.


.



Viděl jsem tam jako obvykle plno žebráků, kteří tam jezdí odněkud z Balkánu za výdělkem.

Všichni mají Německo za ráj, že tam leží peníze na ulici... což je vlastně i skoro pravda.





Ještě jsem si večer stačil za domem natrhat trochu ostružin.

.

Něžné paví milování

19. srpna 2015 v 12:18 | pavel |  Jen tak

Pávi nemají ruce aby se mohli něžně dotýkat, laskat, ale dokáží si i tak poradit.




.


.


.


.


.


.


.



Nakonec si i polibek dokáži dopřát, přestože mají jen zobáky.

Ostatně i my lidé jsme v lásce vynalézaví a dokážeme při laskání nanacházet neobyklé způsoby.

Nemám pravdu?

.

Tak jsme se konečně deště dočkali...

18. srpna 2015 v 10:37 | pavel |  Co dal den

... a je ho zase až moc. Samé extrémy jako s těmi vedry.

Co se týče TT nic lepšího mne nenapadlo, než vzpomínka z mého dětství: Jeden moc nemyslel a šplápl do toho, druhý myslel až až moc a šlápl do toho taky. Jistě to znáte taky. Nemyslet je opravdu často osvěžující a každý to nedokáže. Pokud si umaneme nemyslet, právě naopak se ty myšlenky jako čertíci v naší mysli vyrojí.... a většinou jen ty negativní, o čemž by mohla M. vyprávět. Samozřejmě nejlepší cesta k nemyšlení je meditace, ale to chce trpělivost a dlouholetou praxii.



.



M. už konečně vstala z mrtvých, bez legrace dostala alergii na slunce a ty vedra, byla z toho nemocná, a tak jsme se konečně mohli spolu vydat na procházku po Praze. Ten déšť nám nikdy nevadil a tisknout se k sobě pod jedním deštníkem je přece tak krásné. To jistě víte sami.



.


.


.



Večer jsme minuli i tuhle ženu na Můstku. Docela jsme si nad ní lámali hlavu co jí asi je, ale nechtěli jsme ji rušit. Buď čekala s kyticí na přítele a nedočkala se, což by bylo moc smutné, nebo naopak se s přítelem už setkala (dostala tu kytici) a natolik to setkání slavili, že ji to zmohlo. Nebo se taky pohádali. Možností je hodně a už se to asi nikdy nedozvíme. Co myslíte vy?





V metru na zdi jsme si pak přečetli tuhle radu.

.

Obrázky z průvodu Pride v Praze

17. srpna 2015 v 10:52 | pavel |  FOTO

Tak tady máte ty slíbené fotky. Vyfotil jsem toho dost, ale vybral jsem pro vás jen ty nejzajímavější.



.


.


.



Samozřejmě jsem fotil hlavně krásné holky, jako tuhle vpravo, která se na mne hezky usmála.



.



Byly vidět i jiné holky.




Lidi se rádi nechávali fotit.




Některé holky se i docela odvázaly.



.


.



Ale i někteří muži. Nebo taky žena?



.



Tihle gayové tuším přijeli z Anglie.



.


.



A pak všichni na Letnou, kde se slavilo až do noci.





Já neměl co oslavovat, jsem jen hetero, tak jsem se rozjel do Hostivaři, ještě si zaplavat.

Teď prší a bylo asi můj poslední plavecký den v Praze.

.

Vedro a kontrasty na každém kroku

14. srpna 2015 v 8:00 | pavel |  Co dal den

Já snáším ta vedra docela v pohodě a nijak mne nerozhodí. Jednak mám doma mobilní klimatizaci a stejně vypadnu kolem poledni k přehradě. Tam jsem se seznámil s jednou mladou paní, která tam chodí s malým synem (její muž musí pracovat) a ta mi nejen dělá společnost, ale pohlídá mi i věci, kdy si chci zaplavat... a plavu opravdu hodně, protože na dece nevydržím. Obvykle pokaždé přeplavu přehradu na druhý břeh a zpátky a to několikrát za sebou a dělá mi to i dobře na tu zraněnou páteř.... a po chvíli, když je mi horko (opálený jsem víc než dost) jdu do vody znovu. A tak až do večera.




Tohle je jen slepé rameno od přehrady.

Večer pak jedu od přehrady přímo do města, buď sám, nebo s někým (nemám toho dost) a tam je u Vltavy taky snesitelně... a pochopitelně i hodně fotím, jenže nemám pak už čas ty fotky upravovat, takže je snad uvidíte až se ochladí.



.



