Co dal den

Klárčiny nohy v silonkách a jiné novinky

6. ledna 2016 v 9:11 | pavel

Kdo včera viděl na Primě Očima Josefa Klímy, mohl vidět i "moji" Klárku v silonkách.




Tahle holka dělá všechno možné, hlavně s vlasy, aby se zošklivila a svoji přirozenou krásu tak zatajila. Kupodivu i ten svůj krásný zvonivý hlas změnila, že jsem ji ani nepoznal. Pokud přijdeš na můj blog, zase to od tebe schytám.




A další novinky? To bylo ještě docela teplo, kvetla i tahle "kopretinka" a tak jsem se na Nový rok vydal s Dagmar na Hrad, na Nový Svět a po betlémech, které jsme o Vánocích zmeškali.



.


.


.


.


.


.


.



Taky jsme na Petříně zahlédli poslední červené jablíčko.




Doma jsme si pak dali trochu čočky (jedli jsme ji z jednoho talíře), abychm měli po celý rok penízky a nebyli jsme asi jediní.




Ráno pak takovou lehkou snídani. Těší mne, že Dagmar je taky vegetariánka.





Tady máte ještě jednou Klárku, jak je jinak půvabná, kdy zrovna chce.

.

Každý konec dobrý začátek

2. ledna 2016 v 9:00 | pavel

Docela dlouho jsem tentokrát uvažoval, jak tento článek nazvat, když by to mělo být tak trochu zamyšlení nad rokem, který právě odešel, ale pak jsem si řekl, že ten poslední týden by i mohl být jeho obrazem. Byl docela rušný a všechno tak nějak uzavřel a čeká mne s novým rokem nový začátek.




V neděli (tuším, že ve starých kalendářích začínal týden od neděle) jsem se zotavoval po těch Vánocích s Jitkou kde jsem si s její pomocí důkladně prokouřil plíce (o tom jsem tu i psal) a vyšel si tedy na procházku po Kampě a po Karově mostě.




V pondělí mne zaměstnala I, které jsem pomáhal od bolesti zad a v úterý O, která si zase stěžovala na otlaky v oblasti klíční kosti. Rád ženám při nejen fyzických, ale i psychických problémech pomáhám... a ve středu, když je tu řeč postupně o všech dnech, seznámil se s D... a kam jinám jsme se vydali než na Karlův most.




O čtvrtku jsem vám tu už psal, ten jsem věnoval plavání, viz předešlý článek a pak už následoval jen pátek, Silvestr a to jsem se vydal po snídani na Letňany si opět zaplavat.




Silvestr, to jsem ještě netušil, se ukázal opět jako nešťastný den, kdy všechno (nejen rok) nějak končí. Jakoby nestačilo, že mi před lety zemřel někdo moc blízký, zavolala mi M, že její muž od ní nadobro odchází. Tak moc je mi jí líto, i když bych se měl za ni radovat...trpěla tou nejistotou a vírou že by se k ní vrátil a může konečně začít nový lepší život. Taky jsem deset let trpěl a čekal jestli se moje ex od té sekty odvrátí a jak se mi pak, když mi zmizela z očí, ulevilo.




Takže vše staré je teď za námi a tedy není nic lepšího, než udělat silnou čáru a začít i s těmi všemi šrámy nanovo.

Nejlepší co si můžeme předsevzat, nenechat se zlomit a radovat se z každého dne, co nám přinese.

To vám všem přeji.

.

Silvestr jinak, tedy zdravě a sportovně

31. prosince 2015 v 8:00 | pavel

Ne že bych byl velký nadšený sportovec, ale strašně rád plavu. Kdo z vás není z Prahy asi neví, že týden mezi Vánocemi a Novým rokem jsou tady dny sportu a všechny sportovní areály jsou veřejnosti bezplatně otevřené. Ani bych to nevěděl, kdyby mne na to neupozornila moje kamarádka Dáša, která plavání taky miluje a tak všechny plovárny postupně obcházíme spolu. Včera jsme byli dopoledne v bazénu na Barrandově a odpoledne v Podolí, kde jsem se dokonce kdysi seznámil s mojí ex. Tam je ještě zajímavější tím, že se plave ve vyhřáté vodě venku. Vzduch plus 6, voda plus 26. Hlavně tam se plavání nedokáži nasytit, jen nevím, jestli do neodnesu rýmou, když nejsem na to zvyklý. Dnes si chceme ještě zaplavat v Letňanech. Tam to zatím taky neznám. Jmenuje se to tam laguna, tak jsem na to zvědavej.




To je v Podolí, tam jsem vzal sebou foťák.



.


.


.


.



Jeden bazén se studenou vodou v pozadí jsem taky vyzkoušel, ale stačilo mi pár temp a vylezl ven.

S Dášou nás navíc spojuje to, že moc neholduje alkoholu, její bývalý muž chlastal, a tak ani nemáme důvod se na tom celonárodním veselí spolupodílet jen proto, že se ostatní chtějí ožrat. Na jednu chlastačku mne dokonce pozvala Jitka, ale já to s díky odmítl. Každopádně to bylo od ní hezké, protože si myslela, že bych na tento den mohl být doma sám. Navíc nebudu mít ráno kocovinu. Zítra se půjdu podívat na ohňostroj s Maruškou. Ta chudinka pracuje i na Silvestra.

Takže co na závěr?. Čistou hlavu na Nový rok a všechno dobré...

.

Vánoce s mrtvými...

29. prosince 2015 v 8:00 | pavel

Trochu přeháním a v závěru článku vám prozradím proč zrovna s mrtvými.

Jak jsem tu už psal, trávil jsem tentorkát svátky s Jitkou, která mne pozvala, protože nechtěla být sama. Přítele sice asi dva roky má, ale ten se jí měsíc neozval, přestože mu volala, volala i jeho sestře, ale telefen prostě nezvedal. Mohl jsem jinak být s Maruškou (mohl jsem být i s Míšou), ale ta chytla nějaký vir a byla nemocná... takže mi to i mohlo vyjít vstříc, pokud by Jitka byla nekuřačka, což mi hodně vadí, v kouři konzumovat kapra. Nakonec jsem se ale nechal přemluvit, mám velké srdce (a opravdu i velké srdce mám) a jel večer před Štědrým dnem tedy za ní, abychom mohli ještě všechno jídlo spolu nakoupit.




Společně jsme si udělali i salát, i když každý v konečné fázi trochu jinak. Já v něm měl zeleninu a vajíčka, zatímco Jitka jen okurku a salám. Každý podle toho co mu chutná... a samozřejmě si Jitka i při tom zakouřila. No, řetezová kuřačka, ale aby ty Vánoce nebyly tak úplně v pohodě, najednou telefon a její přítel, že stojí před dveřmi (po měsíci)... a naivně asi doufal, že ho pustí dál a dostane večeři. Taková drzost a Jitka ho samozřejmě dál nepustila. Pak nám po celé Vánoce střídavě telefonoval, nebo posílal sms, obcházel dole pod domem a měli jsme z toho legreaci. Náladu nám to rozhodně nezkazilo a pokud jsme zrovna nebyli v posteli, dívali jsme se na pohádky.




A teď tedy na závěr jak to bylo s těmi mrtvolami. Jitku chytil takový zvláštní morbidní vánoční homor u těch pohádek a starých filmů. Docela ji nudily, že je vidí už posté a tak u každého druhého herce začala hádat jestli je ještě naživu, ale moc jich nebylo. "Ten je mrtvý, ten je už tak mrtvý, mrtvý, mrtvý..." prostě samé mrtvoly byly najednou v našem pokoji.

