Co dal den

Putování k vánočnímu stromu

3. prosince 2015 v 10:28 | pavel

Tak jsme si nakonec s Míšou (je Miroslava, ale říkám jí Míša, protože míši mám rád) řekli, že se podíváme na Staromák na vánoční strom a dáme svařák...



.


.


.


.


.


.



... podíváme se na zvířátka...



.


.



... a pak si u mne doma dáme bramboračku...




... pak další víno... což se to protáhlo až do rána.

Takhle to s vánočním stromem a se svařákem někdy končí.

.

Taková malá noční procházka

28. listopadu 2015 v 9:50 | pavel

Aby něco bylo naposledy, musí taky i začít a začátky, jak všichni víme, ty jsou nejzajímavější, nejvzrušující a často i nejkrásnější.... a mohou to být i ta první setkání. Je to pro mne jako droga a docela velké dobrodružství... jak nás ten druhý přijme a jak se zachová. Tahle suptilní křehká žena mi "u koně" nastavila k polibku ústa a už tím náznakem ukázala, že je...(ovšem říct tu "poddajná", nebo dokonce "povolná" jsou docela silná slova) takže raději... dala mi ruku a nechala se mnou vést.



.


.



Šli jsme se podívat na vánoční strom, byl dokonce již zčásti rozsvícen....



.



... a potom Kaprovou ulicí a přes Mánesův most na Malou stranu.



.



Bylo docela chladno a tak svoji drobnou ruku, která ji i tak mrzla, mi stočila do dlaně. Bylo to takové něžné a roztomilé.



.



Prošli jsme celou Kampou a přes Karlův most, tam jsme se na chvíli zastavili s výhledem na Vltavu a nechala se políbit.





Když jsme se pak na metru loučili, zabořil jsem nos do jejích bohatých černých vlasů... tak krásně voněla. Jako droga.

A jestli to bylo naposledy, je to ve hvězdách.

.

Zablokované fb a jiné maličkosti

27. listopadu 2015 v 9:03 | pavel

Dnes mi přijede německá kamarádka, takže se aspoň dozvím víc jak je v Německu. Napsala mi že jí tam zablokovali facebook, protože tam vkládala články proti vlně migrantů, takže kde je ta svoboda projevu. Zeman naopak si může vypustit z úst co chce a navíc, jak jsem se včera z televizi dozvěděl, je to díky jeho funkci beztrestné. To má někdo výhodu... chci být taky prezident.

Včera jsem se seznámil s jednou krásnou ženou, kterou jsem se ani neodvážil oslovit, ve skutečnosti jsem docela plachej a nakonec jsme si dopřáli docela krásnou noční procházku. Docela mne tak rozehřála, že jsem chodil jen v rozevřeném kabátu... jo, přeháním a dělám si legraci. Ona byla na rozdíl od mne zimomřivá a tak mi aspoň dovolila abych jí hřál ruce. Taky už na Staromáku vánoční strom, i když zatím jen bez ozdob. Fotky někdy příště.

Jitky kamarád se dosud neozval, tohle mi napsala: Nebral telefon,on ho bere jen když chce, ať volá kdo volá.I tohle jsem s ním tolikrát probírala,stejně to příště udělá znova.je to ztracená existence. a mne Maruška taky ne... a tak jsme na tom oba stejně, ale na rozdíl od Jítky to ani už neřeším, protože některé lidi prostě nezměníme.




Cestou jsem potkal tohodle kocoura... fotky jsem sice v rychlosti nestačil zaostřit...




... ale zdálo se, že je jako pes, dobrý hlídač.




Přeji vám krásný víkend.

.

To bylo naposledy co jsem mu dala šanci

26. listopadu 2015 v 8:00 | pavel

TT se mi dnes zrovna docela hodí, protože mi právě dnes tohle napsala moje kamarádka Jitka: "tolikrát jsem mu dala šanci,ale tohle opravdu byla poslední kapka.Zbytečně s ním ztrácím čas." a pak ještě dodala tohle: "já už se v tom vůbec nevyznám,nevím,co vůbec chce,ale už ho nebudu řešit,nestojí za to a hlavně není jediný na světě a máš pravdu je to pokřivenej charakter a já se s ním stále zahazuju."
O Jitce jsem tu u psal, to je ta, které jsem onehdy skládal botník a ten jsme tak dlouho skládali až jsem nakonec musel u ní přespat. Abych uvedl na pravdou míru proč se Jitka na svého přítele zlobí, slíbil, že ji v pondělí odveze autem aby se představila v novém zaměstnání v jiné městě a jednoduše se na to vybodl... a do včerejšího dne se neozval a ona se ho ani nemůže dovolat. Něco podobného jí už udělal několikrát a pokáždé mu tu jeho nezodpovědnost odpustila.

Já včera Jitku utěšoval a to jsem ještě netušil, že Maruška mi zase taky něco provede. Měla volno, chtěla na procházku na Vyšehrad, já si pro ni taky udělal volno a nakonec nejenže z procházky sešlo (že prý je hodně zima a zajede přímo ke mně) ale ani se pak nesnažila mi aspoň poslat sms že ani ke mně nepřijede. Jela za kamamarádkou s nějakými šaty, které jí měla přešívat. Tihle lidé, to už jsem tu několikrát psal, dokáží opravdu jedině ty druhé nasrat a tváří se pak jako že se tak moc nestalo. Ta neúcta k druhým.

Tak jsem jen zvědavý, jestli Jitka tomu svému magorovi zase odpustí, i když to mělo být naposledy.




A to nám Maruška v úterý uvařila tenhle houbový guláš, že až uleží, že si ho ve středu spolu sníme. Snědl jsem ho tedy sám.




V neděli jsem byl s Dagmar na Rigráku na procházce.




Její pes je poloviční vegetarián. Nejnže miluje klacek, ale opravdu má rád zeleninu a dokonce ji upřednostňuje před masem.





Dagmar musela do Paříže a doufám, že přijede živá. Ovšem i v Praze bude nebezpečně.

.

17.listopad ještě jednou

23. listopadu 2015 v 8:00 | pavel

To se může stát jen v Čechách, že když se jeden den nepovede (díky panu Zemanovi, jak víme), že bude prostě ještě jednou.




Každopádně to repete bylo pozitivnější.




Byl jsem moc daleko, takže na kvalitě fotky se to podepsalo.




Promluvili namísto Zemana profesoři, jak by to mělo i být, když to byla studentská slavnost.




Byli tam namísto těch zemanovců mladí lidé, takže i tohle mělo tak být.




Byl tam i můj kamarád, jestli vám něco říká rodina Tomášových. Jeho rodiče měli krásné duchovní přednášky v Lucerně.




Pak se šlo na Václavák.

Ten 17. listopad byl opakován díky několika studentů, kteří se sešli v hospodě a řekli si, že by si ten den neměli nechat od Zemana vzít, že si ho tedy dají znovu. Hodně věcí se v Praze řeší v hospodách. Shodou okolností jsem si s Dagmar v sobotu taky zašel do jedné hospody a tam na nás čekalo docela jiné překvapení. V sousední místnosti se taky sešlo pár lidí, ale narozdíl od studentů to byli konspiranti, spiklenci, kteří kuli pikle. Byli ovšem tak hlasití, že nám nic neušlo. Patřili, jak se zdálo, k jakési odbočce Úsvitu a už si i dokonce rozdělovali funkce až padne vláda, kterou se chystají další demonstrací svrhnout. Trochu komické, kdyby to nemysleli vážně.




Jak víme, asi takových skupin, které se připravují uchvátit moc bude asi víc. Bůh s námi.





Na závěr raději něco pozitivnějšího... svobodu Tibetu!

Jak se zdá, žijeme život bez kouzel, protože jinak by bylo všechno jinak.

.

.

Jak Zeman ukradl studentům 17.listopad

18. listopadu 2015 v 14:41 | pavel

Jak jsem tu už napsal, měl jsem ve dvě s Dagmar schůzku na Albertově. Byl jsem tam o pár minut dřív, tak jsem se tam šel nejdřív podívat a byl jsem dost rozladěn. Místo nápisů "17.listopad" bylo tam "Až žije Zeman!"... takže jsem se rozhodoval jestli tam mám vůbec jít.




