Prosinec 2015

Silvestr jinak, tedy zdravě a sportovně

31. prosince 2015 v 8:00 | pavel |  Co dal den

Ne že bych byl velký nadšený sportovec, ale strašně rád plavu. Kdo z vás není z Prahy asi neví, že týden mezi Vánocemi a Novým rokem jsou tady dny sportu a všechny sportovní areály jsou veřejnosti bezplatně otevřené. Ani bych to nevěděl, kdyby mne na to neupozornila moje kamarádka Dáša, která plavání taky miluje a tak všechny plovárny postupně obcházíme spolu. Včera jsme byli dopoledne v bazénu na Barrandově a odpoledne v Podolí, kde jsem se dokonce kdysi seznámil s mojí ex. Tam je ještě zajímavější tím, že se plave ve vyhřáté vodě venku. Vzduch plus 6, voda plus 26. Hlavně tam se plavání nedokáži nasytit, jen nevím, jestli do neodnesu rýmou, když nejsem na to zvyklý. Dnes si chceme ještě zaplavat v Letňanech. Tam to zatím taky neznám. Jmenuje se to tam laguna, tak jsem na to zvědavej.




To je v Podolí, tam jsem vzal sebou foťák.



.


.


.


.



Jeden bazén se studenou vodou v pozadí jsem taky vyzkoušel, ale stačilo mi pár temp a vylezl ven.

S Dášou nás navíc spojuje to, že moc neholduje alkoholu, její bývalý muž chlastal, a tak ani nemáme důvod se na tom celonárodním veselí spolupodílet jen proto, že se ostatní chtějí ožrat. Na jednu chlastačku mne dokonce pozvala Jitka, ale já to s díky odmítl. Každopádně to bylo od ní hezké, protože si myslela, že bych na tento den mohl být doma sám. Navíc nebudu mít ráno kocovinu. Zítra se půjdu podívat na ohňostroj s Maruškou. Ta chudinka pracuje i na Silvestra.

Takže co na závěr?. Čistou hlavu na Nový rok a všechno dobré...

.

Vánoce s mrtvými...

29. prosince 2015 v 8:00 | pavel |  Co dal den

Trochu přeháním a v závěru článku vám prozradím proč zrovna s mrtvými.

Jak jsem tu už psal, trávil jsem tentorkát svátky s Jitkou, která mne pozvala, protože nechtěla být sama. Přítele sice asi dva roky má, ale ten se jí měsíc neozval, přestože mu volala, volala i jeho sestře, ale telefen prostě nezvedal. Mohl jsem jinak být s Maruškou (mohl jsem být i s Míšou), ale ta chytla nějaký vir a byla nemocná... takže mi to i mohlo vyjít vstříc, pokud by Jitka byla nekuřačka, což mi hodně vadí, v kouři konzumovat kapra. Nakonec jsem se ale nechal přemluvit, mám velké srdce (a opravdu i velké srdce mám) a jel večer před Štědrým dnem tedy za ní, abychom mohli ještě všechno jídlo spolu nakoupit.




Společně jsme si udělali i salát, i když každý v konečné fázi trochu jinak. Já v něm měl zeleninu a vajíčka, zatímco Jitka jen okurku a salám. Každý podle toho co mu chutná... a samozřejmě si Jitka i při tom zakouřila. No, řetezová kuřačka, ale aby ty Vánoce nebyly tak úplně v pohodě, najednou telefon a její přítel, že stojí před dveřmi (po měsíci)... a naivně asi doufal, že ho pustí dál a dostane večeři. Taková drzost a Jitka ho samozřejmě dál nepustila. Pak nám po celé Vánoce střídavě telefonoval, nebo posílal sms, obcházel dole pod domem a měli jsme z toho legreaci. Náladu nám to rozhodně nezkazilo a pokud jsme zrovna nebyli v posteli, dívali jsme se na pohádky.




