Co dal den

Na kole za plaváním...

25. srpna 2015 v 8:00 | pavel

... protože se mám rád a nebojím se přiznat, že se dokonce miluji. Upřímně řečeno, říkejte si co chcete, jen my sami se dokážeme opravdu milovat a proto i tak visíme na svém životě. Vyměnil by snad někdo svůj život (kdyby to šlo) za život někoho jiněho? Snad jen vlastního dítěte, i když ani ty děti si to většinou nezaslouží. Takže ještě jednou protože se mám rád a plavání mi dělá dobře, hlavně na tu páteř, jsem v neděli neváhal si vyjet na kole 12 km k vodnímu kanálu, když bylo tak krásně.




Voda byla po těch deštích studená a kromě těch dětí se nikdo nekoupal.



.



Plula tam na moji počest loď Praha.




Sám jsem si šel zaplavat na druhý břeh.





Naproti se jen slunily tyhle dvě ženy a jejich pes.




Z toho mostu jsem neskákal, protože se mám opravdu moc rád.




Tahle holka nakonec taky neskočila, protože se má taky ráda.

.

Vloupání do bytu

23. srpna 2015 v 9:10 | pavel




I tentokrát mne čekalo překvapení - další vloupání do bytu v mé nepřítomnosti, jen co jsem v červnu odjel do Prahy. Někdo mi opět vylomil dveře (o půl druhé v noci) a sousedka, kterou to vzbudilo, zavolala policii. Ta naštěstí, když přijela, ty dveře spravila a ne jako minule, když je jen prkny zašroubovala. Někdo si usmyslel mít zálibu v mém bytu. Nejspíš asi neměl kde složit kosti a rozhodl se tam přenocovat.... jenže byl mojí milou sousedkou vyrušen. Lepší ani nemyslet co mne tu pokaždé, když přijedu, čeká. Loni kromě toho, že mi při vichřici spadl strom na auto, se taky někdo do bytu vloupal a letos na jaře přo změnu i do sklepa. Kupodivu se mi z bytu, kromě snad nějakého kamene, který si vzal pro štěstí, nic zase neztratilo.




Musel jsem nejdřív byt po něm uklidit a všechno umýt (sedli byste si třeba na záchod, když tam před vámi seděl nějakej muslim?) a pak jsem si sedl na kolo a rozjel do města. Byl tam trh látek, hlavně zbytků a žen tam bylo kolem jako vos.



.


.



Taky jsem se zastavil v knihovně.




Večer jsem se pak šel podívat do mého lesa, nikdo tam kromě mne nechodí, jsou tam stále pokácené stramy po loňské vichřici, jestli tam rostou houby. Ty tam taky sbírám jen já.




Na několika si pochutnali slimáci.





Něco jsem našel, žádná sláva, ale na smaženici to stačilo.

.

Švestkové knedlíky na rozloučenou

21. srpna 2015 v 20:03 | pavel

Na rozloučenou to tak docela nebylo, za pár týdnů jsem zase v Praze, ale podobně jako v pohádce, když vypravila máma hloupého Honzu na cestu buchtou, nebo lívanci, mi M. ukuchtila, než odjedu do Německa, musím taky někdy pracovat, švestkové knedlíky. A pár jsem jich skutečně měl i na cestu. Mám to do druhého domova docela velký kus jízdy, 700 km... S těmi knedlíky to bylo její náhlé rozhodnutí a jelikož jsem neměl doma tvaroh ani šlehačku, jen ty švestky, polili jsme je čokoládou.... i do bylo dobré, i když docela neobvyklé. V Německu jsem si je pak dal se šlehačkou.




.


.



I když to nebude na dlouho, loučení bylo přesto dlouhý... už se mi ani moc nechce z Prahy.




Tady, už v Německu jsem si dal pauzu. Vzadu parkovali Ukrajinci.




Než jsem dojel domů, zastavil jsem se i v Dortmundu. Takhle se tam mladí muslimové jen poflakují.




