Březen 2016

Žluté nebezpečí?

31. března 2016 v 8:00 | pavel |  Jen tak

Žluté nebezpečí? Ono to spíš bude červené, jak si za chvíli ukážeme a žloutenka to nebude. Každopádně to žluté nebezpečí v proroctví zvěstovala už Sibyla a později i slepá Baba Vanga, která bez zraku viděla víc než my "slepí." A Zeman je jejich čertův pomocník, jako by už nestačili ti jeho Rusové a teď i ty migranti.




Zasadili spolu strom a vetřel se tam i Zemanův kamarád Konvička v převlečením.

Na nich vlajky, takový kýč, jako všechno v Praze v posledních třech dnech.




Tolik Číňanů najednou Praha neviděla, i když těch turistů je i tak tu hodně.




Bylo vidět jak dokáží být agresivní, když jim o něco jde. Snažili se tou rudou zakrývat protestanty.



.



A dokonce často padla i nějaká ta rána.




Byl jsem tam s kamarády za Tibet.



.




Asi nejhorší a nejpříléhavější bylo, když řekl čínský prezident, že se u nás už cítí jako doma.

.

Temnota v ženách

22. března 2016 v 9:37 | pavel |  Jen tak

To bych nebyl já, aby mne na tohohle téma, "temnota ve světle" zrovna nenapadlo.... temnota v ženách. Co se týče žen, dám obvykle na svůj vnitřní pocit, ale někdy se stane, že naletím. Jedna žena mne pár let uháněla, že se sejdeme na kafe a nakonec jsem si řekl proč ne a dnes vidím, že mne nějaký strážný anděl asi varoval... a já ho neposlechl. Mohl bych říct, že skoro v každé ženě je temná schránka a na vině jsou dokonce muži... se kterými měly špatné zkušenosti a pak to člověk schytá za ně. Když se pak cítí uražené, nebo zklamané, ten temný oheň se v nich rozhoří a my muži se pak nestačíme divit co všechno dokáží. Jaká zášť z nich vzplane. Naštěstí moje současné kamarádky jsou milé holky... ale člověk nikdy neví, ne?

Jiná temnota v ženách, které jinak svítí pohodou a radostí, jsou ukrývané rány, pády a starosti. Jedna moje kamarádka například, třebaže porodila dvě děti, vnoučata asi nikdy neuvidí... a to ji dost trápí. Druhá žena, s tou jsem se viděl dokonce včera, sice vnoučata má, ale pro rozpory v rodině je taky nevidí. Ale nejde jen o vnoučata. Ženy se protloukají životem, navenek září, jak se nám zdá, ale v hloubi duše se často trápí a topí v depresích.

Není všechno tak krásné a šťastné co vidíme na venek.




V neděli byl den Vltavy a tak jsem si ho s D. užíval na vodě.



.



Počasí sice nebylo nejlepší...



.




V neděli byl i Světový den lásky. Kdo z vás ho milováním slavil?

.

Skončit pod mostem

19. března 2016 v 19:45 | pavel |  Jen tak

Tahle mne doma strašili, když jsem byl línej se učit... že tak dopadnu, ale nakonec jsem vyšel z devítky se samými jedničkami, takže mne most nečekal a mohl znovu a znovu, jak říkal Lenin, učit se, učit se, učit se. Učení ve školách mi sice moc nedalo, spíš jsem se raději učil životem, ale most mne nečekal a nejspíš mne ani v budoucnosti nebude čekat.




Tento mladík skončil doslova pod mostem...




... a docela si to tam dokázal krásně zařídit.




Určitě se tam cítí jako doma a v pohodě.




Když jedu tramvají kolem, docela mu to závidím. Nemusí platit vodu, elektřinu a kdo ví co ještě.

A nemusí ani pracovat. Užívá si života. Nemá se suprově?

.

Znovu a pořád znovu...

16. března 2016 v 15:50 | pavel |  Jen tak

... děláme věci, které ani nemají velký smysl, ale přesto se jim stále věnujeme.

Například "dělání dětí", které ani už nechceme nebo ani už mít nemůžeme... myslím ženy, potentních chlapů se to netýká. A není to ztráta času, který bychom mohli využít jinak? Ale kdo by to nezkoušel znovu, když to přináší slast.



.



Ale s tím děláním dětí pozor... stráží tam nahoře čáp.

Zase znovu tu máme i Velikonoce na Staromáku a obchodníci se zase snaží na kraslicích něco od turistů vydělat.




I když nebylo nejlepší počasí, šel jsem se tam s M. na zvířátka podívat.





M. potřebovala znovu fotku na Lítačku. Už znovu pracuje v Praze.

Bez toho znovu se prostě člověk neobejde.

.

Nový začátek nový život

15. března 2016 v 8:00 | pavel |  Jen tak

Bez nových začátků si svůj život ani nedovedu představit a skutečně si potom připadám jako bych žil svůj život několikrát a pokaždé jinak. Kdo mne zná, například ví, že jsem tu před lety všechno opustil a začal od nuly v Německu svůj život znovu a navíc v jiné profesi. Kdo se bojí, nesmí prostě do lesa a ten krok můj život vždy něčím obohatil. Podobně tomu pak zase bylo po rozvodu. Kdybych zůstal u své ženy, nepoznal bych zase jiné radosti. Často se podivuji, jaké obavy mají někteří lidé z nového začátku, přestože ten stav, v kterém často žijí, jim přináší jen problémy a deprese. A přitom stačí jen málo... nebát se a vykročit.




