Jen tak

Jako vysoká voda...

13. ledna 2016 v 14:10 | pavel

... ti běženci, řekl Babiš a německé noviny to otiskly.

"Ich habe mehrere Hochwasser erlebt - das ist eine Krise und man muss aktiv sein", forderte der Gründer der liberal-populistischen ANO-Partei an die Adresse der Europäischen Union gerichtet. Andrej Babis verwies auf die Vorfälle in der Silvesternacht in Köln und anderen deutschen Städten. Deutschlandunterschätze die Gefahr, und er befürchte, dass sich ähnliches wiederholen könnte. "Die Bundeskanzlerin (Angela Merkel) ändert ihre Haltung, aber nur sehr langsam, weil sie keinen Fehler zugeben will", sagte der Unternehmer und Medienmagnat. Jedes Land müsse selbst entscheiden können, ob es Flüchtlinge aufnehmen wolle oder nicht, forderte der Minister.




Touto fotkou jsem doplnil článek.
Jen třeba dnes například překročilo přes tisíc běženců hranice Evropy a ještě ani nevíme, jestli tu skutečnou vodu na jaře máme čekat.
.

Jak přišla Klárka o korzet

11. ledna 2016 v 13:15 | pavel

Když jsem potkal Klárku, byla to taková hodná holka, i když nevinná zrovna nebyla... ale aspoň ještě nenosila korzet a měla hezké ženské bříško. Pak se nechala svést jednou ženou a začala nosit korzet, který si postupně o jedno číslo pokaždé stahovala.




Když jsme si pak jednou v podvečer vyšli vzhůru Nerudovkou na Hrad, zastavovala se na každém kroku a lapala po dechu.




Nakonec tomu zcela jako tyhle ženy propadla a dala se ke komunitě La Femme.




A co jí osvobodilo od korzetu? Rostoucí těhotenské bříško přece, i když asi ne natrvalo.

Samozřejmě TT bylo myšleno trochu jinak, že nás "korzet" stahuje a to bychom si neměli připustit.

Ničím si neničit život (existuje i tak trochu zapomenuté slovo živůtek) a nenechat se něčím vázat, stahovat a naopak snažit se žít ve svobodě a volnosti. Jedině tak, každý den, jakmile ráno procitneme, ten náš život za něco stojí.

No nemám pravdu?

.

Aspoň tu flákotu

7. ledna 2016 v 16:47 | pavel

Kdo se díval včera na Prostřeno ví o čem píši, mimochodem šlo o opakování večera z minulého roku. Vařila vegetariánka aby ukázala svoje kuchařské umění a jedna z nich, masochtivá žena, chtěla aspoň tu flákotu, kterou ji ta holka nemohla dát, protože odmítá, stejně jako já, maso i kupovat.... a se zlou se potázala. Jakoby ta žena nemohla aspoň ten jeden večer vydržet bez masa... jakoby to měl být poslední den jejího života. Byla přímo útočná.

To prostě nepochopím. A není ta hrubá žena v tom sama. Například Zeman, taky velký jedlík masa a s ním i 60% národa, kteří s ním sympatizují a společně s ním sborově nadávají na migranty. Nikdo mi nevymluví, že pojídání masa snižuje empatii lidí a je jim bližší žaludek než jejich okolí. Tím ovšem nechci tvrdit, že bych muslimy rád tady vítal, ale měl by se mezi nimi dělat rozdíl. A co se týče masa, ono stačí už jen to, že je stále víc případů rakovin tlustého střeva.

Já osobně jsem vůči jedlíkům masa docela tolerantní a taky mi nic nezbývá, protože většina mých kamarádek si rády na mase pochutnají. Maruška například, nejenže ráda jí maso, ale dokonce si ho ukládá do mého mrazáku, protože její zeť by jí ho doma sežral. Stejně tak Míša, ta si ho přiveze a k tomu co uvařím, si ho přidá. A stejně i ty ostatní. Je to jejich věc a jejich zdraví.




Racka zatím nejíme, ale nechme každého živočicha žít. Máme s nimi spoolečného víc než si myslíme.

Teď jsem konečně poznal Dagmar, která je vegetariánka (a taky moc krásně voní) a nejspíš ty všechny kamarádky za ni asi vyměním. Jo, dělám si legraci, ale je pravda, že konečně mám s kým vařit a jedu na víkend za ní.




