Únor 2016

Zamknuté dveře navždy

29. února 2016 v 16:47 | pavel |  Jen tak

Přemýšlel jsem kdy jsem měl někdy pocit, že jsou přede mnou dveře uzavřené, ale najednou mi svitlo, že jsem skutečně jednou ty zavřené dveře před sebou měl. Ještě před rozvodem jsem opustil náš společný německý velký byt (kde jsme bydleli společně se synem) a odstěhoval se do menšího pronajatého. Ten byt, který byl v našem společném vlastnictví jsem jí věnoval a nechal ho u advokáta na ni přepsat a klíče vrátil. Den na to mne ovšem čekalo překvapení. Zapomněl jsem v tom bytě baterii na foťák a tak jsem tam ještě zajel a dole zavonil. Dlouho nikdo neotvíral, měl jsem se už k odchodu, ale najednou vidím syna, jak vychází ven. A co mi řekl? Že mne do bytu nepustí. Vím, byl ovlivněný mojí ženou, ale přeci jen tohle slyšet od vlastního dítěte, kterému jsem v jeho dětském věku utítral posranej zadek... to byl opravdu velký šok.



Teď mi za oknem v mém pražském bytě kvetou muškáty.


.


A není to dlouho co byla zase v televizi u J.Klímy Klárka... bude z ní asi jednou herečka.



A že má krásnou holčičku už jsem tady i psal.
.

Jen rozkoš a radost z dotyků...

24. února 2016 v 8:00 | pavel |  Co dal den

Je to rozkoš a radost z dotyků, kdy pociťuji že opravdu žiji. Když se probudím a vím že vedle mne ležíš, jsem prostoupená teplem a štěstím, které jsi mi dal. Bez tebe si neumím ani život představit... jen s tebou se cítím celá. Tak cítím jak celým mým tělem proudí moje štěstí.




Tohle vyznání není tak docela z mojí hlavy, ale jistě jsem ho už někdy i slyšel, protože ženy takové prostě jsou. Když ne všechny, tak aspoň jedna moje přítelkyně, která si život bez muže nedovede představit. I M. mi podobně napsala: Ahoj Pavle, je mi dneska děsně smutno, kde jsi? Tím ovšem nechci říct, že zrovna já jsem ten pravý, který ji může plně život štěstím naplnit. V tom jsem sebekritický.

Muž smí být tlustý a hloupý, ale přesto se cítí povoláný odsuzovat její povadlé tělo a vyměnit ji za mladší. M. je v situaci jaké jsou vystaveny samostatné či rozvedené ženy. Ty, o nich každý ví, že nikoho nemají. A tím pocitem taky hodně trpí. Podobně na tom je i Jitka, která mi aspoň občas večer zavolá, když potřebuje slyšet mužský hlas. Muž může jít večer sám do restaurace a dát si pivo, to její exmanžel i dělal za doby jejich manželství, ale žena sama ne, protože se buď vystavuje kritice, nabídkám otrapů, nebo, což je nejhorší, soucitu. Navíc při rozvodu má muž mnohem častěji možnost volby. Žena touží nejen lásku přijímat, ale hlavně dávat. A když nemíá komu, tak je to její největší neštěstí.

Některé ženy by byly nepochybně šťastnější, kdyby se každé ráno probouzely samy v posteli. Ale na druhou stranu prostě musí někoho mít, jinak by měly pocit že jsou bezcenné. Jejich životu prostě něco chybí ať chtějí nebo ne. Ta osmělost. Ale upřímně řečeno, kolik jen je nejspíš žen, které se cítí ještě víc osaměle i když vedle nich leží jejich muž...

Tak vstávejte holky, je ráno...

.

Přírodní lidé

21. února 2016 v 11:40 | pavel |  Co dal den

Tak je nazvala kamarádka, když jsme tu ženu s dítětem potkali při procházce.



-



Měli sme stejnou cestu...



.



Šli dobrých 300 metrů nebo i víc...




... a pálili tam klestí a trávu... že by si tam pekli brabory?


Oslovil jsem ji, ale nic jsem se nedozvěděli.

Když jsme pak šli dál, diskutovali jsme o jejich životě jak jsou asi s ním spokojené. Možná si ten život dokáží užívat víc než my, kteří chodíme do práce, abychom se mohli obklopkovat věcmi a jen se za vším honíme. Ta cena jejich života je asi opravdu vyšší...

.

Úděl modelky...