Vrátil jsem tedy na křižovatku ulice na Na slupi, kde jsem měl s Dagmar sraz a tam mne zaujala jedna holka kolem dvaceti let, která si "pod fousy" říkala "ty debilové". Pozorovala ten ten dav zemanovů, který se tam hrnul. "To myslíš ty lidi tady" říkám ty holce? "Jo, právě ty a Zemana, ukradili nám 17.listopad, náš studentský svátek." Musel jsem jí dát za pravdu a jen škoda, že jsem ji neřekl o fotku, nebo o telefon a rád bych vám tuhle krásnou holku ukázal. Nakonec přišla Dagmar, nejdřív jsem tam šel s ní, ale během cesty jsem si to rozmyslel a šel raději mezi sluníčka, která nakonec policie z obou stran oblíčila, aby nerušila zemanovce.



.


.


.


.


.


.


.



Ten Zeman opravdu ukradl těm studentům den... a to jen proto, aby zase populisticky posbíral body, když jeho oblíbenost tak poklesla. Mimochodem, když jsem tam viděl ty lidi, kteří Zemana slavili.... byli to studenti? A na tribuně ti pohlaváři? Sami jste je viděli v televizi, působili jako staří komunisté, jak jsme je znali.... chyběl tam jen Husák.

.

Pokud si něco nevykouzlím...

17. listopadu 2015 v 8:00 | pavel

Ve skutečnosti si nemám na co stěžovat, protože mi v životě všechno docela vychází, ale někdy bych potřeboval nějaké to kouzlo... třeba včera, na dálku vyléčit Marušku... to pořád ještě nedovedu. Nejen zdraví, ale i její hlavičku. Ráno mi napsala, že bychom si mohli vyjít ven, když je tak hezky, dali jsme ve dvě sraz na Kampě... a to by nebyla ona, aby mi ve dvě teprve z domova nezavolala, že nepřijde. Šla si prý koupit nítě a tak jí začala bolet noha, že není schopna udělat ani krok. Nic u ní nového. Spolehlivá nikdy není a já ji to pořád toleruji, protože je to její povaha.



.


.



Pod platanem si tyhle krásný holky fotily selfíčka.

Prošel jsem se tedy po Kampě sám, zašel jsem se znovu podívat i k fr. velvyslanectví (v předešlém článku mám i fotku Zemana, se kterém jsem se tam v neděli potkal) a pak za jel za Jitkou na kafe, u které vždycky najdu útěchu.



.


.


.


.




Tenhle voňavý květ jsem si dal ve Vojanových sadech do klopy a dostala ho tedy místo Marušky Jitka.

Vždycky si nakonec dokáži aspoň pro sebe vykouzlit hezký den.

Dnes jdu s Dagmar na Albertov demonstrovat. Nechcete se přidat?

.

Jak jsme dali svíčku před francouzské velvyslanectví

15. listopadu 2015 v 8:00 | pavel

Včera jsme si zase vyšel s Dagmar na procházku a po cestě nás napadlo, že bychom tam mohli dát svíčku. Nebyli jsme ani odtamtud daleko. Shodou okolností jsme navíc vystihli ten pravý okamžik, že tam přijel i Zeman se Sobotkou. Ne že bych toužil oba vidět, ale aspoň jsem mohl udělat pár fotek. Většinou se k takovým situacím namanu, takže proč ne.




Bylo už šero, takže kvalita fotek nic moc.



.


.



Ještě než přijel Zeman, byl tam už Diensbír a lidé mu docela nadávali, protože právě on se migrantů zastával.




Zasahovala policie.




Chvíli nato přijel Zeman se Sobotkou.




Francouzský velvylanec ho šel k autu přivítat.




Tady už po pár minutách odcházejí.




Jediné co bych k tomu mohl říct, hodně se mluví, ale nic se nevyřeší... a muslimové pomalu zaplavují celou Evropu.

To je ta síla slov?

Pak jsme si sedli do hospody na pivo, ale to už je jiná historie.

.

Jakou jen mají někteří muži starost...

14. listopadu 2015 v 11:23 | pavel

Anička dojela do té své vesničky dobře a poslala mi zprávu, že mi děkuje, že jsem se jí tak ujal, že nespala někde pod mostem. Ten muž který jí vyhodil uprostřed noci z bytu měl pak jedinou starost, jak ji dnes napsal, jestli se se mnou vyspala, když jsem ji nabídl postel. "Takové starosti bych měla mít," napsala Anička. "Asi největší starost mužů je o naše vagíny, jestli nepatří jinému muži, ale jak nám je, o to se nestarají."




