A lze tu cenu našich životů spočítat?

15. února 2016 v 16:06 | pavel |  Co dal den

Modrá obloha a na ní táhnou ptáci. Snažíme se je spočítat, je jich kolem padesáti a říkáme si kam a odkud asi uprostřed února letí? Taky se dohadujeme co je to za ptáky. Řekne že drozdi. Mrazivý den, který vybízí k procházce. Milíá holka, ale někdy se projeví dominantně dokud na ni nepoložím ruku. To je pak rázem krotká a povolná jako beránek.
Napadne mi se jí zeptat jak se spokojená se svým údělem ženy. Chvíli přemýšlí a nakonec řekne že je s ním smířená. Vzájemně si věnujeme čas. Ona mně ten její a já jí ten můj. Možná si ho i vzájemně krademe. To rozsoudí jen čas.




I taková je cena našeho života.

.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sova Sova | Web | 15. února 2016 v 16:29 | Reagovat

Zíráš na věci zvláštním způsobem ... už jen tou otázkou s údělem ženy, když ležíš vedle své milé.

2 slunecnyden slunecnyden | Web | 15. února 2016 v 17:11 | Reagovat

škoda že tak krátké, znělo to zajímavě.

3 Jarka Jarka | Web | 15. února 2016 v 17:16 | Reagovat

Špatná otázka, nepřipadá mi, že mám "úděl" být ženou.
Stejně bych se mohla zeptat já tebe, jak jsi spokojený s údělem být chlap.

4 pavel pavel | Web | 15. února 2016 v 19:38 | Reagovat

[3]: Úděl ženy může být i radostný, třeba porod, který muž na vlastní kůži nepozná. :-)
Já jsem se svým údělem docela spojený... na to se zeptala i mne. :-D

5 Intuice Intuice | E-mail | Web | 15. února 2016 v 21:36 | Reagovat

Jarka nadhodila zajímavou otázku: Jak jsi spokojen se svým údělem být mužem?

6 pavel pavel | Web | 15. února 2016 v 21:52 | Reagovat

[5]: Rozhodně... ženou ani za nic. :-D

7 Intuice Intuice | E-mail | Web | 16. února 2016 v 7:53 | Reagovat

[6]: Nevíš, co to má za přednosti být ženou. :-)

8 Jana Jana | Web | 16. února 2016 v 9:48 | Reagovat

Taky si nedovedu představit, že bych byla mužem :-) Nevím, proč bych se měla smiřovat s tím, že jsem ženou...no dobře, možná to muži vidí jinak, tak tedy zapřemýšlím...:-) kdybych byla muž, co bych dělala? radovala bych se ze stejných věcí, jako když jsem žena? Bavilo by mne asi nejspíš něco úplně jiného, jenže si to teď nedokážu představit, takže být ženou, nebo mužem není asi o smíření, je to pro každého nejspíš naprosto samozřejmá věc ;-)

9 pavel pavel | Web | 16. února 2016 v 10:17 | Reagovat

[8]: Je to hlavně podle nátury. Emancipované ženy si například často stěžují za "podřízené" postavení, které je  jim často společností vnucováno.

10 Jarka Jarka | Web | 16. února 2016 v 10:53 | Reagovat

[9]: Zdá se mi to takové přemýšlení nad "nesmrtelností chrousta".
Prostě jsem se jako žena narodila a beru život takový, jaký je s jeho starostmi i radostmi. Slovo "úděl" evokuje něco, jako břemeno, které musíme nést a tak já svůj život nevidím. :-)

11 Jana Jana | Web | 16. února 2016 v 10:58 | Reagovat

[9]: Tak já nevím, já asi nejsem emancipovaná žena :-) Vlastně co je to ta emancipace? Ne, že bych tomu slovu nerozumněla, ale kdo je žena, co o ní usiluje, té nerozumím. Jinak postavení ve společnosti...vždycky budeme mít všichni lidi někoho nad sebou, někoho pod sebou, bez rozdílu pohlaví..:-)

12 Věra Věra | 16. února 2016 v 14:37 | Reagovat

Já bych mužem nechěla být, protože přece jenom od muže se požaduje a očekává, že se postará o rodinu, o děti, o ženu (která ani často nemusí vydělávat a pracuje pouze doma, i když i tato práce má svoji hodnotu, kdyby si na ni měl muž někoho najímat). Je to pro dnešní mladé muže velká odpovědnost a starost a proto se do ženění a dětí asi moc nehrnou. Emancipace je hezká věc, volební právo žen, právo na stejnou mzdu za stejnou práci (to stále pokulhává), ale já nejsem pro velkou emancipaci, ženy potřebují, aby je někdo chránil, staral se o ně (živil je přinejmenším v době, kdy jsou doma s dětmi). Není to lehké pro samotnou  matku (samoživitelku), alimenty jsou stále nedostatečné. Proto se rodí u nás stále méně dětí. Všichni chtějí jedináčka, aby měl všechno... Kde jsou ty doby, kdy bylo v rodině hodně dětí, matky byly doma s muž všechno "utáhl". Ženy mají emancipaci, ale rovnoprávnost stejně nemají. Když má některá žena (i svobodná nebo rozvedená, neřku-li vdaná)jednoho nebo nvíce milenců, tak se na ni hledí hodně špatně, pokud má ale muž více milenek (viz Pavel), tak ho mnozí muži ale i ženy obdivují a mnozí muži mu závidí, jak v tom umí chodit, jak je dobrý. Je to stále dvojí metr a dvojí pohled. V tom to mají ženy těžší, musí své případné milence a i přátele skrývat (nikdo neuvěří, že je to jen dobrý přítel a ne milenec).

13 pavel pavel | Web | 16. února 2016 v 15:50 | Reagovat

[12]: To máš sice pravdu, ale o to víc jsou pak ženy rafinované a vynalézavé, že si ty milence taky dovolí... o tom bych mohl napsat romány. :-D  :D

14 pavel pavel | Web | 16. února 2016 v 16:03 | Reagovat

[10]: Právě čtu vlastní životopis Ullmannové. V jedné části si "stěžuje" při vzpomínce na taneční... "stály jsme a čekali jsme až si nás chlapci rozeberou... dodnes to ve mne vyvolává nevolnost." V tom odstavci jsou docela konkrétně popsány okamžiky, kdy by některé ženy byly raději muži.
Tak nějak o tom šlo to její zamyšlení.

15 Mniška Mniška | E-mail | Web | 20. února 2016 v 9:42 | Reagovat

Mně se líbí být ženou. A nechci srovnávat, co je lepší, nebo ne. Jinak už to nebude. Jsem ženou. Jsem spokojená s tím, co mám :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama