Říjen 2015

Ženy... a demonstrace proti migrantům

30. října 2015 v 21:55 | pavel |  Co dal den




Vidíte ten pohled té staré paní.

Copak si asi říká, pomyslel jsem si. Asi je pro ženu hrozné, podívat se do zrcadla a vidět se jak rok od roku stárne.... a muži se po ní už na ulici neotočí. Stárnout, aspoň podle toho co mi občas řekne Jitka "vy chlapi jste stejně na tom líp, vy sbalíte ženu v každém věku a jak vypadáte ani neřešíte..." je pro ženu přeci jen asi horší než pro muže.

Tak to bylo jen na okraj k té fotce, když jsem šel v úterý na demo proti migrantům.



.


.



Snaživé "sluníčko" pilně kreslilo nápis na jejich podporu...



.




... zatímco pár tisíců bouřilo proti migrantům.




Na metru se mi dostal do ruky jeden leták od jistého Jana Urbana v kterém tvrdí, "že za vším je Putin a expanzivnost Ruska. Cílem Putina je oslabit Evropu a hlavně demontovat Evropskou unii. Paralyzovat ji dopady uprchlickúé krize. Syrská občanská válka otevřela možnost vyhrotit vztahy mezi evropskými státy s pomocí vyvolávání paniky a nejistoty z masivních uprchlických vln s konečnou platností destabilizovat celek EU. A je to předehra věcí mnohem horších".

Každopádně Putin teď jásá, jak se nemohoucí Unie nedokáže vypořádat s těmi běženci.

Je čás říci Evropě sbohem?

.

Večerní Prahou s muslimkou

29. října 2015 v 8:00 | pavel |  Co dal den




Jak jsem v předchozím článku napsal, M přišla o práci (pondělí byl její poslední den) takže to těžce nesla a proplakala celé odpoledne a mně taky nebylo nejlíp. Nebudeme se tak často vidět, jak jsme měli ve zvyku a to nám bude hodně scházet. Naštěstí, když M.odjela domů, ozvala se mi Pavlínka a já to docela uvítal... ta dokáže každému zahnat chmury. Ta rozesmátá holka je jako bezprostřední rozpustilé dítě a ani se nestydí ze sebe udělat blázna.



.


.



Sedli jsme si pak do jedné pizzerie poblíž Staromáku a tam se přestrojila jako muslimka.




Taky nemá problém z toho, že je trochu macatá a dala si dort... a pak ještě jeden.



.



Pavlínka není prodejná, jak se zdá. Ta dvou-stovka je moje, když jsem chtěl zaplatit.



.


.


.




Noční Praha je prostě kouzelná a ve dvou dvojnásobně.

.

Jak se zdá, ten čas nastal

27. října 2015 v 11:00 | pavel |  Co dal den

Moje M. dnešním dnem tady v Praze s prací končí (ten úřad kde pracovala taky končí) a jelikož sem denně dojížděla, naše milostná budoucnost je nejistá. Podobně jsem před dvěma roky dopadl s jinou M. (jaká shoda křestních jmen s nejspíš špatným koncem) která se po rozvodu musela odstěhovat až na druhý konec Čech. Jediný plus s M. je ten, že nebydlí tak daleko a můžeme se aspoň občas (i když ne denně, jak jsme byli zvyklí) vídat. Život prostě není nebíčko. Jsme tu jak v očistci a musíme se s ním pokaždé nějak vypořádat.




Už včera byl celý den jako předzvěst něčeho nedobrého. Pro co jsem se rozhodl, nakonec skončilo špatně. Sedl jsem na vlak, že se podívám do Klánovic do lesa jestli rostou, ale zůstal jsem viset v Běchovicích, že vlak hned dál asi nepojede, protože někdo skočil pod vlak. V kupé jedno školní dítě prohlásilo: "Zase nějakej zasranej debil..." Doma jsem se pak dočetl, že to byla dvadvacetiletá holka. Taky asi řekla životu sbohem.




Čekat jsem nechtěl a tak jsem se raději vydal zpátky do Prahy. Napadlo mi aspoň navštívit Jitku v jejím obchůdku a potěšit se s ní. Aspoň té jsem nemusil sbohem říct.

A co nakonec? Všechno se nějak vyřeší než řekneme poslední to sbohem.

.

