Jen tak

Modleme se s Dukem za Zemana, rozkvetlý strom a pár nových fotek

21. listopadu 2015 v 8:00 | pavel

To myslím v souvislosti s jeho vystoupením na Albertově o kterém je (včetně fotek) předešlý článek.




Těmi dveřmi jsem nechtěl něco symbolizovat. Minul jsem je cestou k kostelu Sv.Panny Mariepod řetězem.

Ale abych vás neochudil o fotky při mých procházkách po Praze, tady je máte. Například pod Petřínem teď kvete strom a na zahrádce kostala Sv Panny Marie pod řetězem zase uvidíte fík, pokud ho mezitím někdo neutrhne.



.


.


.


.



Taky tam kromě svatojánského chleba něco roste jako pomeranč, ale ten to asi nebude.




A na závěr ještě něco z mého života. Ten jablkový koláč jsem pro Marušku upekl já...





... a Maruška mi zase na na oplátku uválela knedlíky.

Hezký deštivý víkend přeji.

.

Jen kvůli migrantům na mne Hanička zanevřela

10. listopadu 2015 v 11:30 | pavel

Před nějakým časem, když jsem se sešel s Haničkou, přišla řeč i na migranty a došlo k nedorozumění, když nesprávě pochopila moji odpověď. Vysvětlila si moje slova, že je hájím a že bych byl nejraději, kdyby se tu jich nastěhovaly miliony. Jen jsem řekl, že některým lidem, tedy hlavně matkám s dětmi, by se mělo aspoň po čas války pomáhat, ale rozhodně ne natrvalo, jak je tomu třeba v Německu nebo ve Švédsku... a Hanička už mne od té doby nechtěla ani vidět. A nebyla by asi jediná. Podobnou zkušenost jsem měl už dřív několika ženami, že si každé slovo, které jsem napsal nebo řekl, vysvětlily opačně. Kvůli maličkosti často dochází k hádkám a dokonce i k rozkolu. To je ovšem slabina slov a měli bychom si na každé slovo, které vypustíme z úst, dát pozor.

Dobrým příkladem by mohl být náš prezident, který je k těm běžencům stejně neúprosný jako Hanička a často řekne něco co mezi lidmi rozproudí vášeň. Ovšem v jeho případě, aspoň myslím, je to úmysl, protože rád provokuje. Tentokrát se mu ovšem ti běženci hodí, protože podobný názor na ně má dvě třetina lidí a popularita mu jde nahoru. Mně samotnému by mi ti lidé ani nevadili, kdyby to nebyli muslimové, jejichž náboženství, často fanatické, odporuje evropské křesťanské tradici. Každopádně se Hanička se mnou nakonec setkala a vyšli jsme si na procházku do Klánovického lesa.




.




Její fenka Sára je taková šprýmařka. Pokaždé mne vybízí abych jí hodil klacek, ale když se pro něj sehnu, vezme si ho sama.



.



Pokaždé projdeme koleme myslivny se zvířátky.



.


.


.


.


.




Samozřejmě i síla slov existuje, jinak bych asi neměl tolik kamarádek, které dokáži právě slovy zabavit.

.

Migranti v Německu aneb svrab a neštovice

6. listopadu 2015 v 11:37 | pavel

Dostal jsem od mojí české kamarádky žijící v Německu dopis a tak si říkám, že bych se mohl s váni o něj podělit:


Preji hezky den,
dekuji za odpoved. Ode dneska mame oficielne epidemii TUBERKULOZy a mame tady SVRAB.
Ted i policie zverejnuje prepadeni a znasilneni.Tento tyden, je teprve utery a uz bylo 5 brutalnich prepadeni zen od 19 - 24 let. Vzdy je to vic jak 5 muzu,chodi ve skupinkach.Posledni byla prepadena v 16 h odpoledne. Tak to nema zadna zena sanci.
Nemame se dobre.Dnes jsem mela pohovor , kvuli praci v lagru s utecenci,tak jsem rekla, ze se na to necitim zdravotne a take jsem rekla, ze mi staci,co zazivam jen,kdyz jdu na postu.Slysim,jake maji perv ezni poznamky,jak urazeji Nemce.Oni vubec nemaji respekt ani si nevazi, ze tady jsou.Je to pakaz.
Tak tam nemusim.
Preji hezky zbytek tydne.

