Co dal den

Jak se nakupuje v JAR

Sobota v 10:05 | pavel

Ukáži vám jen zeleninu a ovoce, protože jsem vgetarián.




Nejchutnější je mango, ty v českých obchodech se s těmito nedají přirovnat.



.



Ananas je taky dobrej... všechno pro zdraví.




Taky trochu papriky.




Rajčátka...




... a tady co jsme si nakoupili.




Tabule ze směnárny, abyste si mohli porovnat ceny.

Krásný víkend.

.

Agenti s teplou vodou

18. dubna 2018 v 13:43 | pavel

Pokud vím, tak se podomním obchodníkům říká. Chodí od bytu k bytu, od domu k domu a něco nabízejí.




Vyšli jsme za brzkého rána vyvenčit našeho psa a vždy to s pojíme s procházkou podél moře.

Krajina je v ranním oparu.




Byl na ně zajímavý pohled, převážně v bílém jako jogíni a v poslední v klobouku.




Nejspíš se jednalo o pojišťováky, nebo realitní makléře. Obcházeli všechny vily na pobřeží.




Přeji vám hezký den.

.

Dívat se do jihoafrického slunce...

17. dubna 2018 v 12:00 | pavel

... není zrovna chvályhodné




... ale aspoň jsem vám ho vyfotil a čočka na foťáku nepraskla.

Samozřejmě je nejlepší zavřít oči. Beztak vidíme jen černo. Vzpomínám na jednu blogerku se kterou jsem si občas psal (znáte ji a je tu ještě?) a ta propagovala léčení sluncem, pohledem do slunce..

Každopádně sluníčko tady je léčivé a s přítelkyní si stále říkáme jak se pod ním cítíme dobře.


.

Černá madona

15. dubna 2018 v 12:05 | pavel




Mladá maminka s šestiměsíční holčičkou




V nemocnici je i oddělení pro maminky s dětmi, které tu musí přečkat noce jen v křesle.

Dítě má samozřejmě postýlku.




Byl krásný pohled na tuhle mladou maminku s jakým rozumem a láskou se o to své batole stará.




Nedalo mi a požádal jsem ji, zda bych si ji mohl vyfotografovat.

Je zajímavé, že se tu černý holky rády nechavají vyfotit, samořejmě když je požádáte.

Nemají s tím problém.

Takže se s fotkami rád s vámi podělím.

.

Naše ranní procházky podél moře...

13. dubna 2018 v 12:42 | pavel




... které si každý den náramně užíváme.




Tuhle cestu si na své náklady před lety postavili obyvatelé přilehlých vil...




... a na každém kroku jsou na ní zabetonovné tabulky s motty, nebo vzpomínkami na někdejší obyvatele.

Jsou psány v angličtině nebo jihoafrkánštině, upomínající na holandštinu nebo němčinu.




Městečko na poloostrově naproti, kam někdy i dojdeme.




Je tu i plno kytiček. Tahle mi připadá jako sedmikráska, ale není to ona.

Hezký den. Je pátek 13, takže opatrujte se.

.

Jihoafrická policie v rukách černých žen

12. dubna 2018 v 11:21 | pavel

Nadpis článku berte s velkou nadsázkou, ale pravdou je, že ty strážkyně je možno vidět ve všech ulicích a nejen tam Jistě, je tady velká zločinnost, ale proč hlavně ty ženy? Možná proto, že mají nízky plat a každá si ráda něco přivydělá... a chlapi budou jen ve vyšších funkcích a tohle by asi nebrali.




Jsou to fešandy.




Byli jsme na návštěvě v místní porodnici a i tam se to neobešlo bez ostře strážící policie.




Vidíte toho policata vzadu u těch modrých dveří?

Čekáte až vás vyzvou a pak jen s jejich doprovodem můžete na pokoj.




Vidíte ten obušek? Smíte jen na hodinu a nesmí vás být víc než dvě osoby.




Striktně dodržují předpisy a možná proto, že mají strach o práci. Nebo jak je u něterých žen, když dostanou nějakou funkci, třeba v Čechách u přepážky na radnici, jsou důležité jak ... sám zákon.




Nakonec vám ukáži jednou krásnou strážkyni z jednoho obchodního domu. Je ověšená jako vánoční striomeček.