Ve Vojanových sadech stále kvetou růžičky zatímco mají už i "šípky".

Každopádne včera jsem se prošel po Praze a kolem Vltavy s Gabrielou a zase jsme spolu řešili jiný problém. Má dva týdny před stáním u soudu a čeká, že se s ní muž rozvede. Našel si mladší, jak to bývá. Snažil jsem se jí trochu utěšil, ale odpověděla, že stejně o moc nepřijde, že to s ním už i tak nebyla žádná sláva. Takhle to obvykle končí a asi není jediná.




.


.




Na náplavce jsme zase viděli svatbu, dosud nevědí co je čeká.

.

Krajina jako malovaná

11. listopadu 2015 v 10:35 | pavel

S Haničkou jsme se neprošli jen lesem, ale vyšli i do otevřené krajiny, která byla krásně osvětlená odpoledním sluncem. Bylo to jako vstoupit do jiného světa, do světa impresionistů, kde syté barvy mají navrch. A modrá oblohy tomu dodávala ten správný ráz. Dokonce i Hanička vyndala svůj foťák a fotila jako smyslu zbavená. No není to krása, i když ta příroda live je přeci jen krásnější než ty fotky, které vám tady předkládám?



.


.


.



No řekněte?

Nedá mi abych ještě nevrátil k té síle slov. Jak tu napsala minule Radka, slovo je opravdu jen taková berlička, jak se dorozumět, ale pocity, zážitky, které zažijeme a prožijeme, můžeme sice slovy popsat, ale nikdo tu intenzitu, která je v nás, nelze zcela přenést na druhé. To se třeba týká i zážitků, které máme při meditaci, ty jsou prostě nepřenosné a to se samozřejmě i týká i pocitů, když někoho milujeme. Ta snaha básníků, vstřeba to všechno do slov, je sice chválihodná, ale je to zase jen pouhý obraz, který si někde pověsíme.

A podobně je to i s těmito fotkami... no popište to... :D

.


Prosluněný víkend

9. listopadu 2015 v 12:27 | pavel

V sobotu po obědě jsem si vyšel s Haničkou do lesa, ale o tom až někdy jindy, ale večer se konečně ukázala Maruška...





a dokonce i jabkovým závinem...




... který mi hned naporcovala. Ten jsem slupnul k večeři.




V neděi uvařila guláš s rýží a houbami...




... a pak jsem vyrazili na Hrad.




I katedrála byla prosluněná...




... a barevná sklíčka malovala obrázky na zdi.




Lidé si na tam sluníčko užívali...



.



... a my si tam taky sedli a krásně to hřálo do zad. Maruška vzala sebou jablka.



.



K večeři byly kapustové karbanátky...





... a pak jsme padli na postel, protože jsme byli uchozený.

.

Večerní procházka Prahou s dentistkou

5. listopadu 2015 v 8:00 | pavel

Věra pracuje až do šesti, ale to jsem i uvítal, protože procházky noční Prahou, zejména v těchto krásných podzimních dnech, jsou jedny z nejhezčích. Vydali jsme se na Kampu k Vltavě a kam taky jinak, když je to tam nejkrásněji. Romantika pur. A miluji, když mi při procházkách nabídne své ruce a mohu se jich dotýkat. Zejména pro ty její, křehké a hebké, mám slabost.




Věřím, že i jí se to líbí a ráda se mnou nechá líbat do dlaní.




Ty svěla na vodě...




Musí prý o ty své ruce pečovat, protože je to její pracovní nástroj.




Do Národního divadla v době když jsem tu pracoval jako architekt, jsem navrhl kliky... a lidé se jich taky dotýkají.




To bylo v době její rekonstrukce.



.



Kupodivu jsme tam nepotkali skoro člověka.



.


.


.



I v kavárně jsme byli sami... jakoby vymřel svět. Dali jsme si láhev červeného.





Praha byla jen naše.

.

Vlkodlaci na náplavce

1. listopadu 2015 v 9:12 | pavel



.


.


.


.


.


.


.


.


.


.


.


.


.




Fotky nejsou moc kvalitní, protože už bylo pozdní odpoledne, ale budiž.