Víkend s uklízečkou

26. října 2015 v 8:00 | pavel |  Co dal den

Nevím jak u vás někde v dědině, ale v Praze bylo krásně a přesto jsem musel zůstat doma. Jitka si totiž umínila, že z vděčnosti za ten botník (který jsem ji složil) mi dá do pucu kuchyň... a trvala na tom. Procházka s ní by mi byla milejší. Bylo to takové její milostné vyznání... a to se prostě neodmítá. Ovšem netušil jsem, že je Jitka v úklidu tak důsledná a poctivá. Trvalo jí to celou sobotu a ani to ji nestačilo... pokračovala i v neděli.




K večeři chtěla bramborák s párkem. Párek dostala, ale musela si ho koupit, nepodporuji zabíjení zvířat.




Sám jsem ho měl pochopitelně bez masa.

Zapomněl jsem říct, že Jitka je vášnivá kuřačka a to mělo i vlastně podstatný vliv na tu dobu. V mém bytě se nekouří, takže každou hodinu si vzala přestávku a šla si před barák (bydlím ve 12.patře) zakouřit. Takhle dopadnou lidé, když mají sucht (návyk) a stanou se otroky. Po půlnoci, než jsme šli spát, jsem musel s ní, protože se bála. Ráno šla před barák naštěstí sama, to jsem odmítl, protože si vzala ven v hrníčku kafe a nechtěl jsem aby nás spolu viděli sousedi. Měl jsem vůbec tohle zapotřebí?

Fotky jak uklízí vám neukáži, protože byste to považovali za hanobení... fotit ženu jak uklízí, ale ukáži vám raději pár snímků z Vojanových sadů (ty jsou mi osudné) kam jsem zašel poté, co jsem ji vyprovodil na nádraží.




Zastihl jsem tam svatbu...




... našel jsem tam pár ořechů...




... stále tam kvetou krásné růžičky...




... v Karlovce pak minul tuhle zajímavou pouliční zpěvačku...




... a na náplavce byla zase jiná svatba.





Tu kuchyň jsme pak večer stejně musel dodělat sám.

.

Sto a jeden důvod proč...

23. října 2015 v 8:52 | pavel |  Co dal den

... mne Maruška tak dokáže vynervovat.

Abych to řekl popořádku, jeden důvod bych tu hned měl. Ve středu mě měla navštívit a uvařit mi knedlíky, což bych i sám dokázal... byla to její nabídka. Ale nakonec poslala sms, že musí jet domů, protože ten její debil (tak to i uvedla) nezaplatil nějaký dluh a přijede si pro něj nějaká vymahačská firma. Prý pak ke mně přijede přímo hned jak to bude možné... a teď už je pátek ráno a stále od ní žádná zpráva.

Mezitím se mi ozvala Jitka, že by mi přijela uklidit kuchyň (prý se na ni nemůže dívat jak je upatlaná) a já to musel kvůli Marušce, protože jsem se domníval, že přijede ve čtvrtek nebo v pátek, odvolat.... a tím jsem ji docela naštval. Napsala mi že "se nebudu vnucovat a ať ti to uklidí ona." Mám já tohle zapotřebí?

Nakonec jsem se tedy včera raději domluvil s Dagmar, že půjdeme na Petřín na jablka a aspoň ta je v tomhle ohledu důsledná, přesná a svědomitá... jeli jsme dokonce ve stejné tramvaji na Pohořelec a jelikož jsem do ní nastoupil na jiné stanici než ona, viděli jsme se až jsme oba vystoupili. Přesně na minutu v 14:00, jak bylo doluveno. Není to na rozdíl od Marušky holka pro mne?



.



Kromě jablek jsme si i dopřáli krásný výhled na Prahu.




Pak jsme zašli do Vojanových sadů, ty nikdy nevynechám, a Dagmar tam našla tohle hruškové ženské torzo.




Denně tam můžete vidět procházet se tuhle šik oblečenou dámu.




Pak jsme se vydali do hospody a ten hrníček čaje, aby nedošlo k mýlce, patří Dagmar.




Jak můžete vidět, nescházím se jen s ženami, ale i s krásnými muži.



.



Společnost nám dělal i pes... pod stolem na rozdíl od nás.

Takže včera nakonec docela vydařený den.

.

