Listopad 2015

Když se děti nudí

29. listopadu 2015 v 17:05 | pavel |  FOTO

Minulý víkend bylo ještě docela krásně, ale zato tahle deštivá adventní neděle se nepovedla a nemám tedy ani fotky.




Našel jsem ve svém archivu ale jiné, které jsem vám ještě neukázal. To bylo výročí pražských tramvají...




... takže se na ně podívejte se mnou.



.


.


.


.


.


.


.




Tak aspoň hezký zbytek svátečního večera, jdu si ho taky užít.

.

Taková malá noční procházka

28. listopadu 2015 v 9:50 | pavel |  Co dal den

Aby něco bylo naposledy, musí taky i začít a začátky, jak všichni víme, ty jsou nejzajímavější, nejvzrušující a často i nejkrásnější.... a mohou to být i ta první setkání. Je to pro mne jako droga a docela velké dobrodružství... jak nás ten druhý přijme a jak se zachová. Tahle suptilní křehká žena mi "u koně" nastavila k polibku ústa a už tím náznakem ukázala, že je...(ovšem říct tu "poddajná", nebo dokonce "povolná" jsou docela silná slova) takže raději... dala mi ruku a nechala se mnou vést.



.


.



Šli jsme se podívat na vánoční strom, byl dokonce již zčásti rozsvícen....



.



... a potom Kaprovou ulicí a přes Mánesův most na Malou stranu.



.



Bylo docela chladno a tak svoji drobnou ruku, která ji i tak mrzla, mi stočila do dlaně. Bylo to takové něžné a roztomilé.



.



Prošli jsme celou Kampou a přes Karlův most, tam jsme se na chvíli zastavili s výhledem na Vltavu a nechala se políbit.





Když jsme se pak na metru loučili, zabořil jsem nos do jejích bohatých černých vlasů... tak krásně voněla. Jako droga.

A jestli to bylo naposledy, je to ve hvězdách.

.

Zablokované fb a jiné maličkosti

27. listopadu 2015 v 9:03 | pavel |  Co dal den

Dnes mi přijede německá kamarádka, takže se aspoň dozvím víc jak je v Německu. Napsala mi že jí tam zablokovali facebook, protože tam vkládala články proti vlně migrantů, takže kde je ta svoboda projevu. Zeman naopak si může vypustit z úst co chce a navíc, jak jsem se včera z televizi dozvěděl, je to díky jeho funkci beztrestné. To má někdo výhodu... chci být taky prezident.

Včera jsem se seznámil s jednou krásnou ženou, kterou jsem se ani neodvážil oslovit, ve skutečnosti jsem docela plachej a nakonec jsme si dopřáli docela krásnou noční procházku. Docela mne tak rozehřála, že jsem chodil jen v rozevřeném kabátu... jo, přeháním a dělám si legraci. Ona byla na rozdíl od mne zimomřivá a tak mi aspoň dovolila abych jí hřál ruce. Taky už na Staromáku vánoční strom, i když zatím jen bez ozdob. Fotky někdy příště.

Jitky kamarád se dosud neozval, tohle mi napsala: Nebral telefon,on ho bere jen když chce, ať volá kdo volá.I tohle jsem s ním tolikrát probírala,stejně to příště udělá znova.je to ztracená existence. a mne Maruška taky ne... a tak jsme na tom oba stejně, ale na rozdíl od Jítky to ani už neřeším, protože některé lidi prostě nezměníme.




Cestou jsem potkal tohodle kocoura... fotky jsem sice v rychlosti nestačil zaostřit...




... ale zdálo se, že je jako pes, dobrý hlídač.




Přeji vám krásný víkend.

.