A teď tedy na závěr jak to bylo s těmi mrtvolami. Jitku chytil takový zvláštní morbidní vánoční homor u těch pohádek a starých filmů. Docela ji nudily, že je vidí už posté a tak u každého druhého herce začala hádat jestli je ještě naživu, ale moc jich nebylo. "Ten je mrtvý, ten je už tak mrtvý, mrtvý, mrtvý..." prostě samé mrtvoly byly najednou v našem pokoji.

Nakonec poslední den, na Štěpána, jejího přítele ze zoufalství napadlo jak ji vylákat ven, že by jí rád dal dětskou sedačku, kterou měl ve svém autě. Sešla tedy dolů, aby ji převzala a tak i s ním pomluvila. Lepší výmluvu proč se jí měsíc neukázal by asi nikoho nenapadlo ani ve snu. Že prý byl celou dobu ve vazbě a že má v zádech díru. Takovej magor. Minule, když se jí taky nějaký čas neukázal (to jsí jem tehdy Jitce pomáhal se sestavováním botníku), jí zase řekl, že mu zjistili rakovinu a byl v nemocnici. Takhle je u Jitky už taky nadobro "mrtvej".




Vánoce u Jitky byly nakonec fajn a nebyly ani nudné, ale teď si musím ještě rekreovat zakouřené plíce.

Tak mi napadá, neměly by si ženy dát novoroční předsevzetí, že raději žádného, než takoví muži jako je její přítel?

.

Vánoce s kočičkou

26. prosince 2015 v 13:10 | pavel |  Co dal den




Ty Vánoce jsem prožil sice s Jitkou, která mne pozvala k sobě, ale když jsme si na Štědrý večer spolu vyšli na malou procházku, přiběhla k nám hned u vchodu tahle hladová zatoulaná kočička. Jitka tedy nelenila, jako je to v Babičce, že na Vánoce by si měly na něčem dobrém pochutnat zvířátka a skočila tedy domů pro jeden řízek.



.


.



Fotka z procházky na Hod Boží, ale na Štěpána bylo ještě krásněji... sluníčko.

Doufám, že jste si taky užili Vánoce v lásce a pohodě.

.

Kdybych tak měl jen to druhé já...

21. prosince 2015 v 19:55 | pavel |  Co dal den

... ale tím nechci říct, že jsem rozpolcený. Jen si dovedu život užívat.

Jedním já jsem rád s Maruškou, druhým s mojí další láskou M., za chvíli mé třetí já zase přivítá Míšu...




Dnešní celý den jsem krásně a v pohodě prožil s M. a přinesla mi jako vánoční dárek váleček na nudle.

Byl tak zabalený, že jsem nemusel přemýšlet co to je, ale po hlavě jsem jím nedostal.




Přinesla mi k snídani tvarohové buchty, protože ví, že je mám rád...




... a k obědu německé knedlíky se zelím, které máme oba rádi. Měli jsme už takové Vánoce.




Pod Petřínem kvetou satury.

Přeji vám hezké svátky.

.

Nejkrásnější vánoční dárek

20. prosince 2015 v 15:01 | pavel |  Co dal den

O krásný vánoční dárek se Marušce postaral její ex manžel, se kterým se v létě proti jeho vůli rozvedla. Postaral se aby na jejich oba domy, včetně pozemků, padla exkuce. Úmyslně se zadlužil, aby při majetkovém vyrovnání nedostala taky nic. Nejdřív ji zlomil ruku a teď tohle. To má ještě štěstí, že ji zatím nezabil. K tomu ještě teď dostala teploty a nějaký vir. To i já jsem po rozvodu dopadl lépe, i když jsem přišel o náš drahý německý byt, který moje žena pak věnovala sektě.




Co dostanu za dárek od mých kamarádek zatím nic nevím, ale ani to neřeším, mohu si sám koupit co chci, i když jeden od Marušky jsem už dostal, minulý týden mne ostříhala, prorotože narad chodím k holiči, a stačí mi úplně jejich náklonnost a s nimi procházky.




A jak budu trávit Vánoce já? V pondělí s M., která přijede ke mně, v úterý s Míšou a pak s Jitkou, se kterou se vydám do hor. Není nad to mít pár dobrých kamarádek.