Nakonec poslední den, na Štěpána, jejího přítele ze zoufalství napadlo jak ji vylákat ven, že by jí rád dal dětskou sedačku, kterou měl ve svém autě. Sešla tedy dolů, aby ji převzala a tak i s ním pomluvila. Lepší výmluvu proč se jí měsíc neukázal by asi nikoho nenapadlo ani ve snu. Že prý byl celou dobu ve vazbě a že má v zádech díru. Takovej magor. Minule, když se jí taky nějaký čas neukázal (to jsí jem tehdy Jitce pomáhal se sestavováním botníku), jí zase řekl, že mu zjistili rakovinu a byl v nemocnici. Takhle je u Jitky už taky nadobro "mrtvej".




Vánoce u Jitky byly nakonec fajn a nebyly ani nudné, ale teď si musím ještě rekreovat zakouřené plíce.

Tak mi napadá, neměly by si ženy dát novoroční předsevzetí, že raději žádného, než takoví muži jako je její přítel?

.

Vánoce s kočičkou

26. prosince 2015 v 13:10 | pavel




Ty Vánoce jsem prožil sice s Jitkou, která mne pozvala k sobě, ale když jsme si na Štědrý večer spolu vyšli na malou procházku, přiběhla k nám hned u vchodu tahle hladová zatoulaná kočička. Jitka tedy nelenila, jako je to v Babičce, že na Vánoce by si měly na něčem dobrém pochutnat zvířátka a skočila tedy domů pro jeden řízek.



.


.



Fotka z procházky na Hod Boží, ale na Štěpána bylo ještě krásněji... sluníčko.

Doufám, že jste si taky užili Vánoce v lásce a pohodě.

.

Kdybych tak měl jen to druhé já...

21. prosince 2015 v 19:55 | pavel

... ale tím nechci říct, že jsem rozpolcený. Jen si dovedu život užívat.

Jedním já jsem rád s Maruškou, druhým s mojí další láskou M., za chvíli mé třetí já zase přivítá Míšu...




Dnešní celý den jsem krásně a v pohodě prožil s M. a přinesla mi jako vánoční dárek váleček na nudle.

Byl tak zabalený, že jsem nemusel přemýšlet co to je, ale po hlavě jsem jím nedostal.




Přinesla mi k snídani tvarohové buchty, protože ví, že je mám rád...




... a k obědu německé knedlíky se zelím, které máme oba rádi. Měli jsme už takové Vánoce.




Pod Petřínem kvetou satury.

Přeji vám hezké svátky.

.

Nejkrásnější vánoční dárek

20. prosince 2015 v 15:01 | pavel

O krásný vánoční dárek se Marušce postaral její ex manžel, se kterým se v létě proti jeho vůli rozvedla. Postaral se aby na jejich oba domy, včetně pozemků, padla exkuce. Úmyslně se zadlužil, aby při majetkovém vyrovnání nedostala taky nic. Nejdřív ji zlomil ruku a teď tohle. To má ještě štěstí, že ji zatím nezabil. K tomu ještě teď dostala teploty a nějaký vir. To i já jsem po rozvodu dopadl lépe, i když jsem přišel o náš drahý německý byt, který moje žena pak věnovala sektě.




Co dostanu za dárek od mých kamarádek zatím nic nevím, ale ani to neřeším, mohu si sám koupit co chci, i když jeden od Marušky jsem už dostal, minulý týden mne ostříhala, prorotože narad chodím k holiči, a stačí mi úplně jejich náklonnost a s nimi procházky.




A jak budu trávit Vánoce já? V pondělí s M., která přijede ke mně, v úterý s Míšou a pak s Jitkou, se kterou se vydám do hor. Není nad to mít pár dobrých kamarádek.




Jeden dárek pod stromeček, i když trochu předčasně, dostala od svého přítele Klárka, který ji přeji, i když není ode mne.
.

Včerejší odpoledne v obrazech

16. prosince 2015 v 10:35 | pavel




Nejdřív Tereza, ta mi zachránila život.