To bylo naposledy co jsem mu dala šanci

26. listopadu 2015 v 8:00 | pavel |  Co dal den

TT se mi dnes zrovna docela hodí, protože mi právě dnes tohle napsala moje kamarádka Jitka: "tolikrát jsem mu dala šanci,ale tohle opravdu byla poslední kapka.Zbytečně s ním ztrácím čas." a pak ještě dodala tohle: "já už se v tom vůbec nevyznám,nevím,co vůbec chce,ale už ho nebudu řešit,nestojí za to a hlavně není jediný na světě a máš pravdu je to pokřivenej charakter a já se s ním stále zahazuju."
O Jitce jsem tu u psal, to je ta, které jsem onehdy skládal botník a ten jsme tak dlouho skládali až jsem nakonec musel u ní přespat. Abych uvedl na pravdou míru proč se Jitka na svého přítele zlobí, slíbil, že ji v pondělí odveze autem aby se představila v novém zaměstnání v jiné městě a jednoduše se na to vybodl... a do včerejšího dne se neozval a ona se ho ani nemůže dovolat. Něco podobného jí už udělal několikrát a pokáždé mu tu jeho nezodpovědnost odpustila.

Já včera Jitku utěšoval a to jsem ještě netušil, že Maruška mi zase taky něco provede. Měla volno, chtěla na procházku na Vyšehrad, já si pro ni taky udělal volno a nakonec nejenže z procházky sešlo (že prý je hodně zima a zajede přímo ke mně) ale ani se pak nesnažila mi aspoň poslat sms že ani ke mně nepřijede. Jela za kamamarádkou s nějakými šaty, které jí měla přešívat. Tihle lidé, to už jsem tu několikrát psal, dokáží opravdu jedině ty druhé nasrat a tváří se pak jako že se tak moc nestalo. Ta neúcta k druhým.

Tak jsem jen zvědavý, jestli Jitka tomu svému magorovi zase odpustí, i když to mělo být naposledy.




A to nám Maruška v úterý uvařila tenhle houbový guláš, že až uleží, že si ho ve středu spolu sníme. Snědl jsem ho tedy sám.




V neděli jsem byl s Dagmar na Rigráku na procházce.




Její pes je poloviční vegetarián. Nejnže miluje klacek, ale opravdu má rád zeleninu a dokonce ji upřednostňuje před masem.





Dagmar musela do Paříže a doufám, že přijede živá. Ovšem i v Praze bude nebezpečně.

.

Není divu, že prezident miluje svého kancléře

24. listopadu 2015 v 9:30 | pavel |  Jen tak

Jistě znáte ten záběr kdy Zeman hladí Mynáře po hlavě, jako by byl jeho syn a taky má důvod mu prokazovat takovou lásku. Kdo viděl včera na ČT1 reporortáž o tom jak mu Mynář vezl 17.listopadu na Albertov ze své vesničky roztleskávače, musel si říkat, že by se za to musel každý propadat hanbou.... a jak je vidět, v Čechách je tohle, stejně jako to bylo za komunismu, normální a skoro nikdo se nad tím už ani nepozastaví. I ty hesla "Ať žije Zeman", které byly jako přes kopír na tu dobu pamatují, jen místo něho tam byl třeba Brežněv. Jakoby se historie vracela do starých časů zpátky a prezident se tváří, že se ho to snad ani netýká. No nic, to jsem si jen potřeboval tímhle článkem ulevit. A proč já se vůbec nad tím rozčiluji?




Jedna fotka na připomenutí oněch událostí.



Tento zemanovec chtěl tohoto muže s červenou kartou lynčovat, kdyby ho nezadrželi okolní lidé.

A myslíte si že tohle je naposledy? Ani náhodou.

Nepřipadá vám prezident senilního dědu, který si prostě umane lidi něčím nasírat?





Aby to nebyl jen negativní článek ukáži vám svůj nový bramborák.

Co myslíte. Je z brambor? Jeden dalších z mých kuchařských pokusů, je z jablek. Když se dobře ochutí, ani to nepoznáte.

.

17.listopad ještě jednou

23. listopadu 2015 v 8:00 | pavel |  Co dal den

To se může stát jen v Čechách, že když se jeden den nepovede (díky panu Zemanovi, jak víme), že bude prostě ještě jednou.