Aspoň na Nový rok máme trochu sněhu. Z procházky ve Stromovce.

.

Co jednou čeká české ženy od migrantů

5. ledna 2016 v 14:18 | pavel

Podle posledních zpráv z Německa během sivestrovské noci v Kolíně bylo mnoho žen přepadeno a sexuálně obtěžováno od tisíce mužů arabské národnosti, tedy migrantů. Podobně se stalo i Hamburgu a Stuttgartu. Policie je šokovaná a mluví o nové dimenzi násilí. V dalším článku se pak píše že ženy nevěří policii že by je ochránila a samy se vyzbrojují.




Fotka i článek jsou převzaty z německého Web.de

In der Silvesternacht sind in Köln Dutzende Frauen ausgeraubt und massiv sexuell belästigt worden. Die ingriffe sollen von etwa 1.000 Männern, die offenbar aus dem arabischen oder nordafrikanischen Raum stammen, in Gruppen verübt worden sein.Wie heute mehrere Medien übereinstimmend berichten, soll es auch in Hamburg und Stuttgart zu ähnlichen Vorfällen gekommen sein - offenbar in kleinerem Ausmaß. Die Polizei ist schockiert und spricht von einer neuen Dimension der Gewalt.
.

Takový úpadek Vánoc

18. prosince 2015 v 14:11 | pavel

Samozřejmě nemyslím ve všech rodinách. Jsou i lidé, kteří nezapomínají na jejich skutečný smysl, tedy křesťanský, narození Ježíše a jeho hodnot, které nám křesťanství dalo a snažíme se i podle nich žít. Ovšem je mnoho rodin, které ten svátek, Vánoce, oklestilo jen na nákupy a žranici. A nejsou to jen atheisté. Pokaždé mi při tom i napadne jedna rodina, když jsem se svými malými dětmi trávil Štědrý večer v Německu. Nad námi bydleli Turci a tedy muslimové a aby i jejich děti nepřišly zkrátka, tedy o dary, udělali jim taky Ježíška. Pochopitelně je hezké někoho něčím obdarovat, ale nemusí to být jen něco hmatatelného a jen o svátcích.

Taky si vzpomínám na moji malou vnučku, když jí bylo asi 2 a půl roků a dostala na Štědrý večer dárek... velikou pečlivě zabalenou krabici. Největší radost měla z papírů a stužek a s tím si vystačila po celý večer. To co bylo v té krabici po malém shlédnutí odhodila a věnovala se dál těm stužkám. Je nutné vůbec něco drahého darovat, co ani ten druhý nepotřebuje a může si to podle svého vkusu koupit sám? Navíc se kolik týdnů trápíme co druhému koupit, aby byl spokojen a při přijetí darů se musíme i často přetvařovat že se nám to líbí a jsme nakonec rádi, když už jsou Vánoce za námi. A v neposlední řadě se nám to všechno, svátek míru a pokoje, může vymknout z ruky a skončí to celé rozmíškami.




Já budu trávit Vánoce s přítelkyní, neřeknu vám s kterou, to si tentokrát nechám pro sebe, budu u ní, snad i dobře uvaří a věřím, že ty dny přežijeme v pohodě a radosti. A co si darujeme? Co byste řekli? Sebe přece. Nebude to lepší než absolvovat ty tlačenice v přeplněných obchodech?

.

Jak k tomu ti černí psi přijdou?

14. prosince 2015 v 17:20 | pavel

Maruška má taky černou fenku, takovou milou plachou holčičku a tak jsme si říkali jak k tomu ten pes přijde, že by měl mít něco se satanem. Už jen stačí, že ti fanaticí hází po tom pomyslném satanovi kameny a pak se často vzájemně v tlačeni ušlapou. To je ten jejich ideální svět, který nám chtějí vnutit?




Fotka ze soboty z demonstrace a můžete se podívat na předchozí článek kdo chce jich vidět víc.

Ostatně jak by měl každý vědět, toho satana mají v "krvi" zlí lidé a to by si právě tihle násilníci měli uvědomit.

.