Takže ten dopis až potud a kdo má zvláštní zálibu v migrantech, může si ho přečíst.



Jinak není nad Prahu a krásné počasí. Jsem rád, že jsem tady...


... a mohu ve Vojanových sadech obdivovat pávy. Na podzimním listí se krásně vyjímají.


Zastihl jsem tam i svatbu, ale nejspíš ruskou. Ti vlevo jsou nezbytní bezdomovci, kteří se tam zabydlili.


Na náplavce se o ně stará, včetně jídla Naděje.


Tomuhle muži ošetřovala ta holka ruku plnou boláků.


Tahle uculující slečna mi tu dovolila fotku.



A foto-bonbonek nakonec. Přeji vám hezký víkend.

.

Zvláštní zálibu třeba mám...

3. listopadu 2015 v 8:00 | pavel




... v lamách. Vidíte ten její uhrančivý pohled? Moje úchylka.




Jo, dělám si legraci. Zálibu mám jen v ženách a ve fofografování, i když na tom asi není nic zvláštního.

Tohle je fotka s Bohunkou, když jsme spolu poprvé fotili a drží nás to dodnes.





Fotografování nám bylo osudné a stali jsme se dlouholetými přáteli.




Každou volnou chvíli jsme spolu fotili.




Ať už to bylo v létě, v zimě, nebo na jaře.



.


.



Klárka, naše společná kamarádka sice nefotila...




... ale mnou se ráda nechala fotit.




Snad to mohu říct, byli jsme jeden čas milenci.





A Bohunce to fotografování, stejně jako mně, dodnes vydrželo.

.

Zdá se, že se dost liším aneb síla pohledu

6. října 2015 v 14:15 | pavel

Čím vším se liším, tu nechci ani rozebírat a raději si to nechám pro sebe. Faktem však je, že mám schopnost včítit se do jiných lidí (a doufám, že nejsem tak docela sám) a potřebu jim pomáhat. Navíc mám pozitvní energii i v rukou, takže dotykem mohu i zdravotně pomáhat (a to má nakonec taky každý, ale ten to buď neví, nebo to nechce nebo nedokáže v sobě rozvíjet) a nemusí to být, jak si někteří myslí, že to mám od Boha.

Samozřejmě, nejen dotek, ale i myšlenka je silná energie a ta často každému z nás pomůže ještě víc.... pokud ji taky dokážeme v sobě rozvíjet. Pomáháme tou pozitvní myšlenou sobě, ale i na jiného a tak mu i pomůžeme. A nakonec, co tu píši, ví vlastně každý, tak proč to tu vlastně píši a rozebírám? Abych tu ještě dodal, že někdy stačí i pohled... i v tom je velká síla. Každý z vás to jistě zná. Stačí pohled na toho kdo se nám líbí a pokud si nás všimne, rád ho opětuje... a je z toho rande, někdy i zalíbení a nakonec i láska. I malé děti (jsou víc senzitní víc než my dospělí) přímo lapají po pohledech a rády je opětují.

Včera, když jsi vyšel odpoledne s mojí M. mne napadlo (víte, často mne něco bláznivého napadne) že tu sílu pohledu zkusím na ni a to na její prsa. Jak jistě víte, bylo teplo, takže otisk jejích bradavek na tričku nebyl znát..., ale stačil můj krátký soustředěný pohled a tady máte výsledek.



I prso na pohled reaguje.

A co na závěr? Všechno jde, když na sobě pracujeme a pak se často od lidí v lecčem i lišíme.

.

Tak to bych si pořídil harém...

30. září 2015 v 8:00 | pavel

... kdybych se stal milionářem.

Ale já vlastně milionářem jsem (to nespíš každý druhý v naší vlasti, kdo vlastní byt nebo dům)... a harém svým způsobem taky mám. S tím harémem to myslím samozřejmě z legrace a už vidím jak tady některé blogové feministky se na mně jako saně oboří. České peníze samozřejmě mají tak malou kupní hodnotu, že skutečně není problém tu mít milion a spíš by TT mělo znít "Kdybych se stal miliardářem".