Pak jsem s Dášou prošmejdil tři pražské hřbitovy.



.


.



Pořád ještě s Dášou ve starožitnostech. Za dva tisíce a mohl by prý být za polovic.




Nahlédli jsme do kurzu malování.



.



... a kde jinde než skončit v naší hospodě.

Co se dá všechno stihnout za jediné odpoledne... i tohle, užívat si každé minuty, je ideální svět.

.



Komu sloužila demonstrace na podporu Zemana

13. prosince 2015 v 19:20 | pavel

No přece Zemanovi. Kdo mne zná, dobře ví, že jsem se té demonstrace nejen nezůčastnil ale i od ní distancoval (na rozdíl od Zemana - ten si ji jakožto největší manipulátor dokonce přímo řídil) a jen jsem byl náhodou na Václaváku, když právě začala. Nikdo mi nevymluví, že ta demonstrace nebyla na jeho zakázku. Chtěl tak díky ní všechny své přešlapy, které dosud měl, zastřít a smazat. Nepřipadá vám, že je to jako za komunistů, kteří se taky nechávali vědomě oslavovat? (Ať žije Zeman, Ať žije Husák - s transparenty jako přes kopírák přímo na zakázku.) Využil toho, že lidé ze strachu před vlnou migrantů je tady nechtějí, tak si vlastně přivlastnil ten celý odpor a prakticky se stal jejich mluvčím. Konvičkovi to vlastně vzal a jednou ranou se mu to hodilo i proti Sobotkovi... když lidi na ulici zase začali křičet jako za Nečase, chceme vládní demisi.




Jako si před časem přivlastnil Albert se 17.listopadem, přivlastnil si teď i ten odpor lidí proti migrantům.




Jako bylo 17.listopadů policejní bránění jeho odpůrcům, tak to bylo i teď.



.



Bylo i zatýkání pokojných odpůrců.



.


.


.


.


.


.


.


.


.



A Zeman mohl zase slavit... lidi mu na to skočili.




Taková fraška a náš prezident se v ní zase našel.




Na Hradčanském náměstí prý byl i Sládek a zazpíval mu tam i Ortel.

.

Mše za oběti terorismu

11. prosince 2015 v 8:00 | pavel

Dáša mne včera vzala na bohoslužbu za oběti terorismu Uctěme oběti terorismu Zveme Vás na bohoslužbu do kostela Jana Křtitele Na prádle ve čtvrtek 10.12.2015 v Praze na Kampě v Říční ulici v 17 hodin (v den Lidských práv). Ekumenickou bohoslužbu povede Jan Židlický farář Československé církve husitské a Jan Kuner, kaplan vojenského špitálního řádu Svatého Lazara Jeruzalémského. a byl jsem jí i vděčný, protože jednak ten kostel byl stále zavřený a navíc jsem nikdy neviděl husitskou mši i s přijímáním pod obojím. Malý problém byl jen v tom, že ji organizoval Úsvit spolu s Konvičkou (pokud nevíte kdo to je, stál spolu se Zemanem na podiu 17.listopadu na Albertově) a jejich přívrženci... radikální odpůrci migrantů.



.


.


.


.


.


.


.


.



Myslím. že tahle je Volfová, ta se připlete v politice všude.



.


Po mši bylo velké focení a kdo se vyzná trochu v politice, jistě tam někdo pozná. Samozřejmě, nešlo tam jen o tu mši, ale i setkání lidí, kteří proti těm utečencům brojí a bojují. Ta bohoslužba byla takřka utajená a farář si v úvodu postěžoval, že musel čelit verbálním útokům církve, že ji vůbec koná.





Pak jsme si s Dášou dopřáli i procházku po Kampě a bylo i přes tu zimu krásně.

.