Zastavil jsem se i u mé kamarádky Michaely, která tam taky prodává.



.


.



Viděl jsem tam jako obvykle plno žebráků, kteří tam jezdí odněkud z Balkánu za výdělkem.

Všichni mají Německo za ráj, že tam leží peníze na ulici... což je vlastně i skoro pravda.





Ještě jsem si večer stačil za domem natrhat trochu ostružin.

.

Tak jsme se konečně deště dočkali...

18. srpna 2015 v 10:37 | pavel

... a je ho zase až moc. Samé extrémy jako s těmi vedry.

Co se týče TT nic lepšího mne nenapadlo, než vzpomínka z mého dětství: Jeden moc nemyslel a šplápl do toho, druhý myslel až až moc a šlápl do toho taky. Jistě to znáte taky. Nemyslet je opravdu často osvěžující a každý to nedokáže. Pokud si umaneme nemyslet, právě naopak se ty myšlenky jako čertíci v naší mysli vyrojí.... a většinou jen ty negativní, o čemž by mohla M. vyprávět. Samozřejmě nejlepší cesta k nemyšlení je meditace, ale to chce trpělivost a dlouholetou praxii.



.



M. už konečně vstala z mrtvých, bez legrace dostala alergii na slunce a ty vedra, byla z toho nemocná, a tak jsme se konečně mohli spolu vydat na procházku po Praze. Ten déšť nám nikdy nevadil a tisknout se k sobě pod jedním deštníkem je přece tak krásné. To jistě víte sami.



.


.


.



Večer jsme minuli i tuhle ženu na Můstku. Docela jsme si nad ní lámali hlavu co jí asi je, ale nechtěli jsme ji rušit. Buď čekala s kyticí na přítele a nedočkala se, což by bylo moc smutné, nebo naopak se s přítelem už setkala (dostala tu kytici) a natolik to setkání slavili, že ji to zmohlo. Nebo se taky pohádali. Možností je hodně a už se to asi nikdy nedozvíme. Co myslíte vy?





V metru na zdi jsme si pak přečetli tuhle radu.

.

Vedro a kontrasty na každém kroku

14. srpna 2015 v 8:00 | pavel

Já snáším ta vedra docela v pohodě a nijak mne nerozhodí. Jednak mám doma mobilní klimatizaci a stejně vypadnu kolem poledni k přehradě. Tam jsem se seznámil s jednou mladou paní, která tam chodí s malým synem (její muž musí pracovat) a ta mi nejen dělá společnost, ale pohlídá mi i věci, kdy si chci zaplavat... a plavu opravdu hodně, protože na dece nevydržím. Obvykle pokaždé přeplavu přehradu na druhý břeh a zpátky a to několikrát za sebou a dělá mi to i dobře na tu zraněnou páteř.... a po chvíli, když je mi horko (opálený jsem víc než dost) jdu do vody znovu. A tak až do večera.




Tohle je jen slepé rameno od přehrady.

Večer pak jedu od přehrady přímo do města, buď sám, nebo s někým (nemám toho dost) a tam je u Vltavy taky snesitelně... a pochopitelně i hodně fotím, jenže nemám pak už čas ty fotky upravovat, takže je snad uvidíte až se ochladí.



.



Jak stojí v názvu článku slovo "kontrasty", vídám tam pochopitelně krásné holky. které jsou opravdu hodně kontrastní. A to je vlastně i dobře, protože jinak by s nimi byla jen nuda. Třeba například tahle přirozeně krásná blondýnka, která mne na první pohled okouzlila (zdánlivě nepřístupná a chladná
cizinka) ... a na druhou stranu muslinky, mezi nimiž se taky najdou (naopak černé) krásky.