Každopádně jsem se s jednou harémovou kamarádkou v pondělí vydal do Prokopského údolí na procházku. Tam nahoře na skalách nad Prahou pouštěly děti draky a bylo to krásné pozorovat. Jako kluk a později se svými dětmi jsem taky pouštěl za větrného počasí draky (dokonce po domácku stavěné) a měl jsem pokaždé pocit, že když se proti větru rozběhnu, že i vzlétnu. Vy taky?



.


.


.


.



Byl moc krásný den a miluji taková stromořadí. Obraz jako od Slavíčka.



.


.



Dana mne pak k večeru pozvala na večeři, měla tam kapra od svých pacientů, ale zapomněla, že doma nemá brambory. Nakonec to vyřešila tak, že si mohu vybrat mezi kuskusem a těstovinami, které mi k té rybě uvaří. Já si vybral raději ty těstoviny, protože o ten kuskus zrovna moc nestojím. Už jsem tu jednou napsal, že Dana není zrovna šikovná kuchařka a tak jsem ani od ní nic jiného nečekal. S tím kaprem se taky moc nepárala. Osolila ho, našla dokonce kmín a strčila ho s pekáčem prostě do trouby. Ale nestěžuji si, protože to nakonec spravilo moc dobré španělské víno.





Nevím jestli bych vám měl tento recept doporučit, ale Dana má samozřejmě jiné přednosti než umění vařit.

.

Sebevražda mojí někdejší kamarádky

22. září 2015 v 11:40 | pavel

Láska s člověkem někdy pořádně zatočí, pokud si nenechá malou rozumnou zálohu, odstup, pro případ, že je tím druhým zrazen, odmítnut a řítí se pak do propasti. Někdo je taky až příliš citově založený, zatímco druhý to bere rozumně a moc se případným koncem nermoutí. Každá láska má dvě polohy. Na jedné straně radost a na druhé žal. S tím se prostě musí počítat a to k lásce patří.

Ale abych přšel k věci. Za mých studentských let jsem měl jednu dobrou kamarádku, která sice nestudovala, ale chodila několik let s klukem, který studoval na vejšce... a finančně ho celou dobu finančně podporovala. Zkrátka a dobře, když dostudoval a dostal diplom, byl to hajzl, vybodl se na ni. Byl to pro ni ovšem šok a velká rána a nedovedla se s tím vyrovnat. A protože se mi i dřív často svěřovala, zavolala mi a dali jsme si schůzku. Vidím to jako dnes. Pozval jsem ji na večeři do Obecního domu (tam se k nám i vnutila provačka květin a tak jsem jí pár růží koupil) a snažil se ji nějak potěšit a rozmluvit nějakou případnou hloupost. Pak jsem ji vyprovodil k jejímu bytu.

Tam mě pozvala na kafe a na rovinu mne poprosila, jestli bych se s ní pomiloval a tak by prý mohla na toho neřáda zapomenout a vymazat ho z mysli. Měl jsem sice přítelkyni, která byla dokonce taky její kamarádka, ale to bych ovšem nebyl já, sami víte jak rád ženám v nouzi pomáhám, abych nesvolil. Když jsem se pak ubezpečil, že se zklidnila a zdála se být s tím smířená a vyrovnaná, šel jsem druhý den ráno do školy.

Konec už jistě tušíte. Vzala si tabletky a skutečně tu sebevraždu spáchala. Dnes jsem si jistý, že ten svůj konec se mnou dokonce plánovala a často na ni i po letech myslím. To mi neměla udělat.





Nemám její fotku abych sem dal a tak tady máte jinou moji kamarádku.

.

S anonymem je vždy problém...

14. září 2015 v 21:43 | pavel

... a to i tady na blogu.cz. O tom bych už mohl napsat celou knihu.

Co se týče mne, já jsem tady pod svým pravým jménem a co tu napíši, taky si za tím stojím. Ono to není jednoduché nosit takto veřejně svoji kůži na trh, ale přesto na tom trvám, že by se člověk neměl za nějakým pseudonymem skrývat. Tady je sice legální, zvolit si nějaké jméno, ale na druhou stranu často se ptám, co lidi k tomu vede se skrývat. Nejspíš se obávají aby nebyli prozrazeni před svými přáteli a svojí rodinou a nemusí si taky ledacos cenzurovat, kdyby náhodou byli odhaleni.