Takový můj docela normální den

8. prosince 2015 v 11:55 | pavel

Ráno vstanu až se (bez budíku) vzbudím a chvíli medituji, dokud se zcela neproberu. Je to výsada, když je člověk na vlastní noze a jsem za ni i vděčen. Někdy se probírám i sny, který jsem měl a pak, pokud mám náladu, pracuji na další knize. Samozřejmě se taky podívám do počítače co kdo píše a tentokrát to byla Ola, která mi sama od sebe bezelstně nabídla, že mi olouská vlašáky (nemám louskáčekj), které jsem dostal od Jitky, která je na ně alergická. Chtěl jsem se jí odvděčit třetinou, ale ona to odmítla. Prostě jsem to nabídla jen tak. Když louskám ,tak ráda pomůžu i druhému. Já už jsem prostě taková dobrosrdečná. A vím, že toho i spousty lidí využívá.

Pak mi napsala i M., která se se stále víc se svými depresemi potýká a nechce vidět nikoho (ani mne) a je jako želva, která je do svého krunýře zalezlá. Nechce žádnou pomoc a prý ji mám dát čas. Až budu v pohodě, dokud nevím co se mnou bude nejsem schopná normálně uvažovat. Už je mi trošku líp, dneska jsem brečela jen jednou, a tak ještě pár dní a bude to snad dobré, mám strach a nemám sílu se dál přesvědčovat o něm co není pravda a dokud to neutnu nebudu mít klid.




Ve dvě pak měla přijet Maruška (na fotce je dušená mrkev na šalvěji a knedlíky jsou ještě od Marušky), ale musela zůstat v práci, tak jsem se vydal do města. Volala mi Jitka, ještě jsem ani nevyšel z domu, že si v neděli na schodech zvrkla nohu (koleno) a mohl bych jí na to podívat. Snad všechny holky, které jsem znal, měli něco s kolenem, první byla tuším Klárka, a tak jsem si říkal, co vy ženy s těma nohama vyvádíte.
V autobusu, jak jsem jel na Smíchov, seděla proti mně jedna malá blondýnka, tři a půl letá Verunka (jak jsem se dozvěděl od jejího otce) a opakovala si celou cestu od jedné do desíti na prstech. Byl na ni nejen krásný pohled, ale naladila mne krásně i na zbytek dne.



.



Jitce jsem se pak na tu nohu podíval, měla ji v ortéze, přerušila nás tam i jedna její zákaznice s pohledem co tam asi vyvádíme a pak jsem jel domů ze Smíchova tím samým autobusem. Tentokrát jsem měl docela smůlu na cestujíci. Přistoupil jeden bezdomovec a co jiného jsem mohl čekat, sedl si vedla mne. Ten smrad se prostě nedal vydržet a tak jsem vstal a šel autoutobusem co nejdál jen šlo.




Večer mne pak aspoň dobře naladila Míša a s tím jsem i usínal... Myslím na tebe. (k)(k) na dobrou noc, Míša

Hezký den vám všem.

Čerti a čertice

6. prosince 2015 v 8:00 | pavel

Některé holky se ani nemusí maskovat a mohou to být i blondýnky a čertice v sobě nezapřou.




Byl jsem se včera projít v noci po Praze a tahle tančila s ohněm.



.


.



Bohužel často ve stínu nebo dokonce ve tmě, ale o to víc hrůznější.



.


.


.



Zlobivé děti skončily v pytli.




Z něho šla opravdu hrůza.



.


.


.


.



Odpoledne jsem potkal Josefa Klímu a měl jsem možnost s ním i prohodit pár slov.

Připravoval z Mikulášské něco do svého pořadu, ale to vám neprozradím... uvidíte v televizi.





Na závěr, jako tečku, andílka. Táta jí právě maloval červené tvářičky.

.

V kočičím doupěti

5. prosince 2015 v 8:00 | pavel

Dana mne pozvala na večeři a ještě štěstí že jsem se předtím doma najedl, protože jsem věděl jaká je kuchařka... byly tam jen oříšky a víno, protože je na žlučníkové dietě a proto ani nevařila. Vlastně mi o tu večeři ani nešlo, rád si pohraji s jejíma kočkama.