A k tomu Tématu týdne? Jak tak chodím po městě, vidím jak to vedro leze opravdu lidem na mozek a všechno co by za normálních okolností skrývali, se projeví jako jejich démon. Jsou prchliví, násilní, hned na někoho vyjedou (už jsem tady napsal o tom chlapečkovi a jeho tátovi) a nejsou to jen muži, jak jsem včera viděl. Děti jsou pochopitelně v tom vedru otravné, ale to neznamená, že by jim jejich máma měla pořádně nařezat na veřejnosti na zadek, nebo jim vrazit tak facku, ze padnou na zem. A to bych ani nechtěl vidět, jak to u nich vypadá doma mezi jejich čtyřmi stěnami včetně manželských hádek.

Nakonec ta vedra i v tomhle směru k něčemu jsou. Z některých lidí se takto vyžene ven ten jejich skrýtý ďábel...

.

I ve Vltavě se dá krásně plavat...

12. srpna 2015 v 8:00 | pavel

V Praze ve Vltavě jsem se neodvážil si zaplavat, i když takových pár lidí jsem viděl a byli hned středem pozornosti turistů, ale moje kamarádka mne pozvala abych s ní zajel do Kralup nad Vltavou, kde se sama často v podvečer bez plavek koupe. Nebylo to snad lákavé? Jeli jsme tam podél Vltavy vlakem, to jsem si taky docela užíval, protože jinak jezdím autem a taky bylo i na co koukat... krásná krajina.




Šli jsme pak kus cesty směrem na Nelahozeves a byla tam taková malá přirozená plovárna....




... kde seděli i rybáři, ale ti nám při svlékání nevadili... ti jen koukali na své pruty.



.



Voda byla studenější než v hostivařské přehradě, ale zdála se čistší.




Pak když se setmělo, dali jsme si pár piv v jedné pobřežní hospůdce.

Helenka má ráda černé a já si dal Svijany.

Byl jsem rád, že mne tam vzala, protože doma měla krásný chládek a konečně jsem se i dobře vyspal.

.

Ta vedra nemají konce

11. srpna 2015 v 11:24 | pavel



.



Aspoň takové mráčky by nebyly na škodu.




Děti naopak zvládají vedro dobře, ty jen tak nic neumoří.




M. se už cítí líp a tak jsme si dopřáli noční procházku.




U Vltavy je i v takových vedrech příjemně.

.

Jaké asi emoce může člověk mít, když si dá svačinu na které si předtím pochutnal pes

7. srpna 2015 v 9:10 | pavel

Včera jsem si šel si šel opět jako skoro každý den zaplavat do Hostivaře a ta žena o které jsem se minule zmínil (její pes se mi tehdy vyválel na bílých kalhotách) tam byla znovu. Mezi tím od ostatních lidí, kteří tam pravidelně chodí, jsem se dozvěděl, aniž jsem se ptal, že nejsem první se kterou měla spor a dokonce jedna žena na ni musela zavolat policii. Ten její pes napadal její děti, protože nebyla schopna si ho uhlídat.

Tentokrát to bylo sice jinak, docela neškodné, ale o to víc vtipnější. Jeden pár, který tam nedaleko ležel, si šel zaplavat a ten pes mezitím vyštrachal z jejich tašky svačinu a ukousl si z ní. Já si pak šel taky zaplavat a když jsem se vrátil, ta holka tu svačinu právě dojídala. Jdu k ní a říkám jí: "Jak vám chutná, nevadí, že si z ní ukousl pes, zatímco jste byla ve vodě?" "Kterej, ten velkej?" "Jo, ten." "To je fakt hnusný...." Já vím, asi jsem jí to raději neměl říkat. Ale určitě to byly pro ni taky velké emoce... ta představa že jedla poté, co ten uslintaný pes.




Bohužel je to celé bez fotky, ale pak jsem ještě zajel na Vyšehrad, kde byl festival písničkářů.




Docela mne překvapilo, nejen na téhle akci, kdo přišel, mohl si zazpívat, jak tam bylo živo.



.


.



Opodál cvičili lidé zase jógu.



.


.




A takových akcí, i drobnějších, bylo víc, bylo tam opravdu živo. A taková podvečerní pohoda.

.