Kavky a neskutečně krásná obloha

22. října 2015 v 12:37 | pavel |  Co dal den

Kavky si oblíbily celou Malou Stranu a nejvíc jsou v poslední době vidět na Karlově mostě a ve Vojanových sadech... a rád je tam pozoruji. Jsou šikovní a když teď tam padají ořechy, je až k neuvěření jak jsou rychlí, aby si je mohli sebrat a uletět s nimi než se k nim skloním třeba já. Ale neperu se s nimi o ně, naopak jim je dopřeji, protože je mám rád a mohu sám, na rozdíl od nich, něco koupit a uvařit.



.


.


.



Toho dne, 8.října, byla i překrásná obloha, jaká se často nevidí.



.


.


.



Měli jste se mnou krásnou procházku?




Pak jsme zašeli i do Vojanových sadů, proptože jsme té procházky neměli dost.



.




Dnes jdu s Dagmar na Petřín na jablka a třeba se tam i pod jabloní políbíme i když nebude rozkvetlá.

.

Partnerská tragedie

21. října 2015 v 8:00 | pavel |  Co dal den

Často se do něčeho, do nějakých cizích osudů přimotám a ani nevím jak. To mám z toho, že rád lidem v nouzi pomáhám. Moje kamarádka potřebovala pomoc při skládání botníku, který ji přišel v dílech (které byly navíc špatně označené), tak jsem se z Masaryčlky vypravil za ní.




Dokonce i návod na ten botník (byl z Polska) byl nepřesný, takže jsme si na ním docela lámali hlavu a vydrželo nám jeho sestavování (byl i se šuplíky) skoro celé odpoledne. Když jsme byli v nejlepším (myslím uprostřed práce) zavolal její kamarád (chodí s ním dva roky), aby ho pustila nahoru... a ona mu řekla ne. On si to hned vysvětlil, že tam někoho má (no já tam byl) a hned ji začal bombardovat esemeskami ať mu vrátí klíče a jeho kolo, které měla v ve sklepě v kočárkárně. To moji kamarádku ovšem naštvalo, "je to magor," řekla mi, "tohle mi dělá pořád a nebudu skákat jak chce" a telefon nebrala. Ten botník jsme nakonec zdárně postavili, udělala mi k večeři palačínky a šli jsme si sednout kousek od domu do baru.



.


.



Tam dostala, jen co jsme se posadili, znovu asi deset sms "vrať mi klíče a kolo". To ji ovšem už tak naprudilo, že vyšla ven aby mu řekla ať ji už neotravuje, že s ním končí. Jako odpověď po pár minutách opět sms "vrať mi kolo". To už by asi nikdo nevydržel, takže nebylo divu (i když jsem se snažil ji v tom trochu bránit), že se nakonec opila. "Skoro mám z něho už strach, tak budeš muset u mne spát", řekla mi. "Taky máš na tom podíl a byla bych docela ráda kdys ho v v mé posteli zastoupil". Nebyl jsem proti tomu, protože mi stejně už nejel vlak. Jen co jsme u ní bytě rozvítili (hodinu po půlnoci) opět jeho sms "vrať mi to kolo." Takhle nás bobardoval do tří než jsme nakonec i sami usnuli.



.



Samozřejmě v půl osmé, jak jinak, zase to "vrať mi klíče a kolo", což nás i probudilo. Kamarádka vstala, já zůstal v posteli, že mu tedy jde kolo (bydlel v domě jen kroků od ní) vrátit. Přišla v jedenáct, já se mezitím osprchoval a vypil kafe, že prý "těžce nemocný, že má nádor v hlavě a kýlu" a kolo ani nakonec nechtěl. "To je citové vydírání, říkám kamarádce. "Vždyť ano, je to magor.... "Jak to nakonec dopadlo, ani nevím, protože jsem se sebral a jel domů. Kvůli své hloupé žárlivosti si sám nakonec vykopal "hrob". Příště vám snad tady povím víc.





Nakonec k tomu TT: Právě tohle je jeden s podstatných důvodů, proč si nechci natrvalo pověsit ženu na krk... kdyby se z ní nakonec vyklubal takový magor jako je ten chlap té kamarádky. Mě už jen stačí, když holka zůstane v mém bytě víc tři dny a už jsem celej nesvůj... mám rád volnost a zvykl jsem si na soukromí, pohodu a klid.

.