.


.


.


.



Zabavili jsme se i jinak než kočkami, například sociálním nevědomím...




... které měla na nočním stolku u postele, snad tomu věříte...





... a ráno, za svítání, když jsem od ní vypadl, napadlo mi že si dopřeji malou procházku k Vltavě.

Trochu jsem si i potřeboval po tom víně hlavu pročistit, ale udělal jsem moc dobře. No není to nádhera?

.

Putování k vánočnímu stromu

3. prosince 2015 v 10:28 | pavel

Tak jsme si nakonec s Míšou (je Miroslava, ale říkám jí Míša, protože míši mám rád) řekli, že se podíváme na Staromák na vánoční strom a dáme svařák...



.


.


.


.


.


.



... podíváme se na zvířátka...



.


.



... a pak si u mne doma dáme bramboračku...




... pak další víno... což se to protáhlo až do rána.

Takhle to s vánočním stromem a se svařákem někdy končí.

.

Taková malá noční procházka

28. listopadu 2015 v 9:50 | pavel

Aby něco bylo naposledy, musí taky i začít a začátky, jak všichni víme, ty jsou nejzajímavější, nejvzrušující a často i nejkrásnější.... a mohou to být i ta první setkání. Je to pro mne jako droga a docela velké dobrodružství... jak nás ten druhý přijme a jak se zachová. Tahle suptilní křehká žena mi "u koně" nastavila k polibku ústa a už tím náznakem ukázala, že je...(ovšem říct tu "poddajná", nebo dokonce "povolná" jsou docela silná slova) takže raději... dala mi ruku a nechala se mnou vést.



.


.



Šli jsme se podívat na vánoční strom, byl dokonce již zčásti rozsvícen....



.



... a potom Kaprovou ulicí a přes Mánesův most na Malou stranu.



.



Bylo docela chladno a tak svoji drobnou ruku, která ji i tak mrzla, mi stočila do dlaně. Bylo to takové něžné a roztomilé.



.



Prošli jsme celou Kampou a přes Karlův most, tam jsme se na chvíli zastavili s výhledem na Vltavu a nechala se políbit.





Když jsme se pak na metru loučili, zabořil jsem nos do jejích bohatých černých vlasů... tak krásně voněla. Jako droga.

A jestli to bylo naposledy, je to ve hvězdách.

.

Zablokované fb a jiné maličkosti

27. listopadu 2015 v 9:03 | pavel

Dnes mi přijede německá kamarádka, takže se aspoň dozvím víc jak je v Německu. Napsala mi že jí tam zablokovali facebook, protože tam vkládala články proti vlně migrantů, takže kde je ta svoboda projevu. Zeman naopak si může vypustit z úst co chce a navíc, jak jsem se včera z televizi dozvěděl, je to díky jeho funkci beztrestné. To má někdo výhodu... chci být taky prezident.

Včera jsem se seznámil s jednou krásnou ženou, kterou jsem se ani neodvážil oslovit, ve skutečnosti jsem docela plachej a nakonec jsme si dopřáli docela krásnou noční procházku. Docela mne tak rozehřála, že jsem chodil jen v rozevřeném kabátu... jo, přeháním a dělám si legraci. Ona byla na rozdíl od mne zimomřivá a tak mi aspoň dovolila abych jí hřál ruce. Taky už na Staromáku vánoční strom, i když zatím jen bez ozdob. Fotky někdy příště.

Jitky kamarád se dosud neozval, tohle mi napsala: Nebral telefon,on ho bere jen když chce, ať volá kdo volá.I tohle jsem s ním tolikrát probírala,stejně to příště udělá znova.je to ztracená existence. a mne Maruška taky ne... a tak jsme na tom oba stejně, ale na rozdíl od Jítky to ani už neřeším, protože některé lidi prostě nezměníme.




