Duben 2018

Panička plaví své psy...

29. dubna 2018 v 12:45 | pavel |  Co dal den

Občas zajdeme pěšky na jednu pláž, kde se vlévá rameno jedné řeky a dáme si pivo.




V té říčce se koupají hlavně děti, protože je mělká a teplá...




... a tahle panička se svými psy.



.


.



Příště vám ukáži Zemana jak se tam plaví v nafukovacím člunu. :D


.

Marakuja, nebo mučenka?

26. dubna 2018 v 20:43 | pavel |  Jen tak




Tohle je mučenka.

Nebudete mi věřit, ale mezi nimi je velký rozdíl. V českých obchodech je na limonádách vyobrazená mučenka pod názvem marajuja. Marakuja je kyselá, zatímco mučenka je lahodná a tu si tady tady v JAR náležitě užívám. Roste nám tu na zahradě, takže stačí si ji jen utrhnout.




A proč se jí říká mučenka?

Název pochází z německého passionsfrucht, přičemž passion, jak snad všichni víme, se vztahuje k utrpení Ježíše Krista na kříži.

Dobrou chuť.

.




Proč se komunisté kamarádí s třídním nepřítelem?

24. dubna 2018 v 11:46 | pavel |  Jen tak

To je ta absurdita české politické scény... s Babišem, s jedním z nejbohatších kapitalistů v Čechách.




Nedávno tu postavili novej obchoďák a sjízdějí se tu lidé z celého okolí.




To je focené v neděli, když tu jsou otevřené jen některé obchody.




Všechno krásně prosvětlené.




Potraviny Checkers, kde často nakupujeme.




Tohle nám roste na zahradě... dobře se s tím prý čistí flašky.

Ale abych se vrátil k té otázce v nadpisu... tohle se může stát jen v Čechách.

Ale pořád lepší než kdyby byla ve vládě ta plechová huba, ctižádostivec Okamura.

.


Jak se nakupuje v JAR

21. dubna 2018 v 10:05 | pavel |  Co dal den

Ukáži vám jen zeleninu a ovoce, protože jsem vgetarián.




Nejchutnější je mango, ty v českých obchodech se s těmito nedají přirovnat.



.



Ananas je taky dobrej... všechno pro zdraví.




Taky trochu papriky.




Rajčátka...




... a tady co jsme si nakoupili.




Tabule ze směnárny, abyste si mohli porovnat ceny.

Krásný víkend.

.

Agenti s teplou vodou

18. dubna 2018 v 13:43 | pavel |  Co dal den

Pokud vím, tak se podomním obchodníkům říká. Chodí od bytu k bytu, od domu k domu a něco nabízejí.




Vyšli jsme za brzkého rána vyvenčit našeho psa a vždy to s pojíme s procházkou podél moře.

Krajina je v ranním oparu.




Byl na ně zajímavý pohled, převážně v bílém jako jogíni a v poslední v klobouku.




Nejspíš se jednalo o pojišťováky, nebo realitní makléře. Obcházeli všechny vily na pobřeží.




Přeji vám hezký den.

.

Dívat se do jihoafrického slunce...

17. dubna 2018 v 12:00 | pavel |  Co dal den

... není zrovna chvályhodné




... ale aspoň jsem vám ho vyfotil a čočka na foťáku nepraskla.

Samozřejmě je nejlepší zavřít oči. Beztak vidíme jen černo. Vzpomínám na jednu blogerku se kterou jsem si občas psal (znáte ji a je tu ještě?) a ta propagovala léčení sluncem, pohledem do slunce..

Každopádně sluníčko tady je léčivé a s přítelkyní si stále říkáme jak se pod ním cítíme dobře.


.

Černá madona

15. dubna 2018 v 12:05 | pavel |  Co dal den




Mladá maminka s šestiměsíční holčičkou




V nemocnici je i oddělení pro maminky s dětmi, které tu musí přečkat noce jen v křesle.

Dítě má samozřejmě postýlku.




Byl krásný pohled na tuhle mladou maminku s jakým rozumem a láskou se o to své batole stará.




Nedalo mi a požádal jsem ji, zda bych si ji mohl vyfotografovat.