Jeden dárek pod stromeček, i když trochu předčasně, dostala od svého přítele Klárka, který ji přeji, i když není ode mne.
.

Takový úpadek Vánoc

18. prosince 2015 v 14:11 | pavel |  Jen tak

Samozřejmě nemyslím ve všech rodinách. Jsou i lidé, kteří nezapomínají na jejich skutečný smysl, tedy křesťanský, narození Ježíše a jeho hodnot, které nám křesťanství dalo a snažíme se i podle nich žít. Ovšem je mnoho rodin, které ten svátek, Vánoce, oklestilo jen na nákupy a žranici. A nejsou to jen atheisté. Pokaždé mi při tom i napadne jedna rodina, když jsem se svými malými dětmi trávil Štědrý večer v Německu. Nad námi bydleli Turci a tedy muslimové a aby i jejich děti nepřišly zkrátka, tedy o dary, udělali jim taky Ježíška. Pochopitelně je hezké někoho něčím obdarovat, ale nemusí to být jen něco hmatatelného a jen o svátcích.

Taky si vzpomínám na moji malou vnučku, když jí bylo asi 2 a půl roků a dostala na Štědrý večer dárek... velikou pečlivě zabalenou krabici. Největší radost měla z papírů a stužek a s tím si vystačila po celý večer. To co bylo v té krabici po malém shlédnutí odhodila a věnovala se dál těm stužkám. Je nutné vůbec něco drahého darovat, co ani ten druhý nepotřebuje a může si to podle svého vkusu koupit sám? Navíc se kolik týdnů trápíme co druhému koupit, aby byl spokojen a při přijetí darů se musíme i často přetvařovat že se nám to líbí a jsme nakonec rádi, když už jsou Vánoce za námi. A v neposlední řadě se nám to všechno, svátek míru a pokoje, může vymknout z ruky a skončí to celé rozmíškami.




Já budu trávit Vánoce s přítelkyní, neřeknu vám s kterou, to si tentokrát nechám pro sebe, budu u ní, snad i dobře uvaří a věřím, že ty dny přežijeme v pohodě a radosti. A co si darujeme? Co byste řekli? Sebe přece. Nebude to lepší než absolvovat ty tlačenice v přeplněných obchodech?

.

Včerejší odpoledne v obrazech

16. prosince 2015 v 10:35 | pavel |  Co dal den




Nejdřív Tereza, ta mi zachránila život.




Pak jsem s Dášou prošmejdil tři pražské hřbitovy.



.


.



Pořád ještě s Dášou ve starožitnostech. Za dva tisíce a mohl by prý být za polovic.




Nahlédli jsme do kurzu malování.



.



... a kde jinde než skončit v naší hospodě.

Co se dá všechno stihnout za jediné odpoledne... i tohle, užívat si každé minuty, je ideální svět.

.




Jak k tomu ti černí psi přijdou?

14. prosince 2015 v 17:20 | pavel |  Jen tak

Maruška má taky černou fenku, takovou milou plachou holčičku a tak jsme si říkali jak k tomu ten pes přijde, že by měl mít něco se satanem. Už jen stačí, že ti fanaticí hází po tom pomyslném satanovi kameny a pak se často vzájemně v tlačeni ušlapou. To je ten jejich ideální svět, který nám chtějí vnutit?




Fotka ze soboty z demonstrace a můžete se podívat na předchozí článek kdo chce jich vidět víc.

Ostatně jak by měl každý vědět, toho satana mají v "krvi" zlí lidé a to by si právě tihle násilníci měli uvědomit.

.

Komu sloužila demonstrace na podporu Zemana

13. prosince 2015 v 19:20 | pavel |  Co dal den

No přece Zemanovi. Kdo mne zná, dobře ví, že jsem se té demonstrace nejen nezůčastnil ale i od ní distancoval (na rozdíl od Zemana - ten si ji jakožto největší manipulátor dokonce přímo řídil) a jen jsem byl náhodou na Václaváku, když právě začala. Nikdo mi nevymluví, že ta demonstrace nebyla na jeho zakázku. Chtěl tak díky ní všechny své přešlapy, které dosud měl, zastřít a smazat. Nepřipadá vám, že je to jako za komunistů, kteří se taky nechávali vědomě oslavovat? (Ať žije Zeman, Ať žije Husák - s transparenty jako přes kopírák přímo na zakázku.) Využil toho, že lidé ze strachu před vlnou migrantů je tady nechtějí, tak si vlastně přivlastnil ten celý odpor a prakticky se stal jejich mluvčím. Konvičkovi to vlastně vzal a jednou ranou se mu to hodilo i proti Sobotkovi... když lidi na ulici zase začali křičet jako za Nečase, chceme vládní demisi.




Jako si před časem přivlastnil Albert se 17.listopadem, přivlastnil si teď i ten odpor lidí proti migrantům.




Jako bylo 17.listopadů policejní bránění jeho odpůrcům, tak to bylo i teď.



.



Bylo i zatýkání pokojných odpůrců.



.


.


.


.


.


.


.


.


.



A Zeman mohl zase slavit... lidi mu na to skočili.




Taková fraška a náš prezident se v ní zase našel.




Na Hradčanském náměstí prý byl i Sládek a zazpíval mu tam i Ortel.

.

Nečekaná návštěva

12. prosince 2015 v 10:50 | pavel

Jak jsem tu nedávno psal, Olinka se mi nabídla že mi olouská vlašáky a tedy odpoledne přišla, aby si je vyzvedla. Zrovna jsem vařil bramboračku, dělal jsem jíšku, abych tu polévku zahustil a byla ve dveřích. Nevím proč, asi jsem v tu chvíli zapomněl, že jsem tu polévku už solil a osolil jsem ji ještě jednou... a byla pak strašně přesolená. Přesto jsem ji tu polévku s upozorněním nabídl a ona ji opravdu statečně snědla.




Byla to moje ostuda takhle ženu přivítat, když mi navíc přinesla kytičku jmelí. Mimochodem, právě před rokem, ve stejný čas, mi přinesla M.barborku.




Pak ji aspoň zapila oslazenou kávou, aby si spravila chuť a jak jsme si povídali, došli jsme nějak tomu jak to má doma s přítelem (je s ním 16 let) a s políbením. "Ani nevím kdy mne naposled políbil," řekla, "snad před časem když jsem měla narozeniny". "No není to škoda?" řekl jsem já. "Vaříš mu každý večer a ani tím políbením se ti neodvděčí? Ani když jdete spát?" "To už dávno spí než se dostanu do postele. Neřeš to", řekla, "takhle to asi v některých rodinách chodí, když ten vztah tak dlouho trvá".




Takový už jsem, že mám často k ženám tyhle otázky a je mi pak jich líto, že to tak u nich je. Často se nestačím divit jak je to v některých rodinách. Ti muži jsou magoři, že si přestanou svých žen vážit a všímat, jako třeba to hovado (a to už byl vrchol, v televizi zrovna šlo Prostřeno) samolibej chlap, který tam prudil ženy a ty se mu ani nedokázaly vzepřít a raději brečely. Nevím, kdo se z vás na to díval. A přitom by se ty ženy samou dobrotou rozdaly.




Jsou ale i ženy, které se ovšem najdou, to už jsem tu taky psal, a dokáží těm chlapům vzdorovat... a to pak je s těmi muži amen. Jak se žena zatvrdí, pak už není cesta zpět. Nakonec, když jsem si chtěl obléknout svetr, abych Olinku vyprovodil, všimla si, že se mi na jednom místě rozpárala a tak všeho nechala a dala se do šití... tak takovej poklad ten muž doma má a neumí si toho ani vážit.

Jak jste na tom ženy vy?

.