Cestou jsem potkal tohodle kocoura... fotky jsem sice v rychlosti nestačil zaostřit...




... ale zdálo se, že je jako pes, dobrý hlídač.




Přeji vám krásný víkend.

.

To bylo naposledy co jsem mu dala šanci

26. listopadu 2015 v 8:00 | pavel

TT se mi dnes zrovna docela hodí, protože mi právě dnes tohle napsala moje kamarádka Jitka: "tolikrát jsem mu dala šanci,ale tohle opravdu byla poslední kapka.Zbytečně s ním ztrácím čas." a pak ještě dodala tohle: "já už se v tom vůbec nevyznám,nevím,co vůbec chce,ale už ho nebudu řešit,nestojí za to a hlavně není jediný na světě a máš pravdu je to pokřivenej charakter a já se s ním stále zahazuju."
O Jitce jsem tu u psal, to je ta, které jsem onehdy skládal botník a ten jsme tak dlouho skládali až jsem nakonec musel u ní přespat. Abych uvedl na pravdou míru proč se Jitka na svého přítele zlobí, slíbil, že ji v pondělí odveze autem aby se představila v novém zaměstnání v jiné městě a jednoduše se na to vybodl... a do včerejšího dne se neozval a ona se ho ani nemůže dovolat. Něco podobného jí už udělal několikrát a pokáždé mu tu jeho nezodpovědnost odpustila.

Já včera Jitku utěšoval a to jsem ještě netušil, že Maruška mi zase taky něco provede. Měla volno, chtěla na procházku na Vyšehrad, já si pro ni taky udělal volno a nakonec nejenže z procházky sešlo (že prý je hodně zima a zajede přímo ke mně) ale ani se pak nesnažila mi aspoň poslat sms že ani ke mně nepřijede. Jela za kamamarádkou s nějakými šaty, které jí měla přešívat. Tihle lidé, to už jsem tu několikrát psal, dokáží opravdu jedině ty druhé nasrat a tváří se pak jako že se tak moc nestalo. Ta neúcta k druhým.

Tak jsem jen zvědavý, jestli Jitka tomu svému magorovi zase odpustí, i když to mělo být naposledy.




A to nám Maruška v úterý uvařila tenhle houbový guláš, že až uleží, že si ho ve středu spolu sníme. Snědl jsem ho tedy sám.




V neděli jsem byl s Dagmar na Rigráku na procházce.




Její pes je poloviční vegetarián. Nejnže miluje klacek, ale opravdu má rád zeleninu a dokonce ji upřednostňuje před masem.





Dagmar musela do Paříže a doufám, že přijede živá. Ovšem i v Praze bude nebezpečně.

.

17.listopad ještě jednou

23. listopadu 2015 v 8:00 | pavel

To se může stát jen v Čechách, že když se jeden den nepovede (díky panu Zemanovi, jak víme), že bude prostě ještě jednou.




Každopádně to repete bylo pozitivnější.




Byl jsem moc daleko, takže na kvalitě fotky se to podepsalo.




Promluvili namísto Zemana profesoři, jak by to mělo i být, když to byla studentská slavnost.




Byli tam namísto těch zemanovců mladí lidé, takže i tohle mělo tak být.




Byl tam i můj kamarád, jestli vám něco říká rodina Tomášových. Jeho rodiče měli krásné duchovní přednášky v Lucerně.




Pak se šlo na Václavák.

Ten 17. listopad byl opakován díky několika studentů, kteří se sešli v hospodě a řekli si, že by si ten den neměli nechat od Zemana vzít, že si ho tedy dají znovu. Hodně věcí se v Praze řeší v hospodách. Shodou okolností jsem si s Dagmar v sobotu taky zašel do jedné hospody a tam na nás čekalo docela jiné překvapení. V sousední místnosti se taky sešlo pár lidí, ale narozdíl od studentů to byli konspiranti, spiklenci, kteří kuli pikle. Byli ovšem tak hlasití, že nám nic neušlo. Patřili, jak se zdálo, k jakési odbočce Úsvitu a už si i dokonce rozdělovali funkce až padne vláda, kterou se chystají další demonstrací svrhnout. Trochu komické, kdyby to nemysleli vážně.