Druhá věc je ta, že anomym si může cokoli dovolit. Může být sprostý, vulgární, může ti vynadat aniž by nesl nějaké následky a proto to i často dělá. Ono to přímo vybízí, říct někomu naplno si o něm myslí a ten dotyčný nemá ani možnost se bránit a s ním si to nějak vyřídit. Jsou to zbabělci. Někdy se dokonce stává, že se pár lidí dá dohromady někoho zničit. Před lety se mi to skutečně stalo. Psali z různých počítačů a ani nepomohlo je blokovat... jen trpně čekat až je to přestane bavit. Jednou si zase na mne zasedla jedna žena, Eva se jmenovala. Ta byla hodně vytvalá... trvalo jí celý rok než toho nechala. Nejhorší případ se mi asi stal, když se někdo vloupal do mého blogu. Mým jménem přes můj blog psal hanlivé články různým lidem a ti v domnění, že jsem to já, začali zase nadávat mně a já se jim pak nestačil omlouvat. Ale i to jsem přežil. Jediné co mohu poradit, nechat to být, když si na vás nějaký anonym zasedne a on se kvůli tomu taky svět nezboří.

Nežijeme ve světě, kde by nás všichni milovali a pochopitelně vždycky se najde člověk, který je škodolibý, zlý a libuje si jiným lidem kazit náladu. Politujme ho.




Dnes mne pozvala kamarádka na vlašské očechy abych ji mohl je klátit. Bylo to docela veselé, pár jsme jich dostali do hlavy a já jeden do zubu, i když mi kamarádka říkala nedívej se nahoru. Trochu mi rozrazil ret, ale dostal jsem aspoň od kamarádky dlouhý utišující polibek... a k tomu tašku ořechů. Tak si nestěžuji.

.

Hromadná sebevražda Evropy

13. září 2015 v 9:00 | pavel

Znám pár muslimů a to docela dobře, protože je jich i pár mezi mými německými přáteli, ale proto musím říct (protože se mi víc otevřeli), že jsou neupřímní a lstiví... a řeknu vám proč. Jejich víra jim říká, že když jde o jejich náboženství, mohou klamat a není to hřích. A podle toho taky jednají. Není to od nich rozhodně fér.

Teď denně vidíme v televizi jejich hromadné stěhování do Evropy před válkou, kterou si ovšemi sami způsobili (když si odmyslíme vpád USA do Iráku, který tím narušil tamní rovnováhu) muslim proti muslimovi. Tady se nabízí otázka, proč sami proti Islámskému státu nebojují a dávají se před ním na útěk. Vždyť vidíme nejen ženy s děti, ale hlavně mladé muže v nejlepším věku, kteří mohou bojovat a bránit svoji vlast. Na to je snad jediné vysvětlení proč tomu tak je. Je to jejich lest jak se dostat do Evropy a rozvrátit ji. To mi už před lety jeden Syřan ve své slabé chvíli upřímně řekl, že jedině tak vnitřně, ovládnou postupně celý svět. A celé Německo spolu s Merlovou, zatížené vinou a sebemrskačstvím je ještě vítá. Jeden německý politik, teď mi nenapadá jeho jméno, už včera dokonce řekl, že je to celé na úkor německých lidí a jednou na to celé Německo doplatí. Většina těch muslimů neutíká před válkou (znovu opakuji, kterou si sami mezi sebou vedou), ale jen proto, aby se tu měli dobře, aby se tu obohatili a přiživili (proč by jinak volali Německo, Německo) a celý náš prostor i s tou jejich vírou osídlili. Evropa se rozloží a už nebude Evropou jak ji znali naši rodiče a jak ji známe zatím my. Já bláhové si myslit něco jiného.




I včera byla v Praze proti běžencům demonstrace. Tu jsem ale potkal náhodou.



.



Po ní pak před vládou ještě pár lidí diskutovalo.