I příroda se nenechá odradit a zkouší to každé jaro znovu a znovu.





Někdy se něco nepovede, ale to neznamená to hned vzdát.

.

A víte kdo je největší komediant?

11. března 2016 v 8:00 | pavel |  Jen tak

Největší komedianti jsme my lidé, protože jen my lidé se na rozdíl od jiných živočichů tak chováme.




Mohou být tahle zvířátka komedianti? Ani náhodou. Fotka je z naší sobotní procházky.

Vím, že se to někomu z vás asi nebude líbit, ale nedá mi abych nenapsal, že největší komediant je Zeman. Hraje si s námi jako kočka s myší. Díky buranům a zabedněncům vyhrál volby a proč by taky nevyhrál, když jich tu máme dvě třetiny. Teď chce vyhrát znovu a tak se jim všemi prostředky, které se mu nabízí, přizpůsobuje dál. Další komedie nás čeká. Teď, při svém třetím výročí si své oblíbence zase pozval za peníze všech daňových poplatníků a nikdo ani nehlesne. Urazí koho se mu zachce, neomluví se a všechno mu projde. Jako ve správné komedii si dělá z nás všech blázny. Vždyť jste si mne zvolili v přímé volbě, tak co chcete? může říct. Ta "nízkost" která je v lidech ho vynesla nahoru. A ti migranti mu navíc přišli právě vhod.





Takhle po hlavičce, však jste to jistě i viděli, pohladil i svého oblíbence kancléře.... a ten rád držel.

A kdo by nedržel, když drží nad nimi ruku a mohou jít s ním a za ním.

Takže tohle je ta komedie, kterou máme denně před sebou.

.

Proč bereme náš život tak vážně?

8. března 2016 v 13:42 | pavel |  Jen tak



Tohle je citát z vlastního životopisu švédského rezisera Ingmar Bergmana a je mi docela líto, že jsem to sám nenapsal, protože je to ve zkratce výstižné a víc už ani není zapotřebí k tomu dodat. "Rodíš se bez úmyslu, žiješ beze smyslu a žití je smyslem samo o sobě." Docela mne překvapuje, jak lidé berou svůj život vážně a dokonce kvůli maličkosti si ho i vezmou. Ten náš život není opravdu nic jiného než komedie a Bůh, pokud je a shlíží na nás, musí se často námi bavit... pokud nás nelituje.




Stačí už jen vyjít někam na kopec, aby si člověk uvědomil jak jsme malí. Hemžíme se po světě jako mravenci a přitom se cítíme jako pány světa a podle toho taky i myslíme a žijeme. Fotka je ze soboty, kdy jsem si vyšel s D. na Prokopské skály a udělali jsme dobře, protože bylo krásné počasí.




Žít a nechat žít je moje krédo a podle toho se i chovám.





Prostě si užívat života a to je to podstatné, za co ten náš život stojí.

.

Psí kavárna

5. března 2016 v 8:00 | pavel |  Co dal den

Asi nejen kočičí, ale v Praze se nachází i psí, jak se zdálo, když jsme tam vstoupili. Každopádně mne tam zatáhla D. po naší procházce v Grébovce.



.


.


.


.



Na co byly u umyvadla na pánském záchodě ty štětečky na uši by mne docela zajímalo.





Přeji vám hezký víkend.

.

Snová procházka noční Prahou

2. března 2016 v 16:05 | pavel |  Co dal den

Měli jsme se sejít už v sobotu krátce po poledni "u koně", nebo "pod ocaśem", chcete-li, ale já to nestihl, protože jsem byl mimo Prahu. Omluvil jsem se jí a ona mi odpověděla, že ať se jí nebojím, že o nic přece nejde. Bylo to úsměvné... já mám přece o strach uděláno co se týče žen.

Domluvili jsme si tedy novou schůzku na včera v podvečer, ale mezitím, jak jsem tu už i psal, mne postihla blokáda zad a moc se mi na rande nechtělo. Dokonce jesem i přemýšlel, že bych to odvolal.... ale nakonec mi zvědavost nedala a vyšel jsem. Pokaždé je to pro mne rajc a dobrodružství setkat s ženou o které nic dohromady nevím a navíc ani nevím jak vypadá.... a jak mne taky přijme.




Špatně jsem si spočítal čas a proto jsem přijel na Náměstí republiky moc brzo. Posadil jsem se tedy na chvíli u Tadeáška.




Náhodný chodec by měl dojem, že se setkali staří přátelé... tak to i působilo. Políbila mne přímo na ústa a vložila svoji ruku od mé... a vydali se na malou procházku k Vltavě. Z malé procházky byla nakonec velká a ani noční chlad nám v tom nezabránil. Prošli jsem Malou Stranou až pod Petřín...



.



... a z normální procházky se nakonec stala přímo snová.




Prošli jsme i Hradem, kde ponechali Zemanovi kupu sněhu, aby si z ní mohl uplácat třeba sněhuláka.



.




Každý den nám připraví něco nového, nějaké překvapení, pokud si před sebou nezamkneme ty pomyslné dveře.

.