Jak víme, asi takových skupin, které se připravují uchvátit moc bude asi víc. Bůh s námi.





Na závěr raději něco pozitivnějšího... svobodu Tibetu!

Jak se zdá, žijeme život bez kouzel, protože jinak by bylo všechno jinak.

.

.

Jak Zeman ukradl studentům 17.listopad

18. listopadu 2015 v 14:41 | pavel

Jak jsem tu už napsal, měl jsem ve dvě s Dagmar schůzku na Albertově. Byl jsem tam o pár minut dřív, tak jsem se tam šel nejdřív podívat a byl jsem dost rozladěn. Místo nápisů "17.listopad" bylo tam "Až žije Zeman!"... takže jsem se rozhodoval jestli tam mám vůbec jít.




Vrátil jsem tedy na křižovatku ulice na Na slupi, kde jsem měl s Dagmar sraz a tam mne zaujala jedna holka kolem dvaceti let, která si "pod fousy" říkala "ty debilové". Pozorovala ten ten dav zemanovů, který se tam hrnul. "To myslíš ty lidi tady" říkám ty holce? "Jo, právě ty a Zemana, ukradili nám 17.listopad, náš studentský svátek." Musel jsem jí dát za pravdu a jen škoda, že jsem ji neřekl o fotku, nebo o telefon a rád bych vám tuhle krásnou holku ukázal. Nakonec přišla Dagmar, nejdřív jsem tam šel s ní, ale během cesty jsem si to rozmyslel a šel raději mezi sluníčka, která nakonec policie z obou stran oblíčila, aby nerušila zemanovce.



.


.


.


.


.


.


.



Ten Zeman opravdu ukradl těm studentům den... a to jen proto, aby zase populisticky posbíral body, když jeho oblíbenost tak poklesla. Mimochodem, když jsem tam viděl ty lidi, kteří Zemana slavili.... byli to studenti? A na tribuně ti pohlaváři? Sami jste je viděli v televizi, působili jako staří komunisté, jak jsme je znali.... chyběl tam jen Husák.

.

Pokud si něco nevykouzlím...

17. listopadu 2015 v 8:00 | pavel

Ve skutečnosti si nemám na co stěžovat, protože mi v životě všechno docela vychází, ale někdy bych potřeboval nějaké to kouzlo... třeba včera, na dálku vyléčit Marušku... to pořád ještě nedovedu. Nejen zdraví, ale i její hlavičku. Ráno mi napsala, že bychom si mohli vyjít ven, když je tak hezky, dali jsme ve dvě sraz na Kampě... a to by nebyla ona, aby mi ve dvě teprve z domova nezavolala, že nepřijde. Šla si prý koupit nítě a tak jí začala bolet noha, že není schopna udělat ani krok. Nic u ní nového. Spolehlivá nikdy není a já ji to pořád toleruji, protože je to její povaha.



.


.



Pod platanem si tyhle krásný holky fotily selfíčka.

Prošel jsem se tedy po Kampě sám, zašel jsem se znovu podívat i k fr. velvyslanectví (v předešlém článku mám i fotku Zemana, se kterém jsem se tam v neděli potkal) a pak za jel za Jitkou na kafe, u které vždycky najdu útěchu.



.


.


.


.




Tenhle voňavý květ jsem si dal ve Vojanových sadech do klopy a dostala ho tedy místo Marušky Jitka.

Vždycky si nakonec dokáži aspoň pro sebe vykouzlit hezký den.

Dnes jdu s Dagmar na Albertov demonstrovat. Nechcete se přidat?

.
 
 

Reklama