Češi se tomu zatím brání, ale jak dlouho. I tady je pár sentimentálních snílků a idiotů, kteří je vítají.

.

Od kamarádů lidí se dočká člověk větší pomoci než od rodiny.

6. září 2015 v 12:23 | pavel

O tom bych měl vědět, ale vždy mne překvapí, jak jsou moji kamarádi ke mne laskaví a ochotni mi pomoci i když ani o tu pomoc neprosím. Taky mne už by nemělo překvapit co mohu čekat od příbuzných. A proč to tady píši? Jen jsem se v Německu před kamarády zmínil, že se z bytu hodlám zjara odstěhovat, protože se tam krede, o dům se majitel nestará a navíc bere tam podezřelé lidi, jsou tam vlhké zdi, přičemž jde o zdraví (sůl mi tam zvlhne jen co ji koupím) a dost podivně mi tam oblečení už po několika dnech "načuchne", kamarád mi okamžitě nabídl, že mi pomůže se stěhováním a věci mi prozatím uskladní ve svém skladu. Kamarádka Mona mi navíc slíbila, že si další byt ani nemusím pronajímat, protože když přejedu do Německa, mohu přespat v její kamceláři, která je zčásti obytná s rozkládacím gaučem. To pak má člověk jen dobrý pocit a samozřejmě i já se snažím jim pomáhat, když potřebují.

Do Prahy jsem už v pořádku dorazil a cenější věci jsem si již i odvezl. Kromě toho jsem vezl pár věcí i pro pražské Mony kamarády (třeba kupu stromků z jedné zrušené zahrady zase jedné jiné její německé kamarádky), takže můj byt je prozatím jako skladiště, než to všechno uskladním a ti lídé si to přijdou vyzvednout. Mona je vůbec hodná hoilka, jen by rozdávala.


Jedna z fotek z Dortmundu. Teď jsem slyšel, že tam byly kvůli migrantům potyčky s policií.

Docela mne v Praze přivítala zima. Teď jdu ve tři jen překontrolovat Prahu s moji novou (seznamil jsem se s ní krátce než jsem odjel do Německa) kamarádkou Pavlínkou.

Přeji vám hezký den.

.

Touha po ráji aneb Deutschland, Deutschland über alles.

5. září 2015 v 9:10 | pavel

Tím ovšem nemyslím německou hymnu, ale to volání migrantů jak touží za každou cenu po Německu, jistě to vidíte i v české televizi. Chovají se hystericky jako blázni... a ani často nezdráhají použít násilí. Snad nikoho neurazím, když tu napíši, že se chovají zvěř. A tím si pochopitelně sami jen škodí. Kdo mne tu zná a už léta čte moje články, dobře ví, že už před deseti lety jsem tu před nimi varoval. A němečtí politici si to stále nechtěli připustit. Vlastně i USA (přestože teď jako pštros strká zobák do písku) má na tom velký podíl. Tím, že její armáda vstoupila do Iráku, tím to vlastně všechno začalo... a rozvrátila tím tam zavedený "pořádek".

Je to docela vtipné, kdyby to nebylo tragické, že zatímco já mám Německa dost a vracím se na zimu raději do Prahy, tihle lidé se sem ženou. Co je tady asi čeká? S otevřenou náručí jen oficiální představitelé, zatímco normálni lidi, jako moje sousedka má z nich obavy. Docela je možné, že se i nastěhují do domu kde má byt ona, protože pár bytů je tu prázdných a majitel na tom jistě i vydělá.

"Německo, Německo přes všechno", jak zní česky německá hymna, skončí za pár let jako jeden velkej bordel a nebude cesta zpátky. I ta demokracie se už tady vytráci. Kdo tady proti migrantům protestoval, toho zavřeli. A nejenže zakazují opačné názory, ale i celé zpravodajství je politky ovlivňováno aby drželo s nimi krok.

Upřímně řečeno, docela se sám divím, proč ti migranti chtějí tak moc Německo a nezůstanou raději v Maďarsku, Slovensku nebo v Čechách... pokud by je tam vůbec chtěli. Vždyť tak velký rozdíl mezi Německem a jimi zase není. To jen o nich ukazuje jak jsou lačni peněz (a mít se dobře) a chtějí se prostě přiživit. A jen v poslední řadě že jim asi šlo o život.

