Co dal den

Turecká nevěsta v Německu

13. května 2016 v 17:40 | pavel

Tak jsem opět v Německu a kupodivou můj byt jsem našel ve stavu jak jsem ho loni opustil a nebyl ani vykradený... milé překvapení. Nešel mi sice plyn, takže jsem si musel dát jen ledovou sprchu a nakonec co bych jednou neudělal pro zdraví. Na druhý den ráno jsem si pak šel překontrovat Bochum a jak jinak i do městských sadů.



.


.



Jelikož bylo 25 ve stínu, holky se tam všude v trávě slunily...




... a nemělo tam ani chybět focení turecké nevěsty.



.


.



Turečtí muži milují plnoštíhlé ženy.




A kromě milenců tam běhá i plno divokých králíků.





Co se týče migrantů, těch je tu plno jako těch králíků v parcích, ale zase tak velkou změnu člověk nevidí, protože už i dřív jich tu bylo skoro víc jak Němců... ten milion nových se tu ztratí jako kapka v moři. To pak už jen stačí zavřít oči a věřit, že někdo z nich tě nevyhodí sebou do povětří... do jejich nebe.

.

Tak já jsem oči včera otevřel aneb zatmění Slunce.

10. května 2016 v 14:27 | pavel

To jsme si včera s D. nechtěli nechat ujít a tak jsme se hned po poledni vydali do hvězdárny na Petřín.




Zatmění Merkurem... i tohle lze nazvat jako zatmění. Byla tam i Nova.



.


.



Moc jsme toho za to vstupné 65 korun neviděli... tento bod jako "něco" od mouchy.




Ovšem bylo krásně a tak jsme se pak natáhli tam na louku...




... a kochali se pohledem do nebe.

Padám na čas zase do Německa, jdu tak obhlídnout ty migranty, tak se tu měte krásně.

.

Nejlépe jsou na tom malé děti

7. května 2016 v 23:01 | pavel

Pro ně je vše nové a tento svět, který je obklopuje, jim denně přináší něco nového. Jsou jako nepopsaný list, tedy na rozdíl od nás, kteří v sobě nosíme plno balastu a pod jeho tíhou, jak s rancem harampádí, se vlečeme pak celým životem.




Dnes byla na Karlově náměstí slavnost věnovaná Karlovi IV a byly tam ukázky dětské tvořivosti.




Krásné věci o nich.




Děti tam i malovaly.




Byla radost na ně hledět...




... ale nejkrásnější pohled byl na tuhle malou s jakým elánem se do toho pustila.




Samozřejmě se snažím být pozorný ke všemu co mne obklopuje a s čím se setkávám a taky si toho dokáži i rád užívat.

Ale dětský svět je prostě dětský svět.

.

Vzhůru na Petřín...

2. května 2016 v 13:09 | pavel

... a kam jinám než k Máchovi.




Bylo tam jako na Václováku...




... a cestou jsme minuli a tento pár. Není to krásné? Nasadili si i stejné čepičky.




Samozřejmě jsme se i my líbali pod každou třešní a večer mi to bylo osudné... naskočil mi opar.




Jako každý první máj pod Petřínem nadějní básníci.



.



I Hynek něco dostal... kalhotky a doufejme nošené.




Na rozdíl od svátku lásky, jako je první máj (komunisti mají ovšem svátek práce) není zase moc lásky kolem nás na světě.




Takže nejen jeden den v roce milujme se.

.

Co jiného než jaro...

8. dubna 2016 v 17:15 | pavel

... bychom měli naplno zažít, i když se každý rok opakuje.

Hodně jsme toho s mojí D. tyhle dny zažili a proto jsem se tu taky neukázal. Tentokrát jsme vyjížděli ven z Prahy. Nejdřív autem na Okoř (zřícenina hradu), do Panenského Týna (ruina chrámu, kde je silná energie) do Smečna (to snad víte, čím je památné), na Vinařickou sopku (z které tady uvidíte pár fotek) a minulou neděli na kole do Lán navštívit pana Zemana (nepřijal nás). A za zažítí to i stálo.




Zajímavé nebe...




... a tolik fialek co tam všude bylo, jsem dlouho neviděl.




Tehle viklánek jsme si tam postavili.








Z vrcholu bylo krásně vidět na Říp.




Krásný kocouři.



.


.



Ještě jednou Říp...



.


-




... a krásný motýlek na konec.

.

Psí kavárna

5. března 2016 v 8:00 | pavel

Asi nejen kočičí, ale v Praze se nachází i psí, jak se zdálo, když jsme tam vstoupili. Každopádně mne tam zatáhla D. po naší procházce v Grébovce.



.


.


.


.



Na co byly u umyvadla na pánském záchodě ty štětečky na uši by mne docela zajímalo.





Přeji vám hezký víkend.

.