18. února 2016 v 13:25 | pavel |  Co dal den

... když mrzne a musí se svléknout.



.


.


.


.


.


.


.


.




Taky riskuje život, pokud dostane zápal plic.

.

Včera...

17. února 2016 v 16:37 | pavel |  FOTO




Tak tohle sice není zlatý déšť z naší procházky po Stromovce, ale jaro se už hlásí, přestože dnes krátce sněžilo.




Jaro je vidět všude, i v tramvaji. I muži se rádi nechávají ženami hýčkat...




Nad Stromovkou byl krásný výhled a to nebe...




Tady kvetou kaliny a zase to krásné nebe...




I tyhle průzory temnou oblohou mám rád.





Okamura má v Dejvicích obchod a má asi obavy aby mu lidi nerozkradli zboží...

Takže to byla naše včerejší krátká procházka.

.

Nebe a mraky

16. února 2016 v 11:36 | pavel |  FOTO

Tentokrát jsem neřídil, tak jsem se jim mohl volně věnovat.



.


.



Tyhle dvě jsou ale z náplavky u Vltavy krátce předtím.



.




Tyhle jsou za jízdy z bočního okna.

Dnes je bohužel šedá obloha, tak máme aspoň takto na co koukat.

.

A lze tu cenu našich životů spočítat?

15. února 2016 v 16:06 | pavel |  Co dal den

Modrá obloha a na ní táhnou ptáci. Snažíme se je spočítat, je jich kolem padesáti a říkáme si kam a odkud asi uprostřed února letí? Taky se dohadujeme co je to za ptáky. Řekne že drozdi. Mrazivý den, který vybízí k procházce. Milíá holka, ale někdy se projeví dominantně dokud na ni nepoložím ruku. To je pak rázem krotká a povolná jako beránek.
Napadne mi se jí zeptat jak se spokojená se svým údělem ženy. Chvíli přemýšlí a nakonec řekne že je s ním smířená. Vzájemně si věnujeme čas. Ona mně ten její a já jí ten můj. Možná si ho i vzájemně krademe. To rozsoudí jen čas.




I taková je cena našeho života.

.

Jak spolu souvisí zlatý déšť a zaběhlá kočička?

11. února 2016 v 12:55 | pavel |  Co dal den

Docela normálně. Z Hradu jsme si to vzali přes Petřín do Kinské zahrady a tam jsme na ně narazili.




Bylo už velké šero, ale přesto se mi podařilo ten květ vyfotit.




U tamního kostolíku jsme vyplašili tuhle kočičku.




Byla plachá, ale přesto zvědavá.



.



V jezírku pak tahle světluška.




No jak jinak, lucernička.

Přeji vám hezky den a neseďte doma.

.


V téhle galerii jsem jako doma...

9. února 2016 v 8:00 | pavel |  Co dal den

... a to bych nebyl já abych minulou sobotu nevyužil 220. výročí NG s volným vstupem.



.


.



Pro tuhle nahotu mi snad nebude pozastaven blog. :D



.


.


.



I tohle je pro mne takové umělecké dílo.




Pes dává packu Husákovi.




Viděli jsme tam taky dokument o Aj Wej-weji.



.


.


.




Ale doma je přeci jen doma.

.

Kalina vonná jak s námi cestovala po Praze

6. února 2016 v 8:00 | pavel |  FOTO



.


.


.


.


.


.




Projít se za tak krásného dne (jaký byl včera) to pak opravdu baví žít.

.

.

Ponorka a podobné úkazy na nebi

3. února 2016 v 14:40 | pavel |  FOTO




Není to sice tak krásný, jako ta velryba minule...




... ale ty červánky taky nejsou k zahození.




A ještě jedna z procházky s D.





Nebe se každým okamžikem mění, tak si ho užívejme.

.

A někoho žít nebaví... i když už kvetou sněženky

2. února 2016 v 8:00 | pavel |  Co dal den

Tohle mi poslala M Přeci mne znáš, já se musím trápit jinak nejsem ve své kůži. ale zdá se, že s jarem bude zase všechno lepší, protože s trochou štěstí opět dostane v Praze práci.




Jsou opravdu letošní.

Někteří lidé se rádi utápí v beznaději a nejsou schopni udělat jediný krok dopředu a od toho jsme tu my, abychom je postrčili.




Taky i pučí první kočičky.




Vidíte tu velrybu?

Někdy postačí jen pohlédnout do nebe a hned je život krásnější.


Já si rozhodně nestěžuji a přeji vám to samé.

.