Co dal den

Jak bylo v Praze...

27. ledna 2009 v 23:02 | Kreperat
Moc času jsem v Praze neměl. A když jsem těch pár chvil z celého dne pro sebe ukrad, tak jsem je prospal. Nějaká spavá nemoc mne zmámila a musím říct, že je to taky dost milá holka, jen by ji člověk neměl znásilňovat. Přestože sama se pokaždé vkradla do mého mozku jako zlodějka a nedala pokoj dokud jsem nesvolil a neřekl jo, máš mně, dostala si mne, jsem na lopatkách.
Ostatně, kdo by se rád se spánkem nemiloval v každý denní čas? A proč by ne? Když dá každému a nechce nic než čas, který každému beztak ukradne. Prostě se vyzná! Dokáže vystihnout ten pravý čas tvé slabosti a svede tě. A nemá s tebou ani tolik práce. Jen tě políbí na víčka a má tě. V takových chvílích ji mohu i já jen těžko vzdorovat.
Ale jak už jsem napsal, jsou lidé, kteří se snaží naopak dostat právě ji, což ovšem není můj případ. A myslíte, že se jim ta hrdá holka poddá? Ani náhodou. Lstivě na ni vyrukují se stádem oveček a jen Bůh ví s čím ještě. A výsledek? Rozhozená postel a celá noc nanic. Jediné číslo z ní nedostanou.
No, já jsem si v Praze s ní užil…

Když jsem ráno otevřel okno dokořán, viděl jsem Boží zázrak

29. září 2008 v 10:49 | Kreperat
Když jsem ráno otevřel okno dokořán, spatřil jsem Boží zázrak, ta mlha, prozářená sluncem, byla celá zlatá. Není to dárek hned na celý den?
Bohužel to kamera, tu zlatistou krásu, nezachytila tak, jak jsem si přál...
 
 

Reklama