.

Ženy... a demonstrace proti migrantům

30. října 2015 v 21:55 | pavel




Vidíte ten pohled té staré paní.

Copak si asi říká, pomyslel jsem si. Asi je pro ženu hrozné, podívat se do zrcadla a vidět se jak rok od roku stárne.... a muži se po ní už na ulici neotočí. Stárnout, aspoň podle toho co mi občas řekne Jitka "vy chlapi jste stejně na tom líp, vy sbalíte ženu v každém věku a jak vypadáte ani neřešíte..." je pro ženu přeci jen asi horší než pro muže.

Tak to bylo jen na okraj k té fotce, když jsem šel v úterý na demo proti migrantům.



.


.



Snaživé "sluníčko" pilně kreslilo nápis na jejich podporu...



.




... zatímco pár tisíců bouřilo proti migrantům.




Na metru se mi dostal do ruky jeden leták od jistého Jana Urbana v kterém tvrdí, "že za vším je Putin a expanzivnost Ruska. Cílem Putina je oslabit Evropu a hlavně demontovat Evropskou unii. Paralyzovat ji dopady uprchlickúé krize. Syrská občanská válka otevřela možnost vyhrotit vztahy mezi evropskými státy s pomocí vyvolávání paniky a nejistoty z masivních uprchlických vln s konečnou platností destabilizovat celek EU. A je to předehra věcí mnohem horších".

Každopádně Putin teď jásá, jak se nemohoucí Unie nedokáže vypořádat s těmi běženci.

Je čás říci Evropě sbohem?

.

Večerní Prahou s muslimkou

29. října 2015 v 8:00 | pavel




Jak jsem v předchozím článku napsal, M přišla o práci (pondělí byl její poslední den) takže to těžce nesla a proplakala celé odpoledne a mně taky nebylo nejlíp. Nebudeme se tak často vidět, jak jsme měli ve zvyku a to nám bude hodně scházet. Naštěstí, když M.odjela domů, ozvala se mi Pavlínka a já to docela uvítal... ta dokáže každému zahnat chmury. Ta rozesmátá holka je jako bezprostřední rozpustilé dítě a ani se nestydí ze sebe udělat blázna.



.


.



Sedli jsme si pak do jedné pizzerie poblíž Staromáku a tam se přestrojila jako muslimka.




Taky nemá problém z toho, že je trochu macatá a dala si dort... a pak ještě jeden.



.



Pavlínka není prodejná, jak se zdá. Ta dvou-stovka je moje, když jsem chtěl zaplatit.



.


.


.




Noční Praha je prostě kouzelná a ve dvou dvojnásobně.

.

Jak se zdá, ten čas nastal

27. října 2015 v 11:00 | pavel

Moje M. dnešním dnem tady v Praze s prací končí (ten úřad kde pracovala taky končí) a jelikož sem denně dojížděla, naše milostná budoucnost je nejistá. Podobně jsem před dvěma roky dopadl s jinou M. (jaká shoda křestních jmen s nejspíš špatným koncem) která se po rozvodu musela odstěhovat až na druhý konec Čech. Jediný plus s M. je ten, že nebydlí tak daleko a můžeme se aspoň občas (i když ne denně, jak jsme byli zvyklí) vídat. Život prostě není nebíčko. Jsme tu jak v očistci a musíme se s ním pokaždé nějak vypořádat.




Už včera byl celý den jako předzvěst něčeho nedobrého. Pro co jsem se rozhodl, nakonec skončilo špatně. Sedl jsem na vlak, že se podívám do Klánovic do lesa jestli rostou, ale zůstal jsem viset v Běchovicích, že vlak hned dál asi nepojede, protože někdo skočil pod vlak. V kupé jedno školní dítě prohlásilo: "Zase nějakej zasranej debil..." Doma jsem se pak dočetl, že to byla dvadvacetiletá holka. Taky asi řekla životu sbohem.




Čekat jsem nechtěl a tak jsem se raději vydal zpátky do Prahy. Napadlo mi aspoň navštívit Jitku v jejím obchůdku a potěšit se s ní. Aspoň té jsem nemusil sbohem říct.

A co nakonec? Všechno se nějak vyřeší než řekneme poslední to sbohem.

.