Emoce pur a jak správně na děti

5. srpna 2015 v 21:10 | pavel

Pro dnešek začnu bez fotky, ale žádný strach, fotky budou. Nevím jestli je to tím vedrem, zítra má přijít navíc vlna horka ze Sahary, ale jak jsem vycházel z Tesca, jeden chlapeček, asi tak kolem třech, nebo čtyřech let, se zmrzlinou v ruce, si stěžoval tátovi, že mu teče po prstech. A co táta udělal? Otočil se a vyrazil mu tu zmrzlinu pořádnou ranou z ruky. Výchova synů jak má být, takhle se zocelí a otrká už v dětství.




Jindy chodím plavat denně, ale dnes jsem musel vyřídit něco na úřadech, takže jsem si to odřekl a zajel se znovu podívat (minule byla zavřená) na Bertramku. Víc fotek bude jindy. Potom jsem se zastavil u Dagmar... a zastihl jsem ji v nejlepším. Zkrátka a dobře, chystala se na zítra na dovolenou do Bulharska, a tak jako každá žena měla velký problém co si vzít sebou, když může vzít do letadla jen pár kilo šatstva. To byly taky emoce, ale její.




V tramvaji pak jela tahle sličná farářka ve slušivých bílých šatech. Jeptiškou nejspíš nebyla, ale měla na prsou velký kříž.




Ještě štěstí, že jsou po Praze tyhle studánky. Lidé se tam o vodu přímo perou, myjí se a doplňují si zásoby vody.




Tyhle dvě holky si vzaly deku a ustlaly si přímo na náplavce a nenechaly se turistů ani moc rušit.




Ta vlevo má docela zajímavé pozadí.




M. je stále nemocná, jiné moje kamarádky jsou taky bůhví kde a tak si chodím popovídat s touhle paví paní.




Ještě jednou malé pávátko, tentokrát z dnešního dne. I to je emotivní, je pozorovat.





Doma jsem pak dal tyhle brambory maštěné máslem s jogurtem. Víte jaká je to pochoutka?

.

Emu a jiné smysly

4. srpna 2015 v 10:52 | pavel

Nejdřív fotka k TT. Fešák emu mi krásně postál.



.


.


.



Jel jsem si zaplavat a ve chvíli když jsem byl ve vodě, jeden pes se mi vyválel v bílých kalhotách a byly zelené i od trávy. Ta jeho panička mi místo aby se omluvila, mi řekla, že byly už předtím špinavé. Pak ještě dodala, že s těmi nohama, jaké mám já, mohu jet domů bez kalhot. (Byla to lichotka?) Nejraději bych ji nakopal do prdele. To byly taky emoce. Na štěstí za zelená šla doma vyprat.




Lepší emoce jsem pak měl odpoledne. Čokoláda od Jitky.




A k večeru ve Vojanových sadech tato paví "maminka". Zastavil jsem se u ní. Měla sebou i flaštičku červeného vína.









Ti maličké, po dvou dnech, co jsem je viděl, už tak běhají, že je těžké je dobře vyfotit.

.

S Danou na Dyzajnu

2. srpna 2015 v 8:00 | pavel


M. je stále nemocná a navíc mi napsala "...je to zvláštní, ale muž mne stále hlídá a tak nevím co se děje a nemám chvíli klid i u toho doktora byl se mnou..." takže mi ani nemohla zavolat. Ujala se mne ale Dana a odpoledne jsme zašli na procházku na Střelecký ostrov, kde byl Dyzajn, víc jak sto obchůdků s cetkami a hadříky... což byl hlavně ráj pro ni.



.


.


.


.



Dana se probírala těmi krámy, taky si koupila halenku a sukýnku, a já raději kolem fotil.



.


.


.



Taky zajímavý záběr. Ty ženy jako obvykle, fronta před záchody.




Pak jsme si dali něco k pití v kavárničce nad Vltavou...




... do Vojanových sadů jsme se šli podívat na maličké pávy...




I tyhle plavky si Dana koupila. Ty se mi líbily.




a nakonec k Daně domů.





