Únor 2019

Někdo se někdy cítí nalomeně...

25. února 2019 v 23:36 | pavel |  Co dal den


... jen neví, kde je ten jeho zlomový bod.




Vídávám v Praze různé lidi...




... a tahle zatancovala jen pro mne ve Vodičkově ulici.




Měla trochu víc přebráno.




Jo, byla trochu nalomená.

Ale ještě vám k tomu něco řeknu. Lidi jsou opravdu různí a člověk opravdu neví, co by od nich mohl čekat.

Včera v metru dole šel proti mne člověk se zarputilým výrazem ve tváři tak agresivně, že jsem před ním musel na poslední chvíli uskočit, jinak by mne porazil. Prostě měl chuť si na někom vybít ten svůj vztek. A pak že je v Praze bezpečno...

Nejspíš měl touhu někomu zlámat hned vaz.

.


Hlavně to štěstí nehonit...

23. února 2019 v 0:21 | pavel |  Jen tak

... je křehké, zranitelné a uteče vám.




Podle toho se taky řídím.




Je to jako s počasím.




Obvykle štěstí přijde, když ho nečekáš.

Jako ty předjarní kytičky ve Stromovce.

.


Kresba od mé tříleté dcery, která už dospěla

9. února 2019 v 13:52 | pavel |  Jen tak

Moje dcera sice už dospěla, sama je maminkou, ale přišla mi včera do ruky tato její kresba.




Kreslila krásně, byla nadaná, dokonce chtěla po vychození gymnásia studovat malířství.

Na tu školu se nedostala, vystudovala obchodní universitu a život s ní naložil úplně jinak.

Je mi líto, že plno lidí nakonec zahodí svůj talent, když jim není dopřáno to nadání činorodě naplnit.

I já jsem měl v úmyslu jinak svůj život prožít.

Vždy dojdeme k nějaké křižovatce, potkáme jiné lidi a to nás pak nasměruje někam jinam, než jsme původně chtěli.

Ale nemou říct, že něčeho lituji, cítím se šťasný.

A to tak má být.


.

Klárka dospěla, ale já pořád ne...

6. února 2019 v 1:48 | pavel |  Co dal den

Včera odpoledne jsem si vyšli do Stromovky na procházku a nebyli jsme sami, šla s námi její 3 letá dcera, hotová divoška.

Zatímco jsme mrzli, prolezla tam na hřišti všechny houpačky a prolézačky a byli jsme tam až do setmění.

Klárk mi zakázala fotit, takže její současnou fotku neuvidíte. ale mohu vám aspoň ukázat její někdejší proměny.





Naše seznámení...




... a naše první rande. Tu sukni si pro mne ušila. Fotka je bohužel rozmazaná,ale jinou nemám.



.


.


.


.


.


.


.


.


.




Klárka jako každá maminka dospěla.

A proč já jsem nedospěl? Sám nevím, ale prostě je to tak... možná proto, že nejsem ta máma.

.

Proč píší lidé po zdech a všude kde se dá?

3. února 2019 v 8:09 | pavel |  Co dal den




Tento plakát můžete snad ještě vidět na Klárově.




Tady máte detail a jen si říkám zda je to rtěnkou? Že by to psala holka?

Ale to by jí nesvrbělo... spíše jejího přítele.




A po Nuslích skutečně běhá tenhle žabák.


.