Každopádně to repete bylo pozitivnější.




Byl jsem moc daleko, takže na kvalitě fotky se to podepsalo.




Promluvili namísto Zemana profesoři, jak by to mělo i být, když to byla studentská slavnost.




Byli tam namísto těch zemanovců mladí lidé, takže i tohle mělo tak být.




Byl tam i můj kamarád, jestli vám něco říká rodina Tomášových. Jeho rodiče měli krásné duchovní přednášky v Lucerně.




Pak se šlo na Václavák.

Ten 17. listopad byl opakován díky několika studentů, kteří se sešli v hospodě a řekli si, že by si ten den neměli nechat od Zemana vzít, že si ho tedy dají znovu. Hodně věcí se v Praze řeší v hospodách. Shodou okolností jsem si s Dagmar v sobotu taky zašel do jedné hospody a tam na nás čekalo docela jiné překvapení. V sousední místnosti se taky sešlo pár lidí, ale narozdíl od studentů to byli konspiranti, spiklenci, kteří kuli pikle. Byli ovšem tak hlasití, že nám nic neušlo. Patřili, jak se zdálo, k jakési odbočce Úsvitu a už si i dokonce rozdělovali funkce až padne vláda, kterou se chystají další demonstrací svrhnout. Trochu komické, kdyby to nemysleli vážně.




Jak víme, asi takových skupin, které se připravují uchvátit moc bude asi víc. Bůh s námi.





Na závěr raději něco pozitivnějšího... svobodu Tibetu!

Jak se zdá, žijeme život bez kouzel, protože jinak by bylo všechno jinak.

.

.

Modleme se s Dukem za Zemana, rozkvetlý strom a pár nových fotek

21. listopadu 2015 v 8:00 | pavel |  Jen tak

To myslím v souvislosti s jeho vystoupením na Albertově o kterém je (včetně fotek) předešlý článek.




Těmi dveřmi jsem nechtěl něco symbolizovat. Minul jsem je cestou k kostelu Sv.Panny Mariepod řetězem.

Ale abych vás neochudil o fotky při mých procházkách po Praze, tady je máte. Například pod Petřínem teď kvete strom a na zahrádce kostala Sv Panny Marie pod řetězem zase uvidíte fík, pokud ho mezitím někdo neutrhne.



.


.


.


.



Taky tam kromě svatojánského chleba něco roste jako pomeranč, ale ten to asi nebude.




A na závěr ještě něco z mého života. Ten jablkový koláč jsem pro Marušku upekl já...





... a Maruška mi zase na na oplátku uválela knedlíky.

Hezký deštivý víkend přeji.

.


Jak Zeman ukradl studentům 17.listopad

18. listopadu 2015 v 14:41 | pavel |  Co dal den

Jak jsem tu už napsal, měl jsem ve dvě s Dagmar schůzku na Albertově. Byl jsem tam o pár minut dřív, tak jsem se tam šel nejdřív podívat a byl jsem dost rozladěn. Místo nápisů "17.listopad" bylo tam "Až žije Zeman!"... takže jsem se rozhodoval jestli tam mám vůbec jít.




Vrátil jsem tedy na křižovatku ulice na Na slupi, kde jsem měl s Dagmar sraz a tam mne zaujala jedna holka kolem dvaceti let, která si "pod fousy" říkala "ty debilové". Pozorovala ten ten dav zemanovů, který se tam hrnul. "To myslíš ty lidi tady" říkám ty holce? "Jo, právě ty a Zemana, ukradili nám 17.listopad, náš studentský svátek." Musel jsem jí dát za pravdu a jen škoda, že jsem ji neřekl o fotku, nebo o telefon a rád bych vám tuhle krásnou holku ukázal. Nakonec přišla Dagmar, nejdřív jsem tam šel s ní, ale během cesty jsem si to rozmyslel a šel raději mezi sluníčka, která nakonec policie z obou stran oblíčila, aby nerušila zemanovce.