A strašidla pod postelí? Tam jen mňoukali její kocouři.

.

S kamarádkou Gotta na návštěvě u Gotta

31. července 2015 v 21:08 | pavel

Po návštěvě Jitky v jejím obchůdku jsem se ještě zastavil v Vojanových sadech, to už je taková moje pravidelní procházka za pávy, a tam se ke mně přitočil takovej magor, nejspíš psychopat a meromocí se mi snažil ukazovat na svém foťáku pornovidea, které si nahrává, aby je mohl lidem na potkání ukazovat. Tohle se mi ještě opravdu nestalo, nemohl jsem se ho zbavit, ale naštěstí mne od něho vysvobodila Lenka, která do sadů taky zrovna přišla. (To je ta, co mi jednou věnovala dvě paví péra).




Lenka se nechtěla fotit, ale ještě než se mne zmocnil ten magor, bavil jsem se s touhle ukrajinskou maminkou.

Chvíli jsem si tam s Lenkou sedl dokud ten chlap neodtáhl, a pak mi navrhla, jestli bych s ní nezašel ke Gottovi. Zná ho od svých šestnácti let, znala se i s jeho rodiči a občas za ním i jde, aby ho pozdravila. "Proč ne, řekl jsem," a tak jsme sedli na dvacítku a jeli k Andělu. Byl sice už večer, po sedmé, ale stejně jsem neměl nic v plánu, protože M. je stále nemocná a Maruška delší dobu taky.... a ostatní kamarádky jsou buď na dovolené, nebo někde v trapu.




Pohled na Smíchov je někdy docela tristní.




Neprve jsme prošli kolem Bertramky, je pěkně zanedbaná, taková osuda, a nahoru ke Gottovi. Ale nebyl doma.





Tady bydlí Gott, pokud je doma.




Lenka mi taky ukázal dům kde žil Fráňa Šrámek. Prý sedával pod tímhle topolem.




Tady je Gottův dům od Anděla.

Lenka je vůbec taková zajímavá žena. Je vdaná, manžela má v Německu, ale zrovna nestojí o nějaké soužití s ním, přestože se tady v Praze prý dost nudí a tak raději courá po městě, než aby se v Modřanech koukala v bytě do zdi. A třeba má strach, že by našla strašidlo pod postelí.



.



Vytáhla mne pak i na Střelecký ostrov, tam jsme si asi na hodinu sedli, to už byla tma a pak chtěla i podél Vltavy až na Výtoň. To mi však už byla zima, byl jsem dost lehce oblečený, takže jsem nastoupil u Žofína na tramvaj. Někdy se mi dějí věci, že tomu ani sám nevěřím. Lenka je taková tulačka a ani se v noci po Praze nebojí. Šla dál sama.



.


.


.



Já se v Praze opravdu nikdy nenudím.

.

Hanička je jak nedobytná pevnost

30. července 2015 v 11:41 | pavel

Ale abych to uvedl na pravou míru, nesnažím se ji dobývat, jen je to asi nespíš první žena, kterou jsem potkal, která je tak nedobytná. Tím ovšem nechci říct, že všechny ženy, které jsem poznal, byly hned povolné. Jednoduše a řečeno, abych šel přímo k věci, včera jsme už měli třetí schůzku a přesto se nenechala ani políbit... ani za ruku vzít, ani kolem ramen. Jediné prokazování náklonnosti, které jsem zatím poznal, je to, že mi vždycky přinese něco k jídlu.




Včera to byla bublanina s višněmi z její zahrádky a měly, jak jsem si přál, i pecky. A mohl jsem si konečně zastřílet.




Naplánovala nám cestu do Dolních Počernic k (zatopenému) pískovišti.




Přetože bylo víc pod mrakem, bylo teplo a právě tady, jak je ta fotka, lákolo mne to si zaplavat.

