Duben 2016

To bych nebyl já...

27. dubna 2016 v 11:20 | pavel |  Jen tak

... abych čas od času nezabloudil nad nějakou propast a jen čekám, kdo mne tam dolů postrčí.

Každopádně jsem všechna nebezpečí zatím přežil a proto raději vyhledávám kopce, hory a jiné výšiny, kde nejenže je výhled do kraje, ale i nadhled a pocit volnosti....




... jak tomu například bylo v nedávných dnech...





... na Vinařické hoře, která je ve skutečnosti sopkou.




Já vím, ty fotky z hory tu už byly a proto vám ještě ukáži novou nevěstu.





Ta je možná taky jen krůček nad propastí, i když o tom zatím neví.

.

Já už nesním v tom platonickém smyslu...

18. dubna 2016 v 18:11 | pavel |  Jen tak

... ale jeden sen, který jsem měl před pár dny byl tak zvláštní, že si zaslouží abych ho tady zvěčnil. Toho dne navečer jsem se s Míšou vypravil na nedalekou louku (tam kde lidé nevenčí své psy) natrhat mladé kopřivy a listy pampelišek, abychom si uvařili špenát. Mám ho na jaře rád, protože mi jednak svojí hořkostí chutná a navíc je zdravý na játra. Nevím jestli je zrovna ta kombinace uspávající (v každé bylině je nějaký jed), ale jakmile jsme pak v noci zalehli, oba jsme v momentě usnuli a spali tvrdě až do rána...




Tady je ten špenát s bramborovou kaší. Míša musí mít ke všemu maso.




A tady jsme ty pampelišky s kopřivami trhali. Máte to s výhledem na Prahu.

Jste ještě zvědaví jaký byl ten můj sen? Ten sen jsem měl až k ránu a ten mne taky probudil. V tom snu říkám Míše, zhasni to světlo (a skutečně jsme tak rychle usnuli, že jsme nechali svítit) a ona (ta lampička byla na její straně) si ležela klidně dál a nenamáhala se ani zvednout ruku. Měl jsem na ni docela zlost a to mne probudilo.... a vidím Míšu jak si klidně spí a světlo svítí. Je tohle normální?

.

O hrdých samoživitelkách...

16. dubna 2016 v 14:25 | pavel

... a o jich boji o přežití bych mohl psát celé romány. Je jich hodně a pokud neuloví nějakého chlapa, bude jich ještě víc. V posledních novinách jsem například četl zprávu, že 45 procent osamělých žen má problém s penězi a pokud ty ženy mají nezletilé dítě, víc jak třetina i propadne pod hranici chudoby. Ale přesto, jak je znám, se derou životem s hlavou vzhůru... jsou hrdé.

A proč o nich píši. Nejenže tu ženu dítě stojí hodně peněz (Klárka například stále používá na své mimino klasické bavlněné pleny), ale musí sama platit nájem, což je skoro největší položka. Nemá se s kým o něj podělit. Podobně s nájmem je na tom i většina mých kamarádek, ale nejsem milionář, abych všem pomáhal.




S Klárkou jsem si vyšel minulý týden na procházku po Kampě.

Taky chodí s hlavou nahoře... i vzhledem ke svému korzetu. Fotit se nenechala (a jak se dřív ráda mnou nechala fotografovat), ale aspoň mi dovolila abych si pochoval a pohrál s její Viktorkou.

.

Hlavu vzhůru a neboj se...

15. dubna 2016 v 17:19 | pavel |  FOTO




Tenhle touží po vzdělání, ale bez peněz do knihkupectví nelez.





Tady ten si zase na Karlově mostě chtěl na knihu vyžebrat, ale prochrápal to.

Víte že v pondělí je světový Den knihy?

.

.

Umění kolen nás a třeba i na zdech

11. dubna 2016 v 13:17 | pavel |  Jen tak

Jednoho březnového dne mne D. vytáhla na vyhlídkovou věž nedaleko Kladna a docela jsme si tu procházku i přes celkem nepříznivé počasí užívali. A abych moc nemluvil, tady jsou díla, která jsme viděli na věži na zdech. Mohli bychom je nazvat jako lidová tvořivost.



.



Copak tohle druhé dílo asi může být, co myslíte?




Dole v té věži si můžete dát plzeň.



.



Výhled na Kladno.





A tohle je dílo které jsem vytrvořil spolu s D. a snad tak ještě nějaký čas v lese zůstane.

.

Po pěti letech, nebo pět let zpátky?

9. dubna 2016 v 13:19 | pavel |  Jen tak

Jsou místa, kde jsme něco krásného prožili, která nám navěky uvíznou v paměti a najednou žasneme, když se tam po letech ocitneme... všechno je nám tam tak blízké, jako by se i čas zastavil. Jen s tím rozdílem, že jsme tam s jiným milovaným člověkem... jak to někdy v životě chodí. Všechno se nám rázem v mysli otevře, jako by to bylo včera... a to se musí zkrátka zažít.
Abych vás dlouho neunavoval, minulou neděli jsme tam jeli na kole s D. kolem a najedou vidím, kde najednou jsem. U Turyňského rybníka, kterému se říká i Záplavy, kde jsem byl před lety s mojí Bohunkou. Bylo to tehdy začátkem října a padaly kaštany. Někteří z vás ji ještě znáte.



.


.



Ten její copánek nasvícený podzimním sluncem.




Bylo krásně a nejen počasí.



.


.



A tady začínají fotky z poslední neděle... bylo sice hezky, ale pod mrakem.



.


.


.


.




A na závěr, takhle vypadá Bohunka dnes... čerstvá fotka.

.

Co jiného než jaro...

8. dubna 2016 v 17:15 | pavel |  Co dal den

... bychom měli naplno zažít, i když se každý rok opakuje.

Hodně jsme toho s mojí D. tyhle dny zažili a proto jsem se tu taky neukázal. Tentokrát jsme vyjížděli ven z Prahy. Nejdřív autem na Okoř (zřícenina hradu), do Panenského Týna (ruina chrámu, kde je silná energie) do Smečna (to snad víte, čím je památné), na Vinařickou sopku (z které tady uvidíte pár fotek) a minulou neděli na kole do Lán navštívit pana Zemana (nepřijal nás). A za zažítí to i stálo.




Zajímavé nebe...




... a tolik fialek co tam všude bylo, jsem dlouho neviděl.




Tehle viklánek jsme si tam postavili.








Z vrcholu bylo krásně vidět na Říp.




Krásný kocouři.



.


.



Ještě jednou Říp...



.


-




... a krásný motýlek na konec.

.