Ještě nevím jak dlouho bude Sobotka a jako kolegové z Polska a dalších "východních zemí" Bruselu vzdorovat, ale aspoň ukazují, že mají na rozdíl od nich rozum, že se postupně blíží pro Evropu jedna velká katastrofa. (Kdybych tohle napsal v Německu německy, už by můj blog zrušili) a doufám, že se toho nedožiji ani v Čechách. Včera to maďarský premiér řekl jasně: Evropa jak ji známe, zanikne.



.



Jistě tu přibude i hodně žebráků a mohou to být nakonec i Němci, protože peníze půjdou jinám.




Těmhle se špatně nedaří.



.



A šátků bude na ulici víc.

Lépe nevědět, nebo aspoň nepomyslet jak to jednou dopadne.

.

Raději nevědět co si o nás blízcí myslí

3. září 2015 v 9:24 | pavel

Raději nevědět co si o nás blízcí myslí. V opačném případě bychom těch kamarádů a kamarádek měli podstatně méně, pokud vůvec nějaké. Ono už by stačilo vědět co si o nás myslí náš partner, neřkuli naše vlastní děti. Bylo by to pro nás velké překvapení, i když si to můžeme domýšlet. Naše sebevědomí by bylo rázem na nule.

Obvykle se o sobě od partnera dozvíme "pravdu" když jde při rozvodu do tuhého a dělí se najetek. To pak slyšíme takové věty jako zničil jsi mi život, jak jsem mohl s takovou tvojí povahou vydržet, byl to horor... a z láskyplného partnera, který nám naše malé nedostatky odpouštěl a toleroval, je najednou soudce a často i vrah. Proč vrah? Před pár dny mi poslala Maruška mail jak to někdy mezi manžely dopadne. " Včera mně napadl ten můj bývalý blb jsem samá modřina chtěl mně shodit z balkonu,volala jsem o pomoc,aby mi zavolali policii,byla jsem na kontrole u doktora,odpojil mi elektriku tak jsem si ji nahodila a to byl v ráži,ale uz to má spočítany snad už ted budu žít v klidu soud se blíží a z toho má konečně strach.." To jsem ještě s mojí ženou vyvázl docela dobře.

Proto nepátrejme a buďme rádi, že s námi vydrží a ještě náš akceptují.




Aby to tu nebylo bez fotek, jedna moje německá kamarádka Alexandra.

Pěkná drbna a sama to o sobě říká. Taky zrovna nemusím vědět co si o mně myslí.

Jedu za dcerou a od ní už vůbec nechci slyšet co si o mně myslí.

Jak je to s vámi?

.

Manželství nebo volný vztah?

30. srpna 2015 v 8:00 | pavel

Poslední dobou se tu snažím moc o mých vztazích nepsat, ale i tak jsem tu o sobě už napovídal víc než dost. Dnes udělám výjimku a něco tedy na sebe prásknu. S mojí M. (není tak docela moje), jsme před pár dny slavili jednoleté výročí a při té příležitosti jsme si uvědomili, že jsme se za celou dobu ani jednou nehádali, ale nejen to, ale ani neměli nějakou nevoli, nebo pocit nedorozumění... Zkrátka řečeno, jsme spolu rádi, těšíme se na sebe a máme si stále co říct. Každý den, kdy jsme spolu, je pro nás velký svátek, což si při zpětné vzpomínce na moje manželství si nedokáži ani představit. I v době kdy jsme se měli se ženou rádi, stále něco bylo co nás, mne, nebo ji, rozčílilo a přerostlo to pak v rozepře nebo tichou domácnost.

