Kuchař pro ženy

Škubánky jako od maminky

27. ledna 2016 v 14:47 | pavel

Ty jsem neměl opravdu roky a tak mi je udělala na dva způsoby.



.



Abych je vychutnal, tak jen maštěné máslem...




... a potom opečené jako placičky se špenátem.




Na Vyšehradě jsme viděli sněhulovou rodinku...




... a vyslechli si v kostele mši od Dvořáka.



.




Byla to krásná a zajímavá neděle, ale já mám vlastně každý den krásný a zajímavý.

.

Zavařenina z mišpulí

16. října 2015 v 8:00 | pavel

Už hodně dlouho jsem tu něco nenapsal do rubriky Kuchaře pro ženy, i když vám často ukáži co jsem vařil, nebo co vařily moje kamarádky... takže to dnes napravím. Sami víte, že bylo období zavařenin a tak jsem si řekl, že taky něco zkusím. Hodně často chodím v zahradách a parcích kolem mišpulí a vím, že se z toho dříve dělala marmeláda a dokonce ve středověku (když byl chlad) něco na způsob mouky. Kdo mne zná, dobře ví, že často zkouším při vaření nové kombinace a postupu a tak mne to samozřejmě i lákalo.




Například i v pražské ZOO jako okrasné keře rostou, ale ty ještě nebyla zralé.




Ve Vojanových sadech byly už zralé a přešlé mrazem, což je důležité, aby byly nasládlé.




Tak jsem si odtud jich pár domů vzal, což je dovolené, protože patří městu a město k jejich sklizni i vyzývá.




Nejdřív je provařit a propasírovat. Bohužel jsem měl moc jemné síto.




A potom s cukrem a citronovou šťávou za stálého míchání vařit dokud neztuhne. Tužidlo nepoužívám.




A tohle je výsledek, několik skleniček. Chutná to asi jako broskve.

Možná je vám někomu z vás divné, proč tak rád vařím a jsem chlap. Hlavně rád vařím, protože nemusím a je to i forma kreativity, bez které by byl můj život pustý. Navíc jsem syn šéfkuchařky a mám to v genech. Jako dítě jsem jí rád doma pomáhal při vaření (i proto, že mi pokaždé nechala vylízat mísu) a byla to pro mne i zábava.... a teď se rád zase vracím do dětských let, kde byla jen čistá láska a pohoda.

.

Dobře propečenej bramborák

13. února 2015 v 11:22 | pavel

S pořádnou dávkou česneku je takovej bramborák taky lék na všechny bolesti, hlavně v tomto chřipkovém období a tak jsme si s M. řekli, že si ho dáme. Já jsem udělal ten nádenický díl práce, ostrouhal brambory, aby si M. nezničila ručičky a ta se pak dala do smažení. Má ráda dobře propečené, tak jsem ji i tu práci přenechal. Nakonec je vždycky krásný pohled na ženu, když pro vás vaří.




U plotny je horko, takže se i pomalu sama začala svlékat a měl jsem to aspoň bez práce.



.



A co bylo dál, když jsme je dojedli? To někdy třeba příště.

.

Kuskus a další improvizace

22. ledna 2015 v 13:11 | pavel

Jelikž čas je nám s M. vzácný, máme jiné zajímavější náplně dne, byl včera kuskus s tím co zrovna bylo doma. To něco vypadalo jako lečo, tedy rajče, paprika, cibul, mrkev a celer, ostře okořeněné, aby nám pálila pusinka. Nakonec jsem přesto M. pak umluvil, jestli by nemohl být závin jako moučník a tak se do něho i dala. Jeden byl s jablky, druhý s tvarohem a třetí s kiwi. Jelikož nemám doma ani vál ani váleček, posloužila láhev vína. M. si dokázala i s tím dobře poradit. Zatím co jsem dělal ten kuskus, M. se pustila do závinu... dělba práce jak to má v "manželství" být.



.


.



Já si to na rozdíl od M. smíchal dohromady.




Nejlepší byl ten závin s kiwi. A není nad improvizace.

.