.


.


.


.


.


.


.



Ten Zeman opravdu ukradl těm studentům den... a to jen proto, aby zase populisticky posbíral body, když jeho oblíbenost tak poklesla. Mimochodem, když jsem tam viděl ty lidi, kteří Zemana slavili.... byli to studenti? A na tribuně ti pohlaváři? Sami jste je viděli v televizi, působili jako staří komunisté, jak jsme je znali.... chyběl tam jen Husák.

.

Pokud si něco nevykouzlím...

17. listopadu 2015 v 8:00 | pavel |  Co dal den

Ve skutečnosti si nemám na co stěžovat, protože mi v životě všechno docela vychází, ale někdy bych potřeboval nějaké to kouzlo... třeba včera, na dálku vyléčit Marušku... to pořád ještě nedovedu. Nejen zdraví, ale i její hlavičku. Ráno mi napsala, že bychom si mohli vyjít ven, když je tak hezky, dali jsme ve dvě sraz na Kampě... a to by nebyla ona, aby mi ve dvě teprve z domova nezavolala, že nepřijde. Šla si prý koupit nítě a tak jí začala bolet noha, že není schopna udělat ani krok. Nic u ní nového. Spolehlivá nikdy není a já ji to pořád toleruji, protože je to její povaha.



.


.



Pod platanem si tyhle krásný holky fotily selfíčka.

Prošel jsem se tedy po Kampě sám, zašel jsem se znovu podívat i k fr. velvyslanectví (v předešlém článku mám i fotku Zemana, se kterém jsem se tam v neděli potkal) a pak za jel za Jitkou na kafe, u které vždycky najdu útěchu.



.


.


.


.




Tenhle voňavý květ jsem si dal ve Vojanových sadech do klopy a dostala ho tedy místo Marušky Jitka.

Vždycky si nakonec dokáži aspoň pro sebe vykouzlit hezký den.

Dnes jdu s Dagmar na Albertov demonstrovat. Nechcete se přidat?

.

Jak jsme dali svíčku před francouzské velvyslanectví

15. listopadu 2015 v 8:00 | pavel |  Co dal den

Včera jsme si zase vyšel s Dagmar na procházku a po cestě nás napadlo, že bychom tam mohli dát svíčku. Nebyli jsme ani odtamtud daleko. Shodou okolností jsme navíc vystihli ten pravý okamžik, že tam přijel i Zeman se Sobotkou. Ne že bych toužil oba vidět, ale aspoň jsem mohl udělat pár fotek. Většinou se k takovým situacím namanu, takže proč ne.




Bylo už šero, takže kvalita fotek nic moc.



.


.



Ještě než přijel Zeman, byl tam už Diensbír a lidé mu docela nadávali, protože právě on se migrantů zastával.




Zasahovala policie.




Chvíli nato přijel Zeman se Sobotkou.




Francouzský velvylanec ho šel k autu přivítat.




Tady už po pár minutách odcházejí.




Jediné co bych k tomu mohl říct, hodně se mluví, ale nic se nevyřeší... a muslimové pomalu zaplavují celou Evropu.

To je ta síla slov?

Pak jsme si sedli do hospody na pivo, ale to už je jiná historie.

.

Jakou jen mají někteří muži starost...

14. listopadu 2015 v 11:23 | pavel |  Co dal den

Anička dojela do té své vesničky dobře a poslala mi zprávu, že mi děkuje, že jsem se jí tak ujal, že nespala někde pod mostem. Ten muž který jí vyhodil uprostřed noci z bytu měl pak jedinou starost, jak ji dnes napsal, jestli se se mnou vyspala, když jsem ji nabídl postel. "Takové starosti bych měla mít," napsala Anička. "Asi největší starost mužů je o naše vagíny, jestli nepatří jinému muži, ale jak nám je, o to se nestarají."




Ve Vojanových sadech stále kvetou růžičky zatímco mají už i "šípky".