Bez mého muže jsem níc

9. prosince 2015 v 11:25 | pavel

Tak takové nízké sebevědomí mají některé ženy, znám i takové, a kolikrát jsem si říkal, co je asi k té závislosti vede. Možná jsou neschopné se postavit na vlastní nohy a jejich muž se po celou manželství o ně staral... a teď třeba její muž utekl za mladší a zůstala sama. Taky je možné, že je to prostě pro ni zvyk, taková železná košile, že měla toho svého muže jen pro sebe doma a teď je tu najednou prázdný byt a nemá se o koho starat. Po kom uklízet, pro koho vařit, koho hýčkat a v neposlední řadě i komu občas vynadat.

Tak tohle bylo jen takové malé zamyšlení nad některými ženami. Ovšem je i řada takových, že je to pro ně velké ulehčení, že se muže konečně zbavily, takové znám taky a jediné co jim asi schází, jak mi třeba napsala Verunka: mám to ráda čím dál tím víc ale bohužel ted na bodu mrazu ještě že jsou pomůcky jistě jste pochopili co měla na mysli.




Přeji vám hezký den.

.

Maličký problém s romkou

7. prosince 2015 v 10:15 | pavel

Nic světoborného, ale někdy se dostanu do situace, že nevím jak z toho, ale radit mi nemusíte... vždycky se z něčeho nějak vylížu. S romky (říkám cikánky, protože na tom oslovení nevidím nic hanlivého) jsem neměl nikdy žádný problém. S jednou holkou jsem si víc jak rok na blogu psal a kdyby svůj blog nesmazala, asi ji někdo v něm napadal, psal bych si tam s ní dál. Ale abych to neprotahoval tak k věci.

Na mém druhém blogu (a asi nejsem sám, kdo má i další blog) jsem se nedávno seznámil s jednou ženou a nakonec i s ní jsem si nakonec přes fb privátně psal... až jsem se před pár dny unáhlil a pozval ji do Prahy, což nezvykle okamžitě přijala s tím, jestli by u mne mohla i přespat. To mne docela zarazilo (i když jak víte, nebyla by jediná) a trochu jsem zbystřil. Taky mne už delší dobu u ní vrtalo hlavou, proč si moc s pravopisem moc neláme hlavu a třeba i a y u ní nehrají moc velkou roli. Zeptal jsem se jestli je Češka a bylo tady: ja sem ronka nevadi tyto. Samozřejmě (v tomhle jsem díky mému taktu neupřímný) jsem jí odepsal že mi to nevadí... ale představa že ji pustím do bytu nebyla zrovna lákavá. Sice nemám k nim jako celku předsudky, ale.... co byste dělali vy?

To snad raději na přespání pěknou muslimku? Jo, dělám si legraci.




Abych ten článek trochu odlehčil, taky máte fotky jednoho ruského svatebního páru.



.




Krásný pracovní nebo školní týden. :)

.

Češi se bojí muslimů a většina z nás ani žádné osobně nezná

1. prosince 2015 v 8:00 | pavel

Jak někteří víte, žil jsem mnoho let v Německu a tam i hodně muslimů poznal a dokonce se i s mnohými přátelil, pokud se tomu dá tak říct. Například jeden byl Egypťan, obchodník se stříbrem a kůží, druhý Syřan, detektiv v dortmunském knihkupectvím, další z Libanonu a samozřejmě i docela dost muslimek, které jsem měl jako zákaznice a vlastně i kamarádky. S jednou muslimkou, která žije tu jsem si dokonce i psal, dokud jí to její otec nezakázal.

A taky jsem si i přečetl celý korán, který mám doma v němčině i češtině.




A proč se o tom tu zmiňuji? Docela hodně jsem je poznal a setkával jsem se s nimi skoro denně, takže trochu i vím, co mají asi za lubem. Například ten Syřin mi klidně řekl, že stačí pár generací a bude díky plodnosti jejich žen Německo jejich. Navíc muslimové ctí natolik svoji víru, že v jejím zájmu je jim dovoleno i lhát... a nehřeší a je jim odpuštěno. Taky nás mají za "bezvěrecké psy". Měli bychom jim posloužit v jejich plánech ovládnout celý svět. Přišli do Německa na návštěvu jako hosté, ale nestydí se vymáhat své požadavky. Třeba jeden student si umínil (a právně to požadoval) mít ve škole prostor k modlitbám během školní výuky a škola mu tu místnost skutečně poskytla. To jen jedna věc na okraj. Ti muslimové jsou v Německu věčně nespokojení a prostě se tváří, že je je to jejich právo (třeba mít mešity) a nenapadne je, že je to všechno za peníze německých poplatníků.