Je to sice rok, co jsme s M. spolu, ale přeci na tom bude, že volný vztah je mnohem šťastnější a nekonfliktnější než manželství. Jednak jsme si vzácnější, nevidíme se denně, dáváme se i víc volnosti a ani neřešíme co ten druhý zrovna dělá, když se rozejdeme. Tím odpadne i nějaká bezpředmětná žárlivost a a místo ní je tu tolerance a přání poskytnout tomu druhému prostor. Odpadnou i dohady jestli jeden víc pracuje a druhý se víc fláká... každý jede na svoji vlastní zodpovědnost. Oproti manželství si lidé dokonce mohou všechno říct (lhát si nemusí) a ani nemusí druhé žádat o nějaké povolení. A co je hlavní, odpadnou tu i vlastnické pocity (jsi moje a nikdo na tebe sáhnout nesmí, když to tak řeknu lakonicky) a udržuje je spolu jen zalíbení a láska... a nikoli nějaký papír.

Ono je toho je víc, co bych mohl ve prospěch volného vztahu (oproti manželství) napsat. Každopádně je to čirá radost, když mohu s M. být a věřím, že i pro ni. A nakonec, jak jsme si řekli, po tom manžeství ani netoužíme... protože bychom si tím jen naši lásku pokazili.




Včera, to bylo v sedm večer a slunce se chýlilo k západu, u mne kupovala tahle rusalka jeden kámen... a já tiše obdivolal jeji vlasy jak zářily. Nakonec jsme se dali víc do řeči. Pochopitelně jsem jí to řekl, potěšilo jí to a pak mi i ráda zapózovala.

Člověk touží milovat a být milován, ale hlavně mít i lidi kolem sebe rád... a právě to náš život tak nádherně obohacuje.

.

Češi jsou bezcitní egoisté

27. srpna 2015 v 8:00 | pavel

Tohle řekli včera v německé televizi. Češi se spolu s Poláky nechtějí dělit o chudáky běžence a jen Německo, které prý dokáže bezelstně milovat, jich tedy vezme 800 tisíc.... jakoby těch Turků tu bylo málo. Tohle ovšem říkají jen němečtí politici, zatímco ostatní lidé tu vypalují domy, v kterých by se ti muslimové měli ubytovat. Kdyby to nebylo tak vážné, to vše tu působí jako fraška. Německo si stále nechce přiznat, že ta multikulturní politika, kterou tu léta propagovali byl nesmysl a jednou budou všichni nad tím plakat. Němci chtějí být prostě před celým světem milí a milovaní. To je ten jejich problém.




Takových sudiček, jako tihle tři, je vidět na každém kroku.

Mimochodem tu pláču i já, protože můj foťák se rozbil a to je pro mne (kdo mne zná, to dobře ví) ta vůvec největší pohroma. Naštěstí jsou tu ke mně lidé hodní, rádi mne vidí, rádi si se mnou povídají a navíc mi nosí peníze... dokonce jedna holka mi dala jen tak 5 euro dyška... a to nebyla jediná. Ovšem je zajímavé, že jen ženy mi dávají spropitné a muži spíš se snaží se mnou něco usmlouvat.

.

Něžné paví milování

19. srpna 2015 v 12:18 | pavel

Pávi nemají ruce aby se mohli něžně dotýkat, laskat, ale dokáží si i tak poradit.




.


.


.


.


.


.


.



Nakonec si i polibek dokáži dopřát, přestože mají jen zobáky.

Ostatně i my lidé jsme v lásce vynalézaví a dokážeme při laskání nanacházet neobyklé způsoby.

Nemám pravdu?

.

Tetřívek si hledá jen jednu partnerku...

9. srpna 2015 v 13:25 | pavel

... a to by se mnohým ženám líbilo, když mají neblahé zkušenosti s nevěrnými manžely.

Jenže problém je ten, když je málo samečků, že ženy které marně hledají aspoň chlapa pro potešení, příjdou zkrátka.




.




Tetřívka vám neukáži, má krásnou červenou hlavičku, ale aspoň tyhle milence z pražské ZOO, kde jsem byl na jaře.

.

Muslim pod postelí

29. července 2015 v 10:02 | pavel

Může se stát, že jednoho rána se probudíme a najdeme pod postelí muslima... a nebo dokonce i v posteli. Ovšem kdyby to byla tahle mladá muslimka, kterou jsem včera fotil na Staromáku, musím říct, moc námitek jsem proti tomu ani neměl. Seděl jsem tam na lavičce s Lenkou, tou ženou, kterou jsem znovu potkal ve Vojanových sadech a která mi tehdy věnovala paví péra, dali jsme se do řeči a šli jsme pak spolu kousek cesty na metro.




