Jen rozkoš a radost z dotyků...

24. února 2016 v 8:00 | pavel |  Co dal den

Je to rozkoš a radost z dotyků, kdy pociťuji že opravdu žiji. Když se probudím a vím že vedle mne ležíš, jsem prostoupená teplem a štěstím, které jsi mi dal. Bez tebe si neumím ani život představit... jen s tebou se cítím celá. Tak cítím jak celým mým tělem proudí moje štěstí.




Tohle vyznání není tak docela z mojí hlavy, ale jistě jsem ho už někdy i slyšel, protože ženy takové prostě jsou. Když ne všechny, tak aspoň jedna moje přítelkyně, která si život bez muže nedovede představit. I M. mi podobně napsala: Ahoj Pavle, je mi dneska děsně smutno, kde jsi? Tím ovšem nechci říct, že zrovna já jsem ten pravý, který ji může plně život štěstím naplnit. V tom jsem sebekritický.

Muž smí být tlustý a hloupý, ale přesto se cítí povoláný odsuzovat její povadlé tělo a vyměnit ji za mladší. M. je v situaci jaké jsou vystaveny samostatné či rozvedené ženy. Ty, o nich každý ví, že nikoho nemají. A tím pocitem taky hodně trpí. Podobně na tom je i Jitka, která mi aspoň občas večer zavolá, když potřebuje slyšet mužský hlas. Muž může jít večer sám do restaurace a dát si pivo, to její exmanžel i dělal za doby jejich manželství, ale žena sama ne, protože se buď vystavuje kritice, nabídkám otrapů, nebo, což je nejhorší, soucitu. Navíc při rozvodu má muž mnohem častěji možnost volby. Žena touží nejen lásku přijímat, ale hlavně dávat. A když nemíá komu, tak je to její největší neštěstí.

Některé ženy by byly nepochybně šťastnější, kdyby se každé ráno probouzely samy v posteli. Ale na druhou stranu prostě musí někoho mít, jinak by měly pocit že jsou bezcenné. Jejich životu prostě něco chybí ať chtějí nebo ne. Ta osmělost. Ale upřímně řečeno, kolik jen je nejspíš žen, které se cítí ještě víc osaměle i když vedle nich leží jejich muž...

Tak vstávejte holky, je ráno...

.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jarka Jarka | Web | 24. února 2016 v 8:31 | Reagovat

Ale není to Pavle jen o rozkoši dotyků, je to hlavně a především! o sounáležitosti o jistotě, že se můžeme o někoho opřít, s kým se rádi zasmějeme a mít vedle sebe někoho s kým se cítíme v bezpečí...

2 pavel pavel | Web | 24. února 2016 v 9:28 | Reagovat

[1]: To samozřejmě taky... je to hned i ve větě: jen s tebou se cítím celá. :-)

3 MirekČ MirekČ | Web | 24. února 2016 v 9:28 | Reagovat

[1]: No, oba jste to vyjádřili hezky. ;-)

4 Aliwien Aliwien | E-mail | Web | 24. února 2016 v 11:17 | Reagovat

Krásně sezařené myšlenky, které si zaslouží být ve výběru na téma týdne. Už tam s nimi spěchám.

5 pavel pavel | Web | 24. února 2016 v 13:01 | Reagovat

[4]: díky. :-)

6 signoraa signoraa | Web | 24. února 2016 v 15:15 | Reagovat

Souhlasím s Jarkou, vyjádřila to naprosto přesně.
Když mého muže před třemi týdny odvezla do Motola sanitka s podezřením na infarkt, prožívala jsem příšerný strach z toho, co bude.
Diagnóza se nepotvrdila a já se mám stále o koho opřít a vedle koho se ráno probouzet.

7 Intuice Intuice | E-mail | Web | 24. února 2016 v 17:20 | Reagovat

Ano, i ta opora je hodně důležitá. Pěkný jarní obrázek.

8 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 24. února 2016 v 18:42 | Reagovat

Taky jsem taková :-) Možná to neřeknu nahlas, ale zaručeně si to po mnoho rán myslím :-)

9 dadainka dadainka | Web | 25. února 2016 v 13:14 | Reagovat

S tím naprosto souhlasím.

10 Liliana Landštejnská Liliana Landštejnská | Web | 25. února 2016 v 20:16 | Reagovat

Jak se říká, ve dvou se to lépe táhne. Aspoň já to tak mám :-)

11 Ježurka Ježurka | Web | 26. února 2016 v 14:51 | Reagovat

Krásně jsi to napsal, určitě to tak my, ženy máme. Trošku jinak než vy, muži, ale o tom to je, ne?

12 Gabi Gabi | 28. února 2016 v 8:13 | Reagovat

Pravda jest!!
Samotá je vraj zlá, ale ja ju mám celkom rada. Ale zase, nie tak úplne . Kdesi, niekto "pre mňa" musí byť.
Smutnou pravdu je, že osamelosť je horšia ako samota. Ja sama si spoločnosť celkom rada robím. Kto by ma lepšie nahradil? ;-) :-D

13 Natas Natas | Web | 6. března 2016 v 8:41 | Reagovat

To jsou kecy, že žena sama nemůže do kavárny. Sama jsem si sbalila tašku a jela do Španělska, Francie, Holandska tak proč si nevyjít na kafe nebo do divadla. Otrapu potkám i v autobuse, otrapové jsou a budou, od čeho mám pusu. Když chceš seznámíš se vždycky, ale musíš chtít a pak  je rázem po samotě. Jindy je ovšem třeba být sám. Je to spíše stud nebo přehnaná péče o to, co si myslí druzí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama