Rady

Maruška miluje maso...

7. října 2015 v 12:35 | pavel

... a tím se, včetně rozdílného pohlaví, nejvíc lišíme.




Já jsem tolerantní, jen to maso v žádném případě nekoupím, protože právě tím bych podporoval zabíjení zvířat, ale může ho Maruška u mne upéct, usmažit, nebo uvařit.... a před mými zraky i jíst. Jen jsem rád, když si pak, než mne políbí, vyčistí zuby. Ovšem jde si je sama od sebe vyčistit, protože je ke mně pozorná a taky tolerantní.



.



Abych nepřišel zkrátka a nehladověl, upekla mi k večeři jablkový závin. Trochu se jí prolomil, ale byl moc dobrý.





Minule jsem vám ukázal, že má M. hezká prsa, ale Maruška má za se krásná lýtka.

Každá žena je něčím vyjímečně krásná, mají schopnostz lišit se... a taky proto mám tak hodně kamarádek.

.

Prokletý den a to je první adventní neděle

30. listopadu 2014 v 16:14 | pavel

Dobře jsme se s M. prospali, naasnídali se a jeli nakoupit. Bohužel jí někdo v autobusu ukradl peněženku i s papíry a mobilem a tak jsme hned měli po pohodě. Jela tedy domů všechno zablokovat. Doma jí navíc prudil manžel, takže mi teď v druhém mobilu, který má, pláče. Zkouším na ten její ztracený mobil pořád volat, ale nikdo se neozývá. Asi ho zahodil někam do křoví, vzal si ty prachy a bankovní kartu a šel si sám za její peníze nakoupit. Už si sice kartu zablokovala, ale jestli jí tam něco mezi tím ubylo, zjistí až zítra.




Včera jsme spolu byli na Staromáku na rozcěcování stromku a nikdo jí v té tlačenici nic neukradl.



.


.


.




To je prostě smůla. Tak krásně jsme si dnešní večer plánovali a tak jdu aspoň na věnec zapálit svíčku.

Takže aspoň vám přeji hezký sváteční večer.

.

Otevření Trojského mostu a tunelu Blanka v Praze

4. října 2014 v 19:59 | pavel

Maruška u mne spala, pomohla mi abych se pořádně vypotil, zbavil se rýmy a tak jsme po desáté vyjeli podívat se na ten Trojský most a tunel Blanka. Ten most je opravdu krásný a bude se vám jistě taky líbit.. a snad i mé fotky.



.


.


.


.


.


.


.


.


.


.


.




Zažili jsme s Maruškou v sobotu toho víc, třeba prohlídku nových stanic metra Motol a Veleslavín, ale o nich až příště.

.

Toulání až ke hvězdám

23. srpna 2014 v 12:00 | pavel

Tentokrát to naše toulání bylo opravdu až ke hvězdám. Ale přesto nebylo tak docela akční jako ve čtvrtek. Jitka nebydlí přímo v Praze, jen denně dojíždí, takže Prahu moc nezná. A aby ji lépe poznala, vybrala si aspoň na odpoledne dovolenou. V jejím obchůdku, když jsem tam v poledne dorazil, zase pilně kreslil její mírně postižený svěřenec.




Kreslí jen auta a je z nich přímo nadšenej.




Sedli jsme si pak na devítku a jeli se projít do Kinského zahrady.




Musím se přiznat, že jsem si tam i zavzpomínal na holky, se kterými jsem tam byl.

První byla Anička, pak Bohunka s Klárkou a jako poslední Viktorka. Všechny milé, krásné a každá jinak.



.



Pak jsme přešli na Petřín a sedli si do Růžové zahrady.




Kolem čtvrté jsme usoudili, že bychom mohli něco snít, tak jsme se rozjeli ke mně domů, že si něco rychlého ukuchtíme.

To byla vlastně jediná větší akce toho dne, tedy kromě těch špaget. Vařili jsme je podezřele dlouho.




Abychom trochu vytrávili, kolem desáté jsme se vypravili do města na noční procházku. Na Václaváku stavěli hřiště.




Na Staroměstském náměstí bylo i v těch nočních hodinách docela živo.



.


.


.


-



Takže tahle noční procházka byla ta naše druhá cesta ke hvězdám.

Přeji vám krásný víkend.

.

Modré nemodré pondělí

12. srpna 2014 v 8:00 | pavel

Jelikož jsem byl v pondělí stále slamněným vdovcem, Maruška mne na pár dní opustila, říkal jsem si, že bych si mohl dopřát odpočinek. Ale jakýpak odpočinek, když tady stejně nic dohromady nedělám, jen samé nepřístojnosti. Ale nakonec to dopadlo jinak. Doma jsem se nudil a tak mi napadlo, že bych si mohl dát do pořádku knihovnu. A zabil jsem tím skoro celý den. Proč celý den? Když si představíte kolem dva tisíce knih a každou vezmete do ruky, nakonec toho máte plné zuby. To na člověka padnou i deprese.