.

Návrat do života

5. dubna 2018 v 18:17 | pavel

Na operaci srdce jsem byl ve čtvrtek a ve středu následujícího týdne jsem už byl u přítelkyně v její péči... a den na to, už jsme se vydali na procházky. Takhle rychlý sled událostí jsem ani nečekal... obával jsem se, že to bude horší, a že bych mohl být bezmocný a závislý na svých blízkých. Každopádně se cítím tak dobře, jako bych ani na té operaci nebyl, jen musím nosit korzet přes hrudník, protože mne tam rozlomili žebra jako u králíka.




Minule jsem vám toho moc neukázal, takže aspoň moře s jedním černochem, který tam taky relaxuje.

Černoši, když je potkám, jsou milí, zdraví dokonce napřed, ale věřit jim člověk moc nemůže.

Už dvakrát se pokusili náš dům přepadnout a vykrást.

.

Čas medvědího česneku

26. dubna 2017 v 23:29 | pavel

Asi nebudu jediný, kdo v těchto dnech pořádá hony na medvědí česnek. Je to taková česká mánie jako v jiném, pro změnu podzimním období, kdy rostou... samozřejmě houby. Loni jsem ho, kde v Praze roste, nevypátrál, už vím, ale samozřejmě si to místo nechám pro sebe.




Několik jsem si jich i s kořínky odnesl domů a teď mi kvetou za okny.




Samozřejmě jsem nechtěl ani já nevybočit z řady Čechů kutilů a upekl si velikonoční nádivku... svoji vlastní.

První nádivku sice pekla moje přítelkyně, byla dobrá, ale včera jsem si zkusil i tu svoji, do jisté míry "osobní", protože jsou v ní dost neobvyklé přísady: samozřejmě kopřivy, ty nemohou chybět, ale i ten medvědí česnek a mladé listy pampelišek, které přidají tomu pokrmu nahořklou chuť. A abych ji něčím sladkým vyrovnal, ještě i trochu mrkve. Kdo mne zná, kulinářské pokusy s pampeliškovými listy jsem si vyzkoušel už loni v Německu. Ač vegetarián, dovolil jsem si vyjímečně i přidat maso. To tam prostě patří.

Co vy? Taky pořádáte hony na medvědí česnek? Není to zase tak moc odsouzeníhodného, protože v určitých místech skutečně roste jako plevel a je i hodně tzv. nepravého medvědího česneku, který je podle mého ještě chutnější. Ten jsem dal taky do nádivky.

.

Na Prahu padla inverze..

21. ledna 2017 v 16:47 | pavel




... a tak si říkám, jak tady bylo v léte blaze.




Chodil jsem skoro každý den s přítekyní, někdy s dvěma (ta druhá byla jen kamarádka) na Šárku na Džbán si zaplavat...




... a jako ten čmeláček jsem si sluníčko užíval.




A taky zdravě jedl.

Tak jím nakonec pořád.

.

Muslimové v Německu už vyzbrojují i své malé děti

21. srpna 2016 v 10:50 | pavel

Včera když jsem byl nakupovat, stál přede mnou kasy muslim se synem a co myslíte že mu koupil za hračku? Vidíte sami.




Jedná si sice jen o hračku, ale řekněte k čemu svého syna asi ten muslim vede?



.




Lze vůec na muslimy změnit názor?

Jsem stále v Německu, ale mám tu tak slabý signál, že se tu začnu na blogu víc ukazovat až v Praze.

Krásnou neděli.

.

Muslimské holky a kanál pro TlusŤjocha

29. května 2016 v 11:18 | pavel

Fotky z návštěvy u dcery vám neukáži, protože to mám zakázané, ale včera jsem si zajel do Gelsenkirchenu a tam jsem objevil tento kanál.




Má zajímavý nápis: "Tohle místo je rezervované pro vás". Tedy symbolicky do kanálu?




Bez šátku na hlavě muslimsk=é holky nevylezou na ulici.

Není bez zajímavosti, že jsem napsal D. co bych ji měl přivézt z Německa a řekla že šátek. Docela případné, protože tady je opravdu šátků nepřeberné množství v obchodech a docela mi tím zamotala hlavu, jaký zrovna by se jí libil. Snad nechce být taky jednou muslimka.




