Jen tak

Shodou okolností se jmenuje můj blog Cestou ... a téma týdne je Na cestě.

Středa v 5:49 | pavel

... tak mne můžete navštívit a prohlédnout si co je u mne nového.

U mne se poslední dny hodně změnilo, ale to prozradím až někdy příště. Každopádně jsem si včera vyšel na Petřín abych si tam uřezal pár barborek pro přítelkyni. Měl jsem štestí na krásné slunečné počasí a proto se docela povedly i fotky.




.


.


.



Byl i krásný výhled na Prahu...




... a všechno jako na dlani.




Takové procházky vyčistí mysl a celý den je pak krásnější.

Nemám pravdu?

.

Zeman se opět vydal na svém člunu na vodu

1. května 2018 v 9:00 | pavel




Není to sice princ, ani na bílém koni...




... není ani někde na Moravě, nýbrž v JAR ...




... ale není to podobnost vskutku báječná?



.


.



Jak už jsem v minulém článku napsal, je to slepé rameno řeky ústící až na pláž...

... a mohli jsme se smíchy potrhat.

.

Marakuja, nebo mučenka?

26. dubna 2018 v 20:43 | pavel




Tohle je mučenka.

Nebudete mi věřit, ale mezi nimi je velký rozdíl. V českých obchodech je na limonádách vyobrazená mučenka pod názvem marajuja. Marakuja je kyselá, zatímco mučenka je lahodná a tu si tady tady v JAR náležitě užívám. Roste nám tu na zahradě, takže stačí si ji jen utrhnout.




A proč se jí říká mučenka?

Název pochází z německého passionsfrucht, přičemž passion, jak snad všichni víme, se vztahuje k utrpení Ježíše Krista na kříži.

Dobrou chuť.

.



Proč se komunisté kamarádí s třídním nepřítelem?

24. dubna 2018 v 11:46 | pavel

To je ta absurdita české politické scény... s Babišem, s jedním z nejbohatších kapitalistů v Čechách.




Nedávno tu postavili novej obchoďák a sjízdějí se tu lidé z celého okolí.




To je focené v neděli, když tu jsou otevřené jen některé obchody.




Všechno krásně prosvětlené.




Potraviny Checkers, kde často nakupujeme.




Tohle nám roste na zahradě... dobře se s tím prý čistí flašky.

Ale abych se vrátil k té otázce v nadpisu... tohle se může stát jen v Čechách.

Ale pořád lepší než kdyby byla ve vládě ta plechová huba, ctižádostivec Okamura.

.

Jak je to v JAR s městskou dopravou

8. dubna 2018 v 14:47 | pavel

Jak už jsem to tady jednou napsal, bydlíme asi 100 kilometrů od Kapského města v krásném městečku Hermanus, které je často cílem turistů, ale i bohších Jihoameričanů, kteří si tu zřídili vilky a bydlí tu buď trvale, nebo sem jezdí na víkendy. My bydlíme při pobřeží na okraji města, ale má to kromě kladů i malé nevýhody... a řeknu vám proč. Mezi naším domem a středem města je právě to pověstné městečku černošské chudiny. Městská doprava tu neexistuje a tak máme jen 3 možnosti, jak se do centra naprosto bezpečně dostat. Buď autem oklikou, které taky denně využíváme, nebo cestičkou po pobřeží, přes tzv. "zakázané pásmo" kde se chudí černoši pohybují a občas se i chodí vykoupat (taky tu loví mořské plody), nebo projít přímo tím jejich městečkem, což se asi ani jim moc nelíbí, aby je tam někdo okukoval. V nejlepším případě můžete přijít o foťák.



Krásně úhledná a čistá hlavní ulice centra.


.



Ve městě hlídají pořádek snad jen černí strážníci a většinou jsou to ženy.



.



Z centra je krásný výhled na moře. Fotil jsem brzy ráno, krátce po východu slunce.

Na závěr ještě k té městské dopravě, která tu prakticky není, takže ti chudí černoši to řeší tak, že všude chodí pěšky, málo na kolech, nebo se postaví k silnici a stopují dodávky, nebo bohatší černochy, kteří se vzmohli na auto. Často drží v ruce menší peníze a nabízejí je za svezení.




To jejich městečko jsem fotil jen z auta, proto ta kvalita.


.

I v Africe jsou migranti

6. dubna 2018 v 7:36 | pavel

Už po cestě z letiště jsou při dálnici vidět pověstná městečka township, která jsou na okraji všech měst, jako bylo na Slovensku s cikány. Pokud vím, město jim tam zřídí vodu a elektřinu a každý se pak musí zařídit po svém. Co najdou, nebo ukradnou a postaví si chatrče ze dřeva a plechu na střechu. Jsou tam i migranti z okolních chudších zemí, kteří tu jsou rovněž nevítaní a nadále překračují hranice.




Právě kvůli nim si tu lidé opevňují své domy s bezpečnostním zařízením, často obehnané dráty nabité elektřinou.




Normální člověk tam nejde, ale když jsme si jednou v Kapském městě zaplatili vyhlídkový autobus, tak prakticky nahrazuje metro, protože jiná městská doprava tam není... můžeš se tam jít podívat s průvodcem.




Ale je to krásná země.




Tady jsme konečně doma....




... a tady vede naše cesta k moři.


.

I tento krok byl do neznáma... i když trochu jinak

4. dubna 2018 v 12:57 | pavel

Před lety jsem na Tenterifě padl na jeden opuštěný kamennný dům na útesu nad mořem, na opačné straně ostrava, kam turisté obvykle nezavítají. Zamiloval jsem si tohle místo a říkal si, že by nebylo špatné ho zrekonstruovat a usadit se tam. Rajské místo, rajský pohled na moře.... Nakonec mne osud zvanul mnohem jižněji a byl to dar z čistého nebe, který jsem ani nečekal. Krásné místo asi 100 kilometrů od Kapského města.




Let byl úmorný...




... ale krásný výhled.




A cítil jsem se tady hned jako doma.

Moc velký rozdíl mezi Německem, kde jsem žil 35 let, jsem ani nevnímal.

Všude je člověk doma, když si má kam pověsit klobouk.

.

Byl to skutečně krok do neznáma...

3. dubna 2018 v 11:55 | pavel

.... prostože jsem nevěděl,co mne po operaci srdce čeká.

Člověk nikdy neví.




Pár dní předtím jsem našel mezi bramborami tohle srdce....

takže jsem veřil, že to to dobře dopadne.




Je to jako přežít svoji smrt, projít tunelem a znovu se narodit.

Teď už vím, kam mohu kráčet a vám děkuji za držení palců.

.

Vzpomínky život nenahradí

17. března 2018 v 16:18 | pavel

Ve vzpomínkách si nelibuji, to není život, to je mrtvý čas, ale někdy si vzpomínky přesto vyvoláváme jen proto, že nechceme něco, nebo někoho zapomenout. Jakmile na někoho zapomeneme, je pro nás prostě mrtvý. Ale proč to tu právě dnes říkám? V nejbližších dnech mne čeká hodně těžká operace a taky nevím, jestli zůstanu tady pro někoho jen vzpomínkou. A navíc je to operace v době, kdy se cítím silně a zdravě jak nikdy... co si ti doktoři na nás někdy vymyslí.



Dopřáli jsme si s přítelkyní krásný měsíc v slunné Jihoafrické republice

a kdyby to měl být poslední v mém životě, rozhodně stál za to.

Kdybych se sem nevrátil, myslete na mne v dobrém.

.

Hvězdné komentáře

29. prosince 2017 v 21:29 | pavel

Nové komentáře ke schválení


To je nevídané kolik tisíc takových komentářů, co jsem taky nebyl, se mi tu nahromadilo a s odpuštěním, zasralo můj blog. Co na to říkají lidé zodpovědní za blog cz? Proč nic nedělají... nebo z toho mají prostě příjmy a proto to tolerují?

.

Kdo by ze sebe neměl strach... že něco provede.

25. října 2017 v 12:20 | pavel

Já se tu 3 měsíce nepřihlásil, tohle jsem provedl a mohl by mne blog cz třeba smazat.

Tak to raději napravuji.



.



Daří se mi dobře, chodím na houby




... tady jsme z nich měli řízek...




... a rádi chodíme na konzerty.

Upřímně řečeno, blog moc nepostrádám... život je jinde.

.

Je to sice nenormální, ale já snad začnu Zemana mít rád...

14. května 2017 v 15:30 | pavel

... a řeknu vám proč. Nechce Sobotku.

Nejsem sice fanoušek Babiše ani Zemana, ale co sociální demokrati v čele se Sobotkou a Zaorálkem poslední dobou dělají, nad tím jen kroutím hlavou. Chtějí se udrdžet u moci, klesali jim před nastávajícími volbami preference, tak co jim zbývalo, vytáhnout něco na Babiše (a je to zatím jen podezření), který by mohl volby vyhrát. Jako zběsilej pes dělá Sobotka, kterému teče do bot, všechno a neváhá spolu s ostatními straníky takhle vyvádět. A ostatní strany se pochopitelně k němu připojují, protože i jim jde o koryta.

Už jsem prostě takový, že se zastávám lidí v menšině, když se většina pro nějaký účel proti nim spojí.




V ranních hodinách balón nad Prahou. Fotil jsem ze svého okna.

.

Idiotské reklamní komentáře

18. dubna 2017 v 19:58 | pavel

Víc než hloupí lidé jsou tady k vidění hloupé komentáře od "us, tablets, order, cialis..." o které nikdo nestojí a blog.cz, ti lidé, kteří by se o to měli starat, s tím nic nedělají. Nebo mají z toho vedlejší příjem? Každopádně mne ta záplava těchto "komentářů" natolik znechucuje, že sem už nemám chuť docházet a něčím přispívat.




Každopádně si raději užívám svého volna jinak a lépe. Byli jsme na Blaníku...




... vyšli jsme si i na Malý Blaník, kde se konala pravděpodobně českobratrská mše.

Ozval jsem se tu jen proto, abych dal najevo, že jsem stále živý.

Nechci patřit k hlupákům, kteří podporují, i když nechtěně, tyhle idiotské reklamy.

.

Rýma jako smrtelná nemoc

27. března 2017 v 21:10 | pavel

To si člověk teprve uvědomí, že je jen člověk a snadno zranitelný, že není stroj a může už mít jen krůček ke smrti. Včera plný elánu a dnes s rýmou a ucpanými čelními dutinami na pokraji zoufalství... nic ho netěší, žádné radosti a není ani schopen se věnovat bohulibým činostem. Jistě víte jaké myslím. Prostě takové, jakými si dokazujeme, že žijeme. S tou otravnou rýmou na ně můžeme zapomenout. Není ta rýma taky takový křest ohněm? Zamyslet se nad sebou, že mohou přijít ještě horší časy. Třeba zápal plic a konec.
Každá rozumná žena ví, že pro muže je rýma skutečně smrtelná nemoc. Dokonce i takový Sobotka, jak jste mohli včera vidět v televizi, běžel s tou chřipkou do nemocnice. Jakoby mu nestačila postel a zázvorový čaj. Ten jsem si ostatně uvařil a už jsem zase jako nově zrozený.




To sluníčko mne dnes vyléčilo. Stal se prostě zázrak, rýma (a byla urputná) je pryč tak rychle jak přišla.

.

Vernisáž jaká tu dlouho nebyla

18. března 2017 v 10:10 | pavel

Snad o té výstavě víte z televize a to bych nebyl já abych na ni nešel. Šlo tam o čínského umělce Aj Wej-weje, který si asi zamiloval Prahu a českou sochařku Magdalenu Jetelovou, která taky žije v emigraci. Tu znáte ohledně předimenzované židle, kterou kdysi odnesla velká voda na Vltavě při povodni. Znal jsem ji osobně a tehdy odešla ve stejný čas jako já do Německa.



.


.



Tématem byli uprchlíci a bylo to od něho vytvořeno speciálně pro NG.




Tady expozice od Jetelové. Jmenuje se Dotek doby a naznačuje rýžová políčka, které mohou být zaplaveny naftou.



.


.


.


.



Fotky nejsou nejlepší, ale aspoň jste si o výstavě udělali "obrázek". Výstava potrvá až do ledna příštího roku.

.

Světská sláva - polní tráva.

22. února 2017 v 10:38 | pavel

V pondělí jsem měl spolu s přítelkyni možnost nahlédnout do Winternitzovy vily od Adolfa Loose, která byla veřenosti zpřístupněna.