Všechny lidi, které jsem v poslední dny potkal a mluvil s nimi, byli proti muslimům... a dost ostře.




Ani Jitka nebyla vyjímkou. Ta na ně nadává pořád. Za tou jsem se zastavil ještě předtím abych jí popřál k narozeninám a ta se dokonce na tu moji návštěvu i dobře připravila. Zkrátka a dobře, na dveře svého obchůdku dala cesduli "Pauza" a uklidili jsme se do zadní místnosti mezi krabicemi.




V sovislosti s tou postelí jsem si vzpomněl na jednu holku se kterou jsem občas chodil ještě když jsem bydlel v podnájmu za mých studenských let. Mé bytné ta holka nakukala že je moje sestřenice a že na mne v pokoji počká... a já byl zrovna s kamarády na pivu. Vracel jsem se domů v trochu podroušené náladě, ani jsem nerozsvítl a hupnul do postele. Neumíte si představit ten úlek, když jsem tam nahmatal nahé ženské tělo (mezitím v té posteli usnula). Ve mne by ani krve nedořezal... nebo jak se to říká. Takže nejen pod postelí, ale v posteli najde člověk občas nějaké překvapení a nemusí to být zrovna strašidlo.

.

Vyměním dva Čechy za jednoho imigranta

16. července 2015 v 8:00 | pavel

To mne včera napadlo při pohledu z tramvaje na dva ožraly.




Někteří lidé si neumějí vážit v jaké zemi žijí a jsou to jen na obtíž.




A to jsou i nepřizpůsobiví cikáni, kterých by se každý rád zbavil.




Tuhle hospodu jsem tu už jednou měl, ale tentokrát se mi líbily i ty vzkazy na tabuli. Ani Zeman se nerad omlouvá. :D




Ve městě mne pak zaujala i tahla holka.




A nebyl jsem sám, koho zaujala.




A jako tečku na konec, krásné spící děťátko.

Zatím takové starosti s imigranty nemá.

.

Letošní letní móda budou asi kraťasy

13. července 2015 v 10:38 | pavel

... a nejlépe co nejvíc obnošené.




Takové tři grácie.



.


.




Na Můstku se v metru staví výtah, takže je tam bílá stěna a lidé se tam zvěčňují. Tahle kresba je docela dobrá.




I ta maličká vedle není špatná. :D





Na Andělu je taky taková stěna. Můžete jí někdo napsat. Cítí se asi opuštěná.

.

Proměna dívky ve stařenu

30. června 2015 v 8:00 | pavel

Někdo se dokáže se stářím smířit a proto skutečně zestárne nejen na těle, ale i na duši, jiný zase nikdy nestárne, i když vzhledově tak nevypadá. Nikdy by se člověk neměl se stářím smířit, přijmout je a podle toho nejen se chovat, ale i myslit a cítit. Ve skutečnosti jsme stále mladí a někteří z nás dokonce ani z puberty dosud nevyrostli.

V neděli jsem šel po Praze sám, protože moje M. musela domů a jiné moje kamarádky, třeba Dagmar, odjely na dovolenou. S tou jsem se setkal v sobotu. Když jdu občas sám, ani mi to nevadí, protože mám sebou kamaráda foťák a mám čas se mu věnovat. Na Karlově mostě jsem nejdřív potkal tuhle dívku a při cestě domů na metro tuhle stařenu na Václaváku. Pak jsem se nad nimi trochu zamyslel, i nad tím stářím. Některé holky starými ženami opovrhují, nebo se jim vysmívají a nechtějí si připustit, že je to taky čeká... pokud se toho stáří vůbec, ve zdraví, dožijí. Ty fotky dívky a stařeny jsem prostřídal protože mi to přijde zajímavější.



.


.


.


.


.


.


.




Ani se nechci ptát jak se tím stářím vyrovnáváte vy.

Moje M. třeba, když jsme jednou o tom mluvili, by se nechtěla znovu do dětství vrátit. Prý nikdy.

Já bych to vzal i s těmi plínami v kalhotech.

.
 
 

Reklama