Mše za oběti terorismu

11. prosince 2015 v 8:00 | pavel |  Co dal den

Dáša mne včera vzala na bohoslužbu za oběti terorismu Uctěme oběti terorismu Zveme Vás na bohoslužbu do kostela Jana Křtitele Na prádle ve čtvrtek 10.12.2015 v Praze na Kampě v Říční ulici v 17 hodin (v den Lidských práv). Ekumenickou bohoslužbu povede Jan Židlický farář Československé církve husitské a Jan Kuner, kaplan vojenského špitálního řádu Svatého Lazara Jeruzalémského. a byl jsem jí i vděčný, protože jednak ten kostel byl stále zavřený a navíc jsem nikdy neviděl husitskou mši i s přijímáním pod obojím. Malý problém byl jen v tom, že ji organizoval Úsvit spolu s Konvičkou (pokud nevíte kdo to je, stál spolu se Zemanem na podiu 17.listopadu na Albertově) a jejich přívrženci... radikální odpůrci migrantů.



.


.


.


.


.


.


.


.



Myslím. že tahle je Volfová, ta se připlete v politice všude.



.


Po mši bylo velké focení a kdo se vyzná trochu v politice, jistě tam někdo pozná. Samozřejmě, nešlo tam jen o tu mši, ale i setkání lidí, kteří proti těm utečencům brojí a bojují. Ta bohoslužba byla takřka utajená a farář si v úvodu postěžoval, že musel čelit verbálním útokům církve, že ji vůbec koná.





Pak jsme si s Dášou dopřáli i procházku po Kampě a bylo i přes tu zimu krásně.

.

Bez mého muže jsem níc

9. prosince 2015 v 11:25 | pavel |  Jen tak

Tak takové nízké sebevědomí mají některé ženy, znám i takové, a kolikrát jsem si říkal, co je asi k té závislosti vede. Možná jsou neschopné se postavit na vlastní nohy a jejich muž se po celou manželství o ně staral... a teď třeba její muž utekl za mladší a zůstala sama. Taky je možné, že je to prostě pro ni zvyk, taková železná košile, že měla toho svého muže jen pro sebe doma a teď je tu najednou prázdný byt a nemá se o koho starat. Po kom uklízet, pro koho vařit, koho hýčkat a v neposlední řadě i komu občas vynadat.

Tak tohle bylo jen takové malé zamyšlení nad některými ženami. Ovšem je i řada takových, že je to pro ně velké ulehčení, že se muže konečně zbavily, takové znám taky a jediné co jim asi schází, jak mi třeba napsala Verunka: mám to ráda čím dál tím víc ale bohužel ted na bodu mrazu ještě že jsou pomůcky jistě jste pochopili co měla na mysli.




Přeji vám hezký den.

.

Takový můj docela normální den

8. prosince 2015 v 11:55 | pavel |  Co dal den

Ráno vstanu až se (bez budíku) vzbudím a chvíli medituji, dokud se zcela neproberu. Je to výsada, když je člověk na vlastní noze a jsem za ni i vděčen. Někdy se probírám i sny, který jsem měl a pak, pokud mám náladu, pracuji na další knize. Samozřejmě se taky podívám do počítače co kdo píše a tentokrát to byla Ola, která mi sama od sebe bezelstně nabídla, že mi olouská vlašáky (nemám louskáčekj), které jsem dostal od Jitky, která je na ně alergická. Chtěl jsem se jí odvděčit třetinou, ale ona to odmítla. Prostě jsem to nabídla jen tak. Když louskám ,tak ráda pomůžu i druhému. Já už jsem prostě taková dobrosrdečná. A vím, že toho i spousty lidí využívá.

Pak mi napsala i M., která se se stále víc se svými depresemi potýká a nechce vidět nikoho (ani mne) a je jako želva, která je do svého krunýře zalezlá. Nechce žádnou pomoc a prý ji mám dát čas. Až budu v pohodě, dokud nevím co se mnou bude nejsem schopná normálně uvažovat. Už je mi trošku líp, dneska jsem brečela jen jednou, a tak ještě pár dní a bude to snad dobré, mám strach a nemám sílu se dál přesvědčovat o něm co není pravda a dokud to neutnu nebudu mít klid.




