Co dal den

Město ve městě

Včera v 22:54 | pavel

Možná je něco podobného i v Čechách, že se majetní lidé rozhodnou oplotit své pozemky uprostřed města, aby se cítili v bezpečí od nepřizpůsobilých lidí, ale tady v JAR je to takřka nutnost a pak si ani neuvědomují, že si vlastně zvolili vězení a nacházejí se ve vlastní pasti, z které se ani nechtějí vyprostit.




Jeli jsme za jednou známou na návštěvu a ta právě bydlí v takovém městečku uprostřed města.

K ní se člověk může dostat jen přes bránu s ostrahou jako do kasáren a celý ten areál je oplocen ostnatými ploty s elektřinou.




Musíte se prokázat.




Je tam samozřejmě čisto a klid... nikdo vás neruší, ale za cenu, že jste tam jako v pasti.




Jste tam jak v údolí, kolem je přírodní ohraničení.... a přesto i s ostatnatý dráty. Je to tam neprodyšné.




Před kým se tihle lidé chrání? Před těmito, ale ti jsou taky ve vlastní pasti, díky chudobě a alkoholu.




Přeji vám hezký den.


.

Takhle začíná náš normální den

22. května 2018 v 17:35 | pavel




Když jseme se psem k moři... naše každodenní procházka.




.




A takhle náš den končí když jdeme před spaním vyvenčit psa.




.

Štěstí je jen pocit, který se často zvrtne dřív než to čekáme

10. května 2018 v 22:01 | pavel



.



Někdo ho nalezne v květinách, jiný v jídle.

Fotky jsou opět z JAR, jak jinak...

.


.

Pro mne je štěstí zdraví...

8. května 2018 v 22:03 | pavel

--- a to další, třeba milovat a být milován, je už dar navíc, protože bez zdraví si to ani neužijeme.




Pro tohoto černocha je nejspíš štěstí, krátký odpočinek po práci, s pohledem na moře.




Relaxační koutek na naší zahradě.

.

Místo na koni na kole...

6. května 2018 v 20:02 | pavel




Aspoň se tak cítím (jako princ) když mohu po necelých 2 měsících po operaci srdce sednout na kolo a jezdít podél moře.




Místo šeříku zde kvete tohle.




Obvykle dojedu až na tuhle pláž.




Jsou tu pak krásné večery a západy slunce.

.

Takhle se stěhuje v Africe lednice

3. května 2018 v 11:51 | pavel




Černoči si dokáží vždycky pomoct i jednoduchými prostředky.




Abych to dovysvětlil, občas nám zabouchají na dveře a ptají se jestli nechceme něco porouchaného vyhodit, že si to spraví... a tentokrt to byla naše stará lednice.

Často se během dne takhle zastavují, proto musíme domovní dveře zamyket. Někdy chtějí jen vodu.

A když nejsme doma, vlezou nám přes plot i do zahrady.

Míváme i v noci jejich noční návštěvy.

.

Panička plaví své psy...

29. dubna 2018 v 12:45 | pavel

Občas zajdeme pěšky na jednu pláž, kde se vlévá rameno jedné řeky a dáme si pivo.




V té říčce se koupají hlavně děti, protože je mělká a teplá...




... a tahle panička se svými psy.



.


.



Příště vám ukáži Zemana jak se tam plaví v nafukovacím člunu. :D


.

Jak se nakupuje v JAR

21. dubna 2018 v 10:05 | pavel

Ukáži vám jen zeleninu a ovoce, protože jsem vgetarián.




Nejchutnější je mango, ty v českých obchodech se s těmito nedají přirovnat.



.



Ananas je taky dobrej... všechno pro zdraví.




Taky trochu papriky.




Rajčátka...




... a tady co jsme si nakoupili.




Tabule ze směnárny, abyste si mohli porovnat ceny.

Krásný víkend.

.

Agenti s teplou vodou

18. dubna 2018 v 13:43 | pavel

Pokud vím, tak se podomním obchodníkům říká. Chodí od bytu k bytu, od domu k domu a něco nabízejí.




Vyšli jsme za brzkého rána vyvenčit našeho psa a vždy to s pojíme s procházkou podél moře.

Krajina je v ranním oparu.




Byl na ně zajímavý pohled, převážně v bílém jako jogíni a v poslední v klobouku.




Nejspíš se jednalo o pojišťováky, nebo realitní makléře. Obcházeli všechny vily na pobřeží.




Přeji vám hezký den.

.

Dívat se do jihoafrického slunce...

17. dubna 2018 v 12:00 | pavel

... není zrovna chvályhodné




... ale aspoň jsem vám ho vyfotil a čočka na foťáku nepraskla.

Samozřejmě je nejlepší zavřít oči. Beztak vidíme jen černo. Vzpomínám na jednu blogerku se kterou jsem si občas psal (znáte ji a je tu ještě?) a ta propagovala léčení sluncem, pohledem do slunce..