Haničce jsem to taky řekl, jestli by jí nevadilo, kdybych tam skočil bez plavek, už ví jak rád plavu a navíc jsme tam byli sami, nikdo nikde, a jestli by ji neurazila moje nahota. A že by mohla se připojit. Hanička že ne, ale že mohu, jen si sedne na mez opodál a pohlídá mi foťák. Do vody jsem ji samozřejmě nedostal.




Přidal jsem fotku kde mne Hanička při plavání fotila.




Na louce tam byly tyhle kytičky, kterým Hanička říká pantoflíčky.




Jediný plus všechn naších schůzek je ten, že se Hanička aspoň nebojí a jde se mnou i tam kde jsme sami.




Ve vlaku pak s námi jela tahle holčička, která nám dovolila fotku.

.

Hajzlbabička a jiné maličkosti

28. července 2015 v 9:41 | pavel

Moje M. je stále nemocná a navíc ji její muž začal hlídat, přestože ji podvádí s milenkou. Teď k ní domů jezdí každý den a sedí tam až do půlnoci u televize a M. mi ani nemůže zavolat, jak jsme měli ve zvyku. To jen na okraj. Dopoledne jsem se válel a přemýšlel co s načatým dnem, až jsem se nakonec vypravil za Jitkou do jejího obchůdku abych ji potěšil (a potěšil i sebe) a dostal jsem ke kafi i meruňkový koláč. Navíc přišla bouřka s velkým lijákem a tak jsem nakonec u ní zůstal až skoro do večera.




Při cestě domů jsem jako obvykle zašel do Vojanových sadů abych se potěšil pávy a kytičkami (já se pořád rád něčím těším) a jak jsem šel kolem záchodů, zrovna se tam na pozdním sluníčku vyhřívala hajzlbabička (správně by mělo být hajzlbáda, ale já jsem zdvořilý) která se dala se mnou do hovoru. Lidé jsou jsou ke mně sdílní (ani nevím proč) a tak mi řekla, že je rok vdovou, za mlada moc ráda chodila na rande na Petřín a samota že je tak krutá.



.



V odpoledním slunci krásná stínohra.



.


.


.



Na Karlově mostě jsem se pro vás zvěčnil, abyste mne taky jedou viděli.




Pak jsem se zastavil za Pavlou, která tam prodává...




... a před Orlojem jako obvykle turisté s foťáky. Není snad lepší si koupit pohled?

.

Rekapitulace víkendu

27. července 2015 v 11:24 | pavel

Po páteční procházce s Dagmar, která se protáhla až přes půlnoc, jsem docela lenošil, ale odpoledne o páté mne navštívila Yveta. Jednak by ráda viděla moji knihu a taky mi chtěla ukázat fotky z dovolené v Italii. Přivezla mi i nějaký italský likér, který jsem ještě ani nerozbalil. Na oplátku jsem ji nabídl švestkový koláč, který jsem pro ni přes poledne upekl. Ráda mlasá sladkosti a je to ni vidět. Mimochodem v pátek mi Dagmar taky řekla že rád mlsám, ale myslela něco jiného než koláče a že se mi to prý jednou vymstí.



.



V neděli už v deset přijela Hanička a vyjeli jsem si na Prokopské skály. Zpočátku vál docela studený vítr a nakonec bylo krásně. Docela dost jsme toho i prošli a pak, protože se i dost oteplilo, na Hostivařskou plovárnu, kde jsme si zaplavali.



.


.


.


.



V metru jsem viděl takový nerovný pár. Když šli, drželi se za ruce a když ho políbila, musela se k němu sklonit.

Věk měli přibližně stejný, ale působili jako máma s dítětem.

.

Večerní Prahou

25. července 2015 v 13:49 | pavel

Večerní Prahou s Dagmar, ale s davem rozhodně ne... ten by nás jedině rušil při naší krásné večerní procházce, kterou jsme protáhli až dlouho přes půlnoc. Měli jsme opravdu štěstí, že bylo příjemné počasí s chladivým větříkem, takže jsme si ten večer opravdu užívali. Do pěti hodin jsem se ještě koupal v Hostivaři, takže jsme se sešli až kolem sedmé a kde jinde než u Vltavy na náplavce. Večerní (spolu s nočními) má Dagmar stejně nejraději a příšla po dovolené i hezky odpočatá a opálená.