Náročný víkend

19. října 2015 v 9:35 | pavel |  Co dal den

Víkend jsem tentokrát rozdělit mezi Martinu a Dagmar, protože obě stály o moji pozornost, ale mne to ani tolik problémů nedělalo, protože rád vyhovuji a jsem jako ženy, které zvládnu všechno. Myslím to zase z legrace. Každopádně v sobotu jsem si zašel nejdřív sám do lesa a zase bohužel zjistil, že nic neroste. Odtud jsem pak jel s Dagmar na demonstraci, odpoledne pro změnu s Martinou a večer na festivalu světla opět s Dagmar. Podobně tomu tak bylo v neděli a v jiném pořadí, takže jsem ty Světla absolvoval dvakrát.



.



Tohle jsou "sluníčkové" a vzadu na Muzeu odpůrci migrantů.



.



U odpůrců nesměl chybět Okamura.




Tady šel průvod "sluníček" na Mírák.




A tady je zdraví odpůrci.




Z festivalu světla mám mege fotek, ale ukáži vám jich jen pár. Najdete si je na internetu.



.


.



Na téhle věži u Mánesa to bylo asi nejlepší.




Pak jsme si sesdli s Dagmar (Dagmar 2) sedli na skleničku vína.

.

Čajový dýchánek s Aničkou

17. října 2015 v 8:00 | pavel |  Co dal den




Sami víte jaké bylo včera psí počasí o kterém se říká, že by psa nevyhnal, ale ten pes naopak vyhání páníčka, když se potřebuje vyvenčit, takže ani nevím proč se tak říká. Zkrátka dobře pršelo a tak mne Anička zatáhla do čajovny do které často zavítá... mne, který pije kafe. Naposledy pokud vím (bylo to asi před těti lety) zatáhla mne do čajovny Šárka, někteří z vás ji tu znáte z blogu a bylo to tam pro mne jako bych skončil někdy v opiovým doupěti.




Tady to bylo civilizovanější, ale vstup přes nějaký činžák, že se zdálo, že je to tam ilegální.




Ovšem i tady lidé posedávali na zemi.




Sedět na zemi je prostě in. To vidím i na ulici nebo na náměstích.




My si sedli za stolek. Dali jsme si zázvorový čaj.



.



Někdo se tam opravdu dokáže uvelebit jako doma.





Přeji vám hezký víkend.

.

Zavařenina z mišpulí

16. října 2015 v 8:00 | pavel |  Kuchař pro ženy

Už hodně dlouho jsem tu něco nenapsal do rubriky Kuchaře pro ženy, i když vám často ukáži co jsem vařil, nebo co vařily moje kamarádky... takže to dnes napravím. Sami víte, že bylo období zavařenin a tak jsem si řekl, že taky něco zkusím. Hodně často chodím v zahradách a parcích kolem mišpulí a vím, že se z toho dříve dělala marmeláda a dokonce ve středověku (když byl chlad) něco na způsob mouky. Kdo mne zná, dobře ví, že často zkouším při vaření nové kombinace a postupu a tak mne to samozřejmě i lákalo.




Například i v pražské ZOO jako okrasné keře rostou, ale ty ještě nebyla zralé.




Ve Vojanových sadech byly už zralé a přešlé mrazem, což je důležité, aby byly nasládlé.




Tak jsem si odtud jich pár domů vzal, což je dovolené, protože patří městu a město k jejich sklizni i vyzývá.




Nejdřív je provařit a propasírovat. Bohužel jsem měl moc jemné síto.




A potom s cukrem a citronovou šťávou za stálého míchání vařit dokud neztuhne. Tužidlo nepoužívám.




A tohle je výsledek, několik skleniček. Chutná to asi jako broskve.

Možná je vám někomu z vás divné, proč tak rád vařím a jsem chlap. Hlavně rád vařím, protože nemusím a je to i forma kreativity, bez které by byl můj život pustý. Navíc jsem syn šéfkuchařky a mám to v genech. Jako dítě jsem jí rád doma pomáhal při vaření (i proto, že mi pokaždé nechala vylízat mísu) a byla to pro mne i zábava.... a teď se rád zase vracím do dětských let, kde byla jen čistá láska a pohoda.

.