Každopádně sluníčko tady je léčivé a s přítelkyní si stále říkáme jak se pod ním cítíme dobře.


.

Černá madona

15. dubna 2018 v 12:05 | pavel




Mladá maminka s šestiměsíční holčičkou




V nemocnici je i oddělení pro maminky s dětmi, které tu musí přečkat noce jen v křesle.

Dítě má samozřejmě postýlku.




Byl krásný pohled na tuhle mladou maminku s jakým rozumem a láskou se o to své batole stará.




Nedalo mi a požádal jsem ji, zda bych si ji mohl vyfotografovat.

Je zajímavé, že se tu černý holky rády nechavají vyfotit, samořejmě když je požádáte.

Nemají s tím problém.

Takže se s fotkami rád s vámi podělím.

.

Naše ranní procházky podél moře...

13. dubna 2018 v 12:42 | pavel




... které si každý den náramně užíváme.




Tuhle cestu si na své náklady před lety postavili obyvatelé přilehlých vil...




... a na každém kroku jsou na ní zabetonovné tabulky s motty, nebo vzpomínkami na někdejší obyvatele.

Jsou psány v angličtině nebo jihoafrkánštině, upomínající na holandštinu nebo němčinu.




Městečko na poloostrově naproti, kam někdy i dojdeme.




Je tu i plno kytiček. Tahle mi připadá jako sedmikráska, ale není to ona.

Hezký den. Je pátek 13, takže opatrujte se.

.

Jihoafrická policie v rukách černých žen

12. dubna 2018 v 11:21 | pavel

Nadpis článku berte s velkou nadsázkou, ale pravdou je, že ty strážkyně je možno vidět ve všech ulicích a nejen tam Jistě, je tady velká zločinnost, ale proč hlavně ty ženy? Možná proto, že mají nízky plat a každá si ráda něco přivydělá... a chlapi budou jen ve vyšších funkcích a tohle by asi nebrali.




Jsou to fešandy.




Byli jsme na návštěvě v místní porodnici a i tam se to neobešlo bez ostře strážící policie.




Vidíte toho policata vzadu u těch modrých dveří?

Čekáte až vás vyzvou a pak jen s jejich doprovodem můžete na pokoj.




Vidíte ten obušek? Smíte jen na hodinu a nesmí vás být víc než dvě osoby.




Striktně dodržují předpisy a možná proto, že mají strach o práci. Nebo jak je u něterých žen, když dostanou nějakou funkci, třeba v Čechách u přepážky na radnici, jsou důležité jak ... sám zákon.




Nakonec vám ukáži jednou krásnou strážkyni z jednoho obchodního domu. Je ověšená jako vánoční striomeček.


.

Návrat do života

5. dubna 2018 v 18:17 | pavel

Na operaci srdce jsem byl ve čtvrtek a ve středu následujícího týdne jsem už byl u přítelkyně v její péči... a den na to, už jsme se vydali na procházky. Takhle rychlý sled událostí jsem ani nečekal... obával jsem se, že to bude horší, a že bych mohl být bezmocný a závislý na svých blízkých. Každopádně se cítím tak dobře, jako bych ani na té operaci nebyl, jen musím nosit korzet přes hrudník, protože mne tam rozlomili žebra jako u králíka.




Minule jsem vám toho moc neukázal, takže aspoň moře s jedním černochem, který tam taky relaxuje.

Černoši, když je potkám, jsou milí, zdraví dokonce napřed, ale věřit jim člověk moc nemůže.

Už dvakrát se pokusili náš dům přepadnout a vykrást.

.

Čas medvědího česneku

26. dubna 2017 v 23:29 | pavel

Asi nebudu jediný, kdo v těchto dnech pořádá hony na medvědí česnek. Je to taková česká mánie jako v jiném, pro změnu podzimním období, kdy rostou... samozřejmě houby. Loni jsem ho, kde v Praze roste, nevypátrál, už vím, ale samozřejmě si to místo nechám pro sebe.




Několik jsem si jich i s kořínky odnesl domů a teď mi kvetou za okny.




Samozřejmě jsem nechtěl ani já nevybočit z řady Čechů kutilů a upekl si velikonoční nádivku... svoji vlastní.

První nádivku sice pekla moje přítelkyně, byla dobrá, ale včera jsem si zkusil i tu svoji, do jisté míry "osobní", protože jsou v ní dost neobvyklé přísady: samozřejmě kopřivy, ty nemohou chybět, ale i ten medvědí česnek a mladé listy pampelišek, které přidají tomu pokrmu nahořklou chuť. A abych ji něčím sladkým vyrovnal, ještě i trochu mrkve. Kdo mne zná, kulinářské pokusy s pampeliškovými listy jsem si vyzkoušel už loni v Německu. Ač vegetarián, dovolil jsem si vyjímečně i přidat maso. To tam prostě patří.

