Jen tak

Ztratil jsem iluze, že když smažu a zablokuji komentáře tohoto znění "hsjmgm" a jemu podobné...

31. ledna 2017 v 14:12 | pavel

... že mi dají pokoj, ale skutečnost je jiná. Jedná se hlavně o werbung na viagru, kterou opravdu nepotřebuji.

Jsou jako štěnice, kterých se člověk jen tak nezbaví. Máte podobné zkušenosti?




Jinak si užíváme s přítelkyní zimní pohody, že jsme se po pár letech vydali na rybník si zabruslit.

Co vy?




Poradíte mi jak se těchto nepatřičných komentářů zbavit?

.

Jeden chybný krok a šlápneme kam jsme nechtěli aneb jak jsem byl vyléčený z bolesti zubu

24. ledna 2017 v 13:40 | pavel

Ale jsou i nečekané kroky, které jsou nám naopak prospěšné. Bylo v předvánoční době a měl jsem v centru Prahy schůzku s přítelkyní. Vyjel jsem o pár hodin z domova dřív a protože byla docela zima, napadlo mi zajít (právě jsem ho míjel) do kostela sv.Jiljí. Lidé se tam zrovna scházeli na podvečerní mši. Navíc mne bolel již několik dní zub a potřeboval jsem si na chvíli tam v klidu posedět.




Nebyl jsem jediný kdo se rozhodl učinit takový krok. Tento muž na fotce, pobuda, se tam bez rozpaků s plechovkou pití zády k oltáři rozvalil a neměl se k tomu, ani po naléhání jedné věřící a faráře, zvednout. Nakonec si přeci jen dal říct a po delším proslovu, v němž nám udělil rady do života, z kostela odešel a mohla mše začít.

A proč to tady říkám? Můj příběh není ještě u konce. Jelikož jsem měl ještě hodinu čas, rozhodl jsem se na mši zůstat a jít, když je před Vánoci, k přijímání. Jsem katolík. Hostie se mi bezděčně přilepila na ten bolavý zub a nebude mi asi věřit, od té doby mne zub nebolí. Můžete si myslet, že to byla náhoda, nebo že se stal zázrak, ale opravdu se tak stalo. Řekl jsem to pak přítelkyni, když jsem se s ní sešel... může mi to dosvědčit. Mám tu nechat její telefonní číslo?

-

Asi nejhorší je, když člověk vidí jak někdo podléhá fanatismu

17. ledna 2017 v 11:44 | pavel

Sám jsem to u mé bývalé ženy zažil a bylo to rozhodně zajímavé, pozorovat ten pozvolný proces, ale na druhé straně i hodně tragické a zdrcující, když jsem viděl jak té závislosti, tomu fanatismu, propadá a nebylo v mé moci jí pomoci... protože to strikně odmítala. Ti lidé jsou si skálopevně jisti, že mají pravdu, že tak činí dobře, a nopak ti ostatní, že jsou na špatné cestě. To samé, stejný proces, jistě probíhal i u těch lidí, kteří se přidali k islámským extremistům. Je to taky prakticky sekta, stejně jako ta "svaté matky", která bezohledně zlákala i moji ex. U těch islamistů je to láska k Alláhovi, kde najdou soudružnost a víru, že jedině takto dosáhnou vykoupení a skončí v nebi... a u těch početných našich sekt to není jinak. Jsou slabí a nechají se snadno svést. A za tu naději, lásku k bohu, jsou schopni všeho a dokonce i násilí. Nemají ohledy ani zábrany. Je jim ukradena duše a jsou v pravém slova smyslu nemocní. Měli bychom jim z toho FANATISMU, dokud je ještě čas, nějak pomoci. Ale recept na to ještě nikdo nenalezl.




Abych vám taky ukázal nějakou fotku. Velbloud z průvodu Tří králů.

.

Jak je to s kouřením

12. ledna 2017 v 8:10 | pavel

Já jsem kouřil od dětství, ale jednoho dne, když jsem řekl, že bych s tím měl skončit, protože jsem si konečně uvědomil, že si tak ničím zdraví a leze to navíc do peněz, neměl jsem s tím problém. Bylo to z jednoho dne na druhý a mám od cigaret pokoj. Asi tu vůli budu mít silnou.

Je to prostě zlozvyk a teď se z odstupu divím, proč s tou závislostí má plno lidí problémy. Před několika dny jsem četl v novinách, že je nutná odborná pomoc a dokonce hrazená ze zdravotního pojištění částkou až 4000 korun. Tomu opravdu nerozumím proč si brát léky, když stačí síla vůle. To jsou ti lidé tak slabí a bezmocní, že si nedokáží něco zakázat? Přece si stačí jen říct. Každý jsme asi jiný.





Něco si zkázat možná neumím...




... třeba dobré jídlo od přítelkyně. :D

.

Mlhavý západ slunce nad Vltavou

10. ledna 2017 v 9:00 | pavel



Mlhavý západ slunce. Slyšíte aspoň tu Vltavu?

Asi vás ta fotografie moc nezaujme, moc toho nevidíte, ale vyjadřuje moje rozpoložení. Mnoho o sobě tady napříště vyprávět nebudu, jak jsem činil a víc si nechám pro sebe. Každopádně jsem se začátkem září nadobro přestěhoval z Německa do Prahy a tím stěhováním jsem si dokonce přivodil kýlu... tu už mám "sešitou". Teď abych nezahálel a abych nezlenivěl, píši měsíčně do jednou časopisu a jinak si užívám života. S kameny samozřejmě pracuji dál.

Přeji vám do nového roku všechno dobré.

.

Štědrý večer, Patti Smith a kolečkové brusle

27. prosince 2016 v 9:00 | pavel

Na Štědrý večer jsem pod stromečekem našel dárek od přítelkyně a byla to poslední kniha vzpomínek Patti Smith. Za tu knihu jsem byl moc rád, protože její zpěv mně provází velkou částí mého života a miluji její poetický sloh, jakým své autobiografie píše. A proč tu o tom tak píší? Řeknu vám to... jen když budete mít trochu strpení.




Na knihu jsem se těšil, takže jakmile jsme ulehli, hned jsem ji otevřel a přítelkyně mne poprosila abych ji z ní aspoň několik stránek četl. Jsem prý dobrý uspávač. Schoulila se do mého klína do klubíčka jako kočka a pak už opravdu stačilo jen pár slov a spokojeně oddechovala.
Nakonec jsem s otevřenou knihou usnul i já, ale probral jsem se před nějakém oploceném prostranstvím, které vypadalo jako stadion pro kolečkové brusle. U vchodu jsem se zeptal jestli mohu dál, ale ta žena mi odsekla, že prý jen na rezervaci. Byl jsem docela zklamaný, otočil jsem se že půjdu domů, ale v tu chvíli na mne z opačného koutu zavolala jedna holka, v které jsem rozpoznal spolužačku. Byla tam na brigádě a půjčovala lidem ty brusle. No ukecala tu babu, vzala mne za ruku a rozjeli jsme se. Bylo to uvolněné a moc fajn. Když jsme se dost najezdili, ještě jsme od té ženy dostali vynadáno, že jsme přetáhli hodinu a já se probudil.
Moje přítelkyně, schoulená v mém klíně spala poklidně dál, držela se mé ruky jako nějakého plyšového medvídka a já cítil, jak mi ta ruka dřevění. Co dál, řekl jsem si. Mám ji probudit, když tak krásně spí jako andílek? V tu chvíli jsem měl jen jedno přání... aby tak bylo dál, aby ten krásný pocit nekončil a ponořil se do hlubokého spánku i já sám. Kdybych se rozhodl jinak, všechno bych pokazil.

Takže to byl, moji milý, můj Štědrý večer, Štědrá svatá noc.


.

Je to pravda nebo ne...

21. prosince 2016 v 16:38 | pavel

... ale jak se zdá, pořád žiji a dokonce krásně.




Přeji Vám krásné Vánoce.

.

Nejlepší manuál pro život je dobrá snídaně do postele

26. června 2016 v 14:35 | pavel




Dobře se naladíme a celý den pak vychází podle našich představ.

Dlouho jsem se tu neukázel a řeknu vám proč. Život je někde jinde než na blogu a je i krásnější a zajímavější.

.

Jednou v týdnu to prý docela stačí

16. května 2016 v 12:15 | pavel

Tento článek není sice z internetu, nýbrž ze zdravotního německého časopisu, ale asi to bude pravda.




Jednou v týdnu stačí, říkají psychologové z university v Torotu poté co se zeptali 30 tísíci lidí. Spokojenost je tak dostatečně naplněna a pokud je prý sex častější, nijak se tím nezvýší. A ani nezáleží jaký věk, pohlaví, nebo dobu vztahu ti lidé mají.

Když to tak čtu, tak si říkam, jestli by s touhle frekvencí sexu byla moje přítelkyně spokojená.

Ta by mne hnala... A co vy na to?

.

To bych nebyl já...

27. dubna 2016 v 11:20 | pavel

... abych čas od času nezabloudil nad nějakou propast a jen čekám, kdo mne tam dolů postrčí.

Každopádně jsem všechna nebezpečí zatím přežil a proto raději vyhledávám kopce, hory a jiné výšiny, kde nejenže je výhled do kraje, ale i nadhled a pocit volnosti....




... jak tomu například bylo v nedávných dnech...





... na Vinařické hoře, která je ve skutečnosti sopkou.




Já vím, ty fotky z hory tu už byly a proto vám ještě ukáži novou nevěstu.





Ta je možná taky jen krůček nad propastí, i když o tom zatím neví.

.

Já už nesním v tom platonickém smyslu...

18. dubna 2016 v 18:11 | pavel

... ale jeden sen, který jsem měl před pár dny byl tak zvláštní, že si zaslouží abych ho tady zvěčnil. Toho dne navečer jsem se s Míšou vypravil na nedalekou louku (tam kde lidé nevenčí své psy) natrhat mladé kopřivy a listy pampelišek, abychom si uvařili špenát. Mám ho na jaře rád, protože mi jednak svojí hořkostí chutná a navíc je zdravý na játra. Nevím jestli je zrovna ta kombinace uspávající (v každé bylině je nějaký jed), ale jakmile jsme pak v noci zalehli, oba jsme v momentě usnuli a spali tvrdě až do rána...




Tady je ten špenát s bramborovou kaší. Míša musí mít ke všemu maso.




A tady jsme ty pampelišky s kopřivami trhali. Máte to s výhledem na Prahu.

Jste ještě zvědaví jaký byl ten můj sen? Ten sen jsem měl až k ránu a ten mne taky probudil. V tom snu říkám Míše, zhasni to světlo (a skutečně jsme tak rychle usnuli, že jsme nechali svítit) a ona (ta lampička byla na její straně) si ležela klidně dál a nenamáhala se ani zvednout ruku. Měl jsem na ni docela zlost a to mne probudilo.... a vidím Míšu jak si klidně spí a světlo svítí. Je tohle normální?

.

Umění kolen nás a třeba i na zdech

11. dubna 2016 v 13:17 | pavel

Jednoho březnového dne mne D. vytáhla na vyhlídkovou věž nedaleko Kladna a docela jsme si tu procházku i přes celkem nepříznivé počasí užívali. A abych moc nemluvil, tady jsou díla, která jsme viděli na věži na zdech. Mohli bychom je nazvat jako lidová tvořivost.



.



Copak tohle druhé dílo asi může být, co myslíte?




Dole v té věži si můžete dát plzeň.



.



Výhled na Kladno.





A tohle je dílo které jsem vytrvořil spolu s D. a snad tak ještě nějaký čas v lese zůstane.

.

Po pěti letech, nebo pět let zpátky?

9. dubna 2016 v 13:19 | pavel

Jsou místa, kde jsme něco krásného prožili, která nám navěky uvíznou v paměti a najednou žasneme, když se tam po letech ocitneme... všechno je nám tam tak blízké, jako by se i čas zastavil. Jen s tím rozdílem, že jsme tam s jiným milovaným člověkem... jak to někdy v životě chodí. Všechno se nám rázem v mysli otevře, jako by to bylo včera... a to se musí zkrátka zažít.
Abych vás dlouho neunavoval, minulou neděli jsme tam jeli na kole s D. kolem a najedou vidím, kde najednou jsem. U Turyňského rybníka, kterému se říká i Záplavy, kde jsem byl před lety s mojí Bohunkou. Bylo to tehdy začátkem října a padaly kaštany. Někteří z vás ji ještě znáte.



.


.



Ten její copánek nasvícený podzimním sluncem.




Bylo krásně a nejen počasí.



.


.



A tady začínají fotky z poslední neděle... bylo sice hezky, ale pod mrakem.



.


.


.


.




A na závěr, takhle vypadá Bohunka dnes... čerstvá fotka.

.

Žluté nebezpečí?

31. března 2016 v 8:00 | pavel

Žluté nebezpečí? Ono to spíš bude červené, jak si za chvíli ukážeme a žloutenka to nebude. Každopádně to žluté nebezpečí v proroctví zvěstovala už Sibyla a později i slepá Baba Vanga, která bez zraku viděla víc než my "slepí." A Zeman je jejich čertův pomocník, jako by už nestačili ti jeho Rusové a teď i ty migranti.




Zasadili spolu strom a vetřel se tam i Zemanův kamarád Konvička v převlečením.

Na nich vlajky, takový kýč, jako všechno v Praze v posledních třech dnech.




Tolik Číňanů najednou Praha neviděla, i když těch turistů je i tak tu hodně.




Bylo vidět jak dokáží být agresivní, když jim o něco jde. Snažili se tou rudou zakrývat protestanty.



.



A dokonce často padla i nějaká ta rána.




Byl jsem tam s kamarády za Tibet.



.




Asi nejhorší a nejpříléhavější bylo, když řekl čínský prezident, že se u nás už cítí jako doma.

.

Temnota v ženách

22. března 2016 v 9:37 | pavel

To bych nebyl já, aby mne na tohohle téma, "temnota ve světle" zrovna nenapadlo.... temnota v ženách. Co se týče žen, dám obvykle na svůj vnitřní pocit, ale někdy se stane, že naletím. Jedna žena mne pár let uháněla, že se sejdeme na kafe a nakonec jsem si řekl proč ne a dnes vidím, že mne nějaký strážný anděl asi varoval... a já ho neposlechl. Mohl bych říct, že skoro v každé ženě je temná schránka a na vině jsou dokonce muži... se kterými měly špatné zkušenosti a pak to člověk schytá za ně. Když se pak cítí uražené, nebo zklamané, ten temný oheň se v nich rozhoří a my muži se pak nestačíme divit co všechno dokáží. Jaká zášť z nich vzplane. Naštěstí moje současné kamarádky jsou milé holky... ale člověk nikdy neví, ne?

Jiná temnota v ženách, které jinak svítí pohodou a radostí, jsou ukrývané rány, pády a starosti. Jedna moje kamarádka například, třebaže porodila dvě děti, vnoučata asi nikdy neuvidí... a to ji dost trápí. Druhá žena, s tou jsem se viděl dokonce včera, sice vnoučata má, ale pro rozpory v rodině je taky nevidí. Ale nejde jen o vnoučata. Ženy se protloukají životem, navenek září, jak se nám zdá, ale v hloubi duše se často trápí a topí v depresích.

Není všechno tak krásné a šťastné co vidíme na venek.




V neděli byl den Vltavy a tak jsem si ho s D. užíval na vodě.



.



Počasí sice nebylo nejlepší...



.




V neděli byl i Světový den lásky. Kdo z vás ho milováním slavil?

.

Skončit pod mostem

19. března 2016 v 19:45 | pavel

Tahle mne doma strašili, když jsem byl línej se učit... že tak dopadnu, ale nakonec jsem vyšel z devítky se samými jedničkami, takže mne most nečekal a mohl znovu a znovu, jak říkal Lenin, učit se, učit se, učit se. Učení ve školách mi sice moc nedalo, spíš jsem se raději učil životem, ale most mne nečekal a nejspíš mne ani v budoucnosti nebude čekat.




Tento mladík skončil doslova pod mostem...




... a docela si to tam dokázal krásně zařídit.




Určitě se tam cítí jako doma a v pohodě.




Když jedu tramvají kolem, docela mu to závidím. Nemusí platit vodu, elektřinu a kdo ví co ještě.

A nemusí ani pracovat. Užívá si života. Nemá se suprově?

.

Znovu a pořád znovu...

16. března 2016 v 15:50 | pavel

... děláme věci, které ani nemají velký smysl, ale přesto se jim stále věnujeme.

Například "dělání dětí", které ani už nechceme nebo ani už mít nemůžeme... myslím ženy, potentních chlapů se to netýká. A není to ztráta času, který bychom mohli využít jinak? Ale kdo by to nezkoušel znovu, když to přináší slast.



.



Ale s tím děláním dětí pozor... stráží tam nahoře čáp.

Zase znovu tu máme i Velikonoce na Staromáku a obchodníci se zase snaží na kraslicích něco od turistů vydělat.




I když nebylo nejlepší počasí, šel jsem se tam s M. na zvířátka podívat.





M. potřebovala znovu fotku na Lítačku. Už znovu pracuje v Praze.

Bez toho znovu se prostě člověk neobejde.

.

Nový začátek nový život

15. března 2016 v 8:00 | pavel

Bez nových začátků si svůj život ani nedovedu představit a skutečně si potom připadám jako bych žil svůj život několikrát a pokaždé jinak. Kdo mne zná, například ví, že jsem tu před lety všechno opustil a začal od nuly v Německu svůj život znovu a navíc v jiné profesi. Kdo se bojí, nesmí prostě do lesa a ten krok můj život vždy něčím obohatil. Podobně tomu pak zase bylo po rozvodu. Kdybych zůstal u své ženy, nepoznal bych zase jiné radosti. Často se podivuji, jaké obavy mají někteří lidé z nového začátku, přestože ten stav, v kterém často žijí, jim přináší jen problémy a deprese. A přitom stačí jen málo... nebát se a vykročit.




I příroda se nenechá odradit a zkouší to každé jaro znovu a znovu.





Někdy se něco nepovede, ale to neznamená to hned vzdát.

.

A víte kdo je největší komediant?

11. března 2016 v 8:00 | pavel

Největší komedianti jsme my lidé, protože jen my lidé se na rozdíl od jiných živočichů tak chováme.




Mohou být tahle zvířátka komedianti? Ani náhodou. Fotka je z naší sobotní procházky.

Vím, že se to někomu z vás asi nebude líbit, ale nedá mi abych nenapsal, že největší komediant je Zeman. Hraje si s námi jako kočka s myší. Díky buranům a zabedněncům vyhrál volby a proč by taky nevyhrál, když jich tu máme dvě třetiny. Teď chce vyhrát znovu a tak se jim všemi prostředky, které se mu nabízí, přizpůsobuje dál. Další komedie nás čeká. Teď, při svém třetím výročí si své oblíbence zase pozval za peníze všech daňových poplatníků a nikdo ani nehlesne. Urazí koho se mu zachce, neomluví se a všechno mu projde. Jako ve správné komedii si dělá z nás všech blázny. Vždyť jste si mne zvolili v přímé volbě, tak co chcete? může říct. Ta "nízkost" která je v lidech ho vynesla nahoru. A ti migranti mu navíc přišli právě vhod.





Takhle po hlavičce, však jste to jistě i viděli, pohladil i svého oblíbence kancléře.... a ten rád držel.

A kdo by nedržel, když drží nad nimi ruku a mohou jít s ním a za ním.

Takže tohle je ta komedie, kterou máme denně před sebou.

.

Proč bereme náš život tak vážně?

8. března 2016 v 13:42 | pavel



Tohle je citát z vlastního životopisu švédského rezisera Ingmar Bergmana a je mi docela líto, že jsem to sám nenapsal, protože je to ve zkratce výstižné a víc už ani není zapotřebí k tomu dodat. "Rodíš se bez úmyslu, žiješ beze smyslu a žití je smyslem samo o sobě." Docela mne překvapuje, jak lidé berou svůj život vážně a dokonce kvůli maličkosti si ho i vezmou. Ten náš život není opravdu nic jiného než komedie a Bůh, pokud je a shlíží na nás, musí se často námi bavit... pokud nás nelituje.




Stačí už jen vyjít někam na kopec, aby si člověk uvědomil jak jsme malí. Hemžíme se po světě jako mravenci a přitom se cítíme jako pány světa a podle toho taky i myslíme a žijeme. Fotka je ze soboty, kdy jsem si vyšel s D. na Prokopské skály a udělali jsme dobře, protože bylo krásné počasí.




Žít a nechat žít je moje krédo a podle toho se i chovám.





Prostě si užívat života a to je to podstatné, za co ten náš život stojí.

.
 
 

Reklama