Snová procházka noční Prahou

2. března 2016 v 16:05 | pavel

Měli jsme se sejít už v sobotu krátce po poledni "u koně", nebo "pod ocaśem", chcete-li, ale já to nestihl, protože jsem byl mimo Prahu. Omluvil jsem se jí a ona mi odpověděla, že ať se jí nebojím, že o nic přece nejde. Bylo to úsměvné... já mám přece o strach uděláno co se týče žen.

Domluvili jsme si tedy novou schůzku na včera v podvečer, ale mezitím, jak jsem tu už i psal, mne postihla blokáda zad a moc se mi na rande nechtělo. Dokonce jesem i přemýšlel, že bych to odvolal.... ale nakonec mi zvědavost nedala a vyšel jsem. Pokaždé je to pro mne rajc a dobrodružství setkat s ženou o které nic dohromady nevím a navíc ani nevím jak vypadá.... a jak mne taky přijme.




Špatně jsem si spočítal čas a proto jsem přijel na Náměstí republiky moc brzo. Posadil jsem se tedy na chvíli u Tadeáška.




Náhodný chodec by měl dojem, že se setkali staří přátelé... tak to i působilo. Políbila mne přímo na ústa a vložila svoji ruku od mé... a vydali se na malou procházku k Vltavě. Z malé procházky byla nakonec velká a ani noční chlad nám v tom nezabránil. Prošli jsem Malou Stranou až pod Petřín...



.



... a z normální procházky se nakonec stala přímo snová.




Prošli jsme i Hradem, kde ponechali Zemanovi kupu sněhu, aby si z ní mohl uplácat třeba sněhuláka.



.




Každý den nám připraví něco nového, nějaké překvapení, pokud si před sebou nezamkneme ty pomyslné dveře.

.

Jen rozkoš a radost z dotyků...

24. února 2016 v 8:00 | pavel

Je to rozkoš a radost z dotyků, kdy pociťuji že opravdu žiji. Když se probudím a vím že vedle mne ležíš, jsem prostoupená teplem a štěstím, které jsi mi dal. Bez tebe si neumím ani život představit... jen s tebou se cítím celá. Tak cítím jak celým mým tělem proudí moje štěstí.




Tohle vyznání není tak docela z mojí hlavy, ale jistě jsem ho už někdy i slyšel, protože ženy takové prostě jsou. Když ne všechny, tak aspoň jedna moje přítelkyně, která si život bez muže nedovede představit. I M. mi podobně napsala: Ahoj Pavle, je mi dneska děsně smutno, kde jsi? Tím ovšem nechci říct, že zrovna já jsem ten pravý, který ji může plně život štěstím naplnit. V tom jsem sebekritický.

Muž smí být tlustý a hloupý, ale přesto se cítí povoláný odsuzovat její povadlé tělo a vyměnit ji za mladší. M. je v situaci jaké jsou vystaveny samostatné či rozvedené ženy. Ty, o nich každý ví, že nikoho nemají. A tím pocitem taky hodně trpí. Podobně na tom je i Jitka, která mi aspoň občas večer zavolá, když potřebuje slyšet mužský hlas. Muž může jít večer sám do restaurace a dát si pivo, to její exmanžel i dělal za doby jejich manželství, ale žena sama ne, protože se buď vystavuje kritice, nabídkám otrapů, nebo, což je nejhorší, soucitu. Navíc při rozvodu má muž mnohem častěji možnost volby. Žena touží nejen lásku přijímat, ale hlavně dávat. A když nemíá komu, tak je to její největší neštěstí.

Některé ženy by byly nepochybně šťastnější, kdyby se každé ráno probouzely samy v posteli. Ale na druhou stranu prostě musí někoho mít, jinak by měly pocit že jsou bezcenné. Jejich životu prostě něco chybí ať chtějí nebo ne. Ta osmělost. Ale upřímně řečeno, kolik jen je nejspíš žen, které se cítí ještě víc osaměle i když vedle nich leží jejich muž...

Tak vstávejte holky, je ráno...

.

Přírodní lidé

21. února 2016 v 11:40 | pavel

Tak je nazvala kamarádka, když jsme tu ženu s dítětem potkali při procházce.



-



Měli sme stejnou cestu...



.



Šli dobrých 300 metrů nebo i víc...




... a pálili tam klestí a trávu... že by si tam pekli brabory?


Oslovil jsem ji, ale nic jsem se nedozvěděli.

Když jsme pak šli dál, diskutovali jsme o jejich životě jak jsou asi s ním spokojené. Možná si ten život dokáží užívat víc než my, kteří chodíme do práce, abychom se mohli obklopkovat věcmi a jen se za vším honíme. Ta cena jejich života je asi opravdu vyšší...

.

Úděl modelky...

18. února 2016 v 13:25 | pavel

... když mrzne a musí se svléknout.



.


.


.


.


.


.


.


.




Taky riskuje život, pokud dostane zápal plic.

.

A lze tu cenu našich životů spočítat?