Já jsem ten kuchař

8. ledna 2015 v 19:35 | pavel

Někdo z vás mi tady psal, že mám kuchařky, které o mne pečují, ale opak je pravdou, já jsem ten kuchař a pečuji o ně. Poslední dobou mám i docela fofr, že ani na blog nemám čas... To není docela lehké všechny ty moje ženy náležitě zasytit. Nic nestíhám. Nevíc mne samozřejmě zaměstnává M., která sice tvrdí, že ná dietu (ani ji nepotřebuje), ale přesto sní jako za nás dva. Včera jsem pro ni uvařil bramborovou polévku a pak zapečené brambory... samozřejmě bez masa. Je v nich celer, mrkev, pórek a nakonec vajíčko rozmíchané se smetanou a s nivou. Samozřejmě jsem to vyfotil, celé pochody přípravy, takže tady je máte. Jediné co M.dělala byl ledový salát...



.


.




Fotku jsem musel střihnout, protože M. obvykle jí "nahoře bez" abych z toho taky něco měl.

.

Chlupaté knedlíky se zelím...

10. července 2014 v 20:21 | pavel

... jedno z mých nejblíbenějších jídel.




Jak víte, maso nejím, ale cibulku si neodepřu.

Cibuli vlastně jím denně v jakékoli úpravě, bez cibule u mne nic nejde, je to základ všeho mého jídla.

Ze zelí mám nejaraději kysané, ale hlávkovým taky nepohrdnu a i červené mám rád.

Ty chlupaté knedlíky, jak známo jsou ze syrových brambor, ale přidávám do těsta i trochu vařených. Nejsou pak tak tvrdé.

.

Hospodyňka a šťouchané brambory

22. června 2014 v 19:32 | pavel

Tou hospodyňkou jsem byl dnes já, protože můj lepší hlas mi přikázal, že bych měl s tím bordelem tady doma něco udělat. Nakonec jsem na to v týdnu ani neměl čas, protože jsem prodával od časného rána až do večera a docela se mi to i vyplatilo. Poklidil jsem tedy, vyluxoval, vytřel podlahu, umyl celou koupelnu se záchodem, převlékl postel... a ani mi nebudete věřit, byla to zábava na celé dopoledne. Pak jsem se vysprchoval a jako odměnu jsem si uvařil šťouchané brambory maštěné máslem. Moc velká, aspoň pro mne, dobrota. Ty brambory jsou koupil u Turků a doufám, že byly i z Turecka, kde je snad i čistší vzduch a byly opravdu dobré. Ty brambory sice tak docela šťouchané nebyly, ale já jim tak říkám. Prostě sleji vodu a pořádně je v hrnci proklepu.



.




Abych vás neošidil jen jednou fotkou, ukáži vám jednu zákaznici, taky jistě hospodyňku.

Moc milá maminka a tak se s takovými i rád pustím do hovoru. Maminky mám prostě rád. Měla i roztomilé dítě o kterém jsem si myslel že je holčička, ale byl kluk. Trochu ji zlobil, ale nenechala se jím vyvést zu klidu a vybírala si u mne na léčení, hlavně na šťítnou žlázu, kameny. Nakonec si koupila i moji knihu, kterou mám taky v němčině. Každopádně ten prodejní týden v Dortmundu byl pro mne krásný a pohodový.

.

Špenát z pampeliškových listů

13. června 2014 v 14:00 | pavel

Ne že bych neměl 35 centů na špenát z Aldi, ale rád zkouším, jak někteří víte, co se dá v přírodě najít a uvařit. Jsem zkrátka a dobře i připraven na špatné časy až přijde do českého království nouze. Ten pampeliškový špenát s maldých listů jsem ochutnal už loni a docela mi nahořklou chutí zachutnal. Tentokrát jsem zkusil i variace s mladými lítky kopřiv, nebo s mrkví (mrkev zmírní tu hořkou chuť a je to víc nasládlé). Recept je jednoduchý. Osmažím cibulku, trochu česneku, sůl, pepř, přidám ty pampelišky, někdy dám i pár květů, podusím a nakonec vmíchám vajíčko.



.




Když to chutná králíkům, tak proč ne lidem.

A kdyby všichni jedli podobně jako já, svět by byl krásnější.

.

Co jiného na Nový rok než čočka...

2. ledna 2014 v 19:33 | pavel

... i když u mne je to spíše jen tradice.