S Jitkou na pracáku

15. října 2015 v 8:00 | pavel |  Co dal den

Neděste se (stejně byste se neděsili), práci nehledám a ani ji už nikdy nemíním hledat, jsem rád že jsem svým pánem a že pracuji na svém a nemusím šéfy poslouchat... ale Jitka tam musela, takže jsem šel s ní. Byl to ovšem i tak pro mne velký zážitek a vrátil jsem se v čase, kdy jsem opravdu 5 let chodil v Německu na pracák, dokud jsem se nakonec nerozhodl, že se raději postavím na své nohy a ten risk mi za to bude stát. Jsem prostě taková dobrodružná povaha. Dřív to ovšem bylo v Německu trochu jinak (dnes to už není), protože lidem,. kteří se chtěli osamostatnit, stát jim ještě pro začátek 6 měsíců finančně pomáhal. Pro ujasnění jsem ale nebyl migrant, nýbrž díky své ženě, která byla po otci Němka, se všemi právy Němec.




Jitka mi ráno dělala k snídani vajíčka na cibulce.



.



A za oknem nás přišly pozdravit i sýkorky.

Tak to jen pro začátek. Vyšli jsme tedy na jejich radnici, já a Jitka, do druhého poschodí a bylo tam docela plno... i když (kromě jedné dívky) jen samí cikáni. Museli jsme čekat, než na nás přijde řada, ale upřímně řečeno, ani moc jsme nečekali, protože cikáni asi mají takový zvyk, že když jeden z nich jde na úřad, vezme sebou celou početnou rodinu i se všemi dětmi. Mají prostě smysl pro rodinu.

Nakonec taky Jitka vešla dovnitř a vyšlá úřednice hned na mne "Tak kartičku..." "Jakou kartičku?" já na to. Považovala mne taky za nezaměstnaného. Nevěděl jsem že lidé chodí s malými kartičkami (ty mi pak Jitka ukázala) a na ty asi každé 2 měsíce dostanou štempl. Raději jsem pak sešel dolů, kde byla tahle hrozná a na pohled nevlídná Svatební síň.




Obludná. Toho architekta bych chtěl docela vidět. Tam bych se neženil Vy ano?




Tomuhle dítěti se to možná líbilo.




Aspoň tahle socha, sv.Antonín Peduánský, tam byla.




Takto v Mílovicích vypadají některé domy.





Nezaměstnaní to nemají v Čechách jednoduché, ale Jitka nakonec tam dostala jednu nabídku k práci.

To byl ještě dodatek k předchozímu článku, protože jak sami víte, prší a užíval jsme si tedy jen teplo domova s mojí M.

Nic zvláštního se prostě včera nestalo.

.

Všechno zlé k něčemu dobré aneb krásný víkend

13. října 2015 v 14:03 | pavel |  Co dal den

Na rozdíl od denně pracujících lidí, se víkendů docela hrozím, protože všechny moje kamarádky buď odjedou na chaty nebo k svým příbuzným a dětem a stává se, že na mne nemají čas. Ale tak jsem to i vybral, protože prostě s jednou, kterou bych si k sobě nastahoval, nevydržím. V sobotu jsem se měl vidět s Aničkou, ale ta mi vzápětí zavolala, že její sestra musela do nemocnice, takže ji jede navštívit. V neděli jsme se měli tedy sejít znovu, ale hned ráno jsem od ní dostal sms, že si popálila ruce a utíká na pohotovost... a nebyla by prý jistě milá společnice. Asi Pánbůh nám schůzku nepřál.




Naštěstí se hned nato ozvala Jitka z Mílovic jestli bych za ní přijel, že mne čeka na oběd. Asi si to ten Pámbůh se mnou nakonec rozmyslel a tak jsem i jel. To byste snad jeli taky.




Nakonec mne Jitka umluvila ať tam zůstanu a přespím a co myslíte, zůstal jsem? Jo, zůstal a udělal jsem dobře, protože se ten oběd protáhl až do pondělí do večera.




Ráno nás přišla pozdravit hrdlička...




... a po dalším obědě jsme si vyšli na procházku k jezeru.




Tahle labuť na nás syčela a chtěla nás sežrat.




Bylo chladno, ale krásné slunné počasí... o té přírodě ani nemluvě.




V opuštěné zahradě jsme si natrhali jablíčka.




Byla to docela dlouhá procházka.



.





Ta nás utahala (a nejen ta), takže k veřeři jsme si dali jen topinky.

.

Zdenčina zahrádka a Rusalky jezírko

10. října 2015 v 22:30 | pavel

Vyspali jsme se oba do růžova, svatá Maria taky celou noc nad námi držela ochrannou ruku (viz poslední fotka v minulém článku) a Zdeňka mi hned poránu chtěla ukázat svoji zahrádku.



.



Roste jí tam dokonce chmel a dává si z něho koupel na vlasy.