I v Reflexu jsem včera četl, jak se muslimové dokáží chovat. Dostávají v uprchlickém zařízení jídlo několikrát za den pod nos, jídlo o kterém by se mohlo zdát mnoha bezdomovcům a dokonce i většině důchodců a klidně řeknou, že to není k jídlu. A to ještě nemluvím o tom jejich fanatismu a té jejich povýšenosti. Ten jejich fanatismus mi docela připomněl i ten fanatismus mojí ex. Natolik byla přesvědčena o té své pravosti víry k té "svaté matce", že mne jako křesťana klidně považovala za bezvěrce a byl jsem prostě v jejich očích hlupák, který není schopen toho pravého poznání. A přesně takto se muslimové dívají i na nás. Zatím jsou jich úmysly ve stínu, ale přijde čas, kdy nám ukáží tu svoji pravou tvář.


Co na to říct? Čeká nás s nimi složité období.

.

Není divu, že prezident miluje svého kancléře

24. listopadu 2015 v 9:30 | pavel

Jistě znáte ten záběr kdy Zeman hladí Mynáře po hlavě, jako by byl jeho syn a taky má důvod mu prokazovat takovou lásku. Kdo viděl včera na ČT1 reporortáž o tom jak mu Mynář vezl 17.listopadu na Albertov ze své vesničky roztleskávače, musel si říkat, že by se za to musel každý propadat hanbou.... a jak je vidět, v Čechách je tohle, stejně jako to bylo za komunismu, normální a skoro nikdo se nad tím už ani nepozastaví. I ty hesla "Ať žije Zeman", které byly jako přes kopír na tu dobu pamatují, jen místo něho tam byl třeba Brežněv. Jakoby se historie vracela do starých časů zpátky a prezident se tváří, že se ho to snad ani netýká. No nic, to jsem si jen potřeboval tímhle článkem ulevit. A proč já se vůbec nad tím rozčiluji?




Jedna fotka na připomenutí oněch událostí.



Tento zemanovec chtěl tohoto muže s červenou kartou lynčovat, kdyby ho nezadrželi okolní lidé.

A myslíte si že tohle je naposledy? Ani náhodou.

Nepřipadá vám prezident senilního dědu, který si prostě umane lidi něčím nasírat?





Aby to nebyl jen negativní článek ukáži vám svůj nový bramborák.

Co myslíte. Je z brambor? Jeden dalších z mých kuchařských pokusů, je z jablek. Když se dobře ochutí, ani to nepoznáte.

.

Modleme se s Dukem za Zemana, rozkvetlý strom a pár nových fotek

21. listopadu 2015 v 8:00 | pavel

To myslím v souvislosti s jeho vystoupením na Albertově o kterém je (včetně fotek) předešlý článek.




Těmi dveřmi jsem nechtěl něco symbolizovat. Minul jsem je cestou k kostelu Sv.Panny Mariepod řetězem.

Ale abych vás neochudil o fotky při mých procházkách po Praze, tady je máte. Například pod Petřínem teď kvete strom a na zahrádce kostala Sv Panny Marie pod řetězem zase uvidíte fík, pokud ho mezitím někdo neutrhne.



.


.


.


.



Taky tam kromě svatojánského chleba něco roste jako pomeranč, ale ten to asi nebude.




A na závěr ještě něco z mého života. Ten jablkový koláč jsem pro Marušku upekl já...





... a Maruška mi zase na na oplátku uválela knedlíky.

Hezký deštivý víkend přeji.

.

Jen kvůli migrantům na mne Hanička zanevřela

10. listopadu 2015 v 11:30 | pavel

Před nějakým časem, když jsem se sešel s Haničkou, přišla řeč i na migranty a došlo k nedorozumění, když nesprávě pochopila moji odpověď. Vysvětlila si moje slova, že je hájím a že bych byl nejraději, kdyby se tu jich nastěhovaly miliony. Jen jsem řekl, že některým lidem, tedy hlavně matkám s dětmi, by se mělo aspoň po čas války pomáhat, ale rozhodně ne natrvalo, jak je tomu třeba v Německu nebo ve Švédsku... a Hanička už mne od té doby nechtěla ani vidět. A nebyla by asi jediná. Podobnou zkušenost jsem měl už dřív několika ženami, že si každé slovo, které jsem napsal nebo řekl, vysvětlily opačně. Kvůli maličkosti často dochází k hádkám a dokonce i k rozkolu. To je ovšem slabina slov a měli bychom si na každé slovo, které vypustíme z úst, dát pozor.