Ve dvě pak měla přijet Maruška (na fotce je dušená mrkev na šalvěji a knedlíky jsou ještě od Marušky), ale musela zůstat v práci, tak jsem se vydal do města. Volala mi Jitka, ještě jsem ani nevyšel z domu, že si v neděli na schodech zvrkla nohu (koleno) a mohl bych jí na to podívat. Snad všechny holky, které jsem znal, měli něco s kolenem, první byla tuším Klárka, a tak jsem si říkal, co vy ženy s těma nohama vyvádíte.
V autobusu, jak jsem jel na Smíchov, seděla proti mně jedna malá blondýnka, tři a půl letá Verunka (jak jsem se dozvěděl od jejího otce) a opakovala si celou cestu od jedné do desíti na prstech. Byl na ni nejen krásný pohled, ale naladila mne krásně i na zbytek dne.



.



Jitce jsem se pak na tu nohu podíval, měla ji v ortéze, přerušila nás tam i jedna její zákaznice s pohledem co tam asi vyvádíme a pak jsem jel domů ze Smíchova tím samým autobusem. Tentokrát jsem měl docela smůlu na cestujíci. Přistoupil jeden bezdomovec a co jiného jsem mohl čekat, sedl si vedla mne. Ten smrad se prostě nedal vydržet a tak jsem vstal a šel autoutobusem co nejdál jen šlo.




Večer mne pak aspoň dobře naladila Míša a s tím jsem i usínal... Myslím na tebe. (k)(k) na dobrou noc, Míša

Hezký den vám všem.


Maličký problém s romkou

7. prosince 2015 v 10:15 | pavel |  Jen tak

Nic světoborného, ale někdy se dostanu do situace, že nevím jak z toho, ale radit mi nemusíte... vždycky se z něčeho nějak vylížu. S romky (říkám cikánky, protože na tom oslovení nevidím nic hanlivého) jsem neměl nikdy žádný problém. S jednou holkou jsem si víc jak rok na blogu psal a kdyby svůj blog nesmazala, asi ji někdo v něm napadal, psal bych si tam s ní dál. Ale abych to neprotahoval tak k věci.

Na mém druhém blogu (a asi nejsem sám, kdo má i další blog) jsem se nedávno seznámil s jednou ženou a nakonec i s ní jsem si nakonec přes fb privátně psal... až jsem se před pár dny unáhlil a pozval ji do Prahy, což nezvykle okamžitě přijala s tím, jestli by u mne mohla i přespat. To mne docela zarazilo (i když jak víte, nebyla by jediná) a trochu jsem zbystřil. Taky mne už delší dobu u ní vrtalo hlavou, proč si moc s pravopisem moc neláme hlavu a třeba i a y u ní nehrají moc velkou roli. Zeptal jsem se jestli je Češka a bylo tady: ja sem ronka nevadi tyto. Samozřejmě (v tomhle jsem díky mému taktu neupřímný) jsem jí odepsal že mi to nevadí... ale představa že ji pustím do bytu nebyla zrovna lákavá. Sice nemám k nim jako celku předsudky, ale.... co byste dělali vy?

To snad raději na přespání pěknou muslimku? Jo, dělám si legraci.




Abych ten článek trochu odlehčil, taky máte fotky jednoho ruského svatebního páru.



.




Krásný pracovní nebo školní týden. :)

.

Čerti a čertice

6. prosince 2015 v 8:00 | pavel |  Co dal den

Některé holky se ani nemusí maskovat a mohou to být i blondýnky a čertice v sobě nezapřou.




Byl jsem se včera projít v noci po Praze a tahle tančila s ohněm.



.


.



Bohužel často ve stínu nebo dokonce ve tmě, ale o to víc hrůznější.



.


.


.



Zlobivé děti skončily v pytli.




Z něho šla opravdu hrůza.



.


.


.


.



Odpoledne jsem potkal Josefa Klímu a měl jsem možnost s ním i prohodit pár slov.

Připravoval z Mikulášské něco do svého pořadu, ale to vám neprozradím... uvidíte v televizi.





Na závěr, jako tečku, andílka. Táta jí právě maloval červené tvářičky.

.

