Co dal den

Někomu je do úsměvu, někomu ne...

28. března 2019 v 12:39 | pavel

Je jaro, takže jen s úsměvem...




... jako tahle krásná holka z Akademie věd.




Někomu ovšem s hadem v rukou na rtech přejde.



.



.




Nebo z pavoukem,




Je to pavoučice... není krásná?




A na Petříně už jaro.

.

Někdo se někdy cítí nalomeně...

25. února 2019 v 23:36 | pavel


... jen neví, kde je ten jeho zlomový bod.




Vídávám v Praze různé lidi...




... a tahle zatancovala jen pro mne ve Vodičkově ulici.




Měla trochu víc přebráno.




Jo, byla trochu nalomená.

Ale ještě vám k tomu něco řeknu. Lidi jsou opravdu různí a člověk opravdu neví, co by od nich mohl čekat.

Včera v metru dole šel proti mne člověk se zarputilým výrazem ve tváři tak agresivně, že jsem před ním musel na poslední chvíli uskočit, jinak by mne porazil. Prostě měl chuť si na někom vybít ten svůj vztek. A pak že je v Praze bezpečno...

Nejspíš měl touhu někomu zlámat hned vaz.

.

Klárka dospěla, ale já pořád ne...

6. února 2019 v 1:48 | pavel

Včera odpoledne jsem si vyšli do Stromovky na procházku a nebyli jsme sami, šla s námi její 3 letá dcera, hotová divoška.

Zatímco jsme mrzli, prolezla tam na hřišti všechny houpačky a prolézačky a byli jsme tam až do setmění.

Klárk mi zakázala fotit, takže její současnou fotku neuvidíte. ale mohu vám aspoň ukázat její někdejší proměny.





Naše seznámení...




... a naše první rande. Tu sukni si pro mne ušila. Fotka je bohužel rozmazaná,ale jinou nemám.



.


.


.


.


.


.


.


.


.




Klárka jako každá maminka dospěla.

A proč já jsem nedospěl? Sám nevím, ale prostě je to tak... možná proto, že nejsem ta máma.

.

Proč píší lidé po zdech a všude kde se dá?

3. února 2019 v 8:09 | pavel




Tento plakát můžete snad ještě vidět na Klárově.




Tady máte detail a jen si říkám zda je to rtěnkou? Že by to psala holka?

Ale to by jí nesvrbělo... spíše jejího přítele.




A po Nuslích skutečně běhá tenhle žabák.


.

Já si skoro každý den píši se svojí kamarádkou z blogu...

30. ledna 2019 v 0:38 | pavel

... a trávíme spolu pohodově i celé večery.




Onu ženu vám neukáži, jen sebe z tehdejší doby, protože ji nechci prozradit.




Znali jsme se tady na blogu před mnoha lety a často jsme si tu i psali.

Zajímavé na tom všem je, že si mne ta žena našla na fb, zeptala se mne: Jsi to Pavle ty? ...

... a hned jsme si zase rozuměli, jakoby ani ty dlouhé roky neuběhly.

Máme si teď co povídat o přítomnosti i o minulosti.




Tohle my nejsme, jen milenci, které jsem na pobřeží v JAR míjel.

Jsme opět přátelé a je nám spolu dobře.

.

Za světlem

24. listopadu 2018 v 12:56 | pavel


Možná to nevíte, ale já chodím za světlem a za sebou nechávám jen stín.




Miluji svobodu a volnost a taky ji každém přeji.

Pamatuji se ještě na ten pocit, když jsem kdysi odešel z totality do nejistoty. Ta úleva a stejně tak mi bylo když jsem odešel od své ženy, která propadla sektě, která je taky zosoběním nesvobody. Říkal jsem si, tohle si musím pamatovat a nenechat se nikdy někým omezovat v té volnosti. Ono může jít i jen o maličkosti, že vám třeba někdo brání, nebo zakazuje...můžete si za těmi tečkami něco, podle svého, doplnit. Celý svět je tak rozmanitý, krásný a proto je přímo hřích si všechny poklady, které se nám nabízejí, neužívat a sdílet je se s lidmi, kteří mají tytéž hodnoty svobody a volnosti.

Jak jste na tom vy?




.

Tohle nám v JAR leze po zdi

12. října 2018 v 21:09 | pavel




Není krásná (nebo krásnej) ?

.

Počasí nemá žádnou zodpovědnost

16. září 2018 v 13:52 | pavel

Někde ani nezaprší a jinde leje jako z konve a jsou povodně.

Jelikož je v JAR zrovna zima, letěl jsem se zase podívat do Evropy a při té příležitosti jsem si vyjel na kole s kamarády do Rumunska a potom jen s přítelkyní na Šumavu... a právě v tom Rumunsku, zatím co v Čechách byla ta vedra, na hranicích s Moldávií denně pršelo, což na kole není zrovna příjemné.



.


.


.



Ale i tak bylo pár dní docela krásně.

.

Angličanům se nedařilo...

15. července 2018 v 10:03 | pavel

... ale belgičanům zase ano. Tak to prostě v životě chodí, vždycky jeden je na tom líp.




Co myslíte, téhle úklidové četě na pobřeží v JAR se daří?




Myslím že ano, byli při práci v dobrém rozpoložení.



.


.