Protože bylo včera hezky, obsadili městský park. Rádi se houfují.




Ta tam má hned obě babičky.

Hezkou neděli vám přeji.

.

Odpoledne se Stefanem a jiné maličkosti

27. května 2016 v 9:45 | pavel

Kdo mne tu víc zná, tak ví, že Stefan je můj nejlepší německý kamarád, i když je Švéd.




Strávili jsme spolu sice při kafi krásné odpoledne, ale musel si mi postěžovat. Přítelkyně ho vyhodila, bydlí už sám a s dětmi to nemá taky nejlepší. Hloubali jsme do našich minulých životů a říkali si, kde jsme asi udělali chybu, když se nám vlastní děti víceméně odcizili. Ale může to být taky proto, že už mají svůj život... ale každopádně je to smutné a vrátit to nejde. Ještě že mám aspoň já přítelkyni, která mne snad miluje.




Dal mi svoje CD z minulého roku, jak někdo víte, je muzikant.




Včerejší odpoledne mi naopak pokazil zase jeden migrant. Celé dvě hodiny mi pod okny telefonoval a já musel kvůli němu zavřít okna. Podle trička byl zu Afghanistánu a ten tu by neměl co dělat když není Syřan. Kde bere na ten telefon? A ty jejich mi tu celý den hrají fotbal. S odpuštěním jsou jako cikáni, i dospělí doma neposedí a všechny aktivity provozují před domem.





Ráno jsem měl k snídani sledě s cibulí. Maso nejím, ale ryby ano. Odpoledne jedu za dcerou.

.

Po roce do minulého života

23. května 2016 v 14:35 | pavel

Jak už jsem tu několikrát napsal, můj život je rozdělen na dvě poloviny a ani nemohu říct, kdy jsem se cítil nejlíp, ale každopádně si nestěžuji. Po roce v Německu, kde se cítím po nějakém čase zase jako doma a samozřejmě opět potkávám staré kamarády a kamarádky. Rád je vidím a nespíš asi oni i mne, protože od nich dostávám i malé dárky jako například od jedné staré zákaznice přívěsek na klíče... abych si na ni, pokaždé když je beru do ruky, vzpomněl. Není to milé?




Přinesla mi kafe. Samé hezké holky.




Tohle je moje dlouholetá kamarádka Jenny, přinesla mi ukázat svého kocoura Maxe.




Brala drogy, ale už je pár let suchá... Pořád se snaží prodírat životem a nemá to lehké.
Je až neuvěřitelně milá a pokaždé mne obejme a pohladí po vlasech. :D




Ta si už před lety koupila moji knihu a ráda u mne nejen nakupuje.




Věrný zákazník, aby tu byl i muž. Rád si se mnou přijde i popovídat.





Rád prodávám a rád se bavím s lidmi a je mi docela líto, že tu jednou bude ta moje životní etapa v Německu končit.

Praha je přeci jen Praha

.

Katolíci proti muslimům

17. května 2016 v 22:13 | pavel

To je vidět i v Gelsenkirchenu na ulici.




Tady rozdávajíé bible a v pozadí vidíte muslimy, kteří rozdávají korán.



.



Migrantů je tady všude plno a pár rodin se dokonce nastěhovalo naproti.

Postavili se proti mým oknům stolek s židličkami, jsou tu jako doma a jejich děti tu dělají celý den kravál.




Jak je vidět na ulici, jejich ženy jsou docela plodné.



.



Když nepodávám, raději si vyjíždím na kole do přírody.





Mám cyklostezku hned za domem a všude, jako v Čechách, samá řepka.

.

Turecká nevěsta v Německu

13. května 2016 v 17:40 | pavel

Tak jsem opět v Německu a kupodivou můj byt jsem našel ve stavu jak jsem ho loni opustil a nebyl ani vykradený... milé překvapení. Nešel mi sice plyn, takže jsem si musel dát jen ledovou sprchu a nakonec co bych jednou neudělal pro zdraví. Na druhý den ráno jsem si pak šel překontrovat Bochum a jak jinak i do městských sadů.



.


.



Jelikož bylo 25 ve stínu, holky se tam všude v trávě slunily...