Je zajímavé, že se tu černý holky rády nechavají vyfotit, samořejmě když je požádáte.

Nemají s tím problém.

Takže se s fotkami rád s vámi podělím.

.

Naše ranní procházky podél moře...

13. dubna 2018 v 12:42 | pavel |  Co dal den




... které si každý den náramně užíváme.




Tuhle cestu si na své náklady před lety postavili obyvatelé přilehlých vil...




... a na každém kroku jsou na ní zabetonovné tabulky s motty, nebo vzpomínkami na někdejší obyvatele.

Jsou psány v angličtině nebo jihoafrkánštině, upomínající na holandštinu nebo němčinu.




Městečko na poloostrově naproti, kam někdy i dojdeme.




Je tu i plno kytiček. Tahle mi připadá jako sedmikráska, ale není to ona.

Hezký den. Je pátek 13, takže opatrujte se.

.

Jihoafrická policie v rukách černých žen

12. dubna 2018 v 11:21 | pavel |  Co dal den

Nadpis článku berte s velkou nadsázkou, ale pravdou je, že ty strážkyně je možno vidět ve všech ulicích a nejen tam Jistě, je tady velká zločinnost, ale proč hlavně ty ženy? Možná proto, že mají nízky plat a každá si ráda něco přivydělá... a chlapi budou jen ve vyšších funkcích a tohle by asi nebrali.




Jsou to fešandy.




Byli jsme na návštěvě v místní porodnici a i tam se to neobešlo bez ostře strážící policie.




Vidíte toho policata vzadu u těch modrých dveří?

Čekáte až vás vyzvou a pak jen s jejich doprovodem můžete na pokoj.




Vidíte ten obušek? Smíte jen na hodinu a nesmí vás být víc než dvě osoby.




Striktně dodržují předpisy a možná proto, že mají strach o práci. Nebo jak je u něterých žen, když dostanou nějakou funkci, třeba v Čechách u přepážky na radnici, jsou důležité jak ... sám zákon.




Nakonec vám ukáži jednou krásnou strážkyni z jednoho obchodního domu. Je ověšená jako vánoční striomeček.


.

Něco člověku nejde na rozum...

10. dubna 2018 v 17:50 | pavel

--- a teprve citem to pochopíme. A jindy je to naopak.

Po operaci srdce jsem si to taky uvědomil. Všichni víme, že máme centrum citu v mozku, ale přesto ho vnímáme v srdci, i když srdce je jen normální sval. To jsou ty mystéria našeho já. Samozřejmě bychom měli používat oba, jak cit, tak rozum, ve vzájemné součinnosti. Ale přesto někdy se nám stane, že nám něco na rozum a je to někde mezi Nebem a Zemí.




Moje přítelkyni si ráno vzala tohle tričko z ještěrkou a zastavili jsme se ve městě na kafe.




Pak jsme se šli projít k moři a pozorovali tuhle rodinku.




Pozorovali jsme i tuhle plachetnici.




K obědu jsme si na zahradě dali dýňovou polévku.




Odpoledne jsme se prošli podél moře s naším psem.




Večer jsme se šli podívat do přístavu...




... a když jsme se vrátli domů, na okně byla tahle stejná ještěrka.

Věřte mi nebo nevěřte, bylo to opravdu v jeden den.

.

Jak je to v JAR s městskou dopravou

8. dubna 2018 v 14:47 | pavel |  Jen tak

Jak už jsem to tady jednou napsal, bydlíme asi 100 kilometrů od Kapského města v krásném městečku Hermanus, které je často cílem turistů, ale i bohších Jihoameričanů, kteří si tu zřídili vilky a bydlí tu buď trvale, nebo sem jezdí na víkendy. My bydlíme při pobřeží na okraji města, ale má to kromě kladů i malé nevýhody... a řeknu vám proč. Mezi naším domem a středem města je právě to pověstné městečku černošské chudiny. Městská doprava tu neexistuje a tak máme jen 3 možnosti, jak se do centra naprosto bezpečně dostat. Buď autem oklikou, které taky denně využíváme, nebo cestičkou po pobřeží, přes tzv. "zakázané pásmo" kde se chudí černoši pohybují a občas se i chodí vykoupat (taky tu loví mořské plody), nebo projít přímo tím jejich městečkem, což se asi ani jim moc nelíbí, aby je tam někdo okukoval. V nejlepším případě můžete přijít o foťák.