Jak stojí v názvu článku slovo "kontrasty", vídám tam pochopitelně krásné holky. které jsou opravdu hodně kontrastní. A to je vlastně i dobře, protože jinak by s nimi byla jen nuda. Třeba například tahle přirozeně krásná blondýnka, která mne na první pohled okouzlila (zdánlivě nepřístupná a chladná
cizinka) ... a na druhou stranu muslinky, mezi nimiž se taky najdou (naopak černé) krásky.




A k tomu Tématu týdne? Jak tak chodím po městě, vidím jak to vedro leze opravdu lidem na mozek a všechno co by za normálních okolností skrývali, se projeví jako jejich démon. Jsou prchliví, násilní, hned na někoho vyjedou (už jsem tady napsal o tom chlapečkovi a jeho tátovi) a nejsou to jen muži, jak jsem včera viděl. Děti jsou pochopitelně v tom vedru otravné, ale to neznamená, že by jim jejich máma měla pořádně nařezat na veřejnosti na zadek, nebo jim vrazit tak facku, ze padnou na zem. A to bych ani nechtěl vidět, jak to u nich vypadá doma mezi jejich čtyřmi stěnami včetně manželských hádek.

Nakonec ta vedra i v tomhle směru k něčemu jsou. Z některých lidí se takto vyžene ven ten jejich skrýtý ďábel...

.

I ve Vltavě se dá krásně plavat...

12. srpna 2015 v 8:00 | pavel |  Co dal den

V Praze ve Vltavě jsem se neodvážil si zaplavat, i když takových pár lidí jsem viděl a byli hned středem pozornosti turistů, ale moje kamarádka mne pozvala abych s ní zajel do Kralup nad Vltavou, kde se sama často v podvečer bez plavek koupe. Nebylo to snad lákavé? Jeli jsme tam podél Vltavy vlakem, to jsem si taky docela užíval, protože jinak jezdím autem a taky bylo i na co koukat... krásná krajina.




Šli jsme pak kus cesty směrem na Nelahozeves a byla tam taková malá přirozená plovárna....




... kde seděli i rybáři, ale ti nám při svlékání nevadili... ti jen koukali na své pruty.



.



Voda byla studenější než v hostivařské přehradě, ale zdála se čistší.




Pak když se setmělo, dali jsme si pár piv v jedné pobřežní hospůdce.

Helenka má ráda černé a já si dal Svijany.

Byl jsem rád, že mne tam vzala, protože doma měla krásný chládek a konečně jsem se i dobře vyspal.

.

Ta vedra nemají konce

11. srpna 2015 v 11:24 | pavel |  Co dal den



.



Aspoň takové mráčky by nebyly na škodu.




Děti naopak zvládají vedro dobře, ty jen tak nic neumoří.




M. se už cítí líp a tak jsme si dopřáli noční procházku.




U Vltavy je i v takových vedrech příjemně.

.

Tetřívek si hledá jen jednu partnerku...

9. srpna 2015 v 13:25 | pavel |  Jen tak

... a to by se mnohým ženám líbilo, když mají neblahé zkušenosti s nevěrnými manžely.

Jenže problém je ten, když je málo samečků, že ženy které marně hledají aspoň chlapa pro potešení, příjdou zkrátka.




.




Tetřívka vám neukáži, má krásnou červenou hlavičku, ale aspoň tyhle milence z pražské ZOO, kde jsem byl na jaře.

.

Jaké asi emoce může člověk mít, když si dá svačinu na které si předtím pochutnal pes

7. srpna 2015 v 9:10 | pavel |  Co dal den

Včera jsem si šel si šel opět jako skoro každý den zaplavat do Hostivaře a ta žena o které jsem se minule zmínil (její pes se mi tehdy vyválel na bílých kalhotách) tam byla znovu. Mezi tím od ostatních lidí, kteří tam pravidelně chodí, jsem se dozvěděl, aniž jsem se ptal, že nejsem první se kterou měla spor a dokonce jedna žena na ni musela zavolat policii. Ten její pes napadal její děti, protože nebyla schopna si ho uhlídat.

Tentokrát to bylo sice jinak, docela neškodné, ale o to víc vtipnější. Jeden pár, který tam nedaleko ležel, si šel zaplavat a ten pes mezitím vyštrachal z jejich tašky svačinu a ukousl si z ní. Já si pak šel taky zaplavat a když jsem se vrátil, ta holka tu svačinu právě dojídala. Jdu k ní a říkám jí: "Jak vám chutná, nevadí, že si z ní ukousl pes, zatímco jste byla ve vodě?" "Kterej, ten velkej?" "Jo, ten." "To je fakt hnusný...." Já vím, asi jsem jí to raději neměl říkat. Ale určitě to byly pro ni taky velké emoce... ta představa že jedla poté, co ten uslintaný pes.