Do Vojanových sadů jsme se už nedostali, protože je zavírají v sedm a ze Střeleckého ostrova nás policajti vyhodili v jedenáct. To prostě nepochopím, že úřady milencům takhle brání v parcích randění v tu nejlepší dobu. Tedy za tmy a bez čumilů. Samozřejmě, je i Petřín, který nejde zavřít.



.



U Vltavy bylo krásně chladno a vál větřík.



.



Dali jsme si něco k pití a rychle padla tma. Raději fotím bez blesku, fotka má pak kouzlo.



.



Karlův most byl i o půlnoci plný.

Taky jsme trochu řešili vztahy. Dagmar by ráda měla muže o kterého by se mohla celý den starat, společně vařit, společně nakupovat, společně usínat a já jsem prý beznadějný případ... Není to tak docela pravda, je to dokonce i lákavé, ale jen nemám po předchozích zkušenostech zatím moc potřebu se vázat.

.

Jak si kdo ustele, tak si i lehne

24. července 2015 v 8:00 | pavel



.



Prostě jsem neodolal, ale musel jsem je vyfotit. No řekněte.




Původně jsem vám chtěl ukázet jen jednu fotku, ale tahle taky není zahození.

Když jsou ty vedra, tentokrát nechodím proti proudu, ale s davem... a kam jinám než koupaliště, k rybníkům, nebo na přehradu, jinak bych doma nevydržel. Naopak "proti davu" je moje fotografování. Docela při tom riskuji, že mi někdo dá pěstí, nebo aspoň vynadá, ale zatím mi to vychází. Dobrá fotka je mi důležitější než malér a taky mne už tady na blogu dvakrát pozastavili blog, přestože ty fotky byly docela nevinné. Zrovna dnes jsem o tom náhodou mluvil s Pavlou, která má příbuzné ve Švédsku, kde je to ještě horší. Svět už není jak byl. Je plno zákazů a člověk má strach aby se zase něčím neprovinil. Ani fotku ženských prsou už tu nelze ukázat, přestože visí na každém rohu (a ženy se už nestydí na veřejnosti kojit) a pokud někdo vyfotí díte, je z něho hned pedofil... a může to být i žena, což se Pavle stalo.




Na přehradě jsem se byl tentokrát koupat sám, protože M. skutečně onemocněla a je na antibiotikách.

Z plavání jsem zašel přímo za kamarády do hospody, protože tam nejenže je dobré chlazené pivo, ale i chlad.

Zítra mne Jitka pozvala na koupíní někam do pískovny, má být zase vedro, tak uvidím.

ZASE PŮJDU S DAVEM.

.

Tak trochu jiný den s M.

22. července 2015 v 8:00 | pavel

Chtěl jsem vyjet hned ráno, ale opozdil jsem se. Taky doprava v Praze v dopoledních hodinách je hrozná, nic na sebe nenavazuje a já musím aspoň třikrát přestupovat. V Hostivaři, bylo zrovna jedenáct, jsem natrefil na M. což se mi ještě nestalo. To nás oba docela překvapilo. Šla s třemi kolegy (muži) na oběd. Obědvají brzy, protože nesvačí a berou ten oběd jako společenskou událost. "Kde se tu bereš?", řekla mi, zastavila se a ti chlapi šli napřed. "Jdu si nejdřív zaplavat," řekl jsem a dvakrát jsme se ještě stačili políbit. Jedna pusa mi nikdy nestačí. Byl pak na ni krásný pohled, když za nimi utíkala.