Dobrým příkladem by mohl být náš prezident, který je k těm běžencům stejně neúprosný jako Hanička a často řekne něco co mezi lidmi rozproudí vášeň. Ovšem v jeho případě, aspoň myslím, je to úmysl, protože rád provokuje. Tentokrát se mu ovšem ti běženci hodí, protože podobný názor na ně má dvě třetina lidí a popularita mu jde nahoru. Mně samotnému by mi ti lidé ani nevadili, kdyby to nebyli muslimové, jejichž náboženství, často fanatické, odporuje evropské křesťanské tradici. Každopádně se Hanička se mnou nakonec setkala a vyšli jsme si na procházku do Klánovického lesa.




.




Její fenka Sára je taková šprýmařka. Pokaždé mne vybízí abych jí hodil klacek, ale když se pro něj sehnu, vezme si ho sama.



.



Pokaždé projdeme koleme myslivny se zvířátky.



.


.


.


.


.




Samozřejmě i síla slov existuje, jinak bych asi neměl tolik kamarádek, které dokáži právě slovy zabavit.

.

Migranti v Německu aneb svrab a neštovice

6. listopadu 2015 v 11:37 | pavel

Dostal jsem od mojí české kamarádky žijící v Německu dopis a tak si říkám, že bych se mohl s váni o něj podělit:


Preji hezky den,
dekuji za odpoved. Ode dneska mame oficielne epidemii TUBERKULOZy a mame tady SVRAB.
Ted i policie zverejnuje prepadeni a znasilneni.Tento tyden, je teprve utery a uz bylo 5 brutalnich prepadeni zen od 19 - 24 let. Vzdy je to vic jak 5 muzu,chodi ve skupinkach.Posledni byla prepadena v 16 h odpoledne. Tak to nema zadna zena sanci.
Nemame se dobre.Dnes jsem mela pohovor , kvuli praci v lagru s utecenci,tak jsem rekla, ze se na to necitim zdravotne a take jsem rekla, ze mi staci,co zazivam jen,kdyz jdu na postu.Slysim,jake maji perv ezni poznamky,jak urazeji Nemce.Oni vubec nemaji respekt ani si nevazi, ze tady jsou.Je to pakaz.
Tak tam nemusim.
Preji hezky zbytek tydne.

Takže ten dopis až potud a kdo má zvláštní zálibu v migrantech, může si ho přečíst.



Jinak není nad Prahu a krásné počasí. Jsem rád, že jsem tady...


... a mohu ve Vojanových sadech obdivovat pávy. Na podzimním listí se krásně vyjímají.


Zastihl jsem tam i svatbu, ale nejspíš ruskou. Ti vlevo jsou nezbytní bezdomovci, kteří se tam zabydlili.


Na náplavce se o ně stará, včetně jídla Naděje.


Tomuhle muži ošetřovala ta holka ruku plnou boláků.


Tahle uculující slečna mi tu dovolila fotku.



A foto-bonbonek nakonec. Přeji vám hezký víkend.

.

Zvláštní zálibu třeba mám...

3. listopadu 2015 v 8:00 | pavel




... v lamách. Vidíte ten její uhrančivý pohled? Moje úchylka.




Jo, dělám si legraci. Zálibu mám jen v ženách a ve fofografování, i když na tom asi není nic zvláštního.

Tohle je fotka s Bohunkou, když jsme spolu poprvé fotili a drží nás to dodnes.





Fotografování nám bylo osudné a stali jsme se dlouholetými přáteli.




Každou volnou chvíli jsme spolu fotili.




Ať už to bylo v létě, v zimě, nebo na jaře.



.


.



Klárka, naše společná kamarádka sice nefotila...




... ale mnou se ráda nechala fotit.




Snad to mohu říct, byli jsme jeden čas milenci.





A Bohunce to fotografování, stejně jako mně, dodnes vydrželo.

.