Ještě jí tam stále něco kvete.




Pak jsme zajeli do Vysoké, kde má Dvořák památník, což byla jeho vila.




Hned u brány bydlel v tomto domku Sládek.



.



K Dvořákově vile pak vedlo tohle stromořadí. Byloi tam i plno borůvčí, ale žádné houby.



.



Rusalky jezírko jsem si představoval větší a hezčí. Navíc kvůli suchu jen močál.




Nevím jestli to bylo počasím, ale byli jsme tam sami.




Po cestě domů jsme pak sbírali žaludy.

A víte v čem tkví umění lišit se? Nesnažit se lišit.

.

Svatováclavský dub a jiné příbramské maličkosti

10. října 2015 v 12:29 | pavel |  Co dal den

Na Svaté hoře je více k vidění, například i tento památný dub, který údajně pamatuje Otce vlasti.



.


.


.


.



V Příbrami mají i Václavák...



.



... a kostel, který byl i v sobotu zavřený.




Zašli jsme do obchodního domu ještě něco nakoupit a tohle vidím poprvé.




Večeři nám Zdena připravila docela prostou, knedlíky s vajíčkem. Že by měla taky před výplatou?





Ale ustlala nám pod madonkou a ta nás celou noc ochraňovala.

.

Studánka na Svaté hoře

9. října 2015 v 12:32 | pavel |  Co dal den

Jak jsem psal v minulém článku klášter byl zavřený, tak jsem se šel sám (Zdeně bolely nohy, nic nevydrží) aspoň podívat ke Studánce, která byla ovšem taky zavřená a navíc už mnoho let bez vody.




Jestli byla zázračná, přínášela zdraví, nebo omlazovala, jsem se nedočetl.



.



Ale aspoň ten obraz s Marií je prý zázračný.




Byl tam i krásně prosluněný lesík, pokud by se dal tak nazývat. Na tom místě sálala dobrá energie...




... a nakonec jsem si po setkání s tímto mužem uvědomil proč.




Hledal tam staré mince, protože v těch místech odpočívali věřící a občas nějakou tu minci utrousili. Zůstala tam totiž i jejich energie. Ty mince mi ukázal a přestože byly zašlé, věděl přibližně jejich stáří a byly skutečně i hodně staré.



.


.



Opodál byla ještě jedna studánka, ale taky bez vody.

.

O víkendu v Příbrami

8. října 2015 v 9:20 | pavel |  Co dal den

Do Příbrami jsem před lety jezdil na haldy hledat kameny a tak jsem i rád přijal pozvání od Zdeny (o té jsem tu ještě nepsal), že bych si tam mohl osvěžit vzpomínky. Zajel tedy hned v sobotu ráno na Smíchov, že bych jel autobusem a ten mi ujel přímo před nosem, když jsem pár kroků od něho docházel. Takovej sprosťák. Příští měl jet za půl hodiny a mezitím přišla jedna holka a tak jsme se bavili a nakonec i spolu jeli. Aspoň nám krásně uběhla hodina jízdy.




Ukazovala mi že si zlomila nehet a byla z toho docela nešťastná.




Zdena na mne už čekala s obědem.




Špagety se sýrem a sojovým "masem"... jen kvůli mně, když jsem ten vegetarián.




Měla doma krásnou dětskou židličku a musel jsem si ji vyfotit, protože takovou jsem jako dítě taky měl.




Měla na okně i rajčata ze své zahrady, kam jsme pak šli v neděli. Musela je sklidit i zelené, protože přišly mrazy.




Odpoledne jsme pak vyšli na Svatou horu, ale jak vidíte, byla v rekonstrukci.

V neděli jsme ještě zajeli k Dvořákově vile, kde je i Rusalčino jezírko, ale o tom až příště.

.

Maruška miluje maso...

7. října 2015 v 12:35 | pavel |  Rady

... a tím se, včetně rozdílného pohlaví, nejvíc lišíme.




Já jsem tolerantní, jen to maso v žádném případě nekoupím, protože právě tím bych podporoval zabíjení zvířat, ale může ho Maruška u mne upéct, usmažit, nebo uvařit.... a před mými zraky i jíst. Jen jsem rád, když si pak, než mne políbí, vyčistí zuby. Ovšem jde si je sama od sebe vyčistit, protože je ke mně pozorná a taky tolerantní.



.