Bohužel je to celé bez fotky, ale pak jsem ještě zajel na Vyšehrad, kde byl festival písničkářů.




Docela mne překvapilo, nejen na téhle akci, kdo přišel, mohl si zazpívat, jak tam bylo živo.



.


.



Opodál cvičili lidé zase jógu.



.


.




A takových akcí, i drobnějších, bylo víc, bylo tam opravdu živo. A taková podvečerní pohoda.

.

Emoce pur a jak správně na děti

5. srpna 2015 v 21:10 | pavel |  Co dal den

Pro dnešek začnu bez fotky, ale žádný strach, fotky budou. Nevím jestli je to tím vedrem, zítra má přijít navíc vlna horka ze Sahary, ale jak jsem vycházel z Tesca, jeden chlapeček, asi tak kolem třech, nebo čtyřech let, se zmrzlinou v ruce, si stěžoval tátovi, že mu teče po prstech. A co táta udělal? Otočil se a vyrazil mu tu zmrzlinu pořádnou ranou z ruky. Výchova synů jak má být, takhle se zocelí a otrká už v dětství.




Jindy chodím plavat denně, ale dnes jsem musel vyřídit něco na úřadech, takže jsem si to odřekl a zajel se znovu podívat (minule byla zavřená) na Bertramku. Víc fotek bude jindy. Potom jsem se zastavil u Dagmar... a zastihl jsem ji v nejlepším. Zkrátka a dobře, chystala se na zítra na dovolenou do Bulharska, a tak jako každá žena měla velký problém co si vzít sebou, když může vzít do letadla jen pár kilo šatstva. To byly taky emoce, ale její.




V tramvaji pak jela tahle sličná farářka ve slušivých bílých šatech. Jeptiškou nejspíš nebyla, ale měla na prsou velký kříž.




Ještě štěstí, že jsou po Praze tyhle studánky. Lidé se tam o vodu přímo perou, myjí se a doplňují si zásoby vody.




Tyhle dvě holky si vzaly deku a ustlaly si přímo na náplavce a nenechaly se turistů ani moc rušit.




Ta vlevo má docela zajímavé pozadí.




M. je stále nemocná, jiné moje kamarádky jsou taky bůhví kde a tak si chodím popovídat s touhle paví paní.




Ještě jednou malé pávátko, tentokrát z dnešního dne. I to je emotivní, je pozorovat.





Doma jsem pak dal tyhle brambory maštěné máslem s jogurtem. Víte jaká je to pochoutka?

.

Emu a jiné smysly

4. srpna 2015 v 10:52 | pavel |  Co dal den

Nejdřív fotka k TT. Fešák emu mi krásně postál.



.


.


.



Jel jsem si zaplavat a ve chvíli když jsem byl ve vodě, jeden pes se mi vyválel v bílých kalhotách a byly zelené i od trávy. Ta jeho panička mi místo aby se omluvila, mi řekla, že byly už předtím špinavé. Pak ještě dodala, že s těmi nohama, jaké mám já, mohu jet domů bez kalhot. (Byla to lichotka?) Nejraději bych ji nakopal do prdele. To byly taky emoce. Na štěstí za zelená šla doma vyprat.




Lepší emoce jsem pak měl odpoledne. Čokoláda od Jitky.




A k večeru ve Vojanových sadech tato paví "maminka". Zastavil jsem se u ní. Měla sebou i flaštičku červeného vína.









Ti maličké, po dvou dnech, co jsem je viděl, už tak běhají, že je těžké je dobře vyfotit.

.

Paví maminka s miminkem

2. srpna 2015 v 20:29 | pavel |  FOTO



.


.


.


.


.


.



.

S Danou na Dyzajnu

2. srpna 2015 v 8:00 | pavel |  Co dal den


M. je stále nemocná a navíc mi napsala "...je to zvláštní, ale muž mne stále hlídá a tak nevím co se děje a nemám chvíli klid i u toho doktora byl se mnou..." takže mi ani nemohla zavolat. Ujala se mne ale Dana a odpoledne jsme zašli na procházku na Střelecký ostrov, kde byl Dyzajn, víc jak sto obchůdků s cetkami a hadříky... což byl hlavně ráj pro ni.



.


.


.


.



Dana se probírala těmi krámy, taky si koupila halenku a sukýnku, a já raději kolem fotil.



.


.


.



Taky zajímavý záběr. Ty ženy jako obvykle, fronta před záchody.




Pak jsme si dali něco k pití v kavárničce nad Vltavou...




... do Vojanových sadů jsme se šli podívat na maličké pávy...




I tyhle plavky si Dana koupila. Ty se mi líbily.




a nakonec k Daně domů.





A strašidla pod postelí? Tam jen mňoukali její kocouři.

.