Zdá se, že se dost liším aneb síla pohledu

6. října 2015 v 14:15 | pavel

Čím vším se liším, tu nechci ani rozebírat a raději si to nechám pro sebe. Faktem však je, že mám schopnost včítit se do jiných lidí (a doufám, že nejsem tak docela sám) a potřebu jim pomáhat. Navíc mám pozitvní energii i v rukou, takže dotykem mohu i zdravotně pomáhat (a to má nakonec taky každý, ale ten to buď neví, nebo to nechce nebo nedokáže v sobě rozvíjet) a nemusí to být, jak si někteří myslí, že to mám od Boha.

Samozřejmě, nejen dotek, ale i myšlenka je silná energie a ta často každému z nás pomůže ještě víc.... pokud ji taky dokážeme v sobě rozvíjet. Pomáháme tou pozitvní myšlenou sobě, ale i na jiného a tak mu i pomůžeme. A nakonec, co tu píši, ví vlastně každý, tak proč to tu vlastně píši a rozebírám? Abych tu ještě dodal, že někdy stačí i pohled... i v tom je velká síla. Každý z vás to jistě zná. Stačí pohled na toho kdo se nám líbí a pokud si nás všimne, rád ho opětuje... a je z toho rande, někdy i zalíbení a nakonec i láska. I malé děti (jsou víc senzitní víc než my dospělí) přímo lapají po pohledech a rády je opětují.

Včera, když jsi vyšel odpoledne s mojí M. mne napadlo (víte, často mne něco bláznivého napadne) že tu sílu pohledu zkusím na ni a to na její prsa. Jak jistě víte, bylo teplo, takže otisk jejích bradavek na tričku nebyl znát..., ale stačil můj krátký soustředěný pohled a tady máte výsledek.



I prso na pohled reaguje.

A co na závěr? Všechno jde, když na sobě pracujeme a pak se často od lidí v lecčem i lišíme.

.

Tak to bych si pořídil harém...

30. září 2015 v 8:00 | pavel

... kdybych se stal milionářem.

Ale já vlastně milionářem jsem (to nespíš každý druhý v naší vlasti, kdo vlastní byt nebo dům)... a harém svým způsobem taky mám. S tím harémem to myslím samozřejmě z legrace a už vidím jak tady některé blogové feministky se na mně jako saně oboří. České peníze samozřejmě mají tak malou kupní hodnotu, že skutečně není problém tu mít milion a spíš by TT mělo znít "Kdybych se stal miliardářem".

Každopádně jsem se s jednou harémovou kamarádkou v pondělí vydal do Prokopského údolí na procházku. Tam nahoře na skalách nad Prahou pouštěly děti draky a bylo to krásné pozorovat. Jako kluk a později se svými dětmi jsem taky pouštěl za větrného počasí draky (dokonce po domácku stavěné) a měl jsem pokaždé pocit, že když se proti větru rozběhnu, že i vzlétnu. Vy taky?



.


.


.


.



Byl moc krásný den a miluji taková stromořadí. Obraz jako od Slavíčka.



.


.



Dana mne pak k večeru pozvala na večeři, měla tam kapra od svých pacientů, ale zapomněla, že doma nemá brambory. Nakonec to vyřešila tak, že si mohu vybrat mezi kuskusem a těstovinami, které mi k té rybě uvaří. Já si vybral raději ty těstoviny, protože o ten kuskus zrovna moc nestojím. Už jsem tu jednou napsal, že Dana není zrovna šikovná kuchařka a tak jsem ani od ní nic jiného nečekal. S tím kaprem se taky moc nepárala. Osolila ho, našla dokonce kmín a strčila ho s pekáčem prostě do trouby. Ale nestěžuji si, protože to nakonec spravilo moc dobré španělské víno.





Nevím jestli bych vám měl tento recept doporučit, ale Dana má samozřejmě jiné přednosti než umění vařit.

.

Sebevražda mojí někdejší kamarádky

22. září 2015 v 11:40 | pavel

Láska s člověkem někdy pořádně zatočí, pokud si nenechá malou rozumnou zálohu, odstup, pro případ, že je tím druhým zrazen, odmítnut a řítí se pak do propasti. Někdo je taky až příliš citově založený, zatímco druhý to bere rozumně a moc se případným koncem nermoutí. Každá láska má dvě polohy. Na jedné straně radost a na druhé žal. S tím se prostě musí počítat a to k lásce patří.

