Březen 2017

Rýma jako smrtelná nemoc

27. března 2017 v 21:10 | pavel |  Jen tak

To si člověk teprve uvědomí, že je jen člověk a snadno zranitelný, že není stroj a může už mít jen krůček ke smrti. Včera plný elánu a dnes s rýmou a ucpanými čelními dutinami na pokraji zoufalství... nic ho netěší, žádné radosti a není ani schopen se věnovat bohulibým činostem. Jistě víte jaké myslím. Prostě takové, jakými si dokazujeme, že žijeme. S tou otravnou rýmou na ně můžeme zapomenout. Není ta rýma taky takový křest ohněm? Zamyslet se nad sebou, že mohou přijít ještě horší časy. Třeba zápal plic a konec.
Každá rozumná žena ví, že pro muže je rýma skutečně smrtelná nemoc. Dokonce i takový Sobotka, jak jste mohli včera vidět v televizi, běžel s tou chřipkou do nemocnice. Jakoby mu nestačila postel a zázvorový čaj. Ten jsem si ostatně uvařil a už jsem zase jako nově zrozený.




To sluníčko mne dnes vyléčilo. Stal se prostě zázrak, rýma (a byla urputná) je pryč tak rychle jak přišla.

.

Vernisáž jaká tu dlouho nebyla

18. března 2017 v 10:10 | pavel |  Jen tak

Snad o té výstavě víte z televize a to bych nebyl já abych na ni nešel. Šlo tam o čínského umělce Aj Wej-weje, který si asi zamiloval Prahu a českou sochařku Magdalenu Jetelovou, která taky žije v emigraci. Tu znáte ohledně předimenzované židle, kterou kdysi odnesla velká voda na Vltavě při povodni. Znal jsem ji osobně a tehdy odešla ve stejný čas jako já do Německa.



.


.



Tématem byli uprchlíci a bylo to od něho vytvořeno speciálně pro NG.




Tady expozice od Jetelové. Jmenuje se Dotek doby a naznačuje rýžová políčka, které mohou být zaplaveny naftou.



.


.


.


.



Fotky nejsou nejlepší, ale aspoň jste si o výstavě udělali "obrázek". Výstava potrvá až do ledna příštího roku.

.

Jaro je tady

11. března 2017 v 19:03 | pavel |  FOTO



.


.


.


.


.


.


.



Vezměte si z hrdliček příklad.

.

Kráčím, kam mne nohy zanesou

8. března 2017 v 14:53 | pavel |  FOTO

Jinak si moc neplánuji, protože osud mne nakonec vždycky zavede kam se mu zachce.




V sobotu, bylo krásně jsme si dopřáli procházku ze Suchdol do Roztok.




Z vrchu byl krásný pohled do údolí na sluncem ozářenou mýtinku.




Čarovná mýtina.




Hotel pro hmyz.




Tady by se mi líbilo bydlet jako poustevník.




Viděli jsme taky první fialky.




A kam se vydáme příště? Zase tam, kam nás nohy zanesou.

.