... a nemělo tam ani chybět focení turecké nevěsty.



.


.



Turečtí muži milují plnoštíhlé ženy.




A kromě milenců tam běhá i plno divokých králíků.





Co se týče migrantů, těch je tu plno jako těch králíků v parcích, ale zase tak velkou změnu člověk nevidí, protože už i dřív jich tu bylo skoro víc jak Němců... ten milion nových se tu ztratí jako kapka v moři. To pak už jen stačí zavřít oči a věřit, že někdo z nich tě nevyhodí sebou do povětří... do jejich nebe.

.

Tak já jsem oči včera otevřel aneb zatmění Slunce.

10. května 2016 v 14:27 | pavel

To jsme si včera s D. nechtěli nechat ujít a tak jsme se hned po poledni vydali do hvězdárny na Petřín.




Zatmění Merkurem... i tohle lze nazvat jako zatmění. Byla tam i Nova.



.


.



Moc jsme toho za to vstupné 65 korun neviděli... tento bod jako "něco" od mouchy.




Ovšem bylo krásně a tak jsme se pak natáhli tam na louku...




... a kochali se pohledem do nebe.

Padám na čas zase do Německa, jdu tak obhlídnout ty migranty, tak se tu měte krásně.

.

Nejlépe jsou na tom malé děti

7. května 2016 v 23:01 | pavel

Pro ně je vše nové a tento svět, který je obklopuje, jim denně přináší něco nového. Jsou jako nepopsaný list, tedy na rozdíl od nás, kteří v sobě nosíme plno balastu a pod jeho tíhou, jak s rancem harampádí, se vlečeme pak celým životem.




Dnes byla na Karlově náměstí slavnost věnovaná Karlovi IV a byly tam ukázky dětské tvořivosti.




Krásné věci o nich.




Děti tam i malovaly.




Byla radost na ně hledět...




... ale nejkrásnější pohled byl na tuhle malou s jakým elánem se do toho pustila.




Samozřejmě se snažím být pozorný ke všemu co mne obklopuje a s čím se setkávám a taky si toho dokáži i rád užívat.

Ale dětský svět je prostě dětský svět.

.

Vzhůru na Petřín...

2. května 2016 v 13:09 | pavel

... a kam jinám než k Máchovi.




Bylo tam jako na Václováku...




... a cestou jsme minuli a tento pár. Není to krásné? Nasadili si i stejné čepičky.




Samozřejmě jsme se i my líbali pod každou třešní a večer mi to bylo osudné... naskočil mi opar.




Jako každý první máj pod Petřínem nadějní básníci.



.



I Hynek něco dostal... kalhotky a doufejme nošené.




Na rozdíl od svátku lásky, jako je první máj (komunisti mají ovšem svátek práce) není zase moc lásky kolem nás na světě.




Takže nejen jeden den v roce milujme se.

.

Co jiného než jaro...

8. dubna 2016 v 17:15 | pavel

... bychom měli naplno zažít, i když se každý rok opakuje.

Hodně jsme toho s mojí D. tyhle dny zažili a proto jsem se tu taky neukázal. Tentokrát jsme vyjížděli ven z Prahy. Nejdřív autem na Okoř (zřícenina hradu), do Panenského Týna (ruina chrámu, kde je silná energie) do Smečna (to snad víte, čím je památné), na Vinařickou sopku (z které tady uvidíte pár fotek) a minulou neděli na kole do Lán navštívit pana Zemana (nepřijal nás). A za zažítí to i stálo.




Zajímavé nebe...




... a tolik fialek co tam všude bylo, jsem dlouho neviděl.




Tehle viklánek jsme si tam postavili.








Z vrcholu bylo krásně vidět na Říp.




Krásný kocouři.



.


.



Ještě jednou Říp...



.


-




... a krásný motýlek na konec.

.

Psí kavárna

5. března 2016 v 8:00 | pavel

Asi nejen kočičí, ale v Praze se nachází i psí, jak se zdálo, když jsme tam vstoupili. Každopádně mne tam zatáhla D. po naší procházce v Grébovce.



.


.


.


.



Na co byly u umyvadla na pánském záchodě ty štětečky na uši by mne docela zajímalo.





Přeji vám hezký víkend.

.
 
 

Reklama