První den roku u mne začal i bolestí zubu, takže se mám na co těšit po celá rok.

.

Je to společně připravené jídlo, které utužuje vztahy

17. prosince 2013 v 18:42 | pavel

Už jsem to sice před pár dny tady zveřejnil, ale když je zrovna TT, proč to neopakovat.

Další předvánoční dárek od blog.cz... hapruje vkládání fotek... tak tato je aspoň z Galerie.




.

Řeknete, že bramborové knedlíky se špenátem...

15. prosince 2013 v 8:00 | pavel

... není nijak zvláštní jídlo...




... ale to jste ho nejedli od Marušky.



.




A ta cibule, kterou k tomu osmažila, bylo takové krásné dvojče.

.

Naše společné umělecké dílo

14. prosince 2013 v 8:00 | pavel

Samozřejmě s Maruškou.





Se svými láskami jsem vždycky rád vařil, nebo něco kuchtil a věřím tomu, že to opravdu sbližuje jak nic jiného.

Moje ex mne vyháněla z kuchyně a jsem dodnes přesvědčen, že to byla hlavní příčina našeho nesouladu.

Kdyby všichni společně vařili, bylo by po rozvodech.

Nemyslíte?

.

Moje čerstvé umělecké dílo

21. listopadu 2013 v 17:47 | pavel





Neježe vypadá hezly, ale hlavně chutná.

Kdo dá víc?

.

Kde je to maso?

17. listopadu 2013 v 8:00 | pavel

Pani je snědli. A kde jsou ti páni? Na hřbitově zakopáni... to máte z toho že jíte maso. :D




Jak víte maso nejím a chutnalo mi to knedlo zelo i bez masa.




Zavzpomínal jsem si na šišky s mákem od maminky a Maruška mi je hned udělala jako moučník.

Maruška ráda vaří a jak to vypadá, za chvíli neprojdu dveřmi.

Tak nevím, asi ji jako kuchařku vyměním. :D

.

Rybízový koláč...

12. listopadu 2013 v 10:37 | pavel

... Marušce moc nevykynul, ale je to radost ji pozorovat v kuchyni.



.


.


.



Ale ta bramoračka se nám moc povedla.

.

Houby na můj způsob

29. června 2013 v 11:00 | pavel

Mohl bych je pojmenovat mým jménem, ale třeba už existuje stejný recept, protože já recepty nečtu a podle nich taky nevařím. Ty modráky jsem podusil na cibulce a zaléval občas mlékem. Mléko jim dodá jemnější chuť. Trochu kmínu, pepře, soli a nakonec jsem do toho vmíchal rýži, které mi tady ze verejšího dne trochu zůstalo. Bylo to fakt rychlý a dobrý.



.




Tak dobrou chuť a jako zákusek krásná muslimka.

.

Těstoviny se špenátem z pampelišek

12. května 2013 v 18:53 | pavel

Už jsem tu dlouho pro vás ženy neměl recept a dnes si tedy dáme takovej jarní. Z pampelišek, kterých je všude, jen je důležité najít místo kde nechodí lidé venčit své psy. O pochcané pamlelišky zrovna nestojím. Jak se vaří těstoviny vám snad vysvětlovat nemusím a tak si hned řekneme jak s pampeliškami. Pořádně je propláchneme, okrájíme z nich tu tvrdší část a kdo to má rád trochu hořké, přidáme i listy a stonky. Lehce osmažíme cibulku, aspoň patnáct minut podusíme, můžeme přidat česnek, dáme sůl, pepř, kmín a nakonec mléko nebo sladkou šlehačku. Já to měl měl jen s mlékem a bylo to skvělé jak sami za chvíli na fotkách uvidíte.



.


.



Mňam.

.

Vařím a peču jen originály

27. února 2013 v 14:25 | pavel

Občas jsem mlsnej a tak si něco něco sladkého udělám. Včera to bylo jen z materiálů, které jsem měl zrovna doma, ale přesto se mi podařil báječnej Kuchen. Kdo se tu podívíví, jaké bláboly tu píši, Kuchen je mužského rodu. Zvolil jsem německé označení, protože nevím jak tu dobrotu nazvat. Není to koláč, ani buchta... asi to bude, podle vzhledu, bábovka. Takže k věci, je hrnková.