Co vy? Taky pořádáte hony na medvědí česnek? Není to zase tak moc odsouzeníhodného, protože v určitých místech skutečně roste jako plevel a je i hodně tzv. nepravého medvědího česneku, který je podle mého ještě chutnější. Ten jsem dal taky do nádivky.

.

Na Prahu padla inverze..

21. ledna 2017 v 16:47 | pavel




... a tak si říkám, jak tady bylo v léte blaze.




Chodil jsem skoro každý den s přítekyní, někdy s dvěma (ta druhá byla jen kamarádka) na Šárku na Džbán si zaplavat...




... a jako ten čmeláček jsem si sluníčko užíval.




A taky zdravě jedl.

Tak jím nakonec pořád.

.

Muslimové v Německu už vyzbrojují i své malé děti

21. srpna 2016 v 10:50 | pavel

Včera když jsem byl nakupovat, stál přede mnou kasy muslim se synem a co myslíte že mu koupil za hračku? Vidíte sami.




Jedná si sice jen o hračku, ale řekněte k čemu svého syna asi ten muslim vede?



.




Lze vůec na muslimy změnit názor?

Jsem stále v Německu, ale mám tu tak slabý signál, že se tu začnu na blogu víc ukazovat až v Praze.

Krásnou neděli.

.

Muslimské holky a kanál pro TlusŤjocha

29. května 2016 v 11:18 | pavel

Fotky z návštěvy u dcery vám neukáži, protože to mám zakázané, ale včera jsem si zajel do Gelsenkirchenu a tam jsem objevil tento kanál.




Má zajímavý nápis: "Tohle místo je rezervované pro vás". Tedy symbolicky do kanálu?




Bez šátku na hlavě muslimsk=é holky nevylezou na ulici.

Není bez zajímavosti, že jsem napsal D. co bych ji měl přivézt z Německa a řekla že šátek. Docela případné, protože tady je opravdu šátků nepřeberné množství v obchodech a docela mi tím zamotala hlavu, jaký zrovna by se jí libil. Snad nechce být taky jednou muslimka.




Protože bylo včera hezky, obsadili městský park. Rádi se houfují.




Ta tam má hned obě babičky.

Hezkou neděli vám přeji.

.

Odpoledne se Stefanem a jiné maličkosti

27. května 2016 v 9:45 | pavel

Kdo mne tu víc zná, tak ví, že Stefan je můj nejlepší německý kamarád, i když je Švéd.




Strávili jsme spolu sice při kafi krásné odpoledne, ale musel si mi postěžovat. Přítelkyně ho vyhodila, bydlí už sám a s dětmi to nemá taky nejlepší. Hloubali jsme do našich minulých životů a říkali si, kde jsme asi udělali chybu, když se nám vlastní děti víceméně odcizili. Ale může to být taky proto, že už mají svůj život... ale každopádně je to smutné a vrátit to nejde. Ještě že mám aspoň já přítelkyni, která mne snad miluje.




Dal mi svoje CD z minulého roku, jak někdo víte, je muzikant.




Včerejší odpoledne mi naopak pokazil zase jeden migrant. Celé dvě hodiny mi pod okny telefonoval a já musel kvůli němu zavřít okna. Podle trička byl zu Afghanistánu a ten tu by neměl co dělat když není Syřan. Kde bere na ten telefon? A ty jejich mi tu celý den hrají fotbal. S odpuštěním jsou jako cikáni, i dospělí doma neposedí a všechny aktivity provozují před domem.





Ráno jsem měl k snídani sledě s cibulí. Maso nejím, ale ryby ano. Odpoledne jedu za dcerou.

.

Po roce do minulého života

23. května 2016 v 14:35 | pavel

Jak už jsem tu několikrát napsal, můj život je rozdělen na dvě poloviny a ani nemohu říct, kdy jsem se cítil nejlíp, ale každopádně si nestěžuji. Po roce v Německu, kde se cítím po nějakém čase zase jako doma a samozřejmě opět potkávám staré kamarády a kamarádky. Rád je vidím a nespíš asi oni i mne, protože od nich dostávám i malé dárky jako například od jedné staré zákaznice přívěsek na klíče... abych si na ni, pokaždé když je beru do ruky, vzpomněl. Není to milé?




Přinesla mi kafe. Samé hezké holky.




Tohle je moje dlouholetá kamarádka Jenny, přinesla mi ukázat svého kocoura Maxe.




Brala drogy, ale už je pár let suchá... Pořád se snaží prodírat životem a nemá to lehké.
Je až neuvěřitelně milá a pokaždé mne obejme a pohladí po vlasech. :D




Ta si už před lety koupila moji knihu a ráda u mne nejen nakupuje.




Věrný zákazník, aby tu byl i muž. Rád si se mnou přijde i popovídat.





Rád prodávám a rád se bavím s lidmi a je mi docela líto, že tu jednou bude ta moje životní etapa v Německu končit.

Praha je přeci jen Praha

.
 
 

Reklama