Víkend s uklízečkou

26. října 2015 v 8:00 | pavel

Nevím jak u vás někde v dědině, ale v Praze bylo krásně a přesto jsem musel zůstat doma. Jitka si totiž umínila, že z vděčnosti za ten botník (který jsem ji složil) mi dá do pucu kuchyň... a trvala na tom. Procházka s ní by mi byla milejší. Bylo to takové její milostné vyznání... a to se prostě neodmítá. Ovšem netušil jsem, že je Jitka v úklidu tak důsledná a poctivá. Trvalo jí to celou sobotu a ani to ji nestačilo... pokračovala i v neděli.




K večeři chtěla bramborák s párkem. Párek dostala, ale musela si ho koupit, nepodporuji zabíjení zvířat.




Sám jsem ho měl pochopitelně bez masa.

Zapomněl jsem říct, že Jitka je vášnivá kuřačka a to mělo i vlastně podstatný vliv na tu dobu. V mém bytě se nekouří, takže každou hodinu si vzala přestávku a šla si před barák (bydlím ve 12.patře) zakouřit. Takhle dopadnou lidé, když mají sucht (návyk) a stanou se otroky. Po půlnoci, než jsme šli spát, jsem musel s ní, protože se bála. Ráno šla před barák naštěstí sama, to jsem odmítl, protože si vzala ven v hrníčku kafe a nechtěl jsem aby nás spolu viděli sousedi. Měl jsem vůbec tohle zapotřebí?

Fotky jak uklízí vám neukáži, protože byste to považovali za hanobení... fotit ženu jak uklízí, ale ukáži vám raději pár snímků z Vojanových sadů (ty jsou mi osudné) kam jsem zašel poté, co jsem ji vyprovodil na nádraží.




Zastihl jsem tam svatbu...




... našel jsem tam pár ořechů...




... stále tam kvetou krásné růžičky...




... v Karlovce pak minul tuhle zajímavou pouliční zpěvačku...




... a na náplavce byla zase jiná svatba.





Tu kuchyň jsme pak večer stejně musel dodělat sám.

.

Sto a jeden důvod proč...

23. října 2015 v 8:52 | pavel

... mne Maruška tak dokáže vynervovat.

Abych to řekl popořádku, jeden důvod bych tu hned měl. Ve středu mě měla navštívit a uvařit mi knedlíky, což bych i sám dokázal... byla to její nabídka. Ale nakonec poslala sms, že musí jet domů, protože ten její debil (tak to i uvedla) nezaplatil nějaký dluh a přijede si pro něj nějaká vymahačská firma. Prý pak ke mně přijede přímo hned jak to bude možné... a teď už je pátek ráno a stále od ní žádná zpráva.

Mezitím se mi ozvala Jitka, že by mi přijela uklidit kuchyň (prý se na ni nemůže dívat jak je upatlaná) a já to musel kvůli Marušce, protože jsem se domníval, že přijede ve čtvrtek nebo v pátek, odvolat.... a tím jsem ji docela naštval. Napsala mi že "se nebudu vnucovat a ať ti to uklidí ona." Mám já tohle zapotřebí?

Nakonec jsem se tedy včera raději domluvil s Dagmar, že půjdeme na Petřín na jablka a aspoň ta je v tomhle ohledu důsledná, přesná a svědomitá... jeli jsme dokonce ve stejné tramvaji na Pohořelec a jelikož jsem do ní nastoupil na jiné stanici než ona, viděli jsme se až jsme oba vystoupili. Přesně na minutu v 14:00, jak bylo doluveno. Není to na rozdíl od Marušky holka pro mne?



.



Kromě jablek jsme si i dopřáli krásný výhled na Prahu.




Pak jsme zašli do Vojanových sadů, ty nikdy nevynechám, a Dagmar tam našla tohle hruškové ženské torzo.




Denně tam můžete vidět procházet se tuhle šik oblečenou dámu.




Pak jsme se vydali do hospody a ten hrníček čaje, aby nedošlo k mýlce, patří Dagmar.




Jak můžete vidět, nescházím se jen s ženami, ale i s krásnými muži.



.



Společnost nám dělal i pes... pod stolem na rozdíl od nás.

Takže včera nakonec docela vydařený den.

.