V kočičím doupěti

5. prosince 2015 v 8:00 | pavel |  Co dal den

Dana mne pozvala na večeři a ještě štěstí že jsem se předtím doma najedl, protože jsem věděl jaká je kuchařka... byly tam jen oříšky a víno, protože je na žlučníkové dietě a proto ani nevařila. Vlastně mi o tu večeři ani nešlo, rád si pohraji s jejíma kočkama.



.


.


.


.



Zabavili jsme se i jinak než kočkami, například sociálním nevědomím...




... které měla na nočním stolku u postele, snad tomu věříte...





... a ráno, za svítání, když jsem od ní vypadl, napadlo mi že si dopřeji malou procházku k Vltavě.

Trochu jsem si i potřeboval po tom víně hlavu pročistit, ale udělal jsem moc dobře. No není to nádhera?

.

Putování k vánočnímu stromu

3. prosince 2015 v 10:28 | pavel |  Co dal den

Tak jsme si nakonec s Míšou (je Miroslava, ale říkám jí Míša, protože míši mám rád) řekli, že se podíváme na Staromák na vánoční strom a dáme svařák...



.


.


.


.


.


.



... podíváme se na zvířátka...



.


.



... a pak si u mne doma dáme bramboračku...




... pak další víno... což se to protáhlo až do rána.

Takhle to s vánočním stromem a se svařákem někdy končí.

.

Češi se bojí muslimů a většina z nás ani žádné osobně nezná

1. prosince 2015 v 8:00 | pavel |  Jen tak

Jak někteří víte, žil jsem mnoho let v Německu a tam i hodně muslimů poznal a dokonce se i s mnohými přátelil, pokud se tomu dá tak říct. Například jeden byl Egypťan, obchodník se stříbrem a kůží, druhý Syřan, detektiv v dortmunském knihkupectvím, další z Libanonu a samozřejmě i docela dost muslimek, které jsem měl jako zákaznice a vlastně i kamarádky. S jednou muslimkou, která žije tu jsem si dokonce i psal, dokud jí to její otec nezakázal.

A taky jsem si i přečetl celý korán, který mám doma v němčině i češtině.




A proč se o tom tu zmiňuji? Docela hodně jsem je poznal a setkával jsem se s nimi skoro denně, takže trochu i vím, co mají asi za lubem. Například ten Syřin mi klidně řekl, že stačí pár generací a bude díky plodnosti jejich žen Německo jejich. Navíc muslimové ctí natolik svoji víru, že v jejím zájmu je jim dovoleno i lhát... a nehřeší a je jim odpuštěno. Taky nás mají za "bezvěrecké psy". Měli bychom jim posloužit v jejich plánech ovládnout celý svět. Přišli do Německa na návštěvu jako hosté, ale nestydí se vymáhat své požadavky. Třeba jeden student si umínil (a právně to požadoval) mít ve škole prostor k modlitbám během školní výuky a škola mu tu místnost skutečně poskytla. To jen jedna věc na okraj. Ti muslimové jsou v Německu věčně nespokojení a prostě se tváří, že je je to jejich právo (třeba mít mešity) a nenapadne je, že je to všechno za peníze německých poplatníků.

I v Reflexu jsem včera četl, jak se muslimové dokáží chovat. Dostávají v uprchlickém zařízení jídlo několikrát za den pod nos, jídlo o kterém by se mohlo zdát mnoha bezdomovcům a dokonce i většině důchodců a klidně řeknou, že to není k jídlu. A to ještě nemluvím o tom jejich fanatismu a té jejich povýšenosti. Ten jejich fanatismus mi docela připomněl i ten fanatismus mojí ex. Natolik byla přesvědčena o té své pravosti víry k té "svaté matce", že mne jako křesťana klidně považovala za bezvěrce a byl jsem prostě v jejich očích hlupák, který není schopen toho pravého poznání. A přesně takto se muslimové dívají i na nás. Zatím jsou jich úmysly ve stínu, ale přijde čas, kdy nám ukáží tu svoji pravou tvář.


Co na to říct? Čeká nás s nimi složité období.

.