Každopádne včera jsem se prošel po Praze a kolem Vltavy s Gabrielou a zase jsme spolu řešili jiný problém. Má dva týdny před stáním u soudu a čeká, že se s ní muž rozvede. Našel si mladší, jak to bývá. Snažil jsem se jí trochu utěšil, ale odpověděla, že stejně o moc nepřijde, že to s ním už i tak nebyla žádná sláva. Takhle to obvykle končí a asi není jediná.




.


.




Na náplavce jsme zase viděli svatbu, dosud nevědí co je čeká.

.

Ženy to nemají jednoduché...

13. listopadu 2015 v 13:31 | pavel

a rozhodně jim to ženství, včetně každodenních ranních hodin u zrcadla, porodů a všecho dalšího, nezávidím.




Ale abych začal od začátku. Včera odpoledne jsem se "u koně" sešel s Miroslavou a protože bylo hezky, dopřáli jsme si krásnou podzimní procházku. Tohle si Miroslava (nerad ženy oslovuji zkratkami, protože například Miroslva zní krásněji než třeba Mirka) doufám užívala a tak jsme se až dlouho v noci třemi polibky rozloučili a ona jela za dětmi a já domů.




Velké překvapení krátce před půlnocí mi připravila moje dlouholetá kamarádka Anička otázkou, zdali by mohla u mne přespat. Jelikož jsem ještě nespal a byl jsem doma sám, tak mi to nedělalo žádný problém a řekl jsem ano. Když pak přijela, dozvěděl jsem se další podobnosti. Jeden chlap, který ji oslovil skrz inzerát, a se kterým si nějaký čas psala, ji pozval do Prahy na celý víkend. Sliboval jí vážný vztah a hory doly, takže za ním přijela až z jedné vesničky někde za Plzní. Když nastal večer, ten "vážný vztah" chtěl ten muž započít sexem (navíc chtěl orální) a když mu nevyhověla, tak ji zkrátka vyhodil z bytul. "Je to tak normální", postěžovala si mi Anička, "že když chce ženská chlapa na celý život, musí mu nejdřív dát a pak se ten teprve rozhodne, jestli k nějakému vztahu dojde? No nejsou ti chlapi magoři? Jakoby ten sex byl tak důležitý?" Celou noc jsem pak Aničku utěšoval. Když se dívám na to celé jako chlap, nechtěl bych být v její kůži... být jen nástrojem takovým chlapům na sex a to jen proto, abych nebyl sám. Jakoby nebyly jiné hodnoty, když jde o o vztah.



.



I tohle je krásný vztah, ale mezi mužem a ženou je to asi vzácnější.





Anička je taky závislá na mobilu. Taky jsem jí řekl, že částečně na to všem, jak to má s muži, mají podíl její nehty.

Berou ji podle nich za lehkou holku, která je snadno k dostání.

.

Krajina jako malovaná

11. listopadu 2015 v 10:35 | pavel |  Co dal den

S Haničkou jsme se neprošli jen lesem, ale vyšli i do otevřené krajiny, která byla krásně osvětlená odpoledním sluncem. Bylo to jako vstoupit do jiného světa, do světa impresionistů, kde syté barvy mají navrch. A modrá oblohy tomu dodávala ten správný ráz. Dokonce i Hanička vyndala svůj foťák a fotila jako smyslu zbavená. No není to krása, i když ta příroda live je přeci jen krásnější než ty fotky, které vám tady předkládám?



.


.


.



No řekněte?

Nedá mi abych ještě nevrátil k té síle slov. Jak tu napsala minule Radka, slovo je opravdu jen taková berlička, jak se dorozumět, ale pocity, zážitky, které zažijeme a prožijeme, můžeme sice slovy popsat, ale nikdo tu intenzitu, která je v nás, nelze zcela přenést na druhé. To se třeba týká i zážitků, které máme při meditaci, ty jsou prostě nepřenosné a to se samozřejmě i týká i pocitů, když někoho milujeme. Ta snaha básníků, vstřeba to všechno do slov, je sice chválihodná, ale je to zase jen pouhý obraz, který si někde pověsíme.