I když měli nad sebou paní domu, která na ně dohlížela.





Dařila se jim práce když byli v plné pohodě.

Člověk se nemá prací rozházet, co myslíte?

.

S cílem nebo bez cíle?

8. července 2018 v 11:40 | pavel


Jednou v podvečer...



-



Někteří lidé tu jdou jako bez cíle, ale jistě nějaký ten cíl mají.




Třeba si vyzvednout peníze z banky.



-




Tento muž asi moc cílů mít nebude... možná se nějak dostat k pití.


.

Vyzkoušet si třeba...................

27. června 2018 v 11:56 | pavel




... být na hodinku touhle holčičkou a vrátit se do dětských let.

...nebo třeba touhle?




Ta už trochu vyrostla.




I jako touhle kočičkou by nebylo tak špatné.




Každopádně tady v JAR bych zatím neměnil.

.

Město ve městě

18. června 2018 v 22:54 | pavel

Možná je něco podobného i v Čechách, že se majetní lidé rozhodnou oplotit své pozemky uprostřed města, aby se cítili v bezpečí od nepřizpůsobilých lidí, ale tady v JAR je to takřka nutnost a pak si ani neuvědomují, že si vlastně zvolili vězení a nacházejí se ve vlastní pasti, z které se ani nechtějí vyprostit.




Jeli jsme za jednou známou na návštěvu a ta právě bydlí v takovém městečku uprostřed města.

K ní se člověk může dostat jen přes bránu s ostrahou jako do kasáren a celý ten areál je oplocen ostnatými ploty s elektřinou.




Musíte se prokázat.




Je tam samozřejmě čisto a klid... nikdo vás neruší, ale za cenu, že jste tam jako v pasti.




Jste tam jak v údolí, kolem je přírodní ohraničení.... a přesto i s ostatnatý dráty. Je to tam neprodyšné.




Před kým se tihle lidé chrání? Před těmito, ale ti jsou taky ve vlastní pasti, díky chudobě a alkoholu.




Přeji vám hezký den.


.

Takhle začíná náš normální den

22. května 2018 v 17:35 | pavel




Když jseme se psem k moři... naše každodenní procházka.




.




A takhle náš den končí když jdeme před spaním vyvenčit psa.




.

Štěstí je jen pocit, který se často zvrtne dřív než to čekáme

10. května 2018 v 22:01 | pavel



.



Někdo ho nalezne v květinách, jiný v jídle.

Fotky jsou opět z JAR, jak jinak...

.


.

Pro mne je štěstí zdraví...

8. května 2018 v 22:03 | pavel

--- a to další, třeba milovat a být milován, je už dar navíc, protože bez zdraví si to ani neužijeme.




Pro tohoto černocha je nejspíš štěstí, krátký odpočinek po práci, s pohledem na moře.




Relaxační koutek na naší zahradě.

.

Místo na koni na kole...

6. května 2018 v 20:02 | pavel




Aspoň se tak cítím (jako princ) když mohu po necelých 2 měsících po operaci srdce sednout na kolo a jezdít podél moře.




Místo šeříku zde kvete tohle.




Obvykle dojedu až na tuhle pláž.




Jsou tu pak krásné večery a západy slunce.

.

Takhle se stěhuje v Africe lednice

3. května 2018 v 11:51 | pavel




Černoči si dokáží vždycky pomoct i jednoduchými prostředky.




Abych to dovysvětlil, občas nám zabouchají na dveře a ptají se jestli nechceme něco porouchaného vyhodit, že si to spraví... a tentokrt to byla naše stará lednice.

Často se během dne takhle zastavují, proto musíme domovní dveře zamyket. Někdy chtějí jen vodu.

A když nejsme doma, vlezou nám přes plot i do zahrady.

Míváme i v noci jejich noční návštěvy.

.

Panička plaví své psy...

29. dubna 2018 v 12:45 | pavel

Občas zajdeme pěšky na jednu pláž, kde se vlévá rameno jedné řeky a dáme si pivo.




V té říčce se koupají hlavně děti, protože je mělká a teplá...




... a tahle panička se svými psy.



.


.



Příště vám ukáži Zemana jak se tam plaví v nafukovacím člunu. :D


.

Jak se nakupuje v JAR

21. dubna 2018 v 10:05 | pavel

Ukáži vám jen zeleninu a ovoce, protože jsem vgetarián.




Nejchutnější je mango, ty v českých obchodech se s těmito nedají přirovnat.



.



Ananas je taky dobrej... všechno pro zdraví.




Taky trochu papriky.




Rajčátka...




... a tady co jsme si nakoupili.




Tabule ze směnárny, abyste si mohli porovnat ceny.

Krásný víkend.

.

Agenti s teplou vodou

18. dubna 2018 v 13:43 | pavel

Pokud vím, tak se podomním obchodníkům říká. Chodí od bytu k bytu, od domu k domu a něco nabízejí.




Vyšli jsme za brzkého rána vyvenčit našeho psa a vždy to s pojíme s procházkou podél moře.

Krajina je v ranním oparu.




Byl na ně zajímavý pohled, převážně v bílém jako jogíni a v poslední v klobouku.




Nejspíš se jednalo o pojišťováky, nebo realitní makléře. Obcházeli všechny vily na pobřeží.




Přeji vám hezký den.

.
 
 

Reklama