Kavky a neskutečně krásná obloha

22. října 2015 v 12:37 | pavel

Kavky si oblíbily celou Malou Stranu a nejvíc jsou v poslední době vidět na Karlově mostě a ve Vojanových sadech... a rád je tam pozoruji. Jsou šikovní a když teď tam padají ořechy, je až k neuvěření jak jsou rychlí, aby si je mohli sebrat a uletět s nimi než se k nim skloním třeba já. Ale neperu se s nimi o ně, naopak jim je dopřeji, protože je mám rád a mohu sám, na rozdíl od nich, něco koupit a uvařit.



.


.


.



Toho dne, 8.října, byla i překrásná obloha, jaká se často nevidí.



.


.


.



Měli jste se mnou krásnou procházku?




Pak jsme zašeli i do Vojanových sadů, proptože jsme té procházky neměli dost.



.




Dnes jdu s Dagmar na Petřín na jablka a třeba se tam i pod jabloní políbíme i když nebude rozkvetlá.

.

Partnerská tragedie

21. října 2015 v 8:00 | pavel

Často se do něčeho, do nějakých cizích osudů přimotám a ani nevím jak. To mám z toho, že rád lidem v nouzi pomáhám. Moje kamarádka potřebovala pomoc při skládání botníku, který ji přišel v dílech (které byly navíc špatně označené), tak jsem se z Masaryčlky vypravil za ní.




Dokonce i návod na ten botník (byl z Polska) byl nepřesný, takže jsme si na ním docela lámali hlavu a vydrželo nám jeho sestavování (byl i se šuplíky) skoro celé odpoledne. Když jsme byli v nejlepším (myslím uprostřed práce) zavolal její kamarád (chodí s ním dva roky), aby ho pustila nahoru... a ona mu řekla ne. On si to hned vysvětlil, že tam někoho má (no já tam byl) a hned ji začal bombardovat esemeskami ať mu vrátí klíče a jeho kolo, které měla v ve sklepě v kočárkárně. To moji kamarádku ovšem naštvalo, "je to magor," řekla mi, "tohle mi dělá pořád a nebudu skákat jak chce" a telefon nebrala. Ten botník jsme nakonec zdárně postavili, udělala mi k večeři palačínky a šli jsme si sednout kousek od domu do baru.



.


.



Tam dostala, jen co jsme se posadili, znovu asi deset sms "vrať mi klíče a kolo". To ji ovšem už tak naprudilo, že vyšla ven aby mu řekla ať ji už neotravuje, že s ním končí. Jako odpověď po pár minutách opět sms "vrať mi kolo". To už by asi nikdo nevydržel, takže nebylo divu (i když jsem se snažil ji v tom trochu bránit), že se nakonec opila. "Skoro mám z něho už strach, tak budeš muset u mne spát", řekla mi. "Taky máš na tom podíl a byla bych docela ráda kdys ho v v mé posteli zastoupil". Nebyl jsem proti tomu, protože mi stejně už nejel vlak. Jen co jsme u ní bytě rozvítili (hodinu po půlnoci) opět jeho sms "vrať mi to kolo." Takhle nás bobardoval do tří než jsme nakonec i sami usnuli.



.



Samozřejmě v půl osmé, jak jinak, zase to "vrať mi klíče a kolo", což nás i probudilo. Kamarádka vstala, já zůstal v posteli, že mu tedy jde kolo (bydlel v domě jen kroků od ní) vrátit. Přišla v jedenáct, já se mezitím osprchoval a vypil kafe, že prý "těžce nemocný, že má nádor v hlavě a kýlu" a kolo ani nakonec nechtěl. "To je citové vydírání, říkám kamarádce. "Vždyť ano, je to magor.... "Jak to nakonec dopadlo, ani nevím, protože jsem se sebral a jel domů. Kvůli své hloupé žárlivosti si sám nakonec vykopal "hrob". Příště vám snad tady povím víc.





Nakonec k tomu TT: Právě tohle je jeden s podstatných důvodů, proč si nechci natrvalo pověsit ženu na krk... kdyby se z ní nakonec vyklubal takový magor jako je ten chlap té kamarádky. Mě už jen stačí, když holka zůstane v mém bytě víc tři dny a už jsem celej nesvůj... mám rád volnost a zvykl jsem si na soukromí, pohodu a klid.

.
 
 

Reklama