Krásně úhledná a čistá hlavní ulice centra.


.



Ve městě hlídají pořádek snad jen černí strážníci a většinou jsou to ženy.



.



Z centra je krásný výhled na moře. Fotil jsem brzy ráno, krátce po východu slunce.

Na závěr ještě k té městské dopravě, která tu prakticky není, takže ti chudí černoši to řeší tak, že všude chodí pěšky, málo na kolech, nebo se postaví k silnici a stopují dodávky, nebo bohatší černochy, kteří se vzmohli na auto. Často drží v ruce menší peníze a nabízejí je za svezení.




To jejich městečko jsem fotil jen z auta, proto ta kvalita.


.

I v Africe jsou migranti

6. dubna 2018 v 7:36 | pavel |  Jen tak

Už po cestě z letiště jsou při dálnici vidět pověstná městečka township, která jsou na okraji všech měst, jako bylo na Slovensku s cikány. Pokud vím, město jim tam zřídí vodu a elektřinu a každý se pak musí zařídit po svém. Co najdou, nebo ukradnou a postaví si chatrče ze dřeva a plechu na střechu. Jsou tam i migranti z okolních chudších zemí, kteří tu jsou rovněž nevítaní a nadále překračují hranice.




Právě kvůli nim si tu lidé opevňují své domy s bezpečnostním zařízením, často obehnané dráty nabité elektřinou.




Normální člověk tam nejde, ale když jsme si jednou v Kapském městě zaplatili vyhlídkový autobus, tak prakticky nahrazuje metro, protože jiná městská doprava tam není... můžeš se tam jít podívat s průvodcem.




Ale je to krásná země.




Tady jsme konečně doma....




... a tady vede naše cesta k moři.


.

Návrat do života

5. dubna 2018 v 18:17 | pavel |  Co dal den

Na operaci srdce jsem byl ve čtvrtek a ve středu následujícího týdne jsem už byl u přítelkyně v její péči... a den na to, už jsme se vydali na procházky. Takhle rychlý sled událostí jsem ani nečekal... obával jsem se, že to bude horší, a že bych mohl být bezmocný a závislý na svých blízkých. Každopádně se cítím tak dobře, jako bych ani na té operaci nebyl, jen musím nosit korzet přes hrudník, protože mne tam rozlomili žebra jako u králíka.




Minule jsem vám toho moc neukázal, takže aspoň moře s jedním černochem, který tam taky relaxuje.

Černoši, když je potkám, jsou milí, zdraví dokonce napřed, ale věřit jim člověk moc nemůže.

Už dvakrát se pokusili náš dům přepadnout a vykrást.

.

I tento krok byl do neznáma... i když trochu jinak

4. dubna 2018 v 12:57 | pavel |  Jen tak

Před lety jsem na Tenterifě padl na jeden opuštěný kamennný dům na útesu nad mořem, na opačné straně ostrava, kam turisté obvykle nezavítají. Zamiloval jsem si tohle místo a říkal si, že by nebylo špatné ho zrekonstruovat a usadit se tam. Rajské místo, rajský pohled na moře.... Nakonec mne osud zvanul mnohem jižněji a byl to dar z čistého nebe, který jsem ani nečekal. Krásné místo asi 100 kilometrů od Kapského města.




Let byl úmorný...




... ale krásný výhled.




A cítil jsem se tady hned jako doma.

Moc velký rozdíl mezi Německem, kde jsem žil 35 let, jsem ani nevnímal.

Všude je člověk doma, když si má kam pověsit klobouk.

.


Byl to skutečně krok do neznáma...

3. dubna 2018 v 11:55 | pavel |  Jen tak

.... prostože jsem nevěděl,co mne po operaci srdce čeká.

Člověk nikdy neví.




Pár dní předtím jsem našel mezi bramborami tohle srdce....

takže jsem veřil, že to to dobře dopadne.




Je to jako přežít svoji smrt, projít tunelem a znovu se narodit.

Teď už vím, kam mohu kráčet a vám děkuji za držení palců.

.