Jeden hrnek ovesných vloček, jeden polohrubé mouky, jeden sypkého kokosu, necelý hrnek cukru krupice, kypřící prášek, dvě lžíce šrotovaných lněných semen, vajíčko, podle potřeby asi tak hrnek mléka, polovinu hrnku oleje a všechno zamíchat. Pak jsem to slil do skleněné varné formy, jinou nemám, a nechal péct při 200 stupních asi 25 minut. Tady bych rád jen upozorníl, že nemám troubu, ale jen mikrowelle, která peče, takže u klasické trouby bude čas jiný. Každopádně je to krásné kypré, lehké a moc dobré. Ale pokuď se vám to nepovede, tak vám za to neručím. :D

Fotku vám tady neukáži, protože jsem ji snědl dřív, než jsem si vzpomněl na foťák. Ale máte snad představivost. Ta bábovka je v řezu díky těch lněných semen taková melírovaná.

Jinak jsem trochu uklízel a našel mimo jiné staré pohlednice, z nichž vám občas nějakou ukáži a taky leštičku na fotky. Kdo má o tu leštičku zájem, nechť se přihlásí a dám mu ji. Ale bohužel jen osobně v Praze, protože nerad vystávám fronty na poště.




Je ručně domalovávaná.





Snad neporušuji poštovní tajemství. :D

Krásné holky byly samozřejmě i před sto lety, ale kde je chudice asi konec.

.

KUBA KUBIKULA MILUJE KUBU aneb UDĚLAL JSEM SI DNES VÁNOCE

29. října 2012 v 18:00 | pavel


Tak nevím jestli Kuba Kubikula miluje Kubu, nebo kubu, nebo sám sebe, ale každopádně jsem si dnes udělal Vánoce.

Vzpomněl jsem si dnes na tu milovanou pohádku z dětských let a přitom mne napadlo, že jsem ještě v životě nepoznal jak chutná kuba. A to bych si měl co nejdřív splnit a neodkládat na zítřek, nebo dokonce až na Vánoce, protože v dnešní době člověk neví, jestli se dožije druhého dne, zvláště když má teď někdy v příštích dnech nastat konec světa. A jak víte, možná taky nevíte, kuba bylo u našich předků sváteční vánoční jídlo. A o to bych nerad přišel.

Suroviny na kubu kromě sádla jsem měl shodou okolností doma - cibuli, kroupy, koření a to podstatné, hřiby modráky, které jak někteří z vás víte, mám sušené z mého lesu z Německa, taky. A tak jen pro to sádlo, výjimečně (a poprosil psasátko o odpuštění) jsem si do krámu došel.

Jistě tu čekáte recept, ale na to jsem moc už línej a sami víte, že si dnes můžete všechno vyguglovat.

Takže aspoň fotka a slintejte.




Bylo to sice trochu moc mastné na můj vkus, ale jíst se to dalo.

I když bramborovej salát s kaprem.... to zrovna není. :D

Mrkev na paprice

20. října 2012 v 0:09 | pavel


Nevím jestli takovej recept existuje, ale jestli ne, měl bych si ho nechat patentovat.

Na nová jídla přijdu často a nečekaně, většinou když dostanu hlad a koukám co bych snědl. Včera jsem zjistil že mám doma jen pár cibulí, 5 mrkví a kousek celeru a byl jsem línej jít nakoupit. Nakrájel jsem na drobno dvě cibule, ty mrkve a s tím zbytkem celeru je orestaval. Když cibule začala dostávat barvu, zasypal jsem to hladkou moukou a míchal až hezky zpěnila. A pak jsem pomalu za dalšího míchání přiléval vodu, opepřil, pořádně opaprikoval, osolil a nechal povařit dokud hlavně ta mrkev nezměkla. A hotovo. Jo, vzal jsem si k tomu chleba.

Ať si myslíte co chcete, bylo to vážně dobrý a příště si dám repete.






Musím se přiznat, že mi to tak chutnalo, že jsem to úplně zapomněl vyfotit. A to se sám sobě divím.

Takže tu máte fotku z Prahy od Vltavy.

Už jste někdy šli ze Ctěnic do Vinoře? Já jo. A dokonce pak hned včera.

-
 
 

Reklama