Potřeboval jsem se tedy tak nějak z toho zklidnit a osvěžit a tak jsem se ještě před pátou oidpoledne vydal do města. Hlavně mezi lidi. A asi jsem udělal dobře. Na náplavce u Vltavy, což jsem netušil, právě začalo zahájení Prague Pride a hrála tam na plný kecky newyorská lesbická kapela Betty, známá i z jednoho amerického seriálu. Ne že by tam byla zrovna nějaká moje oblíbená píseň, ale ty holky hrály dobře.



.


.


.



Fotky nejsou moc povedené, protože stály ve stínu pod přístřeškem.




A nakonec byl po tom celodenním dešti moc krásný večer.

.

Jak se ubránit závislosti na sex, respektive na ženy...

29. dubna 2014 v 9:49 | pavel

... je těžké, ale Jehovisté mi poradili, jak pokušení odolat.



.



Pro slabozraké aspoň první část s většími písmeny.

Ženy jsou pro nás muže velké nebezpečí a jak zjišťuji, a vy všichni kteří mne tady znáte, a jistě to u mne i vidíte, že v té závislosti na ženy se skutečně až topím. Na pornografii se sice nedívám, když mohu poznávat každý den spoustu opravdových žen, kterých se mohu dotýkat a případně se s nimi i pomilovat, ale ta moje záliba nemá hranic a měl bych se sebou už něco dělat. A Strážná věž, kterou mi jedna dobrá duše na ulici podsunula, mi otevřela oči a už vím jak té žádosti po ženách vzdorovat.




Například teď, když jdu po Karlovce v Praze a vidím tuhle figurínu, veřejně odhalenou, nestyda jedna, hned odvrátím oči...





... protože už jen v myšlenkách bych s ní zcizoložil. A já s pomocí boží opravdu nechci.

.

Černé bobule

12. března 2014 v 8:37 | pavel

Na té Šárce jsme mimuli pár keřů černých bobulí, které mne lákaly, však mne znáte, abych je ochutnal, ale Maruška mi to zkázala.





Jo, nechce mne ztratit, ale vypadaly fakt lákavě.

.

Můj tak trochu podivnej den

7. ledna 2014 v 10:07 | pavel

Odpoledne jsem vyrazil s kamarády, jeden z nich můj nakladatel, že se projdeme za městem, ale jak jsme šli kolem jedné hospody nedali si říct a zapadli tam. Mne se nechtělo a tak jsem zůstal venku na sluníčku a čekal. Nakonec jsem šel domů, ale tam jsem se za chvíli nudil.
Vyšel jsem tedy znovu z domu a nakonec jsem v jiné hospůdce ve městě potkal nějaké cizí filmaře. Seděli před ní za stolem pod stromem v takové předzahrádce. Dal jsem se s nimi do řečí a nakonec mne pozvali ať si k nim přisednu. Byla s nimi jedna žena, Češka a tak jsem se jí zeptal odkud je. Jmenovala nějaké městečko, které jsem už zapomněl, ale nakonec jsem se domluvili že někde u Frýdku-Místku na Ostravsku. Hned se ke mně měla a za chvíli mi sáhla do rozkroku, ale nějak mi nevadilo, takže jsem si to od ní nechal líbit. Nakonec jsem zjistil, když přišel vrchní s dalším pivem, že je jeho žena. Jemu to ale taky ani moc nevadilo.
Měl jsem sebou foťák, však mne znáte a tak jsem nakonec dostal chuť ji fotit. Ona se mi opravdu líbila, protože byla pihovatá a to mám u holek rád. Ovšem jako na vztek mne foťák začal zase zlobit. Fotky mi šly přes sebe a nakonec skákaly v monitoru jako pominuté. To mi nakonec došlo, že se to stalo tím, že mi někdo, jak jsem ho tam měl poleženej, že mi na něj někdo vylil pivo. To mne dost fakt naštvalo. Foťák zase v háji. Po cestě domů úzkými uličkami Prahy jsem se sice trochu uklidnil a doma jsem nakonec zjistil, že je zase v pořádku. To jsem si fakt oddechl.






Za chvíli přijde Maruška, protože je už zdravá a tak ji to i řeknu, protože je jednak tolerantní a taky před ní nic netajím. A proč by mi taky neodpustila, když to byl zase jen sen.

.

Se Sovětským svazem na věčné časy

26. února 2013 v 11:00 | pavel

Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak. To bylo oblíbvené heslo komunistů a vlastně oni tu věčnost měli stále ve slovníku, protože nám při každé příležitosti slibovali skvělý zítřek... a kde jinde než v nekonečnu. To se sice nedá splnit, ale slibovat, ten blahobyt, že každý dostane všechno podle svého přání a potřeb, to se dá. Tohle nekonečno začalo v Československu, jak všichni víme, v únoru 48, ale nakonec skončilo už po čtyřiceti letech. Takže to nekonečno, jak se zdá, stejně jako čas, je taky relativní pojem. :D

Včera jsem se ještě v půl páté doma rozhodoval, jestli mám na tu protikomunistickou demonstraci jít, jsem velkej lenoch, ale nakonec jsem přeci jen šel, protože by mi líto, když většina Pražáků na to kašle a raději jdou domů do tepla, že by přišla na Staromák jen malá hrstka lidí. Nakonec jich tam bylo docela dost, asi jeden a půl tisíce a zůstali tam v tom sychravu až do setmění.