Abych nepřišel zkrátka a nehladověl, upekla mi k večeři jablkový závin. Trochu se jí prolomil, ale byl moc dobrý.





Minule jsem vám ukázal, že má M. hezká prsa, ale Maruška má za se krásná lýtka.

Každá žena je něčím vyjímečně krásná, mají schopnostz lišit se... a taky proto mám tak hodně kamarádek.

.

Zdá se, že se dost liším aneb síla pohledu

6. října 2015 v 14:15 | pavel |  Jen tak

Čím vším se liším, tu nechci ani rozebírat a raději si to nechám pro sebe. Faktem však je, že mám schopnost včítit se do jiných lidí (a doufám, že nejsem tak docela sám) a potřebu jim pomáhat. Navíc mám pozitvní energii i v rukou, takže dotykem mohu i zdravotně pomáhat (a to má nakonec taky každý, ale ten to buď neví, nebo to nechce nebo nedokáže v sobě rozvíjet) a nemusí to být, jak si někteří myslí, že to mám od Boha.

Samozřejmě, nejen dotek, ale i myšlenka je silná energie a ta často každému z nás pomůže ještě víc.... pokud ji taky dokážeme v sobě rozvíjet. Pomáháme tou pozitvní myšlenou sobě, ale i na jiného a tak mu i pomůžeme. A nakonec, co tu píši, ví vlastně každý, tak proč to tu vlastně píši a rozebírám? Abych tu ještě dodal, že někdy stačí i pohled... i v tom je velká síla. Každý z vás to jistě zná. Stačí pohled na toho kdo se nám líbí a pokud si nás všimne, rád ho opětuje... a je z toho rande, někdy i zalíbení a nakonec i láska. I malé děti (jsou víc senzitní víc než my dospělí) přímo lapají po pohledech a rády je opětují.

Včera, když jsi vyšel odpoledne s mojí M. mne napadlo (víte, často mne něco bláznivého napadne) že tu sílu pohledu zkusím na ni a to na její prsa. Jak jistě víte, bylo teplo, takže otisk jejích bradavek na tričku nebyl znát..., ale stačil můj krátký soustředěný pohled a tady máte výsledek.



I prso na pohled reaguje.

A co na závěr? Všechno jde, když na sobě pracujeme a pak se často od lidí v lecčem i lišíme.

.

Žiju radostí a auto zabalené jako dárek

4. října 2015 v 19:30 | pavel |  Co dal den




Ze samé radosti tam sice zapomněl napsat .O", ale i tak nás nápis potěšil.

Je dobré vidět někoho kdo není škadohlíd a neváhá to všem sdělit.




U Hlavního nádraží jsme pak s M. obdivovali do folie zabalené auto jako dárek a ten darovaný se nejspíš taky rozradostnil.




Musí být radost takové auto rozbalit.






Kdybych byl milionář, taky bych takto rád rozdával dárky.

.



Žižka a jeho kůň

2. října 2015 v 14:44 | pavel |  Co dal den

Tentokrát jsme si vyšli, já a M., na Vítkov, protože jsme tam dlouho nebyli. Kdo není z Prahy, nahoře stojí obrovitý kůň a na něm Žižka a oba mají krásný výhled na Prahu. Obešli jsem je dokola a pak jsme uvažovali, kam se vlastně Žižka dívá. Vypadlo to že asi na Žižkov a mohlo to být i někam ke Smíchovu, kam jsme pak i šli.



.



Byla i neskutečně krásná obloha.



.




Samořejmě nás zaujal víc než Žižka ten jeho kůň a řeknu vám proč. Byl to jeho penis o které jsme taky diskutovali. Já prohodil, že to vypadá docela lidsky, až na to že je kovový, tedy i věčně tvrdý a M. namítla, že asi velký rozdíl mezi nimi být nemůže, protože jsou oba, kůň i člověk savci. Jsme z města, takže moc zkušeností s koňmi nemáme a třeba nás tady někdo rozsoudí.




Potom, jak jsme šli Jindřišskou, taková shoda náhod, v jednou obchůdku nabízeli koninu. Já si ten salám pochopitelně nedal, když jsem vegetarián a M. nakonec taky ne, protože jsme oba došli k názoru, že je to jako kdybychom jedli psa a ty ona miluje.



.



Pak jsme si sedli na lavičku a chytali poslední sluníčko.

Byl krásný den a i dnes je nádherně, takže všichni alou ven do přírody.

.