A podobně je to i s těmito fotkami... no popište to... :D

.



Jen kvůli migrantům na mne Hanička zanevřela

10. listopadu 2015 v 11:30 | pavel |  Jen tak

Před nějakým časem, když jsem se sešel s Haničkou, přišla řeč i na migranty a došlo k nedorozumění, když nesprávě pochopila moji odpověď. Vysvětlila si moje slova, že je hájím a že bych byl nejraději, kdyby se tu jich nastěhovaly miliony. Jen jsem řekl, že některým lidem, tedy hlavně matkám s dětmi, by se mělo aspoň po čas války pomáhat, ale rozhodně ne natrvalo, jak je tomu třeba v Německu nebo ve Švédsku... a Hanička už mne od té doby nechtěla ani vidět. A nebyla by asi jediná. Podobnou zkušenost jsem měl už dřív několika ženami, že si každé slovo, které jsem napsal nebo řekl, vysvětlily opačně. Kvůli maličkosti často dochází k hádkám a dokonce i k rozkolu. To je ovšem slabina slov a měli bychom si na každé slovo, které vypustíme z úst, dát pozor.

Dobrým příkladem by mohl být náš prezident, který je k těm běžencům stejně neúprosný jako Hanička a často řekne něco co mezi lidmi rozproudí vášeň. Ovšem v jeho případě, aspoň myslím, je to úmysl, protože rád provokuje. Tentokrát se mu ovšem ti běženci hodí, protože podobný názor na ně má dvě třetina lidí a popularita mu jde nahoru. Mně samotnému by mi ti lidé ani nevadili, kdyby to nebyli muslimové, jejichž náboženství, často fanatické, odporuje evropské křesťanské tradici. Každopádně se Hanička se mnou nakonec setkala a vyšli jsme si na procházku do Klánovického lesa.




.




Její fenka Sára je taková šprýmařka. Pokaždé mne vybízí abych jí hodil klacek, ale když se pro něj sehnu, vezme si ho sama.



.



Pokaždé projdeme koleme myslivny se zvířátky.



.


.


.


.


.




Samozřejmě i síla slov existuje, jinak bych asi neměl tolik kamarádek, které dokáži právě slovy zabavit.

.


Prosluněný víkend

9. listopadu 2015 v 12:27 | pavel |  Co dal den

V sobotu po obědě jsem si vyšel s Haničkou do lesa, ale o tom až někdy jindy, ale večer se konečně ukázala Maruška...





a dokonce i jabkovým závinem...




... který mi hned naporcovala. Ten jsem slupnul k večeři.




V neděi uvařila guláš s rýží a houbami...




... a pak jsem vyrazili na Hrad.




I katedrála byla prosluněná...




... a barevná sklíčka malovala obrázky na zdi.




Lidé si na tam sluníčko užívali...



.



... a my si tam taky sedli a krásně to hřálo do zad. Maruška vzala sebou jablka.



.



K večeři byly kapustové karbanátky...





... a pak jsme padli na postel, protože jsme byli uchozený.

.

Selfíčko aneb zahleděná do sebe

7. listopadu 2015 v 9:00 | pavel

Většinou zvláštní zálibu mají krásné holky, ale ani můžům nebývá cizí.




Každopádně jsem za její zálibu rád...



.


.



... dopřála mi tak krásné momentky.



.


.


.


.




Tak proč se nezdokumentovat, když je ta krása tak pomíjívá...

.