U přehrady bylo docela prázdno, jen dva páry na dece a nikdo se nekoupal. Šel jsem si hned zaplavat, protože mi bylo horko. Dvakrát na druhý břeh a zpátky a když jsem měl dost, přišla další dvojice... Mladá hodně tlustá holka, snad jí nebylo ani osmnáct, a chlap, který by mohl být její otec. Ale byli to milenci, protože se líbali. Přijeli na kolech. Nic proti takovým nerovným párům nemám, protože taky mívám jen mladé přítelkyně, ale nešlo mi do hlavy, proč jsou zrovna tihle spolu, když ten muž nevypadal ani moc přitažlivě. Že by ho mohla mít z nouze, když kluci v jejím věku o ni moc nestojí? Ona si šla zaplavat, pak si vzala na ty mokré plavky šaty a hned zase oba odjeli.




Ve dvě jsem pak počkal na M. před úřadem a jeli jsme spolu tramvají na Malostranskou a kam jinám než do Vojanových sadů. Tam jsme si tentokrát sedli k jezírku, abychm měli trochu víc soukromí. Dlouho ale netrvalo a sedla si pak na sousední lavičku jedna stará žena s knížkou a četla si. Jak se mohla soustředit, to bych rád věděl, ale aspoň se tvářila že si čte. M. nebylo už od rána moc dobře, o víkendu si taky moc neodpočinula a nenebrala sil a navíc pokašlávala. Položila se mi nakonec do náručí a natáhla si nohy na sousední lavičku, která byla prázdná. Dokonce i na pár minut usnula a trochu i pochrupovala. Ulevilo se ji. Zítra uvidím, jestli jsem jí té energie nedodal zase až moc a třeba začnu taky kašlat.




Vzala si tam i svetr, protože dostala něco jako zimnici.

M. má poslední dobou doma zase velké problémy, upadá do depresí a na zdraví jí to nepřidá. Rád bych jí pomohl, ale sama ví, že si může může pomoct jen sama.




Na Malostranské je v těch vedrech dračka o vodu. S těmi napadanými květy to tam vypadalo i krásně.

Není nad vodičku.

.

S Haničkou v Klánovickém lese

21. července 2015 v 8:00 | pavel

S Haničkou jsem si aspoň spravil názor na Hany, že nejsou takové mrchy (jako moje ex, která byla taky Hana). Pozvala mne do Klánovického lesa na procházku, kde jsem ještě nebyl, i když to patří k Praze a docela jsme si to i přes to horké počasí užívali.



.



Vzala sebou svoji fenku Sáru, aby ji přede mnou uchránila.



.



U myslivny byly v ohradách zvířátka.




Tahle si mne zamilovala a ráda se nechala ode mne drbat.



.


.



Chutnal jí i můj prst.




Jako každý pes, miluje Sára házení klacku.



.



Byli jsme taky na borůvkách. Sice maličké, ale ochutnali jsme jich pár.




Dostal jsem taky od Haničky bublaninu. Bylo moc dobrá, ale bez pecek. Právě na ty jsem se těšil.

A nakonec k tématu týdne. Jít s davem vždy bylo a je proti mé povaze i filosofii. Nikdy jsem s davem nešel, ba naopak pokaždé jsem šel proti. Dav jsem nesnášel a vždycky jsem chodil jen ve dvou... a jak jinak než s holkou. Není to lepší? Tam dav je v jistých chvílích dokonce na obtíž.

.

Momentky z protimigrační demonstrace

19. července 2015 v 8:00 | pavel

Ony ty demostrace byly vlastně dvě, jak ase dalo čekat, jedna proti uprchlíkům, druhá na jejich podporu. Na obou stranách lidé, nevím jak je nejlépe pojmenovat, už podle vzhledu magoři. Normální lidé raděli zůstali na chatách, nebo na koupalištích.



.


.



Tady přívrženci migrantů. Oba tábory oddělovala policie.




Ani ten známý pražský taxikář tu nemohl scházet.



.


.


.


.


.


.


.


.


.


.



Jistě jste v televizi viděli, že přívrženci migrantů jim bránili v pochodu na Staromák.



.




Víte jak rád fotím a tak jsem si to i v těch vedrech docela užíval.

.
 
 

Reklama