Ale abych přšel k věci. Za mých studentských let jsem měl jednu dobrou kamarádku, která sice nestudovala, ale chodila několik let s klukem, který studoval na vejšce... a finančně ho celou dobu finančně podporovala. Zkrátka a dobře, když dostudoval a dostal diplom, byl to hajzl, vybodl se na ni. Byl to pro ni ovšem šok a velká rána a nedovedla se s tím vyrovnat. A protože se mi i dřív často svěřovala, zavolala mi a dali jsme si schůzku. Vidím to jako dnes. Pozval jsem ji na večeři do Obecního domu (tam se k nám i vnutila provačka květin a tak jsem jí pár růží koupil) a snažil se ji nějak potěšit a rozmluvit nějakou případnou hloupost. Pak jsem ji vyprovodil k jejímu bytu.

Tam mě pozvala na kafe a na rovinu mne poprosila, jestli bych se s ní pomiloval a tak by prý mohla na toho neřáda zapomenout a vymazat ho z mysli. Měl jsem sice přítelkyni, která byla dokonce taky její kamarádka, ale to bych ovšem nebyl já, sami víte jak rád ženám v nouzi pomáhám, abych nesvolil. Když jsem se pak ubezpečil, že se zklidnila a zdála se být s tím smířená a vyrovnaná, šel jsem druhý den ráno do školy.

Konec už jistě tušíte. Vzala si tabletky a skutečně tu sebevraždu spáchala. Dnes jsem si jistý, že ten svůj konec se mnou dokonce plánovala a často na ni i po letech myslím. To mi neměla udělat.





Nemám její fotku abych sem dal a tak tady máte jinou moji kamarádku.

.

S anonymem je vždy problém...

14. září 2015 v 21:43 | pavel

... a to i tady na blogu.cz. O tom bych už mohl napsat celou knihu.

Co se týče mne, já jsem tady pod svým pravým jménem a co tu napíši, taky si za tím stojím. Ono to není jednoduché nosit takto veřejně svoji kůži na trh, ale přesto na tom trvám, že by se člověk neměl za nějakým pseudonymem skrývat. Tady je sice legální, zvolit si nějaké jméno, ale na druhou stranu často se ptám, co lidi k tomu vede se skrývat. Nejspíš se obávají aby nebyli prozrazeni před svými přáteli a svojí rodinou a nemusí si taky ledacos cenzurovat, kdyby náhodou byli odhaleni.

Druhá věc je ta, že anomym si může cokoli dovolit. Může být sprostý, vulgární, může ti vynadat aniž by nesl nějaké následky a proto to i často dělá. Ono to přímo vybízí, říct někomu naplno si o něm myslí a ten dotyčný nemá ani možnost se bránit a s ním si to nějak vyřídit. Jsou to zbabělci. Někdy se dokonce stává, že se pár lidí dá dohromady někoho zničit. Před lety se mi to skutečně stalo. Psali z různých počítačů a ani nepomohlo je blokovat... jen trpně čekat až je to přestane bavit. Jednou si zase na mne zasedla jedna žena, Eva se jmenovala. Ta byla hodně vytvalá... trvalo jí celý rok než toho nechala. Nejhorší případ se mi asi stal, když se někdo vloupal do mého blogu. Mým jménem přes můj blog psal hanlivé články různým lidem a ti v domnění, že jsem to já, začali zase nadávat mně a já se jim pak nestačil omlouvat. Ale i to jsem přežil. Jediné co mohu poradit, nechat to být, když si na vás nějaký anonym zasedne a on se kvůli tomu taky svět nezboří.

Nežijeme ve světě, kde by nás všichni milovali a pochopitelně vždycky se najde člověk, který je škodolibý, zlý a libuje si jiným lidem kazit náladu. Politujme ho.




Dnes mne pozvala kamarádka na vlašské očechy abych ji mohl je klátit. Bylo to docela veselé, pár jsme jich dostali do hlavy a já jeden do zubu, i když mi kamarádka říkala nedívej se nahoru. Trochu mi rozrazil ret, ale dostal jsem aspoň od kamarádky dlouhý utišující polibek... a k tomu tašku ořechů. Tak si nestěžuji.

.