Migranti v Německu aneb svrab a neštovice

6. listopadu 2015 v 11:37 | pavel |  Jen tak

Dostal jsem od mojí české kamarádky žijící v Německu dopis a tak si říkám, že bych se mohl s váni o něj podělit:


Preji hezky den,
dekuji za odpoved. Ode dneska mame oficielne epidemii TUBERKULOZy a mame tady SVRAB.
Ted i policie zverejnuje prepadeni a znasilneni.Tento tyden, je teprve utery a uz bylo 5 brutalnich prepadeni zen od 19 - 24 let. Vzdy je to vic jak 5 muzu,chodi ve skupinkach.Posledni byla prepadena v 16 h odpoledne. Tak to nema zadna zena sanci.
Nemame se dobre.Dnes jsem mela pohovor , kvuli praci v lagru s utecenci,tak jsem rekla, ze se na to necitim zdravotne a take jsem rekla, ze mi staci,co zazivam jen,kdyz jdu na postu.Slysim,jake maji perv ezni poznamky,jak urazeji Nemce.Oni vubec nemaji respekt ani si nevazi, ze tady jsou.Je to pakaz.
Tak tam nemusim.
Preji hezky zbytek tydne.

Takže ten dopis až potud a kdo má zvláštní zálibu v migrantech, může si ho přečíst.



Jinak není nad Prahu a krásné počasí. Jsem rád, že jsem tady...


... a mohu ve Vojanových sadech obdivovat pávy. Na podzimním listí se krásně vyjímají.


Zastihl jsem tam i svatbu, ale nejspíš ruskou. Ti vlevo jsou nezbytní bezdomovci, kteří se tam zabydlili.


Na náplavce se o ně stará, včetně jídla Naděje.


Tomuhle muži ošetřovala ta holka ruku plnou boláků.


Tahle uculující slečna mi tu dovolila fotku.



A foto-bonbonek nakonec. Přeji vám hezký víkend.

.

Večerní procházka Prahou s dentistkou

5. listopadu 2015 v 8:00 | pavel |  Co dal den

Věra pracuje až do šesti, ale to jsem i uvítal, protože procházky noční Prahou, zejména v těchto krásných podzimních dnech, jsou jedny z nejhezčích. Vydali jsme se na Kampu k Vltavě a kam taky jinak, když je to tam nejkrásněji. Romantika pur. A miluji, když mi při procházkách nabídne své ruce a mohu se jich dotýkat. Zejména pro ty její, křehké a hebké, mám slabost.




Věřím, že i jí se to líbí a ráda se mnou nechá líbat do dlaní.




Ty svěla na vodě...




Musí prý o ty své ruce pečovat, protože je to její pracovní nástroj.




Do Národního divadla v době když jsem tu pracoval jako architekt, jsem navrhl kliky... a lidé se jich taky dotýkají.




To bylo v době její rekonstrukce.



.



Kupodivu jsme tam nepotkali skoro člověka.



.


.


.



I v kavárně jsme byli sami... jakoby vymřel svět. Dali jsme si láhev červeného.





Praha byla jen naše.

.

Zvláštní zálibu třeba mám...

3. listopadu 2015 v 8:00 | pavel |  Jen tak




... v lamách. Vidíte ten její uhrančivý pohled? Moje úchylka.




Jo, dělám si legraci. Zálibu mám jen v ženách a ve fofografování, i když na tom asi není nic zvláštního.

Tohle je fotka s Bohunkou, když jsme spolu poprvé fotili a drží nás to dodnes.





Fotografování nám bylo osudné a stali jsme se dlouholetými přáteli.




Každou volnou chvíli jsme spolu fotili.




Ať už to bylo v létě, v zimě, nebo na jaře.



.


.



Klárka, naše společná kamarádka sice nefotila...




... ale mnou se ráda nechala fotit.




Snad to mohu říct, byli jsme jeden čas milenci.





A Bohunce to fotografování, stejně jako mně, dodnes vydrželo.

.

Vlkodlaci na náplavce

1. listopadu 2015 v 9:12 | pavel |  Co dal den



.


.


.


.


.


.


.


.


.


.


.


.


.




Fotky nejsou moc kvalitní, protože už bylo pozdní odpoledne, ale budiž.

.