15. února 2016 v 16:06 | pavel

Modrá obloha a na ní táhnou ptáci. Snažíme se je spočítat, je jich kolem padesáti a říkáme si kam a odkud asi uprostřed února letí? Taky se dohadujeme co je to za ptáky. Řekne že drozdi. Mrazivý den, který vybízí k procházce. Milíá holka, ale někdy se projeví dominantně dokud na ni nepoložím ruku. To je pak rázem krotká a povolná jako beránek.
Napadne mi se jí zeptat jak se spokojená se svým údělem ženy. Chvíli přemýšlí a nakonec řekne že je s ním smířená. Vzájemně si věnujeme čas. Ona mně ten její a já jí ten můj. Možná si ho i vzájemně krademe. To rozsoudí jen čas.




I taková je cena našeho života.

.

Jak spolu souvisí zlatý déšť a zaběhlá kočička?

11. února 2016 v 12:55 | pavel

Docela normálně. Z Hradu jsme si to vzali přes Petřín do Kinské zahrady a tam jsme na ně narazili.




Bylo už velké šero, ale přesto se mi podařilo ten květ vyfotit.




U tamního kostolíku jsme vyplašili tuhle kočičku.




Byla plachá, ale přesto zvědavá.



.



V jezírku pak tahle světluška.




No jak jinak, lucernička.

Přeji vám hezky den a neseďte doma.

.

V téhle galerii jsem jako doma...

9. února 2016 v 8:00 | pavel

... a to bych nebyl já abych minulou sobotu nevyužil 220. výročí NG s volným vstupem.



.


.



Pro tuhle nahotu mi snad nebude pozastaven blog. :D



.


.


.



I tohle je pro mne takové umělecké dílo.




Pes dává packu Husákovi.




Viděli jsme tam taky dokument o Aj Wej-weji.



.


.


.




Ale doma je přeci jen doma.

.

A někoho žít nebaví... i když už kvetou sněženky

2. února 2016 v 8:00 | pavel

Tohle mi poslala M Přeci mne znáš, já se musím trápit jinak nejsem ve své kůži. ale zdá se, že s jarem bude zase všechno lepší, protože s trochou štěstí opět dostane v Praze práci.




Jsou opravdu letošní.

Někteří lidé se rádi utápí v beznaději a nejsou schopni udělat jediný krok dopředu a od toho jsme tu my, abychom je postrčili.




Taky i pučí první kočičky.




Vidíte tu velrybu?

Někdy postačí jen pohlédnout do nebe a hned je život krásnější.


Já si rozhodně nestěžuji a přeji vám to samé.

.

Čekání když vám ujede před nosem vlak...

28. ledna 2016 v 8:00 | pavel

... není zrovna příjemné, ale když si umíme poradit, můžeme ten čas vždy nějak využít.




Ten čas není ztracený, jak by se mohlo zdát a můžeme ho aspoň zdokumentovat.




Vždycky se něco najde. Třeba tento pes, který je asi zvyklý čekat.




Venku toho večera mrzlo, tak jsme i byli vděčni za to teplo tam.




Já rád všechno dokumentuji. Moje nová přítelkyně není z toho zrovna nadšená a tak vyšla raději do mrazu ven.




Na štěstí přijel za pár minut vlak, mohli jsme odjet a vy se teď můžete aspoň mými fotkami pokochat.

Se mnou to ženy nemají vůbec jednoduché.

Ale aspoň se naučí jak se s tím vyrovnat.

.

Čekání na zdravou snídani...

26. ledna 2016 v 8:00 | pavel

... od přítelkyně stálo za to.



.


.




Tak co, dali byste si s námi? To ani náhodou.

.

V zajetí tří žen...

23. ledna 2016 v 21:09 | pavel

Baarová, Monroe a ta třetí...



.


.


.



Fotku těch pisoárů jsem si nemohl odpustit.




... a tu třetí ženu vám neukáži.




Prostě takový jeden můj večer...

.

Největší chybu bych asi udělal...

19. ledna 2016 v 10:00 | pavel

... kdybych na sebe tady práskl jak jsem prožil víkend.




Každopádně to byla romantika pur a nerad by si to pokazil.




Tak mi napadá, nebyly to jen jen romantické procházky.




Vidíte ty milence jak se v korunách tisknou, jak se líbají?




Všude kolem sebe jsme viděli láskyplné sblížení.




.

Takových chyb by bylo...

18. ledna 2016 v 19:35 | pavel

... ale proč bych se měl k nim tady veřejně přiznávat?




Asi největší chybu udělala Merklová, protože kvůli pracovnímu trhu pozvala muslimy a ti se jí odměnili tím, že obtěžují ženy.





Pár muslimů se to teď snažit napravit tím, na stejném místě v Köln, že jsou taky proti sexismu.

To je originální fotka od mé německé kamarádky. Dá se jim, při pohledu na ně, věřit? :D

.

Svítání nad Karlovým mostem

14. ledna 2016 v 8:00 | pavel





A co dodat? I když není jaro a počasí není nejlepší, prožívám krásné období.

.
 
 

Reklama