Proč to tady píši k tématu týdne "Touha po moci" když architekt Witernitz nijak po moci netoužil? Po moci touží jiní lidé a nemusíme chodit daleko, třeba nahoru na Hrad. Každopádně židovský právník pan Witernitz si dovolit nechat navrhnout a postavit vilu s výhledem na Prahu od známého architekta... a jistě si domyslíte, jak asi nakonec bohužel dopadl. Z Osvětimi se spolu se synem už nevrátil a jen jeho žena s dcerou to přežily. Nikdy si nejsme jisti jak ten náš život skončí. Po návratu z konentráku jeho žena sice dům dostala zpátky, ale pak přišli k moci komunisté a protože neměla peníze na milionářskou daň, musela tu vilu státu darovat.




Tahle fotografie tam byla veřejně vystavená a proto si ji dovoluji otisknout.




To je výhled z té vily.

Všichni politici, i my sami, bychom si měli uvědomovat jak můžeme jednou skončit a nemusí to být koncentrák.

.

Mozek nebo srdce?

17. února 2017 v 18:00 | pavel

Jak se zdá, jedno se bez druhého neobejde a naopak. Človek může mít IQ 200, ale pokud jeho empatie je na nule, je mu ta inteligence k ničemu. Chová se jako dobytek, jako křupan. Raději nechci jmenovat. A podobně se v životě nevyzná ten s IQ pod 50.




Když jsem teď jel vlakem, vzal jsem si sebou vzpomínky Almy na Mahlera, jejího muže. Jak jistě víme, tento hudební genius byl chytrý (stejně jako Alma), ale právě vstřícnost a empatii ke své ženě postrádal. Teprve až když si našla milence, si své chyby uvědomil, ale bylo už pozdě a zemřel. Nešťastné manželství, nešťastný vztah...




Upřímně řečeno, muži to nemají s ženami vůbec jednoduché. Těm se chlap v ničem nezavděčí.




Ale ti chlapi se k ženám často chovají opravdu bezcitně. Vezměte si třeba Vrchlivkého, kterého jsem s přítelkyní nedávno minul, když jsme si vyšli na Strahov. Povyšuje se nad svojí múzou - dívkou, a ještě si o její hlavu opírá knihu. A to o nich psal milostné básně. Není to od něho sprosté?

.

Vedou všechny cesty do Říma?

10. února 2017 v 14:51 | pavel

A končí tam taky?




Každopádně naše cesta (moje a mé přítelkyně) včera vedla do sauny (ta je společná) a nádherně jsme si to tam užili.




Koupil jsem taky novou postel. Bílou, protože mám rád všechno bílé a nevinné.




Společně jsme ji složili a byla to docela práce, ale odměna nás nakonec čekala.




Odměna byla nejen v dobré večeři, byl smažený květák.

Samozřejmě jsme pak postel vyzkoušeli.

.

Dojdeme někdy na konec cesty?

6. února 2017 v 14:59 | pavel

Možná na konec některé cesty dojdeme, třeba takové, kterou jsmne si vytyčili jako cíl a naplnění našeho úsilí, nebo je konec cesty našeho pozemského života, kde naše cesta podle některých náboženství ovšem nekončí, nýbrž teprve začíná. Mohu-li mluvit o sobě, já jsem raději někde na cestě a každý konec se snažím oddálit jak se jen dá.




S přítelkyní jsem byl v sobotu v Anežském klášteře, kde v kostele sv. Františka je ve svorníku klenby tento had - požírač ocasu, který se nazývá UBOROS. Symbolizuje nepřetržitý běh života. celkovou podstatu věcí, nebo nekončící návrat od konce k začátku. Přesně tak kroužíme životem dokola, dokud nenalezneme jeho naplnění - podstaty.



.



Někomu ovšem stačí když si naplní žaludek. Ovšem my s přítelkyní jíme střídmě.




Mandala od přítelkyně.

.

Celý život je jedna iluze...

3. února 2017 v 14:40 | pavel

... ale proč se jí nepodvolit.




Jinak by náš život byl ještě krušnější.




O víkendu jsem prodával na pražské burze minerálů ...




A iluzi jsem taky neztratil. Lidé mají o kameny pořád zájem.

.
 
 

Reklama