.


.



Tady lidé podepisovali výzvu, ale byla komunistiská strana prověřena soudy jako neústavní.



.


.



Byla tam i paní Čáslavská. Četla z anonymního dopisu, kde ji někdo psal, že je stará svině a ať "jde dál od Moskvy do stínů amerických mrakodrapů", což mělo veselý ohlas.



.




Byla tam, i nabídka, že si tu oprátku můžeme ozkoušet. Nikdo se k ní nehnal.

Takže jsem rád, že jsem tam nakonec šel a mohu vám zprostředkovat fotografickou zprávu.

.

Jak se do školy učit bez učení

28. března 2011 v 0:05 | pavel

Máme tu už pondělí a tak mi napadá, že bych vám měl poradit jak vyzrát na učení do školy. Vím, že vás trápí se každý den do školy něco učit, i když je to k ničemu, protože do druhého dne se vám stejně z hlavy všechno vypaří. A tak mám pro vás aspoň návod jak se nelíp něco naučit bez učení. A hlava vás při tom nezabolí.




Dovedete německy? Ne? Tak vím to zčásti přeložím. Myslíte že vám pomůže dát si učebnici pod polštář a nasype se vám přes noc všechno do hlavy? Sice ne, ale ve spánku přesto můžete něco z učební látky pochytit. Na to přišli koumáci v USA, jak taky jinak, a pomůže vám v tom hluboký spánek. Takže co stačí udělat? Text který se musíte naučit, před spaním aspoň jednou přečíst a během spánku se vám vše v hlavě bezpečně uloží. Tak dobrou noc... a spěte sladce. :D

Tahle cigareta jí stojí 7 minut života

29. srpna 2009 v 2:04 | Kreperat

Je sice mladá, má celý život před sebou, tak co je to ztratit 7 minut života pro cigaretu, která tak báječně chutná. Ale jednou ji bude třeba práve těch sedm minut scházet...


A kolik vy jste už těch cigaret vykouřili? Zkuste si to spočítat a násobit sedmi minutami. Počítal jsem to i já, který jsem sice nikdy nebyl silný kuřák, a vyšly mi asi 2 roky. I tak je to dost. Jako kluk jsem byl v nemocnici se zápalem plic a viděl jsem umírat člověka, kterému pak už ani kyslíkový přístroj nepomohl a zadusil se. Takovou smrt, jsem si tam říkal, bych jednou rozhodně nechtěl, ale že by mne to tehdy odradilo od kouření, to tedy ne. Nakonec jsem před osmi lety přeci jen s kouřením přestal. A taky vám poradím, jak jsem na ten nikotin vyzrál. Představoval jsem si jak vtahuju do plic ten dehet a špínu a jak se mi to tam všechno usazuje a černá. No byla to hnusná představa. Pochopitelně chce to i pevnou vůli, ale vážně tohle pomohlo nejvíc. Zkuste to.
Co dodat na závěr? Prý za 15 let budu mít plíce čisté, jako kdybych nikdy nekouřil. Tak to jsem akorát v polovině. Ty dva ztracené roky snad dostanu zpět. Pokud mne nepřejede auto, třeba...
Ale vážně holky nekuřte. Je to blbost!

Co má králíček rád

13. října 2008 v 21:02 | Kreperat
Odpověď na dotaz co králík pije...
Králíci pijí hodně. Zprvu jsem si myslel, že jim stačí tráva, ale to není pravda. Kráík pije víc než pes.
2kg králík pije tolik jako desetikilogramový pes a proto mám mít stále u sebe v kleci vodu. Čsto mu voda z vodovodu nechutná, protože má dobrý čuch a smrdí mu chlorem. Proto vodu necháme dva tři dny odstát, nebo mu koupíme vodu z pramene. Když nemá dostatek vody, může dokonce onemocnět. V obchodech je k dostání násoska, obrázek přikládám, nebo porcelánová miska. Ta by měla být ve výši asi 8cm, protože pak zůstane čistá a lépe se mu z ní i pije.
Moje děti, které měly taky králíka, mi poradily, že by měl mít skrýš, kde by se občas schoval a spal. Tam se pak cítí v bezpečí. Taky si králík sám hraje, když nemá s kým, má rád míček, který si kutálí. Děti mu taky házely papírovou kouli.
Teď mi taky napadá, měl by taky mít něco tvrdého, kus dřeva na kousání. Dál už přikládám jen obrázky a seznam co jí, bohužel německy, můžeš si ho zkopírovat a ať to přeloží rodiče, nebo někdo známý...





 
 

Reklama