Hromadná sebevražda Evropy

13. září 2015 v 9:00 | pavel

Znám pár muslimů a to docela dobře, protože je jich i pár mezi mými německými přáteli, ale proto musím říct (protože se mi víc otevřeli), že jsou neupřímní a lstiví... a řeknu vám proč. Jejich víra jim říká, že když jde o jejich náboženství, mohou klamat a není to hřích. A podle toho taky jednají. Není to od nich rozhodně fér.

Teď denně vidíme v televizi jejich hromadné stěhování do Evropy před válkou, kterou si ovšemi sami způsobili (když si odmyslíme vpád USA do Iráku, který tím narušil tamní rovnováhu) muslim proti muslimovi. Tady se nabízí otázka, proč sami proti Islámskému státu nebojují a dávají se před ním na útěk. Vždyť vidíme nejen ženy s děti, ale hlavně mladé muže v nejlepším věku, kteří mohou bojovat a bránit svoji vlast. Na to je snad jediné vysvětlení proč tomu tak je. Je to jejich lest jak se dostat do Evropy a rozvrátit ji. To mi už před lety jeden Syřan ve své slabé chvíli upřímně řekl, že jedině tak vnitřně, ovládnou postupně celý svět. A celé Německo spolu s Merlovou, zatížené vinou a sebemrskačstvím je ještě vítá. Jeden německý politik, teď mi nenapadá jeho jméno, už včera dokonce řekl, že je to celé na úkor německých lidí a jednou na to celé Německo doplatí. Většina těch muslimů neutíká před válkou (znovu opakuji, kterou si sami mezi sebou vedou), ale jen proto, aby se tu měli dobře, aby se tu obohatili a přiživili (proč by jinak volali Německo, Německo) a celý náš prostor i s tou jejich vírou osídlili. Evropa se rozloží a už nebude Evropou jak ji znali naši rodiče a jak ji známe zatím my. Já bláhové si myslit něco jiného.




I včera byla v Praze proti běžencům demonstrace. Tu jsem ale potkal náhodou.



.



Po ní pak před vládou ještě pár lidí diskutovalo.

Češi se tomu zatím brání, ale jak dlouho. I tady je pár sentimentálních snílků a idiotů, kteří je vítají.

.

Od kamarádů lidí se dočká člověk větší pomoci než od rodiny.

6. září 2015 v 12:23 | pavel

O tom bych měl vědět, ale vždy mne překvapí, jak jsou moji kamarádi ke mne laskaví a ochotni mi pomoci i když ani o tu pomoc neprosím. Taky mne už by nemělo překvapit co mohu čekat od příbuzných. A proč to tady píši? Jen jsem se v Německu před kamarády zmínil, že se z bytu hodlám zjara odstěhovat, protože se tam krede, o dům se majitel nestará a navíc bere tam podezřelé lidi, jsou tam vlhké zdi, přičemž jde o zdraví (sůl mi tam zvlhne jen co ji koupím) a dost podivně mi tam oblečení už po několika dnech "načuchne", kamarád mi okamžitě nabídl, že mi pomůže se stěhováním a věci mi prozatím uskladní ve svém skladu. Kamarádka Mona mi navíc slíbila, že si další byt ani nemusím pronajímat, protože když přejedu do Německa, mohu přespat v její kamceláři, která je zčásti obytná s rozkládacím gaučem. To pak má člověk jen dobrý pocit a samozřejmě i já se snažím jim pomáhat, když potřebují.

Do Prahy jsem už v pořádku dorazil a cenější věci jsem si již i odvezl. Kromě toho jsem vezl pár věcí i pro pražské Mony kamarády (třeba kupu stromků z jedné zrušené zahrady zase jedné jiné její německé kamarádky), takže můj byt je prozatím jako skladiště, než to všechno uskladním a ti lídé si to přijdou vyzvednout. Mona je vůbec hodná hoilka, jen by rozdávala.


Jedna z fotek z Dortmundu. Teď jsem slyšel, že tam byly kvůli migrantům potyčky s policií.

Docela mne v Praze přivítala zima. Teď jdu ve tři jen překontrolovat Prahu s moji novou (seznamil jsem se s ní krátce než jsem odjel do Německa) kamarádkou Pavlínkou.

Přeji vám hezký den.

.
 
 

Reklama